Sv. Prokop [microform] : jeho klášter a památka

SV. PROKOP,

r "^

JEHO KLÁŠTER A PAMÁTKA TJ LIDU.

/

/

^rf>«-

NAPSAL

Dr. FRANT. KRASL,

KANOVNÍK U SV. VÍTA NA HRADĚ PRaÍsKÉM A JEDNATEL DĚDICTVÍ

SV, PROKOPA.

>o

.<'^

.o

J

í' ■

■-■i

■^

A

S^

CISLO XXXVI. — ZA ROK 1895.

,^

/^

-■s-^Q%^S^Sr^-

y PRAZE.

TISKEM KNÍŽ. ARCIB. KNIHTISKÁRNY V PRAZE.

1895.

Předmluva.

Dědictví sv. Prokopa, postavivši se pod mocnou oclira-
nu tohoto světce a patrona českého, bylo jaksi zavázáno pe-
čovati o to, by zevrubný a kritický jeho životopis byl vydán
Dosti nesnadné práce té podjal se nížepsaný dlouholetý jed-
natel Dědictví sv. Prokopa, jehož vroucím přáním jest, aby
úcta k sv. patronům českým den ode dne u našeho zbožného
lidu se vzmáhala a šířila. S životopisem sv. Prokopa bylo
nutno spojiti dějiny památného kláštera jeho nad Sázavou,
který bohužel, ačkoli nikomu nepřekážel, ku konci předešlého
století byl zrušen. Yíce než sto let uplynulo od té doby a do-
sud nepoštěstilo se, by tento drahocenný pomník víry kře-
sťanské v Cechách opět byl vzkříšen.

Při životopisu našeho světce v dějinách kláštera
sázavského věnována byla větší pozornost slovanské
liturgii, jež byla odsv. zakladatele v tomto klášteře zavedena
a nějaký čas tam se udržela. Karel IV. seznav důležitost její
zasadil se o obnovení její ve svém klášteře emauzském za tím
účelem, aby byla mocným prostředkem k sjednocení západní
a východní církve. Nepokojné doby po jeho smrti v Cechách
zavládnuvší byly příčinou, že veliká a vznešená myšlénka ta
se neuskutečnila. Věhlasný sv. Otec náš Lev XUI. opětovně
svou něžnou lásku k slovanským národům ukázav, pracuje
usilovně o to, by z neblahého rozkolu vrátili se do lůna pravé
církve. Mocnou podporou k sjednocení bude trváme slovanská
liturgie.

Při dějinách kláštera hleděno bylo nejen k náboženskému,
ale také k vědeckému a kulturnímu působení benediktinů,
kteří zvláště ve stavitelství a malířství vynikali. Právem tvrditi
se může, že klášter sázavský byl první technickou školou

IV

v Čecliách, jejíž památky zvláště za našicli dnů bližšího po-
všimiintí a oceněni docliázeji.

Dějiny úcty sv. Prokopa dokazují, že lid ani v nej-
trudnějších dobách sv. patrona a jeho mocné přímluvy u Boha
nezapomínal. Úctu tu přenesli vystěhovalci do Ameriky, kde
se podařilo zříditi klášter a kollej sv. Prokopa, jež zajisté u
našich krajanů za Oceánem blahodárně působiti bude. Úcta
k světci vyvolala dosti značnou literaturu u mužů zbožných,
ku které též přihlížeti se doporučovalo.

Konečně bylo spravedlivo vylíčiti dějiny Dědictví sv.
Prokopa, které pod mocnou ochranou svého svatého patrona
z hořčičného seménka vypučelo v mohutný strom, jenž každo-
ročně v podílných knihách bohaté ovoce přináší. Vypěstiti
českou literaturu boho vědnou, dáti bohoslovcům pomůcky
k pravému vzdělání a ukazovati, že naše pilné a horlivé
kněžstvo, kráčejíc v šlépějích sv. Prokopa, směle ve vědách
čeKti může jiným stavům, jest Dědictví Svato-Prokopského
krásným účelem.

čerpáno bylo všude z pramenů historických, které z té
příčiny v Dodatcích ke knize naší připojeny, by se každý
čtenář v nich o přesné historické pravdě přesvědčiti mohl.
Horliví farářové sázavští zapisovali důležitější události do pa-
mětní knihy, jíž bylo použito. Někteří z nich, jako Alois
Piskáček, nyní kanovník v St. Boleslavi, kaplan Josef Rů-
žička, nyní farář v Hrusicích a Josef Šindelář, nyní děkan
v Neveklově, vyhotovili o klášteře a faře sázavské zvláštní
zápisky, ke kterým rovněž tu a tam vzat byl zřetel.

Vydatnou pomoc mi poskytl chvalně známý církevní
dějepisec český c. k. gymnasijní professor František Vacek,
jemuž za to veřejný dík vzdávám.

Obrázky nakreslil dovedně prof. Boh. Beneš a pro tisk
je upravil umělecký závod Husníkův a Háuslerův v Praze,
čímž trvám čtenářům této knihy nemálo se zavděčili.

V Praze, v den sv. patrona Prokopa 1895.

Dr. Fr. Krásí,

metropolitní kanovník.

Obsah,

U v o d.

Str

I. Slovanští mnichové a poustevníci . . . • 1

II. První benediktini v Cechách 9

Díl prvý.

život a působeni sv. Prokopa.

I. Chotouň, rodiště sv- Prokopa 17

II. Mládí sv. Prokopa -23

III. Slovanské písmo a knihy 29

IV. Sv. Prokop členem slovanského duchovenstva 37

V. Sv. Prokop mnichem a poustevníkem 45

VI. Dějiny české za doby knížete Oldřicha 52

VII. Sv. Prokop v -poustevně sázavské 62

Vlil. Založení kláštera sázavského . . • 75

IX. Slovanská liturgie 91

X. Obřady mše svaté řádu východního 110

XI. Sv. Prokop opatem kláštera sázavského .136

Xn. Zázraky sv. Prokopa 147

Xin. Skonání sv. Prokopa 155

XIV. Sázavo-remešské evangelium 164

Dii druhý.

Dějiny kláštera sv. Prokopa.

I. První vyhnanství mnichů sázavských 170

n. Mnichové slovanští opět na Sázavě v letech 1063—1097 . . .180
m. Druhé vyhnanství mnichů sázavských ze Sázavy r. 1097 . . . 191

IV. Klášter benediktinů na Sázavě ve 12. století 197

V. Kanonisace sv. Prokopa r. 1204 208

VI

Str.

VI. Klášter sv. Prokopa za 13. století , 216

VII. Klášter sv. Prokopa před válkami husitskými 223

VIII. Statky kláštera sv. Prokopa a jich užívání . " 237

IX. Pohroma kláštera válkami husitskými 248

X. Držitelé Idášterního zhoží sázavského v letech lá37 — 1637 . . 265

XI. Opětné vzmáhání se kláštera sv. Prokopa 279

XII Poslední opati. Zrušení kláštera r. 1785 . . .... 298

Xni. Dějiny fary sázavské 308

Díl třetí.

I. Sv. Prokop patron království českého 341

II. Ostatky a památky po sv. Prokopu 361

IIL Kostely, kaple a oltáře sv. Prokopa 370

IV. Úcta sv. Prokopa u lidu 384

V. Sv. Prokop ochránce rolníků a horníků 397

VI. Literatura svatoprokopská 404

Díl čtvrtý.

Í.Í

„Dědictví sv. Prokopa.'

I. Založení a ustavení Spolku 417

II. Další jednání výboru 435

III. Hodnostáři a funkcionáři „Dědictví sv. Prokopa" 454

Dodatek.

Prameny dějin a regesta kláštera sázavského.

1. Z' letopisu mnicha sázavského . . . ; 467

2. Z letopisu kanovníka vyšehradského 483

3. Z letopisu Jarlo chová 483

4. Latinský životopis sv. Prokopa '484

5. Veršovaná legenda o sv. Prokopu 504

6. Z příběhů krále Přemysla Otakara n 505

7. Listina kláštera sázavského asi z r. 1280 ' . 506

8. Z Dalimilovy Kroniky české 507

9. Listina kláštera sázavského z r. 1321 508

10. List papeže Jana XXTT. ze dne 28. ledna r. 1327 509

11.. List papeže Jana XXTT. ze dne 1. června r. 1327 509

12. Listina Nezamysla z Talmherka z r. 1337 . • 510

13. Z Kroniky opata Neplacha . . . . 511

vn

Str.

14. Z kroniky kanovníka Beneše z Veitraile 511

15. Z erekcních knih pražských 512

16. Ze soudních akt konsistoře pražské 515

17. Z konfirmačních knih pražských 516

18. List krále Václava IV. ze dne 1. září r. 1395 519

19. List kněze Prokopa Holého z r. 1421 520

20. List purkmistrů, konšelů a vší rady města pražského z r. 1422 . 520

21. List Sezemy a Bočka bratří z Kunštatu a Jevišovic ze dne 17. čer-
vence r. 1427 521

22. List sněmovních otců basilejských ze dne 10. srpna r. 1433 . . 523

23. List císaře Sigmunda ze dne 19. prosince r. 1436 524

24. List císaře Sigmunda z r. 1436 524

25. List císaře Sigmunda asi z r. 1436 524

26. Jiný list císaře Sigmunda asi z r. 1436 525

27. List císaře Sigmunda ze dne 30. ledna r. 1437 . . . . . . 525

28. List císaře Sigmunda z r. 1437 525

29. List císaře Sigmunda asi z r. 1437 526

30. Jiný list císaře Sigmunda asi z r. 1487 ...,...• 526

31. Z Ejroniky Barto.ška z Drahonic 526

32. List krále Jiřího ze dne 3. září r. 1463 526

33. List krále Vladislava II. ze dne 17. května r. 1496 528

34. List krále Vladislava 11. ze dne 11. ledna r. 1500 529

35. List krále Vladislava II. ze dne 6. dubna r. 1501 529

36. List krále Vladislava II. ze dne 7. března r. 1502 . . . . . 529

37. Deskový zápis o odhadu ze dne 29, července r. 1525 . . . . 531

38. Deskový zápis o odhadu ze dne 12. května r. 1528 . .' . . ' . 532

39. Deskový zápis o prodeji ze dne 16. března r. 1529 . • . . . . 533

40. Závěť Michala Slavaty z Chlumu ze dne 18. září r. 1538 . . . 533

41. Deskový zápis o postupu ze dne 18. srpna r. 1547 . ' . . . . 539

42. List Jana z Chotova, opata břevnovského, ze dne 4. prosince r. 1565 541

43. List opata a konventu kláštera břevnovského ze dne 16. října^. 1569 542

44. Snesení sněmu zemského z počátku r. 1573 542

45. List pana Ferdinanda Švihovského z Kisenberka ze dne 17. srpna

r. 1587 .543

46. Z Beckovského Poselkyně starých příběhů českých . ; . . ^ . 547

47. List císaře Kudolfa n. ze dne 24. května r. 1591 548

48. List arcibiskupa Zbyňka Berky z Dube z r. 1596 550

49. Nápis v kostele Všech svatých na hradě pražském asi z r. 1598 . 551

50. List opata sázavského Stanislava Thomanida ze dne 21. ledna r. 1602 552

51. List opata sázavského Jiřího Štýrského ze dne 15. dubna r. 1609 . 553

52. Deskový zápis o darování ze dne 12. dubna r. 1611 .... 554

53. List Volfganga Zelendra, opata broumovského, ze dne 28. listopadu

r 1617 558

54. Z Pamětí Mikuláše Dačického z Heslová 558

55. List Alexia Hubnera, opata broumovského , ze dne 23. dubna r. 1650.559

56. List Augustina Seiferta, opata broumovského, ze dne 9- pros. r. 1653 560

57. Trhová smlouva ze dne 8. května r. 1663 . . . . . . .561

58. List Augustina Seiferta, opata broumovského, ze dne 20. května r. 1663 564

VIII

Str.

59. Smlouva o statky ze dne 9. května r. 1667 566

60. Svědectví různých osob sepsané dne 5. března r. 1668 .... 579

61. Vysvědčení notáře Míchala Norberta Dietricha z r. 1679 . . . 581

62. List konventu sázavského ze dne 8. července r. 1681 .... 582

63. Vysvědčení Jana Ign. Hlineckého, faráře v Plaňanech, ze dne 28.
října r. 1685 583

64. Vysvědčení kanovníka Adama Ign. Mladoty ze Solopisk z r. 1696 . 583

65. List opata sázavského Václava Eošína ze dne 16. května r. 1708 . 585

66. List arcibiskupa Jana Josefa hrabete Breunera ze dne 24. dubna r.
1709 585

67. Svědectví Františka Kaňky, souseda městyse Sázavy, z r. 1711 . 586

68. List arcibiskupské konsistoře pražské ze dne 27. dubna r. 1711 . . 590

69. Nařízení král. místodi-žících v Čechách ze dne 12. června r. 1711 . 591

70. Nařízení arcibiskupské konsistoře pražské ze dne 28. června r. 1711 593

71. List opata sázavského Václava Košína ze dne 11. července r. 1711 594

72. List Otmara Zinká, opata broumovského, ze dne 19. září r. 1712 . 595

73. Svědectví konventu sázavského z června r. 1714 599

74. List císaře Karla VI. ze dne 9. března r. 1719 600

75. Z pamětní listiny sepsané r. 1746 602

76. Z pamětní listiny sepsané r. 1798 603

77. Trhová smlouva ze dne 8. května r. 1809 604

78. Seznam opatů kláštera sázavského 610

79. Seznam farářů a duchovních správců na Sázavě po zrušení kláštera 611

Obrazy.

1. Stará věž zrušeného kostela sv. apoštolů Petra a Pavla
- v Chotouni. Pohled na část Chotouně.

2. Kaple sv. Prokopa a statek sv. Prokopský v Chotouni.

3. Pohled na Budy, chrám a bývalý klášter z městečka
Sázavy.

4. Půdorys chrámu sázavského.

5. Pohled na chrám sázavský od východu.

6. Věž se zbytky jižní lodi starého chrámu.

7. Pohled na věž od jihu.

8 Hlava KJrista Pána, pozůstatek kamenné řezby ve svor-
níku hlavní věže kláštera sázavského kostela. Zbytek
klenutí v místnosti přiléhající k sakristii.

9. Starožitný milostný obraz sv. Prokopa ve chrámu
sázavském.

10. Cásť lebky sv. Prokopa v chrámu Yšech svatých v Praze.

11. Eámě sv. Prokopa v klášterním chrámu broumovském.

12. Kůstka z těla sv. Prokopa v relikviáři sázavském a
lžička světcova tamtéž.

13. Kalich (koflík) sv. Prokopa.

14. Starožitná socha sv. Prokopa na dřevěném oltáři
v kryptě sázavského kostela.

15. Hrob sv. Prokopa v kostele Všech svatých na hradě

pražském.

16. Stará rezba mnichů v sakristii kostela sázavského.

Úlomek berly sv. Prokopa v pokladě sv. Vítském.

Sv. Prokop.

Úvod.

Hlavaprvní.

SlOTanští mnichoTé a poiistemíci.

Kde křesfanstvi zapustilo již hlubší kořeny do srdcí
lidskýcli, ukázala se u povát, zvláště vnimavýcli láska k sa-
motě. Do míst vzdálených všeho společenství nevedla snad
jednotlivce bázeň, před bojem proti světskému poruchu ani za-
smušilosť mysli, ve kterou upadají slabší duchové, pokud při
horlivosti náboženské nevystihují lásky plné úmysly boží
vzhledem k tvorstvu, ale vedla je tam touha po dokonalosti
a iisilovná snaha zabývati se toliko duchem svým, aby vyspěl
k úplné vládě nad tělem a k vznešenému povolání, jež začasté
ohlašuje se v nitru velikých mužův. Jako neobsáhlý duch za-
krní o samotě a stuhne, nemoha sám sobě býti vzdělavatelem,
tak zase vlastní silou a kvasem milosti boží tříbí se duch
vzdělaný, když odtržen jsa od světských živností, vynakládá
na posvěcení své nerozdílnou péči a ostrahu.

Sv- Otec Basilius Yeliký (f r. 379) zkusil toho sám na sobě \
i nechtěl potom dopustiti, aby na samotu poustevnickou vy-
dával se, leč k tomu v klášteře cele osvědčený mnich. Nicméně
za téže doby v zemích evropských utíkali se i mnozí laikové
do pustých ústraní, ano veliké hýbáni se národův a pohromy
všech dosavadních řádů společenských pudily je do odlehlých
lesův, skalních slují a krytých údolí, kdež duchem pokory
nesouce ztrátu všeho, co druhdy mílo jim bývalo, stálou upo-
mínkou na pomíjitelnost světa snažili se zapomenouti věcí po-
minulých.

Zejména připomíná se podkrají hory Athonu C^&ag)
u Makedonie útočištěm takových poustevníkův od času císaře
Konstantina Velikého až do prostřed 9. století. Na modlitbách
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 1

2 Počátky slovanského mnišstva.

a pracích trvajíce, i občas druh. druha příkladem zdokonalujíce,
posvětili svým životem hostinnou půdu poloostrova aktejského,
až z vůle císaře Basilia I. (r. 867 — 886) stala se výhradným
majetkem jejich toho léta, kdy na moravském Velehradě do-
konal běh života nesmrtelný apoštol Slovanů sv. Method
(roku 885). ÍTa svatém vrchu Athoně vzrostla potom štěpnice
mnišstva vedle řehole sv. Basilia. Poustevníci poddali se pra-
vidlům družného života, uznavše opata vzorného kláštera (TZQmrog
TŤj^ lavQag; Xcívqk rr úzká ulice skrovných příbytků) svým před-
staveným. , Ve druhé polovici 10. století bylo tam již 58 osad
klášterních, a mezi mnichy připomínají se i Slované. Na
řecké listině z r. 982, kterou smluvil se Jan Ivír, zakladatel
kláštera Ivíronu (rmv 'J^ř^Qoov) tamže, s hradčany hierisskými
o zemi klášteru náležitou, shledati lze podpis hierisského kněze
Jiřího literami glagolskými. Podpis ten jest nejstarší datovanou
památkou glagolské literatury, i)

Apoštolé slovanšti, sv. Konstantin a Method, byli mniši-
basiliáni. K životu klášternímu odhodlal se dříve starší
Method. Ustanoven byv císařským vladařem v končinách horní
Makedonie, prodlel v úřadě tom několik let ; íiačež po bouřích
na veřejném trhu života, zatoužil po samotě v monastýru a na
hoře Olympu k basiliánům se připojil. ^) Mladší Konstantin,
kněz světský a učitel filosofie, podnikl r. 851 učenou hádku
se Saraceny kdesi v Mesopotamii a po té vyhledav zátiší klá-
štera olympského, stal se mnichem, aby v řádě sv. Basilia tím
horlivěji Bohu mohl sloužiti. ^) Život a působeni svatých bratři
poutaly ksobě pozornost jak patriarchy sv. Ignatia (r. 846 — 857)
tak i císaře Michala III, (f r. 867), a když Method zamitl
hodnost arcibiskupskou kteréhos vzácného místa, ustanovili jej
igumenem (=z: opatem) v klášteře, jenž slul polychronský

^) Šafařík: Pohled na prvověk glagolského písemnictví. Časopis ó.
musea, 1852 ; 11. str. 85.

2) Staroslovanský Životopis sv- Methoda ; hl. 3 ; „Vzdal se knížectví
a šel na Olymp, kdež žijí sv. otcové a postřih se, oblekl se v "černou řízu
a byl poslušen v pokoře, vykonávaje všechen úplný mnišský řád a knihami
se zabývaje." Prameny dějin českých; I. str. 43.

2) Staroslovanský Životopis sv. Konstantina; hl. 7: „Na Olymp odešed
k Methodu, bratru svému, počal tu žíti a modlitbu konati bez přestání k Bohu,
toliko knihami se zabývaje." Prameny d. č. I. str. 11.

Řehole sv. Otce Basilia. 3

(FIolvxQÓviov iiovarTziiQiov) a stál na asijském břeliu Bílého moře
na hoře Sigriánn. i)

Nebude od místa několik slov o řádě sv. Basilia vůbec,
jehož ústava dobíhá k předmětu našemu. Slovutný zakladatel
řádu shromáždiv asi r. 360 znamenitý počet žáků svých ke
svornému, zbožnému a pracovitému životu, sepsal pravidla
askétického obcování bratří pod týmž krovem. Y ře-
holi své, jež dělí se na menší a větší pravidlo, bije především
na poslušnost jako základ a těžiště života klášterního, na
úplnou chudobu, čistotu, ustranění se světu, na spokojenost
s málem, pokud se týče oděvu, pokrmu, příbytku a spánku, na
modlitbu, pracovitost a bratrskou lásku. Větší pravidlo zavírá
v sobě 65 předpisův, menší 313. Chtěje tomu, aby mužové
k řeholi se přidávající přísně zkoušeni byli o povolání svém,
neustanovil k noviciátu určité lhůty. Teprve za doby patri-
archy Fotia (t r. 891) předepsán novicům {ao-K^ágioi) zkušebný
čas tří let. Potom zavazovali se slibem professův (fuxQÓaxriuoi)
a přijímali řízu řeholní tak zvanou menší. Dokonalí mnichové
{fisyalóffxw^i) oděni bývali velkou řízou, jež jinak slula svatým
rouchem. Tak i o sv. Methodu poznamenáno jest, že vykonával
„všechen úplný řád mnišský", podobně jako bratr jeho Kon-
stantin oblékal se „ve svatý nmišský způsob". ^) V klášteřích
přebývali vedle kneží také bratři laikové.

Ačkoli sv. Otec Basilius nastupoval nejvíce o společný
život mnichův (Hoivo^hat • xoivó^iov zr společný příbytek) a osa-
měle žíti (ávaxo3Q£Tv) dovoliti chtěl toliko mužům v klášteře
osvědčeným, zmohutněl přec při řádě jeho ústav p o u s t e v-
nikův, kteří zachovávajíce jakýsi svazek s kláštery, přebývali
na blízku nich o samotě. Odloučené kobky jejich sluly ceUy,
oni sami zváni jsou cellioté (rinchiusi, anachoretae, eremitae).
Docházeli piak občas do kláštera pro svátostnou útěchu a pod-
dávali se dozoru opatově.

Řád sv. Basilia rozšířil se záhy po východní říši a dospěl
také řeckých krajin v jižní Itálii. Církevní spisovatel Rufinus
(t r. 410) přeložil řeholi sv. Basilia na jazyk latinský: „Sta-

1) Staroslovanský Životopis sv.Methoda; hl. 4: „C'sař i patriarclia . . .
ustanovili jej za opata v klášteře, jenž nazývá se Polychron.'' Prameny d.
€. I. str. 43.

2) Staroslovanské Životopisy svatých bratří ; v Pramenecli d. č. L str.
36, 43.

i 'Sv. Vojtěch a basiliáni,

tuta monacliorum sancti Basilii caesariensis", aby i v zemích
mimoreckýcli, ne-li přijetí, aspoň poznání došla. Basiliáni
v jižní Itálii konali služby boží ritem východníma ja-
zykem řeckým, až papež Alexander VI. (r. 1492 —1503) dovolil
jim užívati římského breviáře. Pěknou zprávu podávají dějiny
české o basiliánském klášteře sv. Michala ve Valliluce, vysta-
veném na pozemcích archisteria montekassinského. Sv. Vojtěch
utíkaje svého biskupství a chtěje plaviti se do Svaté země,
stanul r. 990 v řečeném klášteře, jenž řízen byl tenkráte slo-
vutným igumenem sv. Nilem (r. 978 — 994). Posvátné zátiší
klášterní, rozmluva s věhlasným představeným a upomínka na
slova opata montekassinského, že lépe přebývati na jednom
místě nežli plabočiti se světem, tak mocně připadly na mysl
Vojtěchovu, že jal se prositi za přístřeší u sv. Michala a žádal
připočten býti k synům sv. Otce Basilia. I vrhnuv se na ko-
lena před důstojným kmetem Nilem, dlouho slzy proléval, če-
kaje odpovědi. Se zalíbením pohlížel igumen na horlivébo-
prosebníka a jakož po krátké rozmluvě byl poznal světce, pro-
nesl se potom častěji, že neviděl jinocha, který by tak hořel
láskou k Bohu jako Vojtěch. I přijal bych tě, ctihodný biskupe^
pravil konečně, ale přijetí to i mně i synům mým by uškodilo,
tobě pak nikterak neprospělo. Nebot jak tento Šat a vous-
značí, nejsem tuzemec nýbrž Řek ; půda pak, kterou já a lidé-
moji se mnou vzdělávají, jakkoli malá jest, náleží těm, od nichž,
ty jda, sem se utíkáš. Kdybys tedy, jak s vůlí boží velice-
bych si přál, s námi společně bydlil, vezmou onino, což jejich
jest, a já s drahými syny vyhnán budu, ty pak ocitneš s&
v nejistotě ještě větší. Protož přijmi radu otcovskou a odkud
jsi odešel, návrat se do Eíma. i)

Nemáme o tom přímých zpráv, že svatí bratři solunští
zakládali na Moravě ústavy řeholní, ale kdo pováží, jakéha
stavu byli sami onino věro věstové a jak dobře vědomi významu
mnišstva při šíření křesťanství, přijme za jisté, že nescházelo'
v církevním údělu Methodověřeholního ducho-
venstva. Staré, nepřímé zprávy to potvrzují. Pomocí knížete-
Svatopluka vystavěli tři poustevnici na patě hory Soboru.

^) Kanapariův Životopis sv. Vojtěcha; hl. 15. Prameny d. č. I. str..
2t7 n.

Basiliáni na Moravě a Slovensku. 5

11 Nitry chrám, u něhož zarazili sobě příbytek klášterní. ^)
Z toho, že jmenováni jsou hned poustevníci hned Tmi i chove,
patrná jest řehole jejich basiliánská. Jak starobylá pověsť
tomu chce, kníže Svatopluk hnut jsa na sklonku života lítosti,
že dobrodincům svým nevděkem splácel, v temnostech půl-
nočních, aniž ho kdo pozoroval, vsedl na kůň a prošed vo-
janským ležením svým, odejel na horu Sobor. Tam když přišel,
na skrytém místě v lese zabil koně svého a mec v zemi za-
hrabal; načež za svítání ranního v samostane řeholním přijat
býti žádal. I jest postřižen a oblečen v roucho poustevnici
a pokud živ byl, zůstal nepoznán ode všech. Teprve když zna-
menal konec života, oznámil mnichům, kdo by byl a hned
iimřel 2).

Vedle pověsti na Moravě někdy běžné a nyní zase obno-
vené ^) vzdělali sv. apoštolé slovanští klášter u Osvětiman
v kraji hradištském a uvedli do něho mnichy basiliány.
Chrám tamější zasvěcen byl sv. Elementu. Markrabí moravský
Jan (r. 1349— 1375) daroval kostelík již opuštěný augustiniánům
v Brně, aby zřídiK při něm proboŠtství a na prospěch klá-
štera svého užívali domu a polnosti zádušních. Biskup olo-
moucký Jan Očko z Vlašimi potvrdil r. 1358 řečené darováni
a v listě k tomu konci vydaném osvědčil, že chrám sv. Kle-
menta pokládati jest za svatyni velmi starožitnou. ^) Pro
mnichy nebo poustevníky bylo lesní ústrani u Osvětiman ovšem

1) Kosmův Letopis k r. 894: „Locum in láteře montis Zober sitnm,
Tibi olim třes heremitae inter magnam et inaccessibilem. hominibus silvam
eius (Zuatopulchi) ope et auxilio aedificaverant ecclesiam." Prameny d. é.
II. str. 27.

^) Tamže: „Cum iam se moři cognovisset, monacbis semetipsum, quis
sit, iunotuit et statim obiit,"

3) Prant. Přikryl ve spisku „Sv. Kliment u Osvětiman" (v Brně r. 1890
Tyd.) tvrdí, že někdy po r. 1830 objevena jest na hradě Bucblově rukopisná
kronika, zavírající v sobě dějiny augustiniánského proboštství u sv. Klementa
blíž Osvětiman z let 1358—1421, kdež hned v cele poznamenáno: „Svatí
Kyrill a Method založili klášter svatoklementský. Mniši byli basiliáni." L.
c. str. 23.

*) Potvrzovací list biskupa Jana ze dne 18. dubna r. 1358: ^Capellam
s. Clementis papae in silvestri solitudine prope castrum novum Zimburg
sitam, antiquis quidem temporibus pro eiusdem sancti reverentia fabricatam."
Codex dipl. Moraviae; IX. str. 73.

6 Poustevník sv. Ivan.

nemálo příhodné. Y hnsitskýcli válkácli zašlo proboštstvi i ckrám ;
nicméně lne posud Yěřicí lid k památnému místu, zakládaje se
podáním, že na vršku u Osvětiman odpočinul sv. Konstantin
s tělem mučennika sv. Klementa.

Také v čeoliácli k době prvního křesťanství váže se
zbožné podání o poustevníku příjmím Ivanovi. Po-
cházeje prý z Chrvat, kdež otec jeho byl panujícím knížetem,
povrhl leskem trůnu a vyhledal sobě skryté útočiště v zemi
české. Drahně let užíval tuhé samoty ve skalních roklích po-
toka lodenického, maje ke službě toliko laň, jejíž mlékem se
živil. Když pak jednoho času hlučný lov byl konán v okolí
hradu Tetína, vyslídili chrtové laň, a kníže Bořivoj postřeliv
ji, pronásledoval až na břeh potoka. Z hor místa toho vyšel
muž hrozný, kosmatý, i jal se mluviti k Bořivoji, nazývaje
jej jménem: Proč jsi zabil laň moji? Kníže pak a všichni
z družiny jeho velice se polekali. I tázal se ho Bořivoj: Kdo
jsi ty a co zde děláš? On pak řekl : Já jsem Ivan; žiji na
poušti této 43 léta, slouže Bohu. Nikdo mne nespatřil podnes
kromě tebe. A toto zvíře dáno mi od Boha k výživě. Bořivoj
zval jej se sebou, aby okusil pokrmu. On pak odvětil: Pošli
mi kněze! Bořivoj tedy poslal k němu kněze i koně, Ivan
nevsedl na kůň, nýbrž pěšky šel do chrámu a přijav svátosti,
jiného ani nejedl ani nepil. Potom vrátil se na poušť, kdež
byl živ. I vzav blánu a Černidlo, psal jim, nazývaje sebe synem
krále chrvatského. Umřel pak v krátce a pochován čestně Bo-
řivojem. Tak vypravuje staroslovanská legenda, i)

Jméno nejstaršího poustevníka našeho ukazuje na dobu
slovanské církve v Cechách. Vypravování o životě jeho na
poušti a nahodilém styku s knížetem zemským není však pů-
vodní. Kdo nahlédne do staršího životopisu sv. opata Jiljí, při-
padne tam na líčení, jež nemnoho liší se od příběhu Ivanova.
„Pocházeje ze vznešeného rodu athénského (Atheniensis, e regia
Graecorum stirpe), zhrozil se Jiljí úcty, kterou prokazovali mu
vrstevníci, znamenajíce při něm neobyčejnou učenost a zbožnost;
i zašel do Gallie, kdež ve hlubokém lese vyhledal sobě pou-
stevnu. Laň poskytovala mu tam částečnou výživu (secessit in
eremum, ubi diutius herbářům radicibus et cervae lacte, quae
statis ad eum horis veniebat, admirabili sanctitate vixit). Ale

^) Prameny d. č. I. str. 111.

SloTanští mnichové v Bulharsku. 7

král gótský Flaviiis žena se lovecky za lani, dostihl nenadále
samoty světcovy a poznav ducha jeho, marně pokoušel se od-
vésti Jiljiho z ústrani lesního." Než přes všechnu nenahodilou
shodu životopisů zůstává bez úhony jádro legendy o sv. Iva-
nu, to jest, že za doby prvního křesťanství žili
v Čechách poustevníci východního rázu.

Pronásledováním slovanských knězi a žáků po smrti sv.
Methoda (r. '885) přeneseno bylo rozkvetlé křesťanství z říše
velkomoravské do Bulharska. Druhové bratří solunských vyšli
na mnoze z národa bulharského a proto, když neváženo si
služeb jejich na Moravě, po Bulharech toužili, na Bulhary jen
myslili a nadali se, že země bulharská odpočinku jim poskytne. ^)
Z počtu jich připomíná se Klement kněz, muž velemoudrý,
Vavřinec, Naum, Angelar a jiní. Ačkoli pochopové biskupa
"Wichinga odvedli je, každého jinam, do krajin podle Dunaje
ležících, dospěli všichni říše Borisovy, kdež dostalo se jim velmi
přátelského přijeti. Apoštolskou Činnosť svou zahájili hlavně
v Makedonii. Kníže Boris (asi r. 852 — 907) jsa již za dvacet
let křesťanem, vážil si idejí kyrillo-methodských a podle nich.
pracoval o to, aby stalo se křesťanství lidu milým na základě
jazyka a dobrých způsobů národních. Příkladem církve mo-
ravské a podporou knížete Borisa ujímala se v Bulhařích
slovanskáliturgie, i přes to, že řecká hierarchie nebyla
jí příznivá. Učenníci Methodovi z Moravy vyvržení posilnili
tam stranu slovanského duchovenstva. Brzy potom shledáváme
Klementa (f r. 916) na stolici velického biskupství v homi
Makedonii a v klášteřích bulharských slovanské mnichy.
Y basiliánech poznal kníže Boris pronikavý živel kulturní,
i nemeškal opatrovati je časnými věcmi, aby tím snažněji ko-
nali úkol svůj, jako jest pěstování věd, vedeni roz-
ličných umění a ručních prací. Y podvečer života kníže
sám vstoupil do kláštera a dokonal tam běh pozemské pouti.
Za syna jeho cara Simeona (asi r. 890 — 927) spisoval mnicb
Chrabr pojednáni o písmu slovanském.

Již ve druh.0 polovici 10. století osazovali se četní
mnicbové slovanského rodu na hoře Athoně. Y klá-
šteřích tamějších řádu sv. Baí^ilia získávali známost literatury
byzantské, i pracovali o překlad zvláště liturgických spisů na

1) Životopis Klementa Velického ; v Pramenech d. é. I. str. 62.

8 Basiliáui v Rusku a Uhrách.

jazyk slovanský. Od té doby počínajíc zaraženo bylo na hoře
athonské středisko náboženské učenosti jižních a východních
Slovanů.

Na svatou horu Athos putoval z počátku 11. století
Antonij, jinoch maloruský, aby naučil se tam pravidlům ře-
holního života. Po letech vrátiv se na Rus, obral si k pobytu
jeskyni u hradu Kijeva. Tam přidružilo se k němu ně-
kolik poustevníků; i vykopali pod zemí celý klášter s malou
církví (pečerská Lavra). Veliký kníže Jaroslav (r. 1017 — 1054)
byl příznivcem Antonij ovým a užívaje rady metropolity svého
pravověrného Hilariona (r. 1061 — 1068), podporoval zvláště
mnichy domácí, aby zdárnou Činností jejich tenčil se vliv
řeckého duchovenstva v říši ruské. „Za něho", vece letopisec
Nestor, „počala se víra křesťanská rozplozovati v Ruších a roz-
šiřovati, i mniši počali se množiti, a Masterové počali býti.
I miloval Jaroslav ústavy církevní a kněží a zvláště mnichy;
i knih sobě hleděl, čítaje v nich často v noci i ve dne. I sebral
písaře mnohé a překládal z řeckého na jazyk slovanský a sepsal
knihy mnohé i sebral", i) Antonij Pečerskij (f r. 1073) stal se
otcem domorodého mnišstva na Rusi.

Již svrchu přivedli jsme historické svědectví, že v oblasti
nynějších zemi uherských, to jest na Slovensku, hostili se na
sklonku 9. století mniši basiliáni. Však i v ostatních končinách
říše Arpádovy ohlašují se záhy kláštery východního rázu
jakožto pozůstatek bývalé církevní organisace bulharské.
Roku 1025 jmenován jest listinně řecký panenský klášter ve
Vesprimě; 2) o něco pak později připomenuty jsou řecké klá-
štery na Vyšehradě (nad Dunajem), v Csanádě (nad Ma-
rošem), ve Starém Aradě (tamže) a j. Hojný počet jich patrný
jest z výroku papeže Innocentia m. Týž svatý Otec učiniv
r. 1204 připsání ke králi Emerichovi ve příčině svobodné volby
jakéhosi opata, ukázal při tom na rozličná práva klášterů
uherských, z nichž, jak dokládá, ^) jeden neb druhý náleží

^) Nestorův Letopis; hl. 55. Nestor sám byl po r. 1084 mnichem pe-
cerského kláštera v Kijeve a psal, jak známo, kroniku svou jazykem slovan-
tkým až do r. 1113.

-) Fejér: Codex diplomaticus Hung. I. str. 312.

^) List papeže Innocentia ICL z r. 1204: „Quia vero nec novum est
jiec absurdum, ut in regno tuo diversarum nationum conventus uni Domino

Benediktini v sousedství českém. 9

latinnikům, mnohé pak Bekům {=: basiliánům). Z dějin
kláštera sázavského na den vyjde, že tak zvané řecké mona-
stýry vUhrácli osazeny byly za 11. století mnicliy slovan-
skými.

Hlava druhá.

PrYní Tbenediktini v Čechách.

Život klášterní podle pravidla sv. Benedikta (f r. 543)
přibuzen jest jak původem tak i způsobem svým mnišství vý-
cbodnímn. Až do prostřed 8. století veden byl toliko porůznu,
v některých, domech řeholních, v Itálii, Španělsku, Německu.
Od 9. století počínaje ukládáno bylo pravidlo sv. Benedikta
téměř všem latinským mnichům. Obyvatelům země české sou-
sedil ze všech nejdříve benediktinský klášter sv. Mořice
v Dolním Altaichu nad Pasovém, založený r. 740. O styku
řeholniků tamějších s Cechy nedošly nás zprávy ; jen to podo-
týká se k r. 975, že Čechové za války císaře Oty 11. proti
knížeti Boleslavovi II. pobili čeleď kláštera altaišského. ^)
Také v Režně, kam předky naše vedla cesta obchodní i ne-
zřídka také zájem politický, stával klášter sv. Jimrama,
jenž řídil se pravidlem patriarchy západního mnišství. Do
kláštera toho vypravil kníže Boleslav I. někdy r. 950 mladšího
syna svého Strachkvasa, aby ve škole učených mnichů uveden
byl ve známost bohumilých věd. Jinoch maje duchovním
vůdcem biskupa řezenského Michala (r. 942 — 972), přijal potom
řeholi sv. Benedikta a s ní jméno klášterní bratra Křištana.
Byltě tudíž Strachkvas — pokud dějepisná paměť svědčí —
prvním benediktinem z národa českého.

snb regulari habitu famulentur, licet unům sit ibi Latinorum coenobium, cnm
tamen ibi multa simt Graecornm: serenitatem regiam roganras . . . non im-
pedias nec impediri facias, quominus praefati monachi . . . assumant sibi
personam idoneam per electionem canonicam in abbatem." Sborník velehrad-
ský; IV. str. 65.

1) Letopisy altaišské k r. 975; „Boemanni familiam s. Mauricii occi-
dunt." Pertzova Móniun. XX. str. 774.

10 Klášter sv. Jiří na hradě pražském.

Také sestra. Straolikvasova přijmim Mlada zalibovala sobě
ve způsobech života klášternilio. Znamenav to otec její, kníže
Boleslav I., vypravil Mladu do Říma, aby naučila se tam do-
konale pravidlům mnišským. Pobyt její ve věčném městě pro-
dloužil se pak do* let. Když zemřel kníže Boleslav I. a nástupce
jeho Boleslav 11. jal se usilovně jednati o zřízení biskupství
pražského, přednášela Mlada prosby knížete a celého národa
českého papeži JanuXIII. (r. 964 — 972). Mimo jiné zvěstováno
bylo sv. Otci, že kníže Boleslav II. založil při chrámě s,v.
Jiří na hradě pražském panenský klášter, aby v něm
sestra jeho, panna řeholní, mohla příště přebývati. Papež
Jan XTTT. potvrdil nové štípení řehole sv. Benedikta v cechách,
povýšil klášter svatojirský na opatství a Mladu, přijavší zatím
klášterní jméno Marie, ustanovil při něm první abatyší.

Zároveň s potvrzením panenského kláštera došlo schvá-
lení biskupství pražského. Prvním arcipastýřem v Cechách stal
se učený benediktin z kláštera sv. Jana Křtitele v Magde-
burce, příjmím Dětmar, kněz původu saského. Čekali bychom
ovšem, že biskup-řeholník uvede do diecése své mnichy a ne-li
více, aspoň jeden příbytek jim založí, avšak nedošlo k tomu
pro překážky jistě závažné. Teprve nástupci jeho sv. Vojtě-
chovi se povedlo osaditi v Cechách benediktiny. Přemítaje na
mysli nedostatky svého údělu, připadl na to, kterak se škodou
jest lidu českého, že nemá tak výborných rádců a pěstounů,
jako byli na onen Čas mnichové řádu sv. Benedikta. Úmysl
Vojtěchův uvésti řeholníky do země a učiniti je pomocníky
těžkého úřadu pastýřského, uzrál trvám za pobytu světcova
v Římě, kdež jako novic a mnich meškal v klášteře sv.
Bonifatia a Alexia na vrchu aventinském. Vedle sta-
robylého podání, 1) jež o své váze zůstavujeme, Vojtěch vra-
ceje se z Říma r. 992, přivedl do Cech několik bratři bene-
diktinů, kteří hotovi byli osaditi se v zemi pod záštitou
biskupovou. I zůstaveni jsou nejprve v Kostelci nade Mží
v kraji plzeňském, kdež vystavěl jim svatý Vojtěch velmi
úhledný chrám Panny Marie. HJied potom za pomocí knížete
Boleslava II. budován byl klášter v Břevnově. Sotva
stavba jeho maličko pokročila, světil biskup dne 14. ledna
roku 993 chrám břevnovský, poroučeje jej do ochrany svatých

^) Kronika Pulkavova; v Pramenecli d č. V. str. 27.

Působení benediktinů břevnovských. 11

Benedikta, Bonifatia a Alexia. Dvanácti mnichům z Kostelce
do Břevnova převedeným dán jest za prvniho opata Anastasius.
Ustav synů sv. Benedikta v Cecliách prokazoval hned
z počátku dobré služby těm, kdož do země jej uvedli a veli-
komyslnou štědrostí zahrnuli. Biskupovi pražskému vzrostli
zkušení druhové práce, horliví hlasatelé víry a příkladný vzor
kněžstva. Kníže Boleslav získal nejlepší učitelezemědělství,
kteří vedouce lid ke vzdělávání lad a pustin, vlastníma rukama
ukazovali mu způsob mýtění, stavbu hospodářských budov, zři-
zování cest a mostů. Stavby kláštera a kostela břevnovského
ujali se ovšem mnichové sami, i) a nedlouho potom i okolní
kopce, jež v zakládací listině jmenují se půdou nevzdělanou,
zorány jsou od kláštemíků. Sv. Vojtěch pracoval pilně s bra-
třími, účastně se modliteb, rozjímání i hmotného díla jejich.
Řehole přikazovala dále zabývati se čtením nábožných knih,
které na větším díle mnichové sami opisem rozmno-
žovali. Hotovení knih liturgických, přepisy písem svatých
a děl učených naváděly řeholníky k vědám. Při klášteřích
zřizovány byly také školy na způsob lístavů biskupských,
ve kterých nejen budoucí bratří, nýbrž i jinochové panští do-
spívali všeho svobodného učení. Také umění církevní
kvetlo v rukou mnichů jakožto dovedných malířů, řezbářů,
sochařů a stavitelů. Příbytky jejich byly nadto útočištěm
osob chudých, opuštěných a nemocných. I není prázdným
slovem výrok dějepisce témuž řádu náležitého, 2) že uvedením
benediktinů do Cech dán jest křesťanství tudíž nejpevnější
podklad, a klášter břevnovský v dějinách vlasti naší valně pro-
slavený že^ stal se kolébkou mnohých ústavů řeholních, jež
druhdy v Cechách, na Moravě, v Polsku a v Uhrách blaho-
plodně působily a na díle až podnes působí. ^)

^) Pulkavova Kronika; hl. 24: „Hiis itaque peractis abbas Anastasius
cum íratribus sibi commissis locum sanctum sibi commissum ceperunt exco-
lere suisque manibus laborabant ecclesiam et alias ofBcinas, que nondum
erant perfecte sivé constructe, in brevi tempore tamen Dei adjutorio et ipsius
beati Adalberti sufEragio construebantnr, qui etiam suis manibus in eodem
monasterio et ecclesia secundum regularem institucionem quottidie cum
fi-atribus laborabat." Prameny d. c. V. str. 27 n.

2) Dudík v Dějiuácli Moravy; II. str. 43 n.

3) Pnlkavova Kronika; hl. 26: „Sicctue non solum Bohemia, sed Un-
garia et Polonia cum Prussia salutis sue principia sumpsit de Bre-miowia,
dum tantorum virorum illustrantur vita et passione." Prameny d. č. V. str. 29.

12 Patero sv. bratří-poustevníků v Polsku.

Prvním benediktinům kláštera břevnovskóho zavinu bývá
dáváno, že jsouce původem cizinci, k národu českému ne-
přilnuli tak upřímně, jak přáti si bylo v době neutvrzeného
ještě křesťanství v zemi naší. Přišedše z Říma, přinesli také
římské smýšlení ve věcech, soukromého i veřejného života.
I činili se přirozenými obhájci práva kanonického a římského
jakož i odpůrci všeho, co stanovám práv oněch bylo na odpor.
Avšak země, kdež působiti měli, nerozuměla řečeným ustano-
vením, řídíc se ode dávna domácím právem a řádem. Pro dě-
jiny kláštera sázavského jest vědomost o potýkání se různo-
rodých práv v Čechách nemálo důležitá.

V počtu řeholních druhů, jež sv. Vojtěch z Říma do
Cech vedl a v Břevnově osadil, shledávalo se prý šest bratří
zejména uváděných : Benedikt, Matouš, Jan, Isák, Kristin
a Barnabáš. Ti když slyšeli o slavných skutcích arcibiskupa
hnězdenského sv. Radima (r. 1000—1006), bratra Vojtěchova,
vyžádali sobě dovolení, aby k němu do Polska mohli se za-
brati. Radim uvítal je velmi ochotně a za příbytek vykázal
jim pusté místo ^) blíže Kaziměře, v nynější gubernii
varšavské. O tuhém životě šesti benediktinů-poustevniků vy-
pravuje letopisec Kosmas. 2) Potrava jejich byla zelenina
vlastníma rukama pěstovaná. Chléb málokdy mívali, ryby nikdy.
Luštěnin nebo jáhel směli požívati jen o velikonocích a let-
nicích. Cistou vodu pívali, a to mírně; masité jídlo bylo jim
ohavností a ženskou viděti hříchem. Oděv jejich byl drsný
a hrubý, sešitý z ocasův a hřív koňských. Na lůžku byl kámen
podporou hlavě a huně za pokrývku. Nikdy nemluvili na sebe,
než jen na přicházejícího hosta, a to málo slovy. Sami jsouce
chudí, chudým, které chovali ve svých příbytcích, posluhovali
dárky milosrdenství. Kníže Boleslav Chrabrý navštěvuje pou-
stevníky, poroučel sebe i říši svou v jejich modlitby a bohatě
je kdysi obdaroval. Ale bratři poslali druha svého Bamabáše
s penězi za knížetem, nechtějíce sobě daru ponechati. Nežli se
Barnabáš vrátil, přepadli loupežníci patero bratří na poušti
a žádajíce pokladu, mučili je po celou noc a polomrtvým dne
11. listopadu r. 1004 hrdla podřezali. Těla jejich zprvu v Ka-
ziměři byla pochována, pak do BJuězdna přenesena.

1) Pulkavova Kronika; v Pramenech d. č. V. str. 29.

-) Zosmův Letopis k r. Í004; v Pramenecli d. c. II. str. 56 nn.

Poustevník sv. Vintýř. 13

Dobře-li nás zpravuje domácí tradice břevnovská, měl
opat Anastasius nástupcem Jeronýma (roku 996 — 1011), jemuž
říkáno někdy Dobromír. Po něm řídili klášter v Břevnově :
Ěeboř I. (r. 1011—1023), Arsenius (r. 1023—1035), Menbart
(r. 1035 — 1089). Za opatství Menbartova poskytl kníže Bře-
tislav I. náklad ke stavbě většího cbrámu břevnovského, jenž
posvěcen jest někdy r. 1045 ve jméno sv. Vojtěcba a Bene-
dikta. Téh ož času přivtělil také Břetislav cellu rajbradskou
na Moravě ke klášteru břevnovskému. Snabou opata Men-
barta vžrrostla řečená cella v klášter sv. Petra a Pavla r. 1048.
Kníže rozmnoživ nadání rajbradské, zůstavil i na dále správu
kláštera tamního při opatech břevnovskýcb, aby osazovali
v Rajhradě mnichy a brali užitek ze statků na Moravě.

Při dějinách kláštera břevnovského dlužno jest zmínku
učiniti o poustevníku ze řádu sv. Benedikta, příjmím V i n-
týřovi, ježto některý čas v Cechách meškal a v Břevnově
r. 1045 slovutného pohřbu došel. Sv. Yintýř, vlastně Grunther
zvaný, byl Členem panské rodiny v Durinkách. Hodlaje pokání
činiti za poklésky mládí svého, odebral se ke sv, Gothardu,
opatu kláštera hersfeldského (r. 1005 — 1012), kdež i roucho
řeholní přijal. Za statky klášteru darované vymínil si správu
podružnébo kláštera gelingenského. Ale dostatek majetku byl
mu i tam příčinou mnohých hříchů. Povoliv tedy domluvám
opata Gotharda i císaře Jindřicba 11., zabral se z Geling do
kláštera sv. Mořice v Dolním Altaichu. Touha po větší doko-
nalosti navedla jej potom k životu poustevnickému. I meškal
nejprve v osamělé chýši u Ranzingu, kdež hojně od zvědavců
byl navštěvován. Utíkaje tedy před nimi, zašel hlouběji do
českého lesa a při pramenecb černého Řezná založil cellu řeče-
nou Rinchnacb. Zde z počátku sám, pak s přibylými bratry (1029)
trávil život Bohu milý, a to nikoli bez mnohých svízelů. E.. 1029
účastnil se v Augsburce porady německého krále Konráda 11. s kní-
žetem Břetislavem ve příčině válečné výpravy do Polska. Po bitvě
jež svedena byla v srpnu roku 1040 v soutěskách šumavských
u Všerub, posloužil Vintýř poraženým Němcům, ukázav jim
cestu ke snadnějšímu útěku. Z Einchnachu šířila se známost
o muži božím nejen do Čech, ale i do Polska a Uherska;
a jaké vážnosti požíval u Čechův, o tom svědčí jeho prostřed-

14 Klášter sv. Jana na Ostrově.

kování mezi knížetem Břetislavem a králem Jindřicliem III.
po nešťastné výpravě Němců do Cecli r. 1040. i)

Ke skutečným událostem života Vintýřova navázáno
prodlením času drahně pověstí. Jedné z nich nemůžeme po-
minouti mlčením, ježto živě pamatuje nás na příběh, pouste-
vníků českých sv. Ivana a Prokopa. Na sklonku života pře-
býval prý sv. Vintýř v zemi české. Když kníže Bře-
tislav I. navrátil se z vítězné výpravy proti Polákům a lovu
zase hověti počal, připadl v lesích prachenských u Březnice
(osady již zaniklé, nedaleko Hartmanic) na jelena a vedením
jeho na starce v jeskyni, kterého neznal, sv. Yintýře. Vy-
slechnuv z úst jeho spasitelná napomenuti i tušení brzké smrti,
přivedl kníže druhého dne biskupa . Šebíře, aby ctihodného
kmeta svátostmi opatřil. „Umřel pak sluha Kristův poustevník
Vintýř léta Páně 1045 dne 9. října ; i pochován jest v klášteře
břevnovském, kdež sám za živa hrob svůj budoucí označil.
Na tom místě skrze zásluhy jeho stále se dějí zázraky, a mnoho
nemocných bývá uzdravováno milostí Kristovou". 2) Pohřeb
Vintýřův v kostele sv. Vojtěcha a Benedikta před oltářem
sv. Štěpána prvomučenníka jest událostí historicky zjištěnou. ^)

Druhým ústavem řehole sv. Benedikta v Cechách stal se
klášter na Ostrově řeky Vltavy, kdež od východů při-
téká Sázava. O založení jeho vypravuje listina někdy z po-
čátku. 13. století zhotovená.^) Kníže Boleslav II. ocitnuv se
na konci života, poručil některým velmožůpi avým, aby vyhle-
dali místo ke klášteru příhodné, kdež by pod ochranou sv.
Jana Křtitele osaditi mohl rodinu mnišskou. I připadli onino
na ostrov říční u Davle. A v pravdě, kdo zná vysoké a skal-
naté břehy řeky Vltavy od Hluboké až po Prahu, nepoví nám
o místě, které by mocněji budilo cit odloučenosti od světa
a pustou romantikou strmných, holých skal silněji pudilo duši
k asketi ckému rozjímání než řečený ostrov, kde druhdy šedé
zdi kláštera sv. Jana shKžely se v bystrých vlnách řeky. Kníže

1) Viz Úvod k Pramenům d. č. I. str. XXIV.

^) Životopis sv. Vintýře ; v Pramenech d. č. I. str. 343 nn.

3) Pokračovatel Kosinův (mnicli sázavský) k r. 1045 : „Sepultus est
(Guntkerus monachus et heremita) in monasterio saáctorum Adalberti atque
Benedicti ante altare sancti Stephani prothomartyris." Prameny d. č. 11.
str. 250.

^) Erbenova Eegesta; č. 84, 85; str. 36,

Benediktinské celly v Cechách. 15

Boleslav schválil místo a povolav mniclia Lamberta z kláštera
v Dolním Altaichu, představil jej osadě bratří na Ostrově.
Po smrti knížete r. 999 požehnal biskup Thiddag opatu Lam-
bertovi.

Záhy rozvětvilo se štípeni kláštera ostrovského v několik
proboštství. Kníže Břetislav I. (r. 1034 — 1055) daroval totiž
Ostrovským tré kostelů sv. Jana Křtitele: pod skalou
u Loděnic, na vrchu Yelízi a v Újezdě zátonském u Krum-
lova. 1) První z nich památný jest pobytem poustevníka sv.
Ivana v jeskyni nedaleko téhož chrámu bývalé. Na hoře Ve-
lízi založil kosteiík sv. Jana kníže Jaromír (r. 1004 — 1012).
Stalo se to na paměť události, kterou vypravuje letopisec
Kosmas k roku 1003, že Yrševci přepadli tehdáž kněžice Ja-
romíra na Yelízi a zle jej ztýrali, než přispěním věrného sluhy
Dovory vytržen byl z rukou jejich. Opat kláštera ostrovského
opatřil jmenované kostely některým počtem mnichů, kteří pro-
boštem se řídili a mimo správu duchovní i hospodářstvím na
okolních statcích klášterních se zanášeli.

^) Erbenova Eegesta; č. 119, str. 50.

Díl prvý.

Život a působení sv. Prokopa.

Hlava první.

Chotoiiň, rodiště sy. Prokopa.

Seznámivše čtenáře aspoň poněkud s mnicliy slovanským i
vůbec a vypsavše prvotiny klášterskélio života v Cecliácli, mů-
žeme již přistoupiti k životu a pracím slovutnélio zakladatele
slovanského samostanu na řece Sázavě a předního pěstitele
slovanského vzděláni ve vlasti naší, sv. opata Prokopa. El úvaze
naší zakazuje se především rodiště světcovo. Zpravují nás o tom
historické prameny 12. století, že sv. Prokop narodil se ve vsi
Chotouni. 1) Starobylé podání ze druhé polovice 13. století
označujíc blíže polohu rodného místa světcova, ukazuje na
Chotouň „nedaleko ot Českého Broda". 2) Na planině, jež pro-
stírá se od českého Brodu na východ, ukryta jest v nízkých
vrších ves Chotouň (soudního okresu Kouřimského). Opatřena
jsouc kostelem a školou, hostí v sobě 464 obyvatele katolického

1) Pokračovatel Kosmův (mnicli sázavský); v Pramenecli d. č. 11.
str. 241.

^) Yeršovaná legenda o sv. Prokopu:

„Svatý Prokop jest slovenského roda
nedaleko ot Českého Broda.
Tu ves dobře Bóh rozplodil,
v niejž sě ten svatý m'odil.
Avšak dobře povědieti směju,
tej vsi imě Chotťiň dějií."

Prameny d. c. I. str. 349.
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 2

18 Chotouň, rodiště sv. Prokopa.

vyznáni, kteří přifařeni jsou ke ckrámu Stěti sv. Jana Křtitele
ve Skramnicích Na jihovýcliod směrem k Plaňanům sousedí
Chotouň s Vrbcany, osadou velmi památnou. Tam v kostele
sv. Václava ochraňovala se druhdy korouhev sv. Vojtěcha,
kterou nosívali Cechové na pole válečné, aby pod ní získáno
bylo vítězství nad nepřítelem, jako stalo se to r. 1126 v bitvě
u Chlumce. Vrbčany náležely nejspíše ke statkům rodu Slav-
nikova, a tak trvám dostala se korouhev sv. Vojtěcha do tam-
ního chrámu. Na jižní straně dotýkají se pozemky vsi Cho-
touně dědin lipanských, na kterých dobojovány jsou r. 1434
války husitské.

Pocestný beroucí se rovným polem od Vrbčan k Chotouni,
nespatří rodiště Prokopova, než z bezprostředné blízkosti; jen
okrouhlá mohyla do tří metrů vysoká strmí na kraji doliny,
v níž rozkládá se obec chotounská. Osadníci ozdobili mohylu
r. 1841 kamenným křížem. Později kdysi počal ji podkopávati
kněz Václav Krolmus, hodlaje tu starožitných věcí se dohledati ;
když však hlubší kopáni kamennému kříži sesutím hrozilo,
ustoupil od svého předsevzetí. ^) S mohyly poskytuje Chotouň
dosti zajímavý pohled, nebot jest to ves výstavná a spořádaná,
a mezi sousedy shledati lze drahně zámožných hospodářů ;
zvláště pak -vyniká věž bývalého farního kostela cho-
tounského sv. Petra a Pavla a budova filiálního chrámu
sv. Prokopa. Na některých statcích spatřují se starobylé znaky.

V čase pradávném přivtělena byla ves Chotouň ke statkům
olomouckého biskupství. Znamenitý kníže církevní Bruno,
biskup olomoucký (roku 1245 — 1281), potřebovav služeb četné,
družiny rytířské aneb, jak sám dí, ^) ze zvláštního přátelství
podal roku 1249 ves Chotouň se vším příslušenstvím jejím
v manství urozenému pánu qeskému Havlovi z Lemberka.
Když pak řečený lenník zemřel (po r. 1253), propůjčil biskup
Bruno r. 1268 synům jeho Havlovi z Lemberka, Jaroslavovi
a j. ves Chotouň opět k manskému držení. ^)

') Zapovo pojednání: Chotouň, rodiště sv. Prokopa; v Památkách ar-
chaéologických ; I. str. 39.

2) Xiist biskupa Brunona z r. 1249 : „Gallo de Lewenberch, viro nobili,
propter amicitiam speciálem confert duas villas in Bohemia sitas, Cothun
videlicet et Prethoca, iure pheodali cum universis . earum attinentiis." Erbe-
nova Eegesta; str. 570.

^) List biskupa Brunona z r. 1268, v Emlerových Regestech; II. str. 237.

Faráři v Chotouni. 19

Někdy na sklonku 13. století navrácena byla Chotouň
k plnému panství biskupství olomouckého. Aby pak více užitku
z ní vycházelo, vysadil ji biskup Hynek z Dube (r. 1327 — 1333)
právem německým jinak zákupným r. 1330. Dav totiž
vyměřiti pozemky chotounskó a shledav, že zavírají v sobě
23 lány, žádal na sedlácích těžkou hřivnu grošů pražských
a deset tučných kuřat z každého lánu ročně. Rychtáři tehdej-
šímu příjmím Řehákovi puštěn byl lán svobodný jakožto ná-
prava (odměna za osobní službu rychtářovu), i)

Té doby a již dávno před tím byla Chotouň osadou ko-
stelní. Chrám sv. Petra a Pavla vykazoval zajisté starší původ
nežH z r. 1204, kdy opat Prokop za svatého byl prohlášen;
neboť jinak shledávali bychom kostel ten pod jménem a ochranou
slovutného rodáka chotounského. Faráři při něm známi jsou
zejména od polovice 14. století až do válek husitských. S vůlí
biskupa olomouckého Jana směnil r. 1354 plebán chotounský
Matěj místo své s Mikulášem, farářem v Drahobudicích. ^)
R. 1365 stal se Yáclav, duchovní správce v Chotouni, arcijáhnem
hradeckým. Dne 19. srpna r. 1378 podán jest kněz Matěj za
plebána v Chotouni. ^) Fary po něm ujal se r. 1382 Henzlín,
kněz z Litic. ^) Nástupce Henzlínův Ondřej z Českého Brodu,
mistr svobodných uměuí a bakalář v bohosloví, směnil r. 1403
úřad svůj s Oldřichem KanČíkem, farářem v Průhonicích. ^) Ten
pak po roce opět kommutoval s Janem, plebánem v Nahořeči-
cích, 6) jenž setrval v Chotouni do r. 1415, maje za nástupce
směnou Václava, bývalého faráře v Šlapanově. '^) R. 1427 usta-
noven byl Matěj Vácha, kněz z Horaždovic, za plebána v Cho-
touni. 8) Zdali i potom zůstala farnost katolickou, v pamětech
15. století uptati se nelze.

Panství nad Chotouni zmocnili se za bouřlivých let vojny
husitské pánové z Kunstatu na Poděbradech. Císař

') List biskupa Hynka z r. 1330; v EmleroTýcli Kegestech ; m. str. 667.

^) Libri confirm. I. 1. str. 54-

^) Tadra: Acta consistorii; I. str. 295 n.

*) Libri confirm. i: 2. str. 67.

5) Libri confirm. VI. str. 96.

6) Libri confirm. VI. str. 122.
') Libri confirm. VII. str. 173.

«) Libri confirm. VIII.— X. str. 209,

20 Kaple sv. Prokopa v Chotouni.

Sigmund připuštěn byv r. 1436 k panovnické stolici v Cechách^
zapsal ves „Chotúň biskupstvie Moravskébo" urozenému Jiřímu
z Poděbrad a dědicům i budoucím jebo v určité summě kop
grošů pražských, i) Od té doby až do léta 1848 náleželo rodiště
sv. Prokopa k objemnému panství poděbradskému. 2) Když
r. 1472 syn pana Jiřího, Hynek kníže Minsterberský na Podě-
bradech prodal purkrabí svému panoši SigmundovizBítova
dvůr v Peckách, přidal k tomu ještě „úroka ročnieho pět kop
gr. konečně a dědičně, žádného sobě i budúcím našim práva
tu nepozuostavujíce, rozdílně: na S. Jiří 2^/2 kop gr. a na S.
Havla tolikéž, ve vsi naší Chotůni na dvoru řečeném Sedláč-
• kovský, na kterémž nyní sedí "Váňa sedlák, i s plným na.
tom Člověku panstvím a člověčenstvím".^) Dvůr Sedláčkovský
vyňat byl tudíž z panství poděbradského.

V Chotouni spatřuje se nyní chrám sv. Prokopa,,
rozdílný od bývalého farního kostela sv. Petra a Pavla. Počátek
onoho chrámu (sv. Prokopa) připadá asi k r. 1584. Tenkrát©
byl majitelem svobodného dvorce v Chotouni Adam S k o-
řepa. Manželka jeho jménem Dorota slýchávajíc podání lidu,
že na statku jejich narodil se sv. Prokop, ježto dům ten otci
jeho prý náležel, přemluvila manžela svého, že vedle usedlosti
své kapli ke cti téhož s v ě t c e pro domácí pobožnost zřídiL
B,. 1599 koupil statek Skořepovský pan Yáclav Berka z Dubé,^
a že v rodině jeho ochraňovalo se panství nad dvorcem v Cho-
touni více nežli sto let, navykli Chotounští říkati tam „na Ber-
kově". V místech staré kaple vyzdvihli Berkové chrám sv. Pro-
kopa, ale stavbu jeho nepřivedli ke konci. Za války 301eté
utrpěl statek jejich veliké pohromy. Po vymření rodu Berkov-
ského (r. 1706) připadl svobodný dvůr v Chotouni panu Vá-
clavu Albrechtovi hraběti z Yrbna a Bruntálu. Od něho koupil
jej r. 1715 rytíř Jan Ignác Mladota ze Solopisk, a hned jal se-
dovršovati stavbu kostela sv. Prokopa ; načež i oltář i celou
úpravu vnitřní nákladem svým opatřil. Brzo potom, léta nám
nepovědomého, dalo se svěcení nového chrámu. K záduší jeho-

^) List císaře Sigmiinda z r. 1437 ; v Palackého Archivu českém ; YI.
str. M3.

-) Palackého Popis království českého ; str. 116.

3) List Hynka knížete Minsterberského z r. 1472; v Palackého Archiv©
českém; V. str. 522.

Býv. kostel sv. Petra a Pavla v Chotouni. 21

počátek učinil další majitel dvoru bvatoprokopského Antonín
Dubenecký (r. 1769), ustanoviv částku peněz 2500 zL, aby
z nich pořizovaly se příští opravy a potřeby kostelní. Kež po-
Míchu nástupcové jeho nadáním dosti špatně hospodařili ; ba
kostel opět pustnoucí od statku oddělili a k prodeji nabídli.
Když pak dokonce ucházeli se okolní židé o budovu chrámu
sv. Prokopa, aby v synagogu jej obrátili, odhodlala se ke koupi
sama obec chotounská r. J 808 a zachovala svatyni posvátnému
určení.

Starší farní kostel sv. Petra a Pavla zůstával drahný čas
bez vlastního pastýře, i) Za války SOleté hrubě pohořel (r. 1644) ;
načež uběhlo dvacet let, nežli úředníci vrchnosti poděbradské
přikročili k jeho opravě. V relaci, kterou r. 1652 sepsali gene-
rální komisaři nad reformací nařízení, nazývá se kostel sv. Pe-
tra v Chotouni chrámem farním, ačkoli spolu s jinými šesti
„farními" a jedenácti filiálními řízen byl děkanem poděbrad-
ským P. Ondřejem Janem z Lerchenfelsu. 2) Po vykonané opravě
chrámu r. 1664 pořízeny jsou tři zvony na věž kostela,
jeden nový, větší, sv. Michala nákladem Jiřího Opolského, sou-
seda v Chotouni ; dva přelité, menší : sv. Petra a Pavla, a
sv. Prokopa. Poslední z nich má nápis : „Renovata haec cam-
pana- sub capitaneatu dominii S. C. M. Podiebradensis praeno-
bilis ac generosi Dni Liborii Lamers, anno Dni MDCLXIV.
In honorem S. Procopii, patroni regni Bohemiae, fundatoris,
daemonum fugatoris et filii pagi huius Chottaun. Goss mich
Mkolaus Low in Prag".^)

Přivtělen byv k faře v Skramnících, znovu zřízené r. 1718,
chátral kostel sv. Petra a Pavla tak, že z počátku přítomného
století stával se pobyt věřícího lidu v něm při službách božích
velmi nebezpečným. Že nebylo pomyšlení na stavbu nového
chrámu, nabídla r. 1814 obec chotounská zachovalejší kostelík
sv. Prokopa patronátnímu úřadu v Poděbradech, aby k němu
přeneseno bylo podací právo a záduší bořícího se chrámu sv.
Petra a Pavla. Když vrchnost nabídku přijala, zbořen jest
r. 1816 starý kostel krom věže v průčelí, kterou i na dále

O Zoubkovo pojednání: O věcech církevnícli na Poděbradsku v letech
1550—1665 ; v Časopise č. musea ; 1878, str. 43 nn.
-) Památky archaeologické ; XIII. si. 92 u.
■^) Památky archaeologické; I.^str. 40.

22 Chrám sv. Prokopa v Chotouni.

ponechali za zvonici. Byl pak clirám sv. Petra a Pavla budovou
dosti skrovných rozměrů, stojíci uprostřed hřbitova, jenž posud
trvá. Na místě bývalého farního příbytku vzdělány jsou dva
statky, z nichž do r. 1848 odváděti bylo poplatek k záduší
řečený „farné".

Připojení chrámu sv. Prokopa v Ohotouni k farnímu ko-
stelu skramnickému, jako dcery k matce, oslaveno o pouti dne
4. července r. 1816 velkými službami božími. Kostelík sám
zbudován jsa slohem barokovým, trvá po mnohých opravách
i úpravách až po dnešní den. Obnovy velmi pečlivé dostalo
se mu r. 1863 přičiněním zasloužilého faráře skramnického dp.
Matěje Kúra. Nad vchodem v průčelí spatřuje se kamenný
znak Berků z Dube, prvních zakladatelů chrámu ; na hlavním
oltáři umístěn obraz sv. Prokopa, nad ním v rámci znak ry-
tíře Jana Ignáce Mladoty ze Solopisk, jenž stavbu kostela ke
konci dovedl. Stranou visí veliký obraz sv. Petra a Pavla
z bývalého farního chrámu, originál prý slovutného Karla
Skřety. Mimo to shledati tu dva menší obrazy: „Kristus na
kříži" a „Sv. Josef v tesařské dílně". Cyklus obrazů zná-
zorňujících život sv. Prokopa vystaven byl v témž
chrámě již z počátku 18. století. ^) Setrval pak tam až do naší
paměti. Avšak chatrná jeho cena umělecká ponukla dobrodince
kostela, že pořídili šest nových obrazů, které zhotovil Josef
Hellich, a ozdobili jimi svatyni r. 1865.

Na návsi chotounské vedle skrovného potůčku povšimnutí
zasluhuje zděná studánka, které říkají „Prokopka".
Kamenné roubení její ozdobeno jest sochou sv. Prokopa, jež
nese letopočet 1708. Na podstavci jsou rozmanité nápisy. Z
předu čteme : „Eenovatum MDOGXI. et MDCeGXXXI". Na
zadní straně psáno : „Všecko ke cti a chvále svatého Prokopa.
— Z nákladu Chotounských sousedů tato studánka v nově
opravena léta Páně 1831". ^)

^) Beckovského Poselkyne; II. 1. str. 357: „Stojí v té vesnici (t. J.
Chotouni) kostelíček 14 kroéejův dlouhý a 10 krokův široký, v němž se spa-
třuje v okrouhlosti jeho (sv. Prokopa) život vymalovaný."

2) Památky archaeologické ; I. str. 40 n. Beckovský poznamenal o Pro-
kopce: „Nedaleko téhož kostelíčka jest studnice z čtverhraně tesanýho kamene
zděná, na který sedí obraz z kamene vytesaný, s rukami spojenými, však bez
hlavy, která je odražena a neví se, je-li ta kamenná podobizna mužská aneb
ženská; studnice ta čtverhraně zděná jmenuje se Prokopka." Poselkyne sta-
rých příběhů; II. 1. str. 357.

Mládí sv, Prokopa. 23

Dvůr sv. Prokopský v Chotouni, to jest vedle
domnění rodný dům téhož světce, vyniká pěknou výstavností.
V letecli 50týcli byl majetkem Antonína Perwolfa, po jehož
smrti dostal se v držení Jana Perwolfa, bývalého c. k. pošt-
mistra v Plaňanech, bratra Antonínova. Po otci přešel dědictvím
na dceru paní Boženu, provdanou za p. dra. Alfreda Hrdličku,
advokáta v Praze, i)

Hlava druhá.

Mádí SY. Prokopa.

Ustanoviti rok, kterého narodil se sv. Prokop, jest pro
nedostatek zpráv k tomu se táhnoucích věcí zhola nemožnou.
Jen přibližně mluviti lze o věku, k němuž připadl počátek ži-
vota světcova. Skladatel letopisů sázavských rozprávěje o smrti
Prokopově (f r. 1053), nečiní zmínky o tom, aby zvěčnělý opat
z míry velikého stáří byl došel, ani zase před časem ze světa
vykročil. Z toho bereme sobě příčinu zavírati běh života jeho
do 70 let a narození světcovo klásti k době, kdy berlu bi-
skupství pražského třímal sv. Vojtěch (r. 982— 997).

Vedle starobylého podání měl Prokop rodiče stavu ze-
manského, lidi šlechetné a bohabojné, kteří ani bohatstvím
neoplývali, ani chudobou nebyli tísněni. 2) Veršovec 1 3. století
nazývá otce světcova starým kmetem ve vsi Chotouni. ^)

O Některých kulturnícli podrobností o Chotouni doSíati se lze v Zoub-
kově pojednání: O správě panství poděbradského v 16. a 17. století; ve Sbor-
níku historickém; I. str. 347 nn; II. str. 38 nn.

2) život sv. Prokopa ze 13. století; hl. 2: „Beatus igitur Procopius
nacione Bohemigena ex ingenuis parentibus et ut sibi iUe sapientissimus Sa-
lomon optat, necdivicias nec paupertatem pacientibus, sed mediocriter recteque
viventibus ac Deum diligentibus est procreatus". Prameny d. c. I. str. 361.
^) Veršovaná legenda o sv. Prokopu:

„Tej vsi imě Chotůň dějů,
v niejžto bydlieše starý kmet,
ten sobě jmieše mnoho let.
Svií ženu šlechetnú jmieše,
s niúžto manželstvo držieše.

24 Jméno sv. Prokopa.

Novější legenda přivádí také jména rodičů Prokopových ; otec
sM prý Y í t, matka Božena. Jména ta, jak z dějin pově-
domo, byla telidáž v Cecliách dosti oblíbena.

Nesnadno jest rozbodnouti, zda rodiče přiložili synu svému
jméno Prokopa, Či snad sám později je přijal, jakož
u mnichů i oné doby zvykem bývalo s novým životem novým
jménem se opatřiti. Již staří legendáři zastavuji se při jméně
Prokopově; ale co k výkladu jeho přičinili, není než mystická
úvaha bez ohledu na historii a etymologii. Skladateli latinského
životopisu ze 13. století zní Prokop jako „p r o o u s p iu s" (=
zbožný milovník) ; i ukazuje hned k tomu, jak krásně životem
svým naplnil světec, co jméno jeho značí. Týž spisovatel vzpo-
míná také českého slova „prokop" (= prokopnuv, perfodiens),
dodávaje, že muž boží prokopal nitro srdce svého k výborné
setbě dobrých skutků, i prokopává ustavičně srdce ctitelů svých,
aby rostlo v nich ovoce zásluh, i) Naproti tomu pravdu pově-
děti lze, že jméno „Prokop" jest původu řeckého,
znamenajíc slovně muže pokrok v práci činícího. 2) Na
označení osob dosti zhusta bylo ho užíváno. Dokladem buďtež :
sv. Prokop, mučenník za vlády císaře Diokletiana, ^) P r o-

Přátel ni prvých ni posledniech,

ale v sboží vše prostředniech,

jako Salamún žádáše:

tak sě těm manželóm stáše,

Tito se Boha boj iechu

a správně vždy živi biechu."

Prameny d. c. I. str. 349.
') Život sv. Prokopa; hl. 1: „De nomine s. Procopii"; Pramenech d. č.I,
str. 360 n.

2) Z kmene ícott způsobeno jest sloveso hÓttiblv z=z tepati, substantivum
xó^řo? = námaha, ?r^o«Ó7rT£(rT9-af. = pokračovati, prospěch činiti, adjektivum
TiQoxÓTiiog = pokrok činící, prospěšný.

3) Narodil se v Jerusalemě někdy ve druhé polovici 3. století. Stav se
klerikem (lektorem, exorcistou) v městě Bethsaně, jež po hellensku slulo Skytho-
polis, obstarával tam překlady z jazyka řeckého na aramejštinu. Za proná-
sledování křesťanů císařem Diokletianem (r. 284—305') cestoval Prokop spolu
s některými křesťany do Caesaree; i upadl do rukou pohanských vyzvědačů,
kteří vydali jej náměstku císařskému Fabiovi. Nechtěje pak obětovati ani
bůžkům ani císaři a spoluvládcům jeho, odpraven byl mečem, trvám r. 303.
Církevní dějepisec Eusebios byl svědkem jeho mučennictví, i vypravuje o tom
ve spise: ^vyygafiiJia tav xcc^' ávróv naQrvQrjírávTOJV. Srvn. Kuldův Církevn
rok; IV. str. 334 n.

Mládí sv. Prokopa. 25

kop Caesarejský, dějepisec byzantský v první polovici 6.
století, 1) sv. Prokop, statečný obhájce úcty obrazům prokazo-
vané za obrazoborce císaře Lva. 2)

Řecký původ jména, jež za své přijal zakladatel slovan-
ského kláštera na Sázavě, pamatuje nás na působení sva-
tých věrozvěstů Konstantina a Methoda v zemích
českoslovanských. Rodem jsouce Ěekové a příslušníci patriar-
chátu cařihradského, v němž jazyk řecký první místo držel,
nesli sebou řečení apoštolé zálibu mnohých způsobů
řeckých, i vštěpovali je duchovním synům svým v oblasti
říše moravské. Kdyby potomní latinníci nebyli tak usilovně
potlačovali památky kyrillo-methodské, měli bychom ovšem hoj-
nější počet dokladů k tomu, co právě řečeno. Ale přes to uvésti
můžeme jméno prvního poustevníka v Cechách „Ivana", jehož
neobvyklý tvar, na Rusi posud běžný, prokazuje vliv řecký.
I jest to zajisté věc povšimnutí hodná, že v ústraní poustev-
nickém ochraňovaly se u nás zvláštnosti církevní
ústavy, kterou zavedl a utvrzoval první arcibiskup
moravský, sv. Method.

Jméno „Prokopla", to jest „Pokračovatele" (na cestě kře-
sťanské dokonalosti), dobře svědčilo nejslavnějšímu synu osady
chotounské. Jako o Jeremiášovi a Janu Křtiteli vypravuje
písmo, že hned ze života matky byK povoláni, podobného cosi
lze domýšleti se o sv. Prokopu. Bohabojní rodiče jej vychovali
tak, že počal od nejútlejšího mládí stkvíti se ctnostmi, že po-
kládal bázeň boží za počátek veškeré moudrosti, že ctil své
rodiče a s jinými počestně obcuje, zbujnosti i rozpustilosti se
varoval. ^) Jako hoch her dětských nem.iloval, nýbrž v pobož-

'; Narodiv se v Caesarei palaestinské, slynul potom jako právní zá-
stupce a učitel řecnictví v Carihradě. Za vlády císaře Justiniana přidán byl
vojevůdci Belisarovi za tajemníka, načež účastnil se mnohých válečných vý-
prav jeho. Na sklonku života zastával úřad praefekta cařihradského, a zemřel
nejspíše r. 565. Mimo jiné sepsal dějiny svého času: j4íxa{f avrdv 'kttooícu^
kdež popisuje i obyčeje a mravy Slovanů.

*) Martyrologium římské ke dni 27. února : „Také v Cařihradé (svátek)
svatých vyznavačů Basilia a Prokopa, kteří za času císaře Lva o úctu po-
svátných obrazů zmužile bojovali."

^) Životopis sv. Prokopa ze 13. století: „Qui nimirnm ab ipsis infancie
rudimentis Deum, fontem vité, siciens et caduca queque despiciens, magna
meritorum prerogativa čepit eminere multisque virtutibus sagaciter staduit

26 Pověsti z mládí sv. Prokopa.

nosti zvláštní zálibu shledával. V mladém těle obcoval veliký
a šlechetný dncb, který bál se hřicbem uraziti Boba. ^) Jest
možno i pravdě podobno, že žáby ukazoval budoucí povolání
své, neboť, jak stará pověsť tomu cbce, zastihla jej kdysi matka
v zahradě domácí, an budku z větvi sobě hotovil; v ní
pak zdárné pachole před obrazem Ukřižovaného vroucí modlitby
konávalo.

Jiné zkazky o příhodách chlapeckého věku sv. Prokopa
jsou tyto: Rodiče jeho marně hledali místo, kde by studánku
zřídili. Dítě ujalo se proutku, navrtalo v zemi^ důlek, a hle,
vyprýštěl pramen. Takový jest prý původ „Prokopky" v Cho-
touni, o níž zmínku učinili jsme již svrchu. 2) Jindy žádostiv
byl chlapec za tuhé zimy sbírati v lese jahody. Rodiče smáli
se nerozumnému nápadu jeho. Než jak velikým podivem je
naplnilo, když dítě s kyticí jahod navrátilo se z lesa. O pouti
sázavské posud jest zvykem nakoupiti něco jahod a nésti je
domů. Jindy zase poslán byl Prokop s domácím čeledínem do
lesa pro dříví. Na zpáteční cestě zlomil jim ďábel kolo u vozu.

íulgere. Tncipiebat enim tunc inter coetaneos modeste conversari, timorem
Dei habere, honorem parentibus deferre, lascivitatem declinare ac in quanlmn
possibile táli adbuc erat etati, in corpore, gestu, incessu foris ostendere,
qualis habitu*? formabatur per Dei dispensacionem intus in menta." Prameny
d. č. I. str. 361.

^) Veršovaná legenda o sv. Prokopu:

„Prokop ot dětinstvie svého
by chovánie velmi cstného.
Po Bože tvorci túžieše,
světsků slávu potupieše.
Poče sě cstnostmi třpytěti,
veliké přednosti jmieti.
Mezi spoluvěky svými
obcováše mravy čstnými.
Vezdy sě Boha bojieše,
svoje roditele čstieše,
Rozkoši miesta nedáše,
vezdy u pokoře stáše.
A jak zřiet na jeho těle,
tak bieš' zbožný v mysli cele."

Prameny d. c. I. str. 349.

^) V odstavci „Chotouu, rodiště sv. Prokopa"; str. 22.

Literní vzdělání sv. Prokopa. 27

Mladistvý světec poiileděl k nebi a donutil ďábla, aby nesl
nápravu", i)

Hodlaje státi se knězem, bledal Prokop za jinošských
let literniho vzdělání. Té doby ještě dvojíbo způsobu kněz i
konali poselství Kristovo a služby církevní v říši českoslovan-
ské: latin ští a slovanšti ^ Rozdíl u nich byl v obřadech a
liturgické řeči, nikoli ve víře nebo rodu. Latinské duchovenstvo
vykazovalo ovšem mnohem větší počet členů nežli slovanské;
toto však těšilo se posud vřelým sympatiím lidu i pa-
nujících knížat. Jako tedy dvojí kněžstvo v zemi, tak
i příprava k úřadu duchovenskému byla dvojaká. Sv. Prokop
rozhodl se pro přípravu ke kněžství slovanskému. Do-
svědčuje to zcela nepokrytě nejmenovaný mnich sázavský ze
12. století, řka: „Prokop vyučiv se kanonickým řádem slo-
vanskému písmu od biskupa sv. Kyrilla někdy vyna-
lezenému a ustanovenému, stal se výtečným knězem svět-
ským." ^)

Životopisec světcův ze 13. století poznamenal mínění své
doby, že Prokop dospíval svobodného učení na Vyšehradě,
kdež toho času kvetlo slovutné studium v slovanské
řeči. ^) O starobylém hradě tom víme od jinud, že býval ob
čas sídlem knížat českých až do polovice 12. století; tam
také slavívali svátky, držívali sněmy a soudy, i odbývali jiné
důležité věci zemské mnohem hustěji nežli na jiných hradech
V zemi. Hned prvnímu knížeti křesťanskému v Cechách Boři-
vojovi I. připisuje se založení chrámu sv. Klementa na V3''še-
hradě. Ye svatyni té, jak pozdější kronikáři tvrdí, choval sv.
Kýrill tělesné ostatky sv. Klementa po tři léta,*) prve nežli \

^) Josefa Šindeláře „Črty sázavské", v Blahovéstu; 1887, str. 332. Ke
spisům, ve kterých nejprve ony pověstijsou uvedeny ,ukaznjeP.HngoFabricns
v „Požehnané památce velikého svě^a divotvorce sv. Prokopa" (v Praze roku
1764 vyd.) j str. 6-9.

') Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) ; v Pramenech d. c. II. str. 241.

^) Život sv. Prokopa : „Genitores . . . commendaverunt eum in castro
"wissegradensi magistro liberalinm litterarum studiis, . . . ubi tnnc famosum
studium selavonice lingue vigebat." Prameny d. č. I. str. 361.

^) Pulkavova Kronika: „Beatus Cirillus ... cum de Moravia recederet,
ivit in Boemiam, corpus sancti Clementis secům portans. Quodquidem sanctum
corpus in castro wyssegradensi in ecclesia beati Clementis pertriennium con-
servavit." Prameny d. č. V. str. 16.

28 Literní vzdělání sv. Prokopa.

vzal je ssebou na cestu do Rima. Při clirámě sv. Klementa na
Vyšehradě bylo by nám bledati slovanské kněžstvo, kdyby
zprávy o liturgii slovanské v Cecbáck nebyly ode dávna
z úmyslu rušeny. Než i ta okolnost zasluhuje pozornosti, že
řečený chrám zachoval samostatnost svou až do r. 1215, ačkoli
podle ně£.o kvetl slovutný kapitolní kostel sv. Petra s četným
duchovenstvem ; teprv potom hojné nadání chrámu sv. EQementa
přidáno bylo kanovníkům vyšehradským, i)

Sv. Vojtěch (r. 982 — 997) světil na Vyšehradě kapli sv.
Jana Evangelisty v paláci knížecím. ^) Stavba její podniknuta
byla asi k tomu konci, aby mohl dvůr knížecí užiti také pří-
sluhy latinského duchovenstva. Jak na jevo jde ze životopisu
sv. Prokopa, nestala se tím újma slovanskému kněžstvu na
Vyšehradě. Zanášeloť se i na dále vzděláváním žáků. Ostatně
mluví životopisec toliko o jednom učiteli^), a další slova jeho
o květu slovutného studia na Vyšehradě netřeba tak vykládati,
jakoby kvetlo tam. vysoké učení o značném počtu učitelů a
žactva. Kněz uváděl snaživého jinocha ve známost posvátné
vědy a učil jej skutkem plniti, co v zákoně božíii a církev-
ních úchvalách sluhům Páně jest ukládáno, K lepšímu ještě
srozumění studií Prokopových vidí se nám promluviti zvláště
o starobylém písemnictví slovanském.

') Erbenova Eegesta; č. ř59, str. 260.

*) Emlerova Eegesta ; II. č. 441, str- 172.

^) Srvn. i Veršovanou legendu o sv. Prokopu :

„Vidňce to roditeli,

jakého synáčka jměli,

vzachu mezi sobů radu,

chtiec jej sláti k Vyšehradu,

k mistru na slovo vzatému,

by jej učil čteniu všemu ;

kdež slavné učenie bieše,

v slovenském jazyce ktvieše."

Prameny d. č. I. str. 349

Původ slovanského písma. 29

Hlavatřetí.

Slovanské písmo a knihy.

Pokud Slované setrvávali v pobanstvi, neměli článko-
vanélio písma, než jen črtami a řezami znamenali věci a
hádali. Přijímajíce křest, psali řeč svou z nouze římskými
nebo řeckými písmeny ovšem bez správnosti, i) Jsoutě ně-
které zvuky blásek v slovanštině, jež vystibnouti písmem ja-
zyků klassickýcb zbola nemožno. Když na kněze Konstantina,
bratra sv. Methoda, vznášel císař Michal III., aby šel za uči-
tele k Moravanům a slovanským jazykem vykládal jim kře-
sťanství, odpověděl filosof: S radostí tam půjdu, jestliže mají
písmo k jazyku svému. Pravil císař k němu: Děd můj i otec
můj i jiní mnozí hledavše toho, nenalezli. Jakž mohu j4 na-
jíti ? Filosof řekl : Kdož může. na vodu řeč psáti ? ^). Nicméně
šel Konstantin r. 863 a opatřil Moravany zvláštním pís-
mem, přiměřeným k jazyku slovanskému.

Kdybychom písmo slovanské měli jen jedno a mohli do-
kázati, že užívalo se ho již ve druhé polovici 9. století, bylo
by "snadno pověděti, kterého písma vynálezcem jest sv. Kon-
stantin. Avšak od 10. století počínajíc nadchází nám v památ-
kách literárních posud zachovalých dvojí písmo slovanské,
tak zvaná kyrillice a glagolice. Okolnost ta zavaKla mnoho
práce badatelůíai, když ustanoviti chtěli, které z obou písam
jest vynálezem Konstantinovým. Hádáno tak i onak: někteří
zastávali starší původ kyrillice, jiní kladli počátek písma gla-
golského daleko před sv, bratry solunské. Jméno „kyrillice''
patrně ke Konstantinovi se odnášející přimnožovalo jen těžkostí.

Záhada dvojího písma slovanského, jež nedávno ještě brá-
nila v rozhledu i domácím učencům, počíná již valně rozplý-
vati se věcným zkumem doby nejnovější, vedle něhož glagolice
starší jest nežli kyrillice, ačkoli původem svým nepřesahuje
věk Konstantinův. Když řečený filosof přistupoval k sestrojení

') Mnicha Clirabra pojednání „O písmenech slovanských". Srvn. Časopis
c. musea, 1858 j str. 126.

^) Staroslovanský životopis sv. Konstantina; hl. li, v Pramenech d. č.I.
str. 27.

30 Původ písma glagolského.

písma pro Slovany, byl zajisté vědom sobě jak účelu tak
i významu díla takového. Myslíme tu na účel vzdálenější^
aby totiž Slované jako jiní vzdělaní národové mohli vykázati
se zvláštním písmem. Popřednici jejich Moravané zdvíhali
tenkráte prapor samostatnosti vůČi Němcům, i posýlajíce pro
věrozvěsty do Carihradu, nechtěli státi se závislými na říši
byzantské. Písmo tudíž v onen čas od nich přijaté musí nésti
ráz snah a úmyslů právě řečených. Nesmí ponášeti se ani po
latině ani také po řečtině, jak běžná byla v 9. století. Ale
nové, svérázné písmo tvořiti není a nebylo ani Konstanti-
novi věcí snadnou. I prohlédaje pilně ke všem podmínkám bu-
doucího písma slovanského, sáhl ke kursivě řecké ze 6. sto-
letí, literám zastaralým a z užívání vyšlým, čině je j)o
některých změnách základem tak zvané glagolice. Společných
hlásek se Reky měli Slované ovšem většinu, ale i počet lišících
se byl znamenitý. Nastupovala tudíž potřeba dalších písmen,
které by slovanštině byly přiměřeny. Ty pak zhotovil Kon-
stantin sám, zachovávaje, pokud možná, touž osnovu, jak jevila
se v písmu od jinud přijatém. Po výkladě našem dobře roz-
uměti jest slovům mnicha Chrabrá : A tak (bez vlastního písma)
zůstávali Slované po mnohá léta, pokud jim Bůh nevzbudil
Konstantina, jmenovaného Kyrilla, který jim abecedu složil
dílem dle způsobu řeckých písmen, dílem dle povahy
slovanské řeči. . . . Jestliže zeptáš se knižniků (literátů) slovan-
ských, řka: kdo vám písmo ustrojil anebo knihy přeložil?
všichni vědí a odpovídajíce, řeknou: sv. Konstantin filosof,
jmenovaný Kyrill, ten nám písmo ustrojil i knihy přeložil,
i Method, bratr jeho. i)

Písmem glagolským psalo se zprvu na Moravě,
v Pannonii, Cechách i v Bulharsku. Řecký původ jeho
(po většině liter) nebyl tuším Cechoslovanům dosti povědom.
Ale když na sklonku 9. století přešli učenníci sv. apoštolů slo-
vanských do říše Borisovy a tam zarazili dílny písemných
prací, knih liturgických a překladů z řečtiny, zobecněla v Bul-
hařích vědomost o původu písma Konstantinova. Nevíme, proč
nebylo v říši cárá Simeona dosti ceněno příčin, jež pohnuly
ondy skladatele slovanské azbuky uhýbati vzorům písma u Reků
právě běžného: v Bulhařích počali ozývati se hlasové proti

') Srvn. Časopis č. musea, 1858; str. 117 nn.

Jazyk staroslověnský. 31

obšírným tvarům glagolice. Rucliutolio dotýká se mnicli
Chrabr v pojednáni o písmenecb slovanských: Ěekne-li kdo,
že sv. Kyrill neustrojil písmen svých dobře, poněvadž
i po něm ještě se ustrojnji, tomn odpovídáme : I řecká mnoho-
kráte Tistrojovali Akylla a Symmach, a potom i jiní mnozí.
Snáze jest zajisté později něco opraviti, nežli po prvé učiniti, i)
Oprava tuto řečená záležela nejspíše v tom, že písmeny pře-
jaté z kursivy řecké nahrazovány jsou initialním písmem
řeckým 10. století. Biskup velický sv. Klement (tr.916)
dokonal asi změnu písma Konstantinova, jak kratší legenda
řecká o něm dí: „Vymyslil pak i jiná znamení písmen,
zřejměji nežli ona, jež učený Kyrill vynalezl". 2) Nicméně
i změněnému písmu říkáno potom kyrillice, kdežto původní
abeceda Kyrillova různými jmény byla označována. Dodati
jest, že v Bulharsku nepozbyla glagolice pilných pěstitelů ani
tenkráte, když kyrillice stala se tam jaksi písmem úředním.

O jazyku staroslověnskémj_kterým spisovány byly
první kníEy na iSÍOTáve, položíme krátce úsudek nejnovějších
badatelů* Byla to nejspíše mluva slovanských obyvatelů,
kteří seděli v nejbližším okolí města Solunu. Sv.
apoštolé slovanští Konstantin a Method přiučili se řeči té
v rodném městě a podkrají jeho, obcujíce za mladých let
s tamějšími Slovany. Jazyk staroslověnský přenesen byv na
Moravu a tam ve spisech ukládán, nakvasil se časem četnými
moravismy. Podobně dalo se v Pannonii i v Cechách.
S přímětky moravskými a pannonsko-slovenskými dospěl potom
do Bulharska a Makedonie, avšak tam nastala reakce proti
cizím vlivům v řeči církevní.

Písemnictví svatých bratří solunských bylo rázu ven-
koncem církevního. Ustrojiv písmo, jal se Konstantin
nejprve pořizovati překlad nedělních a svátečních pe-
rikop. ^). Když pak ukazovala se naděje, že přáno bude Slo-
vanům konati služby boží vlastním jazykem, shromáždiv učen-

^) Časopis c. musea, 1858; str. 118.

^) Srvn. Šafaříkovo pojednání „PrvověkHaliolskélio písemnictví", v Časo-
pise č. musea, 1852; II. str. 95.

^) Tak vykládáme slova staroslovanského životopisu sv. Konstantina:
„I tu složil písmena a začal průpověd! psáti z evangelia: Na počátku bylo
Slovo, a Slovo bylo u Boha, a Bůh byl Slovo ; i ostatní," Prameny d. č. I
tr. 28.

32 Literatura staroslověnská.

niky na Moravě, „v brzku celý církevní řád přeložil,
naučil je jitřní (pobožnosti, matutimim), hodinkám, mši
i nešporám i kompletáři i tajné službě", i) Na pamět po-
bytu svého v Kozarech a učených hádek s kněžími různého
vyznání sepsal také sv. Kyrill knihy, jež slovanským jazykem
vyložil bratr jeho, rozvrhnuv je v osmero řečí. Dílo to měl
před rukama původce staroslovanské legendy o životě sv. Kon-
stantina, i učinil z něho krátký výtah. Co nad to vydává se
za písemný plod sv. Kyrilla, buď očitě dílem jeho není, buď
zevrubněji ještě ohledati dlužno, aby výrok o tom s pravdou
se nechyboval.

O literární činnosti arcibiskupa sv. Methoda zprávu
máme takovou : „Vzdáliv se všeho hluku a péČi svou na Boha
vloživ, ustanovil z učenníků svých dva kněží, písaře rychlé
velmi, a přeložil v brzku všechny knihy zúplna kromě Maka-
bejských z jazyka řeckého na slovanský za šest měsíců". ^)
Tomu ovšem nejinak rozuměti jest, nežli že světec sebrav
žalmy a čtení biblická, pokud místo měly v liturgii a pořídiv
překlad ostatních částek písma svatého, vše znova
přehlédl, sjednotil a opsati kázal. Spisů apokryfických, jako
jest třetí kniha Makabejských v Řecku někdy běžná, pominuto .
při tom úplně. Tlumoče pak kanonické knihy jazykem slovan-
ským, vésti se dal Method ve Starém zákoně překladem ale-
xandrijským, jenž slově Septuaginta, kdežto předlohou Nového
zákona byl mu text tak zvané recense cařihradské. Brzy potom
jiné dílo slovesné kvetlo mu v rukou. Na zdržení kázně cír-
kevní ukazovala se pilná potřeba, aby ve známost uvedeni
byli spisové právní, kterými soustavně vytýkají se pravidla
života křestanského, posvátné zákony, starobylé řády a oby-
čeje. V domovině sv. bratra nazýván byl sborník takový
„Nomokanon", zavíraje v sobe jednak úchvaly sněmovní
jednak císařské zákony o věcech církevních. První částku
jeho přeložil sv. Method v jazyk slovanský. Nelze pak ani
dosti toho želeti, že z původních překladů a rukopisů zhola
nic nás nedošlo.

*) Staroslovanský životopis sv. Konstantina; hl. 15, v Pramenech
d. č. I. str. 29.

2) Staroslovanský životopis sv. Methoda ; hl. 15, v Pramenech d. c. I.
str. 50 n.

Eozkvět její v Bulharsku. 83

V záslužném dile učitelů svých neoblevili ani žáci, jak-
mile hostinného přístřeší došli v říši bulharské. Uvedli jsme
již svrchu, kterak za doby cara Simeona (r. 890 — 927) spisoval
mnich Ohrabr pojednám O písmenech slovanských. Týž
čas slovutný biskup velický Klement (f r. 916) budoval du-
chovním otcům svým krásný pomník, spisuje dosti obšírně
Zívot sv. E-onstantina a Život sv. Methoda, jakož i struč-
něji Pochvalné slovo sv. Kyrillovi a Pochvalné slovo sva-
tým Kyrillovi a Methodovi. i) Pohříchu nedošly k nám spisy
jeho ve znění původním, než po recensi ruské a srbské. ~) Ne-
případně nazývány bývají životopisy obou světců z péra Kle-
mentova ,,pannonskými" legendami. Kratičký výtah z nich
do Prologu (sbírky stručných životopisů svatých) zhotovil
v Bulharsku nejmenovaný žák sv. Methoda, očitý svědek jeho
piisobení i smrti a pohřbu.^)

Ze druhé polovice 10. století pochází staroslovanský Ži-
votopis s v. Václava. ^) Přihlížejíce k četným bohemismům
spisu toho, snažili se někteří ukázati, že psán byl staroslověn-
ským jazykem v Cechách a tak i na Yýchod donesen. České
přímětky jeho měly by tudíž příčinu místní, at tak dime, in-
digenátní, jako serbismy a russismy v jiných církevních spi-
sech staroslovanských. Větší počet učenců nakloňuje se k tomu,
že životopis sv. Václava psán byl původně česky, načež pře-
vedli jej na jazyk staroslovanský. Buď jak buď, v bohemismech
spisu mám'e nepopiratelné známky toho, že původ jeho hledati
jest v Cechách. Na E-usi zachovaly se přepisy teprve ze 16.
století. Se zněním životopisu snáší se Služba sv. Václava
hlaholsky psaná v breviáři z r. 1443, jenž chová se v rumjan-
cevském museu v Moskvě. O něco mladší, než také do Cech

^) Nejnověji jinak soudí se o původu řečených spisů : „Pi-votní redakce
pannonských legend byla řecká. Jejich spisovatel byl Slovan a příslušel k církvi
východní. Žil v Bulharech a psal nedříve než ve druhé čtvrti 10. století.
Užil jednak řeckých a latinských pramenů, jednak tradice své doby." (Toro-
nov). Srvn. Snopkovo pojednání „Pannonské legendy a mnich Chrabr". ve
Sborníku historickém, 1886; str, 129 nn.

2) Prameny d. č. I. str. 1—68.

3) Prameny d. č. I. str. 69 n.

*) Prameny d. č. I. str. 127—134.

Dr. Krásí: Sv. Prokop. 3

34 Literatura staroslověnská.

původem svým sahající, jest kratší staroslovanský Životopis
sv. Yáclava 1) a Kanón (officium) sv. Václava. 2)

Z dalších knih slovanských uvedeme již jen nejčelnější,
přestávajíce na době, kdy živ byl sv. Prokop. K památkám
staroslověnským toho času počítáme především tré e vange li-
st ářů: Mariánský, Zografský a Assemaniho. První z nich
ochránil se ve skitu (poustevnické vsi) Panny Marie na hoře
athonské, odkudž r. 18M přivezen byl "Viktorem Grigorovičem
do Ruska. ^) Zavírá v sobě čtvero evangelií glagolsky psaných.
Necelého rukopisu na pergamene počítá se 172 listy. Grlagolský
evangelistář z kláštera zografského na hoře athonské^) po-
slán byl r. 1860 darem od Anthima, archimandrity téhož klá-
štera, ruskému caru Alexandrdvi II. Jest to již neúplný rukopis
na pergamene, v němž na konci podán synaxář (kalendář)
písmem kyrillským. Grlagolský evangelistář Assemaniho
jinak vatikánský^) koupil r. 1736 Josef Simon Assemani od
nejmenovaného mnicha pravoslavného v Jerusalemě a daroval
jej knihovně vatikánské. Psán jest na pergamene okrouhlou,
téměř kroužkovitou glagolicí. Obsahuje na 159 listech čtení
sv. evangelií bez mála na celý rok dle obřadu církve východní
od veliké noci až do bílé soboty, menolog aneb kalendář se
čteními na památku svatých a světic od 1. září do konce srpna
a konečně většinu synaxáře aneb výčtu nedělních a svátečních
perikop z evangelií.

K přesným památkám glagolským náleží dále Eucho-
logium sinajské a Žaltář sinajský. Na oba rukopisy cho-
vané v klášteře sinajském připadl r. 1880 dr. L. Geitler. Eu-
chologium (trěbnik =: rituále) starší jest konce 10. století.^)
Glagolské písmo jeho ukazuje přechod okrouhlého tvaru k hra-
natému. Rukopis o 106 listech není úplný. Žaltáře sinaj-

1) Prameny d. č. I. str. 125 n.

2) Prameny ď č. I. str, 136—139.

3) Jagič: Quattuor evangeliorum versionis palaeoslovenicae codex Ma-
rianus; (rusky:) Mariinskoje četveroevangelije s priměcanijami i priloženijami.

Y Berlíně a Petrohradě, 1883.

^) Jagic: Quattuor evangeliorum codex glagolHicus olim Zografensis
mmc Petropolitanus. V Berlíně, 1879.

^) Kački: Assemanov ili vatikanski evangelistář. V Záliřebě, 1865.
^) Geitler: Euchologium. Glagolski spomenik manastira Sinai brda.

V Záhřebe, 1882.

Plody její v Chrvatsku a na Kiisi. 35

skóhoi) zaclLOvalo se celkem 177 listů obsahujícicli 137 žalmů.
Vedle jazyka soudě psán byl Žaltář později nežli Euchologium,
asi z počátku 11. století.

Olirvatskou památkou staroslovanské literatury jest Q-la-
golita Clozův. 2) Tak po Kopitarovi zoveme částku glagol-
ského rukopisu zavírající v sobe překlad čtvera ducliovnícli
řečí (t. j. dvé řečí sv. Jana Zlatoústého, jednu sv. Atbanasia,
jednu sv. Bpifania). Ze starší předloby přepsal jej neznámý
autor 11. století v Dalmácii nebo Cbrvatsku. Původní text
překladu pořízen byl na piidě bulharské někdy na konci 9. nebo
z počátku 10. století. Kodex, z něhož zbývá Grlagolita Clozův,
náležel v 15. století hraběti Janu Frangepanimu (f r. 1482),
majiteli ostrova Krku. Ten daroval jej knězi tamějšímu Lukáši
de Eeynaldis. Potom v letech 1487—1509 získal jej rytíř
Markvard Breisacher. Od dědiců jeho přešel v držení hraběte
Parida Cloza v Tridentě. Kopitar znal a vydal toliko 12 listů
rukopisu. Další dva listy nalezeny jsou později v knihovně
„Ferdinandea" v Innsbrucku.

Bulharského původu jest tak zvaná Kniha supraslská,
kyrillicí psaná někdy v 11. století. Jsouc necelá o 253 listech,
z nichž za našeho věku 133 listy se ztratily, zavírala v sobě
životy svatých, jichž památka slaví se v měsíci březnu, jakož
i řeči sv. Jana Zlatoústého na rozličné dni od neděle květné
až do provodní. Druhdy chována byla v klášteře supraslském
u Bialastoka (v gubernii grodenské), odkudž dostala se do
rukou Kopitarových, a po něm uloženo 120 zbývajících listů
do knihovny lycea lublaňského. Některé kusy z ní vydal Mi-
klosič.^) V Bulhařích vznik měla také Kniha Savina, rukopis
kyrillský o 129 listech, jenž ochraňuje se v typografické
knihovně v Petrohradě.

Podle starší bulharské předlohy hotovil ruský -jáhen Gri-
gorij v Novgorodě roku 1056 a následujícího Evangelium
Ostromirovo písmem kyrillským. *) Rukopis jeho o 294 listech

^) Geitler : Psalterium. GlagolsM spomenik manastira Sinai brda. V Zá-
M-ebě, 1883.

2j Kopitar: Glagolita Clozianus. Ve Vídni, 1836. Dr. Vondrák: Glago-
lita Clozův, ve spisech České akademie císaře Františka Josefa, 1893.

^) Miklosicb : Monumenta linguae palaeoslovenicae e codice suprasliensi.
Ve Vídni, 1851.

*) Vostokov: Ostromh'ovo evangelie 1056—1057 goda s priloženijem

36 Zlomky literatury staroslověnské.

obsaliuje soubor nedelnicli a svátecnicli perikop, i jeví, pokud
jazyka se týče, znaSné sledy vlivu ruskébo. Jak původní zá-
pisek osvědčuje, psán byl pro Josefa Ostromira, starostu města
Velikého Novgorodu. Potom náležel tamějšímu cbrámu svaté
Sofie. Na sklonku 18. století nalezl Jakub Alexandrovič Dru-
žinij Evangelium Ostromirovo v komnatách, zemřelé carevny
Kateřiny II., i prodal je r. 1806 caru Alexandrovi I. Ten pak
nařídil uložiti vzácný rukopis do veřejné knihovny. O starších
knihách církevních na Rusi máme jen pozdější zmínky.

Kromě toho, co již svrchu jsme uvedli, psány jsou na.
půdě českoslovanské různé knihy liturgické, po nichž
skrovné ostatky teprv v nejnovější době učencům se objevují.
Zejména tu připomenouti jest tak zvané Listy kijevské, Zlomky
vídenské a Zlomky pražské, vesměs glagolicí psané. Listy
kijevské, i) na něž připadlo, se před 20 lety a Zlomky ví-
denské, 2) objevené r. 1889, jsou částkou mešní knihy římsko-
latinského způsobu a původem svým sáhají do 9. století. Zlomky
pražské,^) na den vynesené Hóflerem r. 1855, zavírají v sobě-
Částku sborného officia, jak koná se řádem církve východní.
Staroslovanským knihám české recense bude nám při klášteře
sázavském věnovati širší úvahu ; tuto dostačí zmíniti se o nich
obecně, aby patrno bylo, že~ svatý Prokop mohl vzdělávati se-
k církevní službě prostředkem knih slovanských. Skladateli le-
topisu sázavského náleží -chvála, že přes patrnou nechut vrstev-
níků svých k památkám kyrillo-methodským v Cechách,,
vyznal nepokrytě, kterak světec chotounský od mládí zálibu
měl ve způsobech, jež zaváděli velicí apoštolé slovanští na.
Moravě a v zemích s Moravou sousedících. Tak aspoň utěšený
paprsek pravdy dopadá na církevní dějiny české na počátku.
11. století.

greceskago teksta evangelij i s grammatičeskimi objasnenijami. Y Petro-
hradě, 1843.

1) Kolář: O hlaholském zlomku kyjerském, v Časopisu Č. musea, 1878;;
str. 330 nu.

-) Jagic : Glagolitica. Wiirdigung ueuentdeckter Fragmente. Ve-,
Vídni, 1890.

^) Šafařík: Glagolitische Fragmente. V Praze, 1857.

Sv. Prokop prospívá v ctnostech. 37

Hlava čtvrtá.

Sy. Prokop členem sloranského diicliOYenstTa.

Prospívaje v bohumilých vědách, pilen byl sv. Prokop
i ctnostného života; ano tak příkladně obcoval po čas učeni
svého na Vyšehradě, že poutal k sobě zraky vrstevníků a po
stupních svěcení církevního postupoval rychle k hodnosti
kněžské. Životopisec jeho ze 13. století vypravuje o tom takto :
Učelivý jinoch klidil výborné ovoce, každého dne přítomen jsa
sborným službám božím: a tak čemu učil se z posvátných
knih, záhy s pomocí boží ve skutek uvésti pílil, i) Znamenajíce
vzorné chování jeho kanovníci na Vyšehradě, zvolili jej sobě,
ač z pravé pokory velmi se vzpěčovál, za soudruha při kostele
svatého Petra, knížete apoštolů. Jakou dokonalost na den nesl,
když ustanoven byl kanovníkem, nesnadno by bylo do pod-
robná vypověděti. Nehledaltě jako jiní kanovníci prospěchu

^) Srvn. Veršovanou' legendu o sv. Prokopu :

„Tu Prokop v učení lóně (luně)
čítal vidy s snahii v zákoně.
A kehdy tu v krátkém čase
tomu písmu nauči se.
Mistři se tomu diviechu,
mezi sobů tak mhiviechu:
„Prokop dobře v písmě dospěl
a ve čsti i kázni prospěl.
Neb nikdy prázden nebieše,
nebo na modlitvě bdieše,
anebo na knibách čtieše."
Tak sě učU velmi mile,
netbal i jedné kratochvíle.
Divné ovšem pokory bleše,
a juž každý to mluvieše :
„Tento Prokop tako jest tich,
juž jakoby byl ovšem mnich."
Nikdy neviděli, by smál,
ani kdy s dietkami več jhrál:
jedno pěl hodiay nebo páteře
někde súkromie nebo v koře"

Prameny d. č. I. str. 349 n.

38 Sv. Prokop knězem.

svého, nýbrž dnem i nocí trval na pobožnosti v chrámu Páně. i)
Po stupnicb ctností vystupuje, dotýkal se již vrchu řebříka
Jakubova, až došel hodnosti kněžské. A potom, když stal se
knězem, kterak se ponižoval, kterak chvalitebně uzdu sobě
přikládal a jak počestného života byl, toho žádná ústa vypra-
viti nedovedou. 2) Yšak ostatní duchovní pokládali jej spíše za
mnicha nežli kněze, neboť již cele Pána následoval, již uchem
srdce svého doslýchal slov Spasitelových : Jdi a prodej vše, co
máš a rozdej chudým, i přijda, následuj mě!

1) Yeršovec český líčí to živěji:

„Počechii sě kanovníci diviti,

a řkúc: „Co ckcemy učiniti?

Vidímy člověka dobrého

a ke všiej čsti podobného;

južť jest dobře na tej době,

přitovařišmy ho k sobě

pro jeho pokorné poníženie."

Snidů sě vyšehrazská kuéžie;

byvše všichni v tej radě

v kapitole na Vyšehradě,

vzvolichu jej služebníkem,

u svatého Petra kanovníkem.

Nerad tomu svatý Prokop bieše,

neb tohoto světa nenávidieše.

Ješče by to byli učinili,

ež by jej proboštem vzvolili.

Ale svatý Prokop vida světsků lest,

potupi toho přiebytka čest.

I jednoho pokoje nehledaje,

viece sě pro Bóh pokořuje,

nenosil drahého oděnie,

ni pitie drahého ni jedenie "

Prameny d. č. I. str. 350.

2) Veršovaná legenda o sv. Prokopu:

„Tehdy všichni kanovníci,
děkan, probošt, líředníci
svatého Prokopa povýšichu.
knězem jeho učinichu.
Sta sě potom velmi v skoře,
slúži mšu u vyšehrazském koře.
Své pokory neproměnil,
viece než dřiev pro Bóh činil.
Kanovníkem na Vyšehradě bieše,
ale jinej proměně chtieše,

Zda byl kanovníkem na Vyšehradě? 39

Potud jde zpráva latinskélio životopisce, kterou český
veršovec přejal a rozšířil. Obsab. její čelí namnoze proti dě-
jinám koUegiátní kapitoly u sv. Petra a Pavla na Yyšeliradě.
V tom tedy dlužno ji na pravou míru uvésti. První pokračovatel
Kosmův podotýká, i) že zakladatelem sbornélio kostela svatébo
Petra na Vyšehradě byl kníže Vratislav 11. (r. 1061 — 1U92) za
doby papeže Alexandra 11. (r. 1061 — 1073). Udání to potvrzuje
se listinou knížete Soběslava I. z r. 1130, v niž jmenován jest
chrám vyšehradský monastýrem Vratislavovým. 2) Tomu-li tak,
nemohl sv. Prokop při počátku 11. století býti kanov-
níkem kapitoly vyšehradské, ana teprve po smrti jeho
počátek vzala.

Kdyby latinský životopis sv. Prokopa byl spisem ven-
koncem kritickým, dovedli bychom uhájiti zprávy jeho i proti
staršímu, s ní neshodnému podání o původu koUegiátního
chrámu sv. Petra na Vyšehradě. Uvedli bychom především, že
pokračovatel Kosmův zakládal se neauthentickou bullou papeže
Alexandra II., která šíří se o věcech, jež nebývaly předmětem
listů apoštolských. Vypravuje totiž domnělá bulla ^), kterak
kníže Vratislav II. hodlaje po slibu založiti chrám k poctivosti
Spasitelově, vyžádal si k tomu svolení sv. Otce a valné synody
římské; kterak papež Alexander vyslal kardinála-biskupa Jana
tuskulského do Čech, aby položil základní kámen chrámu sv.
Petra na Vyšehradě; jak při tom donášel kníže na bedrách

a řka: „Čemu mi jest tato čest,

jenž činí duši přelest?"

Vědě, že nenie Bohu vzácen.

ktož zbožie miluje, ten bude ztracen.

O tom bylo by mnoho praviti,

ale musímy toho ukrátiti;

nebo jest viece pravenie

o jeho milosti i mluvenie."

Prameny d. č. I. str. 350.
1) Pokračovatel Kosmův (kanovník vyšehradský) k r. 1129: „Dux So-
bieslaus renovavit wissegradense monasterium, quod pater eius beatae me-
moriae rex Wratislaus aedificavit pro anima sua et uxoris suaeprolisque suae
collaudante et authoritate gloriosissimi papae Alexandři." Prameny d. č. 11.
str. 206.

_ 2) Listina knížete Soběslava I. z r. 1130: „Patris mei, regis videlicet
Wratizlai, monasterium in Wisegrad civitate situm." Eegesta; č.211, str. 93.
3) Viz ji v Pramenech d. č. H. str. 101, pozn. 18.

40 Klášter vyšehradský v Uhrách.

svýcii dvanácte nůši země k počaté stavbě; kterak papež pro-
půjčil čtyřem předním ducliovním při řečeném kostele právo
pontifikalii atd. To vše za pravdu přijal pokračovatel Kosmův.
Dále bychom uvedli, že listina knížete Soběslava I. z r. 1130
jest vedle znaleckého soudu spisem podezřelými] a tudíž na
potvrzení obsahu sama o sobě nedostačuje. Pak ovšem mohlo
by se za to míti, že kapitola vyšehradská jest původu mnohem
-staršího nežli z doby knížete Vratislava II. Ale na udání la-
tinského životopisce spolebnouti nelze, kdežto zmínky starších
listin, byt i nepůvodních, vykazují dobrý podklad historický.
Kníže Vratislav II. byl již za 12. století pokládán zakladatelem
ko]legiátního chrámu sv. Petra na Vyšehradě.

Kdo by při zprávě životopiscově pomysliti chtěl na jiný
V} šehrad, nežli jest akropolis Česká, nepotká se ani tak se
žádoucí jistotou o místě kněžského působení sv Prokopa. Na
Vyšehradě uherském stával sice sborný chrám,
avšak v něm sloužila Bohu družina slovanských mnichů podle
pravidla sv. Basilia. ^) Dosti možná že zakladatel kláštera sázav-
ského a duchovní synové jeho mívali přátelské styky s mona-
stýrem vyšehradským v Uhersku, jakož i že pamět toho
ochraňovala se na Sázavě; načež životopisec světcův ve
13. století tak tomu srozumněl, jako by sv. Prokop býval
„kanovníkem" na Vyšehradě.

Skladatel letopisů sázavských praví stručně, že sv. Prokop
vyučiv se výborně knihami slovanskými, byl za mladšího věku
knězem světským. ^) Místa působení jeho ani slovem se nedo-
týkaje, jen ještě vynikající vlastnosti mladého kněze připomíná :
počestnost života a horlivost ve službě boží.

Zakládajíce se slovem věrohodného letopisce, řadíme
Prokopa ke kněžstvu slovanskému, a na lepší toho

') Erbeaova Eegesta; str. 624, č. 211.

2) Papež Honorius III. dopisoval arcibiskupovi ostřihomskému Janu I.
T. 1221 : „Abbatia in Wisagrad vesprimensis diocesis . . . graecos habet mo-
nachos et habuit ab antiquo". Erbenova Eegesta; c. 642, str. 299.

3) Pokračovatel Kosmův (mnich vSázavský) : „Sclavoniciš litteris a sanctis-
simo Quirillo episcopo quondam inventis et statutis canonice admodumim-
butus, in seculo presbyter eximius, honesta vitae et casta mystéria celebrans."
Prameny d. č. U. str. 241. Podobá se k pravdě, že slovo „canonice" za-
vedlo skladatele latinského životopisu, aby sv. Prokopovi připisoval hodnost
ianovnickou.

Slovanské ducliovenstvo na Moravě. 41

srozuměnou vypravíme hned, o čem svědči dějepis ve přičině
slovanského duchovenstva na Moravě a v Cechách někdy bývalého.

Za vlády knižete Rostislava užívali Moravané přisluhy
německých kněží, kteří docházeli k nim z biskupství pasov-
ského, ale pro neznalost jazyka a politické pletky nedočkávali
se u moravských křestanů valné obliby. Rostislav znamenav
to moudře, vypravil poselství k císaři řeckému Michalovi m.
(r. 856 — 867) a jemu přednášeti dal prosbu takovou: „Lidé
naši od pohanství odstoupili a křesťanský zákon zachovávají,
ale nemáme učitele takového, který by nám naším jazykem
pravou víru křesťanskou vyložil, aby i jiné země (tu myšleno
trvám především na Cechy) to vidouce, následovali nás, I pošli
nám, pane, biskupa a učitele takového", i) Císař vyhověl žá-
dostem moravského knížete a více ještě učinil, poslav dva nej-
schopnější věrověsty, kteří dobře povědomí jsouce soluno-
slovanského nářečí, mohli za krátko dokonale srozuměti se
s Moravany, jakož i cvičiti učenníky, jež Rostislav k poslušen-
ství jejich hned přikázal. Při výkladu písma svatého a knih
liturgických ukázala se toho potřeba, aby řečení spisové buď
na díle buď v celku písmem a jazykem slovanským byli pře-
psáni. Skládajíce pak knihy slovanské, připadli svatí bratří na
nový způsob, kterýmby služba Bohu vésti semohla,
to jest řečí velikého kmene slovanského, přiměřenou
k starobylým a posvátným obřadům církve katolické. Sami
ovšem nepokusili se toho zvláště při mši svaté, dokud nebyli
ujištěni souhlasem stolce apoštolského, avšak majíce naději a
důvěru v Boha, chystali, čeho třeba jest k novotě tak pronikavé.

Když r. 867 konati bylo svatým Konstantinovi a Metho-
dovi cestu do Říma, nesli ssebou již hotové knihy slovanské a
vedli zástup žáků slovanských, aby představili je sv.
Otci, i vyžádali jim svěcení na různé stupně hodnosti ducho-
venské. Papež Hadrian 11. dav zevrubně poučiti se o potřebách
Slovanů sousedících na Dunaji s východní říší franskou, schválil
knihy slovanské a přivolil také ke konání liturgie jazykem
slovanským. Starobylý životopis sv. Konstantina vypravuje
o tom v tato slova: „Papež přijav knihy slovanské, posvětil
a položil je v kostele sv. Marie, který sluje „U jesliček", a

^) Staroslovanský životopis sv. Konstantina: hl. 14. Prameny cl. c. I.
str. 27.

42 Přivolení ke slovanské bohoslužbě.

zpívali nad nimi mši. Potom rozkázal papež dvěma biskupům :
Formosovi a Grauderikovi, aby světili slovanské žáky. A když
je světili, zpívali (sv. bratři) mši v kostele sv. Petra slovan-
ským jazykem, a druký den zpívali v kostele sv. Petronilly,
a třetí den zpívali v kostele sv. Ondřeje, a odtud opět u veli-
kého učitele pohanů Pavla apoštola v kostele v noci zpívali
svatou mši slovansky nad posvátným hrobem, majíce na pomoc
svatého Arsenia biskupa, jednoho ze sedmi biskupů, i Ana-
stasia bibliotekáře." i)

O slovanských knězích učinil také zmínku papež Hadrian II.
v listě, který přidati kázal Methodovi, an roku 869 vracel se
z Eíma do krajin podunajských, aby přinesl odpověď apoštol-
ského stolce k žádostem knížat slovanských. „Umínili jsme
sobě", psal sv. Otec, „poslati Methoda, posvětivše jej s u cen-
ní ky, syna našeho, do zemí vašich, muže dokonalého duchem
/ i pravověrného, aby vás naučil, jakož jste prosili, vykládaje
/ písmo na jazyk váš dle všelikého církevního řádu zůplna i se

mší svatou, to jest se službami božími, i křtem, jakož jest
jB-losof Konstantin začal s boží milostí a za přímluvou sv. Kle-
menta. Také když někdo jiný bude moci náležitě a pra-
vověrně uČiti, to budiž sváto . i požehnáno Bohem i námi
i vší katolickou a apoštolskou církví, abyste snadně přikázáním
božím se naučili. Ten pak jediný zachovávejte obyčej, aby
o mši prve četli epištolu a evangelium latinsky, potom slo-
vansky, aby se naplnilo slovo písma : Chvalte Hospodina všichni
národové! a jinde: Všichni mluvili rozličnými jazyky veliké
skutky boží, jakož Duch svatý dával jim vymlouvati." ^)

Zastávaje potom úřad biskupský v zemích knížat nedávno
jmenovaných, světil svatý Method jákny a kněží, kteří
jsouce rodu a jazyka slovanského, větší oblibě těšili se u vě-
řících nežli němečtí druhové jejich. ^) „Od toho -času velmi za-
čalo růsti boží učeni a duchovní množiti se po všech městeck". ^)
Vedle jiných prací zabývali se slovanští kněží hotovením

^) Prameny d. c. I. str. 35.

2) Staroslovanský životopis sv. Methoda; M. 8. Prameny d. č. I. str. 45 n.

3) Staroslovanský životopis sv. Methoda; hl. ÍO: „Moravané seznavše,
že němečtí kněží, kteří žili u nich, nepřáli jim, nýbrž pikle kuli proti nim,
vyhnali všechny." Prameny d. č. I. str. 48.

*) Tamže.

Slovanští kněží v Čechách. 43

a opisováním liturgických knili; jakož poznamenáno
v životopise arcibiskupa jejich, že uprázdniv se na překlad
písma svatého, ustanovil z učenníků svých dva kněží, písaře
rychlé velmi, a s pomocí jejich za šest měsíců dokonal bibli
slovanskou, i) Jak horlivě staral se týž arcipastýř o duchovní
potřeby slovanského lidu, „důkazem toho jest množství kněží,
jáhnů a podjáhnů, kterých umíraje dvě stě mezi hranicemi
své církve zanechal", ^j

Když kníže český Bořivoj přijal křest na Velehradě (asi
r. 874), propůjčen mu byl od sv. Methoda kněz slovanský za
dvorního kaplana. Staré legendy jmenuje kněze toho Kaichem ;
i dokládají, že mu byl ke správě poručen chrám sv. Klementa
na Levém Hradci, první křesťanská svaty ně v Cechách. ^) Bo-
řivoj pak jal se zakládati místa posvátná, shromažďovati
kněží, zaváděti náboženství. ^) Manželka jeho svatá Ludmila
užívala přísluhy kněze Pavla, který obecně pokládá se za
„střižní ka" (klerika) slovanského. Ten trvaje na hradě Tetíně
spolu s jinými kaplany, byl svědkem mučennictví svaté paní
(dne 15. září r. 921), i pohřbíval tělo její. '^) Když potom (asi
r. 929) konalo se přenesení ostatků sv. Ludmily z Tetína do
Prahy, obcoval slavnosti té opět kněz Pavel.

Kněží slovanští mohli jen potud trvati, pokud biskupové
neodepřeli svěcení slovanského žákovstva. Ježto pak biskupové
latinského řádu sotva by propůjčili se k řečenému svěceni,
trvalo slovanské duchovenstvo, pokud nezašel episkopát rázu
sv. Methoda. Z věrohodných pramenů historických čerpáme
vědomost, že metropolita sv. Method nazýval se biskupem
„moravským", i byl také v Římě týmž názvem označován.^)
Jestliže tedy po smrti jeho a před zřízením biskupské stolice
v Olomouci roku 1063 připadneme v dějinách na „biskupa mo-
ravského^ můžeme s plnou jistotou pokládati jej za světitele
"slovanského duchovenstva. Tu pak naskýtá se nám zpráva
k r. 976, že na synodě mohučské tehdáž právě konané seděl

/

^) Tamže; str. 50 n.

-j Řecký životopis sv. Klementa velického, v Pramenech d. c. I. str. 85.

^) Latinský životopis sv. Ludmily; hl. 3. Prameny d. č. L str 193.

^) Tamže.

^) Utrpení sv. Ludmily, v Pramenech d. č. I. str. 140 n.

^) List papeže Jana YrU. z r. 880, v Erbenových Eegestech ; I. str. 17.

44 Slovanští kněží v Uhrách.

podle biskupa pražského Detmara biskup moravský, jehož
jméno pohříchu není v listině poznamenáno, i) O sto let po-
zději děje se zmínka o jiném biskupu moravském příjmím
Vracenovi, který zastával úřad svůj před r. 1030. ^)

Nedostatek podrobných zpráv zbraňuje nám více věděti
o duchovenstvu slovanském za 10. a 11. století. Ale že přivá-
dění biskupů moravských k oné době, není prázdnou řeČí, po-
znati lze také ze zakládací listiny biskupství pražského, v níž
zapovídá papež Jan XIII. (r. 964 — 972), aby nebyl připuštěn
k řízení diecése duchovní „podle obřadu jazyka slovanského."
Stolice biskupské, kdekoli zaražené a lidu milé, mívaly vždy
dlouhé trvání, a nescházelo jim obránců ani potom, když vyšší
moc z různých příčin odpírala svého souhlasu. Metropole sv.
Methoda byla zjevem tak velikým a vábným, že mnozí duchové
po staletí celou silu na to vynakládali, aby slávu její v popelu
doutnající rozdmýchali v jasný plamen. Nával Uhrů zlomil
květ její, ale kořenů se nedotekl. Ba potomní panovníci uherští
neodpírali v oblasti říše své pomocné ruky při křísení církve
slovanské. Král sv. Štěpán (r. 997 — 1038) shledá v při kostele
nitranském takořka úplný sbor kanovníků, dotazoval se
po duchovních pracích jejich. I bylo mu ukázáno na souvislost
chrámu sv. Jimrama s církví moravskou, odkudž mnozí věřící
přicházejí do Nitry za potřebami náboženskými. ^) Král pro-
půjčil tedy důchody tamější kapitole a v čelo kanovníků po-
stavil potom biskupa. V letech 1034 — 1047 připomíná se biskup
nitranský Bestertus, jenž získal sobě palmu mučennictví. *)
Dosti možná, že za podivným příjmím jeho tají se dobré jméno
slovanské.

^) Codex diplom, moguntinus k r. 976: „Willegisus, moguntiacensis
episcopus, ... astipulantibus quoque assessoribus suis, venerabilibus episcopis,
spirensi, wormatiensi, pragensi, moraTiensi . . . deponit." Erbenova Kegesta ;
č. 72. str. 31.

-) Kosmův Letopis k r. 1067: „Fertur antem, quod fuisset in Moravia
ante tempora Severi (biskupa pražského r. 1030 — 1067) quidam episcoptis, ut
reor, no mine Yracen." Prameny d. č. II. str, 96.

3) Listina krále Stepána z r. 1006: „Accidit uobis, quod novem s. ro-
manae ecclesiae sacerdotes presbyteros invenimus, qui se capitulares canonicos
ecclesiae b. Emmerami martyris in dieto castro nostro Nitra situatae nomi-
nabant et dictae ecclesiae ac populo usque ex partibus Marcomannorum illuc
confluenti inserviebant." Erbenova Eegesta; str. 37.

^) Gams: Series episcoporam; str. 375.

Sv. Prokop knězem slovanským. 45

Jako docliázeli Moravané církevní přisluliy v kostelícli
uherskýcli, tak moMi někdy ducliovní k biskupství moravskémii
zvolení dojíti svěcení od biskupů v Uliřích. A kdyby toho
nebylo, sousedili s Ulierskem Bulhaři, kteří lnouce k duchov-
nímu dědictví po Methodovi, měli metropolitu v Ocliridě a pod
řízením jebo devatero biskupství. Představení kněží bulharských
sotva asi zdráhali by se složiti ruce na volence moravského.
I buď tomu tak či onak, jisto jest, že z počátku 11. století
působil na Moravě biskup "Vracen, kterého nelze počítati k hod-
nostářům latinského obřaáitT" Biyk upa pak bez kněží kdo mohl
by si představiti? Jestliže tedy řadíme sv. Prokopa ke slo-
vanskému duchovenstvu, historické události nás v tom pod-
porují. Zdali zprvu na Moravě zastával světec úřad kněžský,
pověděti neumíme. Ale styky duchovních synů jeho s kláštery
uherskými jsou událostí zcela jistou.

Hlava pátá.

St. Prokop nmicliem a i)onsteviiíIiein.

Ačkoli působení světského kněze poskytuje výbornou pří-
ležitost k životu ctnostnému a spolu na dobré vychází bližním,
neuspokojilo přec snaživého světce Prokopa, an po vyšší doko-
nalosti prahna, Bohu všecek chtěl býti zasvěcen. Úplně oddává
se Tvůrci svému ten, kdo plně svědomitě přikázání boží, nad
to ještě dobrovolně zachovává rady evangelické. Že pak život
klášterní jest cestou k dokonalému zastáváni i povinností i rad
Páně, ustanovil se Prokop na tom, vyhledati zátiší kláštera
a v něm podrobiti se pravidlům mnišského obcování, i)

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavsky) : „Hic quippe pro amore Jesii
Christi toto spiritus sni arclore fervens, vanitatem nequam kuius mnndi con-
tempsit et domům nxoremqne, agros, cognatos atque amicos, immo seme-
tipsum sibi abnegans, versnciali secnlo et pompis suis miserabilibus vale-
dlxit," Prameny d. č. II. stránka 2-il. Povšimnutí zasluhuje zmínka o man-
želce, které prý odepřel sobě sv. Prokop, výhost dávaje ošemetnému
světu a marnostem jeho. Kdyby nebylo jiných zpráv o. manželském životě
Prokopově, pokládali bychom slovo starého letopisce za rčení řečnické a vy-

46 Sv. Prokop mnicliem.

Pohřícliu nejsme o tom dosti poučeni, kterou řeholi
přijal horlivý sluha Páně a v kterém klášteře ji
plniti sobě předsevzal Ovšem kdybychom chtěli pro-
půjčiti slechu zprávám pozdním, na snadě byla by odpověď
k oběma otázkám. Vypravuje totiž kronikář Pulkava (fr. 1380),
že sv. Prokop zřeknuv se kanovnické hodnosti na Vyšehradě,
stal se mnichem kláštera břevnovského s vůli druhého opata
tamního Jeronýma, jemuž říkáno také Dobromír. i)

K domnělému pobytu světcovu v klášteře břevnovském
navázalo se prodlením času několik pověsti. Nebylo prý článku
v řeholi sv. Benedikta, aby příkladně ve skutek ho neuváděl:
jedno toliko za těžko přicházelo novému mnichu, totiž zdržo-
vati se dlouho pokrmu za příčinou postu. Pro to hnevával se
na něj opat břevnovský; i chtěje tužiti váženého jinak spolu-
bratra v kázni klášterní, posýlal jej na pole, aby tam ne-li
zameškal, aspoň vyčkal snadněji hodinu společného stolování.
Kdysi meškaje tak v širém poli, stanul Prokop před stromem,
jenž za léta osypán býval třešněmi, a ovoce neuzřev, jal se na-

kládali bychom je takto : Letopisci tanula na mysli slova písma svatého
(Mt. 19, 29) : „Et omnis, qui reliquerit domům, vel fratres aut sorores, aut
patrem, aut uxorem aut filios, aut agros propter nomen meum, centuplum
accipiet et vitam aeternam possidebit." Bůh hojným bude odplatitelem, vece
Kristus, a žádné oběti, kterou kdo ke službě jeho se propůjčil, nezůstaví bez
přiměřené odplaty. Oběti ty příkladem se uvádějí, aniž by tvrditi se chtělo,
že každj' přinese je všechny ; neboť kdo rodičů nebo dítek nemá, nemůže je
opustiti. Avšak letopisec mluví na jiném místě o synu Prokopově příjmím
Jimramovi : „Procopius accersito bonae qualitatis nepote Vito et filio suo
piae iudolis Emmerammo, seriatim exposuit eis futura" (Prameny d. č.
II. stránka 245) a synovce Prokopova Víta nazývá příbuzným Jimramovým:
„Vitus commisit ius regiminis abbatialis Emmerammo consanguineo suo"
(Tamže; str. 248), z čehož ovšem zavírati jest, že svatý Prokop byl ženat
a vydávaje se k životu klášternímu, manželky se odřekl z lásky ke Kristu.
Za doby jeho nebřáněno světským kněžím setrvávati v manželství. Teprve
papež Kehoř Vil. (roku 1073—1085) jal se přísně usilovati o coelibát osob
duchovních.

1) Pulkavova kronika, hl. 26: „Beatus Procopius cum esset canonicus
ecclesie wyssegradensis, factus monachus monasterii brewnowiensis de li-
centia Jeronimi, qui et Dobromír, dicti abbatis secundi monasterii antedicti."
Prameny d. č. V. str. 29. Zpráva o pobytu světcově v klášteře břevnovském
přijata také do předlohy kněžských hodinek v Cechách : „Procopius . . . per-
fectionis evangelicae desiderio commotus, in monasterio brevnoviensi vitam
aliquamdiu religiose traduxit." Offičia propria iu usům cleri provinciae pra-
genae (r. 1865); str. 88.

Pověsti o muišském životě Prokopově. 47

říkati na zimu, že překáží vzrůstu třešni. A Kle, strom pojednou
oděl se novým listem, a z pod jeho kynulo hladovému zralé
ovoce 1). Neobyčejný úkaz ten vyléčil nedočkavého mnicha, že
potom nejen povolněji se postil, ale mistrem zdrželivosti stal

se jiným.

Jiná pověst tomu chce, že ke sv. Prokopu v Břevnově,
an ve sboru mnichů tam meškal, docházeli mnozí věřící z Prahy
a okolních míst, žádostiví jsouce spasitelného poučeni a du-
chovní útěchy; i měli prý rádce svého u veliké vážnosti. Ale
světec nechtěje vyrušován býti z pobožnosti, prosil opata Jero-
nýma za svolení, aby směl z kláštera zabrati se na samotu
a v úkrytu před lidmi tráviti život poustevnický. Svolav bratří
v hromadu, za souhlasem jich ač nerad Prokopa opat propustil.
Ten pak vyhledal sobě jeskyni v údolí dalejském u Jinonic,
kdež za některý čas, mrtvě tělo a chtíče jeho, sám s Bohem
svým přebýval. Potom připadli na líkryt jeho pastýři a pově-
děvše jiným, zapudili bezděky sv. poustevníka na místo odle-
hlejší. IŠTad opuštěnou jeskyní zbudován byl záhy kostelík sv.
Prokopu posud zasvěcený.

Starší zpravodaji naši, kteří byli členy kláštera sázavského
a znali tradice domácí, nic o tom nepraví, aby zakladatel mo-
nastýru jejich býval kdy mnichem břevnovským. První z nich
jejž nazýváme pokračovatelem Kosmovým, poznamenal stručně,
že Prokop byv knězem světským, ozbrojil se potom oděním
slibu mnišského ^). Skladatel latinského životopisu světcova při-
pojil zmínku o jakémsi pobožném mnichu řádu sv. Benedikta,
od něhož přijal Prokop roucho i pravidlo řeholní ^). Yeršovec
český vypravil i rozmluvy starého mnicha s horlivým učněm
jeho. *)

^) Dubravii Historia regni Bohemiae cle rébus memoratu dignis ; kn. 7.
Srvn. Fabricia „Požehnaná památka" ; str. 39 nn.

-) Pokračovatel Kosmův (mnieh sázavský): „Procopius . .. postmodum
infula monasticae parmatus professionis, solus cum sólo Deo in fidei pig-
nore inconvulsus deguit." Prameny d. č. H. str. 241.

^) Životopis sv. Prokopa; hl. 2: „lamque propositum suum firmans,
a quodam religioso monacho ordinem s. Benedicti assumens et ab eo dili-
genter instructus, secessit ad provinciam suam." Prameny d. č. I. str. 361.
*) Veršovaná legenda o sv. Prokopu ; bl. 8 :

„Ot dávnýcb časóv to jest myslil,
kde by kromě ludí bydlil.
Naleze mnicha starého.

48 Sv. Prokop mnichem slovanským.

Vypravování o starém jakémsi mniciiu má ráz příliš ne-
určitý. Nemohouce mu tedy připisovati veliké váhy, soudíme
raději, že zakladatel kláštera slovanského přiučoval se ře-
holní kázni v takovémmonastýru, jenž bylmupotom
vzorem při zřizování sázavského samostanu. V Ce-
chách nestávalo tehdáž ústavu mnišského tak vedeného. Y klá-
šteře břevnovském i ostrovském hostili se mnichové latinského
obřadu. Pročež mimo zemi českou hledati bylo Prokopovi zá-
tiší klášterní. I našel je nejspíše v zemi uherské. Již svrchu
jmenovali jsme některé kláštery východního způsobu v Uhřích,
jako na Sobore, na Vyšehradě, v Csanáde, ve Starém Aradě.
O tom, jak počaly se řečené monastýry, a jaký způsob života
byl v nich veden, máme jen skrovné zmínky. Vedle svědectví
Kosmova žili mniši-poustevnici na h o ř e S o b o r u již na sklonku

ke všiej čstuosti podobného,
i poce jeho prositi,
chtě týže zákon nositi.
Tehdj' ten mnich duchovný
vida, že jest člověk rovný,
i poce mluviti k němu
právě jako k synu svému,
řka: „Proč ty zákona žádáš,
a ty velikťi čest sbožiem jmáš?

V svatého Benedichta zákoně
musíš jmieti ntrpěnie,
kromě přátel přebývati,
svýma rukama dělati."
Svatý Prokop jemu povede,

a řka: „Však jáz dobře vědě,
že jest to vaše ustavenie,
jakož svědci svaté čtenie,
aby nic vlastnieho nejměli
a poslušenstvie drželi,
abychom všechno prodali
a ve jmě božie rozdali.

V tejto mej prosbě nemeškaj ;
prosím, svatý mně zákon daj."
Tedy starý mnich jsa v tej mieře,
vida jej v ustavnej vieře,

pro prosbu svatého Ducha
podá jemu mnichového rúcha.
Pak dotavad s ním tu bydlil,
až sě dobře zákonu naučil.

Prameny d. č. I. str. 350.

Basiliáni v Uhrách. 49

9. století. Kníže moravský Svatopluk učinil jim pomoc, aby
v nepřístupném lese mohli vystavěti církev, i) Za doby krále
sv. Štěpána (r. 997 — 1038) byl opatem kláštera sv. Hippolyta
na Sobore Filip. Ten přijal poustevníka polského příjmím Svo-
rada a s rouchem mnišským dal mu jméno Ondřeje. Nový
bratr vyžádav si po čase dovolení k životu poustevnickému,
postil se tak tuze, že po tři dni ničeho nejídal a teprv čtvrtého
dne chlebem a vodou se poobčerstvil. Při tom kromě hodin
modlitbě věnovaných ustavičně pracoval sekyrou v lese. Po
celodenní práci a modlitbě byl mu místem odpočinku pařez
dubový, trním obklopený, na němž dřímal. Po smrti shledali
na těle jeho železný řetěz v těle zarostlý. V jeskyni sv. On-
dřeje poustevničil potom učenník jeho sv. Benedikt. Ale lou-
pežníci hledajíce peníze u chudobného mnicha, zabili muže
božího a tělo jeho uvrhli do řeky Váhu. Jeskyně světců posud
ukazuje se na Sobore a pod ni studnice jmény jejich slynoucí. 2)

O rozšíření křestanství v zemi a organisaci jeho ucházeli
se pohlaváři uherští nejprve u biskupů na východě. Karchan
Bulou (Bolosudes) přijal křest svatý v Cařihradě r. 951. Vel-
mož řečený G-ylas jej v tom následoval, i přivedl do Uher
mnicha za biskupa posvěceného příjmím Hierothea. Kmenový
náčelník Achtum, který z počátku 11. století vévodil v jiho-
východních krajinách uherských mezi řekou Tisou a Sedmi-
hradskem, zašel pro křest do Vidina, kdež bylo sídlo biskupství
bulharského, a vrátiv se, založil řecký klášter v Csanádě. ^)
Povážime-li, že jednak mnoho zbývalo v TJhřích po předešlých
řádech církve slovanské, jednak nově zaváděno bylo působením
biskupů bulharských, jakož sami Uhři pomoci jejich se doža-
dovali, nebude nám s podivením, proč téměř všechno cír-
kevní názvosloví uherské přejato jest ze slovan-
štiny.^) Pružinou církevního života za doby, kdy ujímalo se

') Kosmův Letopis k r. 894, v Pramenech d. č. II. str. 27.

^) Kuldův Církevní rok ; IV. str. 408 nn. Původní zprávy o tom podává
Mmrns, biskup v PětikosteK (r. 1036-1070), jenž před tím býval opatem na
Hoře sv. Martina v Uhíich.

^) Životopis sv» Grerarda, biskupa csanádského (r. 1037—1047), v Endli-
cherových Monum. Arpád. ; str. 214.

*) Miklosic: Die slavischen Elemente im Magyarischen. Denksc hriften
der Wiener Akademie; sv. 21, str. 11 nn.
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 4

50 Řecké kláštery v Uhrách.

ono názvosloví, byly kláštery; jestliže slují „řeckými," odnáší
se přívlastek takový spíše k pravidlu sv. Otce Basilia a vý-
cliodnímu ritu nežli k jazyku při bohoslužbě. Mniši basi-
liáni pečovali o duchovní potřeby lidu, pokud totiž
lnul k obřadu východnímu, poddávajíce se při tom dozoru la-
tinských biskupů, kteří od času krále Štěpána I. zřízeni jsou
vrchními pastýři různojazyčných věřících v říši uherské." Te-
prve v 13. století ustupovati bylo mnichům řeckým před la-
tinskými. 1)

Šetříce přátelských styků, jež mívali slovanšti mnichové
na Sázavě s kláštery uherskými, přijímáme za jisté, že zá-
klady k přátelství takovému položeny byly sv.
Prokopem, to jest pobytemjeho v kterémsi slo-
vanském monastýru v Uhrách. Mohlo by se, trvám,
mysliti na asketerium otců basi liánu na Vyše-
hradě, aby tak výkladu došla tradice sázavská, že zakladatel
kláštera tamního býval kanovníkem (xávcov — regula) vyšehrad-
ským. Při tom jevila by se očitě příslušnost Prokopova k řádu
sv. Basilia. O ní jednati nám bude teprve z počátku dějin klá-
štera sázavského.

Naučiv se dokonale pravidlům mnišským a v askési k mi-
strovství dospěv, zatoužil muž boží po úplné samotě.
Příkladný život jeho ve zdech klášterních byl zárukou před-
staveným, že poustevna poskytne Prokopovi nového podnětu
k heroické sebezapíravosti. A v pravdě, byla to třetí škola, ve
které činil znamenité pokroky v životě duchovním, v pravé
moudrosti a bázni boží. Poušt jest matka velebného ticha, po-
svátného klidu a odloučené samoty: ticho, kKd a samota jsou
matky velikých mužů, kolik jich bylo v dějinách od Mojžíše
po Eliáše, od Eliáše po Jana Křtitele, od Jana až po Bene-
dikta z Nursie. Ti všichni knížata duchem, srdcem šlechticové,
geniem velikáni, v poušti byli odchováni. Tam, kde lomoz ni-

^) Srvu. na př. list papeže Honoria III. k arcibiskupovi ostřihomskému
Janu I. z r. 1221 : „Ahbatia de Wisagrad vesprimensis diocesis . . . graecos
habet monachos et habuit ab antiquo ... Si pensatis omnibus expedire vide-
ritis et fieri poterit absque gravi scandalo et iuris praeiudicio aUeni, latinos
monachos institui permittatis ibidem, pro vis o, quod graecis monachis nunc
existentibus ibi provisio congrua toto vitae suae tempore assignetur." Theiner :
Monum. hung. I. str. 29.

Sv. Prokop poustevníkem. 51

žádný zbožnosti duclia a hnuti srdce neruši, tělo střídmé a
vášní prosté, ducliu služby nevypovídá a člověk v neprebled-
nýcli, prázdných, pustých prostorách nalézá se s Bohem svým
a srdcem svým sám a sám: tam oko, byí i zavřené, více vidi,
nežli vidí nejslovutnější hvězdář na obloze; tam ucho slyší
více, nežli kdy na foru římském bylo slyšeti; tam mysl hlou-
běji se noří v úvahy a s větším prospěchem a požehnáním pře-
mýšlí duch o otázkách života, než v kterékoli škole mudrcké.

Poustevnický život sv. Prokopa potvrzuje mínění naše, že
řečený světec býval členem mnišské družiny v některém klá-
šteře uherském. Uvedli jsme již svrchu příklady toho, kterak
představený monastýru soborského dovoloval zvláště horlivým
bratřím zacházeti na samotu. Mimo to naskytuje se tu okolnost
nemálo diiležitá, že ve starých pramenech dějepisných vy-
hlašují se poustevníci v Cechách za příchozí
z Uher a Chrvat, to jest ze zemí, kde kvetla bohoslužba
slovanská. Yedle staroslovanské legendy prohlašoval se sv. Ivan
za syna krále chrvatského. i) Legenda latinská z 15. století
počítá jej k příbuzenstvu sv. Stepána, krále uherského. ^)
S tím srovnati sluší, co píše se ve 12. století o poustevníku sv.
Yintíři, že byl příbuzným sv. Štěpána. ^) Zdali sv. Prokop
poustevničil zprvu v krajinách východních a později teprve do
Cech se zabral, pro nedostatek zpráv o tom věděti nelze.

Zdá se ovšem věcí skoro nemožnou, aby kdo, veda život
poustevnický, mohl prospívati bližním svým, vyjmeš-li mod-
litbu, kterou za ně koná: avšak sv. Prokop dovedl toho přece,
an sama sebe o samotě posvěcuje a za jiné se modle, přemítal
o prostředcích, jimiž by blaho národa jeho mohlo nejlépe býti
pojištěno. S pravdou zajisté jest, že velikou myšlénku založiti
klášter slovanský v Cechách a v něm uchrániti dědictví Me-
thodova pojal světec již v poustevně své, jenže ke skutku ji

') Staroslovanský životopis sv. Ivana: „I přijav pergamen a černidlo,
napsal jim, nazývaje sebe synem krále clirvatského." Prameny d. c. I. str. 111.

^) Historia beati Ivani: „Beatns Ivanus fuit natione TJngarus, destirpe
regia progenitns, qui fuit consanguineus s. Stepbani, regis Ungarornm." Pra-
meny d. č. I. str. 112.

^) Vita Gruntlieri; M. 4: „Fáma eius bono odore respersa ad aures
beati Stepbani, regis TJngarorum, ipsins venerabilis viri cognati, emanavit.
Prameny d. č. I. str. 339.

52 Dějiny české na konci 10. století.

přivésti bránily zatím okolnosti vnější. Myslíme tu na průběh
veřejných událostí v zemi, které novým pokusům o křísení
církve slovanské sotva byly příznivý. Světec doufal v doby
lepší a dočkal se jich. Životopisec jeho praví o tom: „Když
tedy v zalíbené sobě poušti, zbaven jsa vlnobití hluku svět-
kého a přede všemi ukryt, za dlouhý čas Bohu bez unaveni
sloužil, dobrotivá prozřetelnost Boží dokonce nechtěla, aby město
na hoře položené zůstalo skryto a svítilna schována pod kbel-
cem, nýbrž aby ke chvále a slávě jména jeho veřejně svítil pří-
kladem mnohým věřícím." i) Povinností naší jest vypraviti
nyní politické dějiny české před veřejným vystoupením sv.
Prokopa.

Hlava šestá.

Dějiny české za doby knížete Oldřiclia.

Kníže Boleslav II., zakladatel biskupství pražského, zemřel
dne 7. února r. 999. Na trůně českém zasedl po něm nejstarší
syn téhož jména, ale otci dokonce nepodobný. Byltě Boleslav III.
(r. 999 — 1003) pustý ničemník a sprostý rozkošník, člověk la-
komý, ukrutný a podezíravý, beze vší mužné mysli a stateč-
nosti. Při takových vlastnostech nového panovníka sotva kdo
mohl čekati, aby rozsáhlá država česká, o niž slavně přičinil
se předešlý kníže, zůstala neztenčena, v širokých hranicích
svých, any právě v sousedství jejím budovány dvě nové říše-
prací panovníků statečných a podnikavých, jako byK Boleslav
Chrabrý v Polsku a sv. Štěpán v Uhrách. První z nich, syn
Dobra vky české a tudíž bratranec knížete Boleslava III., muž
rovnající se duchem předešlým Boleslavům českým a také dych-
tící po velikém dědictví jejich, znal dobře zbabělost nového
knížete českého. Proto sotva že uslyšel o smrti ujce svého,
vpadl do východních končin říše Boleslava m. a prve než rok
minul, zmocnil se Krakovská a Slezska, tak že Cechy opět
obmezeny jsou na užší hranice své. Roku lOGQ počátek vzala.

1) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. c. II..
str. 241.

Kníže Boleslav III. 53

biskupství polská v . Krakově a Vratislavi. Při tom nedosleclmeš
ani slova o Boleslavovi III., aby odpor kladl snahám polským.

Bezbranným bratřím svým a poddanému lidu ukazoval
neschopný panovník srdce ukrutné a necitelné. Ejiěžici Ja-
romír a Oldřicb drželi úděly v zemi po vůli otce svého, knížete
Boleslava II. Na Jaromíra pamatuje nás město Jaroměř, jež
bývalo hradem. Oldřich mající jméno po slovutném biskupovi
augsburském sv. Oldřichu (f roku 973) vládl nejspíše krajinou
Slavníkovců vůkol Libice. Jemu připsati jest založení hradu
Oldřiše na pravém břehu řeky Labe pod Kolínem proti ny-
nější vsi Předhradí (ve farnosti veltrubské). Kníže pojav po-
dezření proti bratřím svým, jakoby po vládě toužili, i také
chtěje zmocniti se dědičných podílů jejich, zuřil proti nevin-
ným s bezpříkladnou surovostí. Po rozkaze jeho zbaven byl
Jaromír mužství; mladšímu Oldřichovi strojeny úklady na
hrdlo, an v lázni meškal, i) Že pak i k matce Emmě neslo se
záští Boleslava III., opustila zemi spolu s Jaromírem a Oldři-
chem, prchajíc k vévodě Jindřichovi do Bavor. ^)

Zuřivosti knížete okoušeti bylo i mnohým jiným. Biskup
pražský Thiddag (r. 998 — 1017) musil prodlením tří let několi-
kráte loučiti se s diecésí, a jediné vlivu Ekkarda, markraběte
míšeňského, děkovati bylo, že při biskupství se zachoval.
K poddanému lidu přikračoval kníže s tvrdostí nevýslovnou, ne-
maje úcty k právu sebe světějšímu. Jenom Vrševci, nepřátelé
rodu Přemyslova, těšili se jeho přízni. Z nich jednomu zasnoubil
dceru svou.

Kdo pováží, jakou nevoli ve světě křesťanském způsobili
sobě Cechové chováním se k sv. Vojtěchovi (f r. 997), jakou
zlou pověst u sousedů šířily pak skutky Boleslava LEI. a při-
pomene sobě obratnost a chytrost, jakou Boleslav Chrabrý un: ěl

') O úkladech oběma bratřím činěným vypravuje vrstevník oné doby
letopisec Dětmar (Pertzova Monum. III. str. 797). V Čechácíi zachovala se
paměť toho ve vypravování o Vrševcích, kterak na VeHzi ztýrali kněžice
Jaromíra, až přispěním věrného dvořana Dovory vytržen byl z mkon jejich.
Kosmův Letopis; I. hl. 34, v Pramenech d. c. II. str. 51. Na poděkovanou
za uchování života vystavěl pak kníže Jaromír kostel sv. Jana na Velízi.

^) K útěku tomu a pobytu v Bavorsku odnáší se trvám zpráva Kosmo-
va: „OdaMcus autem a pueritia traditus erat imperatoris Heni-ici in curiam,
quo addisceret morem et eorum astutiam ac teutonicam linguam." Prameny
d. č. II. str. 50

54 Dějiny české z počátku 11. století.

užívati doby i prostředků, snadno ovšem pochopí náhlý a ne-
politovaný pád moci a slávy české. Že za doby rozvoji ná-
rodnímu svrchovaně příznivé, za císaře Oty III. a za papeže
Silvestra II., za doby, kdy i Cechům mohlo se dostati, čeho
Uhrům a Polákům se dostalo : arcibiskupství a samostatné,
pouze na stolici Petrově závislé církve domácí, na trůně sv.
Václava seděl bídník, tot každou měrou národa našeho škoda
byla nesmírná, ba nenahraditelná. ^)

Nemohouce snášeti déle příkrého bezpráví a ošklivíce
sobě tyrana, zosnovali" Cechové spiknutí proti němu. Potají
zavolán do země Yladivoj polský, jak za to máme, bratr Bo-
leslava Chrabrého, a s pomocí jeho svržen jest „Eyšavec" s
trůnu. I utekl se moci zbavený trýznitel lidu do Němec k Jin-
dřichovi, markraběti nordgauskému, odtud pak zašel do Polska
k Boleslavovi Chrabrému. Vladivoj učiněn byv knížetem če-
ským v letě r. 1002, vstupoval pohříchu do šlépějí svého před-
chůdce. "Vrstevník oné doby, letopisec Dětmar nazývá jej „kou-
savou zmijí," jež přišla po „baziliškovi," dokládaje, že k pod-
daným měl se bezohledně, jakoby ničeho nevěděl o posvátnosti
zákonů. Ustavičnou žízní také trápen jsa, nemohl prý ani ho-
dinu obstáti bez nápoje. Aby pravým dědicům trůnu odňal
podporu v Němcích, zajel Vladivoj ke dvoru krále Jindřicha II.
a přiznal se mu k manství, v léno přijímaje od německého pa-
novníka vládu země české. Ale již z počátku r. 1003 vytrhla
mu smrt praporec knížecí z ruky.

Odstrčeným bratříin Jaromírovi a Oldřichovi zasvitla tím
naděje na uprázdněný trůn otcovský. Cechové převedli je z
vyhnanství do země a knížetem učinili staršího Jaromíra. Ale
král polský ujav se hostě svého Boleslava III., vtrhl s valným
vojskem do Cech a přinutil předky naše, aby Ryšávce přijali
opět k vládě zemské. Jaromír a Oldřich spasili se útěkem.
Ačkoli pak nový panovník přísahou se zavázal odpustiti svým
odpůrcům z minulého léta, sotva na trůně poněkud jen oseděl,
nemeškal vydati pomstu na ně. Pod zástěrou přátelského kvasu
shromáždil je o masopustě r. 1003 a v prostřed veselí s katany
svými vstoupiv do dvorany, sám první mečem proklál Vrševce,
jenž dceru jeho měl za manželku, a potom všechny, jichž nej-
více nenáviděl, kázal povražditi.

') Sembera: Dějiny středověké; II. str. 556.

Kníže Boleslav Clirabrj'. 55

Ye spravedlivém hněvu pozdvihl se národ proti nelid-
skému ukrutníku a hodlaje navždy se ho zbaviti, obrátil se
prosebně k domnělému příteli svému králi polskému, aby po-
spíše sobě do Cech, knížete lepšího jim ustanovil. Boleslav
Chrabrý vylákal především mstivého bratrance k rozmluvě na
pomezní hrad, vydal jej tam v ruce příbuzných, a když u-
krutnika zraku zbavili, kázal slepce zavésti do vyhnanstvi.
Potom pospíšil ku Praze, kdež přední mužové čeští knížetem
jej uznali. Ježto pak spolu se zemí českou i Morava mu při-
padla, kdežto nedlouho před tím zbraní polskou získány jsou
krajiny Horní Lužice a severozápadních Uher až po Dunaj, pa-
noval Boleslav Chrabrý r. 1003 téměř všem západním Slova-
nům od Baltického moře až k Dunaji, od řeky Labe a hvozdů
šumavských až hornímu podkrají řeky Dněpru. U vědomí moci
své odmítl vyzvání krále německého Jindřicha II., aby přiznal
se k manství a Cechy od Němců v léno přijal; naopak
hodlaje pro vždy vyvětiti země slovanské z bezděčného poru-
čenství panovníků německých, žádal si r. 1004 dojíti koruny
v Ěímě.

Zatím král Jindřich překonav odboj některých odpůrců
svých v Němcích, s nimiž Boleslav Chrabrý pouštěl se ve spolky,
ustanovil se na tom pokořiti nebezpečného souseda, a ne-li více,
aspoň do starých mezí přikázati moc jeho. V polovici měsíce
srpna r. 1004 skupila se hotovost německá u Meziboru, Bole-
slav udržován v domnění, jakoby útok chystal se na Milčany.
Pojednou však Němci dali se na pochod k Rudohoří. Y čele
vybraného pluku pospíchali Jaromír a Oldřich, majíce již toho
jistotu, že národ bezmála všecek čeká na příchod jejich s dych-
tivostí. Kterýsi pohraniční hrad český vzdal se jim dobro-
volně, a tím i klíč země položen jim do rukou. Hradčané ža-
tečtí pobivše posádku polskou, otevřeli jim brány. Oldřich
smluviv se po tajných poslích s přívrženci svými vůkol Prahy,
spěchal napřed zmocnit se samé osoby Boleslava Chrabrého.
Avšak král polský obdržev o tom návěští, v dobu půlnoční,
ano zvoněni na Yyšehradě pozývalo k povstání proti Polákům^
unikl z Prahy a dostal se šíastně ze země. Když pak asi k
ránu Soběbor, bratr sv. Yojtěcha a chráněnec polský, s ostatní*
posádkou chystal se na cestu za Boleslavem, Cechové na hradě
pražském udeřili na opozdilé Poláky. Zatím Oldřich potichu
k hradu se přiblíživ, nemeškal rozvinouti korouhev válečnou.

56 Dějiny české z počátku 11. století.

Tehdy padl Soběbor v boji na moste u přední brány hradské,
zbrojnoši pak polští vidouce, že vše ztraceno, dali se na útek.
Nazejtrí potom Jaromír přišed do Prahy, uveden jest i u věrný
Vyšehrad a slavně dosazen na stolec knížecí.

Ke svátku Narození Panny Marie dne 8. září r. 1004 do-
spěl do Prahy král Jindřich s četnou družinou, v níž připo-
míná se zejména biskup frisinský Grotšalk. Od knížete Jaromíra
(r. 1004 — 1012) a biskupa Thiddaga s poctivostí byv uvítán
a ve skvělém průvodu kněžstva, panstva i lidu do chrámu sv.
Jiří uveden, podáním vévodské korouhve udělil Jaromírovi léno
české. Z rozkazu krále četl potom slavnou mši svatou biskup
Grotšalk, jenž po evangeliu jav se kázati o pokoji knížat kře-
sťanských a jejich smířlivosti, dojal řečí svou krále, že někte-
rým odpůrcům svým k milosti se propůjčil. Pořídiv i jiné zá-
ležitosti v Praze, poslal Jindřich bavorské pluky do vlasti je-
jich, s ostatním pak vojskem i také s Jaromírem a zástupy
českých bojovníků bral se dále proti Boleslavovi do Lužice.

Za války německo - polské, ana do let se prodlužovala,
sloužil kníže Jaromír králi německému věrněji nežli kterýkoli
man. Než jako nepatrný byly úspěchy boje pro Jindřicha II.,
tak nezískal pomocník jeho ani Moravy, kteráž od r. 1003 zů-
stávala v poddanství Boleslava Chrabrého. Přátelskými námlu-
vami s bratrancem svým, králem polským, byl by, trvám, do-
sáhl mnohem více. Ten aspoň neobmeškával ničeho, aby Jaromíra
a bratra jeho Oldřicha přivábil ke straně své: častými po-
selstvími připomínal jim tu svazky příbuzenské, které prý jak
oba dvory knížecí tak oba národy spolu víží, tu ohavnost jha
německého vůbec, tu zisk mnohonásobný, kterýž by ze spojeni
obou slovanských národů a států vyplýval, a podporoval řeči
své i sliby a dary četnými ; avšak čím více k nim se blížil,
tím více oni tulili se ke králi Jindřichovi, nedůvěřujíce bra-
tranci svému a nevražíce na něj. Když o velikonocích r. 1007
prodléval Jindřich v Řezně, a scházeli se k němu vyslanci rů-
zných národů, přišli také poslové čeští a spojivše hlasy své s
Lutici, žalovali, že král polský ustavičně se pokouší sváděti je
k nevěře proti říši německé, na kterouž prý sám válku strojí.
I odpověděl král Boleslavovi a přivedl nové voje, rozmnožené
zástupem českých bojovníků, do pole proti Polákům.-

Bratru svému Oldřichovi propůjčil prý Jaromír správu v
Lučanech neboli úděl Žatecký. Tak soudivá se z pověsti o lovu

Kníže Oldřich. 57

kněžicově na Poohří a setkání se tam s Boženou. Ale letopisec
náš Kosmas, který první podává zprávu o Boženě, ani slovem
místa neurčuje, mluvě toliko o jakési dědině kmetoí. Boženu
jmenuje ženou, nikoli dívkou, dodávaje, že byla Křesinova,
to jest manželka spíše nežli dcera. Pozdější vykladatelé zprávy
Kosmovy rozpomenuli se na ves Křesín nad Ohři, a že v sou-
sedství jejím byla Peruc,i) vykázali povídce dějiště na Poobří.
Starosta letopisu českého měl tak chatrné podání o událostech
zemských za doby knížete Oldřicha, že vývodům jeho o Boženě
veliké váby přikládati nelze. I jest také věc zbola nepravdivá,
čím dokládá Kosmas své udání.- „Neb toho času," praví, ,jak
se komu líbilo, dvě neb tři manželky míti volno bylo, aniž
bylo muži nepravé vzíti manželku druhého, neb manželce za-
snoubiti se s mužem jiné ženy. A co nyní přičítá se stydlivosti,
to tehdáž bylo k velké necti, aby muž živ byl spokojen s je-
dnou ženou aneb žena s jedním mužem. Byliť živi jako neroz-
umná zvířata, majíce manželství obecná." 2) Má-li však přece
vypravování Kosmovo o Boženě základ historický, tak asi vy-
ložiti je dlužno, že kněžic Oldřich oddával se na hříšné zálety ;
pročež i syn jeho Břetislav z řádného manželství zplozený po-
kládán byl někdy vedle pověsti za levobočka.

Jistější nežli vláda Oldřichova v Lučanech. jest přebývání
téhož kněžice na hradě Oldřiši. Máme za to, že již za vlády
bratra svého Jaromíra vystavěl tam chrám k poctivosti sv.
Jana Křtitele. ^) O podnětu díla toho vypravuje Dalimil : „Kdj^-ž
zemi české vévodil Boleslav Chrabrý, a jen Vyšehrad odpíral
mu poslušenství, radil prý Kochan Vršovec knížeti, chce-li po-
Jistiti sobě trůnu v Cecbách, aby neživil zajatého Oldřicha.

') Peruc má jméno své po Penitovi, nikoli po studni a dívce u ní
peroucí.

^) Kosmův Letopis; I. M. 36, v Pramenech d. č. II. str. 53 n.

^) Kosmas jmenuje sice hrad Oldřiš ve zprávě o výpravě polské do
Čech r. 1110, avšak původu jeho nebo kostela tudíž se nedotýká. Prameny
d. č» II. str. 171. Eoku 1228 shledává se zhoží hradu toho při klášteře s v. Jiří
na hradě pražském. Kostelík za doby Dalimilovy (.asi r. 1314) opuštěný dočkal
se potom opravy, jakož svědčí darování od knížat Minsterberských někdy
r. 1494 učiněné: „Kostel sv. Jana Ejřtitele na Oldřiši u řeky Bělické (zašlé
rameno řeky Cidliny) ležící dáváme knězi našemu milému Yáclavovi Hrade-
ckému (faráři u sv. Yojtecha na Libici) i s příbytkem a se vším, což k němu
ohrazeno jest, na všecky budoucí časy k užívání". Viz Tomkovo pojednání
„Oldřiš a Libice", v Památkách archaeolog. ; III. .str. 97 nn.

58 Dějiny české za doby sv. Prokopa.

Rada taková líbila se konečně Boleslavovi i poroučel, aby me-
čem zbavili ho soupeře. Ale Oldřich zázračnou mocí sv. Jana
unikl ze zajetí a náhle postaven byl na hradě Qldřiši. Později
vystavěl na tom místě kostel, svatému Janu Křtiteli vděčně
poručený." i)

Hodlajíce vyšetřiti povahu Oldřichovu, připadáme v dě-
jinách na události, které šlechetnému srdci a veliké mysli svě-
dectví nevydávají. O bílou sobotu (dne 12. dubna) 1012 zmocnil
se Oldřich vrchní vlády nad národem a vypudil Jaromíra ze
země. Jakýsi převrat smýšlení, jehož příčiny nás tajný zůstaly
způsobil změnu na trůně. Naklonil se Jaromír k Polákům, a
král německý odepřel mu proto přízně své ? Tak aspoň podobá
se k pravdě. Avšak vážnější příčinou byla nedočkavost Oldři-
chova, obávajícího se, aby klidná vláda bratrova netrvala příliš
dlouho. V tom všecky prameny historické se snášejí, že Oldřich
uměl sobě činiti přátele z mamonu nepravosti, zjednávati stranu,
která pomáhá k převratům dynastickým. Yypuzený kníže za-
bral se do Němec k arcibiskupovi magdeburskému Walthardovi
hledat přímluvy jeho u krále. Ale shledal se toliko se žalářem.
Oldřich dostavil se ještě r. 1012 ke dvoru Jindřicha II. v Me-
ziboru a přijal tam v léno knížectví české. Letopisec Dětmar
dokládá, že král užil v té příčině zlé rady. Ovšem, ale nestalo
se to poprvé, a pro tak bezpečné rukojmí, jako jest svržený
kníže u vazbě, nehleděno příliš spravedlnosti.

Oldřich (r. 1012 — 1034) jeví se potom, pokud možná, věr-
nějším manem a povolnějším nástrojem krále Jindřicha II.,
nežli byl bratr jeho. Temný stín zůstavuje v dějinách počínání
nového knížete vůči poselství polskému, jemuž v čele stál Me-
čislav, syn Boleslava Chrabrého. Poslové došedší Prahy r. 1014,
přednášeli žádost panovníka svého ke knížeti českému, „aby

1) Dalimilova Kronika česká:

„Xáza Oldře hlavu stieti.
Když Oldřich vzvěde, co chtieti,
nevěda, co sobě sdieti,
je sě sv. Jana prositi,
aby jej ráčil sprostiti.
On jej v Oldřiši postavi,
pak tam kněz kostel nstavi.
A kdožť jest v Oldřiši býval,
ten ten kostel, ač pust, vídal."

Kníže Oldřich. 59

pamětlivi jsouce obapolného příbuzenství, v přátelský mír vešli
a tak všech, nepřátel svýcli, nejvíce pak císaře se ubránili. "^ i) Ale
Oldřich, nedbaje práva poselského, kněžice Mečislava zajal a
družinu jeho kázal povražditi. Potom ještě vydal zajatce císaři.
Za tak oddané služby odměnil se mu také Jindřich II. Knížete
Jaromíra, jenž v Utrechtě chován byl u vazbě, poručil zavézti
do Cech a v moc dáti panujícího bratra jeho. I uvržen jest
nešíastník do žaláře na hradě Lysé.

Vazba Jaromírova zavdala podnět k nové ohavnosti, kte-
rou Oldřich počal takorka připodobňovati se k bratru svému,
Boleslavu Ryšavému zlé paměti. Jestliže byli Vrševci, jak se
podobá, pomocníky díla jeho z r. 1012, o dvě léta později vzati
jsou od Oldřicha v podezření, jakoby lnuli k Jaromírovi a do-
rozumívali se s ním. Kníže nemaje jiného důkazu, než klam-
ných zpráv od sočivých dvořanů, dal r. 1014 mnoho osob, mezi
nimiž předního Božeje, nevinně zabiti. Tak aspoň osvědčují
vrstevníci té doby, dávajíce na rozum, kterak i za hranicemi
českými pohnuti způsobilo ukvapené jednání knížete.

Nicméně slavně přijal Oldřicha císař Jindřich, když ke
dvoru jeho v Meziboru o velikonocích r. 1015 se dostavil. By-
lať opět chystána výprava proti Boleslavovi Chrabrému, a kní-
žeti připadlo . vůdcovství nad oddílem Bavorů a vojskem českým.
Obléhal pak marně hrad Budyšín v Horní Lužici. Také v po-
slední válce polské r. 10 i7 připomíná se Oldřich s brannou po-
mocí českou při dobývání hradu Němčí. Použiv nepřítomnosti
kaížete v zemi, vypravil Boleslav syna svého s desíti pluky do
Cech. I pobyv tu za dva dni, vrátil se Mečislav s hojným po-
čtem zajatců do Vratislavi. Brzy na to i Moravané učinili vpád
do země naší a dobyvše hradu, jehož jméno se nepřivádí, s bo-
hatou kořistí a zástupem zajatých pospíšili k domovu. Mírem
budyšínským (ze dne 30. ledna r. 1018) zůstavena Morava na
dále v moci polské.

Té doby uprázdněna byla stolice biskupství pražského
smrtí biskupa Thiddaga (f dne 10. června r. 1017). Zvěčnělý
arcipastýř býval za mladšicli let mnichem kláštera korbejskéh o ;
načež oddav se na službu dvorskou v Čechách, proslul vyléče-

*) Dětmarův Letopis; VIII. M. 7, v Pertzových Monum. ITL str. 839.
Dudíkovy Dějiny Moravy; n. str. 79.

60 Dějiny české za doby sv. Prokopa.

ním knížete Boleslaya 11. a dosáhl berly biskupské. O působení
jebo Y diecési nedochovala se paměť podrobnější. Jen to obecně
praví letopisec, že Thiddag byl schopným nástupcem sv. Voj-
těcha, tělem panic, mravů neúhonných, skutky věhlasný. Ná-
sledovav předchůdce svého šlépěji a trestav nepravosti lidu
sobě svěřeného, ne-li tělem, duchem aspoň podnikl mučen-
nictvi. 1) Po smrti jeho zvolen jest na biskupství opat naum-
burský Ekkard, příbuzný císaře Jindřicha II., a posvěcen v Me-
ziboru dne 6. října r. 1018 od arcibiskupa mohučského. Byl
pak biskup Ekkard (r. 1018 — 1023) proti mocným přísný,
k nízkým a skromným dobrý a mírný, kazatel výmluvný, al-
mužny dárce štědrý, . čeledi Páně v měření duchovní potravy
správce věrný. On jest ustanovil, aby místo desátku jeden-
každý, buď mocný neb bohatý buď chudý, jen měl-li své vý-
sluhy neb svého jmění jedno popluží, odváděl biskupu dvě mě-
řice o pěti pídích a dvou palcích, jednu pšenice a druhou ovsa.
Nebo před tím, jak bylo ustanoveno prvním biskupem Dět-
marem, dávali desátku po dvou kopách obilí. ^) Po něm ná-
sledoval biskup Izzo (r. 1023 — 1030), pošlý z ušlechtilého,
avšak nejmenovaného rodu a svěcený v Bamberce dne 29. pro-
since r. 1023. Kosmas přičiňuje mu chválu, že navštěvoval vězně
a nemocné- a každodenně krmil čtyřicet chudých, kterým po-
skytuje jídla v hojnosti, žehnal pokrmům i nápoji a sám přívě-
tivě podával. ^)

Když po smrti císaře Jindřicha 11. (f r. 1024) nástupce
jeho Konrád II. ujednával s knížaty válečnou výpravu proti
Mečislavovi polskému r. 1029, hlásili se i Cechové pod vedením
statečného kněžice Břetislava k účastenství v boji. Kníže Ol-
dřich pozbýval již, jak se podobá, bojovného ducha a nehodlal
tak ochotně státi k poslušenství Němců, jako činíval to před
lety. Jakkoli pak z války nevzešel veliký prospěch císaři, pa-
nující rodina česká za brannou pomoc získala znamenitou od-
měnu. Dobyltě Břetislav prudkým útokem celé Moravy
na Polácích a učinil konec panství jejich v zemi, která před
r. 1003 byla částkou říše české. Pod vrchní mocí otce svého
ujal se pak sám vlády na Moravě, nazývaje se knížetem mo-

'} Kosmův Letopis ; I. H. 39, v Pramenech d. č. II. str.. 60.
-) Kosmův Letopis; I. hl. 40, v Pramenech d. č. II. str. 63.
^) Kosmův Letopis; I. hl. 41, v Pramenech d. č. II. str. 64.

Slovanské kněžstvo na Moravě. 61

ravským. Na dvoře císaře Konráda 11. pokládán byl ovšem
toliko za mana, věrností a službami vázanébo k říši německé.
Proto také pomábati musil císaři ve válce proti Ubrům
r. 1030, kdy učiniv výpravu z Moravy na Slovensko, porazil
vojsko uberské a pustošil zemi krále Stepána I. až po brad
Ostřibom.

Z dějin českýcb tuto přednesenýcb možno leccos přičiniti
k výkladu životní dráby, kterou bral se kněz a mnicb sv. Pro-
kop. Od smrti knížete Boleslava lE. až po získání Moravy Bře-
tislavem (asi r. 1029) trvala doba slovanské liturgii
v Oecbácb brubě nepříznivá. Domácí knížata naslubo-
vali dvoru německému a nejsouce přes to na stolci svém dosti
utvrzeni, zanedbávali kulturnícb prospěcbů země vůbec, neřku
aby pomýšleli na posilnění oněcb řádů, jež na konci prvníbo
tisíciletí zbývaly v Oecbácb z církve Metbodovy. Zamítajíce
spolek, ba i přátelské styky s Poláky, zamítali také synové
Boleslava II. snaby, které u Poláků docbázely podpory. Tu
pak jeví se slovanský biskup Vracen na Moravě za
dobypolskébo panství tamže. Za 26 let odloučena
byla země ta od Cecb nejen v obledu politickém, ale i po
straně církevní vlády. Nebot že biskupové pražští neměli v té
době přístupu na Moravu, to trvám patmo jest každému, kdo
pováží tebdejši nepřátelství Cecbů a Poláků. Podobá se k
pravdě, že Boleslav Obrabrý bodlaje získati sobě srdce Mora-
vanů, opatřil slovanské žákovstvo u nicb řádným biskupem.
Jestliže tedy světec náš Prokop od mladosti klonil se k slo-
vanským naukám a způsobům církevním, zašel nejspíše po
roce 1003 na Moravu a dosábl tam časem bodnosti kněžské.
Potom roztouživ se po řebolním živote, přijat byl tuším
v Ubrácb do basiliánskébo kláštera slovanskýcb mnicbů. Dosti
možná, že první poustevna jebo byla opět na Moravě. Když
pak kněžic Břetislav zmocnil se r. 1029 řečené země a způsobil
v ni převrat věci veřejnýob, odešel trvám Prokop do Oecb a
tajil se v poustevně sázavské.

62 Černé Budy nad Sázavou.

Hlavasedmá.

St. Prokop v poustevně sázavské.

Kdo by žádostiv byl shlédnouti velmi památné místo
země české, kterého vždy s pochvalou a úctou vzpomínati
budou vlastenecké dějiny naše, nechať váží cestu na břehy
středního toku řeky Sázavy a postoji na vysokém vrchu, kdež
rozkládá se ves Nechyba. Maličko jen po nové silnici k jihu
vykroče, spatří před sebou hluboké údolí asi hodinu cesty zdélí
a čtvrt hodiny zšíří, horami lesem porostlými obkKčené, jimž
řeka Sázava klikatě se proudí. Zraky pozorovatele upoutá pře-
devším střed údolí, kdež na skalnatém pahorku velebně k ne-
besům zdvíhá se chrám Páně, podle něho pak budovy býva-
lého kláštera sázavského, k nimž tulí se příbytky venkovské
dědiny, tak zvané Černé Budy. V pozadí za řekou spatřuje
oko tiché městečko Sázavu s novým kostelem svatého Martina.
V předu údolí, téměř pod nohama tvýma hrči vesele na po-
krají úrodných polí mlýn, za nímž skelné hutě se spatřují.
Sejdeš-li s nechybského vrchu, dorazíš po čtvrthodinné cestě
k pověstné „Čertové brázdě" a odtud dále se bera k západu,
vkročíš do Černých Bud na staré klášteřište.

V těch místech stanul kdysi za doby knížete Oldřicha
(r. 1012 — 1034) mnišským rouchem oděný cizinec a vida pustou
jeskyni na pokrají lesa, zarazil poutničkou hůl do země a šeptal
vroucí modlitbu. Nalezli příhodný útulek opodál příbytků
lidských, 1) ve kterém skryt jsa před světem, mohl oddati se

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Procopius . . . secreta soli-
tudinis petiit atque supercilio cuiusdam desertae speluncae, qiiam mille dae-
mouia, ut fertui', inhahitaliant, coelestibus armis loricatus consedit." Prameny
d. č. n. str. 241. Veršovaná legenda česká vypravuje takto :

„Potom jide do svého kraje,

tajně sobě bydla ptaje,

ne proto, aby přátely viděl,

jedno kde by na púšói seděl,

tu kde by bylo miesto sličné

a Bobu slúžiti slušné.

I bra sě do jednoho lesa,

s sobů všu potřebu nesa.

Sázava jindy a nyní. 63

velikým myšlénkám, jež ducli jeho osnoval, mohl píliti života
odříkavého, mohl posvěcovati sebe a čekati zatím s důvěrou
v dobrotivé řízení boží, že nadejde chvíle, kdy myšlénkám
a úmyslům možno bude propůjčiti roucho vnější skutečnosti.
Jestliže nejbližší okolí kláštera sázavského poskytuje podnes
obraz místa tichého, jak dokonalý klid prostíral se po ústraní
jeho, kdy sv. Prokop poprvé tam vkročil! A nejen tišinou,
ale i malebným místem bylo údolí vůkol poustevny světcovy,
jako poříčí Sázavy ve středním a dolním toku jejím vůbec
honositi se může půvabem a romantikou. Již od města Ledče
počínajíc prodírá se řeka četnými a prodloužilými serpentinami
v údolí hluboko do útvaru rulového a žulového zarytém, které
nejednou tak se úží, že vedle řeky nebylo lze ani silnici za-
ložiti, jinde zase rozšířeno jest tu ve větší tu menší kotliny;
okliky Sázavy jsou tak mocné, zejména u Rataj, že skutečná
délka řeky mezi Zručí a městečkem Sázavou jest 2V2krát
delší nežli přímá vzdálenost mezi uvedenými místy. ISTa obou
březích bystrého toku znamenati lze zříceniny četných hradů
a z počtu jejich souditi o bývalé slávě domácích šlechtických
rodů. Z řek českých ochránila sobě Sázava ne j čistci vodu,
ježto posud nepronikl k ní ruch závodů prťimy šlových. Ze ry-
bami oplývá, jest obecně známo. Z obou břehii má hojné pří-
toky, které téměř propastmi otevřely sobě cestu k hlavnímu
toku 1)

Lesnatějším a rukama lidskými méně vzdělaným bylo
okolí nynějších Černých Bud a městečka Sázavy za prvního

Takž pak po tej pňšči chodě,

přiblíží sě k jednej vodě,

ta voda Sázava slově,

ježto i dnes pod klášter plove.

Nechtě přes tu řeku dále,

shrnu sě na jednej skále;

ta skála stáše v tej chvíli

ot Kůřimě za dvě mílí."

Prameny d. č. I. str. 350.
^) Posázaví stalo se pro přírodní půvaby své oblíbeným cílem letních
cestovatelů. Zvláště Pražané ho vyhledávají, opatřujíce v něm příjemné obydlí
pro sebe a své rodiny. Za nedlouho má zřízena býti v údolí sázavském železná
dráha, čímž krajina ta stane se přístupnější a trvám ještě četněji navštěvo-
vanou nežli nyní. Yšak jest to povinností vlasteneckou vážiti si domácích
krajů, když půvabem předčí nad končiny cizích zemí!

6i Okolí bývalého kláštera.

příchodu Prokopova, ale čirou pustinou a místem lidu prázd-
ným nazvati je nemůžeme, V H. století zbývalo v zemi Českéj
vyjmeš-li pomezní hvozdy, nehrubě mnoho pralesů a tmavých
hustin, kterými noha lidská nebyla se již prodrala, a které by
pouze divoké zvěři sloužiti mohly za nedostupná doupata. Vůkol
klášteřiště sázavského shledáváme drahně osad lidských, jejichž
názvy patronymické (ku př. Dojetřice, Radvanice) a hro-
madné (ku př. Bělokozly, Pyskocely, Mrchojedy) ukazují na
mnohem starší původ, nežli byl počátek kláštera sv.
Prokopa. Názvy ty vykládá sobě lid podle nejlepší možnosti
a navazuje k nim rozličné báje. Tak prý vznikly Mrchojedy
v době, kdy vedle křesťanů přebývali ještě pohané v krajině
sázavské. Těmto říkáno „mrchojedi", že požívali masa oběto-
vaného modlám. O starém zemědělství v Posázaví svědči prý
jména vsí Samopše a Přívlak. Onde pěstována byla „samá pše-
nice", tuto neopomenuli rolníci „přivláčeti" půdu. Jiní zase
domnívají se, že dědina posledně řečená slouti má Převlaky
od „převlékání" lodí, ježto řeka Sázava činí tam velikou
okliku, a tudíž lodi přes úzký pruh země po suchu byly pře-
vlékány, aby plavci vyhnuli se zbytečné oklice. Les u Mrchojed
má jméno Krliště. I ukazují v něm místo, kdež prý stávala
křesťanská svatyně.

Ani pustá jeskyně, nad níž osadil se sv. Prokop, ne-
byla neznáma okolním obyvatelům. Vyhýbali se jí ovšem,
jak zpravují nás již nejstarší životopisci světcovi, ježto zlá
pověst o jeskyni šla, jakoby tisíc běsů v ní přebývalo. ^) Po-

^) Pokračovatel Kosmův (mnicli sázavský) : „Procopius . . . supercilio
cuiusdam desertae speluncae, quam mille daemonia, ut fertur, inliabitabant,
coelestibus armis loricatus consedit." Prameny d. č. II. str. 241. Balbin vy-
kládá to těmito slovy: „Speluncam Sazavae fluminis incumbentem, larvís
(strašidly) et spectris (přízraky) obnoxiam, quam adire nullus audebat, magno
animo incolendam Procopius sibi delegit." Bohemia sancta; str. 33. Veršovaná
legenda Šíří se o tom takto :

„Nechtě přes tu řeku dále,

shrnu sě při jednej skále ;

ta skála stáše v tej chvíli

od Kúřimě za dvě mílí.

V tej skále ďáblové přebývachu

a mnoho zlosti ukazovačku.

Svatý Prokop vida jich zlost,

vstůpi proto u věčií čstnost;

Sv. Prokop poustevníkem. 65

věra taková přejata byla z pohanství. Yedle názoru starých.
Slovanů byli běsové bytosti černé postavy, opatřené křídly a
dlouhými ocasy; přebývaK v propastech nebo ve stromech,
i vystupovali také pod nebe, poslouchajíce Boha křesťanského.
Hadači a kouzelníci přivolávali běsy, kteří jim dávali rozličná
vidění a sny. Běs mohl napadnouti člověka, zatemniti jeho
rozum a seslabiti tělo; proto znamená běs -také šílenství. Byli
tudíž běsové v bajesloví slovanském bytosti zlé, kterým při-
čítány jsou nejen škodlivé zjevy přírodní, jako zima, bouře,
vichřice a zemětřesení, nýbrž i zhoubné případy tělesné, ze-
jména ochabení a zchromení, pak zlé vášně, prchlivost, bujnost,
vzteklosť, šílenost a vůbec každý stav duševní, kde vášeň nebo
choroba překáží smyslů volně užívati. Že náhledy podobné
běžný byly i v Cechách, přesvědčíme se z vypravováni o zá-
zracích, které přičítaly se druhdy působení sv. Prokopa.

Ježto samota není místem, na kterém by člověk prázden
byl pokušení, ba naopak tím prudčeji chtíče tělesné se ozývají,
čím méně různých zjevů vnějších ducha k sobě poutá a za-
městnává, dočítáme se zhusta v líčení života poustevnického
o nepočetných nástrahách, kterými ďábel oviklati chtěl stálost
a k pádu přivésti ctnost osob na samotu se vydavších. Drasti-
ckým způsobem vypravováno bývá, kterak zlý duch, nepřítel
svatosti, užívá rozličných přízraků, aby omámil smysly a pro-
středkem jich pohnul ducha svoliti ve hřích. Tak i v životo-
pise sv. poustevníka Prokopa dějí se zmínky o zápase světcově
s pokušitelem — dáblem. „tJsedl na vršku jakési pusté jeskyně"
vece pokračovatel Kosmův, mnich sázavský, „ve které, jak se
praví, tisíc běsů přebývalo, obrněn jsa zbraněmi nebeskými, a
tam vystavěv hráze ctností, jimiž by se chrániti mohl proti
psům nepravosti a proti útoku duchovních ničemníků a šípům

proti hřieclióm bojováŠe

a těm psóm otpovědáše,

řka: „Nelze vám zde jmieti moci,

když mi Bóh ráčí spomoci."

Velikélio utrpěnie bieše,

mnoho na modlitvě bdieše

a málo jedieše:

jablecka planá a želudy

a pod měrů napíjal se vody."

Prameny d. č. I. str. 350.
Dr. Krásí, Sv. Prokop. 5

66 Poustevna sv. Prokopa.

zlého lákáni, skály, ježto jest Kristus, modlitbami, bděním, posty
se přidržuje, mužně bojovati počal", i) Pověra obecného lidu
o běsích v jeskyni a zalíbené líčení osidel ďábelských vyšly
tu sobě vstříc, a životopisec popřál jim oběma místa.

Na otázku, v kterém místě bývala poustevna Prokopova,
nebo zda posud zachovala se jeskyně, o níž svrchu zmínka či-
něna, nelze dáti bezpečné odpovědi. Lid vůkol Sázavy osedlý
pokládá kryptu chrámovou pod presbytéřem za jeskyni
sv. Prokopa. K domnění tomu vedl jej tuším způsob krypty
jakožto místnosti podzemní. Aby pak zbožnému mínění lidu
výraz byl propůjčen, postavili mnichové někdy v 17. století
sochu sv. Prokopa v kryptě. Podobu světce obklopují tam ska-
liny ze dřeva zhotovené, a i na stěnách krypty naznačeny jsou
obrysy skal a kamenů.

Ti, kdož neradi- přestali by na domněnkách, ale spíše po
dokladech jíti chtějí, hledají poustevnu světcovu v jiných mí-
stech. Když asi před 32 lety kopáno bylo u jižního rohu
bývalé klášterní budovy, připadli dělníci na otvor ve
skále, jenž vyplněn byl hlinou a štěrkem. Po zevrubnějším
ohledání pronesen úsudek, že otvor ten mohl sloužiti za pří-
.bytek, jestli totiž stěny jeho zdvihaly se nad nynější úroveň
půdy a byly svrchu opatřeny střechou. Zatím skalní štěrbina
opět zasypána a na povrchu vsazena lípa, aby označovala místo
domnělé jeskyně sv. Prokopa. Jinak poblíže staveb bývalého
kláštera není místa, jež by přirozeným ustrojením svým hodilo
se za přístřeší lidské.

Vedle nejstarší zprávy ze 12: století usadil se Prokop na
vrchním okraji jakési pusté jeskyně nebo rozsedliny (in
supercilio cuiusdam desertae speluncae) a vystavěl tam sobě
chatrnou chýši (exile tugurium in vertice praedictae speluncae ^j.
Nebyla tudíž rozsedlina nebo rokle příbytkem světcovým, nýbrž
sousedním místem jeho, spouštějíc se do hlubiny od paty cha-
trče, kterou poustevník na vrchu byl vzdělal. Popis takový
odvádí nás od Černých Bud na východ k tak zvané Gertové
brázdě, iiozsedlina ta na pravém břehu řeky Sázavy asi čtvrfi
hodiny od klášteřiště vzdálená mohla dobře jmína býti pří-
bytkem tisíce běsů. Lidé vyhýbajíce se hluboké rokli o strm-

ěj Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), vTramenech d. č. II. str. 241.
2) Tamže.

^čertová brázda." 67

ných stěnácli, bájili leccos o tajemných obyvatelích jejích. Mí-
něni našemu není na ůj mu pověsf lidu posud běžná, že Čertovou
brázdu vyoral teprve světec, maje ďábla zapražena v pluhu
a pobádaje ho křížem, jejž v pravici držel. Pověst tato jest
původu mladšího. Vznikla zajisté potom, když zapomněl lid
na prvotní místo pobytu sv. Prokopa ca Sázavě. Však již ve
13. století domníváno se, že světec přebýval v jeskyni, která
prý slula sázavskou na rozdíl od jeskyně milobuzské a stávala
v místech potomního kláštera, i)

Ke stručným slovům letopisce o duchovním boji svatého
Prokopa proti úkladům ďábelským donáší skladatel veršované
legendy, že horlivý poustevník počal kolem chýše své mýtiti
stromoví a vzdělávati půdu, aby dávala mu, čeho k zachování
života jest potřebí. Podle chatrče vystavěl prý na skále kapli
Panny Marie. ^) Tomu-li tak, dlužno představiti si svatyni
dřevěnou skrovných rozměrů. A že církve takové ustupovaly
časem před kostely kamennými, hádáno v lidu zase nedůvodně,
že kaple Panny Marie bývala v místech potomního velechrámu

^) Latinský životopis sy. Prokopa: „Pervenit ad qnamdam speluncam,
quam mille demones obsidebant. Quam felix pater aliquo tempore inhabita-
vit ... Predicta siquidem spelunca a castro Kurim distat duabus leucis (míle) ,
que vocabulum a fluvio ibidem de subtus. fluente Sázava usitavit . . . VentTmn
est ad locum, in quo nimc felix memoria beati viri celebratnr." Praineny
d. c. I. str. 361 n.

^) Veršovaná legenda česká:

„Až poce okolo sebe planiti

a domek tudiež sobě staviti.

A pněvie také kopáše,

tu sobě ztravně ntěžieváše.

Naleze na skále celu krn,

tu postaví svaté Máří kaplu;

tu se modlieše ve dne v noci,

až tomu minucku mnozí roci.

Nebieše i jednomu člověku znám,

nikto ko neviděl, jedno Buohi sám.

Ale nemóž sě miesto na hoře skrýti,

takež oheň pod kadiú býti.

Pro jeho veliké utrpěnie

učiní Buoh to zjevenie,

nechtě ho déle tajiti,

chtě jeho křesťanem ígeviti."

Prameny d. č. I. str. 351.

68 Poustevna sv. Prokopa.

sázavského. Domněnce té na odpor jesfc pravda nepocliybná,
že ke stavbě budov klášterních vyhledati třeba přiležitého mí-
sta, kdežto poustevnám svědčilo každé ústraní, zejména pak
okraj strmných strání.

Také tomu zcela přisvědčiti nelze, co starý veršovec ji-
stiti chce bez výjimky, jakoby sv. Prokop veda život poustev-
nicky, s nikým nikdy se nestýkal. Jestiť dostatečně z dějin
povědomé, kterak již egyptští poustevníci, přísností života a
tuhou kázní nad jiné proslulí, druh druha navštěvovali, o vě-
cech nebeských vespolek rozmlouvali a v potřebách ke vzá-
jemné pomoci byli vždy hotovi. I věřící docházeli k nim pro
náboženské poučeni. Tak i sv. Prokop sousednímu lidu byl
znám, vzdálenějším krajanům neznám. O samotě trvaje na
modKtbách a skutcích kajícných, přijímal občas okolní venko-
vany, hlásal jim pravdy svaté víry, a sám jsa vysoce vzdělán^
lid k němu se utíkající rozličným způsobem vzdělával. Ba ani
s bratřími svými, slovanskými mnichy na východě, nepřetrhl
přátelských styků, jakož z toho vidno, že povedlo se mu záhy
shromážditi rodinu mnišskou, když vůle knížete Oldřicha jej
k tomu pobídla.

V národních pověstech slaví se kníže Oldřich jako
silný a náruživý lovec, kterému při tom nejedná příhoda
podnět zavdala k rozhodnutím nemálo důležitým. Vraceje se-
z lovu spatřil Boženu, ana roucha pere u studánky, i přito-
varyšil ji k loži svému. Za lovectvím meškaje v pomezním
hvozdě šumavském, připadl na hrad Přimdu, kdež prý bydlíval
před tím mladý hrabě z Altenburku s dcerou císařovou. Lovem
se bavě, uhodil i na poustevnu sázavskou. Vedle nej-
starší zprávy letopiscovy dala se příhoda posledně řečená asi
takto : Kníže vyvolil kdysi zvláště krajinu sázavskou k lovecké
kratochvíli. Když pak rozproudila se tam panstvu pře-
milá zábava, a účastníci její daleko od sebe zacházeli, kníže
Oldřich žena se za jelenem, dospěl k vr chnimu
kraji Gertové rokle, A že dále za jelenem jeti bezpečno-
nebylo, rozhlédl se poněkud vůkol. I nalezl v chatrné chýži
muže, jenž v oděvu mnišském provozoval život poustevnický.
Podiviv se tomu skoro s hněvem, počal kníže potom vlídněji
s mužem božím rozmlouvati. I tázal se ho, kdo by byl a z ja-
kých krajin přišel, nebo proč muž takový a tak vzdělaný
umínil sobě v té poušti bydleti. K jehožto dotazům Prokop.

Kníže Oldřich na lovu. 69

krátce a pokorně odpovídaje, "^šeclmn pravdu, jak tomu bylo
po pořádku pověděl a ke konci doložil, že z lásky k Bohu a
pro věčnou odplatu docela odřekl se světa, a že v té poušti,
bude-li se Bobu líbiti, až do konce míní setrvati. Ejiiže tedy
divě se tak hrdinskému odhodlání a patře na tvář paprskem
milosti Boží ozářenou, obě ruce k nebi pozdvihl a slzy pro-
lóvaje. Bohu dobrořečil. Po té poroučel se snažně do modliteb
ctihodného poustevníka a že za duchovního rádce sobě
jej obírá, mu ohlašoval. Také štědrou podporu jemu poskyt-
nuv, radostně navrátil se kníže k lovecké družině, i)

Příhoda tuto vypravená zdržuje v sobě několik drama-
tických momentů, které prodlením času došly podrobnějšího
zpracování. ^) Tak vznikla pověst, že kníže Oldřich uondán jsa
prodloužilým honem, opustil loveckou společnost, když tu po-
jednou objevil se před ním jelen, jehož v ten den posud byl
neuzřel. Vznešený lovec pobídl koně a za chvíli přikvapil na
místo, kdež potom zdvihaly se zdi monastýru sv. Prokopa.
Tenkráte však stál tam muž boží v rouše poustevnickém a jakož
neměl -za obyčej oddávati se na zahálku ani po dlouhých mod-
litbách, řezal pro svou potřebu větev s dubu. Jelen stanul mu
za zády, uvrhl se na zemi a obrátiv se hlavou ke knížeti za

') Pokračovatel Kosmův (mnicli sázavský), v Pramenech d. č. 1I_
atr. 241 n. '

2) Odtud podáváme svrchu vypravování latinského životopisu světcova
ze 13. století, pod čarou pak znění veršované legendy české:

„Kněz, jemužto Oldřich diechu,

sezva lovce, kteříž-koli biechu,

i poče jim všem mluviti :

„Na které chcemy lesy jíti?"

Vece: „Musíme na lov jeti.

Kde chcemy loviti počieti?"

Tu sohě umyslichu vskoře:

„Pokusmy", vece, „na sázavskej hoře.

V ty mi sě lesy jeti sžáda.

Pojeďmy tam, toť má rada."

Kteříž-koli při něm biechu,

všichni jemu v tom povolichu.

A když se v ten les vebrachu,

tu všichni kněze ostachu.

Sta sě božím povolením,

že neosta i jednoho s ním."

Prameny d. č. I. str. 351.

70 Setkání se knížete s Prokopem.

ním se ženoucím, složil běhy u nohou světcovýcli. Neobyčejný
zjev ten překvapil jezdce. Povolil tětivu na luku a koně za-
držel, y tom také obrátil se světec a tváři v tvář pohleděl
knížeti. 1)

Jestliže počínáni jelena překvapilo zkušeného lovce, jasný
obličej muže, k němuž jelen se utekl, úžasem jej naplnil. Po
chvíli teprve zmužilosti nabyl k otázce: Kdo jsi? a čím se
tu zabýváš? A tu světec, sprostný jsa jako holubice, řeči la-
hodnou i pokornou za odpověď dal : Nehodný sice hříšník, přece
však sluha boží isem, rytěřující v řeholi mnišské. Vyrozuměl
tedy kníže, že důstojenstvím kněžství jest vyznamenán, kdož
tuto o samotě život tráviti sobě ustanovil. A hned odloživ
svrchní roucho, s koně sestoupil. Pojal pak tak velikou důvěru
k Prokopovi, že lítostivě zpovídal se mu ze hříchů
svých a prosil za svátostné rozřešeni. ^) I setrval potom
s duchovním otcem svým na spasitelné rozmluvě.

1) VerŠovec český tlumočí to takto:

^Knězu sě zjeví jelen krásný,

veliký a velmi masný.

Kněz Oldřich sě nelekaje

a v ruku lučišče jmaje,

zastřeliti jelen chtieše,

jenž před ním nedaleko tecieše,

nevelmi před ním chvátaje,

jedno jako jemu rozum dávaje.

A přeběhna chvílu malú,

i stavi sě nad tú skálu,

na niejžto svatý Prokop děláše,

v ty časy duh osěkováše.

Zaskočí za svatého Prokopa nohy

a obrátiv kněmu rohy.

Mezi rohy kříž jmějieše ;

kněz Oldřich to dobře vidieše:

inhed z ruku lučišče vrže

a koně svého potrže."

Prameny d. č. I. str. 351.

-) Veršovaná legenda česká vypravuje podobně:
„Vida to zvieře předvorné
a mnicha tváři pokorné,
tázati kněz mnicha poce,
a s hynšta sě hned dolóv boče:
„Kto jsi, ježto na tejto půšči bydlíš?
kako ti dějů, a co tu činíš?"

Napojení knížete. 71

Byl tehdáž liorký den a knížeti lovem unavenému za-
clitělo se píti. I prosil muže božího, aby poskytl mu, čím by
žízeň mohl uhasiti. Sv. Prokop uveden byl žádostí takovou do
nemalých rozpaků. Jestliže nescházelo mu prostředků k du-
chovnímu občerstvení hříšníků, zásoby jeho k ukojení žízně
tělesné byly dosti prosté. Neuživaltš sám jiného, než prame-
nité vody. Nabrav jí tedy menší nádobou a požehnav
křížem, podal knížeti. A hle, požehnáním světcovým pro-
měnila se voda ve víno velmi ušlechtilé. Ovšem
stalo se to za pomoci toho, jenž v Káně galilejské podobným
zázrakem učinil počátek divů svých. Užasl kníže nad tím, co
byl viděl i okusil, a díky vzdávaje Bohu, sliboval služebníku
jeho sv. Prokopovi, že ve všem všudy radou jeho hodlá se příště
říditi. 1)

Svatý Prokop hned té chvíle
odpovědě jemu mile:
„Jáz bydlím v tom pokojů,
hřiešník a Prokop mi dějů,
pod zákonem Benedichta svatého
za otplatu královstva nebeského."
Kněz Oldřich skoci s koně,
svinu plášč, hlavu pokloně:
„Otče, zpoviedaj mě hřiešného,
proti Bohu zavinilého."
Svatý Prokop jej zpovieda,
po zpovědi pokánie dá.

Prameny d. č. I. str. 351.
^) Veršovec český podává to takto :

„Potom poče kněz Oldřich, mluviti,

a řka: „Chce mi sě píti;

rozžehl sem sě během velikým;

napoj mě", vece, „pitím tvým."

Svatý Prokop: „Jinéhoť pitie nejmám,

než tu vodu, južto pjem sám."

Vzem jističů, srdcem vzdechna,

svů ruku vodu požehná,

podav knězů, píti káza.

Napiv se Oldřich, otáza:

„Divitt sě, že tak šlechetné víno jmá*

na tejto púšči; kde je chováš?

Ve mnoze sem zemiech byl,

nikda sem lepšieho nepil."

Tak se bieše tu učinilo,

jako na onej svatbě bylo,

72 Studánka „Vosovka".

Když na Hstorický dej, jako jest setkáni se knížete 01-
dřichfa s poustevníkem sv. Prokopem, navázaly se žasem le-
gendářské výklady a ve známost lidu vešly, hledáno také
místo, kde asi konána byla rozmluva svrchu řečených
mužů. Ye 13. století ukazovali obecně na klášter, to jest na
městiště, kde prý z poustevny vznikl monastýr sv. Prokopa.
Později vidělo se některým pamatovati na to, že světec podal
knížeti číši pitné vody ; i položili dějiště památné rozmluvy ke
studánce, která sluje „Vosovka" a prýští se na levém
břehu řeky nedaleko městečka Sázavy. Při vzniku mnohých
pověsti nebývá ovšem uvažováno, zda okolnosti místní snášejí
se s obsahem děje, čili nic. Také sebe patrnější odpor jedno-
tlivých kusů nepřekáží obecnému lidu v osnování pověstí.
Poustevnu sv. Prokopa přijímá na pravém břehu řeky Sázavy
a studánku k poustevně náležitou na levém břehu! Nicméně
rádi připouštíme, že světec znal „Vosovku" a užíval vody z ní,
když v těch stranách s bratřími prací se zabýval.

Jest pak řečená studánka zhloubí více než jeden metr
kamenem vroubena, železnou, přenosnou mřížkou a nádobou
k nabírání vody opatřena. O úpravu její pro pohodlí obecenstva
pečovali r. 1713 benediktini sázavští nákladem kláštera svého
a za pomoci tehdejšího děkana vlašimského Jana Chmelvody.
Ježto pak voda prokazovala moc léčivou, zřídili mniši sta-
vení při studánce, kdež teplé i studené lázně možno bylo
užívati, ij

ješto bieše Hospodin sám

takýže div učinil tam,

když bieše v Kána Galilé,

tu veň věřicbu apoštolé.

Téhože divu milému

pójcil Prokopu svatému."

Prameny d. č. I. str. 351.
^) Fabricius: Požehnaná památka velikého světa divotvorcesv. Prokopa
(vyd. r. 1764) : „Voda z té studánky pramenitá, čistá a čerstvá, jest velmi
chutná k pití; a jsouc požehnána od sv. Prokopa, mnohým neduživým a roz-
ličnými nemocmi obtíženým lidem, kteří ji s důvěrností pili, ne tak přiroze-
ným minerálním způsobem jako zázračným působenímprozásluhysv. Prokopa,
mnohým pravím, byla velmi prospěšná a užitečná. Nebo skrze pobožné a dů-
věrné pití té vody dosáhli mnozí slepí zrak a nemocní zdraví, též i kon-
traktilí, kteří se v ní myli, uzdraveni byli . . . Odkudž také pro větší zve-
lebení památky tak slavné sv. Prokopa a pro pohodlnosť ctitelův lázeň schválně

Kaple u městečka Sázavy. 73

Poblíž studánky zdvihá se kaple, posvěcená památce
sv. Prokopa. Na oltáři spatřuje příchozi podobu světcovu
v oděni opatském. Po pravé straně umístěna jest menši socha
sv. Prokopa v hávu poustevnickem, s kápí na hlavě. Drže
v ruce koflík, pohlíží světec na stranu protější, kdež postavena
socha knížete Oldřicha s toulcem a šípy na plecích. Nápis nad
vchodem do kaple oznamuje, že tu setkal se sv. poustevník
s knížetem Oldřichem, načež brzy počátek učiněn kláštera sá-
zavského.

Slova nápisu jsou tato:

„Poutnice křesťanský, čiň zastavení,
neb vidíš před sebou krásné znamení
milosti Boha, jenž jak otec pravý,
k našemu spaseni chrámy staví.
Sem kníže Oldřich, pán český, zabloudil,
kde pramen čistý ze země se proudil.
Poustevníka našel zde nábožného,
Prokopa z Chotouně, muže svatého ;
ten nabrav koflík, křížem požehnal,
Oldřich však za dobré víno to seznal.
Pročež mu věnoval tuto krajinu,
postavil nádherný klášter v pustinu,
to léta Páně tisícím devátým.
Buď nám Bůh milostiv Prokopem svatým!"

Ode dávna běžný jest ve farni osadě sázavské obyčej, že
o svátek sv. Prokopa, dne 4. července, shromažďuji se z rána
mnozí věřící u studánky „Vosovky", načež vykonavše tu po-
božnost, v průvodu spěji k řece a odtud na pravý břeh dová-
ženi bývají, aby mohli obcovati službám božim v klášteře sá-
zavském.

K poustevnickému životu sv. Prokopa na Sázavě táhnou
se některé pověsti lidu, jimž chceme tu ještě propůjčiti slechu.
Když prý světec vypuzen byv zvědavosti pastýřů z údoli da-
lejského, ubíral se na poušt sázavskou, vedla ho cesta podle
Dolních Břežan, Štiřína a Poříčí nad Sázavou, kdež posud spa-

k tomu konci a cíli léta 1750 jest při té studánce vystavena, které mnozí
jak z duchovního tak i světského stavu užívali a vinšovaný účinek svého zdraví
sou zkusili." L. c. str. 286 n; 297.

74 Pověsti o poustevně sv. Prokopa.

truji se veliké kameny, na kterých, prý muž boží odpo-
číval. 1)

O tom již svrchu zmínka učiněna, kterak název Gertové
brázdy, to jest hluboké a dosti Široké rokle pod vrchem
na východní straně od Černých Bud, tak bývá vykládán, ja-
koby sv. Prokop zapřáhnuv ďábla do pluhu a křižem ho po-
bádaje, rozsedlinu tu vy oral. K výkladu takovému dodává se
že čertovou brázdu sledovati lze až k městu Kouřimi. Kdo
však není nadán z míry velikou obrazivostí, shledá ji patrně
kratší. U čertové brázdy stojí kamenný sloup s obrazem sv*
Prokopa. 2)

Y jeskyni, kdež prý přebýval světec, bostilo se neméně
než tisíc běsů. Nebyla-li pověst o běsích starší Prokopa, vznikla
z přesvědčení, že i na toho, kdož o samotě mešká, tisícerými
útoky, nástrahami a pokušeními doléhá zlý nepřítel lidstva.
Sv. Prokop přemáhal lstivého odpůrce modlitbou, prací a postem
I zvítězil nad ním. Lid pak kladoucí jeskyni v místa nynější
krypty pod presbytéřem farního kostela vypravuje si o tom,
jak sv. poustevník ďábla z jeskyně vypudil a řetězem

1) Fabricius: Poželiuaná památka; str. 54 n.

^) O Čertové brázdě píše také Beckovský: „Při vesnici Chotouni na
jednom přivrší spatřuje se jeden kopeček neb vršek, z samé země jako na
svále udělán a nanesen, jebož hořejší okrouMosť 24 a dolejší 82 kročeje ob-
sahuje. O tom vršku jest následující starodávní pověsť, že když sv. Prokop
v své sázavské jeskyni zlého ducha do rádla zapřáhl, s ním od té jeskyně
skrze lesy, skrze roviny, pahrbky, také doliny přímo přes silnici neb vozovou
cestu, kterou se chodí i jede z Prahy do Kolína, až k Chotouni vesnici oral
a na tom přivrší chotounském toho zlého ducha přinutil bláto neb
zem mastnou z toho rádla oškrabati, z které země ten vršek
tehdáž byl udělán, a který se z silnice pražské podnes spatřuje, jemuž okolní
obyvatelé říkají „Homol e." Posledně sv. Prokop toho nečistého ducha do
dalekých a velkých pustotin zahnal, sám pak se zase k své jeskyni navrátil."
Poselkyně starých příběhů českých; 11. 1. str. 357. Srovn. Paměti Mikuláše
Dačiekého z Heslová k r. 1592: „O kterémžto sv. Prokopu divné věci roz-
právějí, zvláště že by z toho místa, kdež ten klášter stojí, mnoho ďáblův vy-
hnati, čertem orati a nějakého Němce, kterýž se po smrti jeho na to
opatství vetřel, vstav z mrtvých, berlou svou týž sv. Prokop uprati a z té-
hož kláštera vypuditi jměl, jakž se o tom in Vita Patrům siřeji nachází."
Vydání Rezkova I. str. 349. Balbinova zpráva : „Daemones malos sic in officio
continebat, ut saxa arare cogerentur, cuius laboris daemoniaci hodieque in
petris prope eius antrum supersunt vestigia et ara,tiones, quas
ipse vidi."

Založení kláštera sázavského. 75

spoutal^) Proto také zobrazován bývá zakladatel kláštera
sázavského, an pravicí drží ďábla na řetěze, a na schodech do
krypty ukazuji se místa, kudy ďábla odtud vyháněl.

Na východní straně vrchu zvaného „Bílý kámen" asi
půl hodiny cesty od klášteřiště na levém břehu řeky Sázavy
vyvěrá ze země pramen čisté vody, kterému říkají „Rakovka".
Teplota vody jako křištál jasné bývá v letě 7^ E.. I k místu
tomu váže se upomínka na sv. Prokopa. Nad pramenem ve
výši asi tří metrů spatřuje se skála dosti uhlazená, jež dle po-
věsti bývala světci lůžkem, když uondán prací v těch místech
odpočíval. Proto zove se „Lůžkem sv. Prokopa". Bezpro-
střední okolí jest jakoby stvořeno pro poustevníka. Proti se-
verním větrům nastavena vysoká stráň, dole teče Sázava a za
ní návrší lesnaté zvané „Krliště".

Hlava osmá.

Založení kláštera sázarskélio.

Od té doby, kdy setkal se kníže Oldřich s poustevníkem
sv. Prokopem a poznav výtečné dary ducha i srdce jeho, upřímně
si jej zamiloval, nadešel nový obrat v životě a působení muže
božího, K čemu odnášely se rozmluvy slovanského mnicha
s panovníkem českým, o tom nadarmo hledáme poučení v le-
topise sázavském ze 12. století. Avšak pokud dovoleno jest
z výsledku souditi o příčině, domýšlíme se, že svatý Prokop
všechnu výmluvnost svou na to vynaložil, aby přesvědčil kní-
žete o veliké ceně dědictví Methodova, o prospěšnosti slo-
vanských řádů církevních, o možnosti toho, aby liturgie slo-
vanská uchována byla ve hranicích říše české. "Kníže Oldřich
přisvědčoval aspoň v některých kusech vývodům duchovního
rádce svého, a byť trvám nehodlal ani zdaleka pomysliti na
potlačení latinských způsobů církevních v zemi, dovolil svatému
Prokopu pokusiti se o zřízení aspoň jednoho místa, kdež by
slovanští duchovní ukazovali Cechům na dávnou výsadu církve

^) Fabricius : Požehnaná památka ; str. 132.

76 Počátek kláštera sázavského.

moravské, vedle níž smělo slouženo býti Bohu v jazyce staro-
slovanském.

Ovšem, kdybychom věřiti mohli životopisci světcově ze
13. století, bylo by nám za to míti, že založeni slovanského
kláštera na Sázavě vj^jednáno hned při první rozmluvě sva-
tého Prokopa s knížetem. „Seber bratří téhož řádu a přito-
.varyš je k sobe!" ukládal prý Oldřich světcovi, i) Avšak starší
a věrohodnější zpráva osvědčuje, že přízeň knížecí poskytla
Prokopovi více morální podpory, než hmotné, ke zřízení klá-
šterní celly na Sázavě. Letopisec sázavský pronáší se totiž
takto: Od té chvíle, kdy svatý poustevník vyznamenán byl
hodností rádce knížecího, rostla daleko široko po všech místech
pověst jeho ctností, rozbíhajíc se řečmi mnohonásobnými tou
měrou, že na jeho úmysl lidé toho kraje hromadně přinášeli
dary a zbožně poroučeli se k jeho modlitbám. On pak pln
ohně lásky, svatého pohostinství pěstitel, opatrností slušně o-
zdoben, ryzí v čistotě, k milosrdenství pokorně nakloněný, mír-
ností proslulý, pln překypující horlivosti u víře hlásáním slova
božího srdce posluchačů jako déšť v pravý čas vylitý svla-
žoval a rádlem učení svého mysli lidské velmi užitečně vzdě-
lával. Chudé pak s takovou dobrotivou štědrostí, od Boha sobě

^) Latinský životopis, v Pramenech d. č. I. str. 362. Veršovaná legen-
da česká:

„Znamenav Oldřich divy převeliké,

poče to mluviti také :

„Sběř okolo sebe bratřie viece,

ježto bndú s tobů Bohu slúžiece.

Chcu tuto klášter učiniti,

zbožím i dědinami jej nadati."

Svatý Prokop to uslyše,

posta malů chvílu tiše;

co kněz Oldřich mluví nynie,

vzvěděv jeho umyšlenie, ^

poče mu k torna raditi,

by to ráčil učiniti

Bohu na čest i všem svatým jistě,

a jménem svatému Janu Baptisté.

Kněz Oldřich přije mile radu;

pak svatý Prokop da mu vnadu,

kady by ven z lesa vyjel,

a pak k němu zase přijel."

Prameny d. č. I. str. 351.

Cella sv. Prokopa. 77

•vrozenou, přijímal a s tak ochotnou a vlídnou pečlivostí jim
sloužil, jakoby s Kristem samým obcoval, tak že žebráci a lační
celé té krajiny jeho přičiněním byli živeni. Spěchalo také
k němu množství věřících, kteří toužili po tom srdečně
odříci se zisků světa a s ním zůstávati do konce. Ty
on dobrotivě objímaje, choval jako kvočna kuřátka svá pod
křídly. 1)

Dobře-li rozumíme slovům letopiscovým, podobala se cella
sázavská spíše osadě několika poustevníků, kteří sloužili lidem
chudým a opuštěným, trvám, ve společném hospitale Qsvo^
doxíTov^ nrmxstov), nežli sdruženi mnišskému. Zakladatel její užil
tudíž veliké opatrnosti, aby nepotkal se hned v počátcích díla
svého s odporem latinského duchovenstva. Proti špitálním
bratřím přísného života nemohl ani biskup ani kněží jeho ke
správě lidu po venkově zřízení ničeho namítati. Bylo pak se
nadíti, že ústavu tak prospěšnému, jako jest asyl pro lidi po-
třebné pomoci bližních, dopřáno bude časem některých výsad,
jakož po svědectví dějin před tím i potom častěji se přiházelo.
Z bratří posluhujících v tak zvaných xenodochiích vzrostl
mnohdy nový řád klášterní a dospěl k velikému květu. 0-
statně i tvoření se nové klášterní osady nebývalo druhdy tak
zákony a podmínkami vázáno, jako v dobách pozdějších nebo
za dnů našich. Světským panovníkům a velmožům zemskýni
dopřávalo se rozsáhlejší svobody při zakládání nové osady
mnišské, ježto dobře ceněn byl význam klášterů pro šíření
osvěty křesťanské v lidu. Co pak zejména benediktinů se týče,
podotknouti dlužno, že za 11. století neměl k nim práva ani
metropolita ani biskup, v jehož diecési se usadili; neboť veškerá
řehole benediktinů byla od r. 748 dokonale vyňata ze vše-
liké pravomoci biskupů.

Když pak cella sázavská za vedením, sv. Prokopa jevila
se ústavem velmi prospěšným a rozšíření hodným, i čítala také
příznivce na dvoře knížecím, pomyšleno záhy nato, aby pro-
měněna byla v klášter. Zakladatel její pečoval především
o vzdělání důstojného chrámu. Sebrav prostředky, jakéž mohl,
položil základy ve jménu Páně a vystavěl basiliku ke cti
blahoslovené Rodičky boží Panny Marie a sv. Jana

^) Pokračovatel Kosniův (letopisec sázavský), v Pramenech d. c. n.
str. 242.

78 Počátek kláštera sázavského.

Křtitele. Shromáždil pak některé bratry, životem
i mravy řeholníky, a sjednotiv je ve smýšlení a lásce, dal
jim pravidla mnišská, i ustanovil pořádek služeb božích;
sám pak stal se nejmenším mezi nejmenšími. A jak opatrná
a účinlivá byla pilnost ducha jeho a snaha i pečlivost, a jakou
měl překypující dobrotivou lásku k bratřím, to vypověděti
zúplna nedovede jazyk sebe výmluvnější. Tedy kníže Oldřich
a panstvo dvorské nejinak než otcem jej nazývali a slušně vy-
nasnažovali se s otcovskou úctou jej milovati. Pročež týž kníže
vzav radu s prozřetelným věhlasem velmožů svých, na tom se
ustanovil, že Prokop má povznesen býti k důstojenství opat-
skému. Aby pak klášter jeho nebyl chudší ostatních, některé
věci k potřebě klášterské kníže sám opatřil, některé slíbil,
kteréž potom slušně doplnil. Ale světec boje se vynášeti sebe
nad jiné, s největším úsilím tiché mysli a pokory své dokonce
se vzpečoval přijmouti hodnost opata, pravě, že on jest člověk
nezkušený a nehodný, že nedovede podřízeným ukládati po-
slušenství. Boha, jenž sám jediný jest znatel všech věcí skrytých,
za svědka vnitrného přesvědčení svého přiváděje, i)

NežK přistoupíme k výkladu slov letopiscových, vidí se
nám za potřebné přednésti některá obecná, pravidla o zaklá-
dání a způsobu klášterů za středního věku. Tu především činiti
jest rozdíl mezi kláštery, které hned z počátku u velikých roz-
měrech byly zřizovány a takořka jedním rázem povstaly, a mo-
nastýry, jež z prvotní menší osady časem teprve vyrostly.
A další rozdíl ještě se ukazuje mezi kláštery západních krajin
křesťanských a monastýry na východě. Tyto vyvinuly se z bud
poustevnických ve dvou řadách proti sobě stavěných Q.avQa =z
ulička), podle nichž vzdělán byl sborný dům ke konání mod-
liteb, ke slyšení spasitelných napomínek a ke společnému sto-
lování. Obyvatelům bud v čele stál opat jako vzorný učitel
života asketického. Monastýry takové sluly právem asketeria
{á(Ty.y]rrjQia). K nim obíráno nejraději místo v pustině, aby roz-
jímavý život asketeriků nebyl rušen hlukem světa. Západní
mnichové dávaK zprvu také předek místům pustým; hledali
však nejen ústrani pro sebe, ale i příležitost, aby v krajině
nevzdělané mohli býti okolnímu lidu učiteli vzorného země-

^) Pokračovatel Eosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. č. n. str. 242 n.

Zřízení starých klášterů vůbec. "^9

dělsfcvi. Kláštery benediktinů zakládané na vršicli i v údolích
ocitaly se záhy uprostřed šírých polí a vinic, kterým místo
byly postoupily lesy i močály, vydávajících svědectví o dů-
myslu a železné píli těch, kdož nasadili tu rýč a sekeru. Úroda
zemská byla předním pramenem výživy pro mnichy a lidi
chudobné. Ke klášteru náležely tudíž nejprve hospodářské bu-
dovy, kdež ukládáno obili, ovoce, zelenina, len, píce. Yedle
hospodářských stavení byly chlévy pro soumary a krmný do-
bytek, kolny i dílny řemeslné, kterých třeba jest uzavřité
a veřejného života vzdálené osadě lidské, jako pekárny, lisovny,
pivovary, truhlárny a j. V místnostech těch zabýval se zástup
bratří různými pracemi, jež konány buď mlčky buď za hlasité
modlitby a zpěvu. Také opodál dílen a ruchu hospodářského
nebylo místa k zahálce. Někteří řeholníci otáčeli se mládeží
a vyučovali ji v pravdách náboženských jakož i v literním
umění; někteří zápolili dlátem, jiní štětcem, jiní jehlou vyši-
vací, hotovíce umělecká díla, pokud přiléhají k životu nábo-
ženskému; někteří měli péči o chudé a pocestné, jež potřeba
vedla k sídlům dobročinnosti, nebo ošetřovali nemocné, kteří
z míst bídy a neštěstí přenášeni bývali do útulných zdí
mnišských. Tak tedy kláštery onoho věku nemohly obejíti se
bez síní školních, dílen uměleckých, hospitalů a nemocnic.
Aby pak neklesal duch sebeobětavosti a lásky k bližnímu,
který z křehkých lidi činil dokonalé řeholníky, potřeba se
ukazovala opatřiti příbytek jejich stánkem božím, kdež by
víra bratří častým obcováním s Bohem v živosti byla uchována,
kdež by konati lze bylo společnou bohoslužbu prostředkem
modliteb a oběti Kristovy ; potřeba se ukazovala zříditi sbornou
síň, aby tam Čítána byla a výkladu docházela řehole'; potřeba
byla společného veřeřadla a společné síně ke skutkům ka-
jícným. Při tom, aby podklad byl zachováván k neúnavné čin-
nosti ducha, nesmělo zapomenuto býti na podmínky a poža-
davky tělesného života; kuchyň, špižírna, dormitář, ambit,
zahrada, studna a koupelna, nasluhující rozumné péči o zdraví,
nescházely nikdy, ač vedle zámožnosti nebo chudoby řeholního
ustavu vykazovaly různý stupeň jakosti a úpravy. Prodlením
času ustavil se pořádek, v jakém jednotlivé budovy ano i míst-
nosti jejich měly býti skupeny v celek, aby všem úkolům
svrchu řečeným dosti se učinilo způsobem nejvhodnějším.
"V té příčině charakteristickým znakem jest čtyřhranné ná-

80 \ Zřízení starých klášterů.

dvoří, obstoupené kolem budovami, které zovou se klausurou.
Severní stranu budov tvoři z pravidla kláštermí chrám, k jehož
jižní stěně přistavena jest klenutá chodba, pokračující kolem
nádvoří bez přetržení (ambit, ochoz). Ambitem dojíti lze ke
kterékoli komnatě v přízemí, jakož i procházeti se v čas ne-
pohody živelné. Na jih od průčelí kostela vstoupíš hlavními
dveřmi do ambitu; hned po pravé ruce jest hovorna pro hosti
(parleatorium) a za ní již v klausuře obecnice (calefactorium,
ohřívárna, společná pracovna). Y dalším traktu přízemním
bývá veřeřadlo (refektář) a kuchyň; na východě ke kostelu
přistupuje konventní síň. V hořejším patře prostírá se nad am-
bitem okružní chodba, do níž dveřmi ústí veškeré světnice
v poschodí, i kruchta chrámová. Jest tam zejména knihovna, šatna,
(vestiarium), společný dormitář nebo v místech jeho komůrky
mnichů (celly), nemocnice (infirmaria), lékárna, obydlí pro novice.
Také příbytek opatův býval na horní chodbě. Z kuchyně v pří-
zemí vychází se na dvůr a k hospodářským stavením, které dvůr
zastupují, tak že znamenati tu druhý čtverec budov, ovšem
nižších než přiléhající ke koncům jejich klausura. To vše
bývalo druhdy ještě pevnou a vysokou zdí obehnáno ; v rozích
jejích zdvíhaly se bašty nebo věže, a hlavní brána i výjezd
na pole byly opevněny jako při hrazených městech. Uvnitř
hradebních zdí zůstávalo místo hřbitova a zahrádek. Když hoj-
nějším nadáním rozmnožil se důchod kláštera, stavěny jsou
mimo klausuru zvláštní budovy pro opata, pro novice, pro
hosti, pro nemocné, nebo aspoň domy právě jmenované tvořily
tři strany druhého čtverce stavení klášterních, avšak bez ambitu.

Yydávaje se na založení celly sázavské, nemohl sv. Prokop
zvoliti k tomu místo jakékoli, nýbrž ústraní vhodné, vynikající
přírodním půvabem a zdravou polohou. Tak aspoň vždy, pokud
možná bylo. Činili zakladatelé nových klášterů, vedouce péči
o to, aby mnišské sídlo mohlo časem vedle potřeby se rozpro-
straniti. Jestliže k poustevně jednotlivcově hodila se strmná
stráň, pro osadu několika bratří a k přijímání chudých třeba
bylo místa širšího a přístupnějšího. Máme tudíž za to, že světec
zakládaje příbytky pro druhy své, vyhlédl k tomu končinu ny-
nějšího klášteřiště u sv. Prokopa. Yážíce pak název „Černých
Bud" na domcích vůkol kláštera utkvělý, soudíme, že původní
ustrojeni monastýru sázavského přiléhalo ke vzorům klášterů

ústava kláštera sázavského. 81

řeckých. Na východní ráz jeho ukazuje také jméno asketerion
(arcisterium), jež přidáváno mu v nejstarším letopise, i)

Nicméně přiznati dlužno, že jak vnější zřízení tak vnitřní
ústava samostanu toho nachylovaly se hned od počátku
ke způsobu západního klášternictví, spojujíce totiž
některá ustanovení řehole basiliánské s pravidly sv
Benedikta. Na stranu řehole benediktinské ukazují slova
letopiscova: „Uzavřel (sv. Prokop) způsobiti pravidla mnišská
a služby boží vedle příkladu životodárného Otce Bene-
dikta. "2) Nepraví spisovatel, že dal bratřím v klášteře řeholi
sv. Benedikta, nýbrž na očích maje příklad patriarchy západ-
ního mnišství, ustanovil o sobě, co společnému životu jejich
nejlepším se mu vidělo. Může tudíž sv. Prokop pokládán býti
nejen zakladatelem kláštera sázavského, nýbrž i původcem
nové řehole, která vzdělána jsouc na duchovních potřebách
národa českoslovanského, vyšší snažení jeho měla podporovati
a na prospěch národa sama nejlepší ovoce vydávati.

Nadchází otázka, odkud přibral sv. Prokop spole-
čníky života klášterního, aby shromáždil je v rodinu
mnišskou. Odpověď, aspoň nějakou, shledáváme ve běhu dějin
českých po r. 1029. Nebyl asi Prokop jediným knězem slovan-
ským, jenž po dobytí Moravy objevil se v Cechách a ukrýval
se na samotě. Podobný způsob života vedli také jiní slovanští
duchovní nebo žáci. Majíce styky vzájemné, přišli na zavolanou,
když kynula naděje, že v sam ostane přízni knížecí chráněném
a věhlasem otce Prokopa řízeném dojdou bezpečného útulku.
Kromě toho brala nová klášterní osada v Cechách posilu
v údech ze slovanských monastýrů v Uhrách, kdež i sám sv.
Prokop v mnišských řádech a písemnictví slovanském nejspíše
se byl utvrdil.

Kostel sázavský poručen byl do ochrany Panny
Marie a sv. Jana Křtitele.^) Slovutného předchůdce Páně

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Vitus . . . arcisterii sni com-
niisit ius regiminis abhatialis Emmerammo." Prameny d. c. II. str. 248. Středo-
věcí latinští spisovatelé psali z nedo vtipu: arcisterium. archisterinm, acyste-
rinm a jinak.

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Monastica fieri moderamina
et mystéria divina iuxta exemplár almifici patris Benedicti constituit." Pra-
meny d. č> n. str. 243.

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Basilicam in honoře sanctis-
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 6

82 Klášteruí chrání na Sázavě.

uctívali poustevnici všecli věků jako vzor sebezapíravého života
a přímluvce za následovníky své u Boha. Patrocinium Panny
Marie pamatuje nás na kapli téhož zasvěcení, kterouž prý
vzdělal Prokop vedle poustevny své, prve nežli klášter zakládal.
Ostatně hned připomenouti dlužno, že popředníci sboru svatých :
blahoslavená Matka boží a sv. Jan Křtitel bývali po-
spolu jmenováni, zejména v církvi východní, kdykoli
dala se památka oslaveného Krista Pána. Byl tudíž sborný
chrám sázavský posvěcen ke cti Spasitele světa, Panny Marie
a sv. Jana Křtitele ; ^) kdežto později nazýván kratčeji kostelem
sv. Jana Křtitele. Hned v první zprávě písemné sluje budova
jeho basilikou, to jest velesvatyní slohu románského o třech
lodích. Yedlé svědectví latinského životopisce ze 13. století
ustanovil tvar její sv. Prokop.

Co se tkne doby, kdy zakládán byl klášter sá-
zavský, máme různá o tom udáni. K tomu ovšem víry při-
ložiti nelze, co zapsali někteří pozdní zpravodaji, že sv. Prokop
stal se opatem již r. 1009.2) Kníže Oldřich došel trůnu v Cechách

simae Dei genitricis Mariae et saucti Joannis Baptistae construxit." Prameny
d. č. n. str. 242.

^) Latinský životopis sv. Prokopa: „Vir sanctus dat forniam, ut eccle-
sia in lionore Dei et Domini nostri Jesu Christi et Matris eius virginis Marie
et omnium sauctorum, sul) tytulo sancti Johannis Baptisté fundaretur." Pra-
meny d. c. I. str. 362. Srvn. zprávu o ostatcícli v hlavním oltáři u Pokračo-
vatele Kosmova (mnicha sázavského^ k r. 109?>: „Altare super criptam, in quo
continentur reliquiae de sudario Domini, de spinea corona eius, de sepnlchro
eiusdem, de sancta cruce, sanctae Mariae, sancti Johannis Baptistae." Prameny
d. č. n. str. 251.

^) Latinský životopis sv Prokopa : „Hec autem ordinacio facta est post
partům h. Virginis gloriose anno Domini MIX*'." Prameny d. č. I. str. 362.
Český veršovec jde za latinským vzorem svým :

„Poradiv sě s svými pány,

s jinými také zemany,

dělníky v hromadu shluce,

i dospě tiem dielem ruce.

Kehdyž sě to dielo skoná

práv do poslednieho shona,

což tu hieše třeha koli.

svatého Prokopa opatem vzvoli.

Svatý Prokop chtieše sě skrýti,

nechtě rád opatem hýti; ■

a kněz Oldřich i všie bratřie

Zakladatelé kláštera sázavského. 83

později, jak víme, o velikonocícli r. 1012. Y letopise Ko-
sinově nebylo původně ani zmínky o klášteře sá-
zavském nebo zakladateli jebo. Teprv později do některých
rukopisů díla Kosmova připojována zpráva o vzniku tébož klá-
štera a smrti Prokopově. Než ani v tom nevedli sobě písaři
jednomyslně. Jeden přidal k r. 1009: „klášter sv. Prokopa byl
í^aložen," jiní připsali k r. 1032: „stal se počátek kostela sá-
zavského," jiný položil touž zprávu kr. 1033.1) Kronikář z doby
Karla IV. příjmím Pulkava rozhodl se pro r. 1032.2)

Toho času byl biskupem pražským Sebíř (r. 1030 —
1067), bývalý dvorský kaplan knížete Oldřicha. Letopisec na-
zývá jej mužem úslužným, který byl v milosti u panovníka
a všechněm se líbil. Od té doby, kdy zasedl na stolici kostela
sv. Víta a řídil duchovenstvo nejen země české, ale i Moravy,
brali Němci knížete Oldřicha v podezření, že strojí císaři úklady.
Přestal tudíž povolný druhdy vladař nasluhovati politice dvoru
německého a jal se kráčeti vlastními cestami. Konrád II. obeslal
jej v červnu r. 1032 do Meziboru, ale Oldřich se nedostavil.
Teprv o něco později přišel za císařem do Vrbna nad Labem,
kdež přisouzena mu vina nevěrnosti manské a trest vyhnan-
ství. Vlády v Cechách ujal se Jaromír, jenže asi polovici země
pustiti musil Břetislavovi, knížeti moravskému. O velikono-
cích r. 1034 vyprosili na Konrádovi II. císařová Oisela, mnozí kní-
žata a poustevník Vintýř odpuštění Oldřichovi, který hned po-
tom chystaje se do Cech, slíbiti musil císaři, že polovici kníže-
ctví zůstaví bratru svému Jaromírovi. Ale sotva k vládě
dospěl, rozlícen jsa bezprávím, jehož od Němců bylo mu za-

nečekacliu až do zajtřie,

svatého Prokopa vzvolichu

a poslušenstvie k němu slůbichu.

Stalo se jest to svěcenie

ot Syna božieho porozenie

let po tisúci devátého,

pod ciesařstviem Jindřicha di-uhého."

Prameny d. c. I. str. 352.
1) Prameny d. č. II. str. 60, 65.

^) Pulkavova Kronika k r. 1032: „Eodem anno inicium sazaviensis ce-
nobii." Prameny d. č. V. str. 39. Neplach hájí zaser. 1038: „Anno 1033 factnm
est initium zazaviensis ecclesiae per primnm ahbatem, nunc s. Procopium,
•chotimensem dynastam."

84 Založení kláštera sázavského.

kiisiti, slib přísežně učiněný zrušil, bratra svólio dal oslepiti a
syna ze země vypudil. Bylo by opět došlo k válce o trůn
český, kdyby Oldřich, krátce potom nezemřel. Smrt překvapila jej
nákle při nemírném požíváni pokrmu, an za stolem seděl, dne
9. listopadu r. 1034.

Yedle dějin tuto vypravovaných mohl počátek kláštera
sázavského připadnouti k r. 1032. Neodporuje tomu ani tehdejší
smýšlení knížete Oldřicha, ani povaha nového biskupa Šebíře.
Jak již svrchu jsme pověděli, vyňata byla tenkráte veškerá
řehole z pravomoci biskupů. Exempce taková stala se štítem,
za kterým mohl biskup Sebíř proti metropolite svému dobře
se obhájiti. Cella sázavská měla jen krátké trvání, ustupujíc
záhy před dokonalým klášterem, i) Jestliže tedy r. 1030 setkal
se kníže s Prokopem a poustevny a potom povoliv zámyslům
jeho, schválil založení celly na Sázavě, počátek kláštera ta-
mějšího dobře hodí se k r. 1032. Kníže spoluzakladatel pe-
čoval také o věno nového domu řeholního. Daroval totiž,
k monastýru Prokopovu „řeku Sázavu od Milobuze až po je-
skyni, kteráž obecně slula Zákolnice, s lukami a lesem vůkol. " ^}
Bylo pak to 'nadání nepříliš veliké a pokud se orné půdy týče,,
i sporné. K další štědrosti naklonil se syn Oldřichův statečný
kníže Břetislav I. (r. 1034—1055).

Pokud živ byl císař Konrád II., nepohnul se nový panovník
český k válečným podnikům. Za to tím smělejší úmysly pro bu-
doucnost uzrávaly v jeho duši. Vzpomínaje totiž dob Svatoplu-
ka moravského a velikého Boleslava polského, hodlal založiti
nezávislý a mocný stát slovanský, upravený po způsobe kře-
sťanském a národním, jehož církevním a politickým střediskem
chtěl míti Prahu. K rozšíření říše české poskytovaly vhodnou
příležitost různice v Polsku, kde po smrti knížete Mečislava 11..
(r. 1025 — 1034) neuhájil trůnu mladý syn jeho Kazimír. Šlechta,
polská povstavši proti panovníku, vypudila jej ze země, proti

1) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Brevi itaque temporis dilapso
interstitio felis: pater Procopius . . . iecit fundamentům in nomine Domini."
Prameny d. č. II. str. 242.

2) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavsský) : „Bracizlaus primo quidem
donationem, quam pater suus . . . fecerat, flumen videlicet subterfluens a Mi-
lobiiz usque ad spehmcam, quae vulgo Zacolnica dicitur, cum pratis et silva.
circumiacente; . . . corrohoravit." Prameny d, č. II. str. 244.

o době, kdy byl zakládán. 85

šlechtě bouřili se zemane, nevoliiíci vypovídali poslušenství
pánům, kněžstvu na odpor stáli laici : dokonalá anarcliie v zemi
pozývala takořka knížete českého, aby podle příbuzenských
svazků s dynastií tamější zasáhl do věcí polských. Sotva tedy
zemřel císař Konrád II. (f 4. června r. 1039), vydal se Břetislav
s brannou mocí do Polska. Vojsko jeho dobylo hradu Krakova
a pobořilo jej, zmocnilo se i dalších míst pevných, vzalo
Hnězdno, ježto bylo hlavou knížectví, a odvezlo odtud mimo
jiné poklady a nepočetné zajatce i tělo sv. biskupa Vojtěcha,
kterého Poláci uctívali jako světce národního. Jedinou výpra-
vou opanována téměř veškerá říše polská. Dne 23. srpna r.
1039 stanul Břetislav již zase v podhradí pražském. Jakož pak
při vynášení sv. Vojtěcha z hrobu pojala vojsko české posvát-
ná bázeň, a hluboký dojem náboženský znamenán byl při
všech účastnících, užil kníže za ponuknutím přítomného také
biskupa Sebíře příhodné chvíle, aby pomyslil na přetržení ně-
kterých nešvarů lidu svého jak v životě církevním tak i v ob-
cování společenském. Pohnul totiž válečný zástup Cechů k pří-
sežnému slibu, že na příště výhost dán bude u nich cizoložství,
mnohoženství a vší jiné vilnosti, že pomine znesvěcování neděl
a hýření v krčmách, z nichž ohavné neřesti braly počátek;
načež znal se také lid k trestům za neposlušnost, které kníže
i biskup jemu oznamovali. Ukončiv výpravu, zřídil Břetislav
poselství do Bíma, žádaje při papeži Benediktu IX. povýšení
stolice u sv. Víta za arcibiskupství, aby tak sejíti mohlo s po-
savadního úvazku jejího k metropoli mohučské.

Na doslech o tom, jak Cechové pýchají, strojil se proti
nim mladý král německý Jindřich III. Na podzim r. 1039
vedl již pluky oděnců ke Krušným horám. Rozhodováni váleč-
nému předešel zatím Břetislav : sliboval, že dostaví se v brzku
ke dvoru královu a vyplní, co by mu uloženo bylo ; v rukoj-
mí podal syna svého Spytihněva. Ale když král uherský Petr
nabídl se za spojence Cechů a zahájil nepřátelství proti Bavo-
rům v Eakousích, odstoupil Břetislav od slibu a nespěchal
očisťovat se v Němcích. Jindřich III. vyčkav do léta r. lOáO,
ze dvou stran chystal potom pohromu na Čechy. Sasy, vedené
markrabím Ekkardem míšeňským a arcibiskupem Bardem mo-
hučským poslal od severu, sám pak bral se s vojskem bavor-
ským a Porýňany od západu údolím řeky Kouby. Záseky vzdě-
lané na pomezí, za nimiž stála hotovost česká, kázal obejíti a

86 O době, kdy zakládán hjl klášter sázavský.

potom z obou stran udeřiti cMěl na nepřítele. Ale poliyby
Yojska jeho na dvé rozdělenélio minuly se časem. Hrabě Werner
učinil dne 22. srpna útok ze strany bavorské; než překvapen
hjY ze zálohj ztratil život i veliké množství lidu. Když pak
druhéko dne vůdce vojska, jež záseky obešlo, markrabí Ota
Svinibrodský, objevil se ze strany české, mohli Čechové sou-
střediti proti němu veškerou sílu a porážkou obrátili jej na
útěk. "Vojsko německé ztratilo při tom srdce k dalšímu boji.
Severní hotovost pronikla pomezním lesem do země a podpo-
rována jsouc zradou některých Cechů, přitrhla až k Mostu,
když došel tu rozkaz královský ke zpátečnému pochodu. Jin-
dřich III. chtěje vykoupiti vzácné zajatce, přivolil k tomu,
aby mladý Spytihněv za rukojmí daný navrácen byl otci. Ale
k jednání o mír, jak Břetislav o ně usiloval, pohnouti se nedal,
žádaje za úplné podrobení se knížete. O tom tedy zůstavena
rozhodnutí zbraním.

V létě r. 1041 opětoval král Jindřich výpravu proti
Cechům. Na oko vedeno si týmž způsobem jako předešle, jenže
zástupy nepřátel byly četnější, počínání jejich opatrnější, a
k útoku od jihu pobídnut Liutpold, syn markraběte rakouského
Adalberta. Západní oddíl Němců, jemuž vévodil král, vešel
zatím jinou cestou přes pomezí, nežli Čechům se ukazovalo,,
a přirazil dne 8. září k vojsku Ekkardovu, od severu k Praze
se valícímu. Yeliký počet osad českých zalehl popelem ; i zásoby
úrody na polích zůstavené ničeny jsou ohněm. Týmž časem
dobyl Liutpold pomezního hradu, jehož jména zpravodaj ne-
poznamenal, a čety lidu rakouského rozbíhaly se za plenem na
jihu českém, V těžké chvíli povolil biskup Sebíř a opustil
zrádně knížete. Přicházelo mu asi k srdci, aby na soudě metro-
polity svého nebyl zbaven biskupství, až vítězství skloní se
k Němcům; pročež vydal se v čas do ležení jejich prosit za
odpuštění. Brzy potom jednáno k prosbě knížete Břetislava ve
stanu královském před Prahou o výminkách míru. Kníže český
slíbiti musil s přísahou a dostatečným rukojemstvím, že v krátké
lhůtě přijde do Rezna a poddá se králi, že zaplatí osm tisíc
hřiven stříbra na útraty válečné a propustí všechny zajatce
z výpravy polské.

Po čtrnácti dnech (v říjnu roku 1041) konalo se obřadné
smíření ve hlavním městě vévodství Bavorského. Sedě na krá-
lovském trůně Jindřich, tehdáž sotva 241etýj přijímal knížete-

Kníže Břetislav I., spoluzakladatel jeho. 87

boliatýra, jenž prý bos a v kajicném oděvu poklekl před ním
a za přímluvy kolem stojících pánů prosil za milost. A dožádav
se jí, vykonal přísabu manské věrnosti, i sliboval, že nikdy
více nebude dobývati zemí, jež by náležely králi. Jindřich,
zůstavil pak i Slezsko v rukou jeho a slevil mu polovici umlu-
vené náhrady. Kníže Břetislav I. Čině další pokání za sebe
i biskupa Šebíře, že o své újmě zmocnili se sv. tel a ko-
stelních pokladů v Polsku, naplnil rozkaz papeže Benedikta IX.
a zbudoval překrásný chrám k poctivosti sv. "Václava ve Staré
Boleslavi, kdež i sbor kněžstva k vedení služeb božích byl
osazen.

Knížete Břetislava ^^okládati dlužno za druhého spolu-
zakladatele kláštera sázavského. Rozchází se toliko
o Čas, kdy přízeň svou Prokopovi a řeholnímu ústavu jeho
patrněji osvědčil. Všichni novější dějezpytci na tom trvají, že
stalo se to záhy po smrti otce jeho, knížete Oldřicha; ježto
však uvěřili Kosmovi, to jest nepravdivému udání jeho, jakoby
Oldřich teprve r. 1037 se životem se rozloučil, i) kladou pod-
poru Břetislavovou na dokonání kláštera sázavského k r. 1038.
Vedle jisté zprávy současných letopisců zemřel kníže Oldřich
na sklonku r. 1034. Jestliže tedy setrváme při mínění řečených
dějezpytců, že hned po smrti jeho ujal se Břetislav monastýru
sázavského, bude nám štědrost nového knížete počítati k r. 1035.
Ostatně původní vypravování o tom ukazuje na delší lhůtu,
nežli jest doba jednoho roku. Letopisec sázavský let neudávaje,
zpravuje nás takto : 2)

Po smrti knížete Oldřicha obdržel panství v zemi Bře-
tislav, syn jeho, kterýž jsa milovníkem náboženského vzdělání,
dílo kláštera sázavského, jež otec jeho zůstavil nedokonané, se
vší pečlivou pili uzavřel ke konci přivésti. K"ebo když slyšel

O Kosmův Letopis k r. 1037: „Eodem anno V Idus Novembris dus.
Oudalricus linquens terrena captat coelestia regna " Prameny d. c. II. str. 65.
Avšak srovn. týž letopis k roku 1039 (v knize druhé později vydané) : „Dux
Bracizlaus quarto anno sxii ducatus ... intrat terram Poloniae." Prameny
d. č. n. str. 70. jSoučasné prameny historické (Annales altahenses, hildeshei-
menses) oMašojí určitě úmrtí Oldřichovo a okolnosti jeho k r. 1034. Yedle-
zprávy letopisů altaišských přijímal Břetislav knížectví české v léno od Kon-
ráda II. v lété r. 1035 a hned potom pomáhal císaři bojovati proti Luticům.

*) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), Pramenech d, č. 11^
str. 243 n.

88 Zakládání kláštera sázavského.

o svatém smýšleni muže božilio Prokopa, i) náramným plesem,
více, než by kdo uvěřil, s velmoži svými se zaradoval,
a s upřímnou žádosti poroučeje se do modliteb jébo, vzal jej
stranou a napomínal, aby infuli opatskou přijal. Potom po druhé
u přítomnosti všebo dvorského panstva dobrými důvody naléhal
na něj, že chtěj nechtěj správu pastýřského . úřadu přijmouti
musí. Ale muž boží setrvávaje na svém, jakoby dokonce toho
byl nehoden, nikterak nedával se pohnouti, aby knížeti učinil
po vůli. Než božímu řízení kdož mohl by se protiviti? Pře-
možen byv přece neustálými prosbami a vším laskavým napo-
mínáním, i přívětivostí velmožů, násilně zřízen jest za opata.
Po vykonání tedy slavného povýšení kníže Břetislav předně
z knížecí moci ztvrdil darování, kteréž byl otec jeho
učinil témuž otci ještě před přijetím opatství, totiž řeku te-
koucí od Milobuze až k jeskyni, ježto obecně sluje Zákolnice,

^) Velmi široce vypravuje o tom veršovaná legenda česká:
„Sta se pohřiecliu těch. časóv,
kněz Oldřich umře, vložichu jej v rov,
a ne tak kláštera ješče bieše do činil,
jakž svatému Prokopu slůhil,
A ješče to miesto chudé bylo,
a opatství potvrzeno nebylo.
Proto svatý Prokop i bratřie jeho
. chváliec Tvorce nebeského,
někdy po klášteru sě pochováchu
a někdy po půšči přebýváchu.
Ale slyš, co sě potom sta!
Kněz Břecislav, jeho syn, vsta,
cůš na stolec svého otce,
i by knězem českým v tom roce.
Ten Boha velmi milováše
a svého otce skutkóv následováše.
Když jemu co pověděchu,
ješto ot jeho otce věděchu,
to převelmi rád slyšieše,
a pro jeho dušu mile plnieše.
A když to dobře uzřechu,
o svatém Prokopu jemu pověděchu,
řkůc: „Kněze, rač to věděti,
co chcu tobě o něm pověděti.
Bylť jest najprvo pústenníkem,
potom byl tvého otce zpovědníkem,
a jest ti muž svatých činóv

Kníže Břetislav L, spoluzakladatel jeho. 89

s lukami a s lesem vůkol; potom také když na to darováni
nápad činili dědinníci a pokoušeli se bezprávně k svému právu
je potálinouti, nechtěje otcovského nařízení rušiti, proti tomu
se postavil, při rozsoudil a témuž otci Prokopovi všechen užitek
z vody a z lesa v těch mezích zpět daroval, pole pak a luka
z obou stran vedle ležící pod svědectvím a potvrzením syna
svého Vratislava a velmožů svých za cenu šesti set peněz vy-
koupil a opatu Prokopovi písmem i před svědky dle práva
zpět postoupil. Konečně také ze své vlastni štědrosti zemi
která jest tudíž až k lesu Strnovníku, i také ves Skram-
níky a jedno jezero a dřevěné přístrojí k lovení ryb
koupené za sto peněz témuž opatovi a nástupcům jeho pro
blaho duše své k věčnému držení odevzdal.

Pohříchu zanikly místní názvy, kterými určeny jsou meze
pozemků, darovaných hned zprvu ke klášteru sázavskému, tak
že nelze nám rozsah jejich zevrubněji ustanoviti. To však z po-
pisu jest patrno, že původní zemský statek monastýru
prostíral se vůkol kláštera samého na obou březích
řeky Sázavy, dosahoval až ke hranicím nejbližších vsí a vy-
kazoval nejvíce půdy lesem zakryté. Než i něco luk a polí

a činíť přemnoho divóv.
Mnohoť jest tvój otec jemu sluboval,
až jemu i klášter dělal.
Pohřiechu, zatiem se rozstonal,
a pro smrt jeho nedokonal.

Eád tomu kněz Břecislav bieše,
což o svatém Prokope slyšieše.
y div sě mnozí vzradovachu,
najlepší sě v hromadu sebrachu.
S nimiž sě poče kněz tázati,
chtě svého otce zádusie skonati,
řka jim: „Páni, raďte mně k tomu,
abych pomohl svatého Prokopa domu.
Eád bych učinil tu sňatek,
neb jest mého otce počátek."
Y hromadu sě páni sebrachu,
tu radu knězů Břecislavovi dachu:
„Dokonaj svého otce zádušie,
toť tobě najlépe slušie."
Kněz to velmi rád učini,
svého otce žádost splni."

Prameny d. č. I. str. 354.

90 První nadání kláštera sázavského

k němu náleželo, jež staly se předmětem sporného jednáni.
Kníže Oldřicli nedal totiž objeti a osvědčiti hranice
darovaného Újezdu, jakož dalo se z práva od úřadníků
k tomu zřízených u přítomnosti sousedních zemanů, dědinniků
a obyvatelů venkovských. Když pak mnichové jali se vzdělá-
vati darované pozemky, vstupovali jim v cestu dědiční držitelé
statků v nejbližších vsích, řkouce, že orná půda a louky jejich
jsou. K lesům a řece nemohli se dědinníci táhnouti, nebot ty
byly bez odporu majetkem knížecím. Na soudě zemském dáno
za právo dědinníkům; načež kníže Břetislav nechtěje rušiti
otcovského darování, vykoupil pole a luky za 600 denárů
a přivtělil je navždy ke klášteru sázavskému. Mimo to roz-
šířil dar otcovský kusem země, vsi Skramníky, rybníkem
a dřevěným přístrojím k lapání ryb, jež byl pořídil za
sto denárů. Někteří mají za to, že míněn tu rybník u Dobři-
chova řečený „Na domku."

"Vedle udání pozdních kronikářů účastnil se Břetislav I.
svěceni klášterní basiliky na Sázavě r. 1035 a skládaje při tom
na oltář listiny své nadační, takto prý promlouval ke svatému
Prokopovi a řeholním bratřím jeho: „Otče, poctivý Prokope,
a bratří řádu sv. Benedikta! Yám dávám, i vašim budoucím,
všecky tyto listy mými pečetmi utvrzené a teď je na oltář
kladu blahoslavené Panny Marie, abyste je odtud ve své ruce
přijali a všecka zboží v nich napsaná, ode mne vám daná,
drželi, jich užívali, vy, i vaši budoucí, až na věky. Jestliže
by pak kdo této mé vám učiněné milosti na odpor býti chtěl
a vám toho zboží buď i na díle aneb všecko odníti a sobě osobití
chtěl aneb osobil a je držel : takový aby upadl v hněv boží a Pán
Bůh aby jej slepotou a chudobou trestal, tak aby nedostatek
na zdraví on i jeho rod trpěl dotud, dokudž by neuznal Pána
Boha svého a jemu jeho zboží ode mne nadaného zase nedal
a nenavrátil." K tomu biskup Sebíř odpovídal slovem „Amen." i)

Pramenem kronikářského líčení byl tuším starý obraz
v klášteře sázavském na omítce zhotovený, kterým tak
případně představovala se štědrost knížete Břetislava. Přečkav
pohromy z války husitské, poškozen byl řečený obraz požárem
roku 1746. Nejmenovaný mnich pořídil kopii jeho na plátně,
jenže sv. Prokopa a za ním stojící bratry uvedl v rouše bene-

^) Hájkova Kronika kr. 1035. Srovnej Dobnerovy Annales; V. str. 195n,

Obraz představující nadání kláštera. 91

diktinů, jaké bývalo v 18. století. Na listině, kterou knize Bře-
tislav rukou drží, poznamenal slova: „Si vero aliquis huic
meae vobis collatae gratiae contrarius esse vellet et iiaec bona
sivé in parte sivé in toto adimeret et sibi adscriberet eaque
teneret, is in iram incidat divinam, et Deus caecitate et pau-
pertate illum puniat ita, ut babeat defectum sanitatis tamipse
quam eius progenies, itemque defectum bonorum tam ipse
quam eius progenies tamdiu, quamdiu non agnoscet Deum
suum et ipsi sua bona a me tibi coUata nonrestituet". Znalcům
netřeba připomínati, že slova ta jsou překladem z češtiny
a daleko uchylují se od formulí kletby, kterou listiny středo-
věké bývaly opatřovány. ISía starém obraze bychom jich ne-
hledali.

Snímek klášterního obrazu ochraňuje se posud na faře
sázavské. Na dolním okraji jeho udána jsou v chronostichách
léta založení, dostavění, vyvrácení, znovuzřízení, spálení a obno-
veni kláštera svatého Prokopa, i) Duchovní správce sázavský
P. Václav Martinek koupil roku 1785 řečený snímek a daroval
jej k farnímu domu, jakož svědčí poslední nápis: „Levato pe-
nitus monasterio 1785 4. Novembris icon haec a Y. P. Yenc.
Martinek, loci curato, empta et hujatae parochiae legata est."

Hlava devátá.

Slovanská liturgie.

K tomu, co pověděli jsme svrchu o duchovenstvu slovan-
ském, druží se přirozeně pojednání o slovanské liturgii, které
sv. Prokop nového květu zjednati chtěl prostředkem kláštera
sázavského. První zmínka o liturgii slovanské zavírá se v listě
papeže Hadriana II. z r. 869. Povoluje totiž prosbám knížat
zemských: Rostislava na Moravě, Svatopluka na Slovensku
a Kocela v Pannonii, dopouštěl týž sv. Otec, aby nove po-
svěcený biskup pro Slovany sv. Method i kněží jeho k tomu
způsobilí slavili oběť mše svaté jazykem slovanským,

^) Bieuenberg: Sazawa oder S. Prokop; str. 85 n.

92 Slovanská liturgie.

„jakož jest filosof Konstantin začal s boží milostí a za pří-
mluvou sv. Klementa... Ten pak jediný zacliová vějte obyčej,
aby o mši prve četli (kněží) epištolu a evangelium
latinsky a potom slovansky, aby se naplnilo slovo písma :
Chvalte Hospodina všiclini národové! a jinde: Všicbni mluvili
rozličnými jazyky veliké skutky boží, jakož Duch svatý dával
jim vymlouvati."!)

Slova papežského listu spoléhala asi na obšírnější výklad
ústní a proto zřejmá byla jak sv. Methodovi tak i knížatům,
kterým svědčilo připsání apoštolské. Ti všichni znali způsob
a řád, jakým konati bylo liturgii slovanskou. Ale nám, ne-
majícím než stručné znění listu papežského, za těžko přichází
rozhodnouti v jistotě o tom, kterak vedena byla řečená liturgie.
Podobá se ovšem vedle přirozeného výkladu slov, že náměstek
apoštolský sv. Hadrian dovoloval slovanským kněží m při
obřadech mše svaté, jak posud běžný jsou v církvi
západní, užívati jazyka slovanského. Při tom k pocti-
vosti církevní řeoi latinské měla epištola a evangelium nejprv
latinsky a potom teprve slovansky býti přednášena.

Takový způsob slovanské liturgie v zemích českoslovan-
ských potvrzuje se především některými pozůstatky mešních
knih. Jak známo z dějin církevních, neužívalo se v prvním
tisíciletí IsŤestanského věku toliko jedné knihy ke slavení mše
svaté, nýbrž většího počtu knih různých. Zmínka o pozůstatcích
mešních knih slovanských toho vyhledává, abychom zejména
uvedli starobylé knihy, jichž třeba bylo ke konání mešní liturgie.
1. Sakramentář zavíral v sobě částky mše svaté, jež šlovou:
„coUecta, secreta, praefatio, postcommunio, canon." 2. Lek-
tionář obsahoval epištoly a evangelia. 3. V knize „capitu-
lare" podán byl seznam slov, kterými počínají se, i končí ve-
škeré perikopy. 4. Antifonář zdržoval v sobě částky mše
svaté, řečené „introitus, graduale, tractus, offertorium com-
munio." 5. „Libri troponarii et sequentionales" měly
obsahem dodatky k introitu, k „sanctus" atd. (tropy) a sekvence.
Ze slovanského sakramentáře, v němž patma jest re-
cense českoslovanská, zachoval se nám tak zvaný zlomek ki-

1) List papeže Hadriana II. z r. 869: „Hanč autem unam servate con-
suetudinem, ut in missa primům legatur epištola et evangelium lingua romana,
postmodum slavica." Erbenova Kegesta; č. 35, str. 15.

Kijevský zlomek mešní knihy. 93

jevský glagolsky psaný. Jest to sedm listů malé osmerky
o jednom sloupci písma na stránce (22 řádků), s nadpisy čer-
venými. R. 1842 poslal je arcliimandrita Antonín z Jerusalema
darem duchovni akademii v Kijevě, kdež posud se ockraňují.
Krom první stránky rukopisu později zhotovené obsahuje zlomek
kijevský mešní officium (collecta, secreta, praeíatio, post-
communio) o svátek sv. Klementa .(dne 23. listopadu), o svátek
sv. relicity (téhož dne, avšak bez preface\ šestera mší všedních,
o svátek svatých mučenníků (bez preface), o svátek všech ne-
beských sil (bez preface, avšak s dvěma modlitbami „postcom-
munio"); celkem tedy 38 krátkých modliteb, jež jsou pře-
kladem latinského sakramentáře.

Na starobylost zlomku kijevskeho ukazují již zevně jeho
formuláře zvláštních prefací. Bylo totiž až do 10. století litar- ^
gickým předpisem, aby při každé mši svaté zvláštní, případná
preface byla prozpěvována. Jen málokterá mše mívala prefaci
společnou se dnem nebo svátkem jiným, kdežto některé svá-
tečni služby boží několik různých prefací vykazovaly. Y sakra-
mentáři gregoriánském shledává se do 150 rozličných prefací.
Teprve v 10. a 11. století omezen byl počet prefací, a poručeno
užívati k nim toliko devatera různých předloh. Ježto pak
zlomek kijevský řídě se starším způsobem, podává téměř
ke každé mši svaté zvláštní prefaci, nelze o něm jinak souditi,
nežli že hotoven byl překladem z latiny před 11. sto-
letím.

Tomu svědčí i jiné okolnosti a známky spisu samého.
Písmem řadí se zlomek kijevský ke starým památkám glagol-
ským. Pravopis jeho, soudě po některých zvláštnostech, týž
jest jako v nejstarších a nejlepších rukopisech glagolských
a kyrillských z 11. a 12. století. Jazyk jeho staroslověnský
prostupují tvary, slova a rčení (ku př. papež, oplat (hostia, jinde
prosfora), mša (jinde služba, liturgia), prositi (jinde moliti),
zákonnik (jinde archierej), církve (jinde crkve), anděl (jinde
angel) a j,), jichž domovinou byla půda moravsko -pannonská.
Tam pak kvetla literatura slovanská nejdříve, to jest za života
sv. Konstantina a bratra jeho, arcibiskupa sv. Methoda. Zá-
roveň potkáváme se ve zlomku kijevském, šetříce jazyka jeho,
se zvukoslovnými úkazy, jež vlastní jsou mluvě českoslovanské.
Z toho zase zavírati lze, že glagolsky sakramentář, ze
kterého přepisem zbývají nám listy kijevské, pořizován byl

94: Slovanská liturgie.

v oblasti jazyka česko-moravsko-slovenskélio na konci
9. století nebo o málo později, i)

Téhož obsabu jako listy kijevské jest tak zvaný zlomek
vídenský. Slovem tím označují se dva listy pergamenové,
malé osmerky, glagolsky psané, jež nedávno ještě okovány
byly v knihovně státní vysoké školy technické ve Vídni, načež
přeneseny jsou do c, k. dvorní bibliotéky tamže. Zavírají pak
v sobě následující kusy mešního sakramentáře: sekretu
a modlitbu „postcommunio" první obecné mše (mšía) o svatých
apoštolech (commune apostolorum) ; sbornou modlitbu (collecta),
sekretu, prefaci a modlitbu „postcommunio" druhé obecné mše
o sv. apoštolech ; sbornou modlitbu a poukaz k epištole (kterou
vyhledati bylo v lektionáři) o mši jednoho apoštola (commune
de natali unius apostoli) : celkem tudíž sedm krátkých mod-
liteb, jež jsou překladem z latinského sakramentáře,
jak běžný býval před 11. stoletím. Avšak povahou jazyka
liší se zlomek vídenský od listů kijevských. Kdežto v těchto
jeví se malá obměna staroslověnŠtiny vlivem českoslovanského
spracování, listy vídenské vykazují již pokročilejší redakci
chrvatskou, jsouce takořka na přechodu z glagolských památek
původu pannonsko-bulharského k obyčejným glagolským textům,
jež vznikly na půdě chrvatské. Učenci kladou sepsání jejich ke
12. století. 2) Jsou tudíž o sto i více let mladší zlomku kijevského.

Kdyby nebylo jiných památek po slovanské liturgii v Ce-
chách kromě zlomků tuto popsaných, mohli bychom za to míti,
že původem svatých bratří solunských zavedena byla staro-
slovanská řeč k obřadům římského způsobu a tak slouženo Bohu
u nás a v celé říši velkomoravské. Avšak jak některé zmínky
historické tak i písemné pozůstatky tomu svědčí, že v zemích
českoslovanských vedena byla liturgie také obřadem
církve řecké. Z mešních knih, kterých k tomu užíváno, ne-
došla nás posud ani částečka; za to ochránilo se dvé listů,
at tak díme, breviáře staroslovanského, k němuž předloha
pořizována jest překladem z textu řeckého. R. 1855 připadl na

1) Kolář: O hlaholském zlomku kyjevském, v Časopise česk. musea,
1878; str. 330 nn.

2) Jagič: Glagolitica. Wiirdigung neuentdeckter Fragmente. Denk-
schriften der kais. Akademie der Wissenschaften inWien; j)hilos.-hist. Classe ;

sv. xxxvni.

Zlomky pražské. 95

ně professor Hofler v knihovně metropolitní kapitoly pražské,
an ohledávaje latinský rukopis bible (tak zvaný Praxapostol)
asi z 11. století, spatřil na zadní desce jeho uvnitř upevněné
pergameny s písmem glagolským. Prve, nežli vypravíme obsah
a ráz řečených listů, potřeba se ukazuje jmenovati knihy,
kterých užívali a na mnoze posud užívají duchovníci východní
církve, konajíce modlitbu hodinek kněžských. Jinak nebylo by
možno srozuměti různě zvaným modlitbám a zpěvům důležitých
zlomků pražských.

Sborné officium u Řeků obírá se (nebo skládáno bývá)
z jedenácti různých knih. 1. Horologium {(iooKÓyinv^ časoslov)
zdržuje v sobě : a) pravidelné žalmy a modlitby denních ho-
dinek pro celý rok církevní ; t) kalendář, počínající se dnem
1. září, k němuž připojeny jsoutroparie a kontakie svátků nebo
svatých ; c) různé modlitby a troparie pro posvátné doby a svátky.
Tropariemi {roonáoia) slují hesla antifonám podobná, jež zpěvem
přednášejí střídavě dva chory. Kontakie (xovráxici) jsou stručné
hymny, kterými tlumočen bývá význam svátků nebo pochvala
svatých,

2. Psalterion (i/^cJ.ríjoíOí', psaltir, žaltář) obsahuje sbírku
žalmů Davidových, rozdělenou ve dvacet kusů {y.a&írrfiata =: se-
děni), z nichž každý dělí se ve tři částky (/rzáasig = stáni). Na
konci „stání" pronášena bývá menši doxologie (Gloria Patři)
stojmo, načež recituje kněz příslušné troparion a říká modlitbu.
Za posledním „seděním" (o osmi žalmech, to jest 143. — 150.)
uvedeny jsou zpěvy (cantica) Starého i Nového zákona.

3. Oktoich {oxrcórjxog, osmihlasník) zavírá v sobě různé
troparie a kanóny na osmerý hlasy. Kanónem (y.rcrcóv) zove se
zvlášt upravená řada zpěvů {códai) na oslavu tajemství sváte-
čního nebo světce, jehož památný den připadá. Úplný kanón
skládá se z devíti oddílů, z nichž každý zahájen jest irmem
(fřo^o^-, řada), udávajícím melodii pro troparion, které hned ná-
sleduje. Po třetím oddíle uvedena jest stručná modlitba (ezrav?}^-)
o dvou přímluvách, k nimž choř odpovídá slovy : Kyrie eleison.
Devatero svrchu řečených oddílů dělí se tím na tré. Poslední
troparion odnáší se z pravidla k Panně Marii (Osoróxiov), V ok-
toichu zapsány jsou kanóny toliko pro všední dny téhodne.

4. Mine je (firjvcda) vykazují ve dvanácti svazcích vedle
měsíců spořádaných stručné dějiny svátků a životopisy svatých,
jakož i rubriky a troparie. Také kanóny nehybných svátků

9 6 Knihy sborného officia.

jsou připojeny. Svátečni stati z mineji vyňaté a nejpilnějšími
rubrikami doložené bývají obsahem zvláštní knihy, jenž slově
anthologion (aTOoXóyiov).

5. Synaxarie ((xvva^áQicc^ collectio mensium) podávají
skrácený sice, ale úplný výtah z mineji. Podobají se římskému
martyrologiu, jenže pochvalné zmínky o svatých a vypsání
svátků obšírněji jsou vedeny.

6. Triodion {xQiádiov^ tripěsnec) obsahuje služby boží
od neděle devítníku až do bílé soboty, zejména kanóny a hymny,
jež pro ten čas vykazují toliko po třech zpěvech {^^ai). Podle
starosrbských knih sáhá triodion od počátku velikého postu až
do květné neděle.

7. Pentekostarion (TrsvzrjxocTráQiov) jest pokračování
triodia od veliké noci až do první neděle po sv. Duchu.

8. Evangeliarion {svayyshaQiov, evangeliář) zavírá
v sobě čtvero svatých evangelií a návod (svayyshatáQiov^ evange-
listář), kterak vyhledati jest příslušné evangelium k nedělní
jitřní pobožnosti.

9. Typikon (rvTzixóv^ ustav) obsahuje stanovy (rubriky)
toho, co každého dne jest se modliti. Mimo to udává svátky
a dni postní. Také zvláštní modlitby jitřních služeb na rozličné
svátky uvedeny jsou v typiku.

10. Apoštol {ártócTToloq) jest sbírka knih Nového zákona
kromě čtvera svatých evangelií. Zdržuje v sobě tudíž Skutky
apoštolské, listy sv. Pavla, listy katolické a zjeveni sv. Jana.

11. Anagnosmata (avayvá a [lara^ čtení) jest kniha čí-
taných kusů (lectiones) ze Starého zákona.

Na jednom listě zlomků pražských napsána jest částka
officia, jak konáno bylo v církvi řecké na den velikého
pátku. Jest to zejména sklonek jednoho kusu žalmů (viz svrchu :
Psalterion) a počátek zpěvů, které po žalmech byly přednášeny.
Písař náš udav nejprve antifonu (antifon 3.), žalm (psalm 21.)
a tóninu jeho (glas 6.), vypsal potom další text antifony (tro-
parion, responsorium, otpělo): Obešli mne jako psi mnozí atd.
Podobně vedl si při dvou následujících žalmech. Ke zpěvům
hned za tím položeným dány jsou dva nadpisy: sědidlna (vky-
rillských rukopisech: sedálna — y.á&i(yna\ druhý blaženna
(fiaxaoiafióg). Také při nich označuji se číslem tóniny (glasy).
Troparie a sedálna obsahují výčitky, jež umírající Spasitel činí
svým nepřátelům, zejména zrádci Jidášovi. Blaženna jest hymnus

Zlomky pražské. 97

O kříži Kristově, vyznívající prosbou: Pomni nás, Spasiteli, až
přijdeš v království své! Před koncem druhé strofy přestává
rukopis, vykazující na každé stránce 34 řádky. Nadpisy zho-
toveny jsou červenou barvou, text černou. Yše to pořízeno
překladem z řečtiny, z knihy Triodia (viz svrchu), jakož do-
ložiti lze srovnáním s liturgickými spisy řeckými. Původní
text řecký k prvnímu tropariu složil hymnolog sv. Kosma,
biskup v Majumě u G-azy (f r. 781). Třetí troparion skoro celé
přejato z písma svatého (40. žalm). Ostatní texty shledávají se
i v obecném, posud běžném Triodiu.

Druhý list zlomků pražských popsán jest staroslovanským
překladem desíti světilen. O vyplnění jeho dělili se dva
písaři: jeden z nich zhotovil první stranu o 27 řádcích, jiný
druhou stránku o 29 řádcích. Světlinou pojmenovali stručnou
píseň, jež přednášena bývá po devátém zpěvu kanónu (viz
svrchu: Oktoich) a vzhledem k připadajícímu právě východu
slunce (o jitřní pobožnosti, oqO-ov xal aoa TtQcórri) obsahovala pii-
vodně prosbu za duchovní osvícení {(fcoraycoyixóvj světlina) nebo
touhu po seslání Ducha svatého {b^anoarmlániov). Rukopis náš
zavírá v sobě mimo nečitelný 1. zpěv následující světilny :
2. na středu po čtvrté neděli velikonoční (fiEcronBvzrjxoíJtrj), 3. na
Proměnění Páně (dne 6. srpna), 4. na neděli Všech svatých
(první po svatém Duchu), 5. na neděli šestou po velikonocích,
6. o Nanebevstoupení Páně, 7. na hod boží svatodušní, 8. o na-
rození sv. Jana Kiřtitele (dne 24. června), 9. na den sv. Petra
a Pavla (dne 28. června), 10. o Nanebevzetí Panny Marie (dne
15. srpna). Světilny zlomku pražského jsou překladem
z řeckých liturgických knih, a to staršího způsobu,
kdy zpěvy takové stručněji byly vedeny než potom, počínajíc
od 10. století. Avšak, jak nejedná okolnost svědčí, nebyl list
náš částkou obřadoslovné knihy, nýbrž blanou pergamenu,
na níž cvičili se žáci ve psaní. K tomu konci smyto starší
písmo glagolské a psáno znovu (palimpsest) toliko černou
barvou. Světilny obírány maně, bez ohledání se na postup roku
církevního nebo druhy svátků jeho. Nepoznamenány ani tó-
niny ani částky officia, pokud druží se ke světlinám. Než přes
to ukazuje druhý list na církevní knihy staroslovanské, z nichž
kratší zpěvy ve škole byly opisovány.

Velmi závažná jest pro předmět náš jistota, že zlomky
pražské vykazují tvary slov, ze kterých očitě na jevo jde, že
Dr. Krásí, Sv. Prokop. 7

98 Liturgie slovanská.

oba listy psány jsou od Ceclioslovanů na území mo-
ravsko-pannonském. Potkávámeí se v nicL. skoro se všemi
Čelnějšími známkami, kterými jazyk českoslovanský rozeznává
se od staroslovanského (srv. modlitva, jinde molitva; sědidlna,
jinde sědilna; zemie, jinde zemHe; rožstvo (rození), jinde
roždstvo a j.). Pravopis obou listů jest stejně neustálený, písmo
tří písařů sobě velmi podobné; což jest nám aspoň svědectvím,
že vše psáno v době ne příliš rozlehlé. Šafařík klade původ
zlomků pražských před r. 950. ^) Novější badatelé zakládajíce
se tím, že církevní poesie řecká vtělena byla v soustavu obřadu
slovanskéh.0 teprve ke konci 10. století, odkazují sepsání ře-
čených zlomků k době poněkud mladší. Jistější nežli čas vzniku
jest ráz Listů našich jakožto pomůcek ke konání služeb
božích obřadem východním.

Osvědčivše zatím, že v oblasti moravsko-pannonské vedena
byla dvojí slovanská liturgie, přistupujeme zase k histo-
rickému líčení toho, jaké osudy měla nová bohoslužba za ži-
vota sv. Methoda. Papež Hadrian II. propouštěje z Říma bi-
kupa Slovanům posvěceného s družinou kněží a žáků r. 869,
dal jemu pochvalné listy ke Kocelovi, Rostislavovi a Svato-
plukovi, kterými výslovně se připomínalo, že krajiny knížat
těch podle duchovenstva náležejí bezprostředně ke správě sto-
lice římské, a ona tudíž pastýře jim zřizujíc, dovoluje, aby
služby boží konal i konati dal jazykem slovanským, Sv. Method
pomeškav některý čas v Pannonii, jal se tam nejprve vedle
listu Hadrianova provozovati plnou moc svou. Než sotva roze-
zvučel se hlahol slovanské řeči ke cti boží při oltáři, úžas
a rozhořčeni pojalo duchovníky salzburské pro novotu tak
neslýchanou. Zástupce arcibiskupa Adalvína při dvoře Koce-
lově arcikněz Richbald znamenav, kterak odvrací se lid od
latinských, služeb božích a ke slovanským chvátá, pospíšil se
žalobou do Salzburku. Brzy potom návodem metropolity ta-
mějšího a suffi-agánů jeho zajat byl sv. Method a půl třetího
léta držán u vazbě v Němcích. 2)

1) H()fler-Šafařík: Glagolitische Fragmente; str. 61.

2) Jak smýšleli bavorští biskupové o Metbodovi, o tom svědčí slova
spisu jejicb z r. 873: „Quidam Graecus Metbodius nomine noviter inventis
sclavinis litteris linguam latřuam doctrinamque romanam*atque litteras aucto-
rales latinas pbilosopbice superducens, villescere fecit cuncto populo ex parte

Způsob její. 99

Na stolici sv. Petra v Éimě dosedl r. 872 papež Jan YIII.,
důstojný nástupce náměstka Eóistova Hadriana 11. K němu
tedy utíkal se vězněný biskup slovanský mnohými listy a po-
dáními, jež nepřátelé jeho zachycovali, až konečně povedlo se
mu přece zpraviti sv. Otce o neslýchaném příkoří. Nemeškav,
nařizoval papež Jan arcibiskupovi salzburskému, abyMethoda,
bratra jeho, uvedl do Pannonie, z niž proti právu byl vytisknut.
Že pak arcibiskup se zdráhal, vypraven byl z Eíma r. 873
zvláštní vyslanec papežský Pavel, biskup jakinský, do Ger-
manie, aby přemohl odpor biskupů bavorských, vytrhl z rukou
jejich Methoda a provodil jej ke Svatoplukovi. Co se týká
slovanské liturgie, nebyl papež Jan Vlil. zprvu příznivcem
novoty té za předchůdce jeho ve skutek uvedené a surový
útok biskupův bavorských vykládal si nejspíše odporem jejich
proti slovanským službám božím. Měl tedy legát jeho položiti
Methodovi do rukou list apoštolský, kterým Jan YÍII. zbra-
ňoval slovanskému jazyku při mši svaté a doporoučel
řeč latinskou nebo řeckou, i) chtěje tomu, aby biskup slovanský
poddal se jeho rozhodnutí. Než buď že Method obracel zákaz
papežský toliko na Pannonii, buď že vyslanec Pavel po smrti
arcibiskupa Adalvína (f dne 14. května r. 873) poručení sobě
dané míměji vyložil a dalšího rozkazu z Říma vyčkati naři-
zoval : služby boží na Moravě šly řádem, jak stanovil jej svaté
paměti papež Hadrian II.

Na vysvětlenou odporu mezi úchvalou z roku 869 a roz-
hodnutím papeže Jana VIII. přivádí se nejnověji, že sv. bratry
solunskými zaveden byl piivodně na Moravě
a v Pannonii obřad církve východní provázený ja-
zykem slovanským (směr původní, ryze slovanský ^j, kterýžto
způsob bohoslužby nepotkával se však se souhlasem apoštolské
Stolice. Žádáno prý z Eíma, aby k západní liturgii
přivtělen byl jazyk slovanský (směr pozdější, slo-
vansko-latinský), a tak slouženo Bohu na Moravě a v Pan-

missas et evangelia ecclesiasticumqne officium illorum, qiú hoc latine celebra-
verunt." Anonymus De conversione Bajoarionun et Carantanorum.

^) Papež Jan Vili. dopisoval r. 879 Methodovi: „Jam literis nostris
per Paulům, episcopum anconitanum, tibi directis proMbuimus, ne in ea lingua
sacra missarum solemnia celebrares, sed vel in latina vel in graeca lingua."
Erbenova Eegesta; str. 17.

2) Jagič: Glagolitica. Wiirdigung neuentdeckter Fragmente; str. 7.

/

100 Slovanská liturgie.

nonii. Původci mínění tolio dokládají, kterak na základě ta-
kových glagolských památek, jako jsou zlomky kijevské a ví-
denské, jež obsahujíce částky missálu obřadu latinského, svým
původem do konce 9. století sahají a na půdě česko-moravsko-
slovenskó psány jsou, nelze než přijmouti, že již za nejstaršího
období slovanské liturgie, jež obyčejně moravsko-pannonským
sluje, první pokusy se udaly, aby upotřebení staroslověnské
církevní řeči s požadavky římského obřadu v souhlas se uvedlo.
Při tom ukazováno bývá na charakteristické slovo
„mši a" (mše), jehož se v nejstarším Životopise sv. Methoda na
označení bohoslužby bez odporu podle obřadu římského konané
užívá. Slovo „mšia" neshledává se pak v památkách jiných, než
jen v listech tak zvaných kijevských i v nově nalezených
zlomcích vídenských. Byla prý tudíž r. 873 a později hlavní
oposice v potírání slovanské Kturgie namířena proti prvnímu
směru, kterýž podle všeho soudě silnější byl nežli vznikající
teprv druhý směr. Dodáváme ze své strany, že proti vývodům
takto osnovaným svědčí slova listu papežského z roku 873^
kterými ukládáno bylo Methodovi konati liturgii aneb řečí la-
tinskou aneb řeckou.

Doslýchajíce o působení sv. Methoda na Moravě a v Pan-
nonii, zatoužiK také Chrvaté po prostředku, kterým svatý
učitel utvrzoval základy vzdělanosti křesťanské při národech
církevního obvodu svého. Písmo Kyrillovo zhotovené pro mo-
ravské Slovany otevřelo sobě cestu na půdu chrvatskou, zdo-
mácnělo tam a získalo časem název glagolice. Spolu s písmem
přijímána také církevní řeč staroslovanská^ přimě-
ř ována k bohoslužbě. První podnět k tomu vyšel ze sou-
sední Pannonie; potom když učenníci sv. Methoda z Moravy
utekli se do Bulharska, opatrovati bylo Chrvatům svazky
s jihem. O tom svědčí jak písmo tak i starobylé literární pa-
mátky jejich. (Srvn. Clozova Glagolitu.) Než glagolice
chrvatská od počátku opírala se o západní ritus
jakožto v zemi již utvrzený. O reakci latinníků proti slovanské
bohoslužbě tamější slyšeti teprve z počátku 10. století. Papež
Jan X. (r. 914 — 928) napomenul listem arcibiskupa splitského
a suffiragány jeho, aby v diecésích svých přetrhli zjevné zlo-
řády, jakož vědomo jest, že někteří z nich jdouce mimo učeni
evangelické a předpisy apoštolské, zakládají se naukou
Methodovou, který mezi učiteli církevními místa nemá.

Způsob její v Chrvatech. 101

Eečená nauka zavírala v sobě nejspíše, kterak slušno a spra-
vedlivo jest, aby služba od Slovanů Bobu činěná, ani mši
svatou nevyjímaje, dala se jazykem jim přirozeným, neboť,
dokládá papež, mají biskupové provincie splitské především
k tomu prohlédati, aby „podle zvyků římské církve posvátná
služba se konala, totiž v jazyce latinském a nikoli v cizím." i)
O to borlil Jan X. také v listě zaslaném knížeti chrvatskému
Tomislavovi (r. 920 — 40) a úřadnikům jeho, žádaje, aby Bobu
obětovali pacbolíky a od mládí vedli je ke studiím latinským,
i napomínaje, aby nedopouštěli konati mše svaté jazykem bar-
barským nebo slovanským. Při závěrce listu pocblebil jim pak
takto: Kdož by o tom pochyboval, že království slovanská
počítají se mezi prvotinami apoštolů a obecné církve, přijavše
bned v kolébce pokrm kázání apoštolské církve s mlékem
víry, jako Sasíci v novějším čase od předcbůdce našeho bla-
žené paměti Řehoře papeže přijali zároveň učení a literární
studia v té řeči, při které zůstává církev apoštolská. ^) Z toho
vidno, že pěstitelé slovanské liturgie v Chrvatech za knížete
Tomislava znamenajíce odpor latinníků 'proti řeči slovanské,
dokládali se na obranu sv. Methodem, jehož práce apoštolské
byly u nich ještě v dobré paměti.

Proti zastancům slovanské bohoslužby tamější, jež byla
západního způsobu, rokováno potom na sněmích a bojováno
ostrými úchvalami. Biskupové r. 925 ve Splitě shromáždění na
tom stanuli, aby v kostelích jejich nekonali slovanští kněží
služeb božích, leč v nedostatku jiného duchovenstva a po
zvláštním svolení sv. Otce v Římě ; aby žáci slovanští
nedocházeli příště svěcení, nýbrž jenom ti, kdo již
svěceni nebo slibem řeholním vázáni jsou, aby ve slo-
vanských chrámech a. klášteřích Bohu doslou-
ž i 1 i. 3) Ale slovanská liturgie v Chrvatech, k zániku odsouzená,
měla tužší život, nežli přáli si odpůrcové její. Tou příčinou
třeba bylo znovu na sněme splitském, jenž odbýval se r. 1068,
nařizovati, „aby příště nikdo neodvažoval se slaviti služby boží
jazykem slovanským, než toliko latině nebo řečtině, a také

^) Srvn. Erbenova Eegesta; č. 60, str. 28.
^) Tamže.

^) "Ú chvály provinciálnílio sněmu splitského z r. 925, kan. 10. Ginzel:
Geschiclite der Slavenapostel Cyrill uud Method; dodatku str. 78.

102 Slovanská liturgie.

aby žádný čekanec řeČi slovanské nebyl připuštěn
k svěcením. Pravili totiž účastníci sněmu, majíce v čele
papežského vyslance Mainarda, že „písmo gótské (rozuměj gla-
golština) jest vynálezem jakéhosi Methoda kacíře, který v téže
řeči slovanské mnohé spisy prolhané proti pravidlu katolické
víry byl složil, pročež prý i soudem božím náhlou smrt pro-
padl." 1) Pro cenění dějin kláštera slovanského na Sázavě jsou
náhledy tuto podané všeho pozoru hodný.

Yracíme se k letům sv. Methoda. Proti zakladateli slo-
vanské metropole přiostřili nepřátelé žaloby v Římě, když pře-
dešlé stížnosti jejich s účinkem se minuly. Svalujíce na něj vinu
bludného učení, tupili znovu služby boží konané jazykem slo-
vanským. Žaloby takové patrný jsou z listu, kterým papež
Jan YIII. obeslal r. 879 Methoda do věčného města : „SlyšeK
jsme. Čemu sv. římská církev naučila se od samého knížete
apoštolů a co denně hlásá, tomu že ty uče, neučíš a uvádíš
v blud lid sám. Pročež tímto listem apoštolského úřadu našeho
poroučíme tobě, abys odlože všechny příčiny, hleděl přijíti
k nám osobně, abychom slyšeli z tvých úst a poznali, zdali
tak věříš a hlásáš, jak slíbil jsi slovy i písmem svaté církvi
římské, že věříš, a poznali v pravdě učení tvé. Slyšíme také,
že zpíváš mše jazykem barbarským, to jest slovan-
ským. Pročež hned listem svým po Pavlovi, biskupu jakinském,
tobě přímo poslaným zbraňovali jsme, abys nekonal tím jazykem
služeb božích, nýbrž aneb jazykem latinským aneb řeckým,
jakož je zpívá církev boží prostřená do končin země a po všech
národech rozšířená. Kázati však nebo řeč v lidu činiti jest ti
dovoleno.")"

Jak dokonale očistil se sv. Method v Římě z nařknutí,
jež vedli na něj sočiví závistníci, a kterých výhod nově vyžádal
tam pro církevní úděl svůj, na jevo jde z listu papeže Jana YIII.,
poslaného r. 880 knížeti Svatoplukovi: „My tudíž," píše sv. Otec,
„nalezše Methoda ve všem církevním učení pravověrným a
v našich potřebách užitečným, . . .potvrdili jsme mu výsadu
arcibiskupského úřadu jeho, i chceme toruu, aby pomocí
boží vždycky budoucně ve své stálosti trvala, jako
z vůle předchůdců našich práva a výsady všech církví božích

^) Erbenova Eegesta ; č. 136, str. 57.
^) Erbenova Eegesta; č. 42, str. 17.

Způsob její na Moravě. 103

ve své váze a stálosti zůstávají ... Písmo slovanské, jež
Konstantin někdy filosof byl nalezl, aby jím zaznívaly cbvály
Bohu příslušné, právem chválíme. .. Aniž zajisté víře zdravé
a učení nějak na úkor jest týmž jazykem slovanským mše
nebo svaté evangelium nebo čtení boží Nového i Starého zá-
kona dobře přeložená a vykládaná předčítati, nebo všechny
ostatní částky hodinek prozpěvovati, protože kdo učinil
tré jazyků nejpřednějších, to jest hebrejský, řecký a latinský,
i jiné všechny stvořil ke chvále a slávě své. Poroučíme však,
aby ve všech chrámech země vaší pro větší počestnost čítalo
se evangelium latině a potom jazykem slovanským
přeložené, aby lidu, který slovům latinským nerozumí, bylo
zvěstováno, jakož vidíme, že se děje v kostelích některých.
A líbí-li se tobě a úřadníkům tvým mše raději slyšeti jazykem
latinským, nařizujeme, aby před tebou slaveny byly mše
svaté po latinsku."!)

Znění papežského listu, jak ujednáno bylo po pilných
úradách s Methodem, zasluhuje v nejedné příčině vážného po-
všimnutí. Výsadou moravské arcidiecése pokládati jest
slovanskou liturgii. Otu pak strachoval se pro budoucnost
sv. Method; i žádal, aby svolení k ní bylo trvalé a nemohlo
rušeno býti zákazem papežů potomních. Příčinou strachu jeho
byla jednak zkušenost minulá, jednak i dokonalá znalost po-
vahy Svatoplukovy, který pro duchovní zájmy říše
své neměl valného smyslu. Kníže ten sotva kdy pochopil,
jakého významu jsou pro panovníka, lid a državu jeho slovanské
služby boží a o ně opírající se samostatná církevní ústava.
^<iyhy toho byl chápal, nežádal by, aby před ním konala se
mše svatá po latinsku. Ale němečtí duchovni, jež na dvoře
svém rád vídal a jejichž radám z míry důvěřoval, podnítili ho
k žádosti takové. Sv. Method povolil, či spíše povoliti musil
pro zachování dobra většího. Ale znamenaje nebezpečenství,
jež vzniknouti mohlo z výjimky tak závažné, chtěl pojištěním
slovanské liturgie pro všechny časy budoucí ubrati řečené vý-
jimce širšího vlivu.

Ze pak nestrachoval se nadarmo o budoucnost velikého
díla svého, ukázal běh dějin o několik let později. Vážnost
Methodova, pokud živ byl, bránila knížeti, aby zpříma vystu-

') Erbenova Regesta; č. 43, str. 17 n.

104 Slovanská liturgie.

poval proti světci. Jakmile však zakladatel církve slovanské
r. 886 povolán byl k odměnám nebeským, naklonil se Svatopluk
ke straně německého duchovenstva, jehož lstivou hlavou byl
"Wiching, jediný stoličný biskup v říši moravské. Po vůli kní-
žete zabral se nehodný nájemce ten do Éima a lží poskvrnil
tam památku Methodovu. Na dvoře papežském předstíral trudný
stav moravské církve, šířil se o různicích kněžstva dvojakého
obřadu, vinil z pověry zvěčnělého metropolitu, toužil příkoří
sobě pro pravdu činěných a sočil na G-orazda, jakoby přestá-
vaje na vůK učitele svého, kromě vědomí apoštolské Stolice
chtěl býti arcibiskupem. Nářek vedený na Methoda, že své-
volně sobě počínal, ruše řády a nálezy církve římské, čím ča-
stěji opakován byl v Eímě, tím větší podobu pravdy tam při-
jímal. Obřad slovanský ani před tím neměl hrubě přátel na
dvoře papežském; aby došel schválení a potvrzení, s to byla
jediné výmluvnost svatých původců jeho před tváří osvícených
papežů: když pak kamenem úrazu prohlašoval jej biskup, jemuž
pečovati bylo o dobré Slovanů a mladistvé církve jejich, na
jakou váhu klásti mohli praelatové římští výsadu, která o sobě
nezamlouvala se duchům o hlubších příčinách novoty takové
sotva poučeným. Papež Štěpán YI. (885 — 891) uvěřil "Wichingovi
a vydal mu list na zmar slovanské církve na Moravě. Dopi-
soval v něm totiž Svatoplukovi, „králi Slovanů," aby shodnou
poctivostí a náležitou úctou přijal Wichinga, jemuž nyní po-
ručena jest péče o všechny záležitosti církevní. „Oo se tkne
služeb božích i svatých tajemství a slavností mešních,
které Method opovážil se konati jazykemslovanským,
ač i přísahu učinil nad převelebným tělem sv. Petra, že více
toho se nedopustí, nemohouce kromě hrůzy pomysliti na vinu
Isíivé přísahy jeho, poroučíme, aby nijak a nikdo více
neodvažoval se toho. Neboť vážností božskou i naší apoštolskou
zapovídáme to pod trestem klatby, vyjímajíc, že by na
poučenou prostého a neučeného lidu týmž jazykem činěn byl
výklad evangelia a apoštola muži vzdělanými: k tomu i vůli
pouštíme i nabádáme, a by velmi zhusta se dalo, napomínáme,
aby každý chválil Boha a jej velebil. Lidi pak vzpumé a ne-
poslušné . . . naší mocí zkrotiti a z vašich končin daleko vy-
hostiti poroučíme." 1)

1) Erbenova Kegesta; č. 49, str. 20 n.

Způsob její Jia Moravě. 105

Domněnka některých badatelů, jakoby list, z něhož uvedli
jsme třetí zápověď slovanské liturgie, byl podvržen, vyvrácena
jest spisem nedávno odkrytým, tak zvaným návodem (commo-
nitorium) papeže Štěpána TI., kterým týž ředitel církve před-
pisoval vyslancům svým „ke Slovanům jdoucím," o čem a jak
jednati mají na Moravě. „Éekněte," poroučel mimo jiné, „mše
a ona nejsvětejší tajemství, jež opovážil se Method konati ja-
zykem slovanským, ačkoli přísahou vázán byl sv. Otci
JanuYIII., že od toho upustí, nikdo více způsobem právě
řečeným konati nesmí, "i) Hodlajíce tudíž sjednotiti
zákaz takový s dovolením předešlým, utíkají se někteří učenci
k mínění již svrchu dotčenému, že „tenkráte na Moravě a v Pan-
nonii běžný byly dva způsoby (směry) slovanské liturgie : pů-
vodní, ryze slovanský, zachovávající obřad řecký, jenž spočíval
na prvním zavedení slovanské liturgie skrze oba missionáře
poslané z Cařihradu, a pozdě]ší slovansko - latinský, který byl
Methodovi od jeho cest římských předepsán a patrně již za
života jeho na Moravě a v Pannonii jakéhosi rozšíření, snad
v některých krajinách, nabyl." Odpor z Eíma namířen byl
proti směru řecko -slovanskému, „Ba z trvání tohoto způsobu
bohoslužby mohli protivníci Methodovi přímo dovozovati, že
arcibiskup moravský opovrhuje ustanoveními, jež obsaženy jsou
ve schvalovací listině papeže Jana ViiL, a takové žaloby proti
němu do Říma vznášeli anebo v Eímě osobně projevovali, že
papež Štěpán YI. viděl se nucena obvinění svrchu uvedená na
Methoda uvrhnouti. "2j Buď jak buď, rozhodná vůle Štěpána VI.
neminula se s účinkem u Svatopluka. Dopustiv týrati slovanské
kněžstvo a jáhny, do dvou set věrných učenníků Methodových
vypudil z chrámův i země.

Při obnově církve moravské r. 899, kdy vyslanci pa-
peže Jana IX. světili čtvero biskupů ke správě údělu někdy
Methodova, neděje se ani nejmenší zmínky o tom, k jaké li-
turgii znáti se bylo novým arcipastýřům. Ale že biskupy mo-
ravskými nestali se ani Ěímané ani Němci, troufáme si již
z té okolnosti dovozovati, že ani jedni ani druzi nebyli by
Moravanům platně posloužili. Pováží-li se pak, že Mojmír 11.
ode tří let rozhodně s Němci se byl znesnadnil a s nemenší

1) Emlerova Regesta; IV. c. 1765, str. 709.

2) Jagi(J»!v.Glagolitica. Wiirdigimg neuentdeckter Fragmente; str. 7 n.

106 Slovanská liturgie.

rozhodnosti o dokonalou nezávislosí země své pracoval, tož
bude třeba pomysliti . v té příčině na biskupy, kteříž pocháze-
jíce ještě ze školy Methodovy a znajíce se v řeči a liturgii
slovanské, v duchu jeho obnovené dílo dále vedli, i) Y náhledu
tom utvrzují nás pozůstatky glagolského mis sálu (zlomek
kijevský), jenž hotoven byl k potřebě kostelní podle starší
předlohy asi z konce 9. století.

Také v dějinách země české shledati lze doklady toho,
že v 10. století nepominula vážnost slovanských knih a slovan-
ského duchovenstva. Když dědic knížecího trůnu v Cechách
sv. Václav vzrostl v pacholíka, pozval otec jeho Vratislav
biskupa, kterému i „notář" říkali, a veškeré duchovenstvo
chrámové, hodlaje slaviti postřižiny milého prvorozence. Dobrý
pak a blahověrný biskup veda svatou liturgii v kostele Panny
Marie na hradě pražském, ujal se jinocha, postavil jej na
stupně před oltářem, blahoslavil a pravil: Hospodine, Bože
israelský, požehnej dítěti tomuto, jako jsi požehnal všem spra-
vedlivým svým! A tak se žehnáním kněžic byl postřižen a počal
prospívati. 2) Obřad p ostřižen, o němž tuto řeč jest, hlučně
konáván byl vET^ovanech a že nepominul v Cechách na úsvitě
křesťanství, toho dobrou příčinou byly svěceniny východní
církve, která po přijatém biřmování káže postřihnouti vlasy
pacholat. Kníže Vratislav přizval biskupa-notáře s veškerým
duchovenstvem k úkonu takovému, z čehož slušně soudíme, že
při dvoře knížecím v Cechách sídlil biskup slovanský, pro-
půjčuje se službou ke skládání veřejných listin. Však i legenda
staroslovanská vypravivši úkon jeho, dokládá: „I dala Václava
bába jeho Ludmila uČiti knihám slovanským; on pak násle-
duje učitele, dobře se naučil rozuměti všemu." ^) Ke zprávám
historickým přistupují i zachovalé plody literární. V 10. sto-
letí sepsán byl v Cechách staroslovanský životopis sv.
Václava, *) a týž čas upravován také za pomocí latinských
pramenů staroslovanský kanón sv. Václava. ^)

^) Budíkový Dějiny Moravy ; I. str. 235.

2) Služba sv. Václava, v glagolském breviáři z r. 1443i Prameny d. č.
I. str. 127 n. Staroslovanský život sv. Václava, v Pramenecli d. č. I str. 127 n.

3j Prameny d. č. I. str. 128.

*) Vondrák: Zur Wiirdigung der altsloveniseben Wenzelslegende und
der Legenda vom heil. Prokop. Ve Vídni, 1892.

^) Časopis cesk. musea, 1891; str. 323.

Způsob její v Čechách. 107

Slovanské liturgii v Čecliácli na sklonku 10. století svědčí
zákaz papeže Jana XIIL, aby čecliové neobírali sobě
biskupa dle obřadu jazyka slovanského, nýbrž k hod-
nosti velepastýřské zvoliti měli kněze v latinském pismě vzdě-
laného. Byly tudíž slovanské služby boží roku 972 Čechům
i známé i příjemné. Jestliže namítá se proti svědectví tomu
jak zapsáno jest v letopise Kosmově (verumtamen non secun-?
dum ritus aut sectam Bulgariae gentis vel Russiae aut sclavo-
nicae linguae), že řeč o sektě národa bulharského a ru-
ského nemůže býti než pozdějším přídavkem, asi z počátku
12. století, má svědectví ono tím větší váhu pro nás jakožto
nepochybný doklad, co věděl Kosmas a vrstevníci jeho o době
nedávno • minulé. Za jeho paměti vedena jest slovanská liturgie
v klášteře na Sázavě. Není pochybnosti, že také ráz její znám
byl letopísci. Když tedy na dobré uznal interpolovati text
papežského listu ve příčině liturgie, neučinil toho bez jistého
obmyslu vzhledem k Sázavě. Jsa nepříznivcem slovanské bo-
hoslužby v Cechách, posoudil ji z úkrytu papežské bully jako
věc rozkolnickou, Bulharům zejména a Eusům běžnou. Ježto
pak i Bulhaři i Rusové užívali obřadu řecko-slovanského,
není nedůvodno pro nás domýšleti se, že témuž způsobu li-
turgie hověno bývalo i v monastýru sázavském.

S míněním takovým snášejí se tak zvané zlomky pražské.
Psány jsouce glagolicí moravsko-pannonskou v době, kdy písmo
to u Oechoslovanů již vymíralo a od jinud pomoci potřebovalo,
obsahem i jazykem svým ukazují k jihoslovanské předloze.
Posuďme k tomu za návodem Kosmovým obdobný vznik li-
turgických knih na Eusi. Podle jihoslovanské (bulharské)
předlohy z 10. století psal ruský jáhen Grrigorij v Novgorodě
roku 1056 — 1057 tak zvané Ostromírovo evangelium. Při tom
vnášeje sic russismy do práce své, šetřU jinak zvláštního ja-
zykového rázu vzorné předlohy. Z konce 11. století (r. 1095 — 1097)
pocházejí Mineje tří měsíců, to jest stručné dějiny svátků
a svatých, jejichž památka koná se v září, říjnu a listopadu,
zároveň se zpěvy, psané v Novgorodě podle starších jihoslo-
vanských předloh. Možno-li tudíž spolehnouti na slovo Kosmovo
a srovnávati původ církevních spisů na Rusi se vznikem knih
slovanské liturgie v Čechách, připadá sepsání zlomků pražských
k době, kdy v klášteře sázavském vedli služby boží jazykem
slovanským. Jak na snadě jest myšlénka, že pozůstatkem ta-

108 Slovanská liturgie.

mějšicli knih liturgickýcli jsou právě zlomky pražské! Kdy-
bychom k tomu přisvědčili, bylo by nám tvrditi, že na Sázavě
konány byly hodinky kněžské a jiné obřady způsobem
církve východní, prostředkem knih glagoLsky psaných.

. Glagolské literatuře v klášteře sv. Prokopa a vedení vý-
chodní liturgie tamže nasvědčuje dále běh církevních věcí
v Bulhařích a způsob řeckých klášterů v Uhersku. Za
11. století hotoveny byly v Bulharsku glagolské rukopisy k po-
třebě duchovních ritu východního. Připomínáme toliko tak
zvaný sinajský Trěbnik (rituál), Assemanovo evangelium, G-ri-
gorovičovo evangelium, sinajský žaltář a j. Spisy takové měly
zajisté průchod do Uherska a tou cestou mohly dostati se na
Sázavu. Styky tamějších mnichů s uherskými kláštery potvr-
zeny jsou zprávou letopisce sázavského. Při tom povšimnutí
zasluhuje výsledek novějšího bádání, i) vedle něhož za věc
jistou se prohlašuje, že staročeský překlad písem svatých
opírá se o církevní slovanštinu druhého období, které
připadá k 11. století. Podrobným rozborem stanoví někteří
následující řadu slov staročeských, jež byla buď přímo z cír-
kevní slovanštiny přejata, bud vlivem jejím ve zvláštním novém
liturgickém smyslu položena; Blahoslaven a blahoslaviti, cěl
(ku př. cela bieše, restituta est), ucěleti, čas (hora), liceměrník
(pharisaeus), mládenec (infans), podrah (fimbria), pokloniti sě
(adorare), potřásti sě, přiesný («^vímo?)), přijměte (possidete), při-
měniti (aestimare), proslaviti, prvěnec, roba (ancilla), rotiti sě
(jurare), rozpieti na kříži (crucifigere), rozputie (exitus viarum),
skíehot zubóm (stridor dentium), uhotovati (parare), utěšitel
(paracletus), veličiti (magnificare), vzdáti chválu (gratias agere),
zákonník, zapřětiti (vetare), zlíbiti, zvoleníci.

Kdybychom věřiti mohli svědku tak pozdnímu, jako jest
glagolský písař v Emausích z konce 14. století, věděli bychom
rázem, že za doby sv. Prokopa hotoveny byly na Sázavě

1; Vondrák: Die Spuren der altkirclienslavisclien Erangelienubersetzung
in der altbohmischen Literatur- Ve Vídni, 1893. Dobrovský soudil ovšem ji-
nak: „Versionem slavonicam innotescere potuisse Bobemis per benedictinos
sazavienses aut emautinos non nego. Verum interpretes bohemos hac versione
usos nego, quia usos fuisse neque bistorieis neque pbilologicis sen criticis
rationibus evinci potest, vel si mavis, evinct potuit." Srvn. Listy filologické;
1894, str. 378, kdež i odpor se klade vývodům Vondrákovým.

Ráz její v Čechách. 109

knihy pismem kyrillským (podle zákona ruskélio), a tndiž
slouženo Bohu řádem výcliodním. Ale udáni mnicliovo
potkává se na dile s velikým odporem jiných okolnosti, jak
jednáme o tom niže ve stati o tak zvaném sázavo-remešském
evangeliu. Pravda jest, že duchovni synové sv. Prokopa v klá-
šteře sázavském setrvávali ve spojení se slovanskou cirkví na
Rusi. Kdyby toho nebylo, nedovedli bychom vysvětliti dar
svatých ostatků někdy po r. 1071 z Euska k nim došlý.
Myslíme totiž na částky tel sv. mučenniků G-leba a Borisa,
které připomínají se majetkem chrámu sázavského již r. 1095. ^)
Církev ruská početla oba kněžice za světce a patrony zemské
léta svrchu řečeného, kdežto v martyrologiu církve latinské
místa se jim nedostalo. Ale zavírati hned z toho, že na Sázavě
užíváno písma kyrillského, bylo by soudem ukvapeným.

Co se tkne kyrillice, nemáme příkladu, aby jí psány byly
bohoslužebné knihy v Cechách nebo vůbec v oblasti bývalé
církve moravské. Jenom v rukopisné knize kláštera raj-
hradského „Martyrologium Odonis" z 10. století shledati
lze staré přípisky kyrillské. Na listě 70 (a) poznamenán
verš: „Otče Gospodi blagoslovi" (jube, domne, benedicere)
a k němu kratičké čtení z řeči sv. Jana Zlatoústého na den
Narození Panny Marie. Eesponsoriem na okraji druhé strany
(b) končí se stručná ukázka z kyrillského breviáře. Slova
„rožstvo" (rození, jinde roždstvo) a „zemi" (jinde žemli) jsou
toho dobrým důvodem, že přípisky řečeného martyrologia
pocházejí od Cechoslovana. Ale vedle jazyka soudě, nelze po-
známky ty prohlašovati za památku písma kyrillského z doby
svatých Kyrilla a Methoda, jejich učenníků nebo čeledi sv.
Prokopa. 2) Pronášejí* na sobě, že povstaly v době poněkud
mladší.

Zbývá ještě třetí možnost ve příčině liturgie slovanských
mnichů na Sázavě. Mohli totiž konati služby boží řádem
západním, prostředkem knih glagolicí psaných. Tako-
vému způsobu nasvědčuje zdánlivě vypravování mnicha sá-

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) k r. 1095: „Uiium (altare) a
dextris, in qno continentur reliquiae . . . sancti Glebii et socii eius," Prameny
d. c. II. str, 251. Také v nejstarším slovanském životopise sv. Václava při-
pomínají se sv. bratří mučenníci Boris a Glěb. Prameny d. c. I. str. 130.

2> Halabala: Martyrologium Odonis, ve Sborníku velehr.; UČ. str. 301.

110 Slovanská liturgie.

zavského ze 12. století, který všeclinu váhu klade na rozdíl
řeči, ničeho o tom nepravě, aby bohoslužba slovanských mnichů
lišila se kromě jazyka také modKtbami, zpěvem a obřadem.
Avšak jest to obyčej latinských spisovatelů onoho veku, že
zamlčují obřad slovanské liturgie, aby v myslích vrstevníků
nevzbudili podezření, že někdejší pěstitelé východních (řeckých)
řádů církevních v zemi byli také účastníky rozkolu východ-
ního, nebo bludaři. A naopak, kdykoli dotýkají se sektářství
bulharského nebo ruského, myslí řečení spisovatelé nejvíce na
východní liturgii po slovansku vedenou. Tak i letopisec náš
zmínku čině o pomluvách pronášených na dvoře knížete Spy-
tihněva proti mnichům slovanským na Sázavě, přivádí vý-
znamně obsah hanlivých řečí, že mnichové „jsou slovanským
písemnictvím v sektu kacířství a pokrytství patrně zaple-
teni a ovšem převráceni. " i) Kdyby slovanské knihy na Sázavě
byly překladem latinských spisů obřadných, nemohla by do
těch, kdož jich užívali, výtka bludu a kacířství tak snadno
vzniknouti.

Hlavadesátá.

Obřady mše svaté řádu východního.

Posoudivše různé okolnosti povahy obřadoslovné, pokud
vztah mají ke klášteru sv. Prokopa na Sázavě, kloníme se k ná-
hledu, že zakladatel slovanského monastýru v Cechách zavedl
a konal v kostele svém služby boží po způsobu východním.
Myslíme tu na dvojí liturgii byzantskou, jak již od 4. století
běžná jest v oblasti cařihradského patriarchátu : obřady mešní,
jež spořádal sv. Otec Basilius Veliký, a obřady mešní upravené
od sv. Otce Jana Chrysostoma (f r. 407). Liturgie sv. Ba-
si li a koná se pro obšímost svou dosti zřídka, zejména totiž
o nedělích velikého postu (kromě neděle květné), na zelený
čtvrtek a bílou sobotu, ve svatvečer vánoční a před Zjevením

^) Pokračovatel Kosmňv (mnich sázavský); „Dicentes per sclavonicas
litteras heresis secta ypoclirisisq.ue esse aperte irretitos ac omnino perversos."
Prameny d. c. 11. str. 246.

Zřízení chrámu aa Východě. 111

Páně, v den sv. Basilia, kterýž v církvi řecké připadá na Nový
rok. Stručnější liturgie sv. Jana Chrysostoma slavena
bývá o nedělicli a svátcícli ostatnícli. Aby patrný byl rozdíl
mezi obřady mešními římského způsobu a liturgií byzantskou,
klademe tuto v překlade Kturgii sv. Jana Chrysostoma, pře-
desílajíce stručný výklad toho, čím liší se bohoslužebná místa
na Yýchodě, kněžská roucha tamější a náčiní obětní od litur-
gických potřeb našich.

y řeckých kostelích zachoval oltář (/?^ř*«) svatý prestol)
původní polohu svou uprostřed presbytéře. K oběti mše svaté
prostírají na něm hedvábný šat {avTinívaiov^ antimensium, kor-
porále), který zdoben jest obrazem „Pohřbu Páně" nebo „Ná-
strojů k umučeni Páně" a opatřen na rubu ostatky svatých.
Y kostelích neposvěcených zastává antimensium místo přenos-
ného oltáře. Na svatém prestolu spočívá kniha evangelií, dip-
tychy [dÍTirvici^ desky, na kterých psána jsou jména živých a
mrtvých k mešnímu „memento") a kříž. Y presbytéři nesmí
nikdy scházeti kredence (TTQÓ-d-scng^ obětní stůl), na níž připra-
vují se obětní dary, Z pravidla postavena bývá kredence na
straně severní. Ye sborných chrámech spatřuje se u oltáře po-
výšené křeslo pro duchovního hodnostáře. Při jižní straně
oltáře místo má sakristie, kdež uschovávají se roucha, nádoby
a jiné věci bohoslužebné.

Na rozhraní mezi presbytéřem a lodi staveny bývaly na
Yýchodě obrazy svatých na deskách malované. Prodlením času
vzrostly obrazy v dosti vysokou stěnu, takže zakryt jimi oltář
před zraky věřícího lidu. Stěna obrazová sluje po řecku iko-
nostasí (sixovóíTrcicng). Přední ozdobou její jsou obrazy Krista
Pána a blahoslavené Panny Marie. Ye větších chrámech
má ikonostasis trojí zavřitý průchod : tak zvanou královskou
bránu uprostřed, severní dvéře na straně evangelijní a
jižní dvéře po straně epištolní. Před královskou branou
vzdělán jest stolec řečnický (cífx^tov^ ambona, kazatelna). Po-
stranními dveřmi přichází se z presbytéře k místům pro zpě-
váky, kteří rozděleni jsou ve dva chory.

Kněží církve východní oblékají na řízu tak zvané sti-
charion .{(xtixáoiov^ stichar), roucho bílé (albu), zlatem protká-
yane. Y době velikého postu užívá se sticharia barvy červené.
Štola kněžská (imtQux'^hov, nášijník) skládá se z úzkého okruží
kolem krku, s něhož zpředu splývá širší pruh až k podolku

112 Roucha kněžská na Východě.

alby. Kněz ozdobným pasem (^cóvri^ cingulum) upevňuje štolu
svou k albě. Svrchním rouchem liturgickým jest mešní plášť
(cpsXáviov, felon) vzadu až ke kůtkům sahající. Na předloktí
navlókají kneží, biskupové i jáhnové rukávce podobné manže-
tám {im(iavima^ poruče). Roucha kněžská, jimiž biskupové se
odívají, jsou ozdobnější; na felonu a rukávcích bývají vyšity
kříže. Velekněžským odznakem jest epigonation {smyovátiov^
subgenuale, nábedrník), visutá bursa, kterou připevňují k pasu
na pravém boku. Všichni biskupové užívají při službách božích
paUia {cůfiocpóotov^ omofor, náplecník\ to jest roucha podob-
ného široké štole, jež vůkol krku a na levém rameni křižem
se klade, tak že konce omoforu s ramene toho v předu i v zadu
až ke kolenům splývají. K pontifikaHím náleží ještě berla
(gá^dog, palice), mající tvar písmene T, náprsní kříž (šynólTZíov,
pectorale) a mitra, podobná královské koruně.

Jáhen obléká ke službám božím dalmatiku (crrt/fč^toi', tu-
nika) téže barvy, jako jest felon kněžský. Přes levé rameno
klade pak jábenskou štolu {coQágiov, orar), zanechávaje oba
konce její volně spuštěny. Rukávce jáhnovy neliší se od ru-
kávců kněžských.

Předními nádobami obětními jsou i církvi řecké patena
(dh-Aogj posvátná miska větších rozměrů nežli u nás) a kalich
(nozrjQiovj potir). K liturgickým potřebám náleží posvátné
kopí (áyia Uyxv)i ^^ ^^ ^^^ strany broušený s rukojetí po-
doby kříže, kterým kněz znamená a rozděluje obětní chléb.
Kdykoli zakrýti jest hostii, klade kněz nad chléb bvězdici
(áatsQKTxóg, palla, dvé obloučků lořížem složených.) a zastírá hvě-
zdici i patenu menším pokrovem (velům). Jiným pokrovem
zahalován bývá kalich. Ke společnému zakrytí pateny a kalicha
užívá se velkéh.0 pokrovu {árjg, dvaí^oQa). Nad obětními dary
mává jáhen rypydou, to jest obrazem šestikřídlého cherubína,
kterýž připevněn jest na dlouh.é rukojeti. Po sv. přijímání
otírána bývá patena posvátnou houbou.

Liturgie sv. Jana Ohrysostoma rozvržena jest v 31 částku,
jež i znění stálých modliteb i rubriku obřadů v sobe zavírají :

1. Příprava. Kdykoli kněz slaviti má božské tajemství,
ukládá se mu především, aby se zpovídal, se všemi smířil,
i také srdce vedle největší možnosti uchoval prázdné zlých
myšlének, od večera lačněl a k hodině sv. oběti bděl. Jakmile
doba její se přiblíží, učiní kněz představenému obvyklou opo-

Liturgie církve řecké. 113

veď, odejde do kostela a přidruží se k jáhnovi. Oba koří se
(u ambony), obráceni jsouce k východu, před obrazem "Vyku-
pitele a nejsv. Matky boží a pokloní se zvláště oběma chorům.
Koříce se, říkají v tichosti modlitbu: „Vztáhni, ó Pane, ruku
svou se vznešeného sídla svého a posilni mne k této službě,
abych stoje bez úhony před přísnou stolicí Tvou soudnou, při-
nášel nekrvavou oběť; neboť u Tebe jest moc a sláva navěky
věkův. Amen."

2. Odívání rouch bohoslužebných. Na to odcházejí
do sakristie, a každý o sobě bére do rukou sticharion, říkaje:
„Bože, buď milostiv mně hříšnému!", při čemž třikráte jest se
pokloniti k východu. Skloniv hlavu, blíží se jáhe!n ke knězi
a drže pravicí štolu a tuniku, prosí: „Požehnej, pane, tuniku
i štolu!" a kněz, rukou je žehnaje, dí : „Blahoslaven buď Bůh
náš vždycky, nyní a po všecky věky věkův. Amen." Po té
pokročí jáhen stranou a oblékaje tuniku, modlí se: „Duše má
plesej v Pánu, neboť přioděl mne šatem spasení a rouchem ra-
dosti mne přikryl; jako ženichovi posadil mi na hlavu mitru
a ozdobou mne opatřil jako nevěstu." Na to políbí štolu a po-
loží ji sobě přes levé rámě.

Kněz podobně chápe se alby, žehná ji, Ubá a na sebe
bére, modle se potichu slova žalmu jako jáhen. Oblékaje ru-
kávec pravý, říká : „Pravice Tvá, ó Pane, zvelebena jest silou ;
pravice Tvá, ó Pane, potřela nepřátele, a v plnosti slávy své
pokořil jsi odpůrce." Odívaje ruku levou, modlí se: „Ruce Tvé,
ó Pane, stvořily mne a učinily mne." Po tom pojme kněžskou
štolu, žehná ji, líbá a klada kolem krku, dí: „Požehnán buď
Bůh, který vylévá milosť svou na knězi jako olej pomazání na
hlavu, který splývá na bradu, bradu Aronovu; který stéká na
lem roucha jeho jako rosa Hermonu, jež poprchává na hory
Siónské; neboť tam utvrzeno jest požehnání Boží a život až
na věky." Požehnav a políbiv cingulum, upevňuje je kolem
sebe, řka: „Blahoslaven buď Bůh, který opasuje mne silou a
vylévá milosť svou vždycky, nyní a po všechny věky věkův.
Amen." Je-li kněz protosyncellem stoličného kostela nebo vyšším
hodnostářem vůbec, vezme do rukou epignation, žehná, líbá je
a dí: „Opásej mne mečem svým po boku, Pane nejmocnější!
i leskem svým i krásou svou; povznes se a panuj pravdou,
mírností a spravedlností ; provodí Tebe pravice Tvá podivuhodně
vždycky, nyní a na věky věkův. Amen." Konečně sáhne po
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 8

114 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

felonu, poželiná jej, políbí a řekne f „Knězi Tvoji, Hospodine,
nechať obleknou se ve spravedlnost, a svatí Tvoji necbať plesají
radostí vždycky, nyní i po všechny věky. Amen."

3. Umýváni rukou. Kněz i jáhen přistupují ke kre-
denci a umývají sobě ruce, říkajíce: „Umyji mezi nevinnými
ruce své a obstoupím -oltář Tvůj, Hospodine, abych slyšel hlas
chvály a vypravoval všecky divné skutky Tvé. Hospodine,
miloval jsem okrasu domu Tvého a místo přebývání slávy Tvé.
Nezahlazujž s bezbožnými, Bože, duše mé a s muži krve života
mého; v jejichžto rukou nepravosti jsou, a pravice jejich na-
plněna jest dary. Já pak v nevinnosti své kráčeti chci : vy-
svoboď mne a smiluj se nade mnou ! Noha má stála v přímosti,
ve shromážděních dobrořečiti budu Tobě, Hospodine."

é. Příprava darů obětních. Jáhen připravuje posvátné
náčiní: na levou stranu patenu, na právo kalich a příslušnosti
jeho. Na to kn ě z i j á h en pokloní se třikráte ke kredenci a řkou :
„O Bože, buď milostiv mně hříšnému a slituj se nade mnou!"
a: „Yykoupil jsi nás z kletby zákona drahocennou krvi svou,
-dav se přibíti na kříž a protknouti kopím; jako z pramene
podal jsi nám napiti se nesmrtelnosti; Tobě sláva, Spasiteli náš!"
Jáhen obrátiv se ke knězi: „Žehnej, pane!" Kněz: „Blaho-
slaven buď Bůh náš vždycky, nyní a po věky věkův." Kněz
vezme do levé ruky chléb, do pravé ruky posvátné kopí a dě-
laje znamení kříže nad znakem i) daru obětního, vece po tři-
kráte: „Na památku Pána a Boha a Spasitele našeho Ježíše
Krista!" HJued na- to zatkne posvátné kopí do pravé strany
znaku, prořízne ^^j a praví: „Jako beránek k zabití veden byl."
Podobně učiní také na levé straně, řka: „A jako beránek ne-
vinný, který oněmí před tím, kdož jej stříže, neotevře úst
svých.'' Napo tom probodne svrchní stranu znaku: „Při poní-
ženi jeho byl vzat od něho soud," a čině totéž i vespod, dí:
„Ale rod jeho kdo vypraví?" Kdykoli kněz zařízne do obětního
chleba, vece jáhen: „Prosme Pána!" a pravou rukou drží štolu.
Na to řekne : „Pozdvihni, Pane !" a kn ěz podejme pravou stranu
oběti kopím, 2) vyzdvihne chléb a dí: „Neboť život jeho vzat
bude se země, vždycky, nyní a po věky věkův. Amen," Položí

1) Na obětním cMebě jest viditelné znamení kříže a písmena : IC. XC
NI. KA.

2) Strana ta sluje „beránek" nebo povýtecně „posvátný chléb".

Čásť přípravná. 115

chléb na patenu vrclini stranou dospod. Jakmile vybídne jej
jáhen: „Obětuj, pane!" obětuje kněz chléb v podobě kříže a
říká: „Obětován jest Beránek boží, který snímá hříchy světa,
za životná spasení světa." Obrátí chléb, aby svrchu byla strana
označená křížem, a když řekne jáhen: „Bodni, pane!" protkne
jej na pravé straně posvátným kopím, mluvě: „A jeden z vojínů
otevřel kopím bok jeho, a hned vytekla krev a voda." Jáhen
naleje do posvátného kalicha vína a vody společně, dávaje obé
požehnati knězem: „Žehnej, pane!"

ISÍa to vezme kněz druhou hostii, modle se: „K poctivosti
s, paměti královny nade vŠe blahoslavené a přeslavné. Matky
boží a neporušené Panny Marie; k přímluvě její, ó Pane, přijmi
tuto obět na oltář nebeský!" Pozdvihuje chléb posvátným
kopím a položí jej na levou stranu obětního chleba.

Na to chápe se třetího chleba obětního, říkaje: „Na pa-
mátku ctihodného a slovutného proroka, předchůdce a křtitele
Páně, sv. Jana ; svatých, slavných a blahoslavených apoštolův ;
našich svatých Otcův, biskupů : Basilia Velkého, Řehoře Boho-
slovce, Jana Zlatoústého, Athanasia, Kyrilla, Mikuláše z Myry
a- všech sv. biskupův ; sv. apoštola, prvomučennika a arcijáhna
Štěpána ; velikých světců a mučenníků Jiřího, Demetria a The-
odora a všech sv. mučenníkův; našich svatých a zvěčnělých
Otcův: Antonína, Euthymia a Saby, OnuMa, Arsenia, Atha-
nasia na hoře Athoně a všech svatých; svatých lékařů Kosmy
;a Damiana, kteří nevyhledávali odměny za práci; Kyra a Jana
almužníka i Hermolaa, Samsona a Diomeda, Thallalea a Try-
fona i ostatních; svatých prarodičů Páně Jáchyma a Anny;
svatého N. (tuto jmenuje se světec, jehož památka připadá)
■8b všech svatých, k jejichžto přímluvě račiž nás, ó Bože, chrá-
niti!" Kněz pozdvihne obětní dar a klade jej na levou stranu
■dospod, t. j. pod obětní chléb Panny Marie.

Brzy na to obětuje jiný chléb: „Za našeho arcibiskupa
N., za ctihodné kněžstvo, za jáhenstvo v Kristu a veškerou
důstojnost duchovní, na pamět a za odpuštění hříchů zakla-
datelů tohoto posvátného chrámu, jichž vždy dlužno vzpomí-
nati." Tuto rozpomíná se na živé i mrtvé, jak mu libo : „A všech,
kteří zesnuli, majíce naději vzkříšení z mrtvých a věčného ži-
vota ve spolku s Tebou, našich pravověřících otcův i bratří.

116 Liturgie sv, Jana Chrysostoma.

Propůjč jim, ó Pane, milostivé rozřešení!" Pozdvihuje obětní
dar a klade jej opětně do spodu na levou stranu, i)

5. Okuřování. Jáhen vezme do rukou kaditelnici a ka-
didlo a žádá kněze: „Požehnej, pane, kadidlo! Prosme Pána!'^
Kněz dí, modle se: „Obětujeme Tobě toto kadidlo, Krista
Bože, ke sladké duchovní vůni; přijmi je, ó Pane, ke svému
svatému a nebeskému a duchovnímu oltáři a za ně uděl nám
své přehojné milosrdenství a propůjč je nám, služebníkům,,
kteří vzýváme jméno Tvé, jakož i jméno Otce, Syna a Ducha,
sv. nyní, vždycky a po všechny věky věkův. .Amen." Jáhen:
„Prosme Pána!" Kněz okuřuje hvězdici, položí ji na chléb
a praví: „A když vzešla hvězda, stanula tiše nad místem, kde
pacholátko spočívalo, nyní, vždycky, až na věky věkův. Amen."^
Jáhen: „Prosme Pána!" Kněz okouřiv první velům, klade
je na posvátný chléb, říkaje : „Hospodin kraluje a oděl se
v krásu; oblékl Pán sílu a opásal se; neboť On založil okršlek
zemský, který se nepohne. Domu Tvému přináleží svatost,,
ó Pane, po všechny dny, nyní, vždycky i na věky věkův.
Amen." Jáhen: „Prosme Pána! Přikryj, pane!" Kněz okouří
druhé velům, zakryje jím kalich, řka: „Nebe zakrývá moe
Tvou, ó Kriste, a chvály Tvé plna jest země, vždycky, nyní
i pověky věkův. Amen." Jáhen: „Prosme Pána! Přikryj, pane! "^
Kněz okouří velký pokrov (velům) a zakryje obé (chleby
i kalich), říkaje: „Ochraňuj nás stínem křídel svých, Ty Bože
náš, nyní, vždycky i po všechny věky věkův. Amen." Oba.
složí ruce a vykonavše tichou pobožnost, říkají: „Pochválen
buď Hospodin, Bůh náš, kterému se tak zalíbilo, nyní, vždycky
i po věky věkův. Amen."

K obětování vzácných 2) darů vyzývá jáhen: „Prosme
Pána!" Kněz modlí se modlitbu obětní: „Bože, Bože náš,,
který Jsi seslal nebeský chléb za pokrm světu, našeho Pána.
a Boha Ježíše Krista, Vykupitele a Spasitele a dobrodince
našeho, aby nám žehnal a nás posvěcoval, požehnej tuto oběf-

1) Mimo ;,posvátný chléb" připravují se nejméně tři dary obětní, to jest
k poctivosti Rodičky boží, svatých a za živé i mrtvé údy církevní. Dva dary
posledně řečené lámou se na tolik dílův, kolik jest tříd svatých nebo kolili
drqhň údů církevních,

^) Okuřování jest znakem toho, že z darů obecných stávají se dary
obětní.

Čásť přípravná. 117

a přijmi ji na svůj oltář nebeský! Rozpomeň se vedle dobroty
své a milosrdenství svébo na ty, kteří ji přinášejí, na ty, za
které se přináší, a ockraňuj nás bez iiliony při slavení božských,
-tajemství svýcb!" Hlasem zvýšeným: „Neboť posvěceno a zve-
lebeno jest vzácné a přemocné jméno Otce, Syna i Duciia
svatého nyní, vždycky i na veky vekův. Amen." Dokončiv
modlitbu, okuřuje obeí a uzavírá ji, říkaje: „Sláva buď Tobě,
Hospodine, Kriste, Ty naděje naše!" Jáhen: „Sláva Bobu
Otci, Synu i Duchu sv., jakož byla na počátku, nyní i po
všechny věky. Amen." Kněz: „Kriste, náš pravý Bože, na
přímluvu nejsvětější, neposkvrněné, nade vše blahoslavené, naší
slavné Paní, Rodičky boží a ustavičné Panny, Marie, pro sílu
slavného a oživujícího Kříže a všech, svatých, smiluj se nad
námi vedle dobrotivosti a milosrdenství Svého!" Choř říká:
„Amen."

Jáhen pojav kaditelnici, odchází a okuřuje oltář ve zna-
mení kříže, říkaje: „Ye hrobě byl jsi tělem, v předpeklí duší,
v ráji s lotrem, jako na trůně s Otcem a Duchem jsa, Ty,
ó Kriste, jakožto Bůh všecko naplňuješ až do věčnosti." Na
to modlí se žalm 50. a okuřuje sakristii i celý kostel; vrátiv
se, okouří ještě jednou oltář i kněze, postaví kaditelnici na
místo a stane po boku kněze. Oba uklánějí se, stojíce před
oltářem a říkajíce: „Nebeský králi, Utěšiteli, Duchu pravdy,
který všechno naplňuješ a všudy jsi přítomen. Ty poklade
všech statkův. Ty dárce života, přijď a bytuj v nás a očisti
nás ode vší poskvrny a zachovej, ó Dobroději, duše naše!"
Dále: „Pane, otevři rty moje!" a tak dále.

' Úmysl ke mši sv. Hned na to políbí kněz evangelium,
jáhen pak oltář. Tento skloní hlavu před oním a drže třemi
prsty pravé ruky štolu, dí: „čas se přiblížil, abychom doko-
nali dílo boží. Žehnej, pane!" Kněz dělá nad ním znamení
kříže, říkaje: „Yeleben buď Bůh náš nyní, vždycky i po věky
věkův. Amen." Jáhen: „Modli se za mne, pane!" A kněz: „Roz-
pomeň se na Tebe, Hospodin, Pán náš, ve své říši nyní, vždycky
i po všechny věky." Jáhen: „Amen, amen, amen!" Poklo-
nivše se po třikráte, říkají šeptmo: „Pane, otevři rtymé!"atd.

7. Počátek mše sv. Jáhen opustí presbytéř i), pokloní se

^) Jáhen postaví se na místo před „královskými dveřmi". Stoje tu, činí
prostředníka mezi knězem a lidem.

118 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

třikráte a ^>olá nahlas: „Žehnej, pane!" Kněz odpovídá také
hlasitě: „Vyvyšována buď říše Otce, Syna a Ducha sv. nyní^
vždycky i po veky věkův!" Choř: Amen." Jáhen: „Prosme
v pokoji Pána!" Choř: „Pane, smiluj se!" Jáhen: „Za.
„Za pokoj nebeský a spásu duši našich prosme Pána!" Choř.':
;,Pane, smiluj se!" Jáhen: „Za pokoj celého světa, trvání sv»
církve boží a za svornost všech prosme Pána!" Choř: „Pane,,
smiluj se!" Jáhen: „Za tento svatý stánek a za ty, kteří sem.
přicházejí, majíce víru, zbožnou mysl a bázeň boží, prosme
Pána!" Choř: „Pane, smiluj se!" Jáhen: „Za našeho arcibiskupa
N., ctihodné kněžstvo, jáhenstvo Kristu oddané, za všechna
duchovenstvo a lid prosme Pána!" Choř: „Pane, smiluj se!"
Jáhen: „Za naše velezbožná a bohochráněná knížata, za celý
.dvůr, za jejich^vojsko prosme Pána!" Choř: „Pane, smiluj se!"-
Jáhen: „Aby Hospodin společně s nimi bojoval a všelikého
nepřítele a protivníka jim poddal, prosme Pána!" Choř: „Pane,,
smiluj se!" Jáhen: „Za toto svaté obydlí, za celé město a kra-
jinu, za věřící obyvatele jejich prosme Pána!" Choř: „Pane,
smiluj se!" Jáhen: „Za příznivou povětrnost, za zdar plodin
zemských a pokojné časy prosme Pána!" Choř: „Pane, smiluj
se! Jáhen: „Za ty, kteří se plaví, za cestující, nemocné, uti-
skované, zajaté a spásu jejich prosme Pána!" Choř: „Pane^
smiluj se!" Jáhen: „Abychom zbaveni byli vší těžkosti, hněvu,,
nebezpečenství a nouze, prosme Pána!" Choř: „Pane, smiluj se!"
8. Introit. Modlitba (tichá) k první antifoně: „Hospodine,.
Bože náš, jehož moc nelze odvážiti, jehož sláva nedá se po-
chopiti, jehož milosrdenství jest nezměrné a jehož dobrotivosí:
nevýslovná; Ty, ó Pane, shlédni na nás podle slitování, svého
a ukaž nám i všem, kteří spolu s námi se modlí, slitováni
svého milosrdenství!" Když kněz říká potichu tuto^ modlitbu
před oltářem 1), odbývá jáhen mimo presbytéř modlitby za
pokoj. Jáhen: „Přijmi nás, zachraň, smiluj se nad námií
ostřihej nás, Pane, ve své milosti!" Choř: „Pane, smiluj se!"
Jáhen: „Slavíce památku nejsvětější, neposkvrněné a nade
vše velebné, naší slavné Paní a Rodičky boží a ustavičné
Panny, Marie a všech svatých, poroučejme sebe vespolek i celé
naše živobytí Ježíši Kristu, Bohu našemu!" Kněz hlasem po-

^) V řeckém textu čteme: 'Ev r<y ^rjfxarij kterýmžto slovem označuje
se i oltář i presbytéř.

Mše katechumenů. 11^

výšeným: „Neboť Tobě přináleží všecbna sláva, češí a klaněni,
vždycky i po věky věkův!" Obor: „Amen." Po skončeni
modliteb za pokoj, zpivá choř prvni antifonn; typika i),
jestliže jest neděle ; v jiný den zpěvy tobo dne.

Modlitba ke drubó antifoně: „Hospodine, Bože náš,
zacbraň lid svůj a žebnej dědictví svému, ostřibej plnosC církve
své, posvěť ty, kteří milují okrasu domu Tvébo. Za to oslav
je božskou mocí svou a neopouštěj nás, kteří doufáme v Tebe."
Jáben: „Opět a opět prosme Pána za pokoj!" Obor: „Pane,
smiluj se!" Jáben: „Přijmi nás, zacbraň, smiluj se nad námi
a opatruj nás, ó Bože, milostí svou!" Obor: „Pane, smiluj se!"
Jáben: „Slavíce památku nejsvětejší, neposkvrněné, nade vše
blaboslavené, naší slavné Paní a Matky boží i ustavičné Panny,
Marie a všecb svatýcb, poroučejme sebe vespolek i celé živo-
bytí naše Kristu, Bobu našemu!" Obor: „Tobě, ó Pane!"
Kněz blasem povýšeným: „Neboť u Tebe jest moc a Tvá jest
říše a mocnosť a sláva, Otce, Syna a Ducba sv. nyní, vždycky
až na věky věkův!" Obor: „Amen." Jak skončí se drubá
modlitba za pokoj, zpívá cbor drubou antiíonu; je-li neděle,
i drubá typika; v ostatní dni zpěvy jiné.

Modlitba ke třetí antifoně: „Ty, který jsi nám propůjčil
tyto společné a jednomyslné modlitby; který jsi přislíbil, že
ráčíš vyslyšeti modlitby, kdykoli sbromáždí se dva nebo tři
ve jménu Tvém : řiď ku prospěcbu modlitby služebníků svýcb
a propůjč nám v tomto životě poznání pravdy své, v budoucím
pak věčné spasení." Jáben: „Opět a opět prosme Pána v po-
koji!" Obor: „Smiluj se, Pane!" Jáben: „Přijmi nás, zacbraň,
smiluj se nad námi a opatruj nás, óBože, milostí svou!" Obor:
„Smiluj se, Pane!" Jáben: „Slavíce památku nejsvětejší" atd.
Obor: „Tobě, ó Pane!" Kněz blasem mobutným: „Neboť jsi
dobrotivý a milosrdný, ó Bože, a my dík Tobě vzdáváme.
Otci, Synu a Ducbu sv. nyní, vždycky a po všecbny věky."
Obor: „Amen.'' Obor zpívá na to třetí antifonu a třetí a šestý
zpěv matutina. Je-li však neděle, zpívají se blaboslavenství
a částky tomu dni vlastní.

_ ) To jest žalm 22., který slově: xa TiQcara rvmxá, jako žalm 145.
jmenuje se: rá ddrega rvniná proto, že řečené žalmy náleží k officiu Tcór
rvni-^avj které koná se po sextě.

J20 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

9. Malý introit nebo introit k evangeliu. Když
dospívá choř ke slovům : „Sláva Boliu Otci, Synu i Duchu sv."
pokloní se kněz a jáhen po třikráte, stojíce před oltářem. Kněz
chápe se sv. evangelia a podá je jáhnovi; oba projdou sever-
ními dveřmi a když ocitnou se na místě obvyklém, ij skloní
hlavy. Jáhen vece po tichu: „Prosme Pána!" drže při tom
štolu třemi prsty. Kněz odříkává modlitbu, t. j. introit k sv.
evangeliu, šeptem: „O panovníku, Hospodine, Bože náš, který
jsi ustanovil řády a zástupy andělův a archandělů ke službě
slávy své, dovol, aby spolu s námi vstupovali Tvoji andělové
svatí a s námi přisluhovali a s námi oslavovali Tvou dobro-
tivost!" Bulasitě: ííeboť Tobě náleží sláva, česť a klanění.
Otci, Synu a Duchu sv. nyní, vždycky a na věky věkův."
Choř: „Amen." Je-li modlitba ukončena, promlouvá jáhen ke
knězi: „Požehnej, pane, svatý introit (vchod)!" a ukazuje štolou
na stranu východní. Kněz dělá znamení kříže k východu,
říkaje: „Veleben budiž vchod svatých Tvých vždycky, nyní
a po všechny věky!" Choř: „Amen." Nato přistoupí jáhen
k biskupovi, aby políbil sv. evangelium; není-li tu biskupa,
učiní to kněz. Když dokončen byl poslední zpev^ pokročí
jáhen do prostřed a stoje před knězem, pozdvihne poněkud
ruce, ukazuje sv. evangelium a praví: „Moudrost! Vstaňte po-
božně!" Poklonivše se, kráčejí oba, kněz za jáhnem, do pres-
bytéře : jáhen pak položí sv. evangelium na oltář. Zpěváci zpí-
vají obvyklé zpěvy denní.

10. „Svatý, svatý, svatý!" Když schyluje se zpěv ke
konci, pokloní se j áhen knězi a drže rukou štolu, dí: „Žehnej,
pane, čas jest trisagia!" Kněz žehnaje, říká: „Neboť Ty jsi
svatý. Ty Bože náš, vždycky, nyní i po věky věkův." Po
skončeném zpěvu přistoupí jáhen k posvátným dveřím,
ukazuje věřícímu lidu štolu a praví hlasitě : „Na věky věkův."
Choř:- „Amen." Zatím, co zpívá se v choru třikrát Svatý,
vykonává kněz potichu modlitbu k témuž hymnu: „Svatý
Bože, který dlíš mezi svatými, který od serafinů chválen a ve-
leben jsi hlasem třikráte svatým, který oslavován jsi od che-
rubínův, kterému klaní se všeliká moc nebeská, který
z ničeho všecko uvedl jsi do života, který jsi stvořil člověka
k obrazu a podobenství svému a ozdobil jsi jej darem vše-

') Kde jáhen stává před branou královskou.

Mše katechumenů. 121

likým, který propůjčuješ prosebnikům rozum a moudrosf, ne-
pohrdáš hříšníkem, nýbrž dáváš mu pokání ke spáse, který
jsi učinil nás, ponížené a nehodné sluhy své, hodnými, aby-
chom stáli tuto hodinu před slávou svatého oltáře Tvého
a slušně Tobě se klaněli a Tebe oslavovali : Ty, ó Pane, přijmi
z úst našich, z úst hříšníků, „Svatý, svatý, svatý!" a shlédni
na nás ve své dobrotivosti, promiň nám všeliký hřích, dobro-
volný i nedobrovolný, posvěť duše naše i těla a propůjč,
abychom uctívali Tebe ve svatosti po všechny dny života na-
šeho. Na přímluvu svaté Matky boží a všech svatých, kteří
Tobě se líbili od věčnosti." Hlasitě: „Nebot Ty isi svatý, Ty,
Bože náš, a Tobě díky vzdáváme Otci, Synu a Duchu sv.
nyní, vždycky a na věky věkův." Choř: „Amen." Choř zpívá
na to: „Sláva Bohu Otci, Synu a Duchu sv." atd. Xněz
i jáhen zpívá taktéž třikrát Svatý, klaníce se po třikráte
před oltářem.

11. Epištola a alleluja. Brzy po tom praví jáhen ke
knězi : „RaČiž, pane" i) a jdou oba ke křeslu ; cestou modlí se
kněz: „Veleben buď. Jenž přichází ve jménu Páně!" Jáhen
vece: „Žehnej, pane, vznešený trůn!" Kněz: „Yy výšen jsi
na trůně slávy říše své, který sedíš nad cherubíny, nyní,
vždycky a na věky věkův." Jáhen stane před branou (krá-
lovskou) a dí : „Pozor mějme ! •' Kněz: „ Pokoj všem ! " Jáhen:
„Moudrost !" Čtenář (lector) počíná : „Alleluja ! Žalm Davidův,"
A jáhen opět: „Pozor mějme!" čtenář říká úvod 2) k epi-
štole denní. Jáhen po třetí: „Pozor mějme!" Když skončí
se čteni epištoly, volá kněz: „Pokoj Tobě!" Jáhen: „Mou-
drost" a Ohoř: „Alleluja. Žalm Davidův."

12. Evangelium.Jáhen chopí se kaditelnice a kadidla,
přistoupí ke knězi a praví: Žehnej, pane, kadidlo!" Kněz
žehná, modle se: „Obětujeme Tobě kadidlo, Kriste, Bože náš,
k vůni duchovní sladkosti ,• uděl nám za to milost svého Ducha
svatého, vždycky, nyní a po věky věkův. Amen." Jáhen do-
kola okuřuje svatý prestol, celou svatyni a velký pokrov. Od-
loživ kaditelnici, přistoupí ke knězi, pokloní se mu a dotýkaje
se prsty svými stolu a evangelia, které uloženo jest na oltáři

^) To jest: Eač odebrati se ke svému křeslu.

^) Před epištolou čtou se odstavce žalmové, kterýžto livod slově

TtQOXBÍ^BVOV.

122 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

vece: „Želinej, pane, hlasatele sv. apoštola a evangelisty N."
Kněz dělá nad nim znamení křiže a pravi: „Na přimluva
svatého a slavného apoštola a evangelisty N. nechat dá tobě,
hlasateli evangelia, Pán slovo, aby jsi hlásal je s mnohou moci."
Jáhen odvětí: „Amen" a pokloniv se zbožně před sv. evan-
geliem, projde posvátnou branou, (před nim kráčejí ti, kdož
nesou světlo a kadidlo) a postaví se u ambony či na jiné
určité stanovisko. Kněz nedaleko oltáře trvaje, dívá se k zá-
padu a volá hlasitě: „Moudrost! Vstaňte zbožně! Poslechněme
svatého evangelium!" Jáhen: „čtení sv. evangelia sv. evan-
gelisty N." Choř: „Sláva Tobě, ó Pane!" Kněz: „Pozor
dejme!" Když se dočte evangeKum, vece kněz jáhnovi: „Pokoj
tobě!" a jáhen pokročí až k posvátné bráně, odevzdávaje
sv. evangelium knězi. Nato zaujav obvyklé místo, počíná : „Vo-
lejme všichni z celé duše a z celého ducha!" Choř: „Pane,
smiluj se!" Jáhen: „Všemohoucí Pane, Bože otců našich, pro-
síme Tě, vyslyš nás a smiluj se nad námi!" Ohoř: „Pane,
smiluj se! Jáhen: „Smiluj se nad námi, ó Bože, podle svého
velikého milosrdenství, prosíme Tě, smiluj se, Pane!" Choř:
„Pane, slituj se!" Jáhen: „Opět prosíme za nejzbožněj-
šího a Bohem chráněného císaře i), aby mu dal moc, vítězství,
vytrvalost, pokoj, zdraví a spásu a aby jemu Pán Bůh náš
tím více ku pomoci přispíval a ve všem jej řídil a jemu
k nohám kladl všelikého nepřítele a odpůrce*" Choř: „Pa.ne,
smiluj se!" Nato modlí se kněz potichu tuto modlitbu: „Pane,
Bože náš, přijmi od služebníků svých vroucí vzdechy a smiluj
se nad námi podle množství svého milosrdenství a sešli nám
slitování své a i všemu lidu svému, který očekává u Tebe
hojné smilování." Hlasitě: „Nebot milosrdný jsi Ty a dobro-
tivý, ó Pane, a my vzdáváme Tobě dík, Otci, Synu a Duchu
sv., nyní, vždycky a na věky věkův." Choř: „Amen."

13. Propouštění katechumenův. Jáhen: „Proste, ka-
techumeni, Pána!" Choř: „Pane, smiluj se!" Jáhen: „Věřící,
modleme se za katechumeny, aby Pán nad nimi se slitoval!"
Choř: „Pane, smiluj se!" Jáhen: „Kéž je ozbrojí slovem
pravdy!" Choř: „Pane, smiluj se!-* Jáhen: „Kéž zjevným
učiní jim evangeKum spravedlnosti!" Choř: „Pane, smiluj se!"
Jáhen: „Nechat je sjednotí se svou svatou, katolickou a apo-
štolskou církví! Choř: „Pane, smiluj se!" Jáhen: „Zachraň,

^) Éíká se obyčejně v čísle množném.

Mše věřícícli 123

smiluj se, přijmi je a opatruj, ó Bože, milosti svou!" Clior:
„Pane, smiluj se! Jáhen: „Katechumeni, skloňte Hávy své
před Pánem!" Ohoř: „Před Tebou, ó Pane!"

Modlitba za katechumeny před svatým obětováním, kterou
kněz koná v tichosti: „Pane Bože náŠ, který sídlíš na vý-
sostech a hledáš, co jest nízkého, který jsi vyslal ke spáse
pokolení lidského jednorozeného Syna svého, Pána našeho
a Boha, Ježíše Krista; pohlédni na služebníky své, katechumeny,
kteří před Tebou sklánějí šíje své a učiň je hodnými v pravý
čas, aby dosáhli koupele druhého narození, odpuštění hříchův
a roucha nesmrtelnosti! Přidruž je ke své svaté, katolické
a apoštolské církvi a vřaď je mezi vyvolené stádo své!" Hla-
sitě: „Aby i oni zároveň s námi oslavovali ctihodné a veliko-
mocné jméno Otce, Syna a Ducha sv., nyní, vždycky a po
věky věkův." Choř: „Amen." Na to vezme do nikou kněz
korporále a rozprostře je, jako obyčej jest. Jáhen řekne:
„Yšichni, kdož katechumeni jste, odejděte! Katechumeni odej-
děte! Yšichni, kdož katechumeny jste, odejděte! Žádný kate-
chumen ať tu nezůstává! Avšak, vy věřící všichni, proste spolu
s námi Pána opět a opět." Ohoř: „Pane smiluj se!"

14. Počátek mše pro věřící. Rozprostřev korporále,
modlí se kněz v tichosti první modlitbu za věřící: „Děkujeme
Tobě, Pane Bože zástupův, že jsi nás hodný učinil, abychom
nyní opět stáli před svatým oltářem Tvým a vzývali Tebe,
abys slitoval se nad hříchy našimi a poklesky lidu. Přijmi,
ó Pane, prosby naše a učiň nás způsobilými, abychom před-
nášeli Tobě modlitby a vzdechy i nekrvavou obět zaveškeren
Tvůj lid; učiň nás, kteří stojíme ke svaté službě Tvé, hodnými,
abychom mocí sv. Ducha Tvého bez viny a bez úhony při
dobrém svědectví svědomí našeho Tebe vzývaK vždycky a na
každém místě, by jsi nás vyslyšel a milostiv nám býti ráčil
vedle plnosti své dobroty." Zatím, co kněz takto se modlí, říká
j áhen, je-U přítomen, modlitby za pokoj na obvyklém místě
mimo presbytéř: „Opět a opět prosme Pána v pokoji!" Ohoř:
„Pane, smiluj se!" Jáhen: „Pro tqto posvátné obydlí, pro cele
město, a krajinu i jejich věřící osadníky prosme Pána za pokoj!"
Ohoř: „Pane, smiluj se!" Jáhen: „Za příznivé povětří, za
zdar plodin polních, za pokojné časy prosme Pána!" Choř:
„Pane, smiluj se!" Jáhen: „Za plavící se, cestující, nemocné,
utiskované, zajaté a spásu jejich prosme Pána!" Ohoř: „Pane,

124 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

smiluj se!" Jáhen: „Abychom zbaveni byli vší úzkosti a zlosti,
nebezpečenství a útisku, prosme Pána!" C b. o r: „Pane, smiluj
se!" Jáhen: „Přijmi nás, zachraň, smiluj se nad námi a ochra-
ňuj nás. Bože, ve své milosti!" Choř: „Pane, smiluj se!"
Jáhen: „ Moudr osf. !" Kněz dí na to hlasitě: „Nebot Tobě
náleží veškerá sláva a čest a klanění, Otci, Synu a Duchu sv. nyní,
vědycky a na věky věkův!" Ohoř: „Amen."

Kněz modlí se potichu druhou modlitbu za věřící: „Opět
a opět klaníme se Tobě a prosíme Tebe, ó Dobroději přelaskavý,
abys shlédl na modlitby naše a očistil naše srdce i těla od
všeliké skvrny těla i ducha, abys nám dopřál bez viny a hany
místa před svatým oltářem svým. Propůjč pak, ó Bože, i těm,
kteří spolu s námi prosby skládají, vzrůst života a víry a po-
znání v duchu. Dej těm, kteří ustavičně slouží Tobě v bázni
a s láskou, aby bez viny a v nevinnosti měli účastenství Tvých
svatých tajemství a nebeského království." Při modlitbě kněžské
říká jáhen modlitby za pokoj. Kněz ukončí je hlasitě:
„Abychom od té chvíle mocností Tvou chráněni jsouce. Tobě
díky vzdávali, Otci, Synu a Duchu sv. nyní, vždycky a na věky
věkův." Ohoř: „Amen."

15. Ohvalozpěv andělský. Na to pějí zpěváci chvalo-
zpěv cherubínův. Jáhen přistoupí ke knězi s kadidlem a okuřuje
svatý prestol kolem a v podobě kříže, i sakrarium i kněze a
stane potom uctivě po levé ruce knězově. liTásleduje modlitba,
kterou potichu vykonává kněz, an kůr zpívá chvalozpěv
cherubínův: „Žádný z těch, kteří zapleteni jsou do žádostí a
náruživostí tělesných, není hoden, aby přistoupil k Tobě aneb
se blížil, anebo Tobě sloužil, králi slávy! Nebot jest to věc
veliká Tobě sloužiti a hrozí se jí i mocnosti nebeské. Avšak
Ty jsi stal se člověkem z nevýslovné a nezměrné lásky k lidem,
ničeho nezměniv ani neproměniv a nazván jsi byl naším Vele-
knězem a jakožto Pán všehomíra odevzdal jsi nám slavení této
vznešené a nekrvavé oběti. Neboť Ty, ó Pane, Bože náš, Ty
jediný panuješ nebi i zemi. Ty, který vznášíš se nad trůnem
cherubínův, který jsi pánem serafinů a králem israelským.
Který sám jsi svatým a prodléváš ve své svatyni. Tebe tedy
prosíme, který sám jediný dobrý jsi a rád slechu poskytuješ,
pohlédni na mne, hříšného a neužitečného sluhu svého a očisti
srdce mé a duši mou od zlého svědomí a učiň mne silným mocí
sv. Ducha svého, abych oděn jsa milostí kněžskou, při tomto

Mše Těřících. 125

posvátném Tvém oltáři trval a posvěcoval Tvé svaté a nepo-
skvrněné Tělo a Tvou předrahou krev. Neboť před Tebou úpím,
šiji maje skloněnu, a Tebe vzývám: „ISTeodvracuj ode mne
tváře své a nezamítej sluhu svého, nýbrž učiň mne hodným,
aby ode mne hříšného a nehodného sluhy Tvého mohly při-
neseny býti Tobě dary tyto! Nebot Ty sám jsi to, který obě-
tuje a obětován jest, přijímá a rozděluje, Kristus Bůh náš ;
a Tobě vzdáváme čest spolu s věčným Otcem Tvým a nejsvě-
tějším i dobrým i životodárným Duchem Tvým nyní, vždycky
a po všechny věky. Amen." Fo skončené modlitbě zpívají spo-
lečně chvalozpěv cherubínův a žalm padesátý.

16. Velký introit anebo introit k darům obět-
ním. Poklonivše se třikráte, kráčejí ke kredenci; jáhen kráčí
napřed s kadidlem a při okuřování darů obětních říká : „Bože,
buď milostiv mně hříšnému!" Na to di ke knězi: „Pozdvihni,
pane!" Kněz položí velký pokrov na levé rámě jáhnovo, řka:
„Y pokoji pozdvihněte ruce své ke svatyni a oslavujte Pána.
Požehnej Tobě Hospodin ze Siónu, který učinil nebe i zemi,
vždycky, nyni a po věky věkův. Amen." Na to položí jáhen
uctivě na hlavu svou patenu; kněz nese kalich a jáhen třímá
pravicí (jedním prstem) kaditelnici. Cestou chrámem modlí se
oba za veškerý lid, říkajíce : „Kéž rozpomene se Pán nás všech
v říši své vždycky, nyní a po věky věkův." Choř: „Amen."
Tato slova se opakují, pokud není ukončen velký introit. Vstu-
pujíce do presbytéře, říkají : „Požehnaný, jenž přichází ve jménu
Páně!" Kněz složí dary obětní a dí: „Když ctihodný Josef
sňal neposkvrněné tělo Tvé se dřeva (kříže), zavinul je bílým
plátnem a vonnou masti, a když všecko řádem bylo vykonáno,
položil je do hrobu." Kněz sejme vela s pateny a kalichu ;
načež složiv velům s beder jáhnových, okouří je a položí na
dary obětní. Potom jáhen okuřuje po třikráte řečené dary,
modle se: „Popřej zdaru Siónu, ó Pane, vedle dobrotivosti své!"
Společně říkají: „Bože, buď milostiv mně hříšnému!" a klaní
se třikráte před svatým prestolem. Kněz stojí a jáhen uklání
před ním hlavu, prose: „Modli se za mne, pane!" Kněz od-
větí : „Duch sv. sestup na tebe a síla nejvyššího nechať zastíní
tebe!" Jáhen: „Týž Duch sv. račiž s vámi i snámi zastávati
úřad přesvatý, nyní, vždycky a po věky věkův. Amen." Na
to vece jáhen: „Eozpomeň se na mne, svatý Pane!" Kněz
dí : „Nechať rozpomene se Pán na sv. jáhenství tvé ve své

126 Liturgie sv. Jana Chrysostoina.

říši vždycky, nyní a po věky vekův." Jáhen: „Amen, amen,
amen." Pokloní se a přišed na obyčejné místo své, di : „Do-
konejme modlitby své Pánu!" Choř: „Pane, smiluj se!"
Jáhen: „Za vzácné dary obětní prosme Pána!" Choř: Pane,
smiluj se!" Jáhen: „Za tento svatý dům a za ty, kteří sem
přicházejí, plni jsouce víry, zbožnosti a bázně boží, prosme
Pána ! " C h o r : „Pane, smiluj se ! " Já h e n : „Abychom zhostěni byli
všelikého útisku, pokut, nebezpečenství a úzkosti, prosme Pána!"
Choř: „Pane, smiluj se!"

17. Obětování. Kněz položiv dary obětní na oltář,
říká potichu následující modlitbu: „Pane, všemohoucí Bože,
který sám jediný jsi svatý, který přijímáš obět chvály od těch,
kteří vzývají Tebe celým srdcem, přijmi od nás, hříšníkův, mod-
litbu a ulož ji na svatý oltář svůj ! Učiň nás způsobilými,
abychom obětovali Tobě duchovní dary a oběti za hříchy naše
a poklesky lidu a propůjč, abychom nalezli milost před Tebou
a aby příjemná byla Tobě obět naše a dobrý duch milosti Tvé
aby bydlil v nás, v těchto darech a ve veškerém lidu!" Jáhen:
„Přijmi nás, zachraň, smiluj se nad námi a opatruj nás rukou
svou, ó Bože!" Choř: „Pane, smiluj se!" Jáhen: „Aby
každý den byl dokonalý, svatý, pokojný a bez hříchu, prosme
Pána!" Choř: „Propůjč toho. Pane!" Jáhen: „Vyprosme si od
Pána anděla pokoje, věrného vůdce, strážce duší a těl našich!"
Choř: „Propůjč toho. Pane!" Jáhen: „Vyprosme si na Pánu
prominutí a odpuštění našich hříchův a pokleskův!" Choř:
„Propůjč toho. Pane!" Jáhen: „Co dobrého a spasitelného pro
duše a pro pokoj světa, vyprosme siná Pánu!" Ohoř: „Propůjč
toho, Pane!" Jáhen: „Abychom ostatek života dokonali
v pokoji a pokání!" Choř: „Propůjč toho. Pane!" Jáhen:
„Vyprosme si na Pánu křesťanský konec života, bez bolesti a
výčitek, v pokoji, abychom dobře obstáK před hroznou stolicí
soudcovskou!" Ohoř: „Propůjč toho, Pane!" Jáhen: „Slavíce
památku nejsvětější, neposkvrněné, nade vše blahoslavené, naší
slavné paní a Matky boží a vždy Panny, Marie, i všech svatých,
poroučejme sebe a vespolek a celý život náš Bohu našemu!"
Choř: „Tobě, Pane!" Kněz volá hlasitě: „Pro milosrdenství
Tvého jednorozeného Syna, s kterým slaven jsi, jakož i spolu
s nejsvětějším, dobrým a života dámým Duchem, nyní, vždycky
a po věky věkův." Ohoř. „Amen."

Mše věřících. 127

18. Políbení pokoje. Kněz: „Pokoj budiž všem!"
Jáhen: ^Láskou k sobě lněme, abychom svorně chválili"*
(Ohoř:) „Otce, Syna a Ducha sv., Trojici stejné podstaty
a nerozdílnosti." Kněz pokloní se třikráte a dí třikráte po
tichu: „Chci milovati Tebe, sílo má. Pán jest utvrzení mé a
útočiště."

19. Vyznání víry. Jáhen políbí stolu, pokloní se tři-
kráte a volá: „Brána, brána í^) V moudrosti poslechněme!"
Choř: „Věřím v jednoho Boha, všemohoucího Otce, Stvořitele
nebe a země" atd.

20. Praeface. Jakmile ukončeno jest Vyznání víry,
řekne jáhen hlasitě: „Stůjme v mravnosti, stůjme v uctivosti!
Pozor mějme, abychom v pokoji přinesli svatou oběť!" Choř:
„Milostivé udělení pokoje, oběť chvály I** Kněz vece hlasitě:
„Milost Pána našeho Ježíše K!rista, láska Boha Otce a úča-
stenství Ducha sv. budiž se všemi vámi!" Choř: „I s duchem
tvým." Kněz: „Srdce vzhůru!" Choř: „Máme je povznesena
k Pánu!^' Kněz: „Díky vzdávejte Pánu!" Choř: „Dů-
stojno a spravedlivo jest klaněti se Otci a Synu a Duchu sv.,
jednobytné a nerozdílné Trojici." Kněz skloniv se, koná
modlitbu potichu: „Důstojno a spravedlivo jest Tebe oslavo-
vati, Tebe velebiti, Tebe chváHti, Tobě díky vzdávati, Tobě
se klaněti na všelikém místě panováni Tvého : neboť Ty jsi
Bůh nevýslovný, kterého nelze pochopiti aniž viděti aniž
postihnouti, věčný, neproměnlivý. Ty a Tvůj ze stejné pod-
staty zplozený Syn a Tvůj Duch svatý. Ty stvořil jsi nás
z ničeho, a když jsme klesli, opět jsi nás pozdvihl a ne-
opomíjel jsi činiti vše, abys vedl nás k nebi a milostí svou
nás obdařil v nebeské říši své. Za to vše děkujeme Tobě a je-
dnorozenému Synu Tvému a Duchu sv. Tvému, děkajeme za
všechno, co víme a čeho nevíme, za všechna dobrodiní vidi-
telná i neviditelná, kterých se nám dostalo. Děkujeme Tobě i
za tuto svatou službu, kterou jsi ráčil přijmouti z rukou na-
šich, ačkoU po boku Tvém stojí tisícové archandělův a desíti
tisícové andělův, cherubínův a serafinův šestikřídlých, mnoho-
očitých a vznešených." Hlasitě: „Kteří pěji zpěv vítězný a
volají mocným hlasem, říkajíce : Svatý, svatý, svatý jest Pán

^) Brána budiž zavřena.

128 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

zástupův ! Plna jsou nebesa i země. slávy Tvé! Hosanna na vý-
sostech! Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně! Hosanna
na výsostech!"

_ _21. Xa.nou» Jáhen chopiv se hvězdice, dělá jí znamení

^ kříže nad patenou a když ji byl otřel nad korporálem, políbí
ji a odloží zároveň s velkým pokrovem. Na to pokročí na
pravou stranu a mává nad obětními dary rypydou nebo velkým

. pokrovem, jestliže rypydy není po ruce. Kněz modlí se šeptem :
„S těmito blahoslavenými mocnostmi my voláme k Tobě, mi-
lostivý Pane, říkajíce : Svatý jsi Ty a přesvatý. Ty a ze stejné
podstaty zplozený Syn Tvůj a sv. Duch Tvůj ; svatý jsi Ty a
přesvatý a velikomocná jest sláva Tvá. Který jsi tak miloval
svět, že jsi dal jednorozeného Syna svého, aby žádný, kdož
v něj věří, nezahynul, nýbrž měl život věcný. On přišel a do-
konal dílo, jež za nás přijal na sebe, a oné noci, kdy vydán
byl, či spíše sám sebe vydal za život světa, vzal chléb do svatých
a neposkvrněných rukou svých a díky učiniv a požehnav a
zlomiv, dal svým svatým učeníkům a apoštolům, řka: (Kněz
skloní hlavu, pozdvihne zbožně pravou ruku, žehná posvátný
chléb a řekne hlasitě) „Vezměte, jezte; totoť jest tělo
mé, které za vás vydáno bude na odpuštění hří-
chů v." Choř: „Amen." Jáhen pak chopí se štoly a spolu
s knězem ukazuje na posvátnou patenu a na posvátný kalich,
zatím co kněz dole říká slova: „Tvoje z Tvého." Kněz po
tichu: „Podobně i kaHch po večeři a pravil: „Píte z něho
všichni, totofi jest krev má Nového zákona, která za
vás a za mnohé vylita bude na odpuštění hříchův."
Choř: „Amen."

Kněz maje hlavu skloněnu, dí potichu: „Pamětlivi tudíž
jsouce tohoto spasitelného rozkazu a všeho, co za nás bylo
učiněno., kříže, hrobu, z mrtvých vstání po třech dnech, na
nebe vstoupení, trůnu po pravici, druhého a slavného příští,
(hlasitě): obětujeme Tobě Tvoje z Tvého ve všem a za všechno."
Choř: „Tobě pějeme chválu, Tebe velebíme. Tobě děkujeme,
ó Pane, a prosíme Tě, Bože náš!'^ Kněz skláněje opět hlavu,
vece potichu : „I přinášejíce Tobě tuto případnou a nekrvavou
službu, prosíme, modlíme se a žádáme: Sešli svého Ducha sv.
na nás a na tyto dary předložené." Jáhen odloží rypydu nebo
velům, které rukou držel, přistoupí ke knězi a oba hluboce
kloní se před svatým prestolem, modlíce se v duchu: „Pane,

Mše věřících. 129

buď milostiv mně hříšnému!" Tak říkají šeptem po třikráte.
„Pane, který jsi seslal na apoštoly nejsvětějŠíiio Ducha o ho-
dině třetí, neodnímej ho, ó Dobroději, od nás I"* A: „Srdce čisté
stvoř ve mně, ó Bože, a ducha přímého obnov v útrobách
mých!" Jáhen skloní potom hlavu, ukazuje štolou na posvátný
chléb a dí potichu: „Požehnej, Pane, posvátný chléb !" Kněz
pak stoje zpříma, znamená svatý chléb třikráte křížem, říkaje
potichu: „Učiň tento posvátný chléb drahocenným tělem Krista
svého!" Jáhen: „Amen." A opět jáhen: „Požehnej, pane, po-
svátný kalich!" Kněz žehnaje, říká : „Co v tomto kaKchu jest,
budiž drahocennou krví Krista Tvého!'' Jáhen: ^^Amen."
Jáhen ukazuje opět štolou na obě svaté způsoby a praví:
„Žehnej, pane!" Kněz žehná obé rukou, říkaje: „Proměniv
je Duchem Tvým svatým." Jáhen: „Amen, amen, amen."
Jáhen skloní hlavu a dí knězi: „Rozpomeň se na mne hříšného,
svatý pane !" To řka, vrátí se tam, kde prve stál, a vezme do
rukou rypydu. Kněz pak modlí se potichu: „Aby prospělo to
přijímajícím k občerstvení duše, k odpuštění hříchův, ke spo-
lečenství sv. Ducha, k dokonání říše nebeské, k důvěře v Tebe
a nikoli k soudu nebo k zavržení."

Kněz pokračuje : „Také přinášíme Tobě tuto případnou
obět za ty, kteří zesnuli v Kristu, za praotce, otce, patriarchy,
proroky, apoštoly, kazatele, evangelisty, mučenníky, vyznavače,
zdrželivé panice a za každou duši, která u víře pouť dokonala."
Hlasitě: „Obzvláště za nejsvětější, neposkvrněnou, nade vše
blahoslavenou, přeslavnou královnu a Matku boží a ustavičnou
Pannu Marii." Ohoř zpívá: „V pravdě důstojno jest chváKti
tebe. Rodičko Boží, povždy blahoslavení hodná a dokonce ne-
poskvrněná a Matko Boha našeho; která jsi ctihodnější nežli
cherubíni, daleko vznešenější nežli serafini, která jsi bez úhony
porodila Boha Slovo; jakožto pravou Rodičku boží tebe ve-
lebíme!" Nebo zpívá se zpěv na ten den připadající. Zatím
okuřuje jáhen svatý prestol kolem a seznamy kostelní (dip-
*yc^y) í rozpomíná se na zemřelé i živé, jak mu libo. Kněz
pak nakloněn jsa, modlí se potichu : „Pamatujíce na sv. Jana,
proroka, předchůdce Páně a křtitele, svatých a blahoslavených
apoštolův; sv. N., jehož památku slavíme, a všech Tvých svatých,
k jejichž přímluvě na nás shlédni, ó Bože, a rozpomeň se na
všechny, kteří zesnuli, majíce naději z mrtvých vzkříšení k ži-
votu věčnému." Tuto upomíná se kněz na živé a zenuřelé, pokud
Dr. Krásí, Sv. Prokop. 9

130 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

je mu libo. Za živé modli se: „Za spásu, ochranu a prominuti
hříchů služebníka božího N." Za zemřelé modlí se: „Za pokoj
a občerstvení duše služebníka Tvého N., ve stánku světla, kde
není zármutku a lkáni; popřej jí pokoje, Ty Bože náš, uděl jí
odpočinutí tam, kde zírati může na obličej Tvůj. Také prosíme
Tebe, abys rozpomenul se, Pane, na veškeré pravověřící bi-
skupstvo, Da ty, kteří věrně přisluhují slovem pravdy Tvé, na
veškeren stav kněžský, jáhenský v Kristu a všechno duchovenstvo.
Také přinášíme Tobě tuto dokonalou oběť za celou oby-
dlenou zemi ; za svatou, katolickou a apoštolskou církev ;
za ty, kteří žijí v nevinnosti a bohumilé bázni; za naše nej-
věrnější a Krista milující císaře ; za celý dvůr a vojsko jejich.
Popřej jim, ó Pane, pokojného panství, abychom i my za pokojné
doby jejich klidný, bezpečný život tráviti mohli ve všeliké
zbožnosti a poctivosti." Jáhen obrátí se potom ke dveřím
presbytéře a drže třemi prsty štolu, říká : „ A na každého a na
každou (t. j. rozpomeň se, Pane)." Choř zpívá: „A na každého
a na každou." Kněz hlasitě: „Především rozpomeň se, ó Pane,
na našeho nejdůstojnějšího arcibiskupa N., kterého račíž za-
chovati u víře svaté církve své, aby byl ctěn, blaze a dlouho
žil a věrně přisluhoval slovem pravdy Tvé." Jáhen stoje
u dveří, praví: „Na nejdůstojnějšího arcibiskupa našeho N. nebo
biskupa (podle hodnosti jednoho každého). I na toho, který
obětuje tyto posvátné dary, na nejzbožnějšího kněze N. Za
spásu našich bohumilých a Bohem chráněných císařův." Kněz
modlí se potichu: „Rozpomeň se, ó Pane, na město, ve kterém
bydlíme, a na všeliké město a krajinu a na věřící obyvatelstvo
jejich. Pamatuj, Pane, na plavící se, cestující, nemocné, utisko-
vané, zajaté a na spásu jejich. Eozpomeň se, ó Pane, na ty,
kteří přinášejí ovoce a statečně pracují ve svatých chrámech
Tvých a pamatují na chudé, a nám všem sešli milosrdenství
své." Hlasitě: „A dopřej nám, abychom jedněmi ústy a jedním
srdcem oslavovali a velebili přemocné jméno Tvé, Otce, Syna
a Ducha sv. nyní, vždycky a po všechny věky." Choř: „Amen."

Kněz obrátí se ke dveřím a žehnaje, praví hlasitě : „A smi-
lováni veKkého Boha a Spasitele našeho Ježíše Krista budiž
se všemi vámi!" Choř: „I s duchem tvým." Jáhen vyčká
příhodné chvíle ; stoje pak na obvyklém místě, vece : „Slavíce
památku všech svatých, opět a opět prosme Pána!" Ohoř:
„Pane, smiluj se!" Jáhen: „Za obětované a posvěcené draho-

Mše věřících. Í31

cenné dary prosme Pána ! •' G h o r : „Pane, smiluj se ! " Jáhen:
„Aby nám nejdobrotivější Bůh, který přijal je na svůj svatý,
nebeský oltář k líbezné vůni duchovní sladkosti, propůjčil
milost nebeskou a dar Ducha nejsvětějšího, prosme Pána!"
Ohoř: „Pane, smiluj se!" Jáhen: „Abychom zbaveni byli vše-
likého útisku, hněvu, nebezpečenství a úzkosti, prosme Pána!'~
Choř: „Pane, smiluj se!" Kněz modlí se potichu: „Tobě,
ó dobrotivý Pane, poroučíme celý život svůj a celou naději
svou a prosíme a modlíme se a lkáme, abychom byli hodnými
podíl míti na nebeských a hrozných tajemstvích tohoto po-
svátného a duchovního stolu při čistém svědomí, na odpuštění
hříchův, k prominutí pokleskův, ke společenství Ducha svatého,
k dědictví království nebeského, k důvěře v Tebe, a nikoliv
k soudu nebo zavržení." Jáhen: „Přijmi nás, zachraň, smiluj
se nad námi a opatruj nás, ó Bože, svou milostí. " Choř:
„Pane, smiluj se!"* Jáhen: „Aby každý den byl dokonalý,
svatý, pokojný a bez hříchu, prosme Pána!" Choř: „Propůjč
nám toho, Pane!" Jáhen: „Anděla pokoje, věrného vůdce a
strážce duší našich i těl vyprosme si na Pánu!" Choř: „Pane
propůjč nám ho!" Jáhen: „Zato, co dobrého a spasitelného pro
duše naše a pro pokoj, vyprosme sobě na Pánu!" Choř: Propůjč
nám toho. Pane!" Jáhen: „Abychom ostatek života svého trávili
v pokoji a pokání, prosme Pána!^ Choř: „Propůjč nám toho.
Pane!" Jáhen: Prosíce za jednotu viry a společenství Ducha
sv., poroučejme sebe vespolek a celý život svůj Kristu Bohu
našemu!" Choř: „Tobě, Pane!"

22. Modlitba Páně. Kněz řekne hlasitě: „A učiň nás
hodnými, ó Pane, abychom odvážiti se mohli s důvěrou a bez
hříchu vzývati Tebe, nebeského Boha jako Otce a abychom
Ťíci mohli: (Ohoř) „Otče náš, jenž jsi na nebesích" atd. Kněz
hlasitě di : „Neboť Tobě náleží království a moc a sláva. Tobě
Otci a Synu a Duchu sv. nyní, vždycky a po všechny věky."
Choř: „Amen."

23. Příprava ke sv. přijímání. Kněz: „Pokoj buď
vám všem!" Choř: „I s duchem tvým." Jáhen: „Skloňte
hlavy své před Pánem!" Choř: „Před Tebou, Pane!" Jáhen
skloní poněkud hlavu a pohlížeje na kněze kořícího se, klaní
se také. Kněz říká při tom potichu: „Děkujeme Tobě,
kráH neviditelný, který jsi neobmezenou mocí všechno stvořil
■a vedle množství slitováni svého z ničeho k bytováni jsi po-

132 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

volal. Shlédni, ó Pane, s nebes na ty, kteří před Tebou hlavy
sklonili. Neboť neklaní se tělu a krvi, nýbrž Tobě, hroznému.
Bohu. Ty tedy, ó Pane, k dobrému řiď obětní dary tuto polo-
žené k potřebě jednoho každého z nich. S plavícími se plav^
s cestujícími konej cestu, nemocné uzdrav. Ty, ó lékaři duší]a.
těla." Hlasitě: „Milostí a smilováním a dobrotivostí jednoroze-
ného Syna, s kterým veleben jsi ve spolku s nejsvětějším, do-
brým a oživujícím svatým Duchem, nyní, vždycky a po všechny
věky věkův!" Choř: „Amen." Kněz modlí se potichu: „Po-
patři na nás. Pane Ježíši Kriste, Bože náš, se svého svatého
sídla a s trůnu slávy říše své a přijď uzdravit nás, který
s Otcem na výsostech spolu bydlíš a tuto zároveň při nás ne-
viditelně prodléváš, a raciž mocnou rukou svou sdíleti s námi.
neposkvrněné Tělo své a svou předrahou Krev, a skrze nás-
sdílej je i všemu lidu."

24. Pozdvihování Svátosti a klanění se jí. Nato-
klaní se kněz a jáhen na místě, kde právě stojí, říkajíce po
třikráte: „Pane, buď milostiv mně hříšnému!" I veškeren lid
klaní se pobožně. Když pak uzří jáhen, že kněz vztahuje ruku
a dotýká se svatého chleba, aby jej pozdvihoval, volá hlasitě:
„Pozor dejme!" A kněz: „Svaté svatým!" Choř: „Jeden jest.
svatý, jediný Pán Ježíš Bjristus ve slávě Otcově. Amen."

25. Lámání sv. hostie. Potom zpívá choř „přijímání"
denní nebo toho svatého, jehož svátek připadá. Jáhen opáše-
se štolou v podobě kříže a stoje po pravé straně kněze, jenž
drží svatý chléb, praví: „Rozlom, pane, svatý chléb!" Kněz.
pak rozlomí jej pozorně na čtyři díly, říkaje: „Láme se a roz-
děluje Beránek boží, Syn Otce, který láme se, ale neumenšuje,.
vždy se požívá a neubývá : který posvěcuje ty, kteří mají úča-
stenství v něm."

26. Míšení Těla a Krve Kristovy. Nato chápe se-
jedné částice svatého chleba a drží ji rukou. Jáhen pak uka-
zuje štolou na posvátný kalich a dí : „Naplň, pane, svatý kalich!"-
A kněz vece: „Plnost víry svatého Ducha." Ihned učiní zna-
mení sv. kříže a spustí sv. chléb do kalicha. Jáhen: „Amen."
Nato vezme teplou vodu a řekne knězi: Požehnej, pane, tutO'
posvátnou teplou vodu!" Kněz žehnaje, vece: „Velebena budiž,
horkost svatých Tvých vždycky, nyní a po všechny veky.
Amen." Jáhen nalije ji v podobě kříže do kalicha a dí::
„Horkost víry plná Ducha sv. Amen." A tak učiní po třikráte.-

Mše věřících. 133

27. Přijímáni. Potom postaví nádobu teplé vody
stranou, a kněz mu řekne: „Přistup sem, jálině!" Jáhen při-
kročí, hluboce se kloní a prosí za odpuštění. Kněz pak podává
mu svatý chléb. Jáhen políbí mu ruku a přijímá svatý chléb,
říkaje: „Dej mně, pane, drahocenné a svaté Tělo Pána a Boha
a Spasitele Ježíše Krista." Kněz: „Podávám ti drahocenné
a svaté a neposkvrněné Tělo našeho Pána a Boha a Spasitele
Ježíše Krista na odpuštění hříchův a k životu věčnému."
Jáhen postoupí, hlavu maje skloněnu, na zadní stranu oltáře
a modlí še podobně jako kněz. I kněz vezme svatý chléb,
skloní hlavu před svatým prestolem a modlí se takto : „ Yěřím,
Pane, a vyzxiávám, že jsi Kristus, Syn Boha živého, který jsi
přišel na svět zachránit hříšníkův, z nich jsem já první atd."
Dále: „Přijmi mne, jakož dnes účastenství mám tajuplných
hodů Tvých. Nebot nezjevím tajemství nepřátelům Tvým, nechci
Ti dáti políbení jako Jidáš, nýbrž s lotrem vyznati chci Tobě
a řeknu: Rozpomeň se na mne, Pane, v říši své!" Dále: „Pane,
nejsem hoden, abys vešel pod nečistou střechu duše mé. Avšak
jako ráčil jsi odpočívati v jeskyni a v jeslích zvířat neroz-
umných a v domě Simona malomocného, a jako přijal jsi hří-
šnici mně podobnou, když před Tebe vstoupila, podobně račiž
i vejíti do jeslí duše mé a do poskvrněného, mrtvého a malo-
mocného těla mého. A jako neštítil jsi se nečistých úst hříšnice,
která líbala nohy Tvé, tak i. Pane můj a Bože, nevzdaluj se
mne hříšného, nýbrž dobrotivostí a laskavostí svou propůjč mně,
abych mel účastenství svatého Těla a Krve Tvé. Bože můj,
odpust, promiň, zahlaď hříchy mé, kterými proti Tobě jsem se
provinil, vědomě i nevědomě, slovem i skutkem. Vše promiň
mně svou milostí na přímluvu Tvé neposkvrněné a vždy pa-
nenské Matky, uchraň mne hříchu, abych přijímal drahocenné
a neposkvrněné Tělo Tvé ke spáse duše i těla. Kebot u Tebe
jest panování a moc a sláva, Otce, Syna i Ducha sv., nyní,
vždycky a po věky věkův. Amen." A tak tedy přijímají svatý
chléb a podobně i posvátný kalich ; totiž nejprve přijímá kněz
třemi doušky, říkaje při prvním: „Ye jménu Otce," při druhém:
„i Syna," při třetím: „i Ducha sv." Přijav, vytře posvátný
kalich, otře rty své pečlivě a uctivě, říkaje: „Totě doteklo se
rtů mých a odejme ode mne nespravedlnost mou a očistí mne
od hříchů mých, nyní, vždycky a po věky věkův. Amen." Drže
pak rukama posvátný kalich, zavolá na jáhna: „Jáhne, přistup

134 Liturgie sv. Jana Chrysostoma.

sem!" Jáhen se přiblíží, pokloní se jednou a vece: „Hle, při-
cházím ke králi nesmrtelnému." A: „Věřím, Pane, a vyznávám"
atd. Kněz pak dí: „Účastenství má, služebník boží, jáhen N.
drahocenného a svatého Těla a Krve našeho Pána a Vykupitele
Ježíše Krista na odpuštěni hřích ův a k životu věčnému. " Když
přijímá jáhen, praví kněz: „Totě doteklo se rtů tvých a odejme
od tebe nespravedlnosti tvé a očistí tebe od hříchův." Nato
vezme jáhen patenu se svatého kalicha, otře ji pečlivě posvátnou
houbou, pokryje pozorně a zbožně kalich velem a položí taktéž
ostatní vela a hvězdici na patenu.

28. Přijímání věřících. Tu chvíli otevrou bránu pres-
bytéře. Jáhen pokloní se jednou, pojme rukou uctivě svatý kalich,
poodejde ke dveřím, ukazuje kalich, zdvíhaje jej před lidem,
řka: „S bázní boží, věrou a láskou přistupte sem!" Choř:
„Amen, Amen. Požehnaný, Jenž přichází ve jménu Páně!"
(Nyní přijímá věřící lid.) A kněz žehná lidu hlasité, řka:
„Spas, ó Bože, lid svůj a požehnej dědictví svému! Choř:
„Na mnohá léta, pane!" Jáhen i kněz navrátí se ke svatému
prestolu, kněz okuřuje třikráte a díu sebe: „Nad nebesa povýšen
jsi, ó Bože, a nad veškerou zemi sláva Tvá!" Na to chopí se
pateny a položí ji jáhnovi na hlavu. Jáhen přijímá ji uctivě,
odchází mlčky, tváří ke dveřím jsa obrácen, ke kredenci a po-
loží tam patenu. Kněz pak vezme do rukou, pokloniv se, po-
svátný kalich a ke dveřím i k lidu tváří jsa obrácen, praví:
„Vždycky, nyní a povždy až na věky věkův." Choř: „Amen."

29. Po svatém příjímání. Nato modK se v tichosti:
„Díky vzdáváme Tobě, dobrotivý Bože, dobroději duší našich,
jelikož i dnešního dne ráčil jsi nás obdařiti nebeskými a ne-
smrtelnými tajemstvími. Ěiď cestu naši, utvrzuj nás v bázni
své, ochraňuj život náš, bezpečny učiň kroky naše k prosbám
a na přímluvy slavné Rodičky boží a ustavičné Panny Marie
a všech svých svatých." A jáhen vece na obvyklém místě
svém stoje: „Jakož účastenství jsme měli pravým řádem ta-
jemství božských, svatých, neposkvrněných, nesmrtelných,
nebeských a životodárných, děkujme Panu!" Choř: „Pane,
smiluj se!'' Jáhen: „Přijmi nás, smiluj se a zachovej nás,
ó Bože, ve své milosti." Choř: „Pane, smiluj se!" Jáhen:
„Aby každý den byl dokonalý, svatý, pokojný a bez hříchu,
toho si vyžádejme a poručme sebe vespolek a veškeren život
Kristu, Bohu našemu !'' Choř: „Pane, smiluj se!-' Kněz hla-

Mše věřících. 135

šitě : „Nebot Ty jsi posvěcením naším a Tobě slávu vzdáváme,
Otci, Synu a sv. Duchu, nyní, vždycky a po věky věkův."
Obor: „Amen."

30. Propuštění a požehnání. Jáhen: „Odejděmež
v pokoji!" Obor: „Ye jménu Páně!" Jáhen: „Prosme Pána!"
Obor: „Pane, smiluj se! Pane, požehnej!" Kněz říká hlasitě
následující modlitbu, stoje zaambonou, mimo presbytéř: „Pane,
který požehnám dáváš blahoslavícím Tebe, který posvěcuješ
doufající v Tebe, zachraň lid svůj a žehnej dědictví svému ;
zachovej plnost církve své, posvěcuj ty, kteří milují okrasu
domu Tvého; naplň je božskou mocí svou a neopouštěj nás,
jakož doufáme v Tebe! Uděl pokoje světu, svým chrámům,
kněžím, našim králům, vojsku jejich a veškerému lidu svému.
Nebot každý dar dobrý a všeliký dar dokonalý s hůry při-
chází, sestupuje od Tebe, Otce světel. A my vzdáváme Tobě
čest a klanění. Otci Synu a sv. Duchu, nyní, vždycky a po
všechny věky." Choř: „Amen." Choř zpívá třikráte: „Buď
jméno Páně pochváleno od toho času až na věky." Nato
žalm 22 : „ Yelebiti chci Pána v každý čas, chvála Jeho budiž
vždy na rtech mých."

Zatím, co skládají se věci posvátné, koná se následující
modlitba: „Ty, který jsi plností zákona a prorokův, Kriste,
Bože náš, který vykonal jsi veškeré dílo Otcovo, naplň radostí
a veselím srdce naše, vždycky, nyní a po všechny věky. Amen."
Po ukončené modlitbě vystoupí kněz a stoje na obvyklém
místě, rozdává požehnaný chléb. Na to pronese slova na roz-
puštěnou: „Sláva buď Tobě, Kriste, Bože náš, naděje naše,
sláva buď Tobě!" Choř: „Sláva Bohu Otci i Synu i Duchu
sv. nyní, vždycky a po všechny věky věkův. Amen." Je-li
neděle, říká kněz: „Kriste pravý Bože náš, na přímluvy své
neposkvrněné Matky, mocí drahého a oživujícího kříže, slavných
svatých a velebených apoštolův, sv. N. (jehož svátek pnpadá)^
svatých a spravedlivých prarodičů Jáchyma a Anny i všech
svatých, smiluj se nad námi a spas nás jakožto Bůh dobro-
tivý a milosrdný!" Požehná lidu a vejde dovnitř.

31. Závěrek a poslední požehnání. Kněz rozpustiv
lid, přistoupí ke kredenci a není-li po ruce jáhna, požívá sám,^
co zůstalo . ve svatém kalichu, zbožně a uctivě. Na to vyplákne
třikráte posvátn;ý kalich a dí: „Nyní propouštíš služebníka.
svého, ó Pane, v pokoji; neboť oči mé viděly spasení Tvé^

136 Liturgie sv. Jana Clirysostoma.

které připravil jsi před obličejem všech národův, světlo k osvi-
ceni pohanův a slávu lidu svého Israelského." I spořádá věci
posvátné, kalich, patenu s vely, jakož jest obyčej. Je-li jáhen
přítomen, učiní to sám. Kněz odejde do sakristie a svléká se,
říkaje po třikráte: „Svatý Bože" atd. „Nejsvětější Trojice"
atd. „Otče náš!" Na to vece propuštění Zla.toústce: „Milost,
která z úst Tvých zářila jako pochodeň, osvítila vesmír, po-
klady štědrosti připravila světu a nám ukázala výsost pokorné
mysli. Avšak Ty, jenž slovem svým nás poučuješ, Jene Zla-
toústý, pros Krista, Boha našeho, aby zachráněny byly duše
naše!" Nato modli se „kantakion" (krátkou modlitbu dikův):
„S nebe obdržel jsi božskou milost a rty svými učíš všechny
klaněti se v Trojici Bohu jedinému; přeblahoslavený, svatý
Zlatoústče, slušně velebíme Tebe ; neboť Ty jsi učitelem božských
věci povědomým." Potom říká buďto kantakion denní buďto
modlitbu o vzkříšení, jestliže totiž jest den nedělní, a propou-
štění potichu, jako obyčejně. Dokonav to, odchází z presby-
téře v obyčejném rouchu kněžském, pokloní se a řekne: „Bože,
buď milostiv mně hříšnému!" Obrácen jsa k lidu, žehná jemu
hlasitě : „Zachovej vás všechny Pán v milosti své a lásce,
vždycky, nyní a po věky věkův. Amen." Všichni odpovídají
mu, sklonivše hlavy: „Nám žehnajícího a nás posvěcujícího
zachovej. Pane, na mnohaletá!" Odcházejí pak v pokojíš Pánem
Bohem.

Hiava jedenáctá.

St. Prokop opatem kláštera sázavského.

Ačkoli světce za vůdce a představeného bratří hned od
vzniku kláštera pokládati dlužno, přece teprv o několik let
později pohnouti se dal Prokop, aby přijal název opata a jím
na roven postaven byl představeným kláštera břevnovského
a ostrovského. Latinská legenda vypravuje, že již kníže Oldřich
přiměl jej k tomu; i) avšak více věřiti jest letopisci sázav-
skému a zprávě jeho, kterak ještě za doby knížete Břetislava I.
vzpečoval se muž boží vzíti na sebe hodnost opatskou a teprve

*) Latinský životopis sy. Prokopa: „Udalricus ... beatum virům Pro=
copium protectorem et rectorem huins domus in abbatem ordinavit." Prameny
d. č. I. str. 362.

Sv, Prokop opatem. 137

po mnoliýcli domluvách, i když byl seznal, že povolnosf v té
příčině vyjde na dobré klášteru a bratřím, poddal se vůli kní-
žete a dvorského panstva jeho. i) Pozdější zpravodaji donášejí
k tomu, že požehnání k úřadu opatskému dostalo se mu
v kostele sv. Yíta na hradě pražském přísluhou biskupa Se-
bíře. 2)

Důstojnost opatská nezměnila pokorné mysli při bývalém
poustevníku sv. Prokopovi; naopak utvrdila jej ve skronmosti
a sebeobětavosti na prospěch bližních. Býval pak tak veselé
tváře a tak pln citu dobrotivosti, že k němu podřízení mívali

1) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. č. II.

str. 243 n.

2) Latinský životopis: „Violenter abbas ordinatur in pragensi ecclesia

per Severům episcopnm." Prameny d. č. I. str. 364:. Veršovaná legenda česká :

„Dojev (Břetislav) svatého Prokopa ruče,

n modlitvu jemu se poruče,

zpoviedav sě, poče jej otcem zváti,

a řka : „Otče svatý, rač mě znáti 1

Sbožie i svobodstvie vám dávaju,

opatstvie vám potvrzuju,

tobě jím býti kázaju."

Svatý Prokop mezi všemi stoje

a vládánie toho se boje,

poče kněze pro Buoh prositi,

aby jeho ráčil zbaviti,

řka: „Vidíte mě nedóstojného ;

pro Buoh volte mezi sobů jiného!

Nedóstojen sem břemene toho ;

volte sieho nebo onoho."

To i jiné s nimi mluvieše,

opatem nikakž býti nechtieše.

Ale vešken sňatek, i sudie,

i všělici dobří ludié

prosbu k němu učinichu,

a jedva na něm obdržechu,

že nad tím svatým manstýřem

vzvolichu jej čstným pastýřem.

Břecislav, ten kněz český,

a Sererus, biskup moravský,

hospodářem jeho potvrdichu,

k tomu opatem světichu.

V jehožto viec svatém těle

Duch svatý přebýval cele."

Prameny d. č. I. str. 354.

138 Řízení bratří v klášteře sázavském.

více lásky než bázně. Jim on nepřestával jak veřejně tak
soukromí dávati spasitelná napomenutí a naučení mnohá, jež
doličoval příklady z dějin. Y pracích předcházel svatý opat
všechny bratry, nebot z klášterního zboží a nadání neužíval
ničeho : jediné co přičiněním rukou svých získal, tím se vy-
držoval. 1) Pokrm, jejž přijímal, oděv, kterým tělo kryl, nebyly ,
než ovocem jeho vlastních mozolů, a při veliké střídmosti
zbývalo mu vždy ještě, aby o výtěžek práce s chudými mohl
se sdíleti. Prokop byl svědomitým, štědrým, ale také opatrným
správcem jmění zádušního. Y klášteře jeho ve skutek uváděno
pravidlo: Modli se a pracuj! Yšichni řeholní bratří po mo-
dlitbách a službách božích za svou prací se rozcházeli, na

1) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. č. 11. str.
244. Srvn. veršovanou legendu českou:

„A kehdyž v opatstviu stoje,

Hospodina se ve všem boje,

velmi pokorně nesl kázánie

i svatého Benedikta ustavenie.

Bieše plný všie milosti,

beze všie protivné zlosti. v

Sbožie dobře opravováše,

bratru i čeleď spósobováše.

Sčedr hostem byl i pústenníkóm,

i všem božím služebníkem.

Tiem sbožím slúžil tak hotově

leč sirotkóm, leč chudej vdově.

Za jeho tu svatých časóv,

neby i jedněch nedostatkóv.

Nebo jej všichni milováchu,

ktož koli s ním přebýváchu.

Nebo skrze své dobré skutky,

poviedaje jim odpustky.

činil jako lékař múdrý,

dávaje všem příklad dobrý.

Mnohé ludi hřiechóv zbavuje,

posielal duše do ráje.

Cuzieho nic nechtěl žíti

práv ústavně do svěj smrti.

Klášterského nic neužíváše,

jedno což svýma rukama vyděláše,

tiem sě krmil i odieval,

a chudým ščedře udielal."

Prameny d. č. I. str. 354 n.

Pěstování věd a umění tamže. 139

pole nebo do zahrady, na luh nebo do lesa, jsouce v té pří-
čině vzorem okolním vesničanům.

V klášteře sázavském hned od počátku tušíme také školu,
ovšem po způsobu středověkém zřízenou a vedenou. Vyhledá-
vala toho zajisté jedinosť slovanského monastýru v Cechách,
aby v klášteře samém vzděláván byl dorost mnišský, jakož
i jinochům žádostivým věd na základě přirozeného jazyka
aby dostávalo se potřebného učení. Mistrem a učitelem du-
chovních synů svých i jiných žáků byl opět sv. Prokop. Znaje
se výborně v písemnictví slovanském hned od mladosti a jsa
milovníkem liturgie uvedené sv. Kyrillem a Methodem, pře-
pisoval nejvíce sám, i naučil též bratry klášterní
přepisovati evangelia, žaltáře a všechny knihy obřadné.
Ano i jiná umění pěstovala se tenkráte již v klá-
šteře sázavském, zejména zpěv, malířství, sochařství, sta-
vitelství. Na Sázavě vznikla první umělecká a technická škola
česká. Vliv její na širý okolní kraj teprve v novější době došel
zasloužilého ocenění.

Tiché před tím zákoutí zemské neobyčejně oživlo, a lesní
ústraní jakoby bylo proměněno. Příkladná zbožnost, s jakou
služby boží ve slovanském jazyku se konaly, vtělená pokora
i ochotnost, s jakou svatý Prokop, vzor neúnavné horlivosti
a lásky, každému v potřebách jeho se propůjčoval, kázáni,
která k lidu činíval, působily silou nemálo přitažlivou. ^)

^) Yeríovaná legenda cesliá:

„Také to do něho bieše,
jakož tamo o něm cte.sě,
že sě ludské chvály kryjieše,
a též svěj bratři radieše.
těm, ješto bieclixi v tu dobu,
i také, kteříž potom budu,
aby sě náboženstvím nevelbili.
ani sě před ludmi cblubili.
Učiní to velmi šlechetně,
aby bylo držáno lístavně,
aby mšě pořád zpievali,
když by ludié u mšě bývali;
anebo na každý svátek
bývá zde veliký sňatek.
Tu mšu po přímě zpíevajú,
ten obyčej ješče i dnes jmajú

140 Vliv kláštera sázavského na okolí.

Chvalná pověst nového kláštera roznesla se brzy po vlastecli
Českýcli, tak že lidé i ze vzdálenějších končin tam se schá-
zeli příčinou pobožnosti a vzdělání. Brzy nestačilo klášterní
stavení k pojetí konvršů, kteří poddávajíce se otcovské péči
sv. Prokopa, na blízku něho Bohu chtěli sloužiti; načež mnozí
zřizovali sobě kobky poustevnické vůkol monastýru. ^) Sá-
zavské zátiší stalo se studnicí, ze které rozlévaly se vody ži-
vota, prameny známosti víry Kristovy v národě českém, u něhož
staré pověry a obyčeje pohanské dosti dlouho a tuze se držely.
K době, kdy sv. Prokop třímal berlu opatskou, připadly

pro chudinu, ješto sě ráno schodí

a své náboženstvie plodí.

A té mše poslúchajúce,

Bohu sě porucujůce,

i jde každý do svého domu,

a kamž lubo bylo komu."

Prameny d, č. I. str. 355.

^) Veršovaná legenda česká:

„Hosti mile přijímáše.

pracným k zdraviu pomáháše

a smutné utěšieváše.

Vše, což pro Buoh učiniti bylo,

to jmu ovšem bieše milo.

Plnil rád božie kázání

z svatého Ducha ustavenie.

Jeho slovo na vše strany rostieše,

a všady naplněno bieše.

Kteříž koli to slyšiechu,

se všech stran k němu běžiechu,

dary své jmu obětujůce

a u modlitvu sě poručejúce.

Hrniechu k němu nebožátka

právě jako k slepici kuřátka,

otpoviedajůc ducha zlého

a prosiece otce svatého,

aby je ráčil přivinuti,

nedal jich dušem zahynuti,

chtiece s ním do smrti státi

a ve všem jeho poslúchati.

Svatý Prokop mile všechny přijímáše

a slovo jim božie kázáše.

Všichni jej ludié milováchu

a s ním bydliti žádáchu."

Prameny d. č. I. str. 352.

Eušení pohanských zvyklostí u Čechů. 141

některé události zemské, jiciiž muž boží byl jednak svědkem,,
jednak účastníkem. Pro poznání ducha tehdejšího času nebude
od místa siřeji o nich se zmíniti. Když na výpravě do Polska
r. 10B9 podniknuté přitrhli cechové k sídelnímu hradu Hnězdnu,
nebyla mysl válečného lidu k jinému obrácena než k basilico
tamější Panny Marie a k pokladu nejvzácnějšímu, jenž v ní
spočíval, totiž k tělu přeslavného mučenníka Páně sv. Yojtěcha.
Po vzetí hradu vojsko české nedbajíc kořisti, nýbrž uchváceno
jsouc nadšením, jediné žádalo, aby drahocenné ostatky ony
byly mu vydány. Ale než přivoleno k tomu od přítomného
biskupa Šebíře, musili dříve podrobiti se postu třídennímu
jakož i pokání, a slíbiti, že odřeknou se všech nepravostí
a zbytků pohanství, jež velikému světci na předcích jejich
tolik byly se protivily. To pak když řádně vykonáno, vešli
do svatyně, kdež kníže Břetislav stoje na výstupku, nejprve
k nim učinil otázku: „Zdali chcete napraviti nepravosti své
a navrátiti se k rozumu od skutků zlých?" I odpověděli:
„Ochotni jsme napraviti, v čemkoli otcové naši nebo my sami
jsme se provinili proti sv. Vojtěchovi." Tehdy kníže vztáhnuv
ruku svou nad posvátným hrobem, takto počal mluviti k lidu
shromážděnému : „Totoť jest mé nejpřednější a první přikázání,
aby sňatky vaše, které jste měli posud jako smilniště ajakc
nerozumná zvěř obecné, od této chvíle byly dle přikázání
církevních zákonné, soukromé a nerozlučitelné, tak abymuž.
s jednou ženou a žena s •jedním mužem žili spokojeně. Kdyby
však žena mužem nebo muž manželkou povrhl, a svár mezi
nimi vzplanul až do roztržení, kdo by z nich k předešlému
svazku právně zavřenému se nechtěl navrátiti, chceme, aby
rušitel toho byl uveden v porobu ne dle řádu země naší, nýbrž
spíše tuhostí nezměnitelného příkazu našeho, buď osoba jaká-
kolivěk, aby odveden byl do Uher a nebylo mu nikterak se-
vykoupiti a vrátiti do otčiny. Týmž nálezem stíhány buďtež
panny a vdovy a cizoložnice, o kterých se zví, že porušily
stud a počaly smilstvím. Kdyby však žena prohlásila, že ji
muž nemiluje, nýbrž trápí a bije, vydán buď mezi nimi soud
boží, a kdož bude vinným nalezen, trp pokutu vinnika. Po-
dobně o těch, kdož nařčeni jsou vraždou, aroikněz oznam
jména jejich županu toho hradu, a župan je požeň, aprotiví-li
se, uvrz je do vězeni, až buď učiní vhodné pokání, buď, jestliže
zapírají, utáží se železem rozžatým nebo vodou zažehnanou..

142 Mravní nedostatky lidu českého.

jsou-li vinni; ale bratrovrahy a otcovrahy nebo zabijce kněží
a v takové hrdelně zločiny upadlé necbaí arcikněz oznámí
županu nebo knížeti, aby je na rukou i okolo těla spoutané
vyvrkl ze země, aby jako Kain bloudíce a se toulajíce, pobí-
hali světem." K Čemuž biskup Sebíř dodal: „Toto uzavření
knížete spravedlivé budiž klatbou utvrzeno. Nebo k tomu vám,
knížatům, visí meč po boku, abyste ruce své častěji smývali
v krvi hříšníků." Opět kníže: „Krčmu", dí, „která jest kořen
všeho zlého, odkudž pocházejí zlodejství. vraždy, cizoložství
a jiné hříchy, kdoby zřídil, i kdoby zřízenou přijal," biskup
Sebíř pravil: „klet budiž!" a kníže: „Který by toho příkazu
rušitel postižen byl krčmář, buď uprostřed tržiště přivázán ke
kolu a do unavení biřice zmrskán a seškubán, svršky však
jeho nebuďtež pobrány, ale pití toliko na zemi vylito, by
nikdo proklatým nápojem se neposkvrnil. Pijáci pak, když by
byli postiženi, nechat prve nevyjdou z vězení, až každý složí
300 peněz do důchodu knížecího." Šebiř biskup pravil: „Co
kníže usoudil, moc má potvrzuje." Dále pokračoval kníže:
„Trhy ve dni nedělní odbývané dokonce zakazujeme, ježto
lidé v krajinách těchto proto nejvíce konají, aby jiné dni byli
prosti práce. Pakli by kdo jak v nedělní tak ve sváteční dni
spatřen byl při nějakém díle robotném, arcikněz seber i dílo
i potah jeho, a provinilec af zaplatí 300 peněz do důchodu
knížecího. Podobně také, kdož mrtvé pochovávají v polích
nebo hájích; kdož takovou věc před se berou, dejte arci-
jáhnovi vola a 300 peněz do důchodu knížete, a mrtvého znovu
pochovejte na hřbitově věřících. To jsou věci, kterých nená-
vidí Bůh, a z těch sv. Vojtěch se rozmrzev, nás opustil a ra-
ději k cizím národům se odebral."

Když řečené zákony na místě tak posvátném a způsobem
tak slavnostním byly prohlášeny, biskup Šebíř vzav kladivo,
za zpěvu kněží jal se bořiti hrob, v němž tělo světcovo bylo
pochováno; a když otevřeli rakev, spatřili muže božího v ní
ležícího bez porušení, jakoby právě byl odešel od oltáře, K-
bezná pak vůně naplnila veškerou prostoru chrámovou. KJromě
těla sv. Vojtěcha zdviženo také tělo bratra jeho Radima nebo
Gaudentiá, jenžto byl prvním arcibiskupem hnězdenským.
K tomu ještě vidělo se knížeti a biskupu, aby ostatky pěti
svátých bratři mučěnňíků, kteří v témž hradě Hnězdně, ale
v jiném kostele odpočívali, k tělům svatých synů Slavníkových

Církevní politika knížete Břetislava I. 143

přiložíce, rovněž s největší pílí převezK do Cech. Obtíženi
jsouce neobyčejnou kořisti, stanuli Cechové u večer dne 23.
srpna u potoka Rokytnice pod Vysočany, kdež, jak se roze-
dnilOj přišlo jim naproti duchovenstvo a všechen lid v procesí,
jehož dlouhou řadu nemohla, obsáhnouti ani širá planina.
Průvod seřadil se pak takto: Kníže a biskup nesli milé břímě
mučenníka Páně sv. Vojtěcha. Za nimi pospolu opatové (břev-
novský, ostrovský a sázavský i) nesli ostatky pěti bratří.
Potom arcikněží ochotně podpírali ostatky arcibiskupa Gau-
dentia; za nimi kráčelo dvanácte vybraných kněží, prohýba-
jíce se pod tíží zlatého kříže s tělem Ukřižovaného. Nebo byl
kníže Boleslav Chrabrý třikráte sám sebe dovážil tím zlatem.
Na pátém místě neseny jsou tři desky těžké, zlaté, které po-
loženy byly okolo oltáře v Hnězdně, kdež odpočívalo posvátné
tělo. Větší deska, zdélí pěti loktů a desíti dlaní zšíří, byla hojně
okrášlena drahými kameny i křišťálovým vykládáním. Ku
konci vezli na více než na sto vozích obrovské zvony a po-
klady z Polska, za nimiž šel nesčíslný zástup šlechticů spou-
taných okovy na rukou a kruhy kolem hrdla.

Sotva spočinulo tělo sv. Vojtěcha ve stoličném kostele
pražském, ceněno jsouc palladiem slávy a velikosti české, vy-
pravil kníže Břetislav spolu s biskupem Šebířem poselství do
Říma,- jež by přednášelo tam sv. Otci žádosí usilovnou, aby
Praha, kdež trvale stanuli pokladové hnězdenští, povýšena byla
za metropoli. Někteří spisovatelé i tak věc si představují, že
kníže Břetislav I. spojiti chtěl pod žezlem svým Cechy, Mo-
ravu a Polsko. 2) S úmyslem takovým, založiti totiž samo-
statnou velříši slovanskou, ježto nebyla by závislá na Němcích
ani politicky ani církevně, uvádí se ve spojení přízeň obou hlav :.
zemských, jak projevována byla klášteru sázavskému. „Nová;
osada klášterská měla (prý) býti štěpnicí kněžstva v pravdě;
národního, odtud šířiti se měla liturgie sv. bratři solunských
po vší říši slovanské, kterou kníže náš hodlal založiti." ^) „Než
proč oblíbil sobě Břetislav mnichy sázavské k provedení veli-

^) Letoplsec Kosmas, kterého tuto u vypravování následnjeme, zmianje
se obecně o opatech, žádného z nich jménem nebo podle kláštera neuváděje.
Prameny d. c. IL. str. 77.

2) Dudík, v Dějinách Moravy; n. str. 126.

^) Sembera, v Dějinách středověkých; n. str. 566.

144 Břetislav I., mecenáš klášterů.

kého úmyslu toho a proč nepoložil je raději v ruce biskupa
svého? Biskup Šebíř příslušel pod metropolitu mohučského,
kterýž nikdy nebyl by dopustil novot v řeči liturgické, zvláště
také že v Římě té doby již dávána řeči latinské rozhodná
přednost, ba jediné právo v církvi západní. Jinak měla se věc
při mniších; k těm neměl práva ani metropolita ani biskup
v jehož diecési byli se usadili. Kníže zbaviv takto vlastního
biskupa nesnází a příkoří, troufal sobě přece provésti úmyslu
svého. K tomu pak měl býti nad jiné pomočen opat sázavský
sv. Prokop." 1) Tomu-li tak, nesměl zakladatel slovanského mo-
nastýru scházeti při vítězoslavném návratu vojska českého
z výpravy polské.

Jiná událost připadající k době, kdy sv. Prokop zastával
úřad opatský, jest smrť poustevníka Yintýře a pohřeb jeho
v klášteře břevnovském. 2) Již svrchu byla řeč o ní, avšak
v jiné souvislosti; tuto klademe ji, abychom mohli ukázati,
že i latinští mnichové těšili se přízni a podpoře kní-
žete Břetislava I. Umíraje Vintýř roku 1045, prosil prý pa-
novníka českého, aby poskytl Břevnovu nějaké podpory za
duše předešlých knížat, na paměť prosebníka i také dárce sa-
mého. ^) K tomu jinde se vypravuje, kterak kníže pamětliv jsa
slibu Vintýřovi daného, vzdělal roku 1046 nový větší chrám
v Břevnově a nadal jej hojnými statky, zejména Újezdem
v Prachensku, který zavíral v sobě 18 vsí. Zároveň pak s tím
darováním přivtělil Břetislav ke klášteru břevnovskému cellu
založenou v Rajhradě na Moravě, kterouž o tři léta později
(roku 1048) obrátil v klášter a hojněji nadal. ^) Opatem břev-
novským byl tenkráte Menhart (r. 1035—1089).

Dobře-li nás zpravuje pokračovatel Kosmův mnich sá-
zavský, dostalo se klášteru sv. Prokopa někdy r. 1052
listu knížecího na potvrzenou zádušních statků. Za-
víráme tak ze zmínky letopiscovy, ^) že Břetislav I. pod svě-

1) Budíkový Dějiny Moravy; H. str. 127.

2) Někteří spisovatelé se domnívají, že pohřbu Vintýřovu přítomen byl
sv Prokop. V nedostatku staré zprávy nelze toho ani tvrditi ani zapírati.

3) Životopis poustevníka Vintýře; bl. 11. Prameny d. c. I. str. 345.
*) Erbenova Begesta; č. 108, str. 44 n.

5) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Bracizlaus , . . sub testi-
monio et confirmatione filii sui Wratizlai . . . abbati Procopio scriptis et le-
gitimis testibus reconsiguavit." Prameny d. c. 11. str. 244.

Sv. Prokop opatem. 145

dectvím a potvrzením syna svého Tratislava ujistil majetek
sázavskélio monastýru. Řečený kněžic narodil se asi r. 1032,
i nemoU tudíž dříve než asi r. 1052 býti svědkem rozhodnutí
knížecího. Jak se podobá, opatrovány jsou ještě za doby leto-
piscovy (roku 1162) listy knížete Břetislava I. v pokladě klá-
šterním.

Za doby sv. Prokopa byl monastýr sázavský místem
tuhé kázně, jak ani jinak nedá se mysliti při samostaně,
jenž z poustevny byl vzrostl, bývalým poustevníkem byl řízen
a vyučence přísného způsobu života v sobe hostil. Miloval
sice opat bratry sobě poddané, a jako někdy nejvyšší kněz
v Israeli, když vcházel do svatyně nebo k oltáři, nesl jména
dvanáctera pokolení na prsou svých, tak i sv. Prokop vcházeje
i vycházeje ze svatyně sázavské, nesl jména duchovních synů
svých v srdci a kryl je lásky křídloma: avšak přitom ne-
spouštěl s očí pravidel mnišského obcování, napomínal, káral
i trestal vedle toho, jak přestupky bratří zasloužily. Příklad
zapsaný životopiscem jeho ze ] 3. století i) potvrzuje naše vý-

1) Prameny d. c. II. str. 364. Veršovaná legenda česká líčí to takto:
„Sta sě pak na jedny hody,
tu sě jednomu bratru pnliodi,
že tu svatů mšu slúžieše,
vysokým hlasem notieše.
Chluhieše sě tiem pohřiechu,
až mnozí o něm mluviechu:
„Tak jest krásně zpieval mšu dnes
jako jeden anděl s nebes."
Když to svatý Prokop uslyše,
že sě ten bratr hlasem chlubieše:
svatému otců protivno bieše,
že tak učinil, jakž jemu neslušieše.
Sezva svů bratru v hromadu,
učiní v tom dobru radu,
a řka: „Bratřie, toho bratra sucfmy,
že sě hlasem chlubil před ludmi."
Kázav jemu před bratrů státi,
i poče mu z toho láti:
„O bratře milý, proč tak činíš,
že svů dušu velmi viníš,
až mi jest žel velmi toho,
že sebe nelutuješ mnoho.
Ba za nevieš, že pro vinu takú
Dr. Krásí: Sv. Prokop. ^0

146 Tuhá kázeň v klášteře sázavském.

roky. Aby lid venkovský časněji obcovati mohl službám božím,
ustanovil horlivý opat sloužiti mu v den svátečni zvláštní
mši svatou hned po prime, kdežto sborná liturgie ko-
nala se teprve po sextě. Osadní mŠi tu obětoval kdysi
kněz-řeholník důstojně sic, ale hlasem vysokým a strojeným
pronášeje zpěvy, aby došel za to pochvaly u lidu. To také se
mu povedlo, jakož slyšeti bylo mezi věřícími, že zpíval jako
anděl. Sv. Prokop dověděv se o ješitnosti jeho, svolal bratry
v hromadu a před nimi káral veřejně vinníka: „Jest nám toho
líto, milený bratře," pravil, „že ty hledaje chvály lidské, při-
pravuješ se o zásluhu z pokorného konání mše svaté, ba v ne-
bezpečenství uvádíš svou duši. Nebo znáš pravidlo naše, aby
nikdo nebyl žádostiv chvály lidské. Zpíval jsi jako „nějaký"
anděl! Za to přijmi nyní šlehy prutů, aby hořkost trestu
vyléčila tě z bažení po chvále lidské. Totě pravá modloslužba
vyhledávati sobě ze služeb božích pochvaly u lidí. Nebot když
modlíme se .k Pánu, jenž zkoumá srdce naše a ne hlasy, máme
"prosby své upřímnou duší a pokornou myslí jemu přednášeti,
aby naplněn byl onen příkaz: Od té zlé, jež dřímá v lůně
tvém, ostřihej závory úst!"

Vážíce povahu a horlivost sv. Prokopa, můžeme v jistotě
za to míti, že osobní působení jeho nebylo omezeno zdmi

potratíš věčuú otplata?
Náhle poznaj sě i svú vinu
a chovaj sé potom toho čiuu."
Však aby potom jraěl bázň,
dachu jemu osliču kázň.
Potom tomu i také jiným
dal příklad všem bratróm svým,
zapovědě, aby toho nečinili,
by sě kde náboženstvím chlubili,
řka: „Bratřie, vám jest to známo,
jakož tam ve čteniu psáno:
súkromie ote všech ludí,
a ten, jenž srdce ludské vidí,
kdy uslyšie co sličného,
přijme hotově každého.
Proto, moji milí synové,
chovajte se přeludy ďáblové,
a když co nábožně prosíte,
vězte to, ež jistě obdržíte."

Prameny d. č. I. str. 355.

Zázraky sv. Prokopa. 147

kláštera, nýbrž odnášelo se také k širému okolí. Určitýcli
zpráv o tom pohřichu nemáme, než jen pověst, kterak prý
světec kázav slovo boží v Polabí, přepaden byl v lese u Ce
lakovic od zbůjníků, kteří obětavého missionáře nelítostně
ztýrali. Ale sv. Prokop odpouštěje hned, modlil se za své ne-
přátele.

Hlava dvanáctá.

Zázraky sy. Prokopa.

Že Bůh vyslance své jakož i některé světce darem zá-
zračného působení vyznamenal, o tom pochybnosti býti nemůže.
Než i to z dějin se podává, že k pamětem na život osob zbo-
žností proslulých navazují se prodlením času zvěsti o podivu
hodných činech a zázracích, jež jinak vedle pravidel kritického
bádání osvědčiti nelze. Sv. Prokop byl muž neobyčejný. Boha
i bližních svých milovný, hrdina odříkavého života a výtečný
vůdce duší, který veliké skutky nejen myslí osnovati, ale i
.v život uvésti uměl. Cechové uctívali jej jako muže božího
již před církevní kanonisaci (r. 1204), přece však v době, kdy
známkou osobní svatosti pokládán jest dar zázraků.
Svědčí o tom letopisec kláštera sázavského ze 12. století, který
vypraviv mnoho chvabiého o životě sv. Prokopa, dotýká se
konečně i. zázraků jeho. Aby pak nemyslil nikdo, že při tom
snad pověrčivosti uzdu popustil, ohrazuje se letopisec a sdělení
svá nazývá zprávou věrohodnou. i) Pochybovati tudíž ne-
rozdílně o všech divech, jež připisují se moci nebo přímluvě
sv. Prokopa, bylo by rozpakovati se do zázraků vůbec. Při tom
rádi pouštíme, že v počtu vypravovaných událostí postihnouti
lze i příhody malicherné, jež dosti pozdě od autorů méně vzdě-
laných a soudných byly zapsány nebo z úst prostého lidu bez
váženi ve spisy přejaty: těm zůstavena budiž cena lidových
pověstí. Y přítomném článku jednáme toliko o zázračných udá-
lostech, jež kladeny jsou k době, kdy sv. Prokop byl opatem
kláštera sázavského.

Vedením jeho konaly se na Sázavě prosebné průvody (li-
tania minores) o křížových dnech. 2) Mnichové nesouce kříže,

^) Pokračovatel Kosmův (nmich sázavský): „Opere pretium dusimus
unum ex miiltis beati viri miraciilis compendio stili ac veridica relatioae fi-
•delium memoriae caritativae tradere." Prameny d. 5. II. str. 246.

2) Latinský životopis s v. Prokopa: „Tempore igitur, quo ex romana

148 Zázraky sv. Prokopa.

prozpěvovali dojemné prosby k Bohu na přímluvu svatýcli,
lid pak modle se i postě, kráčel za duchovními. Prosebného
průvodu chtěl súčastniti se Měna jakýsi, jenž přebýval v kra-
jině po levém břehu řeky Sázavy. Přišed až kvodě, neshledal
tu pohříchu ani převozníka ani jediné lodice, aby po ni dostati
se mohl na protější .břeh. Zatím v pravý čas, jako sv. Prokop
vždy činíval, zahájena byla pobožnost na Sázavě. Menna po-
hlížeje toužebně ke klášteru, spatřil pod ním na břehu řeky
loď, jež přivázána byla na tyči do země zaražené. I jal se-
takto vroucně modliti : Bože, který pro zásluhy vyvolence svéha
Prokopa veliká dobrodiní nám prokazuješ a jimi srdce naše-
důvěrou plníš v mocnou pomoc svou, na přímluvu jeho učiň;,
aby ona loď sem se přenesla a mně pomocná byla k čas-
nému dojití pobožnosti. Sotva domluvil, loď pohnuvši se
i s tyčí prudce spěla k levému břehu řeky. Vděčně-
oznámil to potom Menna Prokopovi, ale světec odmítaje díky^
pravil: „Nemysli, že pro mne nehodného učinil to Pán, nýbra
zbožná důvěra tvoje stala se příčinou divu, jakož přislíbil
Kristus : „Budete-li míti víru jako zrno hořčičné, nic nebude-
nemožno vám."i) Tudíž pevné víře tvé poskytl Pán znamením
nového utvrzení."

ieianio celebratur, quidarn homo Menne nomine .... venit." Prameny d. či.
I. str, 363. Církev východní nemá křížových dnů.

') Veršovaná legenda česká vypravuje takto:

„Chcu praviti o jeho diviech

i o jeho svatých čiuiech,

co jest činil toho časa.

kdež jest všecka ludská spása,

kehdyžto s kříži chodiece

a za tři dni sě postiece,

lud s kříži chodil zpievaje

podle římského svyčaje.

K tomu času z kraje dalekého,

chtiec -viděti Prokopa svatého,

jeden tudiež přišel bieše,

a ten člověk Menna slovieše;

choditi s svatým Prokopem chtieše,

k tomu velikú žádost jmějieše.

Přišed k Sázavě, poče státi

a na přievozníka ptáti.

Nehieše tu i jeden člověk,

ježto by jeho převezl v diek

Uzdravení člověka zlým duchem posedlého. 149

Jinélio času přivedli prý k Prokopovi člověka zlým
duchem posedlóko, který tak hroznou zuřivosti byl zmítán,
že jen stěží nejsilnějšími muži dal se ukrotiti, a téměř bez

k svatého Prokopa domu ;

nevědieše, co učiniti tomu.

Mnoho lodí u břehu stojiechu,

i sochory přivázány biechu.

V ty doby hodinami dospievajúce,

pojidu, s svatými zpievajúce

svatý Prokop i bratřie jiná.

a chváliece Hospodina.

Uzře Menna, smutně stáše

a k Bohu srdcem vzdycháše.

Že s ním rád choditi chtieše,

proto že takto mluvieše:

„Pro svatého Prokopa zaslťiženie

dopřej mi, Bože, převeženie .'•"

To povědě v svěj truchlosti,

hned sě k němu člunek zprosti,

ostaviv onen prázden břeh,

učini k němu ručí běh,

přimče sě k němu upriemo.

To jest ot mnohých vidieno,

ktož s svatým Prokopem biechu,

a takto k němu mluviechu:

„Kako tě jest sěm bez vesla

lodí přes vodu přenesla?"

Menno jim všem otpovědě,

velmi vesele s nimi chodě:

„Bóh učinil to znamenie

pro svatého Prokopa zaslúženie."

Svatý Prokop tej chvále nechtieše,

proto že takto mluvieše:

„Milá bratřie, nedivte sě :

avšak ve čtení čte sě:

Budete-li jmieti mieru

a k Bohu spravedlnů vieru

jakožto jádro hořčičné,

a prositi, což jest sličné,

co chcete, to obdržíte,

třeba-li, hory převrátíte.

Takež ti jest toto nynie:

Buoh naplnil jeho žádánie !

Bud Buoh žádúcí pochválen

na věky věkoma, amen."

Prameny d. č. I. str. 352.

150 Zázraky sv. Prokopa.

ustání strašlivé zvuky vyrážel. Příbuzným zželelo se neštěstí
jeho, i přivedli jej pevně svázaného do kláštera na Sázavě.
Jakmile před sv. opatem stanuli, ozval se zlý duch a pravil:
„Co zlého jsem ti učinil, Prokope, že mne vyháníš?" A to po-
věděv, hrozně trýznil ubožáka. Muž boží poručil tedy jednomu
z bratří klášterních, aby modlitbou a postem krotil zlého ducha
i zaklínal, sám pak neustával prositi Boha za přispění. Za týden
jal se světec konati závěrečné zaklínání. A hle, zlý duch
v podobě černého ptáka vyletěl z úst posedlého a
usedl na střechu chrámovou. Když pak světec neustával v mo-
dlitbě, spadl běs k zemi a na čtyři kusy se roztrhl. Od té doby
prázden byl člověk nebezpečného společníka.^) .

2) Latinský životopis sv. Prokopa, v Pramenech d. č. I. str. 363. Srovn.
Veršovanou legendu českou:

„Poslúchajte viece divóv,
i jeho přesvatých činóv!
Se všech stran k němu běžiechu
a pracné k němu stěžiechu.
Svatý Prokop dnem i nocú
všem spomaháše božú mocú.
Mezi jinými pracnými přiveden bieše,
ten v sobě zlého ducha jmieše ;
ten sě na všechno trháše,
přehrozně zuby skřehtáše,
sžímaje své zuby i pleci,
chtě ze všech ludí utéci.
Chodiechu s ním přietelé v hlucě,
a svázavše jemu ruce,
an každému chodi laje,
na svatého Prokopa volaje:
„Prokope, křivdu mi činíš,
že mne ven ot tudto pudíš;
však jáz tobě nic neškozu,
ac s tiemto člověkem chozu,"
Pověděv to, v diebliej zlosti
vzlomi člověkem bez milosti.
Svatý Prokop uzřev pracného,
ukroti v něm ducha zlého.
Poruči jej bratru čstaému
a přikáza mocně jemu
snažnů peču o něm jmieti,
postiec sě, nad ním klatvu pieti.
A sám sě na modlitvu otda,
. svój život utrpěniu poddá,

Přemáhám zlého ducha. 1-^1

Již svrchu při popisu jeskyně sázavské učinili jsme zminku
o tom, proč slaví se Prokop vítězem nad zlým duchem
a nástrahami ďábelskými. Podnět k tomu zavdal především
tuhý život jeho v pustém ústraní. Yědělof se vždy za věku
křesťanského, že peklo podniká boj jen proti ctnosti, a čím usi-
lovnější jest snaha člověka ochrániti sobě duši bez úhony, tím
prudší nájezdy zlého ducha. Sv. Prokop odpíral srdnatě, utvrdil
se v pokoře, utužil v ctnosti, a proto získal vrch nad nepří-
telem lidstva. K tomu přistupuje, že živ byl světec v době,
kdy v zemi naší dodržovaly ještě pověry pohanské. Pohanům
pak byla místa odlehlá bydlištěm zlobohů ; přirozené nemoci,
nenadálá neštěstí i pohromy živelné účinkem běsů. Sv. Prokop
vzdělav pusté okolí kláštera, hostil u sebe a ošetřoval nemocné, .
přispíval ku pomoci nešťastným, pozdvihoval bídné, a tak co
vedle domnění lidu „běsové" způsobili, rukou jeho vedeno zase
k dobrému. Že v pravdě pohanské názory tu i tam ohlasu došly
líčením příhod svatoprokopských, důkazem jest nám ku př.
smyslná představa běsa jako černého ptáka (krkavce), jenž po-
sedlému z úst vyletěl. Také toho vzpomenouti lze, že světec
nevyhýbal se asi boji proti pohanským bůžkům, veda ctitele
jejich k poznání Boha. Tu pak dle slov písma: „Omneš dii
gentium daemonia" mluvilo se záhy o častých zápasech jeho
s běsy.

tu na kolenců klekaje
a na svj^ch prsech padaje,
hlad mra, do noci sě postě,
chtě zbaviti zlého hostě;
čině to v noci i ve dne,
a to právě do toho dne.
Potom zaklev ducha zlého,
vyhna jej z člověka čstného.
To mnozí ludie vidiechu,
kteřížkoli při tom biechu,
že velmi u brzkém spěchu
vzlete na kostelnix střechu.
Brzo vniuž pták se svinuje,
letě preč sě nelenuje.
Potom pak na zemiu páde
a na čtvero se rozpade.
Ten člověk by ovšem uzdraven,
buď v tom Hospodin pochválen!"

Prameny d. č. I. str. 353~

152 Zázraky sv. Prokopa.

Vítězství v boji proti bůžkům-běsům tlumočeno jest po-
věsti, kterak sv. Prokop zabnal od kláštera straky vyru-
šující jej z pobožnosti, a dosáhl tobo, že nikdy více v okolí
tom se neobjevují, i) V mythologii slovanské jest straka buď
tvorem črtovým bud črtem samým. Bývala tudíž za pohanstva
ptákem bohů zvěstujícím nejspíše neblahé věci příští. Sv. Prokop
rozšířiv vůkol kláštera světlo evangelia (=: blaho věsti), zapudil
navždy zlověstné posly pohanského božstva z krajiny sázavské.
Posud ještě se tam vypravuje, zavítá-li straka ke klášteřišti,
že neštěstí stihne nejbližší okolí.

Životopisec světcův ze 13. století vypravuje o útěku
běsů ze skalních rozsedlin poblíž kláštera, když přítomnost
muže božího stala se jim nesnesitelnou. Kteréhosi dne ozvaly
se prý stížné hlasy v jeskyni: Běda, ký nešlechetník usadil se
tu nad příbytkem naším! Nelze nám již déle snášeti ůstrků
od něho. Pobídněme soudruhy své z Milobuze a pryč se beřm^
odtud na poušt lobečskou, kde nebude nás sužovati muž zlo-
řečený, jenž klidného pobytu tuto nám nepřeje. Muž boží
uslyšev hlasy takové, ozbrojil se svatým křížem a sestoupil do
sídla běsů. Ti pak hned s hrozným povykem vyklidiK se z místa
svého a nebyli více na překážku pobožnosti Prokopovy. ^)

^) Balbin: „lUud etiam mirum picas orationi suae obstrepentes abire
iussisse, neque umquam amplius in ea vincinia comparere."

2j Latinský životopis sv. Prokopa, v Pramenech d. c. I. str. 363. Ver-
šovaná legenda česká:

„Ješče vám viece povědě,

co o svatém Prokopu vědě.

Sta se to pak v jedny časy,

uslyševše všaké hlasy,

ande črtié volajůce,

mezi sobů to mluviece:

„Český člověk nad námi jest,

o němž jsmy dávno kladli lest,

chtiec jeho otsud vyhnati.

Juž sě to nemóže státi;

neb jsa závisti plný,

jmaje k nám nevěrné činy,

všě proti našemu sboru

obsědl zde nad námi horu.

Nuže, Prokope, věz to, breč,

pro tě musímy jíti preč."

Svatý Prokop požehnav sě

Uzdravení slepé ženy. 153

Jiný druh zázračnýcli činů, jež připisují se působeni či
přímluvě sv. opata sázavskélio, na dobré vycházel nemocným,
že totiž z těžké choroby za přispěním jeho náhle ozdravěli.
Skladatel latinského životopisu dokládá, že dalo se tak dosti
zhusta, jenže světec následuje příklad pokorného Spasitele,
zapovídal uzdraveným, aby za života jeho ničeho o tom neroz-
hlašovali. Přece však sám životopisec zmiňuje se o ženě,
která drahně času slepotou byla stížená, načež utekši se
o pomoc k muži božímu, modlitbou jeho a znamením svatého
kříže nabyla opět zraku, i) Jiné případy kladené k různým

posvátné rúcho vzvlek na se,
bičík malý sobě učině,
i jide tam do jeskyně,
v svojů ruku nesa svaté,
a řka: „Yy siemě proklaté,
vy jste hadového roda,
ještěrcieho k tomu ploda.
Božu moců kazaju vem,
abyste šli od tudto ven.
Některde na piiščn jděte,
a nikomému neškoďte."
Tedy črtié velikým prchem
proraziece skálu vrchem,
před svatým Prokopem běžiece,
své smutky sobě praviece:
„Hoře na naše seděnie,
južť našeho bydla nenie."
Sebrachu sě všechna říše,
i milobuzská tovarišie;
pojemše sé všecka obec,
jidu v horu, jlejž dějů Lobec.
Prokop svatý po tom bojů
viec tu osta u pokojů.
Hospodine, bnď ti chvála,
ďábelská moc neostála."

Prameny d. č. I. str. 353.

*) Latinský životopis sv. Prokopa, v Pramenech d. č. I. str. 363. Ter-
iovaná legenda česká:

„Poseďte málo, mlčiece,
uslyšíte divóv mnoho viece.
Ludí ot všad přemnožstvie
z vesnic okolo z súsědstvie
k němu se utěkováchu,
zdravie od něho přijímáchu.

154 Zázraky sv. Prokopa.

dobám po smrti světcově uvedeme na svých. " mistecli. Pro
úplnosí ještě dodati jest, že sv. Prokopa pokládá tradice lidu
i křisitelem mrtvýcli. Utonul prý muž jakýsi v řece Sázavě,
když převážel se ke službám božím. Světec pak modle se nad
bezduchým tělem, vyžádal mu nového života.

Ye starém rukopise z knihovny kláštera sedleckého ^)
velebí se apoštolské působení sv. Prokopa těmito slovy:

Svatý Prokop velmi mile
všěckemy k sobě přichýle,
každého milostivým činem
a svého mistra příkladem
nechtě, by ot něho který div
byl zjeven, donidž jest živ,
že toho Buoh nemiluje,
ktož sě před ludmi velbuje.
To i jiné stoje mluvieše,
a před ním množstvie luda bieše.
V ten čas také slepá žena
bieše předen přivedena.
Ta světa viděti nemožieše,
avšak svatého otce prosieše,
řkůc: „Tys sluha Boha živého,
dopomoz mi zraku mého."
Tak na kolenu klecieci,
přežalostivě placůci,
řkůci: „Smiluj sě nade mnú,
otce svatý, nynie nad temnu."
Svatý Prokop smilova se nad niů,
nad tú jistu temnu paniů,
křížem svatým znamenaje,
a takáž slova jmenuje,
ježto je sám Syn boží pěl,
kdyžto jest onomu slepců zděl,
řka : „Pomoz, Bože, zraku mému,
jakos pomohl onomu slepému."
A jakž to brzo povede,
tak žena očima vzhlede,
a viec do svého skončenie
jměla zdravie i viděnie.
Zbaviž nás. Bože, slepoty,
dopřeje nám své lepoty."

Prameny d. č, I. str. 353 n.

2) Preces et officia de diversis sanctis, auctore fratre Erasmo Snei-
denlux.

Skonání sv. Prokopa. 155

Salvě Kephas Bohemorum,
Lux, exemplár monaclioruin,
Spes et salus infirmorum,
Pupillorum diix et comes nemorum!
Gaude Bohemorum coetus,
Procul pelle luctum metus;
Nam per illum est deletus
Terrae tuae error vetus!

Hlava třináctá.

Skonání sy. Prokopa.

Přiblížil se čas, kdy zakladatel asketeria sázavského spla-
titi měl dluh smrtelného těla svého. Starost o budoucí dobré
kláštera připadla na ducha jeho, když vážil nepatrný hlouček
přátel liturgie slovanské, zejména v řadě těch, kdož hlasem
svým rozhodovali v radě knížecí o budoucích osudech země.
Nejstarší letopisec dí, že vnuknutím Ducha svatého zvěděl
i dobu svého skonání i těžkou školu utrpení, kterou projíti
bude duchovním synům jeho z kláštera sázavského. Dva dni
před smrtí povolav k soÍDě zdárného synovce Yita a pobožného
syna Jimrama, vyložil jim zevrubně, co zběhne se v letech
příštích, a kterak jim pevně státi jest, i neztráceti srdce v ne-
štěstí. Pravil: „Synáčkové moji, kteréž jsem já vychoval jako
kvočna kuřátka, považte, že jest tu čas mého skonání; nebo
třetí den s vůlí boží odeberu se ze stánku této tělesnosti, po-
ruče vás Bohu. ISTež oznamuji vaší opatrnosti, že po odchodu
mém zmítáni budete prudkou bouří pomluv atrýzněni mornou
pohromou pronásledováni, budete učiněni vyhnanci na šest let
v zemi cizí, a toto místo bude mocným rozhodnutím knížete
odevzdáno ke jmění cizozemcům. Ale vy, synové nejmilejší,
nechtějte proto odpadati od víry, utvrzujte bratry své. Boha
snažně chvalte, ve Štěstí mu díky vzdávejte, v neštěstí prosby
k němu vylévejte, v radostech mu vděční budte, ve smutných
příhodách pomoci jeho hledejte ; a na konec nesmírnou dobro-
tivostí jeho útěchy dojdete. ÍTebo po šesti letech slituje se nad
vaším vyhnanstvím, obnoví vám stav pokoje, a utrhačům vašim

156 Proroctví sv. Prokopa.

odplatí rovným dle zásluhy, vás pak uvede zpět do přístavu
ntěšeni. Po smrti totiž nynějšílio knížete dobrého Břetislava
nastoupí Spytihněv, který bude vás pronásledovati, ale po jeho
smrti ujme panství nad říší českou Vratislav, muž bohabojný,
dobrotivý. Ten vás přivede zpět z vyhnanství a dá vám Ježíš
Kristus, Pán náš, v tomto místě pokoj a bezpečnost po všechny
dni života vašeho, "i)

1) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) k r. 1053, v Pramenecli d.
č. n. str. 244 n. Srvn. Veršovanou legendu českou:
„Juž ot narozenie Syna božieh.o
po tisúci po pěti dcát léta čtvrtého.
Takého byl šlechetenstvie,
že jemu Buoh zjevil proročstvie ;
svů smrt před dvěma dnoma věděl,
tu svýma přieteloma pověděl:
Vitošovi, sestřenců svému,
a Jimravovi, bratrcu druhému.
Těma k sobě přijíti kázal
a pořád jima všě ukázal,
a řka: ^Synové moji milí,
vy jste se mnú ot mladosti byli.
Choval sem vás ot počátka
jako slepice svá kuřátka.
Třetí deň andělské poslánie,
to slově božie zvěstovánie,"
vece, „mněť jest s tohoto světa sníti.
Věztež, co sě vám stane po mej smrti.
To vám pořád všě zjevuju,
a Bohu vás poručuju;
nebo mnozí na vás kročie,
že vy od tadto vysočie.
A takto sě potom stane:
Jiný kněz po Břecislavovi vstane,
tomu bude jméno Zbyhněv,
ten ukáže nad vámi svój hněv.
TJposlúchaje lestných ludí,
ot tavadto vás vypudí,
i dá pak to miesto Němcóm,
odkads jiným cuzozemcóm.
A vy, nejmajiec kde býti,
musíte do jiné země jíti.
Tam přebudete šest rokóv,
až Buoh uméní těch sokóv,
ježto budu na vy sočiti,
nebo kterů křivdu činiti.
Proto, moji synové milí,

Uzdraveni nemocného. 157

Dniliélio dne potom předstoupil před světce clmravec ja-
kýsi, kterému v klášteře poskytnuto bylo týdenní pohostinství,
aby děkoval již za ně opatovi. Sv. Prokop byl by rád pro-
půjčil mu daru na cestu, ale nemaje právě ničebo, žádal cbu-
ďasa, aby setrval ještě v klášteře aspoň den, potom že sobě
odnésti může plaší opatův. I stalo se po smrti Prokopově,
jakmile nemocný oblekl na sebe plášf světcem mu poručený,
že ibned ozdravěl, i)

tak, jakož ste se mnú byli,

v sbožiu v hromadě bydliece,

a mezi sobů sě nezliece,

přebývajte tam mile,

ažť i mine ta zlá chvíle,

ot Boha sě nerozpacujůce,

ale ve všem se jemu poručejůce,

i v žalosti i ve smutciech,

také ve všech dobrých skutciech.

A stane-li sě co vám zlého,

poprosíte Boha samého.

Tož vám praviu i jinej bratři,

že vás Buoh ve všem opatří,

i také vás skoro utěší,

že vámi zase pospiesí,

vaše nepřátely zatratí

a vy se všú čstiú navrátí.

Buoh to učiní svů moců

a mix nedóstojnů pomocú.

A kehdyž těch šest let mine,

kněz Sbyhňev nemilostivý zhyne,

a potom bude kněz Vratislav,

ten bude na božie sluhy laskav.

Ten sě k tomu klášteru obrátí

a vás se všú čstiú navrátí.

A taký pokoj Buoh vám učiní,

viec budete jmieti, i po vás jiní."

Prameny d. č. I. str. 356.
^) Latinský životopis sv. Prokopa, v Pramenech d. č. I. str. 365. Ver-
šovaná legenda česká:

„Však znamenajte, jeden nemocný,

po všem tělu malomocný,

přijide k otců svatému,

poručí sě mocně jemu.

Svatý Prokop příjem pracného,

po téhodne chová jeho.

Po témdni poce otpuščenie bráti,

a chtě do svého kraje vstáti.

158 Skonání sv. Prokopa.

Nadešel třetí den a pro světce poslední na zemi, jak byl
sám předpověděl. Mniši konali obvyklé služby boží v cbrámě,
kdežto nemocný opat modlil se hodinky kněžské na lůžku. Na
večer uzavíraje pobožnost svou kompletoriem, pocítil prudký
záchvat choroby. Ihned kázal přijíti bratřím, a když plačíce,
dostavili se do komnaty, posilňoval je otcovskou útěchou a na-
pomínal k svornosti i stálosti v dobrém. V tom duch jeho vy-
kročil z těla, a světec usnul v Pánu. Dokonal pak blaho-
slavený opat Prokop běh života svého r. 1053 ve druhé
polovici měsíce března. Jím shaslo vzácné světlo národu
českému, odešel vlastenec upřímný, věrný opatrovník dědictví
po sv. apoštolech slovanských potomkům zůstaveného, zakla-
datel a správce slovanského kláštera v Cechách, učenec té doby
na slovo vzatý. Věděli ti, kdož stáli při ctihodné mrtvole, že
odchodem Prokopovým rozmnožen jest počet přímluvců za lid
český u Boha; ale zdali tušili také té chvíle milovníci slo-
vanské církve, že poslední schopný zastance její na věčnost se
odebral? Ke dni 25. března, kdy koná se svátek Zvěstování
Panny Marie, položen pohřeb jeho.^J

Svatý otec na chudé laskavý

vida, že člověk na těle nezdravý,

poče jeko lutovati,

že jemu nejma co dáti.

Juž bleše pro Buok všecko rozdal,

neb jemu Buob byl smrt zvěstoval:

i bleše sě všěbo zbavil,

než jediné ručko na sobě ostavil.

Vece:. „Milý synu, mněť jest s toho světa sníti;

nebuď tě leň do třetieho dne zde býti.

Až mě do rova doprovodie,

tutoť mú sukniu tobě dadie."

Jakož sě potom je stalo ;

to uslyšíte, až ješče počtu málo."

Prameny d. č. I. str. 356.
1) Pokračovatel Kosmův (mnick sázavský), v Pramenecli d, č. II.
str. 245 n. Veršovaná legenda česká vypravuje skonání světcovo takto :

„A když jima to vše povědě,
juž na smrtnej posteli sedě,
kakž-kolvěk mdle dýcháše,
proti ďáblu dva dni bojováše,
prose za všie své milé syny,
aby Buoh spustil jich viny,
i za jiné, ktož budu jeho sluhy,

Obraz sv. Prokopa. 159

Když daly se přípravy k poctování mrtvólio "těla, zatoužili
prý někteří řeholníci sázavští po tom, aby věrným o"brazem
zachovaná jim byla podoba světcova. Jeden z nicb zhotovil
tudíž obraz sv. Prokopa s očima zavřenýma, jak v rakvi mrtev
ležel.

V nynějším farním kostele v Černých Budách ochraňuje
se nad pobočným oltářem sv. Prokopa starý obraz velkých
rozměrů, představující téhož světce v odění velekněžském.

aby byli zbaveni tuhy.

„V kterej koli núzi jsňce,

k němu nábožně volajůce,

budu tebe, Bože, prositi,

rač je v jich prosbě uslyšeti!"

To sě dějieše po kumpletě :

pozva sobě jiné bratřie,

potvrdě jich v dobrej víře,

aby stáli vždy v tej míře.

Dav jim milé požehnanie.

i vze ot nich otpušéenie.

Uzřev svatého anděla,

pusti dušu z svého těla.

Bratřie žalostně plakáchu,

a tak mezi sobíi v oláchu :

,.Komu nás, otče svatý, ostavíš ?

komu-li nás po sobě poručíš?

Toť j.-my po tobě osiřeli nebožátka,

auveh ! jako po slepici kuřátka.

Přebývali jsmy s ním milostivě;

již ostanemy po tobě žalostivě.

Auveh, nám otce takého !

Ba kde dobudemy sobě jiného!''

To i jiné mezi sobíi mhiviechu

a velikú žalost jmějiechu.

Ot narozenie Syna božieho

po tisííci let po pěti dcát pátého

sšel svatý Prokop s tohoto světa,

jenž byl české země osvěta.

Z nepokojného sboru

jide do věčného dvoru.

K jeho pohřebí pozyachu českého

biskupa Seyera pražského.

Ten dóstojně, jakž jest bylo,

schová v zemi svaté tělo."

Prameny d. c. I. str. 356 n.

IGO Milostný obraz bv. Prokopa.

O něm jde pověst, že r. 1638 nalezli jej mnicliové v ssutinácli
klášternílio chrámu, načež prý hned odevzdán byl malíři, aby
porušená místa malby opravil. Na obraze spatřuje se v pravdě
letopočet 1638. Spisovatel z kláštera sázavského P. Hugo Fa-
bricius vyslovil domněnku, že v ssutinách nalezený obraz jest
asi původním dílem mnicha-malíře z r. 1053.1) K domnění ta-
kovému navedla jej nejspíše manýra umělců ne příliš starožitná,
obraziti tvář světce o zavřených očích, které pak vzhledem
k ostatním pohnutým částkám těla zdají se diváku polootevře-
nými. Xdyby s pravdou bylo, že malba hotovena jest na plátně
ke dřevu přihněteném, 2) přisuzovali bychom obrazu starší původ
nežli z r. 1638. Postava sv. Prokopa s tváří individuální
(portrait) jest dílem staršího umělce nežli okolek a pozadí. Jinak
pro několikeré opravy obrazu nedá se již rozhodnouti, co pů-
vodního na něm pozůstalo a co pozdějším jest přídavkem.
Světec představuje se bezvousý,^) oděný v zelenou tunicellu

^) Fabricius: Požehnaná památka; str. 313.

3) Šindelář : Črty sázavské, v BlahoTěstu, 1887 ; str. 247.

3; Veršovec český ze 13. století líčí podobu světcovu takto :

„Také toho neomlčím,

což se do jeho vzrostu domním.

Byl jest člověk urozeniem vysokým

u plecú i v těle stavem širokým.

V hnáty byl velmi silný,

ve všem těle ovšem plný.

Hlavu dosti velikú jměl,

a tvářú ovšem bieše běl.

Čelo jměl dosti veliké.

bradka bieše čmá také:

Vlasy črné střednie jmieše,

a vzezřenie jasného bieše.

Promluvenie jměl milostivé

a srdce k každému nelstivé.

Búcha nemnoho jmějieše :

jednu sukniu a kapiu nosieše.

Škapléř jmějieše pro dielo ;

toť jest růcho jeho bylo.

A na nohách nohavice,

a k tomu lehké čřěvice.

Ač bych pravil o posteli,

o tej jste dřieve slyšeli.

Juž to všecho opuščeju,

svatému sě Prokopu porůčeju."

Prameny d. č. I. str. 357.

Pohřeb sv. Prokopa. 161

a pluviál barvy červeno-žluté, s "berlou v levé ruce a s mitron
na hlavě. Pravicí udržuje ďábla na řemeni, oheň z úst cbrlícílio.
V pozadí na lévo zobrazeay jsou skály, před nimiž v miniatuře
sv. Prokop jako mnicli oře pluhem, zapražena maje zlého ducha.
Pravou rukou drží světec kříž a jím ďábla k tahu pobádá. íTa
pravé straně spatřiti lze kostelík nad řekou (Sázavou); poblíž
stojí sv. Prokop jako vítěz nad zlými duchy, jež z okolí pou-
stevny své byl zapudil. V dějinách kláštera dojde řeč k obrazu
tuto popsanému ještě Častěji.

Biskup pražský Šebíř doslechnuv o smrti opata sázavského,
vydal se na cestu k osiřelému klášteru a byl dne 25. března
r. 1053 přítomen počestnému pohřbu, i) Pochovali pak slovanští
mnichové otce svého v basilice Panny Marie, kostele klášterním,
který přičiněním jeho byl zbudován. Při tom vedle zprávy
pozdějšího životopisce udalo se dvé zázraků: Churavec, jemuž
odkázal světec plást svůj, jakmile jim se oděl, dosáhl úplného

^) PokracoTatel Kosmův (mnich sázavský): „ConstimaTit autem beatus
abbas Procopius cursum vitae snae feliciter in Domiuo anno ab incarnatione
Domini 1053, et eiusdem anni Vin. Kal. Aprilis praesente Severo, pragensi epi-
scopo, in ecclesia sanctae Dei genitricis Mariae, qnam ipse constrnsit, honorifice
est sepulturae commendatus." Prameny d. čí II. str. 246. Ačkoli letopisec vý-
slovně praví, že světec pochován jest dne 25. března, jenž r. 1053 připadl na
čtvrtek, z jiných pak okolností vidno, že pohřeb nemohl v den smrti býti od-
býván, kladon přec i staří kronikáři úmrtí Prokopovo ke dni 25. března,
Srvn. Latinský životopis ze 13. století: „De corpore sno anno dominice in-
carnacionis MLIII. octava Kalendas Aprilis de mundi hnius nauťragio migra-
vit ad Dominům " Prameny d. č. I. str. 365. Veršovanon legendu českou :
„Třetí deň andělské poslánie, to slově božie zvěstování, vece, mněť jest s to-
hoto světa sníti." Prameny d. č. I. str. 356; a přípisek k Letopisu Kosmovu :
„Anno dominice incarnacionis MLIIP, Vm. Kal. Apr., hoc est m die
Annunciacionis beatissime virginis Marie, obiit sanctus Procopius abbas."
Prameny d. č. II. str. 86. Novější spisovatelé cizozemští, kteří upravovali ži-
votopis sv. Prokopa, jako Surius, Mabillon, Bucelin, Ménard, kladou úmrtí
jeho ke dni 1. dubna, ježto před rukama měli porušené rukopisy latinského
životopisu světcova („Kal. Aprilis" místo správného: „Vin. Kal. Aprilis").
Bucelin přijímá také den 8. července (Vm. Idus Julii), ježto prý v týž čas
slaveno bývá v olomúcké diecési přenesení sv. Prokopa. Ale dne 8. července
připadá svátek jiaého světce téhož jména, to jest Prokopa, mučenníka caesa-
rejského. Kuldův Církevní rok; IV. str. 334 n. Píše-li veršovec český ze 13.
století, že sv. Prokop zemřel r. 1054 nebo 1055, nesmíme nad tím se zasta-
vovati; běželoť mu více o rýmy nežli o letopočty. V Čechách koná se vý-
roční památka sv. Prokopa dne 4. července, ježto téhož dne r. 1204 prohlá-
šen byl za světce.

Dr. Krásí Sv. Prokop. 11

162 Urob sv. Prokopa.

zdraví. V touž hodinu také slepec jakýsi příjmím Palpo
prose Boha pro zásluhy Prokopovy o navrácení zraku, prohlédl
najednou u přítomnosti všech účastníků pohřbu. i) Místo hrobu
světcova zevrubněji se neudává, avšak z pozdějších zmínek
o něm aspoň to souditi můžeme, že bylo spíše v lodi chrámové
nežli v kryptě pod presbytéřem.

Za památku po sv. Prokopu pokládá se kalich jménem
jeho označený („koílík sv. Prokopa") a na „ostatkovém oltáři"

^) Latinský životopis sv. Prokopa, v Pramenech d. č. I. str. 365. Ver-
šovfluá legenda česká;

„A v ty časy onomu pracnému

sukuiu dachu malomocnému.

Ten jim děkováše, poklek

a onu sukniu na se vzvlek.

A vezře ten na své tělo,

ande jako sniežek bělo.

To jsů všickerni viděli,

ktož sů koli při tom byli,

že ten člověk by uzdraven

a všie své nemoci zbaven.

A v tuže hodinu sta se,

ten svaté tělo viděti žádáše;

proto srdečně vzdychaje,

prosieše přemilostivě:

„O svatý Prokope, pomoz mi,

ať tě uzřu, dřiev nežli budeš v zemi!"

A jakž to rychle povede,

tak oběma očima vzhlede.

Dotavad by mu viděnie dáno,

douavadž tělo svaté nepochováno.

Proto nedána sta jemu zraky delšie,

nebo člověk paky bieše,

žebrániem sě obchodieše,

neb dělati neumieše.

A k tomu v tom svatém domě

v ty časy bieše rozkošná voně.

Kteříž kolivěk nemocni,

neb kteříž při tom byli pracní,

všichni blechu uzdraveni

a všie nemoci zbaveni.

Takoť sě jest všechno stalo, •

jeho bytie dokonalo.

Buď Bóh v tom ve všem pochválen,

jenž kraluje veky věkóm, amen."

Prameny d. č. I. str. 357.

Koflík sv. Prokopa. 163

ve farním kostele sázavském pečlivě ockraňovaný. Nejstarší
částkou kaliclia jest kuppa (nálevka), kterou prý světec vlastní
rukou vyrobil ze dřeva jalovcového. Jak pověst tomu
chce, dal pak z nádoby té napiti se vody knížeti Oldřicbovi,
a voda proměněna jest ve víno. Kuppa spočívá nyní na stří-
brném podstavci o vypuklých a rytých ozdobách, vroubena
jsouc svrchu (in labio) stříbrem, i opatřena stříbrnou puklicí,
v jejímž středu zdvíhá se ozdobný křiž. Stříbrné částky kalicha
pokrývá vrstva zlata. První zmínku o kalichu sv. Prokopa po-
stihujeme ve 13. století, kdy vedle podání latinského životo-
pisce pozdravil se na Sázavě člověk šílený, napiv se z kalicha
světcova. 1) Z počátku válek husitských, když dav nepřátel
obořil se na klášter, uchvácen prý mezi jinými skvosty také
koflík svatoprokopský a nesen do Prahy. Ale cestou ztratili jej
svatokrádci ještě nedaleko od kláštera. Zena jakási berouc se
za nimi, nalezla drahou památku a odevzdala ji vrchnosti své,
pánům z Yaldšteina. Potom prý až do války SOleté chován
byl koflík ve valdšteinském paláci v Menším městě pražském.
Když Švédové plenili domy tamnější, byl by koflík padl jim
do rukou ; ale věrná služka uvrhla jej v čas do studně, odkudž
za doby pokojnější šíastně byl vynesen. Přičiněním arcibiskupa
Matouše Ferdinanda Sobka navrátili jej páni z Valdšteina ke
klášteru. 2) Od té doby jest na Sázavě obyčej podávati pout-
níkům po sv. přijímání vína z památného kalichu. Yedleněho
opatruje se tam také dřevěná „lžíce sv. Prokopa," vykazu-
jící tvar u nás již dávno neobvyklý. Jestiť v předu okrouhlá,
k držadlu pak končí se ostřeji. Eukověí zpola stříbrná nese
v koncích podobu malého anděla se štítkem.

y pokladě metropolitního kostela sv. Víta opatruje se
zlomek hole sv. Prokopa (baculus s. Procopii). Jest to ze-
jména spodní částka, 14 cm. zdélí, opatřená železným bodcem
a stříbrnou zděři, na níž pod ozdobným krajem spatřuje se
nápis gothického způsobu: BA. NO. CIV. HOC OP. Vyobra-
zení památek svatoprokopských podáváme v přílohách.

Za pozůstatek literární činnosti sv. Prokopa pokládá se
tak zvané sázavo-remešské evangelium. Hodlajíce ze-
vrubněji vy^ťřitT-puvoď písemně" p^^ o ní
zvláště v následujícím odstavci. Přítomnou částku nelze lépe

2) Bollandistů Acta sanct mens. Julii; n. str. 14S.
*) Fabricius : Požehnaná památka ; str. 278 nn.

164: Sázavo-remešské evangelium.

ukončiti než apostrofou ku světci, jak shledáváme ji v úvodě
k latinskému životopisu ze 13. století : i)

O felix, gaude, Procopi, sancte patrone!

Immortale decus vitae meruit tua virtus.

Olausus progrederis, fratres claustrumque tueris.

Abba benigně, loco, Dominus quo collocat, ito.

Ipsorum praesto nuno et semper memor esto,

Orans pro ounctis, almě patrone, tuis!

Hlava čtrnáctá.

SázaTo-remešské evangeKum.

Vyžádav sobě svolení papeže Klementa VI., založil císař
Karel IV. slovanský klášter v Praze a z Cbrvat povolal mnicby-
glagolity řádu sv. Benedikta, aby v novém monastýru konali
služby boží jazykem staroslovanským (r. 1347). Příchozí bratří
zanášeli se krom jiných, prací přepisováním liturgických knih
pro potřebu svého domu; i hotovili také překlady spisů cír-
kevních z jazyka latinského. Zvláštní důchod roční desíti
hřiven stříbra ustanovil roku 1356 štědrý zakladatel pro písaře
(Jana), aby „v ušlechtilém jazyku slovanském" knihy pra
klášter ustavičně psal a přepisoval.

Z rukopisných děl kláštera slovanského v Praze docho-
valo se doby naší několik kusů. Jest to především sbírka epištol
a evangelií, jež „mají zpívány býti na hody, když opat pod
korunou mši slouží", glagolsky psaná r. 1395. Ke svátečním
perikopám těm přivázati dali v klášteře starší, písmem ky-
rillským zhotovenou sbírku evangelií, o níž poznamenal
písař giagolské částky: „A druhá strana těchto knížek, jenž je
podle ruského zákona, psal je svatý Prokop opat svou
rukou; a to písmo ruské dal nebožtík Karel čtvrtý, císař
římský, k oslavení tomuto klášteru a ke cti svatému Jeronýmu,
i svatému Prokopu".

Ježto není, proč bychom pochybovali o věrohodnosti sta-
rého zpravodaje, přijímáme za pravdu, že císař Karel IV-

1) Prameny d. c. I. str. 361.

Osudy jeho ve 14. a 15. století. 165

(f r. 1378) daroval klášteru eniauskénni starobylý spis
slovanský, kterýž zavíral v sobě evangelická čtení podle dní
s, spolu na jisto pokládán byl za vlastní dílo slovut-
ného opata sázavskéko sv. Prokopa. Císař sám nebyl
znatelem písemnýck památek slovanských a glagolští mnichové
v Emausích sotva asi dovedli rozhodnouti, který spis mohl by
počítán býti za práci Prokopovu. Zpráva o původci rukopisu
musila tudíž odjinud býti vážena, buď ze zápisku ke knize
samé přičiněného bud z udání těch, kdož rukopis císaři podali.
Jest dosti k pravdě podobno, že vi"0ucí úcta Karlova k svatým
patronům českým ponukla muže nám neznámého, aby daroval
oísaři starý spis slovanský s výslovným podotknutím, že jest
to dílo předního pěstitele slovanské literatury a zakladatele
kláštera slovanského na Sázavě. Císař pak nemohl než radostně
přijmouti památku po prvním slovanském monastýru v Cechách,
když podařilo se mu založiti v zemi ústav podobný ke cti
svatých Jeronýma, Kyrilla, Methoda, Vojtěcha a Prokopa.
Rozhodnouti o tom, zda císař nebyl oklamán, zůstaveno teprve
kritickému bádání doby naší. Prve nežli ukážeme na výsledky
zkoumání toho po stránce palaeografické i jazykové, nebude
od místa vypověděti osudy „sázavo-remešského" evangelia.

V klášteře emauském vážili si nemálo památného ruko-
pisu a nemohouce jinak užiti ho k bohoslužbě, ježto psán byl
písmem kyrillským, u nich nezvyklým, dali v jedno svázati
jej s kodexem glagolských perikop, z něhož prozpěvovány
epištoly a evangelia při pontifikálních službách božích. Desky
pevně vázané knihy ozdobeny byly zlatem, drahokamy a ostatky
svatých. V bouřích husitských rozptýleny jsou poklady opatského
kostela na Slovanech; z nich pak vzácná kniha o dvojím
písmu slovanském ocitla se až v Cařihradě. Kdy a kterak se
to stalo, o tom není určitých svědectví, ale možná dosti, že
ji tam utrakvisté darem poslali na osvědčenou starodávných
styků mezi Čechami a církví východní, v době totiž, kdy ve-
dena byla na Sázavě slovanská liturgie. Stavové pod obojí
pomýšleli r. 1451 na spojení s církví řeckou, kdyby ona hotova
byla světiti jim žákovstvo k úřadu kněžskému. Do Čech po
druhé přibyvší jednatel řecký příjmím Konstantinos AngeHkos
přinesl jim roku 1452 list od tří metropolit a tři učenců vý-
chodních, kterým zváni byli utrakvisté, aby obmýšlené spo-
jeni skutkem učinili. Za odpověď dán pak list stížný do nepo-

166 Sázavo-remešské evangelium.

volnosti církve římské, jejž Rokycana nadepsal přímo k císaři
řeckému Konstantinu Palaeologovi a patriarcliovi cařihradskému
Gennadiovi. i) Jak se k pravdě podobá, přidány k tomu dary,
z nichž neposledním mohl býti kodex emauský. V Cařihradě
zachovala se pověsť, že skvostná kniha ta pochází z „biblio-
théky sv. Jeronýma."

Slovutný arcibiskup remešský vévoda Karel (r. 1538 — 1674),
jinak také kardinál lotrinský zvaný, shromažďoval v sídelním
městě svém drahocenné památky vzdělanosti, jež v cizině po-
vedlo se mu získati. Mimo jiné věci koupil z Cařihradu emauské
evangelium a daroval je krátce před smrtí svému kostelu.
Svědčí o tom inventář chrámu Panny Marie v Remeši, podle
starších seznamů roku 1669 zhotovený, ve kterém jakožto dar
kardinálův z roku 1574 přivádí se kniha se skvostnou vazbou,
která prý obsahuje evangelia v jazyku řeckém a syrském nebo
slovanském, a pochází z Cařihradu, kamž prý z knihovny sv.
Jeronýma se dostala. Zvláštní cti pak došel emauský evange-
liář v Remeši, že arcibiskupové tamější jakožto primátové ve
Francii předkládali jej králi při korunování, aby přisahaje,
dotýkal se starobylého kodexu. Máme o tom svědectví opata
remešského Piuche a zprávu Percevala, písaře v Sacy, který
roku 1782 připojil poznámku k evangeliáři: „První čásť této
knihy jest písmem srbským a jazykem východním, druhá
písmem illyrským a jazykem indickým nebo slovanským , . .
Král přisahá v den pomazání na tuto knihu."

Když na konci minulého století počali učenci obraceti
pozornosí ke staroslovanskému rukopisu v Remeši, bylo jim
slyšeti nemilou zprávu, že vzácný „Texte du sacre" stal se
oběti barbarství a fanatismu. Y revoluci francouzské vzat jest
totiž od vzbouřeného lidu korunovační poklad remešský v plen.
Evangelium emauské pohozeno a pak za ztracené pokládáno.
Teprv po čase, když první konsul Napoleon Bonaparte roz-
kázal, aby se zachovalé zbytky rukopisů do městských knihoven
uložily, vyšlo na světlo i remešské evangelium, ale ovšem zba-
vené svých drahocenných okras, a uloženo jest v městské
knihovně v Remeši. Tam připadl na ně ruský badatel Alexander I.
Turgeněv (f r. 1845) a povzbudil jiné k zevrubnějšímu zkou-
mání.

1) Tomkův Dějepis města Prahy; VI. str. 233 n.

Vydáni jeho tiskem pořízená. 167

Na pobídnutí francouzské \lády ohledal evangeliář roku
1839 archaeolog Ludvik K. Jastrzebski, jenž přetlumočiv po-
známku glagolskéko písaře, že první, kyrillská částka rukopisu
jest autografem sv. Prokopa, přidal se k témuž náhledu a kladl
původ řečené částky kodexu asi k_j:_JjQaCL^ozdšji však zasta-
vuje se nad množstvím písařských zkratek, jak v jiných pa-
mátkách 11. století shledati ho nelze, změnil předešlý soud
svůj a přijímal původ rukopisu poněkud z mladší doby i). Zatím
zhotovil francouzský krasopisec Silvestře z celého kodexu umělé,
kaligrafické faksimile a skvostně vázané daroval je caru Mi-
kuláši I., který pak témuž umělci v mědi ryté otisky zhoto-
viti kázal, načež r. 1843 vydáno bylo v Paříži nákladné dílo:
Evangelia slavica, quibus olim in regum Francorum oleo sacro
inungendorum solemnibus uti solebat ecclesia remensis, vulgo
Texte du sacre, ad exemplaris similitudinem descripsit et
edidit Silvestře, ordinis s. Gregorii Magni unus e praefectis
aliorumque ordinum eques. Kritický proslov k dílu tomu sepsal
Kopitar, jenž oproti prvnímu badateli dovozoval své mínění,
že kyrillská Částka remešského evangelia není starší 14. sto-
letí. 2) Potom ujal se zkoumáni Hanka, srovnávaje starou pa-
mátku s Ostromirovým evangeliářem a čteními ostrožskými.
I bylo snahou jeho dokázati, že svědectví glagolského písaře
o původu kyrillské částky emauského rukopisu jest pravé, a že
tudíž zlomek onoho evangelia pochází z první polovice 11. sto-
letí. Obstaral pak nové vydání jeho v Praze r. 1846, jež na-
depsáno jest: Sázavo- emmauzskoje svjatoje blagověstvovanije,
nyněže remešskoje, na něze prěže prisjagaša pri věnČalnom
myropomazanii caři francustii, s pribavlenijem s boku togože
čtenija latinskými bukvami, sličenijem Ostromirova evangelija
i ostrožskych čtenii; kdež v úvodě předeslal vydavatel osudy
^rukopisu. Proti vývodům Hankovým ozval se ruský jazyko-
zpytec Alexander Ch. Vostokov, prohlásiv tak zvané sázavo-
remešské evangelium za spis 14. století přepsaný z textu
ruského, jemuž předlohou byl středobulharský originál. ^)

^) Jastrzebski: Notice sur le manuscrit de la bibl. de Eheims, connu
sons le nom du Texte de sacre. V Kímě 1845.

2) Kopitar: Prolegomena historica k Eemešskému evangeliu. V Paříži.
1843. Miklosic: Slavische BibKotliek; I. Ve Vídni, 1851.

3) Vostokov : Sudbi cerkovnago jazika (odstavec : O kirillovskoj časti
rejmskago evangelija). V Petrohradě, 1848.

168 Sázavo-remešské evangelimu.

Na vědecký rozbor sporného spisu vydal se nejnověji
ruský učenec A. Sobolevskij. Závěry, k nimž dospěl, přirovnav
rukopis evangelia k ostatním památkám staroslovanské litera-
tury, podáváme téměř vlastními slovy jeho: Kyrillská částka
remešského evangelia psána jest drobnou unciálkou starého
tvaru nejpozději ve 12. století. Barvy, podoba a upotřebení
písmem zakazují se k tomu, abychom řečenou Částku evangelia
odnesli do 11. nebo 12. století. Všechny palaeografické zvlášt-
nosti její shledati lze v ruských , rukopisech oné doby. Po
stránce jazykoslovné vykazuje památka naše russismy, jež tomu
nasvědčují, že psána jest na Rusi. Také jiné zvláštnosti jazyka
nepřekážejí spatřovati v evangeliu remešském ruskou pa-
mátku 11. až 12. století. Při tom ochránil sobě spis mnohé
zvláštnosti bulharské předlohy, i)

Ukázku kritického rozboru téhož evangelia podal ve článku
nedávno uveřejněném František Pastrnek. Konečný úsudek jeho
k tomu dobíhá, že tak zvané sázavo-remešské evange-
lium náleží k písemným plodům staroslovanské lite-
ratury, ve kterých zjevná jest předloha bulharská
s recensí ruskou. Pro charakteristiku písaře důležito vy-
tknouti, že osvědčil velikou nedbalost nebo neschopnost ; poklesků
písařských jest veliké množství. Pozoruhodná také okolnost,
že v evangeliu pominuta jest církevní památka sv. Klementa
papeže ke dni 30. ledna, jakož i sv. Kyrilla ke dni 14. února. 2)
Kyrillská částka tak zvaného sázavo-remešského evangelia není
tudíž autografem opata sázavského sv. Prokopa, akdož
tak přece tvrdili před císařem Karlem lY., spíše oklamati chtěli
zbožného a vlasti své milovného panovníka, nežli by neměli
lepší zprávy o rukopise jemu podaném.

Pro úplnost donášíme ještě několik slov o objemu a vnějším
způsobu kodexu druhdy einauského. Částka kyrillská vykazuje
šestnácte, glagolská třicet jeden list, úhrnem tedy 47 listů
čtvercových, z nichž však jen 45 po obou stranách jest popsáno;
dva poslední při glagolské částce písma nemají. Listy ty jsou
pergamenové a spočívají ve starých dubových deskách ze 14.

^) Sobolevskij: Kyrillovskaja časť rejmskago evangelija, v Ruském
Těstníku filologickém ; XVIIT. str. 143. Ve VaršaTě, 1887.

2) Pastrnek: EvangeKum sázavo-emauské čili remešské, v Časopisu
jmatice moraTské; XV, (r. 1891); str. 336 nn.

Vědecké ocenění jeho, 169

století, potažených temně růžovou kozí marokánskou. V části
kyrillskó shledává se pergamen špatnější jakosti a linovaný;
nadpisy kapitol a počátečné velké písmeny jsou méuě skvostně,
avšak pilně vyvedeny, obyčejně červené, miniové, někdy také
modré nebo černé ; ostatní písmo jest venkoncem černé. Y části
glagolské postřebneš pergamen bělejší, jemnější a nelinovaný,
písmo dvakráte tak veliké jako předešlé ; písmena začátečná
jsou též červená a ostatní černá. "Vesměs psáno jest ve dvou
sloupcích. Rukopis kyrillský zavíral v sobě vedle vší podo-
bnosti původně 176 listů, kterých vždy osm jednu vrstvu tvořilo,
a vrstvy ty byly číslovány; náš zlomek podle tohoto očísleni
tvořil vrstvu 19. a 20., což na prvním a devátém listu jeho
jest poznamenáno. Prvních osmnácte vrstev nebo 144 listův
jest tudíž ztraceno, na konci pak nebo po vrstvě 20. scházejí
podle obsahu a u porovnání s Ostromirovým evangeliem ještě
dvě vrstvy nebo 16 listů.

Díl druhý.

Dějiny kláštera sv. Prokopa.

Hlava prvá.

PrTiií yyhiianstTÍ mnichů sázaystýcli.

Po smrti Prokopově r. 1063 zvolen jest opatem bratři
v klášteře sázavském Vit', přibližný světcův a důvěrný druh
jebo, muž v plné sile a květu života. Letopiseo vydává mu
svědectví na onen čas dosti vzácné, že zvolen byv beze Istnébo
přičiněni svého představeným kláštera, bez svatokupectvi také
dosáhl požehnáni k úřadu opatskému. Co ještě o něm řečeno,
zavírá v sobě velikou chválu. Vit byl mužem schopným k ve-
dení světských potřeb svého monastýru, učený, moudrý, mravů
výtečných, nepřítel porušeného světa, ctihodný ve vzezřeni,
přívětivý v řeči, v jednáni cele smířlivý.^) Prvni dvě léta

1) Pokračovatel Kosmňv (mnich sázavský), v Pramenech d. c. IT. str.
246. Srovn, Veršovanou legendu českou:

„Otěmy, co sě jest pak dalo,

co sě po jeho smrti stalo.

Bratřie po svatém Prokopu ostávše

a svého milého otce v zemi schovavše'

sšedše se všichni v hromadu,

vzechu mezi sohů radu.

Yolichu opatem kněze Vitoše,

ten hieie přietel své duše.

To hieše člověk heze všie zlosti,

muž múdrý, plný milosti.

Ten byl sestřenec Prokopa svatého,

Opat Vít. 171

opatování jeho na Sázavě neminula bez prospěchu kláštera
a bratří.

Z počátku roku 1055 zemřel kníže Břetislav I., meškaje
právě na hradě Chrudimi. Kdo měli vážnou příčinu truchliti
nad smrtí jeho, byli slovanští mnichové na Sázavě. Kníže pro-
kazoval jim dobrotivost a štědrost po celý čas 201eté vlády své.
Jakkoli pro konečný nezdar zbraní českých r. 1041 musil upu-
stiti od úmyslu vymaniti se z područí německých králů a za-
ložiti samostatnou říši slovanskou, v níž by čestné místo dáno
bylo církevnímu ústavu sv. Prokopa, neodňal ani potom přízně
své klášteru sázavskému, ačkoli důležitost jeho nepříznivým
obratem věcí valně poklesla. Slovanské liturgii nedostávalo se í
schválení od apoštolské stolice v Římě. Trvání její v cechách
bylo tudíž závislo především na přízni panovníkově, potom také j
na shovívavosti diecésního biskupa. Yrátkost opor takových \
dobře tušil prozíravý opat sv. Prokop a proto blízek jsa od- \
chodu, uvažoval nikoli bez trudné předtuchy, co stane se s du- \
chovními syny jeho, až nebude knížete, který chodil vlastními
cestami, a nastoupí po něm jiný, beroucí se, kudy mocnější
rádcové ukáží.

života velmi šlechetného.
Ale ot toho se vzdalováše ;
nechtě opatem býti, otmluvováše.
Bratřie jeho nezbavichu,
biskupa pražského poprosichn,
abj ho potvrdil v opatstviu
a přisvětil k dóstojenstviu.
Biskup by velmi rád tomu:
zsvětiv, posla jej do svatého domu.
By z něho opat k Bohu umný
a k hospodářstvu rozumný,
vzrostu člověk šlechetného,
nepřietel přiebytku světského.
Následováše svého ujce čino v,
činil také mnoho divóv.
Ovšem bleše člověk duchovný,
v pokrme na divy skrovný.
Za jeho také hospodářstvie
bylo ve všem pi-ospéšenstvie.
Když přebýváše v opatstviu dóstojně.
čině s svú bratrů velmi pokorně."

Prameny d. č. I. str. 357 n.

\

172 Kníže Spytihněv II.

O povaze nástupce Břetislavova knížete Spytihněva II.
(r. 1055 — 1061) nejsme dostatečně poučeni. Letopisec Kosmas
zabíhá v odpory, líče mladého panovníka jako muže pobožného
a spravedlivého, a zase zprávu dávaje, kterak pronásledoval
mladší bratry své a vypověděl všechny Němce ze země, chudé
i bohaté, ani matky své nevymíniv. K pravdě nejspíše se po-
dobá, že byl Spytihněv II. povolným vykonavatelem vůle cizí,
rozuměj rádců svých z panstva, a zejména dvorního ducho-
venstva. Zarputilým nepřítelem Němců nemůžeme jej pokládati :
meltě za manželku Idu Vetinskou rodu německého; markrabí
Otě popřával v zemi pohostinství ; innichy německé podporoval
udílením statků. V čas postní bydle v klášteře nebo ve sborném
domě pražských kanovníků, účastnil se jejich pobožností. Při
tom oděn býval v sukni kněžskou a svrchu v kožíšek biskupský,
aby nelišil se od osob duchovní ch.i) Pečuje o rozkvět církevního
života v zemi, založil kollegiátní chrám sv. Štěpána v Lito-
měřicích, a r. 1060 dav obořiti starý stoličný kostel sv. Víta,
že nestačil pro množství věřících o poutích, zbudovati kázal
chrám prostrannější. Horlivost knížete ve věcech náboženských
a zejména příchylnost jeho k latinskému duchovenstvu každou
měrou zasluhovala odměny. Proto také když Spytihněv do
Říma se obrátil s prosbou o vyznamenání, zároveň slibuje platiti
sv. Petru ročně sto hřiven stříbra, papež Mikuláš II. (r. 1059 —
1061) poslal mu mitru, aby jí hlavu zdobil ■ při mši svaté
a jiných službách božích 2)

Pohříchu využili oblíbenci knížecí přízně, kterou jim
Spytihněv prokazoval, na škodu kláštera sv. Prokopa a tamní
slovanské liturgie. Letopisec vypravuje o tom: Nepříznivci
mnozí povolivše uzdu ďábelské nenávisti, počali osidla pomluv
nastrojovati při dvoře knížecím proti opatu Vítovi a bratřím
jeho, zanášeli uši knížete příhodně složenými lžemi, sočili na
mnichy sázavské rozličnými hanami, pravíce totiž, ž e j s o u
slovanským písemnictvím v sektu kacířství a pokry-
tectví patrně zapleteni a ovšem převrácení ; pročež tvrdili

^) Kosmův Letopis k r. 1055, v Pramenech d. č. II. str. 91.

2) Collectio canonum : „Item in alio thomulo laterinensi inter cetera :
Speciocneus, dux Boemie, accepit licenciam a papá Nicolao sibi portandi
mitram et promisit se daturum omni anno C libras argenti de terra sua no-

mine census,"

Nepřízeň jeho k slovanským mnichům. 178

usilovně, že by slušné bylo je vypuditi a na místě nich. ustaviti
opata a bratří vážnosti latinské. O závisti, ó zlomyslná řevni-
vosti! Spytihněv uvěřil pomluvačům i rozkázal opatu Vítovi
a bratřím jeho, aby odešli ze země. O závisti, ohni neuhasi-
telný! Než v pravdě, jako šat molem stráven bývá, tak i ten,
kdo závisti se poddá; komu pak závidí, toho činí slavnějším,
Vít opat vzav bratří své, které jednota lásky byla sdru-
žila, ode bral_ _3 e do nher; na čež do Sázavy uvedeni jsou
mniši latinští, nad kterými pro větší bezpečnost ustanoven opat
původu německého, člověk plný vášnivé zlosti, i)

^) Pokračovatel JKosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. c. 11. str.
246. n. Srvn. Veršovanou legendu ceskon:

„Ale slyš, co sě potom tičini!

Svatého Prokopa proročstvie sě splni.

Umře kněz Břecislav milostivý,

hy knězem Zbyhněv nelaskavý.

Ten toho kláštera nemilováše,

nebo mnohých sokóv poslncháše.

Ti jemn nevěrně sociechu

a takto knězi mluviechu:

„Kněze, jsůť zde kacís Slovené,

jmajiiť kakos písmo jiné,

činíť poročstvie přemnoho ;

kněze, nepřipúšcej jim toho !

Slúžieť slovenským hlaholem,

stojiece před božím stolem.

Věz, ež kacieřskyt? sě obchodie,

zeť zde takil slnžbu plodie."

To i jiné na kněze Vitoše mluviechu

a na všu bratru, ješto s ním biechu.

Tak je velmi opsovachu,

až je ot tud i vyhnachu.

Vitoš opat s bratÍTí sě shluče.

svatému Prokopu sě poruče,

i jide do uherského kraje,

a veUkú žalost jmaje-.

Tehdy to miesto dachu jiným, Němcóm,

otkuds kakýms cuzozemcóm.

Ti Němci latiníci biechu,

a rádi tu přebývati chtiechu.

O nevěrná ďábelská lsti,

i ludská mrzká závisti!

O vy nevěrní sokové,

vy jste ďáblovi poslové.

174 První vybnanství mnichů sázavských.

Na otázku, kterého léta počalo se vybnanství slovanských
mnichů ze Sázavy, nedostává se nám určité odpovědi. Letopiseo
představoval si věc tak, že hned po smrti Břetislava I. došel
rozkaz nového knížete, aby kláštera a země prázdni byli. Avšak
na dobrých důvodech spočívá míněni novějších badatelů, roz-
hodujících se pro Čas poněkud pozdější, zejména r. 1057.1) Po-
dobně na váhách zůstává, odkud přivoláni jsou benediktini do
uprázdněného monastýru. Byli to tuším bratří z Břevnova,
kteří i po druhé r. 1097 přesazovali štěpnici slovanského za-
ložení.

Upomínkou na vyhnáni slovanských mnichů ze Sázavy
a zavedení latinníků v klášteře sv. Prokopa jmín jest od ně-
kterých badatelů obraz přidaný k latinské rukopisné knize
z 11. století, na jejíž zadní desce shledaly se r. 1856 glagolské
zlomky pražské. Kniha sama zavírá v sobě větší částku Nového
zákona, to jest Zjevení sv. Jana, listy katolické. Skutky apo-
štolské a listy sv. Pavla, i sluje starým jménem Praxapostolus
{noci^anóarolog). Vedle Úpravy své může počítána býti k ruko-
pisům velmi krásným a vzácným. Obraz již řečený jest mi-
niaturou na zadní straně prvního listu jejího. Před-
stavuje svrchu (na horním poli) vidění sv. Jana, popsané v první
kapitole jeho Apokalypse (ve verši 12 — 17.): Viděl jsem Syna
člověka uprostřed sedmi zlatých svícnů, a měl v pravé ruce
své (na obraze : v levé) sedm hvězd, a z úst jeho vycházel meč
z obou stran ostrý, a tvář jeho byla jako slunce. Padl jsem
k nohám jeho jako mrtvý. I položil ruku svou pravou na mne,
řka : Neboj se ! Pod obrazem Vidění zachoval sezbytek nápisu :
(Si neq[)uis sólem, debes (aspic)ere (Ohris)tum. Spodní pole po-
číná se nadpisem: (Quod si) parum dabi(t), munus votu(m su)-
perabit, a podává obraz takový : Český kníže drže pravou rukou
vévodský praporec, rozmlouvá s opatem, v jehož rukou stojmo

Nynie vám ďábel za ucha šepce,
potom vy oheň pekelný slepce!
Ktož božím slnhám překážie,
skoro s tohoto světa scházie.
Jakož sě těm sokóm stalo,
ješto sú přebyli na světě málo."

Prameny d. č. I. str. 358.
^) Dohuer: Annales V. str. 345. Dudík: Dějiny Moravy; II. str. 191.

starobylý obraz v knize „Praxapostolos". 175

spočívá otevřená kniha a' v ni nápis „do'^nius." Za knížetem
stojí oděnec s obnaženým mečem, za opatem mnicli pozdvihující
pravou ruku. Obojí obraz uzavřen jest ozdobným rámcem, jehož
rohy zakrývá čtvero kruhových obrázků (medaillonů). Také
Y polovici kolmých stran rámce, kamž dobíhá lem dvojitého
nápisu, spatřuje se dvé dalších obrázků. Jest to trvám šestero
poprsí svatopisců Nového zákona.

Ti, kdož podlehli prvnímu dojmu při spatření a ohledání
glagolských zlomků v knize, vykládají spodní polovinu minia-
tury asi takto: Posunky obou řeholníků jsou zvláštní. Vzadu
stojící mnich otvírá pravou ruku a levou drží pohotově, aby
přijal, co mu opat dáti chce. Opat drží knihu s nápisem „do-
minus," maje ruce k tomu právě tak vztaženy jako mnich za
nim stojící. Vévoda, kterého za Slovana pokládati jest již po
barvě oděvu, rozuměj zelených- nohavic a červených střevíců,
třímá kopí v pravici, levou ruku maje zdviženu tak, že dva
otevřené prsty její naznačují akt dávání, ostatní zavřené prsty
pak osvědčují, že dar již byl odevzdán. Z pravidla podávána
bývá (na starých obrazech) kniha darem tak, že odevzdavatel
drží ji oběma rukama. za spodek, aby příjemce prázdného vrchu
mohl se ujmouti, Na obraze našem spatřuje se pravý opak toho :
Opat knihu přijal, kterouž mu vévoda . dal ; aby pak žádné
pochybnosti o tom nebylo, že zvěstování latinského evangelia,
kteréž vévoda daroval, na opatovi se vyhledává, má kniha ta
nápis „dominus." Soudě po tvaru čepice vévodovy, jež podobá
se nízké mitře, není kníže tu zobrazený nikdo jiný než Spyti-
hněv II. A že po vůli jeho vypuzeni byK slovanští mnichové
ze Sázavy, i uvedeni tam Němci, odnáší se obraz ku proměně
kláštera sázavského z r. 1059. Tomu svědčí i nadpis obrazu:
„Quod si parum dabit, munus votum superabit," to jest byt
kníže málo dal (jen knihu), další dar jeho (klášter sázavský)
převýší přání .mnichů. 1)

Abychom hned od nadpisu ujali se jiného výkladu, pra-
víme, že mnichové v 11. století rozuměli lépe latině nežli pů-
vodce svrchu řečených vývodů. Správný překlad nadpisu jest :
„Jestliže málo dá (futurum), zbožné žádání (nominativ) dar
(akkusativ) převýší." Skromné znění to nemůže soudný znalec

^) nofler-Šafařík : Glagolitisehe Fragmente; str. 7 nn.

176 Latinští mnichové na Sázavě.

klásti do úst knížeti. Za to mnichům sluší, aby tak se proná-
šeli. Hledáme-li podmět k větě nadpisu, připadáme na slovo
v knize, kterou opat rukama drží: „domus" (nikoli: dominusi)
Také s podpisem svrdmího obrazu sjednotiti lze znění soused-
ního nadpisu k obrazu spodnímu: „Při daru nehleď na zevnější
lesk, ale na obsah, kterému řeč o Kristu dodává ceny; jestliže
malý dar se ti dá, s přáním všeho dobra od Boha, to zvýší
cenu jeho."" Mnich za opatem stojící má rozevřené ruce, aby
patrno bylo, že z rukou jeho jakožto písaře přijal opat knihu.
Opat přednáší slova: Domus (nostra) quod si parum dabit, 2)
munus votum superabit. Kníže pak divě se, vztahuje ruku ke
knize a otvírá prsty, aby ji přijal. Zlomky glagolské souvisí
s Praxapostolem toliko tím, že při vazbě knihy někdy na
sklonku 12. století upevnil je knihař na vnitřní stranu zadní
desky. Tak vyprazdňuje se tendenčně strojený důkaz o váž-
nosti, jaké požívali němečtí mnichové v Cechách, že kníže lite-
rárními dary je předcházel a sliboval ještě více učiniti, nežli
sami si přáli.

Latinským benediktinům na Sázavě, jimž představil kníže
Spytihněv opata rodu německého, nevedlo se tak, jak přáním
jejich bylo. Zejména z počátku narazili na těžké překážky;
tušíme, že i okolní lid těžce nesa vypuzení slovanských mnichů
ze Sázavy, kladl odpor jejich nástupcům. Opat, jak letopisec
di, člověk bouřlivý a dráždivý, nehrubě asi k tomu přispěl,
aby příchozí řeholníci docházeli vKdného přijetí od venkovského
obyvatelstva. Již v první polovici 12. století vypravovalo se
na Sázavě, že sám sv. Prokop hájil kláštera proti sokům
zapuzených synů svých. Když prý nový opat Němec
v první noci ^) po příchodu svém do monastýru kráčel k jitřním

1) Kdo by dbáti chtěl znaménka nad „o" položeného, může čísti „do-
namns;" ale výklad náš se tím neruší.

2) Futurum „dabit" jest jednak na označení skromnosti, jednak příčinou
rýmu, aby poiízen byl verš leonský.

3) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. č. II. str.
247. Veršovaná legenda česká:

„Těm svatý Prokop nepřejieše,
proto takto jim mluvieše.
Když prvů noc na jutřniu vstaehu
a do kostela sě brachu,
svatý Prokop u drví stáše,

Sv. Prokop potepal opata jejich. 177

hodinkám do ckrámn, zjevil se sv. Prokop, stoje pod loubim
dveří kostelnicli, a takto uhodil na cizozemce: Kdo ti dal do-
volení tuto přebývati? Co tu hledáš? Opat na to: Mocná ve-
lebnost knížete a nepodvratitelná vznešenost jeho nejvyšších
rádců odevzdala tento klášter k vládě mé až do konce života
mého. Svatý otec řekl: Eychle odejdi, pokud ještě lze, bez
hanby ; pakli toho neučiníš, přijde na tě pomsta od Boha. A to
pověděv, zmizel. Ale opat, maje to za přízrak satanův, do-
konce nic toho nedbal. Yšak když druhou a třetí noc ^) málo

těm Němcóm porokováše:
„Povězte mi, kde jste sě zde vzěli?
Co-li jste na tomto miestě zděli?
Ba i kto vy je sěm poslal ?
Kto-li vám toto miesto dal?
Co vy, sokové, zde hledáte?
Co vy na tomto miestě jmáte ?"
Tu Němci stachti, hlediece,
i slova nepromluviece.
Yšichni sě hrozně užasú
svatého Prokopa hlasu.
S velikým strachem běžechu,
však takto odpověděchu:
„Moc kniežete českého
i šlechetná rada jeho.
ten nám ten klášter poručil
a do smrti nám jej otlúčil."
Svatý Prokop vida jiného jazyka,
povědě jim a takto řka :
„Ba hožíi mocú karaju vem,
náhle, soci, ot tudto ven!
Pakli toho neučiníte,
božiu kazň na sohú uziíte."
Pověděv jim to, zahynu,
a Němci jidú na hodinu.
Na, tu řeč nic netbajiechu,
někaké přeludstvie mniechu.
^) Sta sě druhů noc na zajtrie,
jdiechu na jutřniu všie bratřie.
Zjevi sě svatý Prokop, stoje
ve dřvech v kostele u podhoje,
i poče jim hnévně řieci:
„Ba vy nevěrní Němci,
tak vy netbáte na mé kázánie?
Však vašeho bydla zde nenie !

Dr. Krásí: Sv. Prokop. 12

178 Latinští mnichové na Sázavě.

vážil opětovaných, výstrah, zjevil se jemu muž boží čtvrtou
noc, když šel k ranní službě, a pravil: Pro5 jsi odporoval
poslechnouti napomenutí přátelských? Pro své duch.ovní syny
vyžádal jsem od Boha toto místo, nikoli pro tebe, jenž jsi
vešel podloudně. A jestliže tobě od pána tvého knížete tato
moc posud byla dopuštěna, ode mne budiž ti od té chvíle za-
pověděna! A to řka, urputně začal jej bíti ranami pádnými,
berlou totiž, kterou v ruce držel, i) Tu již opat nemeškal a ke

Vy jste nevěrně činili,

že jste mé syny ot sud vysocili.

Náhle od tudto ven, soci !

Upomínaju vy pod milostí."

Na to Němci nic netbachu,

na spílu to obrátichu,

až sě jim zjevi po třetie,

a řka: „Vy nevěrná bratřie!

Proč tak proti mně činíte?

Však sě se muú nepřezlíte!

Nepřepustím vám zde býti,

musíte preč s hanbu jíti."

Němcóm sě vždy spíle zdáše,

co je svatý Prokop upomínáše,

až sě jim zjevi třetin noc ;

tu ukaza nad nimi svi'i moc,

I poče jim opět Heci :

„Poslůchajte ješče, Němci,

juž jsem jáz naplnil svaté čtenie,

ale vy netbáte na mé řecenie.

Ne vám sem jáz to miesto upravil,

ale mým synóm jsem ustavil.

Ne vám, nevěrní sokové,

vy jste otkuds hanební Uhrové !

Dal-li vám jest kněz klášter za to,

ote mne vám bude dnes otjato.

Nechtěli jste poslúchati řeči dobré,

jáz vám ostuzu bydlo sázavské.

Náhle neostávajte své drahý,

ujímajte s rychlostiů do Prahy!"

To mluvě, v ruce berlu držieše,
jůž nemUostivě Němce tepieše.
Němci' i jedné otpovědi nejměchu,
jedno druh před di'uhem běžiechu.
Nic na cestu netázáchu,
jedno jako kozlové skákáchu.

Sv. Prokop potepal opata jejich. 179

linížeti zemskému se zabrav, celý beli věci jemu oznámil. Spy-
tiliněv užasl, počal se rozpakovati a vákati, ale do konce života
mnichů slovanských zpět nepovolal.

Na základě toho vypravování veleben jest potom sv.
Prokop jako „veliká pomoc Čechů" proti Němcům. Spisovatelé
14. století 1) zveličili při tom trest na opata, řkouce, že světec
za kukli jej popadl, pak za vlasy drže, vláčel a kyjem tepal.

V Uhrách, kam utekli se slovanští mnichové ze Sázavy,
přebýval tenkráte druhý syn Břetislavův, kněžic Yratislav,
užívaje spolu s matkou svou Juditou pohostinství krále On-
dřeje I. (r. 1046 — 1061). Když první manželka jeho po rozkaze
koížete Spytihněva v Cechách vězněná, potom však za pří-

Tak sě jim bydlo ostudilo,

běžiechu, nedas kde bylo.

Knězů náhle přibežechu

a to jemu všechno pověděchu,

co sě tam na púšci stalo,

co-li se nad nimi dalo.

Eechti: ,,Daj ten klášter komuž ráčíš !

Ty nás zásě nenavrátíš;

dobře že jsmy živi utekli,

běžechomy, jako bychomy sě vztekli !

Ten Prokop, jenžto tu leží,

nedá nám ohledati svých mezí;

a komuž nebude přieti,

ten nebude tohoto kláštera jmieti.

Myť jsmy byli v jeho bázni;

chovaj sě každý také kázni!"

Kněz když to ot nich slyšieše,

velmi sě tomu divieše.

Však sě k Bohu neobrati."

Prameny d. č. I. str. 353 n.
^) Dalimilova Kronika česká:

„Svatý Prokop s světa snide,

v němž veliká pomoc Čechóm vznide.

To Němec opat svědčieše

když jej svatý Prokop vláčieše

za vrch (za kuklu), kyjem jej tepiešě,

aby z kláštera šel, veléše."
Prameny d. č. ni. str. 137. Srvn. Die pehemische Cronica; hl. 48; „Wen es
geschach, das nach seinem Tode ein dewczer apt gesaczt wart, und der lebte
czu mal unordentlichen, also sent Prokop czu ym kam und slug yn mit dem
stabe, und czug und slepte yn pey den harn." Tamže ; m. str. 283. Marigno-
lova Kronika k roku 1053: „Procopius, Thetitonicorum expulsor, cuius gesta
fueruut mira, in vita claruit et in mořte." Tamže; Úl. sti\ 540.

180 Vyhuauci sázayští v Uhřích.

mluvou biskupa Sebíře do Uherska propuštěna byvši, na cestě
zemřela, pojal Vratislav za choť Adlétu, dceru Ondřejovu.
V zemi hostitele svého seznámil se asi knežic s tamejšími
mnichy basiliány slovanského jazyka, kteří v domech svých
pod ochranou králů uherských s pokojem Bohu sloužili. Z mno-
hých klášterů takového způsobu známy jsou nám toliko samo-
stany na Vyšehradě, v Csanádě, Arade, na hoře Soboru. Ve-
kterém z nich přístřeší došli mniši sázavští po r 1055, nikde-
se nepraví. Někteří starší spisovatelé kladou pobyt vyhrianců
do kláštera louckého, jenž ovšem nebyl v Uhrách., ale na Mo-
ravě u Znojma. Příčinu k tomu vzali ze zprávy Pulkavovy^
že kněžna Judita, vdova po Břetislavovi I., pohřbena jest roku
1058 v klášteře loučkem, jejž prý sama byla založila, i) Ježto
pak řečená paní meškala také u vyhnanství v Uhrách, uváděn
pohřeb její ve spojitost se slovanskými mnichy ze Sázavy. Alo
naproti tomu pověděti dlužno, že premonstrátský klášter v Louce
u Znojma založen byl teprve r. 1190 knížetem Konrádem Otou
a matkou jeho Marií, jež byla dcera srbského knížete Uroše.
Letopisec sázavský místa nebo kláštera určitého nepřiváděje,
jmenuje toliko říši, kde přebývali vypuzení mnichové s opatem
svým Vítem, to jest zemi hunskou, ^) kterýmžto slovem míněno
tenkráte království uherské, nikoli krajiny nynějších Dolních
B-akous nebo jižní Moravy.

Hlava druhá.

Mnichové slóYanští opět na Sázayě v letech 1063—1097.

Po brzké smrti knížete Spytihněva II. (f dne 28. ledna,
r. 1061) uveden jest v řízení země českébratr jeho Vratislav II.
(r. 1061 — 1092). Za života otcova býval údělným knížetem na.
Moravě, sídle na hradě Olomouci. Mladší bratří jeho Konrád.

1) Půlka vova Kronika k r. 1058: „Judita . . . moritur et iii mouasterio'
luceusi prope Znoymam, quod ipsa fundaverat, houorifice sepelitur." Prameny
d. č. V. str. 48.

2) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Vitus itaque abbas assump-
tis fratribus suis, quos unitas caritatis concordaverat, peregre profectus est
in terram Hunorum," Prameny d. c. IT. str. 246.

Založení biskupství olomouckého. 181

e. Ota mívali za úděl jihozápadní kraje země moravské. Když
Vratislav stal se knížetem, zůstavil onomu úděl brněnsko-zno-
jemský, tomuto pak poručil Olomuoko. Nejmladší bratr Ja-
romír, již před tím k duchovenství určený, přijal svěcení
k úřadu jáhenskému a slib, že stane se nástupcem biskupa
Šebíře. Usilovná snaha spokojiti bratry a učiniti je neškodnými
ústřední vládě pohnula ještě knížete, aby pomyslil na zřízení
druhého biskupství v zemích českoslovanských. K tomu přiči-
ňovala jednak známost jeho ©potřebách moravského lidu jednak
i žádost po vyšším důstojenství, nežli jest hodnost knížecí. Tu
pak vedle názorů oné doby nezasluhovala říše, která neměla
několik biskupství nebo sídla metropolitního, názvu království.
Všecko to váživ zajisté Vratislav H., nespouštěl již obmyšle-
ného rozdělení diecése pražské s očí, Na Moravě býval biskup
ještě před 80 lety, ovšem tehdáž pod ochranou knížat polských
a jiného obřadu pěstitel nežli biskup Sebíř, jeho nástupce. Na
obnovu slovanské církve za doby, kdy kardinál Hildebrand
stál v čele rad papežských, nebylo však ani pomyšlení. Stolice
apoštolská schvalovala sic ráda obnovení zašlých biskupství,
■ale obřad latinský byl již podmínkou bez výjimky. Vzhledem
k latinskému biskupství nebylo se těžkostí obávati ani z Eíma
■ani od krále německého, nad to příbuzného, ba ani od údělných
knížat moravských. Domácí biskupství mohlo býti jen s pro-
spěchem země, kterouž drželi, a zbavilo by je strachu, že budou
přinuceni mladšímu bratru, nedostane-li se mu pražského ko-
stela, postoupiti částky důchodů svých, nebo snášeti od něho
nemilá příkoří, kdyby Cech i Moravy jako společný biskup
spravoval. Zbývalo tedy jen ještě pojistiti sobě dobré vůle
pražského biskupa Šebíře a metropolity mohučského Sigfrida.
Ježto však tomuto nemohlo býti proti mysli, když počet suffra-
gánů jeho se rozmnoží, směl Vratislav již předem na svolení
jeho počítati. Šebíř pak vzav hojnou náhradu pro sebe i ná-
stupce, ustoupil před rozhodnutím knížecím, a nové biskupství
olomucké zřízeno jest již r. 1063, i potvrzeno od papeže. Mnich
Jan z kláštera břevnovského stal se prvním ředitelem nové
diecése.

Jednaje mnohem samostatněji nežli předešlý kníže, ne-
uznal Vratislav II. za potřebné ukazovati přízeň svou k latin-
skému duchovenstvu zavrhováním slovanské liturgie a nemi-
lostí k těm, kdož ji po sv. Prokopu a vedle úpravy jeho byK

182 Mnicliové slovanští opět na Sázavě.

v Čechách pěstovali. I stanul hned z počátku vlády své na tom
zavolati z vyhnanstvi slovanské mnichy a uvésti je v další
držení kláštera na Sázavě. Na překážku tomu byla toliko smrí
krále Ondřeje I. a vláda bratra jeho Bely I. v Uhřich, s kterým
Vratislav nemel dobrého přátelství. Ale když r. 1063 nastoupil
po Bélovi mladistvý syn Ondřejův Šalomoun, vypravil kníže
český poselství ke králi, žádaje za propuštění opata
Víta a bratří jeho; načež oni s poctivostí zpět jsou
přivedeni a k místu svému slušně navráceni. Tak pro zá-
sluhy sv. dědice Prokopa po šestiletém vyhnanstvi dostalo se
jim útěchy od světce předpověděné. Pečoval pak kníže Vra-
tislav II. o rozhojnění statků kláštera sázavského a opatřil
obyvatele jeho vším potřebným, i větší vážností v zemi. i)

Za rozšafného opatování Vítova udaly se vedle svědectví
latinského životopisce ze 13. století 2) některé zázračné

í) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský): „Wratizlaus missis legatis
Hunorum ad regem de exilio Vitum abbatem et fratres eius cum honoře re-
duxit et in loco suo decenter restituit." Prameny d. č. 11. str. 247, "Srovn.
veršovanou legendu českou:

„Velmi brzo potom umře (Spytihněv),

a stoje ve zlej vieře.

Po něm byl knězem českým Vratislav,

ten bieše na chudé ludi laskav.

Na divy poče ten klášter milovati,

a snažně jemu pomáhati,

Káza kněze Vitoše s bratrů nalézti,

chtě jej v opatstvie uvésti,

A když sě z Uher bratřie přibrachu,

v opatstvie jej uvedechu.

Opět jmiechu plno všeho dobrého

skrze pomoc Prokopa svatého.

Kněz Vratislav jej miloval,

dědin a sbožie jemu mnoho dal.

Svatý Prokop jakož jim sluboval,

před Bohem dobrý pokoj obdržal,

aby jměli při tom času

i potom i také, ktož nynie jsú.

Toho pokoje ješče užívajú,

kteří sě k jeho milosti utiekajú.

Takoť sě jest jistě stalo,

svatého Prokopa proročstvie se naplnilo."

Prameny d. č. I. str. 359.
2) Bollandistů Acta sanctorum mensis Julii; 11. str. 144 n.

Zázračné události na přímluvu sv. Prokopa. 183

události, jež tuto jest stručně přednésti: Z družiny knižeci
panoš příjmím Labeš osočen byl u pána svého a stížen
těžkými pomluvami. Stracli před veřejným soudem ponukl jino-
cba, aby šedna na kim, Ueděl spasiti se útěkem. -Letmo do-
stibl řeky Sázavy naproti klášteru sv. Prokopa. Než, nastojte,
ač byl čas letní, proudilo řečištěm tolik vody-, že pokoušeti se
o přechod bylo by přineslo jistou záhubu. Yěda, že pronásle-
dovatelé nejsou daleko, ustrašeně rozhlížel se uprchlík a vysí-
lal vroucí vzdechy k Bohu, aby na přímluvu sv. Prokopa vy-
trhl jej z rukou nepřátel. A hle, voda ustala v běhu, s tuhl a
na povrchu v kůru ledovou a zvala k bezpečnému pře-
chodu. Koně za sebou veda, vkročil Labeš na řeku a suchou
nohou dostal se na druhý břeh. Když pak pátral po svých
pronásledovatelích, uzřel řeku tekoucí zase plným proudem.

Manželka jakéhosi lířadníka sklíčena byla těžkou choro-
bou. V nemoci ukázal se jí sv. Prokop a radu uděloval: Vy-
prav rychlého posla k opatu sázavskému "Vítovi, aby tě na-
vštívil, aneb kdyby churav jsa, přijíti sám nemohl, at pošle
syna mého, bratra klášterního Jimrama. Za modlitbou jeho
dosáhneš kýženého zdraví. I stalo se tak.' Když dokončil Jim-
ram modlitbu nad nemocnou, drže při tom ruku její,
ozdravěla žena úplně.

Pastýř na panství klášterním ukradl svému hospodáři
svrchní šat, a po čase jím se přioděv, usvědčen byl z krádeže.
Hospodář svázav mu tedy ruce na zad, vložil provaz na hrdlo
jeho a vlekl jej bez prodlení k cúdaři kouřimskému. Když do-
věděl se o tom opat Yít, útrpností jat, vzkázal za žalobníkem,
aby upustil od půhonu. Ale ten vymlouvaje se, že by sám
trestán byl, kdyby propustil zločince, nechtěl místa dáti pří-
mluvě opatové. Než přece odložil cestu k soudu na příští den a
pastýře doma do klády vsadiv, hlídati jej dal spolehlivým
strážcům. Yinnik vzal zatím útočiště k modlitbě a srdečnými
vzdechy vzýval o pomoc -sv. Prokopa. O půl noci zjevil se mu
v jasném světle ctihodný stařec ušlechtilé tváře, v rouše mniŠ-
ském, s infuií a berlou. Tu jsem, abych ti pomohl, pravil, jakož
jsimne volal. Ale více atneluřešíš! A jak dotekl se berlou
klády, přelomila se ve dví. I vysvobozen byl pastýř
z tuhé vazby, a nikdo více k soudu ho nepoháněl.

Po smrti Šebířově (f r. 1067) chtěl kníže Vratislav 11.
biskupem míti Lanze, probošta litoměřického, ale pro odpor

184 Činnosť opata Víta.

panstva jinak se rozmysliv, poručil úřad ten přece mladšímu
bratru svému Jaromírovi (r. 1068 — 1089), kterému při svěceni
v Němcích dali jméno G-ebhard. První léta biskupováni Jaro-
mírova naplněna jsou tubým sporem mezi ním a knížetem
o důcbody a statky stoličnébo kostela pražského, jež vedle ce-
nění nového arcipastýře újmy doznaly zřízením biskupství olo-
muckého pro Moravu. Té doby častá podání ke stolici apoštol-
ské dala se po poslích knížecích v Eímě, kdežto zase papež
Alexander II. (r. 1061 — 1073) listy přímluvnými ke knížeti a
biskupovi spor jejich uložiti se snažil. Hoku 1071 přisliboval
konečně vypraviti legáty své do Cech, chtěje tomu, aby obě
strany přestaly na rozsudku jejich. Když pak léta následují-
cího zavítal do Prahy vyslanec papežský příjmím Eudolf, vo-
láni jsou od něho na synodu oba biskupové, opati klášterů
a probošti kapitol, jakož i knížata a přední páni říše české. i)
Litovati jest, že letopisec Kosmas neuvedl jménem nebo podle
klášteru opaty, kteří k veřejnému rokování před legátem se
dostavili^ abychom v jistotě mohli věděti, zdali také opat Vít
obcoval pražské synodě z r. 1072.

J inak nelze se tomu diviti, že staří zpravodaji naši mlče-
ním pomíjejí veřejné činnosti Vítovy: vynakládaltě zdár-
ný nástupce sv. Prokopa všechnu péči na domácí
dobré svého kláštera, jako zejména pracoval o vzděláni
nové svatyně na Sázavě a tuším i opravu příbytků mnišských.
Co se týká staveb kláštera, pověděli jsme již svrchu, že sv. Pro-
kop zbudoval basiliku, to jest kostel románského slohu, posvě-
<;ený ve jméno Panny Marie a sv. Jana Křtitele, jenž byl sbor-
nou svatyní mnichů před prvním vyhnanstvím jejich r. 1057
a potom až do r. 1095. Za pobytu latinských řeholníků na Sá-
zavě v letech 1057 — 1063, an berlu opatskou třímal tam ne-
jmenovaný Němec, nic nepraví se o nových stavbách kaplí
nebo kláštera. Teprve když mnichové slovanští nazpět byli za-
voláni, jevil se na Sázavě Čilejší ruch stavební i umělecký.
Příčinu toho shledáváme v tehdejším náboženském hnutí roku
1064, kdy poprvé v zemi naší slyšeti bylo volání k výpravě
křižácké do Palestiny. Strach soudného dne vzniknuvší z toho,

1) Kosmův Letopis k r. 1072 : „Missus apostolici denique jussit ducem,
ut omneš principes terrae simul et abbates ac praepositos ecclesiarum . . •
.ad synodům convocaret sacram." Prameny d. c. XT. str. 106.

stavby kostelní na Sázavě. 185

že r. 1065 připadal liod boží velikonoční na den 27. března,
ke kterémuž dle starodávného podání kladeno vzkříšení Páně,
vtiskl do ruky některých křesťanů hůl na cestu do svaté země,
jiným pak srdce otevřel k bohumilé štědrosti. Takovým okol-
nostem nejspíše děkovati bylo za původ kostela nebo kaple
sv. Kříže na Sázavě. Jistou zprávu máme toliko o svěcení
jeho: r. 1070 dne 28. června posvětil biskup Jaromír
kostel v Sázavě ke cti sv. Kříže v jehožto oltáři ulo-
ženy jsou ostatky sv. kříže, z oděvu Panny Marie, sv. Petra
apoštola, sv. Štěpána prvomučenníka a sv. Jiří mučennika.^)
Kostel sv. Kříže připomíná se tam ještě ve 13. století; i ne-
víme, zda může, jak někteří tomu chtějí, 2) za jedno pokládán
býti s kaplí sv. Kříže, která bývala po levé straně opatského
kostela. Klášterní budovy prostíraly se od kostela na stranu

• .v- t

jizni.

Když na stolici Petrovu v Římě dosedl slavný oprávce
života kněžského Řehoř YII. (r. 1073 —1085), kynula Cechům
krásná příležitost, aby přivinouce se k mohutnému řediteli
církve, dosáhli vyplnění dávných tužeb, to jest samostatné metro-
pole a království. V listech svých z r. 1073 —1075 promlouval
papež ke knížeti Yratislavovi II. nad míru laskavě a milosti-
vě. Tak píše dne 1 7. prosince r. 1073, má-li Vratislav něco na
srdci, v čem by mu stolice římská bez újmy spravedlnosti
mohla býti po vůli, aby ve příčině té každým řádem spoléhal
na moc apoštolskou. Slova ta sotva jinak vykládati možno,
nežli že věděl Řehoř YII., kterak kníže český touží po ko-
runě, a že hleděl posilněním naděje k tomu se nesoucí uvésti
jej na stranu papežskou, míti jej spojencem u velikém boji
proti císaři Jindřichovi lY., a k tomu konci že i ochoten byl
povýšiti jej na ki-álovstvi, podobně jako Silvester II. Štěpána,
knížete uherského. Pohříchu Yratislav okolnostmi, zejména ne-
přátelstvím, jež mezi Cechy Poláky panovalo, jinak veden jsa,
přidržoval se krále Jindřicha, i) Ještě r. 1076 byla chvíle kto-

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) k r. 1070: „Praesnl Gebhar-
dus consecravit ecclesiam in Zazoa in honoře sanctae crucis." Prameny d. c.
II. str. 250.

^) Památky archaeolog. V. str. 326.

2) Šemberovy Dějiny středověké; III. str. 183.

186 Kníže Vratislav n., příznivec slovanských mnicM.

mu, aby dobyli sobě Cechové moudrým rozhodnutím knížete
nezávislosti na říši německé; potom chtěj nechtěj strženi jsou
na drahnou řadu let do vleku jejího.

Kterak za doby knížete Vratislava 11. nastupovali
biskupové, opravám církevním přející, proti mimořímským
ritům na západe, pověděli jsme jednak svrchu při dějinách
slovanské liturgie v Chrvatech a jednak hojněji povíme níže,
až řeč dojde k zániku slovanských služeb božích v klášteře
sázavském : zde toliko uvedeno buď, že r. 1079 přednášeti dal
Vratislav papeži Řehoři VII. žádost za přivolení, aby podle
slovanského jazyka mohly v Cechách slaveny bytí služby boží.
Novější spisovatelé naši tak tomu rozumějí, že kníže a přední
mužové v zemi vidouce vzkvétati slovanskou liturgii a šířiti
se v národě, vyhledávali obecné svolení k ní, aby již bez pře-
kážky a pojednou vstoupiti mohla na místo ritu latinského.
1 dodávají někteří z nich: Kdyby vlastenecká snaha Vratisla-
vova se byla potkala s úspěchem, biskupství pražské za ne-
dlouho by bylo vyňato býti musilo z područí metropolity mo-
hučského, v Praze byl by povstal slovanský patriarchát, závislý
pouze na E,ímu, bezpečný to základ samostatnosti politické,
mocná hradba proti návalu německému. ^) Starší badatelé ome-
zují žádost knížecí z roku 1079 toliko na klášter sv. Prokopa,
podotýkajíce, že svolením papežským měli mnichové na Sázavě
chráněni býti před útržkami svých nepříznivou, kteří dobře
věděli o nedostatku církevního schválení slovanské liturgie
v Cechách. Odpovědí sv. Otce Ěehoře VIT., jak později usly-
šíme, dokonce odmítavou, věc kláštera sázavského velice by
se byla zhoršila, kdyby kníže tím více a snažněji ochrany své
mu užívati nedal.

Opat Vít připomíná se posledně mezi svědky zapsanými
v listinách kláštera hradištského na Moravě ze dne 3. února
a 5. února roku 1078.2) Jak dlouho potom ještě řídil družinu
slovanských mnichů na Sázavě, o tom nedostává se zpráv;
letopisec vypravuje toliko, že Vít znamenaje blízký konec ži-
vota, za souhlasu bratří a po schválení knížete zem-
ského i pánů jeho odevzdal právo opatského úřadu
Jimramovi, pokrevnímu příteli svému, muži svatostí vynika-

1) Ťamže; str. 188.

2) Erbenova Regesta ; č. 160 a 161, str. 70.

Opat Jimram. 187

jícirrm. Po nemnoliýcli dnech na to dokonal důstojný nástupce
sv. Prokopa běh pozemské pouti a pohřben jest vedle dveří
na levé straně při vchodu do kostela Panny Marie, i)

Nástupci jeho již jmenovanému dostává se chvály, ze
byl mnichem duší i tělem. On prý peněz jinak nenazýval než
zlem, a docela za nic jich nepokládaje, ani rukou se jich do-
týkati nechtěl, ano že by nohama měly býti Šlapány soudil,
následuje šlépějí svatých apoštolů. Pilen jsa obcování ctnost-
ného, pokud živ byl, víry katolické stálost neotřesenou za-
choval, a mnohých srdce rozpačitá ve víře upevnil. Blaho-
sklonný ke všem, více na den nesl sprostnost holubicí, nežli
by poddal se myšlénkám hadí chytrosti. Vrstevníci ctili jej
pro štědrost k chudým a horlivost ve službě mnišské, nazývali
jej otcem výtečné dokonalosti a milovali v pravdě, jakož za-
sluhoval. Když pak trapná nemoc všecky údy těla Jimramova
pojala a prodloužilými mukami skličovala, příklad trpělivosti
ukazoval opat bratřím až do posledního dechu. Tělesné po-
zůstatky jeho pohřbeny jsou po pravé straně u dveří, kdež
vcházelo se do opatského kostela. Tehdáž byl již Vratislav
králem, 2) získav sobě od císaře Jindřicha IV. korunu na
sněmu mohučském dne 29. dubna r. 1086, jakožto odměnu za
mnohé služby, jimiž i sám i udatný lid český bouřlivému
králi se byli propůjčili.

Po smrti Jimramově ujistivše se mnichové svolením krále
Vratislava I. (r. 1086—1092), zvolili sobě opatem Bože-
těcha. Letopisy sázavské, jediný pramen vědomostí našic
o nástupcích Prokopových, vzdávají i Božetěchovi chválu muže
štědrého, učeného a výmluvného, který oddán jsa výtvarnému
umění, vlastníma rukama i malířství i sochařství provozoval
a pracemi svými obdiv budil u vrstevníků. Za tou příčinou
jmín jest Božetěch patriarchou posvátného umění če-
ského. Přízeň krále Vratislava obracel na prospěch kláštera.
Přece však duch Prokopův nepřebýval v něm, an jal se dych-
titi po slávě světské, povoloval domýšlivosti, hněvu a poněkud

^) PokračoYatel Kosmův (mnicli sázavský), v Pramenecli d. č. II. str. 248
^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Pramenech á. č. U. str.
248 n.: „Hune (Emmeramum) equidem fratrum nnanimitas dextra parte in-
gressus ianuae snpradictae ecclesiae sepelivit. Hoc itaque tempore rex Wra-
tízlaus . . . boemiensis monarchiae arcem regebat."

183 Opat Božetěch.

i jiným nepravostem. Příčinou toho byla tuším právě milosí
královská, která tak jej povyšovala, že zdál se v dů-
stojenství vznešenějším skoro nade všecky opaty
české. 1) I vešel proto v nevůli s biskupem Kosmou, r. 1090
zvoleným nástupcem kněžice Jaromíra.

Podnět ke zjevnému sporu zavdal kostelní obřad, jekož
podjal se Božetěch, kdy vykonati jej náleželo biskupovi. O ně-
kterýck svátcích sázena totiž při službách božích ko-
runa králi na hlavu. I stalo se, nevíme v jakých okol-
nostech, že učinil to opat Božetěch, předstihnuv biskupa
Kosmu. Pokládaje skutek opatův za opovážlivé sáhání do úřadu
biskupského, rozhněval se Kosmas tak, že nehodlal jen pře-
stati na důtce vinní ku učiněné, nýbrž i chtěl mocně složiti jej
s úřadu. Bylo to trvám na sklonku života Vratislavova (f dne
14. ledna r. 1092); nebot jinak nedalo by se vysvětliti, proč
nezastal král opata, miláčka svého, proti biskupovi. Jakmile
tedy nedostávalo se ochránce, nastoupil Kosmas znovu na Bo-
žetěcha, a jen ustavičné prosby velmožů obměkčily jej, aby
spokojil se menším trestem, nežli jest ztráta úřadu. Yyřkl tedy
konečně: „Poněvadž ty, opate, umíš dobře řezati a dlabati,
ukládáme ti pod závazkem svaté poslušnosti, chceš-li totiž
smýti vinu, kterou jsi na sebe uvalil opovážlivým činem svým,
abys ze dřeva vyřezal obraz Ukřižovaného u veli-
kosti míry tvé délky a šířky, i s křížem, a na bedrách
svých donesl jej do Říma a postavil v basilice tamější sv.
Petra." Opat Božetěch podrobil se těžkému pokání a vykonav
je zkroušeným srdcem, dosti učinil uražené velebnosti biskupské.^)
Jak se podobá, bylo mu tím nejen úřad zachrániti, ale i celé
dědictví sv. Prokopa na Sázavě, jemuž v řadě nepříznivou
přibyl nový, mocný činitel, biskup Kosmas.

Po smrti krále Vratislava dosáhl knížectví v Cechách
bratr jeho Konrád, jenž však záhy zemřev, nástupcem měl
syna Vratislavova Břetislava TI. (r. 1092 — 1100), knížete bo-

1) Pokračovatel Kosmův (mnicli sázavský): „Kex autem supradictus,
homo cliristianissimiis, unice diligebat eum, cuius gratia idem abbas in tan-
tum sublimatus erat, ut íere omneš boemienses abbates dignitate praecellere
videretur." Prameny d. c. II. str. 249,

2) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) v Pramenech d. č. II.
str. 249 n

Kostelní stavby na Sázayě. 189

jovného a mocného. Obojí změna na trůně prošla bez|
pohromy kláštera sázavského. Břetislav II. nechoval sice/
k liturgii slovanské té lásky jako otec jeho, ale ochrany přál
jí přece, pokud klášterní kázeň na Sázavě nedávala příčiny
k nespokojenosti. Proti zbytkům pohanství v zemi nastoupili
s opravdovou horlivostí. Hned z počátku vlády své jal se vy- I
haněti všechny čaroděje, kouzelníky a hadače; rovněž i háje \
a stromy, které po venkově ctil sprostý lid, vymýtil a spálil ■
ohněm. Také obyčeje pohanské, jež vesničané, posud ještě
v křesťanství neutvrzení, o letnicích v úterý nebo ve středu
zachovávali, přinášejíce dárky k studánkám; oběti zabíjeli
a zlým duchům přednášeli, též pohřby, které daly se v hájích
a polích, a tryzny, které konány bývaly dle řádu pohanského
na rozcestích a trojcestich jako pro odpočinutí duší, též také
hry bezbožné, které nad mrtvými svými, na prázdné stíny
volajíce a škrabošky majíce na obličejích, rozpustile provozo-
vali, ty všechny pověry a nešvary dobrý kníže, aby se potom
nedaly v lidu božím, vykořenil i).

Biskupu Kosmovi prve řečenému dostalo se posvěcení
teprve na jaře r. 1094. Zatím pracoval opat Božetěch na roz-
šíření kostela Panny Marie a sv. Jana Křtitele při
klášteře sázavském. Chrám ten takořka znovu byv založen
a lepě upraven, vykazoval znamenité rozměry po délce, na šíř
i do výše. 2} Podobu měl basiliky o třech lodích. Nad kryptou
sv. Kosmy a Damiána prostíral se presbytéř, jehož oltář nesl
název a ostatky Panny Marie a sv. Jana Bjřtitele. Ye střední
lodi před stupni k presbytéři zřízen byl choř pro mnichy
a opatřen oltářem sv. Petra a Pavla i všech apoštolů. Pobočné
lodi pokračujíce na severu i jihu podle choru mnišského, do-
sahovaly na východ až ke konci krypty. V jižní lodi spatřoval
se oltář sv. Martina, v severní sv. Štěpána prvomučenníka.
Na půlnoční straně přistupovala k basilice kaple, kterou po-
kládají někteří za kostel sv. Kříže již svrchu připomenutý,
ježto v oltáři jejím uloženy byly ostatky sv. kříže. Ze všeho

1) Kosmův Letopis k r. 1092, v Pramenecli d. č. 11. str, 136 n.

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Bozethecus . . . ecclesiam
longitudine, latitudine, altitudine venustissime ampliando fundavit." Prameny
d . č. n. str. 249.

190 Stavby na Sázavě za opata Božetěcha.

zbývá podnes toliko podzemní krypta a okrouhlá absida pres-
bytéře.

Staraje se o vnitřní úpravu a výzdobu obrámu, pořídil
opat Božetěch pokrovy (antipendia) na oltáře, kříže, zvony a vše
jiné náčiní kostelní. Také klášter celý ze všech stran
stavbami a nábytkem obnovil. Jeho snaživý duch ke všemu
potřebnému na prospěch kláštera byl obrácen. Bohudíky, stačil
poklad kostelní štědrostí krále Vratislava valně rozmnožený.
Byl pak Božetěch, sám výborným malířem, sochařem,
řezbářem a soustružníkem, ^) tak že mohl jednak s úsporou
nákladu vlastníma rukama pracovati, jednak i umělá díla jiných
říditi,

Na podzim r. 1095 zavítal biskup Kpsmas na Sázavu
a posvětil v neděli dne 14. října oltář sv. apoštolů v choru
mnišském, uloživ v něm ostatky sv. Petra, sv. Pavla, sv. On-
dřeje, sv. Bartoloměje, sv. Tomáše, sv. Jakuba, sv. Filipa, sv.
Lukáše evangelisty, sv. Barnabáše a všech apoštolů. Ka zejtří
dne 16. října posvěcení došly tři oltáře, jeden nad kryptou,
v němž složeny ostatky ze šátku (sudarium) Páně, z trnové
koruny jeho, z božího hrobu, ze svatého kříže, sv. Marie, sv.
Jana Křtitele, sv. Jana apoštola a evangeKsty ; druhý v kryptě
s ostatky sv. Kosmy a bratří jeho (Damiána, Anthima,
Leontia, Euprepia) ; pak v liapli, která jest na levé straně
kostela, oltář s ostatky sv. kříže, sv. Yavřince mučenníka,
sv. Blažeje, biskupa a mučenníka, sv. Pankratia mučenníka.
Potom třetího dne, to jest 16. října, posvěceny jsou dva oltáře,
jeden po pravé straně, v němž uložili ostatky sv. Martina,
svatých Jana a Pavla, sv. Tiburtia mučenníka, sv. Grlěba a to-
varyše jeho, svatých Benedikta, Jana, Isáka, Matouše, Křišťana,
sv. Mikuláše, sv. Jeronýma, sv. Oldřicha, sv. Fortunata, sv.
Adolfa, sv. Lazara; druhý oltář na levé straně s ostatky sv.
Štěpána prvomučenníka, sv. Ondřeje, sv. Tomáše apoštola,
sv. Klementa papeže a mučenníka, sv. Jiří mučenníka, sv. Pan-
taleona mučenníka. ^) Povšimnutí zasluhuje, že mezi ostatky

1) Pokračovatel Kosmův (mnicli sázavský): „Bozethecus . . . pingere
venustissime meminit, fingere vel sculpere ligno lapideqne ac osse tornare
peroptime novit." Prameny d. ó. II. str. 249.

*) Pokračovatel Kosmův (nmich sázavský) k r. 1095^ v Pramenecli d.
č. n. str. 251 n.

Druhé vyhnanství slovanských mnichů. 191

na oltáři sv. Martina shledávaly se částky těl knížat mskýcli
Borisa Romana a Grlěba Davida (ff roku 101 5), které církev
ruská přijala r. 1071 do počtu svatých. Yedle nicli spočívaly
ostatky svatých, pěti bratří mnčenníků a spolupatronů země
české, jak těla jejich uloupena na výpravě do Polska r. 1039
a převezena do Cech.

Při horlivé péči, jakou ještě roku 1095 vynakládal opat
Božetěch na zvelebení kláštera, zdálo by se, že pobyt slo-
vanských mnichů na Sázavě na dlouho byl pojištěn. V pravdě
však schyloval se ke konci. Neboť bratří pokládajíce náklad
na stavby a výzdobu chrámu i monastýru za plýtvání statkem
klášterním, povstali proti opatovi, spikli se s nepřátely jeho
mimo klášter a tak sami urychlili druhé vyhnanství své, z něhož
nebylo již návratu.

Hlava třetí.

Briilié vyhnanství slovanských mnichů ze Sázavy r. 1097.

Snaha o nápravu řádů církevních, které celý život svůj
posvětil veliký papež Řehoř YII., odnášela se netoliko k tomu,
aby obmezen byl vliv světské moci v záležitostech duchovenských
a život kněžstva uveden na míru posvátnému stavu tomu pří-
slušnou, nýbrž i k zavedení jednotné liturgie podle římského
způsobu a latinského jazyka, aby prostředkem nich upevněna
byla jednota církve na západě. Záležitost různých obřadů
bohoslužebných hýbala ve druhé polovici 11. století my-
slemi duchovních knížat, jak již z toho vidno, že na sněmu
vMantově r. 1064, kde za řádného nástupce sv. Petra na
stolci římském uznán byl Alexander II., dali sobě otcové od
biskupů španělských předložiti knihy mostarabské, latinsky
psané, zkoumajíce, zdali nezavírá se v nich něco pravé vire
odporného. 1) O čtyři léta později (r. 1068) držán byl provin-
ciální sněm ve Splitě za příčinou slovanské bohoslužby
v Chrvatech, jehož účastníci majíce v čele papežského vyslance

.^) Budíkový Dějiny Moravy: II. str. 216.

192 Zavádění jednotné liturgie v 11. století.

Mainarda, zakázali slovanskou liturgii, prohlašujíce původce
písma glagolského Methoda za zlomyslného kacíře, i)

S velikým úsilím pracováno o to ve Španelích, aby za-
veden byl ritus gregoriánský na místě mostarabského, ačkoli
na sněmu mantovskóm nedávno řečeném uznali shromáždění
biskupové, že v knihách španělsko-gotskó liturgie není bludného
učeni. Král aragonský Sancho Ramirovec (r. 1063 — 1094)
poddal se vůli papeže Alexandra II. a slavně uvítav legáta jeho
Huga Candida, na synodě r. 1071 pohnul duchovenstvo říše
své k přijetí obřadu římského. Téhož léta odstranil Hugo Can-
ditus přičiněním hraběnky Almodis, paní z rodu francouzského,
liturgii mostarabskou v Barcelonště. Tuhý odpor proti uve-
dení ritu římského projevil se v Kastilii. Krále tamějšího
Alfonsa YI. (r. 1072 — 1109) naklonila k němu manželka Kon-
stancie, dcera vévody burgoňského Roberta. Papež Řehoř VII.
vypravil v té příčině kardinála Griralda do Kastilie. Než ani
přísným jednáním jeho ani úsilím královým a povolností bi-
skupů nedala se změna obřadů kostelních ke skutku přivésti.
Po bouřlivém rokování na synodě v Burgosu r. 1077 na tom
stanuly sporné strany, aby rozhodlo se soubojem, která liturgie
má průchod míti v Kastilii. Jakkoli pak zvítězil zastance rita
mostarabského, nepřestal král usilovati o obřad římský, i vy-
žádal si nového vyslance papežského kardinála Richarda, jehož
mírné jednání neminulo se zdárným výsledkem. Na církevním
sněmu v Burgosu r. 1(.85 schválena změna obřadu. ^j

Tak ukazovala se malá naděje, kdyby někdo za mnichy
sázavské v Římě se přimlouval, aby s vůlí apoštolské stolice
mohli slovansky konati svatá tajemství a hodinky kněžské, že
příznivé odpovědi se dočká. Kníže Vratislav 11. učinil to přece
'^ r. 1079, vypraviv poselstvo k papeži Řehoři Vil., jemuž v čele
i byli FeKx, potomní biskup míšeňský, a bratrovec Vratislavův
Fridrich. Které důvody pohnuly knížete, aby přednésti dal ná-
stupci sv. Petra žádost za schválení slovanské liturgie
v Cechách, vysvítá aspoň poněkud z odpovědi papežovy,
^dané v Římě dne 2. ledna 1080. „Jakož pak Urozenost tvá,"
psal Řehoř VET. Vratislavovi, „vyhledávala přivoleni naše, aby

^) Erbenova Regesta; č. 136, str. 57.

-) Zschokke: Die mozarabische Liturgie in Spanien, v časopise Linzer
Quartalsclu-iít, 1879; str. 40.

Zápověď slovanské liturgie v Čecliách. 193

podle slovanského jazyka u vás slaveny byly služby boží, věz,
že této žádosti tvé nikterak nemůžeme vyboveti.
Y té příčině totiž jeví se pilnému uvažovateli pravda nepo-
chybná, že důvodně má písmo svaté po vůli všemohoucího
Boha na některých místech tajno býti, aby snad všem dokonce
zjevno jsouc, nesevšednělo a v lehkost nepřišlo, nebo zle po-
chopeno byvši od Kdí méně učených, neuvedlo je v omyl.
I nedá se na omluvu uvésti, že někteří nábožní mužové, co
prostou myslí lid vyhledává, shovívavě snesli, nebo bez opravy
pustili, jelikož prvotná církev mnohé věci mlčením pominula,
které později po utvrzení křesťanství a vzrůstu náboženství
zevrubně byvše vyšetřeny, od svatých otců nápravy došly.
Pročež aby místa nemělo, co z vaší strany neprohlédavě se
žádá, moci sv. Petra zapovídáme a tobě poroučíme,
abys ke cti všemohoucího Boha vší silou odpíral této
prázdné nerozvážlivosti.i) ř

Zakládal se tudíž kníže Vratislav 11. důvodem historickými;
že svatí mužové prvotní církve české hověli slo-1
vanské liturgii, a přidal k tomu důvod moderní, že lid\
oblíbiv sobě způsob takový, jej vyhledává a od nejvyšší 1
hlavy stvrzena míti žádá. Zevrubnějších dat a dokladů v žá- ;
dosti knížecí jistě nebylo, neboť papež Řehoř VII. nemohl by ■
tak obecnou odpověď dáti, jako shledáváme to v listě jeho '
z r. 1080. Lze pak i to bezpečně usouditi ze znění listiny pa-
pežské, pokud zavírá v sobě zápověd slovanské liturgie v Cechách,
že kníže Vratislav v podání svém politických motivů neuváděl,
o rozsahu slovanské bohoslužby v zemi určitých návrhů ne-

^) List papeže Řelioře VII. ze dne 2. ledna r. 1080: „Quia vero nobi-
litas tua postulavit, quo secundnm sclavonicam linguam apnd vos divinum
celebrari annueremus officium, scias nos hnic petitioni tnae necinaqnam posse
favere. Ex hoc nempe saepe volventibns liquet non immerito sacram scrip-
turam omnipotenti Deo placnisse quibusdam locis esse occnltam, ne, si ad
liquidum cunctis pateret, forte villesceret et subiaceret despectui, ant pravé
intellecta a mediocribus in errorem induceret. Neqiie enim ad excnsationem
invat, quod quidam religiosi viri hoc, quod simpliciter popnlns qnaerit, pa-
tienter tulerunt seu incorrectum dimiserunt ; cum primitiva ecclesia multa dis-
simulaverit, quae a sanctis patribus postmodum firmata christianitate et reli-
gione crescente subtiH examinatione correcta šunt. Unde ne id fiat, quod a
vestris imprudenter exposcitnr, auctoritate beati Petři inbibemus teque ad
Ponorem omnipotentis Dei huic vanae temeritati vuibus to tis resistere prae-
cipimus." Erbenova Eegesta; c. 162, str. 70 n.
Dr. Krásí: Sv. Prokop. ^ 13

194 Obrat slovanským mnichům nepříznivý,

podával a poměru jejího k latinskému ritu ani slovem se ne-
dotýkal. Tak aspoň výkladu dochází stručné odbytí oné zále-
žitosti a výčitka sv. Otce, že vznáší se k němu prosba za věc
nepředloženou, kterou apoštolská stolice nemůže pokládati než
za čirou libůstku.

Naděje skládaná v budoucnost, až dostane se slovanské
liturgii církevního schválení v Římě, kterak pomine nepřízeň
k ni se strany latinského duchovenstva, i panovníkům odňata
bude nesnáze pro to, klesla docela, a pevnější, ba jedině možný
základ k dalšímu uchování dědictví kyrillo-methodského v Ce-
chách dokonce byl podtržen. Zbývala ještě blahovůle knížete;
kdežto biskup diecésní nemohl již na prospěch slovanských
mnichů jiného činiti, než zavírati oči, aby neviděl. Kníže
Vratislav II. neuposlechl rozkazu papežova, aby vší silou zbra-
ňoval liturgii slovanské v Cechách, ale zůstal příznivcem a
ochráncem kláštera sázavského až do smrti. Bratr pak jeho
biskup Jaromír jevil vždy nedostatek chuti, aby řídil se
vyšším rozhodnutím; i popřával klášteru sv. Prokopa
dokonalého pokoje. Nástupcem jeho zvolen jest r. 1090
Kosmas, kněz původu nám nepovědomého. Když opat sá-
zavský Božetěch, spoléhaje na milost královu, na jevo dal
nevážnost ke zvolenému biskupovi, snesla se bouře nad hlavou
jeho, kteráž i klášteru zahrozila nebezpečenstvím. Dobře-li
rozumíme pokutě Božetěchovi uložené, měl nejen postaviti kříž
v kostele římském sv. Petra, nýbrž i vyžádati tam klášteru
svému schváleni při protipapeži Klementu III. (r. 1080 — 1100),
kterého i král Vratislav i syn jeho kníže Břetislav 11. zprvu
se přidržovali. Zdali toho opat dosáhl, nevíme; však irkdyby
mu bylo štěstí přálo, schválení takové nemělo valné ceny.
Kníže Břetislav II. opustiv totiž r. 1094 stranu protipapeže
Klementa III., vypravil zvoleného biskupa Kosmu do Mohuče,
kdež sněmovali praelati strany papeže Urbana II. a kdež me-
tropolita Ruthard nevzpečoval se již vložiti ruce na cekance
pražského.

Účinek nové církevní politiky české záhy se dostavil.
Cokolivěk u nás čelilo proti zásadám a ustanovením papeže
Řehoře VII., vše to, pokud možná bylo, rušeno a potlačováno.
Mnichové sázavští nemeškali pohříchu sami příležitost
poskytovati mužům k opravám církevním prohlédajícím,
aby se strany jejich již bezohledně nastoupeno bylo

Drulié vyhnanství mnichů sázavských. 195

proti slovanské liturgii. Nenávidějíce totiž někteří z nich
opata, že mnoho vynakládal na zvelebení chrámu i zevní lesk ,
kláštera, popudili ostatní a působili veliké různice v lůně
bratřiny mnišské. Ba i na veřejnost spor vynesen původem ;
tří bídných bratří-kněži Demetria, Kanana a Goliši, kteří z ne-
malých přečinů vinili opata svého, ale shledati majíce důkazy,
nemohli podati případných svědectví. Nazývajíce opata svého
otižádostivcem, sami po slávě světské bažili. Myslili totiž,
kdyby Božetěch jakýmkoli způsobem byl vypuzen, že by někdo
z nich dosáhl důstojenství opatského. Když pak dílem sami
•dílem skrze domnělé přátele své mnohými hanami proti opatu
svému sebranými knížeti bili do uší, Břetislav II. rozmrzev
se konečně, vyhnati kázal i Božetěcha i svárlivé
mnichy jeho ze Sázavy a uvésti tam latinské benediktiny
z kláštera břevnovského.^) Stará slovanská nectnost, závisí a
nesvornost, stala se nejbližší příčinou zániku slovanské liturgie
v Cechách.

Z počátku r. 1097 utichly posvátné služby na Sázavě,
hlahol staré slovanštiny při mši svaté a kněžských hodinkách
umlkl tu na vždy. Duchovní rodina sv. Prokopa uprostřed času
zimního hledati musila útočiště v cizině. Zasloužilý opat Bože-
těch nesa vinu svou i zvrhlých bratří, opustil chrám i monastýr,
posvátné budovy horlivou péčí jeho nově zřízené, a bral se
z nevděčné vlasti, kterou uměním a Štědrostí svou byl zvelebil.
Došel pak trvám hostinného pobytu v TJhřích, kdež ještě za
sto let a více těšili se slovanští mnichové z ochrany mocných
králů. Mnichové s ním zároveň vypuzení bloudili semo tamo,
těkajíce po místech nejistých. Někteří z nich vrátili se po čase
d.0 Čech a vyprosili sobě příbytek v benediktinském klášteře
na Sázavě. 2)

Také v klášteře sv. Jana na Ostrově poskytnuto
bylo přístřeší aspoň jednomu ze slovanských mnichů-
vyhnanců. Svědectví pro to shledává se v latinském perga-
menovém rukopise z 11. století „Gregorii Quatuor libri dia-

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. c. U. str.
29i n.

^) Mnich sázavský praví o nich takto : „Fratres, qni proditionis an-
ctores centra eum extiterant, ex tnnc erraverunt usqnequaque per incerta loca
•girovagi, donec ad nltimum aliqui corde compuncti vix in loco proprio re-
•cepti, eidem loco inepti vitam finiernnt." Prameny d. c. U. str. 250.

196 Zánik slovanské liturgie na Sázavě.

logorum", který dle starélio poznamenání býval majetkem
kláštera ostroYského, nyní pak uložen jest v kapitolní knihovně-
pražské (sign. A. CLXXTTI). Y něm spatřují se totiž meziřád-
kove glossy české a staroslovanské z konce 11. století nebo
z počátku věku následujícího. Grlossator psal sice latinkou, ala
jazyka latinského nebyl dosti povědom. Zprvu rafijí vrývaje^
potom také inkoustem píše, poznamenával sobě v klášterním
kodexu překlad latinských výrazů a rčení. Způsob takový oz-
načuje nám mnicha, jenž čítával druhdy ve staroslovanských
knihách, načež opustiv r. 1097 monastýr sázavský, přijat byl
na Ostrově a učil se tam jazyku latinskému. ^) Litovati jest^
že k poznámkám svým neužil slovanského písma, abychom
v jistotě věděti mohli, čeho jinak toliko se domýšlíme, že-
v monastýru sázavském běžná bývala glagolice.

Tak vypsali jsme běh slovanské liturgie v Cechách a osudy
pěstitelů jejích do r. 1097, kdy nesvorností mnichů sázavských
a tudíž nekázní v klášteře jejich vzešlou zanikla ona boho-
služba, neměvši kromě několika knížat a lidu českého nikdy
rozhodnějších přátel a zastanců vytrvalých. Různým příhodám?
pokud váží se k řečené bohoslužbě, věnovali jsme pozornost.
Naše účastenství v nich nevyšlo snad z menší vážnosti k boho-
službě jazyka latinského, nýbrž z té pravdy, že by domácí pí-
semnictví naše o drahně let dříve b3''lo k místu přišlo, nežli
státi se mohlo po přehradách cizího písma a jazyka. Od té-
doby, kdy sv. Prokop položil základy k mnišskému samostanu-
na Sázavě, až do konce 11. století uběhlo asi 70 let. Klášter
jeho pěstovav po ten čas slovanské písemnictví, připravoval,
půdu k vyššímu vzdělání v národě na základě přirozeného-
jazyka, a účinky toho jistě byly by se dostavily, kdyby v době
květu blízké strom i s kořenem nebyl vyťat a pohuben. Při-
stupujeme již k dějinám benediktinského kláštera na Sázav&
jakožto čtvrtého monastýru téhož řádu v Cechách.

1) Patera: České a starobnlliarské glossy 11. století," v Časopisu cesk..
musea, 1878; str. 536 nn.

Uvedení benediktinů na Sázavu. 197

Hlava čtvrtá.

Klášter benediktinů na Sázavě za 12. století.

Z počátku roku 1097 osazován jest klášter sázavský no-
Tymi mnicliy, kteří pravidlem života měli řeholi sv. Benedikta.
Za představeného vyhlédl jim biskup Kosmas tehdejšího pro-
bošta břevnovského příjmím Děthárda, o němž neumíme říci,
5;dali byl rodu německého či českého. Kníže Břetislav 11.
schválil volbu biskupovu a jak letopisec dí, s velikou radostí
udělil dne 3. ledna t. r. název opatský Dethardovi (roku
1097 — 1133). Byl pak nový opat muž v kázni klášterní doko-
nale vyučený a jí dbalý, dobrý znalec latiny a milovník
církevního písemnictví. Ujímaje úřad, k němuž dne 8. března
•dostalo se mu biskupského požehnání, měl s bratřími dosti ne-
snadný počátek na Sázavě. Slovanští mnichové totiž prve,
nežli opustili dům svůj, těžce nesouce rozhodnutí knížete Bře-
tislavova, zmařili mnohé svršky a potřeby klášterní, tak že
nový opat nalezl po nich příbytek vypleněný, a ze zásob po-
travních nemohl ani tolik shledati, co by stačilo k vychováni
bratří na jeden měsíc. Kníže dověděv se o tom, nemeškal ze
svého důchodu poskytnouti klášteru výpomoci. Také slo-
vanské knihy byly dokonce, neudává se od koho, zka-
ženy a rozházeny; opat Děthard připadl sice na některé
z nich, 1) ale nemoha jich užiti k bohoslužbě, sám jal se ho-
toviti latinské kodexy; některé knihy k tomu koupil, některé
dal napsati od najatých písařů, a tak všelikým způsobem snažil
se zjednati knihovní poklad klášteru.

Y řízení domu a bratří lišil se Děthard velice od po-
sledního opata slovanského. Při mniších vyhledával věcí tré
pobožnost, poslušnost a pracovitost. Jsa nepřítelem nepravosti,
zbožným životem předcházel bratří a pozýval je k říším ne-
beským, tak jako orel létaje, mladé své povzbuzuje k letu.
O neposlušnosti říkával, že jest to neřest přímo pověrečná

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) : „Et libri linguae eorum de-
leti omnino et disperditi nequaquam nlterius in eodem loco recitabuntur . . .
Idein abbas libros, quos non iavenit loco sibi commisso praeter sclavonicos,
ipsemet nocte et die immenso labore conscripsit." Prameny d. č. II. str. 250, 252'

198 Opat Děthard.

a jistě záliubná. Zaliálka pak byla mu z duše protivná. Ne-
dával ji jiného jména nežli nepřítelkyně duše a vždy v ne-
libosti měl bratra, který liknavě chápal se uloženého díla nebo
dřepěl v lenivosti. Yšak opat sám pracoval vlastníma rukama^
někdy až přes síly se odvažuje; nejvíce pilen byl zakládání
a vzděláváni vinic, potom ostatních prací hospodářských.
Kromě potřeby mluvil málo, ač v řeči byl velice vzdělaný.
Ynitřní pohnutí dovedl tak utajiti, že obličeje . svého ani z ra-
dosti ani ze smutku nezměnil, i)

E.. 1123 přijat jest do kláštera sázavského Silvester^
potomní nástupce Děthardův a zvolený biskup pražský. Byl
již knězem od biskupa Heřmana roku 1116 posvěceným, když
hlásil se za Člena mnišskó družiny na Sázavě, a dokončiv no-
viciát, činil tam o svátek sv. Benedikta dne 21. března r. 1125
slavné sliby řeholní. Opat Děthard znamenaje velikou horlivost
jeho v konání povinností mnišských, obral jej za převora
mezi bratřími. 2) Touž dobou jeví se také nejmenovaný
mnich sázavský, pokračovatel Kosmův a slovutný leto-
pise c kláštera sv. Prokopa, kterému děkujeme za všechny
téměř vědomosti o monastýru tamějším od počátku až do
roku 1162.

Možno-li spoléhati na udáni kroniky Neplachovy, přiho-
dilo se r. 1126 veliké neštěstí na Sázavě. Y zimě toho roku
napadlo tolik sněhu v Cechách, že neměl, pokud se množství
týče, vůbec pamětníka. Y závějích sněhových zahynulo na
Sázavě 47 lidí. Zpravodaj náš nepraví,- stalo-li se to na
panství klášterním či v osadě téhož jména naproti klášteru. ^)

Opat Děthard přejal sice chrám i budovy klášterní v dobrém
stavu, jak je byl na slovo vzatý umělec Božetěch přestavěl
a zdokonalil, než když časem ukázala še potřeba nov;ý ch oprav,
neváhal přiložiti ruce k dílu, Letopisec poznamenal o něm^
že obnovil střechu kostela kamenným krytem (cihlami)
a jinak také péči vedl o výzdobu svatyně.*) Za doby jeho
připomíná se hospitál na Sázavě, to jest hostinský dům vedle

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský"), v Pramenech d. č. H. str.
252 n.

-) ,Tamže; str. 253.

3> Neplachova Kronika k r. 1126, v Pramenech d. c. UČ. str. 469.

*) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. č.ir, str,252.

Zásluhy jeho o klášter sázavský. 199

kláštera, kdež lidé pocestní, cliudi a nemocni docházeli ošetření.
Přední dobroditelkou domu tolio stala se zbožná paní í*ři-
bislava, vdova po Hroznatovi. Vykonavši totiž roku 1130
pouť do svaté země v tom průvodě, jehož čelným líčastnikem
byl biskup pražský Menbart (roku 1122 — 1134), pamatovala po
šťastném návratu do vlasti na bohumilé odkazy. TJ přítomnosti
příbuzenstva svého a s jeho svolením darovala ves Hosti-
vař s přiležícím lesem, s polmi a lukami a se vším statkem
jejž tam měla, jakož i všechnu čeleď svou, též ves Bosák o-
vice k hospitálu Bohu a sv. Janu Křtiteli na Sázavě, i potvr-
dila to právními svědky. A zemřevši brzy potom dne 3. května
r. 1132, pochována jest na hřbitově klášterním, i)

Štědrou přízní dobrodinců a hospodárností opatovou roz-
množily se statky kláštera sázavského. "Vtom péči maje nejen
o dobu přítomnou, ale i k budoucnosti prohlédaje, aby zboží
duchovní zachováno bylo klášteru, dal Děthard majestáty
knížecími potvrditi všechna nadání předešlým opatům
již učiněná, jakož i to, co sám přičinlivostí svou získal a roz-
množil, totiž usedlosti, statky, paroby, upsané, podané, sluhy i
služky, země a vinice, lesy s horami a rovinami, vodami
a vodotoky i rybníky. Klášter sázavský, který r. 1097 sotva
uživiti mohl nové osadníky své, ukazoval na sklonku opato-
vání Děthardova hojnost ba nadbytek věcí k vychování čet-
nější rodiny mnišské potřebných. ^) Původce nového rozkvětu
jeho jak po stránce hmotné tak i duchovni, první otec bratří
benediktinů na Sázavě, zemřel dne 18. prosince r: 1133, řídiv
dům sobě svěřený téměř 38 let. ^)

Nástupcem Děthardovýmstalse Silvester (r. 1134-1161.)
Bratří z převora volili jej jednomyslně opatem dne 'JS. dubna
r. 1134. Od počátku mnišského života svého roku 1123 těšil se

^i Týž letopisec k r. 1132: „Pribizlawa, conhmx Groznatae, . . . vil'
lam Goztivar . . . villam etiam Bosakovic ad hospitale Deo et sancto Jo-
hanni Baptistae in Zazou omnibus suis affinibus iu id ipsum consentientibus
obtulit." Prameny d. c. n. str. 258.

2; Tamže; str. 252.

2) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) k r. 1133, v Pramenech d.
č. II. str. 258. Nesprávně nazývají někteří novější spisovatelé Dětharda Bo-
hudarem, jakoby Děthard = Deodat. Letopisec sázavský přivádí sice k r. 1134
úmrtí jakéhosi Bohudara, ale to byl buď mnich, buď dobrodinec kláštera sá-
zavského, nikoli opat Děthard,

200 Opat Silvester.

Silvester upřímné lásce klášternicli druM, a jak za to máme,
v pilné potřebě řádu benediktinského v čecbách cestoval on
r. 1131 do Říma^) Letopisec cbválí zejména přičinlivost jebo
ve věcech církevních, počestnost mravů, přívětivost v řeči
a obcováni, zirželivost a pokoru. Když volbou bratři za opata
byl obírán, chystal se právě biskup pražský Menhart na cestu
do Uher, kdež na dvoře královském křtíti mel kněžice českého,
trvám Oldřicha, syna panujícího knížete Soběslava I. (roku
1125 — 1140). Tak odloženo potvrzení volby opatské na Sázavě
až k opětnému návratu panstva do země. Svátostný úkon křtu
konal se o letnicích dne 3. června roku 1134. Biskup Menhart
však konaje cestu zpáteční, upadl v těžkou nemoc a dne 3. čf-r-
vence v Sekyr Kostele na Moravě vypustil ducha. Nástupci
jeho Janu I. (r. 1134 — 1139) dostalo se svěcení na biskupství
dne 17. února r. 1135. Brzy potom jednáno na hradě pražském
o potvrzení nového opata sázavského: u výrořníden volby jeho
podal kníže Soběslav berlu Silvestrovi a biskup Jan po-
žehnal nástupci Děthardovu k důstojnému zastávání úřadu. 2)

Za převora kláštera svého ustanovil Silvester mnicha
Berona, potomního opata v Postoloprtech. Tomu také poručil
řízení všech bratří na Sázavě, když z počátku r. 1137 uch> stal
se na cestu do svaté země. Podnět k pouti té vyšel od
biskupa olomouckého Jindřicha příjmím Zdíka (r. 1126 — 1150).
Z Olomouce vybrali se oba praelati, provázení jsouce mnohými
pány, českými i moravskými, do země uherské, a po té zamě-
řili k Cařihradu. Ježto však císař byzantský Jan I. meškal
mimo sídelní město, zdrženi jsou poutníci naši v Carihradě a ne-
mohli před velikou nocí toho roku dospěti do Jerusalema.
Když tedy později tam přibyli, rozhodl se biskup Jindřich, že
setrvá u hrobu božího až do příštího vzkříšení Páně. Soudruzi
cesty jeho, a mezi nimi i opat Silvester, uctivše posvátná místa,
vraceli se ňa podzim k domovu, při čemž přestáti jim bylo
mnohá nebezpečenství na moři. Dne 24. prosince roku 1137
„za příznivého větru poledního" navrátil se opat Silvester ke

^) Pokračovatel Kosmňv (mnicli sázavský) k r. 1131, v Pramenech d .
č. n. str. 258.

2) Pokračovatel Kosmův (mnick sázavský) k r. 1135, v Prameneck d.
Z. n. str. 259.

Zvolen biskupem pražským. 201

svémn klášteru, ztrativ cestou oddanélio sobě společníka a tuším
i dobrodince kláštera rytíře Rnzena. ^)

Po smrti biskupa pražského Jana I. (f dne 8. srpna roku
1139) poctěn jest velice klášter sázavský volbou nového arci-
pastýře, ježto s vědomím panstva vyhlédl k tomu úřadu kníže
Soběslav I. opata Silvestra a dne 29. září nazval jej
biskupem. 2) Prve než dojíti mohlo ke svěceni, zemřel kníže
dne 14. ťmora r. 1140, a na trůn po něm uprázdněný posadili
velmoži češti Vladislava II. (r. 1 1 40 — 1 174), synovce místo syna
předešlého panovníka. Předvídaje tudíž třenice stran a bouře
zemské, ani ještě mnozí jini členové rodu Přemyslova ucházeli
se o vládu nad národem, a vida, že by nestačil v tak těžké
době úřadu biskupskému, vzdal Silvester právo své k němu
a navrátil se k opatství na Sázavě; načež dne 23. února
roku 1140 zvolen jest biskupem Ota, kanovník pražský. Tak
aspoň o vzdáni se hodnosti zprávu dává letopisec sázavský,^)
kdežto starší pokračovatel Kosmův, kanovník vyšehradský,
mluví o pozbytí biskupství. *)

Na podzim toho roku stala seprý podivu hodná věc u klá-
štera, kterou letopisec těmito slovy poznamenal:^) Ěeka Sázava
utrpěla dne 19. listopadu r. 1 140 přetrženi na více než 20 honů
zdéli od hořejška až dolů. Mlýn téhož kláštera, kterému
od starodávna nikdy nescházela voda, stál tehdáž na suchu.
Opat a bratři řeholní i sluhové přišli ke břehu a vidouce
zázrak, k většímu označení zázraku toho sbírali nad obyčej
veliké ryby a raky na suché půdě. Udržena jest pak řeka Sá-
zava od prvni hodiny až do -šesté v oné změně řízením božím.

Jak obtížným bylo vedení biskupského úřadu v Cechách
za doby, kdy opat Silvester odkládal právního nápadu k němu,
na jevo jde z posláni kardinála G-uidona do zemí našich
r. 1143, kterýž podjav se tu reformy ve věcech církevních,
dopisoval o tom pánu svému papeži Innocentiovi II. „Když

') Pokračovatel Kosmův (mnicli sázavský) k r. 1137, v Pramenech d.
č. II. str. 260.

2) Tamže; str. 260.

^) Tamže k r. 1139 a 1140; str. 260 n.

*) Pokračovatel Kosmův (kanovník vyšehradský) k r, 1140; v Prame-
nech d. č. n. str. 283.

^) Tamže; str. 284.

202 Opat Silvester.

od knížete Vladislava získali jsme svolení k vedení oprav,
počali jsme ve jménu Páně vsí silou vykořenovati neřesti mezi
duchovními. Nejprve prohlásili jsme za pomocí biskupů, Oty
pražského a Jindřicha olomuckého, a nejkřesťanštějšího knížete
Vladislava sesazovací dekret proti proboštu pražskému Juratovi,
protože ještě laik a ženat jest, a žena od něho nechtěla upu-
stiti. Rovněž odňali jsme děkanu téhož kostela Petrovi na vždy
hodnosť děkana i arcijáhna a zapověděli jsme mu službu oltářní,
protože se byl oženil již po třetí a nad to se i ve zlou pověsí
uvedl hříchem simonie. Také kanovník Šebestián ztratil své
obroěí, pověvadž nedošel svěcení a měl manželku. Bále složili
jsme s úřadu probošta vyšehradského Hugona, protože vdovu
pojal v manželství a laikem zůstal. Na Moravě sesadili jsme
děkana kostela olomouckého Tomáše a mistra Milhostě pro
smilstvo. Vůbec odstranili jsme v Cechách a na Moravě všechny
duchovní, kteří po druhé se ženili nebo vdovy nebo ženy od
mužů svých zapuzené pojali za manželky. Podjáhny, jáhny
a kněze v nepořádných sňatcích trvající zbavili jsme úřadu
i obročí, jiným duchovním nezdrželivým zakázali jsme pouze
službu oltářní. Konečně napomenuli jsme biskupů k řádnému
omezení farních obvodů a k přísnému zachovávání úchval
církevních, dle nichž nikdo bez určitého titulu ordinačního
nesmí býti vysvěcen na kněze." Nevíme pro jaký přeČin se-
sadil týž vyslanec Guido také opata sázavského Sil-
vestra r. 1144: letopisec dí, že byl popuzen proti němu lichým
udáním některých nepřátel osobních, i) Ale již roku následu-
jícího navrátil Silvestra k úřadu biskup Jindřich Zdík, bez-
pochyby k příkazu papežovu.

Po tak zlé a trvám nedosti zasloužené nehodě nepřestal
opat býti dobrým správcem svého kláštera a otcem bratři, jenže
uhýbal potom patměji „hodům mocných lidí a kterýchkoli osob
světských, nic nad tím se nepozastavuje, že od mnohých pro
to méně jest milován." Původem jeho daly se hojné změny
stavební na zvelebení monastýru sázavského. Klá-
šterní budovy tamější hned od prvopočátku přistupovaly ke
kostelu ze strany jižní, zanechávajíce uprostřed místo čtverco-
vého dvoru, do něhož otvíral se krytý ochoz (ambitus). Mnich

^) Pokračovatel Kosmtiv (mnich sázavský) k r. 1144, v Pramenecli d.
č. n. str. 262.

stavby chrámové na Sázavě. 203

sázavský připisuje novon stavbu dormitáře, refektáře,
sklepu, kucliyně a ochozu opatu Silvestrovi. O ambitu pak
podotýká, že kolkolem ke klášteru přiléhaje, krásnými sloupky
a výklenky byl opatřen, i)

Opat Silvester vystavěl také kapli Panny Marie na
Sázavě v místě nám nepovědomém.^) K slavnému svěcení pozval
biskupa Otu r. 1146. Podnikaje opravu hlavního chrámu
Panny Marie a sv. Jana Křtitele, „vložil," jak vece leto-
pisec,^) „zdi s apsidami (výklenky) v prostředku kostela od
oltáře sv. Stepána a sv, Martina." Starší badatelé rozuměli
slovům letopiscovým tak, že Silvester zdi chrámu mezi oltáři
sv. Štěpána a sv. Martina opatřil klenbami. Novější rozcházejí
se na dvé. Někteří myslí na příčnou lod se dvěma apsidami,
někteří na obezdění kůru mnišského. „Kůr ten býval třílodní
a sedilia bratří v něm patrně dřevěná. Silvester oddělil po-
boční lodi od kůru stěnami, jež vyzdili kol mezi pilíři a v nich
zřízeny jsou „absides," to jest výklenky se sedadly pro mnichy,
a sice tak, že jedno místo od druhého odděleno bylo ozdobným
sloupkem, jakož dosud spatřujeme v děkanském chrámě kou-
řimském, vystavěném dle vzoru sázavského."-^) Opat Silvester
dal ještě sborný kostel vydlážditi hlazenými kameny
z lomu petřínského u Prahy a postaral se o vkusné malby
celého monastýru,

Z počtu mnichů přebývajících na Sázavě za opatování
Silvestrova pět zejména se nám ohlašuje, a to spisem šestého,
jehož jméno pohříchu nás tajno zůstalo. Z oněch přivedli jsme
již převora Ber on a, který pak r. 1147 po Zdislavovi stal se

^) Pokračovatel Kosmův (mnicli sázavský) : „Silvester abbas . . . dor-
mitoriuni, refectorium, cellariuiA et coguinam atriumque claustri per circui-
tum cum collumpaellis et absidiculis venustissime constrtixit." Prameny d. č.
II. str. 259.

-) Tamže k r. 1116: „Dedicatio capellae sanctae Mariae in Zazoa a
venerabili episcopo Ottone, quam coustraxit domnus Silvester abbas." Pra-
meny d. č. n. str. 262.

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský"): „Silvester abbas . . , mo-
nasterinm saucti Johannis Baptistae pictiirae venustate decoravit, muros cum
absidibus in medlo oratorii ab altaribus sancti Stephani et sancti Martini
interposuit, pavimentum ecclesiae lapidibus politis de Petřino monte advectis
adornavit." Prameny d. č. II. str. 259.

*) Braniš: O působení kláštera sázavského na vývoj stavitelství a pla-
stiky ve východních Čechách : str. 11.

201 Opat Silvester.

opatem v Postoloprtech, kdež i zemřel dne 11. května r. 1156.
Nástupcem Beronovým v prevorstvi sázavském učiněn jest
Boža ta. Další jmenovaní mnicliové, bratří Arsen ius, Žizná
a Rado sta, zemřeli r. 1155, jak se podobá, od morové nákazy.
Těm a všem ostatním opat Silvester, jak umel a znal, všeclinu
kázeň klášterskou do srdcí vštěpoval. Zbytečné věci soukromé
miti bez povolení, učil, že jest přečin největší, říkaje, že mnich,
maje potravu a oděv, má- s tím spokojen býti. Zvláště také
ukazoval na sobě všecbněm příklad pokory a trpělivosti, vždy
to opakuje: Čím větší jsi, tím více ponižuj se ve všem! 'Byltě
pak zvláštním přítelem šetrnosti, tak že skvostnější jídla nebo
poháry vína zamítal jako věci zdraví neprospěšné a v jídle
jednoduckém a Čisté vodě z řeky měl zalíbení, i)

O duchovní potřeby lidu, který poddán byl klášteru v různých
vsích vůkol, staral se svědomitě, jakož z toho vidno, že ve vsi
Mnichovicích vystavěl trojlodní chrám k poctivosti sv.
Michala a ostatních duchů nebeských. 2) V městečku tom
spatřuje se nyní farní chrám Narození Panny Marie.

Ve veřejných bězích českých na jméno opata Silvestra
nikde nepřipadáme, v listinách pak knížecích sotva jednou
mezi svědky se uvádí, to jest v majestáte krále Vladislava I.,
kterým dne 11. června r. 1160 potvrzení došly statky a výsady
kláštera hradišťského na Moravě.^) O několik měsíců později
nebylo ho více na živu. Zemřeltě po prodloužilém a požehna-
ném působení na prospěch svého monastýru dne 10. února r.
1161. Bratří pochovali tělo jeho v odění kněžském s prstenem
na ruce, přiloživše do hrobu před kostelem olověnou desku, na
níž vyryt byl obraz a nápis : „Silvester episcopus."^) Vrstevník

1; Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Prameneck d. č. II. str.
259—267. ,

~) Pokračovatel Kosmův (mnicli sázavský): „In vlila Mnichovici nuu-
cupata basilicam in lionorem sancti Michaelis et omnium coelestium virtutum
aedificavit." Prameny d. č. 11. str. 259.

3} Tamže k r. 1161 ; str. 267.

*) V minulém století odkryt byl hrob Silvestrův pod těžkou kamennou
deskou před kostelem a vybrány z něho tělesné ostatky, hlava a kosti, jakož
i pozlacená spona z pluviálu, prsten a olověná deska s nápisem. Po zrušení
kláštera r. 1785 choval věci ty u sebe mnich sázavský P. Hugo Fabricius,
načež za nemoci jeho dostaly se do rukou jiných a jsou ztraceny. Bienenberg :
Sazawa oder St. Prokop; str. 26,

Opati: Božata a Reginhard. 205

jeho, letopisec sázavský, loučí se s mrtvým chválou jistě ne-
malou: „Quod locus ille patrem vix invenit sibi talem moribus
et vita, ceu Silvester fuit abba! Zet toto místo as otce takého
by sotva nalezlo v životě, ve mravu, jak Silvester tento opat

byl!"

Po jeho smrti nastoupil v opatství Božata, pře vor klá-
štera, kterému tudíž ještě r. 1161 král Vladislav I. potvrdil
úřad, a biskup Daniel I. (r. 1148 — 1167) propůjčoval požehnáni.
Byl pak nový opat muž věkem velmi pokročilý, jakož 30 let
již dovršil v klášterském obcováni, kněz sice příkladný, ale
světských záležitostí dokonce nepovědomý, nebot trvaje od
mladosti ve zdech monastýru, odcizil se skoro úplně způsobům
mimo řeholi běžným, a protož k opatřováni vnějších prospěchů
kláštera nebo k řízení soudů nad poddanými zhola byl neumělý.
Kromě toho překážely mu nehody chorob a nemocí, že sotva
kdy, byť sebe větší potřeba toho vyhledávala, za prospěchem
domu svého z ohrady kláštera mohl vyjíti. Těmi tedy a po-
dobnými obtížemi přemožen byv, složil se sebe r. 1162 břímě
přijaté správy. 1)

K volbě nástupce jeho došly přímluvy jak od krále
tak i biskupa pražského, jimiž obracen byl zřetel mnichů
k Reginhardovi, někdy opatu benediktinského kláštera v Želivě.
I stal se také E-eginhard opatem na Sázavě r. 1162. O pře-
dešlém životě a pracích jeho poučují nás aspoň stručné zprávy
dvou letopisců. Spatřiv světlo světa v Metách, vzdělal se Re-
ginhard v mnicha a výtvarného umělce. Jakým řízením do
Cech přišel, nevíme, ale když se tu byl poohlédl, zabočiv
v hustý les na břehu řeky Želivky, vyzdvihl tam v mýtině
cellu a kostelík sv. Petra dosti bytelný. Biskup pražský Ota
(r. 1140—1148) světil mu nový stánek mnišský. Asi r. 1144
dala se směna o statky, kterou biskup Ota postoupil knížeti
Vladislavovi 11. Podivín hrad na Moravě a přijal za to Újezd
želivský v Cechách. Bude tudíž nejspíše s pravdou, že teprve
po tom roce s pomocí biskupovou a na statku jeho vzdělána
jest cella sv. Petra, i proměněna pak v klášter Panny Marie
vZelivě. Vedle písemných svědectví spravoval opat Reginhard
klášter ten velmi počestně a prací svou rozmnožil umělecké

^) PokracoTatel Kosmův (mnich sázavský) k r. 1161. v Pramenech d.
é. n. str. 267 n.

206 Opat Reginhard.

poklady jeho. Ale když na stolici biskupskou v Praze posazen
byl r. 1148 Daniel I., pomluvili nepřátelé opatovi klášter že-
livský a zveličili před biskupem nedostatky a poklesky ta-
mějšicli mnicM. Biskup Daniel vypravil bned r. 1148 poselství
k prémonstrátům ve Steinfelde nad Rýnem, žádaje odtud
konvent s opatem pro místo v Cechácli, jak pravil, příjemné
a pro bílý řád jakoby stvořené, ale o zamýšleném vypuzení
benediktinů vůbec pomlčel. Opat steinfeldský oddělil tedy ně-
kolik bratří, dav jim za opata Grotscbalka, muže v Cecliácli již
povědomého, který pesky v tuhé zimě přivedl sbor druhů svých
nejprve na Strahov dne 20. ledna r. 1149. Tam teprve dověděli
se příchozí, že místo, k němuž zabrati se mají, není prázdné,
než že před příchodem jejich třeba jest vypuditi starší oby-
vatele. I těžce to nesouce, pověděli biskupu Danielovi, jimž
prý on takovou odpověď dal: Nevyháním jich k vůli vám, ale
pro pych jejich; ba i kdyby vás nebylo, přál bych si raději,
aby tam vlci vyli než oni bydlili, i) Potom tedy ctihodný Ee-
ginhard bez řádného slyšení, bez usvědčení od žalobníků, bez
přiznání se k vině na něj sčítané zbaven byl důstojenství opat-
ského a vypuzen z kláštera s veškerým sborem bratří. Yšak
ve 14. roce po ztrátě vlády, kdy Bůh milosrdně shlédl na
jeho utrpení a trpehvosť, ustanoven jest opatem kláštera sá-
zavského. 2)

Bratří, kteří volili jej sobě představeným, nemusili, pokud
víme, želeti hlasů k tomu přidaných. Byl zajisté Reginhard
života mnišského ředitel velice rozšafný, darem lásky a pří-
větivosti nadaný, v ctnosti pokory a mírnosti nejstálejší, ve
všeliké leposti mravů lze bylo jej s lepšími srovnávati. Měl
vždy péči nejbedlivější postaviti se na obranu svých
lidí; při zastávání pravdy nemohla mu ani velebnost králov-
ská ani moc knížecí nikdy vehnati strachu nebo ostychu ; ducha
jeho neobměkčovalo ani štěstí k marné radosti, ani ho neštěstí
nestrhovalo ke škodlivému smutku: byltě muž, který ve všech
příhodách jevil neustále vzezření veselé. Sboru bratři hleděl
státi v čele více láskou než strachem; neb tou měrou poddal
se pokoře, že ač byl ve sboru všechněch hodnější a vznešenější,

^) Jarlochův Letopis k r. 1184, n Pramenech d. č. 11. str, 487 nn.
2) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský) k r. 1162, v Pramenech d.
č. II. str. 269.

o mniclm-letopisci sázavském. 207

ve všecli skutcích, svýcli poddajnosť ukazoval. Také k pracím
nízkým nikdo nebyl ochotnější nežli on, nikdo hbitější, nikdo
účiniivější. Byl umělý v malování a řezání jakýchkoli
obrazů ze dřeva, z kosti nebo také z kovu rozličného druhu;
také nebyl nezběhlý v řemesle kovářském jakož i ve všem
díle, které se skládá ze skla.i)

Kolik let řídil Eeginhard družinu mnišskou na Sázavě,
letopisec již nedopověděl, ačkoli, jak se podobá, teprve po smrti
jeho skládal paměti o klášteře. Píše zajisté do slova tak o opa-
tovi, jak jsme uvedli, posuzuje déle trvající, osvědčenou, ba
celkovou činnost jeho v monastýru sázavském, přirovnává jej
k předešlým opatům ; což by přece s nemožností bylo před vy-
jitím onoho úřadu. Dobře-li soudíme, zamlčel se při smrti Ee-
ginhardově, aby nemusil zmínku činiti o živoucím nástupci
jeho. Kdo nám poví, nebyl-li sám letopisec nástupcem Regin-
hardovým? Při tom dvě poznámky k časům se odnášející za-
sluhují pilného povšimnutí. Mnich sázavský zmiňuje se o pro-
dloužilém vězení knížete Soběslava H. na -hradě Přimdě, jež
počátek mělo r. 1161 a skončeno jest r. 1173. Potom chválí
Tieginharda, že při hájení pravdy nezalekla ho ani velebnost
královská ani mocnost knížat. I zdá se, že při tom na mysli
měl aspoň dvé knížat po odchodu krále Vladislava I. (f dne
28. ledna r. 1174) v Cechách panujících, to jest Fridricha (r.
1173) a Soběslava II. (r. 1173—1178). — Tomu-H tak, psal
mnich sázavský za doby knížete Soběslava 11., a téhož
času umřel i opat Eeginhard.

Vítaný zpravodaj náš, skladatel letopisů sázavských, po-
znamenav hlavní události z dějin kláštera za prvních 150 let
jeho trvání, umlká po r. 1162, a že další kronika téhož mo-
nastýru, ve 14. století připomínaná, 2) za své vzala nepřízni
času, nemáme pro celá desítiletí ani sebe menší pomůcky k vy-
psání toho, co dalo se po smrti Eeginhardově a potom až do
začátku 13. století. Nejmenovaný mnich sázavský, jenž ve 18.
století skládal latinský životopis sv. Prokopa, více pilen
byl oslavování světce prostředkem zázračných příhod nežli

^) Pokračovatel Kosmův (mnich sázavský), v Pramenech d. č. II
str. 269.

2) Kronika Beneše z Veitmile k r. 1318: „Hoc dicit cronicasanctiPro-
copii." Prameny d. c. IV. str. 474.

208 Sesazení opata sázavského r. 1197.

zmínek o osobácli, které účastenství mely v osndecli kláštera,
vyjímajíc průběh kanonisace, o níž přec poněkud soudněji nás
poučuje. Tak tedy vykazují dějiny kláštera sázavského od r.
1162 až do počátku 14. století citelné mezery. Osamělých zpráv
nelze pak uvésti v příčinnou souvislost. Tak když k r. 1197
vypravuje se o složení s úřadu opata sázavského, i) ne-
víme ani jméno pokutovaného praelata ani přečin jeho. Do Cech
zavítal tenkráte vyslanec papeže Coelestina III. kardinál Petr
pobídnout knížete i panstva ke křižácké výpravě do svaté země.
Brzy po příchodu jeho konalo se svěcení žákovstva k úřadu
kněžskému. Ježto pak kardinál nastupoval o přísnější kázeň
jejich, zákony o bezženství na novo prohlašuje, popudil proti
sobě kněží a kleriky tou měrou, že sotva životem vyvázl. Ač-
koli výtržníci neušli zaslouženému trestu, musilo přece pro
jitření myslí z toho vzniklé upuštěno býti od dalšího svěcení.
Než přísné vystoupení legátovo mělo aspoň ten výsledek, že
od r. 1197 porušení zákonů o bezženství kněžském v Cechách
náleželo již jen mezi výjimky a těžce bylo pokutováno. Skoro
celých osm neděl prodlel vyslanec papežský v zemi, odbýval
zde synodu, sesadil opata břevnovskóho Jindřicha a opata
sázavského, jehož jméno se nepřivádí, a odcestoval pak do
Polska.

Hiava pátá.

Kanonisace sy. Prokopa r. 1304.

Benediktini sázavští vážili si památky muže božího, jehož
přičiněním klášter jejich původně byl vzdělán, a opatřujíce hrob
jeho, úctu, kterou lid věřící lnul ke světci, v ničem neumen-
šovali, nýbrž budoucím věkům zvelebenou uchovati se snažili.
Jak smýšlelo se na Sázavě o pracích a zásluhách sv. Prokopa
na sklonku 12. století, o tom svědčí nejlépe letopisy mnicha
tamějšího, dílo prodchnuté" opravdovou vážností a vděkem ke
slovutnému zakladateli monastýra, který bera se za velikými

^) Jarlochův Letopis k r. 1197: „Depositis brevnoense et procopeuse
abbatibus . . . profectus est in Polouiam." Prameny d. č. n. str. 512.

Zázračné události na Sázavě. 209

ideami slovanských, apoštolů, dědictví jejich, uchrániti dovedl,
pokud živ byl. Duch světcův neopouštěl kláštera ani za bene-
diktinů, tak totiž, že mezi nimi bývalo vždy drahně synů do-
mácích, kteří city upřímné úcty ke svatému pěstiteli slovanské
liturgie přenášeli na své budoucí. O záračných činech, jež
připisovány buď neprostředně světci samému buď přímluvě jeho
u Boha, Činěny trvám záznamy v klášteře; načež když
jednalo se o kanonisaci sv. Prokopa, podjal se některý z mni-
chů práce posud nám zachovalé, že upraviv životopis světcův
na základě letopisů sázavských, a živého podání, přidal k němu
i líčení toho, co zázračného stalo se po smrti opatově až do
r. 1204. Již svrchu, jak časový postup toho vyhledává, částku
spisu jeho vypravivše, klademe tuto další zázraky sv. Prokopa,
jež předcházely jeho svatořečení. i)

Při monastýru sázavském sloužil Bohu konvrŠ Martin,
maje za příbytek chýši před ohradou klášterní. Za pobožností
docházel do chrámu ve dne i v noci, kdy konávaly se kněžské
hodinky. Kdysi za doby noční, an v chrámě meškal, vedrali
se do příbytku jeho zloději a odnesK vše, nač připadli. ISTa-
vrátiv se Martin, truchlil velice nad ztrátou majetku. I zašel
potom ke hrobu sv. Prokopa a žaloval světci na neštěstí
své, prose, aby mocným přispěním sv. opata vráceny mu byly
věci ztracené. Hned na to polekalo zloděje vidění boží,
i přinesli nazpět Martinovi ujaté svršky.

Podle kláštera vyzdvižen byl také příbytek řeholních
sester. I stalo se, že zloděj jakýsi vykradl dům jeptišek.
S velikým nářkem litovaly toho sestry, žádajíce sobě pomoci
sv. Prokopa, aby ke svému zase přijíti mohly. Příští noci uká-
zal se jim světec a dodával útěchy: ISTermuťte se, pravil, neboť
po dvou dnech obdržíte, co vám vzato bylo. I splnila se do
slova přípověď muže božího. Zloděj byl polapen a musil
navrátiti, čeho neprávem si přivlastnil.

Sv. Prokop zjevil se ve snách jakési vdově na Vyšehradě
a pozýval ji, řka: Pospěš k přítelkyni své, manze Ic e Gr ezli o vě,
a napomen ji, aby nemeškala vydati se na cestu ke klášteru
sázavskému, a tam pokání činíc, ať poručí se do modliteb ně-
kterého z bratří! Jestli toh.o opomene, neujde záhubě.

^) BoUandistů Acta sanctorum mensis Julii ; tom. 11. str. 145 n.
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 1^

210 Doba kanonisace sv. Prokopa.

Jakýsi hrabě olirvatský v Dalmácii iinesl manželku ji-
ného šlechtice a s ni vzal i částku jmění oklamaného man-
žela. Ten YŠak dostihl nevěrné ženy, kázal ji vsaditi do žaláře
a sevříti kládou. V noci bědovala sobě velice kající hříšnice a
slzy přelévajíc, volala na pomoc sv. Prokopa. I ukázal se jí
muž boží a vysvobodil ji z klády, výstrahu dávaje, aby
příště hříchů pilně se varovala.

Žena jakási stížená byla slepotou již po čtyři léta
a při tom i jinými neduhy trápena. Došedši přece o vánocích
do kostela sv. Kříže na Sázavě, postem a modlitbou vypro-
šovala sobě pomoci. Když pak v chrámě pojednou prohlédla,
nemohouc radost svou potlačiti, zvolala hlasitě: O svatý Pro-
kope! ó svatý Prokope! Přítomný lid polekán byl výtíikem
a v hustém davu shrnul se kolem ženy. I vypravovala jim,
kterak strádavši slepotou, prosila za pomoc světce, jenž přišed,
požehnal zrak její křížem, a hned prohlédla. Vzdávali pak
všichni díky Bohu, že takovými divy oslavuje služebníka svého
sv. Prokopa.

Tak latinský životopisec světcův ze 13. století, jemuž sa-
mému zůstaveno budiž ručení za to, co napsal. Obracíme po-
zornost svou k politickým událostem v době kanonisace
sv. Prokopa.

Hned z počátku vlády své (dne 8. září r. 1198) dosáhl
kníže český Přemysl Otakar I. (r. 1197 — 1230) koruny králov-
ské z rukou Filipa, krále v Němcích, kterému pomáhal za to
v boji proti sokovi na trůně O tě IV., pokud totiž státi po straně
onoho vidělo se mu s lepším prospěchem. Obrat nadešel r. 1201.
Papež Innocentius III. vypravil v poselství do Němec kardi-
nála Gruidona, přidav mu bullu ze dne 1. března t. r., vedle
níž otec křesťanstva rozhodoval se pro Otu a jeho kralování
v říši římské. Dne 3. července ohlášena byla vůle papežova
na sjezdu knížat v Kolíně nad Rýnem, a legát hrozil klatbou
všem, kdož by na dále chtěK protiviti se králi Otě IV. Záro-
veň vydány listy k jednotlivým knížatům strany Filipovy, ve
kterých sv. Otec Innocentius m. užívaje účinlivých pohnutek,
pozýval pány k hájení práv panovníka, jemuž dostalo se uznání
apoštolské stolice v Rimě. Přemyslu Otakarovi předkládal pa-
pež, proč vyžádal si koruny královské od toho, kterýž sám
zákonitým králem nebyl a tudíž udělovati nemohl jiným, čeho
sám ještě neměl. Jestliže však přidrží se panovník český

Král Přemysl Otakar I. 211

Oty IV. a koruny u něho bude vyhledávati, že sám papež
o splněni žádosti takové se přimluví a z plné moci stolice
Petrovy pojisti hodnosť královskou také nástupcům Otaka-
rovým.

K vážným důvodům takto vzpomenutým přistupovalo
leccos jiného, proč král Přemysl Otakar I. nesměl způsobovati
sobě nepřízeň Innocentia HI. Na sklonku r. 1197 jmenoval
předchůdce Otakarův kníže Vladislav III. dvorského kaplana
svého Daniela příjmím Milíka biskupem pražským, načež hned
jmenovaného sám investoval, přijav od něho přísahu manské
věrnosti. To vše čelilo proti předešlému, dávnému řádu, ačkoli
jinak, kdyby právem se mohlo státi, výborně by svědčilo k po-
silněni moci knížecí v Cechách. Ale proti Danielovi zdvihl se
odpor mezi kněžstvem, ba kanovník pražský Arnold žaloval na
něj v Římě, že nehoden jest biskupství pro nepříkladný život
■a proto, že světská moc vnutila jej církvi. Bylo pak se obávati,
3,hj papež nerozhodl proti Danielovi a způsob investitury jeho
dokonce nezavrhl.

Mimo to r. 1198 zapudil král Přemysl Otakar I. manželku
svou Adlétu míšeňskou po sňatku téměř 201etém a pojal Kon-
stancii, sestru uherského krále Emericha, k čemuž povolný bi-
skup Daniel propůjčil jemu schválení. I nepřestávala Adléta
dovolávati se pomoci papeže Innocentia III., který, jak známo
bylo, v podobných příčinách nastupoval velmi přísně na rušitele
manželství.

Proto také král český nemínil delší odpor klásti poža-
davkům papežovým, pokud se týče politických stran v Němcích.
Na podzim r. 1201 znal se k Otě lY., opustiv Filipa. Brzy
potom příznivě skončena jest pře o biskupství Danielovo, ana
žaloba na nemravný život jeho hrubou pomluvou se ukázala.
V tom očistili jej totiž přísahou svou dva biskupové : Konrád m.
Ťezenský a Hartvík hamburský, a tré opatů: Kuno břevnov-
ský, Blažej sázavský a Silvester kladrubský. i) Spolu s krá-
lem českým přistoupil ke straně Otově Heřman, lantkrabě du-
rinský.

1^ List papeže Innocentia III. ze dne 5. května r. 1202 : „Delegáti . . .
admiserunt purgationem ipsius (Danielis), cum venerabiles fratres nostri ra-
tisbonensis et hambnrgensis episcopi, et dilecti filii C. de Brmnen (sic), B.
de Sazau, S. de Gladornb,, abbates, eum pariter compiirgarent" Erbenova
Hegesta; c. 465, str. 210.

212 Korunovace krále Přemysla Otakara I.

Když tedy r. 1203 král Filip s velikou moci táhl do Du-
rinska potrestat lantkraběte za neyeru jeho, pospišil kar-
dinál G-uido do Cech, aby povzbudil krále i národ
k výpravě proti Filipovi; také uherský král Emerich dal se
pohnouti přímluvou papeže Innocentia III., že poslal Heřma-
novi k pomoci hojné zástupy branného lidu, na větším díle
divokých a loupežných Plavců nebo Kumanů, poruČiv velení
nad nimi svaku svému králi českému. Po hrozném spustošeni.
země ve středním Polabí dostalo se panovníku českému odměny
před dvěma lety slíbené. Ota IV. povýšil spojence svého na,
království a dal jej slavně korunovati od kardinála Guidona,
v Meziboru dne 24. srpna r. 1203. Potom i papež nemeškal
podávati důkazy přízně těm, kdož stáli k hlasu jeho. Listem,
svým ze dne 12. prosince r. 1203 děkoval pánům českým jak
za čest a poslušenství, ježto byli prokazovali kardi-
nálu Guidovi v Cechách, tak i za znamenitou pomoc,,
kterouž činili králi Otovi, Za pochvalami panstva šly čestné
odměny pro zemi a zeměpána. Jakkoli před časy Otakarovými,
dva králové již seděli na trůně českém : Vratislav a Vladislav,
přece že vysloužili sobě koruny u Jindřicha IV. a Fridricha I.,,
dvou největších protivníků apoštolské stolice v Římě, nedošli
proto v důstojenství svém potvrzení od nástupců sv. Petra:,
nyní však papež Innocentius III. přijal Cechy do počtu krá-
lovství křesťanských a nazývaje Přemysla Otakara králera.
v apoštolském listě svém ze dne 19. dubna r. 1204, také ná-
stupcům jeho propůjčoval název královský na časy budoucí,
a věčné.

Zatím v době té na výsost příznivé dvě jiné žádosti tlu-
močeny byly v Ěímě jménem krále i celého národa českého.
Jedna z nich dobíhala k prohlášení slovutného někdy
opata sázavského Prokopa za světce božího, druhá
pak odnášela se k povýšení biskupství pražského na arcibi-
skupství, to jest zřízení samostatné metropole pražské. Pohříchu;
nemáme zpráv historicky jistých o kanonisaci sv. Prokopa, než,
jen vývody latinského životopisce ze 13. století, vedle jehož,
domnění nic, co na světce se ponáší, nemohlo projíti bez zá-
zraků. Vypravování jehoi) zní asi takto: E. 1203 zjevil se sv..
Prokop Blažejovi, opatu sázavskému, jednou, po druhé-

^) Latinský životopis sv. Prokopa, v Pramenecli d. č. I. str. XXVIL

Jednám o kanonisaci sv. Prokopa. 213

i po třetí, vždy totéž na srdce mu klada, aby totiž opatře se
svědectvím mnohýcli osob stavu duchovního i světského jakož
i spisem o divech, které daly se posud u hrobu světcova
na Sázavě, pospíšil ke dvoru papežskému do Bima žádat
za vyzdvižení ctihodných ostatků. Sliboval pak muž boží k tomu
pomoc svou, kdyby nezdálo se náměstku apoštolskému vyplniti
tak slušné žádosti. Opat tedy přibrav k sobě dvé bratří ře-
holních, s dostatečným vysvědčením od Cechů cestoval k papeži
Innocentiovi III. Ale když pilnou záležitost onu jemu byl před-
ložil a listinami stvrzoval, shledal sv. Otce nevěřícího, jakoby
za nic nepokládal svatosti Prokopovy. Celý rok prodléval opat
v Římě, namáhaje se, ač nadarmo, aby poslání své dovedl ke
■šťastnému konci. Zatím ucházely prostředky k pobytu ve věčném
městě, tak že Blažej chtěj nechtěj pomýšleti musil na cestu zpá-
teční. Pokloniv se tedy na prazích knížat apoštolských, po-
ručil další jednáni blahoslavenci samému a hned v noci potom
bez opověděni vycházel z Eíma. Té chvíle zjevil se muž boží
papeži ve snách, a třímaje berlu opatskou, takovou řeč kněmu
vedl: Proč váháš? proč odkládáš? proč tělu mému nepřeješ dů-
stojnějšího spočinutí v hrobě ? proč služebníku mému s prázdnou
odtud bráti se dopouštíš ? Jestliže hned nezastavíš ho na cestě,
kterou již odchází ke sv. Vavřinci před hradbami, jestli ne-
přisvědčíš ke svědectví o hrobě mém a povinné poctivosti mi
nevzdáš: — při těch slovech pozdvihl opat berlu — tak věru
ranami tě neušetřím. Probudiv se ze sna, hlasem velmi sklí-
čeným ptal se opata papež, s kým jest mu tuto jednati. Prokop
se zovu, odpověděl neznámý a zmizel. Druhého dne svolal
Innocentius III. kardinály, jichž tenkráte 13 v Éímě bylo pří-
tomno, — jména jejich napsána jsou v kanonisační bulle
téhož papeže — i zavolav nazpět opata Blažeje, zkoumal
pilněji svědectví jím předkládaná a pak mši sloužil o svatém
otci Prokopovi. Brzy na to plnou moc a listy dav Gruidonovij
knězi a kardinálu kostela Panny Marie za Tiberou, zřídil jej
vyslancem svým „a latere", i vypravil do Cech, aby předsevzal
slavnou kanonisaci sv. Prokopa. Stalo se tak dne é. července
r. 1204.

Zpravodaj náš pokračuj e^) : Při zdvíháni těla světcova na

^) Latinský životopis sv. Prokopa, u Bollandistů : Acta sanctornm men-
sis Julii; tom. II. str. 146.

214 Kanonieace sv. Prokopa r. 1204.

Sázavě mnohými zázraky osvědčila se nekonečná moc boží:
mnozí slepci prolilédli, malomocní ozdravěli, nemocní zhostili
se neduhů, posedlí byli zbaveni vlivu ďábelského, zajatí vyšli
na svobodu, hluchým navrácen sluch, němí obdrželi řeS pro
zásluhy sv. Prokopa. A když otevřena byla rakev, příjemná
vůně vycházela z ní, tak že všichni podivem nad tím byli po-
jati. Kardinál Guido stav se svědkem četných zázraků, jak
o tom sám sepsání učinil, propůjčil klášteru mnohé milosti:
kostel opatský nadal odpustky a k pokladu jeho daroval mešni
roucho, kterého byl užil pří velebném úkonu svatořečeni. Po-
ručiv také klášter k přízni biskupů, kteří obcovali kanonisaci^
navrátil se do Říma.

Zprávám tuto uvedeným odporují poněkud nepochybné
události historické. Vyslanec papežský kardinál G-uido
meškal v Cechách za doby letní r, 1203 a nikoli r. 1204.
Také nebyl Guido kardinálem - knězem u Panny Marie za Ti-
berou, nýbrž kardinálem - biskupem z Praeneste, načež stal se
arcibiskupem remešským. Jestli tedy jaké účastenství připsati
mu v kanonisaci sv. Prokopa, povzbudil trvám Cechy
r. 1203, aby podjali se jednání o to u apoštolské stolice
v Římě. Po jeho . radě asi sepsána jsou svědectví o podivu
hodných Činech, jež daly se u hrobu Prokopova na Sázavě;
načež opat Blažej opatřiv se přímluvami biskupa Daniela II.
(r. 1197 — 1214), vlasteneckého kněžstva a mnohých světských
pánů, nastoupil cestu do věčného města, aby tam v radě pa-
pežově doličoval žádost věrných Cechů za církevní oslavu veli-
kého krajana jejich. Y té příčině totiž platný byly již úchvaly
papeže Alexandra III. z r. 1170, vedle nichž nikdo, byt i svatost
jeho přemnohými diVy se jevila, nemá veřejně ctěn býti jako
světec bez přivolení církve římské. Jednání Blažejovo v Eímě
potkávalo se tuším s některými překážkami, ale konečně přec
zdarem bylo korunováno. Papež Innocentius III. (r. 1198 —
1216) vyšetřiv žádost a důvody její, neodepřel nejvyšší pocty
mezi křestany zakladateli slovanského kláštera na Sázavě. Sv.
Prokop jest první světec český, který na základě kanonického
procesu za svatého byl prohlášen.

Slavné zdvíhání tělesných ostatků jeho dalo se
r. 1204.1) Takový totiž zvyk byl onoho času, že při svatořečení

^) Letopisy české k r. 1204: „Sanctus Procopius canonicatus est." Pra-
meny d. c. 11. str. 282. Kronika PulkaTOva : ^Anno Domini 1204 preclarissi-

Obřady při ní konané. 215

vyňaty jsou nejprve z hrobu kosti oslavencovy, načež před-
nější z ducliovenstva předčítal kanonisační bullu a biskup
diecésní oznámil den, kterého budoucně světiti jest památku
nového vyznavače božího. Ostatky světcovy přeložili kněží
do nové, ozdobné rakve a umístili je za oltář. Potom konány
slavné služby boží při oltáři, jenž nesl jméno nového světce.
Nejinak bylo asi na Sázavě i) u přítomnosti tuším biskupa
Daniela, kněžstva řeholního a světského, jakož i četného zástupu
věřících. Kanonisace sv. Prokopa dala se v neděli dne 4. Čer-
vence r. 1204^), kterýžto den posvěcen jest památce jeho až
posavad. Oltář nového patrona země české zřízen nej-
spíše uprostřed opatského chrámu, kdež býval před tím
oltář sv. Petra i všech apoštolů. Mnichové pak vystavěli
novou kapli pro oltář sv. Petra, jakož soudíme ze zmínky
o kostele téhož knížete apoštolského na Sázavě ještě v první
polovici 13. století.*^)

Pohříchu radost z oslavy, kterou poctěna jest země česká
nejen v obyvatelstvu domácím, ale i za hranicemi království,

mus Christi confessor sanctus Procopius canonizatus est, per quem et eius
meritis multi curantur fidelinm infirmi et sanantur."' Prameny d. č. V. str.
120. Dalimilova Kronika česká:

„Léta ot narozenie Syna božieho

po tisiůciu po dvú stú čtvrtého

by svatého Prokopa zdvíhánie

a jeho mezi svaté připisánie,"

Prameny d. c. III. str. 159.
^) O tom v pramenech ani zmínky se nečiní, co někteří novější spiso-
vatelé uvádějí, jakoby při kanonisaci postaven nebo dokonce pověšen byl
obraz sv. Prokopa nad oltář u hrobu jeho. Podobné říci jest o mod-
litbě, kterou prý latině složil kardinál Guido k poctivosti sv. Prokopa:
„Zdráv buď, svatý Prokope, milosti plný. Pán s tebou, tys požehnaný mezi
svatými, Požehnaný Bůh nejdobrotivější, který tobě tolik milosti udělil. O
svatý Prokope, okraso nebe, divotvůrče země české, pros za mne velikého
hříšníka nyní i v hodinu smrti mé. Amen." (Svatoprokopský Zdrávas). Štulc:
Život sv. Prokopa; str, 54

2) Ve starém martyrologiu stoličného kostela sv. Víta poznamenáno o
tom: „Quarto Nonas Julii canonizatio saucti Procopii, abbatis et confessoris,
patroni regni Bohemiae, mirae sanctitatis viri, cuius brachium habetur in
ecclesia pragensi."

2) Latinský životopis sv. Prokopa ze 13. století: „Hic dum ecclesiam
in honoře sancti Petři apostoli dedicatam ingressus fuisset." BoUandistů Acta
sanctorum mensis Julii; tom, 11. str. Ii7.

216 Déjiny kláštera ve 13. století.

ano v celém křesfanstvě, zakalila se v brzku rykem válečným.
Ještě v měsíci červenci t. r. udeřil král Filip s velikým vojskem
na lantkraběte durinského Heřmana, clitěje moci priměti jej
k poslušenství. Král náš Přemysl Otakar I. volán byv opět na
pomoc, vybral se počátkem září se zástupy českými a uher-
skými do Durinska, ale že nemobl Čeliti přesile vojska Filipova,
ustoupil bez boje. Na podzim r. 1204 obrátil pak Filip vítězné
pluky své do Cech a pohnul krále Otakara, aby odstoupil od
Oty rV". Té doby také za své vzalo jednání o samostatné arci-
biskupství pražské.

Hlava šestá.

Klášter sv. Prokopa ve 13. století.

Na nedostatek zpráv k dějinám kláštera, který po r. 1204
jménem sv. Prokopa jest označován, stěžovali jsme již svrchu
při umlknutí letopisů sázavských; nikde však není nedostatek
ten citelnější než ve příhodách 13, století, jež vypsati tuto se
hotovíme. Za celých sto let a více sotva jméno jediného opata
k paměti naší se ochránilo. O jiných pak nejmenovaných jsou
zmínky z míiy stručné. Tak když r. 1243 trval boj apoštolské
stolice v Eimě proti císaři Fridrichovi II. a král český Václav I.
(r. 1228—1253) přízniv byl panovníku z církve vyobcovanému,
stížení jsou někteří opatové v cechách klatbou od papežského
sudí Alberta příjmím Bohéma, děkana stoličné kapitoly v Pa-
sově. Trest takový zasáhl i opata od sv. Prokopa. Ale biskup
pražský Mikuláš (r. 1240—1258) nekladl na velikou váhu cen-
sury Albertem kvapně a zhusta rozdávané, i dopouštěl opatům
konati služby boží, jakoby klateb nebylo. Proto dopisoval mu
■dne 24. října r. 1243 Albertus Bohemus, že se tomu diví, proč
biskup nestaví služby boží řečených opatů a jiných podobně
trestaných prelátů, i)

^) List Alberta Bohéma z r. 1243: „Miratur de eo (t. j. biskupa praž-
ského), ciir patiatur . . . abbates de Wilhelmo, de s. Procopio . . . excomu-
nicatos celebrare." Erbenova Eegesta; c. 1085, str. 517.

Zázračné události na Sázavě. 217

Brzy potom ucliopil se péra nejmenovaný mnicli
v klášteře sv. Prokopa, aby novými zprávami rozmnožil starši
životopis světcův. Učinil to způsobem legendárním, tehdáž
nemálo oblíbeným, více totiž problédaje k uctění sv. dědice
země české nežli k určeni času a osob, kterých jen nepřímo
se dotýká. Od něho pochází již popis kanouisace, jak svrchu
jsme jej podali a na pravou míru uvésti se pokusili. K násle-
dujícím příhodám dokládá se jednak svědectvím starších mnichů
kláštera sv. Prokopa, jednak sám za očitého svědka jich se
prohlašuje. Pro úplnost povinni jsme popřáti slechu jeho vy-
pravování 1)

O svátek narozeni sv. Jana Křtitele, patrona sázavského,
když konal se průvod kněžstva a věřících kolem kláštera,
spatřili někteří ze zástupu neznámého řeholníka, an berlu rukou
drže, účastní se processí. I nedomnívali se jinak, nežli že opat
jiného kláštera jest hostem na Sázavě. Když průvod nazpět
ke chrámu dospěl, viděli, kterak týž opat dotýká se berlou
některých přítomných churavců. Zatím vstoupilo kněžstvo do
choru, a za ním i neznámý opat, jehož od té chvíle nikdo více
nespatřil. Po službách božích ozdravěli pojednou dva chu-
ravci. I bylo patrno, že sv. Prokop obcoval slavnostnímu prů-
vodu a vyprosil nemocným předešlého zdraví. Bratří kláštera
oslavili zázračnou událost hojným vyzváněním.

Jindy zase o poutní slavnosti na Sázavě, když při službách
božích zpíváno evangelium, strhl se pokřik mezi chůravci,
kteří v kostele měli misto sobě zvláště vykázané. I přiběhli
někteři řeholníci a tázali se po příčině křiku. Nemocní vy-
pravovali jim, kterak spatřili světlý oblak nad oltářem a z něho
vycházející dva muže jasných tváři, kteří jdouce po kostele,
žehnali lidu, churavců pak dotýkali se rukama. A brzy potom
potvrzena jest výpověď jejich, neboť tři mrzáci hned po-
vstali, ostatní pak časem všichni v témž kostele zdrávi nabyli.

Spisovatel zázraků svatoprokopských zmiňuje se také
o vidění, jaké měl strážce kostela v noci před svátkem iía-
rozeni sv. Jana Křtitele. Usnuv na loži, spatřil týž bratr ve

1) Latinský životopis sv. Prokopa ze 13. století: „De miracnlis , .
quedam seniorům nostrorum relacione sepius comperta, quedam oculorum
nostrorum intuitu cercius experta . . . conscribimus." Bollandistů Acta sanc-
torum mensis Julii; tom. II. str. 146 nn.

218 Zázraky svatoprokopské.

snácli muže božího, an povstává z hrobu a kráčí po kostele
k oltáři sv. Kříže. Tam stál slepec trvající na vroucích
modlitbách. Sv. Prokop požehnal mu křížem a tím i zrak
navrátil. Hned na to ozval se pokřik lidu v kostele, kterým
probuzen byv strážce, spěchal do chrámu a nalezl, že v pravdě
se dalo, co ve snách byl viděl.

Povinnosti strážce kostela bylo buditi ostatní řeholníky
k nočním hodinkám (officium noctumum). Za tou příčinou
dával v určitou hodinu znamení zvonem. Kterési noci přemohl
jej spánek tak, že obmeškával svou povinnost. Však již stál
ulože jeho sv. Prokop a dotýkaje se ho berlou, pravil:
Proč tak tvrdě spíš? Proč nemáš na paměti hodinu k pobož-
nosti ustanovenou? Vstaň a svolej znamením bratří! I vzchopil
se strážce a dobrořeče Bohu i světci jeho, pospíchal zvonit
k jitřní pobožnosti. Potom vypravoval všem noční své vidění.

Kdysi v době velikého postu přišel na Sázavu z daleka
vrah-kajicník, jehož život obepjat byl hrubým řetězem. Že-
lezné pouto zarostlo již do těla a tisknouc vnitřnosti, působilo
hroznou bolest neštastníkovi. Vstoupiv v neděli do kostela
sv. Petra, obcoval tam pobožně službám božím. Tu pojednou
při evangeliu přetrhl se řetěz na těle, vymkl se ze svého
místa a hlučně dopadl na podlahu. Přítomní věřící byli pole-
káni, ale osvobozený zločinec vrátil se vesele k domovu.

V klášteře sv. Prokopa živ byl bratr, řeholní příjmím
Fabián, muž pokorný a přičinlivý. Opat svěřoval mu práce
nejnižší, ale bratr věrně je vykonával. Kdysi nutno bylo snésti
zed! kostelní, na niž spočíval ještě těžký strop. Fabián vedl si
poněkud neopatrně, tak že strop se sřítil a bratra spad-
nuvšího kamením zasypal. Dělníci, kteří vně byli zaměst-
náni, vzkřikli zděšeně a nedomnívali se jinak, nežli že Fabián
zahynul pádem nebo nárazem kamenů. Zatím vešli do kostela
mnichové a vyprostivše tělo nešťastníkovo, odnesli je do klá-
štera. Všichni pokládali jej za mrtvého. Ale po chvíli, když
zvoněno na nešpory, pohnul sebou Fabián, otevřel oči a z hlu-
boká vzdychnuv, povstal, divě se, proč v nezvyklou hodinu
odpočívá. Potom upamatoval se na nehodu a vypravoval pří-
činu svého zachránění. Padaje, spatřil ctihodného starce, an
prostírá šat svůj nad ním a do klínu zachycuje spoustu ka-
menů, aby smrtelně ho neporadily.

Podivu hodná uzdravení. 219

Panoš jakéhosi šleclitice zlým duchem posedlý
zaputoval do kláštera sázavského, aby vyžádal si tam pomoci
proti vlivu ďábelskému. Překročiv práh kostela, rozpřáhl ruce
jako křidla a s hrozným křikem chodil po zpátku sem i tam.
Brzy potom nadešel památný den sv. Prokopa. Při slavných
službách božích modlil se posedlý u hrobu světcova, hojné při
tom slzy přelévaje. A tu pojednou, ani lidé na něj patřili,
zbaven byl zlého ducha a s plesáním odešel k domovu.

Mladíka jakéhosi pobízeli rodiče v neděli, aby s nimi
vydal se na cestu ke službám božím. Ale ten odešel raději za
kratochvílí. Když pak vracel se k domovu, stržen byl zlým
duchem do hlubokého močálu. I byl by zajisté utonul, kdyby
rodiče vrátivší se zatím z kostela neposlali hledat opozdilce.
Chlapec vypravený za ním slyšel volání od močálu a přiblíživ
se, spatřil mladíka tonoucího ve vodě. Přivedl tedy spěšně
rodiče jeho, aby pomohli. Ale utopenec pozbyl již smyslů
a polomrtev vytažen byl z močálu. Rodiče dopravili jej ke
hrobu sv. Prokopa, kdež modlíce se a postíce, vyprosili mu
osmého dne úplné zdraví.

Jiný mladík dopustil se jakéhosi zločinu a po Čase
v noci pije, sešílel. I vedli jej ke hrobu sv. Prokopa na Sá-
zavě a dali mu tam piti z kalicha téhož světce, načež
po několika dnech došel předešlého zdraví.

O dívku jakousi ukládal zlý duch a strojil jí různé
léčky. Konečně připadnuv na ni v noci, unesl ji a skryl mimo
dvorec rodičů jejích. Eáno hledala ji matka po celém domě,
avšak nadarmo. Zatím vyšli někteří ze vsi nabírat vody z po-
toka a spatřili děvče, ano sedí podle bažiny a dívajíc se ote-
vřenýma očima, ničeho nevidí a nemluví. Když doslechla
matka o dceři, přivedla ji domů a znamenajíc ztrnulosť
dítěte, spěchala k nejbližšímu chrámu a vyžádala si rady od
kněze. Ten uložil příbuzným půst třídenní a vroucí modlitby.
Než nemoc dceřina se nelepšila. Proto matka rozpomenuvši se
na velikou moc sv. Prokopa, zašla s dcerou svou ke hrobu
jeho na Sázavě a vyprosila jí tam ozdravění na duši i na
těle.

Tím končí se latinský životopis sv. Prokopa, jehož skla-
datel, mnich sázavský, literárně činným byl někdy u prostřed
13. století. Než nejen legendou, ale i spisem přesně historickým
doličuje se za téže doby důvěra Čechů ke sv. Prokopu, a pří-

220 Pomoc sv. Prokopa v bitvě r. 1260.

mluvě, ba osobni pomoci jeho vedle ostatnich. patronů zem-
skýoli přičítáno vítězství vojska českébo nad uherským
v červenci r. 1260. Když před tím r. 1259 pozývala šlechta
štýi'ská krále českého Přemysla Otakara II. (r. 1263—1278),
aby uvázal se v panství nad zemí jejich, pomoha zahnati
Uhry z vévodství, činěny jsou přípravy v Cechách k válečnému
tažení proti uherskému králi Bélovi IV. U města Lávy nad
Dyji shromažďovala se vojska naše, kdežto Uhři za řekou Mo-
ravou Šikovali se k boji. V den sv. Prokopa, to jest 4. Července
r. 1260, uvedl král Otakar zástupy své k ústi řeky Moravy
proti ležení uherskému a vyjednal tu s králem Belou a synem
jeho královicem Štěpánem krátké příměří, aby pluky uherské
mohli přebroditi řeku a schystati se na pravém břehu jejím
k válečnému zápasu. Ale Uhři dříve než uběhla doba smlu-
vená, vrhli se na vojsko Otakarovo u Kressenbrunnu dne
12. července.

Tu již připustme ke slovu současného letopisce:!) Téhož
dne muž urozený a pobožný i všeliké víry hodný Jan rytíř,
syn Svojslavův, když ve svém příbytku ležel nemocen, okolo
třetí hodiny viděl se u vytržení jako na bojišti s vojskem po-
stavena. Kteréžto když spatřoval býti malé a nezřízené, zá-
roveň viděl slavné dědice české na jedno pole světlé v ta-
kovémto pořádku kráčející: Napřed viděl kráčeti sv. Václava
v brnění oděného, majícího přílbu svou na hlavě, an nese meč
svůj v pochvě zlatem a drahými kameny ozdobené pod lo-
patkou levou, v pravé pak ruce svou vlastní korouhev třímaje.
Za ním hned šel sv. Vojtěch jako muž veliký a silný, slušně
oděný v roucha kněžská. Potom viděl sv. Prokopa jako
opata se svou berlou pastýřskou v patách za svatým
biskupem jdoucího. Naposledy viděl jíti pět bratří mučenníků
jako ve své vlastní sukně ustrojené. Potom týž rytíř slyšel
sv. Václava, an nahlas praví k řečeným soudruhům slávy své:
Slabé jest vojsko naše; spějme hned před tvář boží! A to po-
věděv, koroiďiev svou rozvinul proti nepřátelům. Kteřížto
hned viděni jsou vesměs, ani dávají se na útěk. S věštbami
pak vnějšími srovnávalo se také vnitřní posilnění. Nebo jak
král Přemysl Otakar a jiní knížata, páni a rytíři obecně pra-

^) Pokračovatel Kosmův (O příbězích krále Přemysla Otakara II.), v
Pramenech d. č. n. str. 318 n.

Sv. Prokop, ochránce cti království českého. 221

vili, že ač krátce před tím jako na smrt umdleni a všech sil
svýcii pozbaveni, však v samou hodinu boje s veselostí ducha
a těla nenadálou dostávali návěstí o jistém vítězství, jsouce
hotovi nejen na nepřítele udeřiti, ale i na železné zdi směle se
obořiti. Jaroš také, purkrabí pražský, muž hodnověrný, před
biskupem pražským Janem III. a proboštem i děkanem a ka-
novníky v kapitole pražské pověděl sám, že voj jeho, v jehož
prostředku nesena byla korouhev sv. "Václava mučenníka, ne-
utrpěl žádného úrazu a ztráty v koních ani v lidech, nýbrž
kamkoli se obrátil, protivníci před ním na útěk se dávali.
Také železo toho kopí, na kterém visela korouhev řečeného
mučenníka, vidino jest od mnohých, ano třpytí se jako pře-
jasný paprsek slunce. Poslové krále uherského, kteří byli po-
sláni od něho ke knížeti země české, vypravovali před týmž
knížetem a pány jeho, že v hodinu setkání vojsk spolu, když
Cechové veliký hlas k nebi pozdvihše, zpívali píseň od sv.
Vojtěcha vydanou, kterou lid zpívá každou neděli a o jiných
svátcích v processí, koně protivníků proti vůli jezdců na útěk
se obraceli, i) V bitvě u Kressenbrunnu zahynulo prý do
18.000 mužů z vojska uherského.

Ze zprávy letopiscovy patrno, že byl v kritických dobách
sv. Prokop jako patron království Českého a ochránce cti jeho
jmín a vzýván.

Z kláštera sázavského doslýcháme k r. 1265, že o p a-t
tamější účastnil se radostného kvasu, jejž připraviti dal
Přemysl Otakar II. po křtu prvorozené dcery své Kunhuty.
O svátek Očištování Panny Marie, dne 2. února, tři biskupové
Jan III. pražský, Bruno olomoucký a Berthold bamberský zdvi-
hali novorozeně z koupele křestné u přítomnosti pánů českých,
moravských a rakouských. Toho dne král přišel na processí
a pod korunou obcoval mši svaté u oltáře Panny Marie v ko-

1) Král Přemysl Otakar U. podal dne 8. října r. 1260 papeži Alexan-
drovi rV. zprávu o vítězství svém nad Uhry, prose za apoštolské potvrzen f
smluv, jež mezi ním a králem uherským byly po bitvě sjednány. Emlerova
Regesta; II. č. 271, str. 103 n. Po Balbínovi domnívají se někteří novější
spisovatelé, jakoby král Otakar v řečené zprávě zmínku činil o vidění rytíře.
Jana a také jiných zjevení v čas bitvy kladených se dotýkal; avšak není tomu
tak. Letopisec opomenuv list královský uzavříti datem, vypravuje hned za
zněním jeho, co přeslechlo se od hodnověrných svědkii o pomoci sv. patronů,
českých v bitvě u Ki-essenbrunnu.

222 Dějiny kláštera ve 13. století.

stele stoličném, načež hned potom a ještě druhéhio dne ča-
stoval řečené biskupy, opaty a pány ve dvoře svém na liradě
pražském. 1)

Na sklonku vlády krále Přemysla Otakara 11. připomíná
se opat kláštera sv. Prokopa příjmím Jan. Ten r. 1276
spolu s proboštem pražským Tobiášem z Bechyně, proboštem
vyšebradskýcli Petrem a arcijáhnem boleslavským byl z roz-
kazu králova sběratelem desátků v Gecliácli na podporu
svaté země. 2} Opat Jan přiveden jest také mezi svědky na li-
stině krále Otakara ze dne 1. května r. 1277, kterouž potvr-
zeni došla směna statků některýcb mezi králem a klášterem
břevno vským.^) Vedle udání Bienenbergova i při jakési listině
kláštera vilémovského spatřovala se pečeť opata Jana od 'sv.
Prokopa a celého konventu tamního.*)

Známo jest, jak těžká léta nastala zemi české za vlády
Oty brandenburského (r. 1278 — 1283), když poručníkem byl
mladého krále Václava II, Oloupiti zemi a sebe obohatiti na
škodu královského sirotka bylo zřejmým úmyslem dočasného
držitele moci panovnické v Cechách. Za takové vlády strhly
se hned nepořádky všelikého způsobu. Počaly různice mezi
Cechy a Němci, mezi panstvem a měštanstvem, mezi úředníky
na hradech královských a duchovenstvem, nadaným statky a
svobodami. O utiskování řeholníků máme zprávu od souvěkého
letopisce: V klášteřích benediktinských i ve sborech všech
jiných řeholi páchány jsou hrozné loupeže a vybíjení kostelů
bez konce. Němečtí žoldnéři vypudivše, ano za krky vyvlekše
mnichy z Ostrova, přebývali sami v klášteře za šest neděl a
rozmrhali všechny potřeby, které zjednány byly na vychování

^) Neplacliova Kronika: ,.Anno Domini 1265 • . , huic convivio inter-
fuerunt primores regni, . . . abbates opatoviensis, brzevnoviensis, zazaviensis,
nostri ordinis." Prameny d. č. IIÍ. str. 475. Letopisy české k r. 1265, v Pra-
menech d. c. n. str. 299.

-) EmleroYa Regesta ; IV. č. 1839, str. 733. Apoštolský prokurátor oněck
desátků v provincii mobučské mistr Rogerus de Merlomonte, kanovník ver-
dnnský, dopisovatel našim sběratelům, že němečtí rytíři, templáři a johannité
desátků neplatí.

2) Emlerova Regesta; II. 6. 1073, str. 4A9: „Coram his testibus, quo-
rum nomina subscribuntur : d. Cristano, abbate de Porta apostolorum, d. Jo-
hanne, abbate de sancto Procopio."

*) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop, sti*. 31.

o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II. 223

mnicM. čtyřiadvacet vsi ktomu klášteru náležitýoli vyloupeno
jest na movitém i nemovitém, tak že nezbylo nikde ani zrna.
A co máme říci o jiných domecL. mnišských? Všeclmy v bo-
lesti a hořkosti postiženy byly rovnými nátisky a podobnými
svízeiy. O vzdálenějších od města pražského klášteřích nelze
říci, že by podobně trpěly, poněvadž snášely mnohem horší
věci. A když pak pole ladem ležeti zůstávala, byla r. 1280
veliká drahota v obilí, mase, rybách, vejcích. i) O klášteře
sv. Prokopa víme toliko, že příčinou citelného nedostatku
potřeb časných stanuli na tom opat s bratřími, aby některé
vzdálenější statky monastýru byly odprodány ; načež hned
se svolením biskupa pražského Tobiáše z Bechyně (r. 1278 —
1296) prodán jest pozemek klášterní v Kouřimsku kte-
rémusi měšťanu nebo obyvateli v Kouřimi asi r. 1280.2)

K době opata Jana I. nebo spíše na sklonek 13. století
kladou někteří novější badatelé přestavbu klášterního kostela
na Sázavě. Ale že ono určení času není potvrzeno písemným
svědectvím, ano i poněkud odporuje jisté vědomosti naší o teh-
dejším schuzení kláštera, odložili jsme popis gothických částek
při chrámě dosud patrných k době pozdější.

Hlava sedmá.

Klášter st. Prokopa před Tálkainl husitskými.

Za nejslavnější věk kláštera sázavského pokládati jest
dobu, kdy Ijoruna sv. Václava spočívala na hlavě králů z rodu
lucemburského : Jana I., Karla TY. a Václava IV. Příznivými
okolnostmi vzrostlo jmění jeho, rozmnožil se i počet bratří ře-
holních, nastal čilejší ruch stavební, přibylo uměleckých před-
mětů, poklad kostelní se obohatil a hrob sv. Prokopa skvěl se
leskem služeb božích. Četní ctitelé světcovi docházeli na Sá-

^) Pokračovatel Kosmův (O pnbězích krále Přemysla Otakara II.) k r.

1278, v Prumenech d. č. n. str. 332, a Vypravování o zlých letech po smrti

krále Otakara k r. 1280; tamže, str. 340.

^) Z formuláře Henrika Italala, v Emlerových Begestech; U. c. 1208.
str. 521 n.

220 Pomoc sv. Prokopa v bitvě r. 1260.

mluvě, ba osobní pomoci jeho vedle osbatních patronů zem-
skýcli přičítáno vítězství vojska českého nad uherským
v červenci r. 1260. Když před tím r. 1259 pozývala šlechta
štýrská krále českého Přemysla Otakara II. (r. 1253—1278),
aby uvázal se v panství nad zemí jejich, pomoha zahnati
Uhry z vévodství, činěny jsou přípravy v Cechách k válečnému
tažení proti uherskému králi Bélovi IV. U města Lávy nad
Dyjí shromažďovala se vojska naše, kdežto Uhři za řekou Mo-
ravou šikovali se k boji. V den sv. Prokopa, to jest 4. července
r. 1260, uvedl král Otakar zástupy své k ústí řeky Moravy
proti leženi uherskému a vyjednal tu s králem Belou a synem
jeho králevicem Štěpánem krátké příměří, aby pluky uherské
mohli přebroditi řeku a schystati se na pravém břehu jejím
k válečnému zápasu. Ale Uhři dříve než uběhla doba smlu-
vená, vrhli se na vojsko Otakarovo u Kressenbrunnu dne
12. července.

Tu již připustme ke slovu současného letopisce;!) Téhož
dne muž urozený a pobožný i všeliké víry hodný Jan rytíř,
syn Svojslavův, když ve svém příbytku ležel nemocen, okolo
třetí hodiny viděl se u vytržení jako na bojišti s vojskem po-
stavena. Kteréžto když spatřoval býti malé a nezřízené, zá-
roveň viděl slavné dědice české na jedno pole světlé v ta-
kovémto pořádku kráčející: Napřed viděl kráčeti sv. Václava
v brněni oděného, majícího přílbu svou na hlavě, an nese meč
svůj v pochvě zlatem a drahými kameny ozdobené pod lo-
patkou levou, v pravé pak ruce svou vlastní korouhev třímaje.
Za ním hned šel sv. Vojtěch jako muž veliký a silný, slušně
oděný v roucha kněžská. Potom viděl sv. Prokopa jako
opata se svou berlou pastýřskou v patách za svatým
biskupem jdoucího. Naposledy viděl jíti pět bratří mučenníků
jako ve své vlastní sukně ustrojené. Potom týž rytíř slyšel
sv. Václava, an nahlas praví k řečeným soudruhům slávy své:
Slabé jest vojsko naše; spějme hned před tvář boží! A to po-
věděv, korouhev svou rozvinul proti nepřátelům. Kteřížto
hned viděni jsou vesměs, ani dávají se na útěk. S věštbami
pak vnějšími srovnávalo se také vnitřní posilnění. Nebo jak
král Přemysl Otakar a jiní knížata, páni a rytíři obecně pra-

1) Pokračovatel Kosmův (O příbězícli krále Přemysla Otakara II,), v
Pramenech d. č. 11. str. 318 n.

Sv. Prokop, ochránce cti království českého. 221

vili, že ač krátce před tím jako na smre umdleni a všech sil
svých pozbaveni, však v samou hodinu boje s veselostí ducha
a těla nenadálou dostávali návěstí o jistém vítězství, jsouce
hotovi nejen na nepřítele udeřiti, ale i na železné zdi směle se
obořiti. Jaroš také, purkrabí pražský, muž hodnověrný, před
biskupem pražským Janem III. a proboštem i děkanem a ka-
novníky v kapitole pražské pověděl sám, že voj jeho, v jehož
prostředku nesena byla korouhev sv. "Václava mučenníka, ne-
utrpěl žádného úrazu a ztráty v koních ani v lidech, nýbrž
kamkoli se obrátil, protivníci před ním na útěk se dávali.
Také železo toho kopí, na kterém visela korouhev řečeného
mučenníka, vidino jest od mnohých, ano třpytí se jako pře-
jasný paprsek slunce. Poslové krále uherského, kteří byli po-
sláni od něho ke knížeti země české, vypravovali před týmž
knížetem a pány jeho, že v hodinu setkání vojsk spolu, když
Cechové veliký hlas k nebi pozdvihše, zpívali píseň od sv.
Vojtěcha vydanou, kterou lid zpívá každou neděli a o jiných
svátcích v processí, koně protivníků proti vůli jezdců na útěk
se obraceli, i) V bitvě u Kressenbrunnu zahynulo prý do
18.000 mužů z vojska uherského.

Ze zprávy letopiscovy patrno, že byl v kritických dobách
sv. Prokop jako patron království Českého a ochránce cti jeho
jmin a vzýván.

Z kláštera sázavského doslýcháme k r. 1265, že o p a-t
tamější účastnil se radostného kvasu, jejž připraviti dal
Přemysl Otakar II. po křtu prvorozené dcery své Kunhuty.
O svátek Očišťování Panny Marie, dne 2. února, tři biskupové
Jan m. pražský, Bruno olomoucký a Berthold bamberský zdvi-
hali novorozeně z koupele křestné u přítomnosti pánů českých,
moravských a rakouských. Toho dne král přišel na processí
a pod korunou obcoval mši svaté u oltáře Panny Marie v ko-

^) Král Přemysl Otakar n. podal dne 8. října r. 1260 papeži Alexan-
drovi rV. zprávu o vítězství svém nad Uhry, prose za apoštolské potvrzen f
smluv, jež mezi ním a králem uherským byly po bitvě sjednány. Emlerova
Eegesta; n. č. 271, sti*. 103 n. Po Balbínovi domnívají se někteří novější
spisovatelé, jakoby král Otakar v řečené zprávě zmínku činil o vidění rytíře.
Jana a také jiných zjevení v čas bitvy kladených se dotýkal ; avšak není tomu
tak. Letopisec opomenuv list královský uzavříti datem, vypravuje hned za
zněním jeho, co přeslechlo se od hodnověrných svědků o pomoci sv. patronů,
českých v bitvě u Ki-essenbrunnu.

222 Dějiny kláštera ve 13. století.

stele stoličném, načež hned potom a ještě druhélio dne ča-
stoval řečené biskupy, opaty a pány ve dvoře svém na hradě
pražském. 1)

Na sklonku vlády krále Přemysla Otakara 11. připomíná
se opat kláštera sv. Prokopa příjmím Jan. Ten r. 1276
spolu s proboštem pražským Tobiášem z Bechyně, proboštem
vyšehradských Petrem a arcijáhnem boleslavským byl z roz-
kazu králova sběratelem desátků v Cechách na podporu
svaté země. 2) Opat Jan přiveden jest také mezi svědky na li-
stině krále Otakara ze dne 1. května r. 1277, kterouž potvr-
zení došla směna statků některých mezi králem a klášterem
břevnovským.^) Vedle udání Bienenbergova i při jakési listině
kláštera vilémovského spatřovala se pečeť opata Jana od 'sv.
Prokopa a celého konventu tamního.^)

Známo jest, jak těžká léta nastala zemi české za vlády
Oty brandenburského (r. 1278 — 1283), když poručníkem byl
mladého krále Václava II, Oloupiti zemi a sebe obohatiti na
škodu královského sirotka bylo zřejmým úmyslem dočasného
držitele moci panovnické v Cechách. Za takové vlády strhly
se hned nepořádky všelikého způsobu. Počaly různice mezi
Cechy a Němci, mezi panstvem a měšťanstvem, mezi úředníky
na hradech královských a duchovenstvem, nadaným statky a
svobodami. O utiskování řeholníků máme zprávu od souvěkého
letopisce: V klášteřích benediktinských i ve sborech všech
jiných řeholí páchány jsou hrozné loupeže a vybíjení kostelů
bez konce. Němečtí žoldnéři vypudivše, ano za krky vyvlekše
mnichy z Ostrova, přebývali sami v klášteře za šest neděl a
rozmrhali všechny potřeby, které zjednány byly na vychování

^) Neplachova Kronika: rAnno Domini 1265 . . , huic convivio inter-
faerunt primores regni, . . . abbates opatoviensis, brzevnoviensis, zazaviensis,
nostri ordinis." Prameny d. c. III. str. 475. Letopisy české k r. 1265, v Pra-
menecb d. c. U. str. 299.

~) Emlerova Eegesta ; IV. č. 1839, str. 733. Apoštolský prokarátor oněch
desátků v provincii mohučské mistr Eogerus de Merlomonte, kanovník ver-
dunský, dopisovatel našim sběratelům, že němečtí rytíři, templáři a jobannité
desátků neplatí.

3) Emlerova Regesta; II. c. 1073, str. 449: „Coram bis testibus, guo-
rum nomina subscribuntnr : d. Cristano, abbate de Porta apostolornm, d. Jo-
hanne, abbate de sancto Procopio."

*) Bieuenberg: Sazawa oder s. Prokop, str. 31.

o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara n. 223

mnicliů. čtyřiadvacet vsí ktomu klášteru náležitých vyloupeno
iest na movitém i nemovitém, tak že nezbylo nikde ani zrna.
A co máme říci o jiných domech mnišských? Všechny v bo-
lesti a hořkosti postiženy byly rovnými nátisky a podobnými
svizeiy. O vzdálenějších od města pražského klášteřích nelze
říci, že by podobně trpěly, poněvadž snášely mnohem horší
věci. A když pak pole ladem ležeti zůstávala, byla r. 1280
veliká drahota v obilí, mase, rybách, vejcích. i) O klášteře
sv. Prokopa víme toliko, že příčinou citelného nedostatku
potřeb časných stanuli na tom opat s bratřími, aby některé
vzdálenější statky monastýru byly odprodány ; načež hned
se svolením biskupa pražského Tobiáše z Bechyně (r. 1278 —
1296) prodán jest pozemek klášterní v Kouřimsku kte-
rémusi měšťanu nebo obyvateli v Kouřimi asi r. 1280.2)

K době opata Jana I. nebo spíše na sklonek 13. století
kladou někteří novější badatelé přestavbu klášterního kostela
na Sázavě. Ale že ono určení času není potvrzeno písemným
svědectvím, ano i poněkud odporuje jisté vědomosti naší o teh-
dejším schuzení kláštera, odložili jsme popis gothických částek
při chrámě dosud patrných k době pozdější.

Hlava sedmá.

Klášter st. Prokopa před válkaini husitskými.

Za nejslavnější věk kláštera sázavského pokládati jest
dobu, kdy koruna sv. Václava spočívala na hlavě králů z rodu
lucemburského : Jana I., Karla TV. a Václava IV. Příznivými
okolnostmi vzrostlo jmění jeho, rozmnožil se i počet bratří ře-
holních, nastal čilejší ruch stavební, přibylo uměleckých před-
mětů, poklad kostelní se obohatil a hrob sv. Prokopa skvěl se
leskem služeb božích, četní ctitelé světcovi docházeli na Sá-

^) Pokračovatel Kosmův (O příbězích krále Přemysla Otakara II.) k r.
1278, v Pramenech d. c. II. str. 332, a Vypravování o zlých letech po smrti
krále Otakara k r. 1280 ; tamže, str. 840.

2) Z formuláře Henrika Italala, v Emlerových Begestech; U. č. 1203.
str. 521 n.

224 Z kroniky kláštera sázavského.

zavu konati pobožnosti na mistecli posvěcených působením za-
kladatele slovanského monastýru v Cechách, ba přední z ctitelů
sv. Prokopa Otec vlasti Karel IV. vzav sobě příklad z muže
božího, založil znovu slovanský klášter v zemi této, aby pa-
mátka sv. apoštolů slovanských a požehnané činnosti jejich
Cechům vždy na očích tanula. Od polovice 14. století otevírají
se také hojnější prameny k vypsáni dějin sázavských, dopou-
štějíce nahlédnouti do agendy tamějších opatů mnohem hlouběji,
nežli bylo to možno v době předešlé. V klášteře sepisovali
mnichové letopis svého domu, z něhož zprávy čerpal
kronikář Beneš Krabice z Yeitmile (f dne 27. července r. 1376) ;
jest pak nemálo toho litovati, že i tento spis k potřebě naší
se neuchoval.

Nepatrné výpisky z něho u Beneše odnášejí se k letům
1316—1324: „V kronice sv. Prokopa poznamenáno jest, že sv.
Prokop r. 1316 v den, kdy konala se církevní slavnost jeho,
rozmnožil pokrmy jak pro bratří řeholní tak pro příchozí
hosti. Též ženu jakousi proudem vody již pohrouženou
před smrtí ochránil."^) R. 1318 rozšířila se pověst, že král
Jan I. ohlásil úmysl vypuditi všechny Cechy ze země a osa-
diti místa jejich samými Němci. Z toho vzešlo spiknutí mezi
pány a v lidu všude slyšeti bylo reptání proti králi. Pan Vilém
Zajíc z Valdeka udeřiv se svými na německé vojsko královo,
v krajině mezi Žatcem a Křivoklátem spížující, pobil a poranil
množství a ostatní rozplašiv, schytal 144 vězňů, mezi nimi
hraběte Oldřicha z Hanova, Otu z Donína, Konráda z Buches,
králova maršálka i jiných osob znamenitých drahně. Po tak
zdařilém přepadnutí roznášela se řeč, že v zápase viděli ně-
kteří pomáhati Cechům sv. Václava na brůně,2j
sv, Prokopa s berlou a jiné patrony zemské jako r. 1260
v bitvě u Kressenbrunnu. „E.. 1321 dívka jakási z města
Kolína, jež byla slepá od narození, nabyla zraku při hrobě
sv. Prokopa. Téhož léta i žena jakási z města Kolína, shr-
bená na všech údech, došla uzdravení při hrobě sv.
Prokopa. A když nadešel svátek jeho r. 1321, žena jakási
z českého Brodu, slepotou stížená, prohlédla u hlavy

^) Kronika Beneše z Veitmile k r, 1316, v Pramenech d. č. IV. str. 473
2) Tamže k r. 1318: „Hoc dicit cronica sancti Procopii." Prameny d.
č. IV. str. 474.

Opat Matěj. 225

světcovy. ij R. 1324 zackránil sv. Prokop před utonutím dva
služebné svého kláštera. ^^

Mocným příznivcem kláštera sv. Prokopa byl tenkráte
probošt vyšehradský Jan (r. 1310 — 1322). Y čem přízeň jeho
záležela, určitěji se nepraví; že vsak zastával úřad královského
kancléře, možno se domýšleti, kterak asi vlivem svým u dvora
podporoval snahy benediktinů sázavských. Z vděčnosti za to
propůjčil mu sbor jejich dvůrklášterní vTatcích(u Skram-
Hků), aby bez platu užíval ho až do konce života. K daro-
vání tomu, jež potvrzeno jest listem opata Matěje,^) pro-
bošta Fridricha a celého konventu ze dne 29.. ledna
r. 1321, přivolil administrátor biskupství Oldřich z Paběnic,
scholastik stoličného kostela pražského.^) Ale brzy potom sta-
veno bylo proboštu Janovi požívání dvoru tateckého. R. 1322
u krále ze zrady byv osočen, pozbyl statků a musil lítěkem ze
země horším trestům se vyhnouti. Dosti možná, že i potom
neodepírali mu podpory mnichové sázavští. Po dvou letech
dosáhl probošt milosti královy opět; i zůstával v úřadě svém
do r. 1334, kdy zvolen jest na biskupství olomoucké. Zemřel
r. 1351.

Po vůli papeže Jana XXII. r. 1327 přijat byl za mnicha
do kláštera sv. Prokopa dominikán Mikuláš Otakarův. Zmi-
ňujeme se o tom jen mimochodem, ježto pozůstaly listiny po
Mikuláši, ve kterých řeč dochází k právům mnichavklá-
šteře sázavském. Mikuláš O takarův byl asi dvacet let členem
řádu kazatelského, i zastával v něm také úřad inkvisitora
„haereticae pravitatis" pro některé končiny království českého.
Představení kláštera vzali jej v nelibost, jak Mikuláš se do-
mníval, proto, že uvěřili pomluvám jeho nepřátel, kacířům tajně
nadržujících, a kázali mu vstoupiti na poslední místo v řeholi
dominikánské v Cechách. Mikuláš nechtěje se poddati, žádal

^) Kronika Beneše z Veitmile k r. 1321, v Pramenech d. c. lY. str. 477.

2) Tamže k r. 1324. Prameny d. č. IV. str: 479.

^) Opat Matěj nastoupil prý r. 1299 a v patnáctém roce vlády své vy-
jednal bratrství mezi monastýrem sv. Prokopa a klášterem vilémovským. Bie-
nenberg : Sazawa oder s. Prokop ; str. 31.

^) Listina kláštera sázavského ze dne 29. ledna r. 1321, v Emlerovýcb
Regestecb; ni. č. 650, str. 273. Povšimnutí hodno jest, že mnichové stěžují
v ní ještě na nedostatek statků, aby pííznivcům svým mohli hodné dary
činiti.

Dr. Krásí: Sv. Prokop. ^ lo

22i Z kroniky kláštera sázavského.

zavu konati pobožnosti na místech posvěcených působením za-
kladatele slovanského monastýru v Cechách, ba přední z ctitelů
sv. Prokopa Otec vlasti Karel lY. vzav sobě přiklad z muže
božího, založil znovu slovanský klášter v zemi této, aby pa-
mátka sv, apoštolů slovanských a požehnané činnosti jejich
Cechům vždy na očích tanula. Od polovice 14. století otevírají
se také hojnější prameny k vypsání dějin sázavských, dopou-
štějíce nahlédnouti do agendy tamějších opatů mnohem hlouběji,
nežli bylo to možno v době předešlé. Y klášteře sepisovali
mnichové letopis svého domu, z něhož zprávy čerpal
kronikář Beneš Krabice z Yeitmile (f dne 27. července r. 1376) ;
jest pak nemálo toho litovati, že i tento spis k potřebě naší
se neuchoval.

Nepatrné výpisky z něho u Beneše odnášejí se k letům
1316 — 1324: „Y kronice sv. Prokopa poznamenáno jest, že sv.
Prokop r. 1316 v den, kdy konala se církevní slavnost jeho,
rozmnožil pokrmy jak pro bratří řeholní tak pro příchozí
hosti. Též ženu jakousi proudem vody již pohrouženou
před smrtí ochránil."^) R. 1318 rozšířila se pověst, že král
Jan I. ohlásil úmysl vypuditi všechny Cechy ze země a osa-
diti místa jejich samými Němci. Z toho vzešlo spiknutí mezi
pány a v lidu všude slyšeti bylo reptání proti králi. Pan Yilém
Zajíc z Yaldeka udeřiv se svými na německé vojsko královo,
v krajině mezi Zatcem a Křivoklátem spížující, pobil a poranil
množství a ostatní rozplašiv, schytal 144 vězňů, mezi nimi
hraběte Oldřicha z Hanova, Otu z Donína, Konráda z Buches,
králova maršálka i jiných osob znamenitých drahně. Po tak
zdařilém přepadnutí roznášela se řeč, že v zápase viděli ně-
kteří pomáhati Cechům sv. Yáclava na brůně,^j
sv, Prokopa s berlou a jiné patrony zemské jako r. 1260
v bitvě u Kressenbrunnu. „R. 1321 dívka jakási z města
Kolína, jež byla slepá od narození, nabyla zraku při hrobě
sv, Prokopa. Téhož léta i žena jakási z města Kolína, shr-
bená na všech údech, došla uzdravení při hrobě sv.
Prokopa. A když nadešel svátek jeho r. 1321, žena jakási
z českého Brodu, slepotou stížená, prohlédla u hlavy

^) Kronika Beneše z Veitmile k r. 1316, v Pramenech d, c. IV, str. 473
2) Tamže k r. 1318: „Hoc dicit cronica sancti Procopii." Prameny d.
č. IV, str. 474,

Opat Matěj. 225

světcovy. ij E. 1324 zachránil sv. Prokop před utonutím dva
služebné svého kláštera. 2;

Mocným příznivcem kláštera sv. Prokopa byl tenkráte
probošt vyšehradský Jan (r. 1310 — 1322). Y čem přízeň jeho
záležela, určitěji se nepraví ; že však zastával úřad královského
kancléře, možno se domýšleti, kterak asi vlivem svým u dvora
podporoval snahy benediktinů sázavských. Z vděčnosti za to
propůjčil mu sbor jejich dvůrklášternívTatcích(u Skram-
líků), aby bez platu užíval ho až do konce života. K daro-
vání tomu, jež potvrzeno jest listem opata Matěje,^) pro-
bošta Fridricha a celého konventu ze dne 29.. ledna
r. 1321, přivolil administrátor biskupství Oldřich z Paběnic,
scholastik stoKčného kostela pražského.^) Ale brzy potom sta-
veno bylo proboštu Janovi požívání dvoru tateckého. R. 1322
u krále ze zrady byv osočen, pozbyl statků a musil útěkem ze
země horším trestům se vyhnouti. Dosti možná, že i potom
neodepírali mu podpory mnichové sázavští. Po dvou letech
dosáhl probošt milosti královy opět; i zůstával v iiřadě svém
do r. 1334, kdy zvolen jest na biskupství olomoucké. Zemřel
r. 1351.

Po vůli papeže Jana XXII. r. 1327 přijat byl za mnicha
do kláštera sv. Prokopa dominikán Mikuláš Otakarův. Zmi-
ňujeme se o tom jen mimochodem, ježto pozůstaly listiny po
Mikuláši, ve kterých řeč dochází k práviim mnichavklá-
šteře sázavském. Mikuláš Otakarův byl asi dvacet let členem
řádu kazatelského, i zastával v něm také tířad inkvisitora
„haereticae pravitatis" pro některé končiny království českého.
Představení kláštera vzali jej v nelibost, jak Mikuláš se do-
mníval, proto, že uvěřili pomluvám jeho nepřátel, kacířům tajně
nadržujících, a kázali mu vstoupiti na poslední místo v řeholi
dominikánské v Cechách. Mikuláš nechtěje se poddati, žádal

^) Kronika Beneše z Veitmile k r. 1321, v Pramenech d. c. IV. str. 477.

-) Tamže k r. 1324 Prameny d. č. IV. str. 479.

^) Opat Matěj nastoupil prý r. 1299 a v patnáctém roce vlády své vy-
jednal bratrství mezi monastjTem sv. Prokopa a klášterem vilémovským. Bie-
nenberg: Sazawa oder s. Prokop ; str. 81.

^) Listina kláštera sázavského ze dne 29. ledna r. 1321, v Emlerových
Begestech; III, č. 650, str. 273. Povšimnutí hodno jest, že mnichové stěžují
v ní ještě na nedostatek statků, aby pi-íznivcům svým mohli hodné dary
činiti.

22G Opat Přibislav.

za propuštěni z řádu. U sv. Prokopa ustrnuli se nad zaslou-
žil5'm starcem, oblekli jej v roucho benediktinské, ale také
uložili, aby vyjednal sobě odpuštěni apoštolské stolice, že odložil
řízu dominikánskou. Když v tom opata uposlechl, zřídil papež
Jan XXII. arcibiskupa embrunského Bertranda, opata břev-
novského Bavora a postoloprtského BuŠka, aby vyšetříce udání
Mikulášovo, s pravdou-li jest, rozřešili jej z pokut církevních
a doporučili trvalé přijetí jeho do kláštera sv. Prokopa, i) A když
stalo se tak, nařizoval arcibiskup Bertrand opatovi i konventu
kláštera sázavského, aby Mikuláše přijali za mnicha a
bratra, propůjčili mu zniovu řeholní šat vedle zvyklosti
(střihu) svého monastýru, laskavě k němu se měli a ze spo-
lečných důchodů kláštera přáli mu všeho, čeho
dostává se mnichům ostatním. Papež přidal mu ještě
místo mezi bratřími v choře a hlas v kapitol e.^j

Z urozených osob byli nejbližšími sousedy kláštera sv.
Prokopa páni z Talmberka, sídlící na hradě téhož jména v tu
stranu k Ratajům. Založení hradu klade se ke konci 13. století.
Ježto pozemky kláštera sázavského v Mrchojedech zabíhaly do
zboží pana Nezamysla z Talmberka, učiněna jest mezi stra-
nami směn a o polnosti. Opat Přibislav postoupil panu
líezamyslovi pole a lesy na okřídlí mrchojedském nad údolím
před Hradištěm a od Hradiště až k cestě vedoucí do Mrchojed,
kdežto pan ISTezamysl zanechal klášteru pole a lesy v Třebětíně
a v Bořku nad vysokým dolem. Listinu na potvrzení směny,
zhotovenou dne 23. dubna 1337, podepsali svědkové: Diviš
z Talmberka, bratr Nezamyslův, Dětřich z Rychnova a Rajmund
z Kostomlat.^)

Již svrchu řečené založení slovanského kláštera
v Praze počátek mělo r. 1347, kdy Karel IV., panovník ve-
likých skutků milovný a k nim vždy štědrou ruku přikládající,
meškaje v Norimberce, vydal dne 21. listopadu zakládací listinu
nového monastýru, jejž uzavřel byl vystavěti při kostele sv.
Kosmy a Damiána podle nynějších Emaus. Zbožný zakladatel

1) List papeže Jana XXII. ze due 28. ledna r. 1327, v Emlerových
Regestech; III, c. 1265, str. 492.

-) List papeže Jana XXIT. ze dne 1. června r. 1327, v Emlerovj^ah
Eegestech ;. IH. c. 1334, str. 520 n.

3) Emlerova Eegesta ; IV. č. 418, str. 168 n.

Doba císaře Karla IV. 227

projevil hned zprvu úmysl poctíti památku sv. apoštolů
slovanských Kyrilla a Methoda, jakož i předních dědiců
českých sv. Vojtěcha a Prokopa, kteří na vzdělání krajanů
svých domácím jazykem vynakládali největší píli. i) Mnichové
z Dalmácie, Chrvatska i Bosny užívající při službách božích
jazyka staroslovanského a písma glagolského povoláni jsou
r. 1348 s vědomím papeže Klementa YI. do slovanského klá-
štera v Praze. ^) Nové štípení jejich v sídelním městě krále
římského nebylo bez významu, ať tak díme, pro církev obecnou.
Východní Slované strženi byvše v rozkol působením ducho-
venstva řeckého, spolu s ním odpor kladli pokusům o unii,
kterou zjednati přece bylo usilovnou prací nástupců sv. Petra
v Římě. Karel IV. chtěl v tom papežům býti nápomocen.
Znamenaje, jak veliké moci a vážnosti u východních Slovanů
požívá Štěpán Dušan, car srbský a panovník téměř všeho oby-
vatelstva na poloostrově balkánském, snažil se nakloniti 'jej
k unii. Slovanští mnichové kláštera emauského měli k tomu
cíli klestiti cestu a zjednati spolu králi římskému možnost
vlivem svým vkládati se do církve sjednocené. Proto také
přál Karel IV. klášteru zvláštní ochrany a odevzdal jemu
vzácný rukopis staroslovanský, o kterém za to měl, že
jest ostatkem po slovanské liturgii roku 1097 v Cechách zru-
šené, ano i autografem prvního opata sázavského sv. Pro-
kopa.

V sousedství sázavském založen byl r. 1357 cistercijský
klášter „Milostné Panny Marie" ve Skalici. Činíme o tom
zmínku za příčinou statků jeho mezujících na díle se zbožím
kláštera sv. Prokopa. Zakladatel kláštera skalického, biskup
mindenský a přední rádce císaře Karla IV., Dětřich z Portic,
propůjčil k duchovnímu ústavu svému dvory a usedlosti ve

^) Zakládací list kláštera slovanského y Praze ze dne 21. listopadu r.
1347: „Monasterium claustrale et conventuale ad honorem Del beatissimeqne
Marie virginis, Matris eius, ac gloriosorum Jeronými prefati Cirnllique ile-
thudii, Adalberti et Procopii, patronorum dicti regni Bohemie, martynim et
confessorum, titulům et honorem." Grinzel: Geschichte der Slavenapostel
Cyrill und Method; codex C, str. 94 n.

-) Ki-onika Beneše z Veitmile k r. 1348: „Eodem anno fandavit (Ka-
rolus) monasterium ordinis sancti Benedicti in eadem civitate Nova et insti-
tuit in eo fratres Sclavos, qui litteris sclavonicis missas celebrarent et horas
psallerent." Prameny d. c. IV. str. 516.

22S Opat Albert.

Skalici (u Kouřimi), Ždanicicli, Miškovicícli, ^) Lipečce, les
Kozí hřbet (u Černého Kostelce), Zalešany, Éitvu. Při kladení
prvního kamene, jemuž žehnal biskup olomoucký Jan Očko
z "Vlašimi za přítomnosti císaře Karla IV. a množství vzne-
šených osob duchovních i světských na podzim roku 1357^
nescházel trvám ani opat z kláštera svatého Prokopa příjmím
Albert.

Z knih, kteréž k potřebám úřadu svého založil arcibiskup
Arnošt (r. 1343 — 1364) slavné paměti, plynou k nám pó roku
1354 dosti hojné zprávy o administrativné činnosti opatů sá-
zavských a působení klášterních bratři ve správě duchovní.
Dne 10. července r. 1364 přivolil k tomu opat Albert, aby
farář v Mnichovicích Jindřich směnil místo s Janem, ple-
bánem v Ježově u Zahrádky. 2) Podobně připustil dne 11. dubna
roku 1356 směnu míst mezi Bartolomějem, tehdáž farářem ve
Skramnících a Janem Henlínem z Prahy. ^) O rok později
dne 28. března měnil zase s vůlí opata Alberta Jan v Mnicho-'
vících s Janem u sv. Vavřince na Újezdě pod Petřínem." *)■
Také Velík, plebán ve Vavřinci, patronátu sázavského, dosáhl
dne 19. února roku 1359 svoleni k tomu, aby směnil místo
s Petrem, farářem v LovČicích u Bydžova. Ve Vodě radech,
téhož patronátu, stal se dne 9. října r. 1357 po smrti Chva-
lově plebánem Bohunek. ^)

Když r. 1359 v době morové nákazy vzdělal arcibiskup-
Arnošt špitál pro nemocné v Českém Brodě, *^) jednáno
o to v konvente mnichů sázavských, kterak by od nich mohla
trvalá pomoc učiněna býti špitálu, aby větší počet nemocných,
i také z panství klášterního, docházel tam svého 'ošetření. I sta-

1) Někteří badatelé čtouce chybně j-Mnichovice," domnívají se, že biskup.
Dětíich z Portic zakoupil ke Skalici Mnicliovice, městečko kláštera sázav-
ského. Ale to náleželo k Sázavě i po r. 1357. Potvrzovací list arcibiskupa.
Ai-nošta ze dne 12. listopadu r. 1357 jmenuje statky skalické takto: „Dona-
vit . . . curias et possessiones, ut puta Skalícz, Stanicz, Michowicz ac Li-
peczka nec non silvam Kozichrslech." Borový: Libri erectionum; str. 11.

-) Tingl: Libri confirmationum ; I. 1. str. 53 n.

3) Tamže; str. 57.

*) Tingl: Libri confirmationum ; L 1. str. 9.

á) Tamže; str. 86, 57 n.

^) Život Arnošta z Pardubic ze li. století : „Hic eciam . . . hospitalia
in Broda bohemicali, in Przybramo et in Lybano coustruxit etmunivit neces-
sariis appendiciis competenter." Prameny d. c. I. str. 394.

Eozmnožení zboží klášterního. 229

nuli na tom bratří s opatem prodati dvůr ve Voděradecb.
se vším příslušenstvím opatrnému Týřovi příjmím Smilovi
a dvěma synům jeho, Petrovi a Tomáši, až do životů jejicli
2a 100 kop grošů pražských, a za peníze ty opatřiti věčný
úrok pro špitál. Noví držitelé dvoru voděradského vymínili
sobě deset vozů dříví, aby jim ročně dáváno bylo z lesů klá-
šterních jednak na otop jednak na opravu plotů při dvoře.
y listině sepsané o tom dne 9. listopadu roku 1359 přivádí se
zejména opat Albert, Eubín převor, Jan probošt, Jaroš pod-
převor, Přibik kantor, Lukáš sakristán. ^) Arcibiskup Arnošt
pamatoval za tona dobré kláštera sv. Prokopa a věnoval jemu
r. 1363 zboží některé v Sadské a jinde. 2)

O neúnavném přičiněni opata Alberta, aby důchody
kláštera byly rozmnoženy, svědčí řada zápisů ze 14. sto-
letí nás došlých. R. 1362 vysadil právem zákupným ves
Hostivař, ziskav čilého podnikatele k tomu, poctivého muže
Petříka z Lešfan. Nové osazení vsi o 49 lánech země vydalo
hned užitku klášteru 440 kop grošů. 3) E. 1368 koupil opat
od JeŠka ze Smilovic (u EoČova) jakýsi statek.-^) Roku
1374 učinil trh s Ojířem z Drletína, kterým nové zboží při-
bylo klášteru.*^) Za příčinou statků vznikaly rozmanité ro-
zepře se sousedními zemany, načež třeba bylo hájiti práv
konventu při soudě arcibiskupském. Opat Albert vypravoval
tam za sebe převora Rubína a kaplana svého Václava. Roku
1873 připomíná se sporné řízení soudní s rytířem Lvem
z Divíc (u RoČova) a s Hynkem, farářem ve Vodě-
radech; roku 1374 spor s Hrzkem a Benešem panoši ze
Zruče, s rytířem Janem ze Střimelic a Přísnakempa-

^) Borový : Libri erectionum ; str. 15.

-) Bývalé desky zemské (liber primus Daczicz\ „Domiuus Arnestus
arcbiepiscopus etc. dederunt ad s. Procopium . . . Idem dominus Arnestiis
dědit in Saczka . . ." Ernler : Pozůstatky desk zemskýcli ; I. str. 430.

^) Bor»jvý : Libri erectionum; str. 36.. Siřeji jednáme o vysazení vsi Ho-
stivaře ve článku následujícím, kdež řeč jest o statach klášterních zvláště.

^) Pohořelé desky zemské (liber secuudus Daczicz) : „Jessko de Smi-
lowicz vendidit monasterio s. Procopii . . ." Emler: Pozůstatky desk zem-
ských; I. str. 434.

^) Bývalé desky zemské (liber primus Ulrici): „Ogijrz de Drletína
vendidit conventui s. Procopii . . ." Emler: Pozůstatky desk zemských:
I. str. 445.

230 Proboštství a fary kláštera sv. Prokopa.

nosem z K osmic. ^) Ježto starši akta konsistoře pražské jsou
ztracena, nevíme o předmětech spomólio jednáni nic zevrub-
nějšího.

Za opata Alberta Siní se první zmínka o dvou p r o-
boštstvich kláštera sv. Prokopa, to jest ve Zbýšově (u Je-
níkova v Čáslavsku) a na Dřeví či (u Ročova na Slansku).
Z počátku r. 1362 vzdával se hodnosti proboštské ve Zbýšově
bratr klášterní Racek. Zástupci arcibiskupa Arnošta dovolili
mu resignovati v ruce opata; načež k podáni Albertovu stal
se dne 24. ledna roku 1362 nástupcem jeho Braňsoud, mnich
kláštera sv. Prokopa, a dosáhl také potvrzení od řečených zá-
stupců. ■') Po smrti Rackově poručeno proboštství zbýšovské
dne 7. ledna roku 1371 bratru Volkmarovi z téhož kláštera.^)
Na DřevíČi byl do roku 1368 proboštem mnich Zdeslav; když
pak vzdal se toho úřadu, podal opat Albert za nástupce jeho
bratra Valentina, kterému dostalo se biskupského potvrzení
dne 31. října r. 1368. ^)

Z ostatních farářů na patronáte sázavském známe: Mi-
kuláše ve Skvrnějově, jenž dne 18. ledna roku 1367 měnil
místo s Ostrovem, plebánem v Brandýse, ^) Petra Smila ze
Zelče ve Skvrnějově ustanoveného po smrti Ostrevově dne 24.
května 1368, ^) Rynše z Malotic ve Skvrnějově podaného dne 30.
srpna r. 1370; '') Jana z Janovic v Lochách (u Čáslavi), kterému
dostalo se fary tamější dne 29. října r. 1371 po smrti plebána
Ondřeje; ^) Jakuba v Hostivaři, jenž dne 13. listopadu r. 1372
směnil místo se Zdeslavem, farářem u svatého Benedikta na Hrad-
čanech^) ; Vavřince v Mnichovicích, který dne 30. ledna 1374 měnil
s Jandou, plebánem v Ledcích ; Václava ve Voderadech, jenž dne
18. června 1375 směnil místo s Martinem, farářem v Nymburce. i*^»

^) Tadra: Soudní akta konsistoře pražské; I. str. 2 n., 46, 74, 76,
79 n., 100, 104.

-) Tingl: Libri confirmationum ; I. 1. str. 170.
3) Tamže; IT. str. 46.

*) Tingl: Libri confirmationum; I. 2. str. 110.
5) Tamže; I. 2. str. 80.
^) Tingl: Libri confirmationum; I. 2. str. 104.
') Tamže; II. str. 40.

^) Tingl: Libri confirmationum; II. str. 62.
9) Tamže; 11. str. 82.
^°) Emler : Libri confirmationum ; III. IV. str. o, 37 n.

Opat Petr ze Zbýsova. 231

Z jara r. 1377 zemřel zaslotržilý opat Albert, zastávav
úřad svůj déle než 23 léta. Bratři řízeni jsouce zatim pře-
vorem Riibinem, sešli se záhy v kapitolu a zvolili jedno-
myslně Petra ze Zbýšova nástupcem Albertovým. O bi-
skupském potvrzení novébo opata máme širší zprávu, ze které
poznati lze způsob, jakým schvalování volby opatské dalo se
tehdáž a .ovšem i dávno před tím. Pře vor Eubín a podprevor
Berthold dostavili se k úřadu arcibiskupskému v Praze a před-
kládajíce spis o volbě Petrově, který byl knězem, mnichem
kláštera sv. Prokopa, a jak dále se pravilo v listině o volbě
sepsané, mužem způsobilým, v kázni řeholní a v řízení du-
chovních, i světskýchL záležitosti velice zkušeným, žádali za
schválení jeho k opatství. Arcibiskup Jan Očko z Ylašimi
(r. 1364 — 1379) přijav zprávu o volbě, prohlásiti dal lhůtu k po-
dání právních námitek proti osobě Petrově nebo způsobu volby
jeho. Když pak nebylo, kdo by námitek činil, aniž jaká pře-
kážka kanonická mohla shledána býti při osobě zvoleného, po-
tvrdil arcibiskup kněze Petra ze Zbýšova v opatství a poručil
•jemu řízení všech věcí v klášteře sv. Prokopa dne 27. dubna
r. 1377. Sv. Jan z Nepomuku, veřejný notář a nejvyšší písař
konsistoře, podepsal v týž den na rozkaz arcibiskupův, i pečetí
svou opatřil list na potvrzenou volby Petrovy u přítom-
nosti četných svědků stavu duchovního, jako opata opato-
vického Jana, děkana pražského Hynka, děkana u sv. Apolli-
náře Jana, probošta vratislavského .Jence, probošta týnského
Sazemy, probošta u sv. Jiljí Odolena Boncova, probošta olbramo-
kostelského Jakuba, faráře vitického dra. Kuneše z Třebovle,
faráře skvrnějovského Rynše, faráře českobrodského Bohunka
a jiných, ij

Opat Petr (r. 1377 — 1405) ujal se hned potom silnou
rukou vlády v klášteře. Mnichu Valentinovi uložil, aby
vzdal se proboštství na Dřevící; i zřizoval pak bratra Jarka
za jeh.0 nástupce. Proti tomu hájil se Valentin v konsistoři, kdež
mluviti měl za něj mistr Blažek, správce školy u sv. Mikuláše
na Malé Straně. 2) Ale dne 16. června r. 1377 potvrdili vikáři

1) Emler: Libri confirmationuin ; III. IV. str. 70 n. Tadra: Soudní akta
konsistoře pražské; I. str. 194.

^) U soudu arcibiskupskélio zapsáno dne 26. května 1377 : „Frater Valen-
tinus, professus monasterii s. Procopii ordinis s. Benedicti, constituit suum

232 Opat Petr ze Zbýšova.

arcibiskupští Jarka na Dřevíči.^) Na probošta Volkmara ve
Zbýšově učinil opat žalobu při arcibiskupském úřade, dávaje
mu za vinn, že jest konknbinář a marnotratník. Ve při o to
vedené byl zástupcem opatovým Kyneš, farář skvrnějovský,
obhájcem pak Yolkmarovým Valentin. 2) Ryneš žádal, aby
probošt zbaven byl úřadu buď od biskupa moci řádnou, buď
od opata mocí delegovanou. Valentin prosil za odklad. Ale
Volkmar učinil sám konec jednání, vzdav se proboštstvi dne
B. října r. 1377."^) Nástupcem jeho učiněn jest dne 26. října t. r.
posavadní převor Rubín. ^) Za věrnou službu klášterní odměnil
opat Petr Rubínoví, přidav mu do života k proboštstvi zbýšov-
skému roční platy z klášterních vsí: Velké Lhoty, Malé
Lhoty, Gejkovic, Damirova, Petrovic, Opatovic alesy
všechny podle Zbýšova.-'). Než o tři měsíce později rozloučil se
již Rubín se životem a v proboštstvi zbýšovském po něm po-
tvrzení došel dne 10. dubna r. 1378 mnich Přibik.*^)

Hospodárností předčil opat Petr i nad předchůdce
svého Alberta. R. 1377 přikoupil ke klášteru některé zboží od
Jarka z Valdšteina.^) Z počátku roku následujícího pohnal
k církevnímu soudu Mareše panoše z Nesměn ě, který
prodal kdysi úrok jedné kopy grošů, aby vycházel tudíž z Ne-
směně mnichu Zbraslavovi a po jeho smrti klášteru sv. Prokopa,
ale zadržel již pět čtvrtí kopy proti úmluvě. Arcibiskupští
vikáři přiměli Mareše, aby k sv. Jiří nejprv příštímu zadrželý
plat odvedl.^) Téhož času prodal opat Petr úrok jednoho sta

prociiratorem magistrům Blascouem, rectorem scolarum s. Mcolai in Minori
civitate Prag., presentem, in omuibiis suis causis et specialiter coatra fratrem
Jareonem eiusdem monasterii et ordinis professum, et ad contradicendnm
ipsius fratris Jarconis preseutacioni et confirmacioni faciende ad prepositm-am
in Drziewicz." Tadi'a: Soudní akta konsistoře: I. str- 199.

^) Emler: Libri confirmatiouum ; ni. IV. str. 74.

-) Tadra: Soudní akta konsistoře pražské; I. str. 224.

3j Tamže: str. 226.

*; Emler: Libri confirmatiouum; III. IV. str. 80.

^) Zápis y knihách soudu arcibiskupského ze dne 11. ledna r. 1378.
Tadra: Soudní akta konsistoře pražské; I. str. 248.

^) Emler; Libri confirmatiouum; III. IV. str. 89 n.

'') Pohořelé desky zemské (liber secundus UMci): „Jarek de Wals-
steyna rendidit moLasterio s. Procopii . . ." Emler: Pozůstatky desk zemských ;
L str. 451.

2) Tadra: Soudní akta konsistoře pražské; I. str. 247.

Eozranožení statků klášterních. 233

grošů, který vycházel kláštera ze ysí Tatců, a koupil za to jisté
zboží ve Skvrnějově v ceně 200 kop grošů, mnoliem vý-
nosnější nežli byl úrok tatecký. ^) FarářePřibíkav Semicí ch (u
Starého Přerova) žaloval pro neplacení jakéhosi dlnhu; načež
vinník sKbiti musil u konsistoře dne 30. ledna r. 1383, že ve
dvou nedělích složí u děkana na faře kbelské 19 grošů pro
opata pro uvarování se klatby. 2) E. 1393 postupovali u desk
zemských některé částky statků svých, jež opat Petr byl trhem
získal, klášteru sv. Prokopa: pan Albert ze Šternberka,
rytíř Ješek ze Střimelic, Majnuš panoše ze Zdebu-
zevsi; r. 1400: pan Diviš z Talmberka, Majnuš ze
Lhoty, Václav ze Sobušic (u Zásmuk) ; r. 1402: Mikuláš
z Ledce a Bohdal z Drahňovic (u Ratajů).^) Faráři hosti-
vařskému Tomášovi prodal opat Petr spolu s konventem klá-
štera svého lán polností r. 1404.'^)

TJ farních kostelů, k nimž opat Petr měl podací
právo, připomíná se několik nových plebánů: Ye Skvrnějově:
nástupce f Rynše Přísnak, klerik ze Zdebuzevsi, potvrzený
dne 5. září r. 1380, po něm Bohunek, zemřelý r. 1393 a Ctibor
z Ratenic, zřízený dne 21. listopadu r. 1393.^) Ve Skramnících :
farář Ohýnek směnil dne 18. ledna r. 1397 s Oldřichem, ple-
bánem u sv. Haštala v Praze. ^) V Hostivaři: farář Zdeněk
směnil dne 7. března r. 1397 s Tomášem, správcem oltářů Zvě-
stováni Panny Marie v kostele sv. Michala a svatých panen

') Arcibiskup Jan Očko z Vlašimi potvrdil novou koupi listem ze dne
28. dubna r. 1378. Borový: Libri erectionum; str. 150.

2) Tadra: Soudní akta konsistoře pražské; U. str. 195: „Przibko, ple-
banus in Semicz, promisit reponere XIX gros. aput decanum iu Kbel pro
abbate monasterii s. Procopii infra XIV dies sub excommunicacionis pěna."

^) Pohořelé desky zemské (liber primus Nicolai) : „Albertus de Sstemberg
vendidit Petro, abbati s. Procopii . . . Jessko de Strzmelicz vendidit mona-
sterio s. Procopii . . . Maynussius de Zdebudiewsy vendidit monasterio s.
Procopii." (Quaternus Stephani) : „Diwissius de Talmberg vendidit monasterio
s. Procopii . . . Maynussius de Lboty vendidit monasterio s. Procopii . . .
Venceslaus de Sobuzicz vendidit monasterio s. Procopii . . . Nicolaus de Ledcze
vendidit monasterio s. Procopii . . . Bohdal de Drahoniewicz vendidit mona-
sterio s. Procopii . . ." Emler: Pozůstatky desk zemskfch; I. str. 549. 587,
589, 600 n.

^) Libri erectionum; tom. XII. A. 7.

^) Emler: Libri confirmatiomim ; III. IV. str. 138. Tingl: Libri confir-
mationum; V. str. 175.

^) Tingl: Libri confirmationum ; V. str. 277.

234 Opat Petr ze Zbýšova.

Kateřiny a Doroty v kostele sv. Haštala na Starém městě
pražském. E,. 1404 dne 29. dubna opět Tomáš v Hostivaři
směnil místo s Bartolomějem, plebánem vPacově.i) VMniciio-
vicicli farář Adam měnil dne 24. května r. 1399 s Ondřejem,
plebánem ve Václavicích.^) Y Krutech byl farářem mistr
Mikuláš z Kúřimě (u Brna), až r. 1400 dne 19, května dovolil
mu opat Petr, aby směnil s Prockem, děkanem u sv. Štěpána
v Litoměřicích.. O rok později dne 26. října měnil zase Pro cek
v Krutech, s Prokopem, sakristou kostela vyšehradského. E. 1402
dne 11. dubna směnil i Prokop místo s Petrem, farářem ve Svrkyni. ^)

Počet mnichů v klášteře sv. Prokopa rozmnožil se za
opata Petra, pokud víme, až do třiceti.^^) Z ni cb někteří za-
stávali úřady v klášteře: Matěj byl převorem, Jan podpře-
vorem (r. 1405), Václav proboštem (r, 1377)*^), Jakub sakrista-
nem, Matouš kantorem, Václav kaplanem opatovým (r. 1405).
Ve správě duchovní pracovali: Ondřej, probošt ve Zbýšově,
Václav, probošt na Dřevíči, Jindřich, farář u sv. Martina
v městečku Sázavě (r. 1405), a na farách patronátu soukromého :
Mikuláš farář v Cblenecb (u Kostelce nad Orlicí, r. 1396),^)
Micbal, farář ve Vlkanči (u Zbýšova)"^) a Jan, farář ve Stona-
řově (na Moravě, r. 1405). Na venkovských, probošstvích přislu-
bovalo také několik kaplanů z počtu bratří. Kdo by zejména
znáti cbtěl řeholníky v klášteře činné, z počátku 15, sto-
letí, tuto se mu přivádějí : Jakub senior, Tomáš kantor, Václav
pitauciář (správce příjmů toliko bratřím na dobré vycháze-
jícicb), Hanuš. Prokop, Jan z Divišova, Prokop, Jan ze Zátce,
Ctibor, Mikuláš, Dětřích., Nevlas, Jan Procek, Jan Krčka, Jan
Kotras, Martin, Lodhéř, Mikuláš a Vít podjábni, Oížek a
Jodok, akolyté (r. 1405).

Z důchodů klášterních odváděl opat Petr šest kop grošů
ročně papežského desátku. Berně zemské (královské)
placeno ze Sázavy 100 kop grošů ročně. ^) Vedle ní soudě rovnal

^) Tingl: Libri confirmationum ; Y. str. 280. Emler: Libri confirmatio-
mim; Ví. str. 119.

-) Emler: Libri confirmationum; VI. str. 8.

2) Emler: Libri confirmationum; VI. str. 21, 56, 67.

^) Srvn. Emler : Libri confirmationum ; VL str. 156, 162.

°) Tadra: Soudní akta konsistoře pražské; I. str. 12i,

^) Tingl: Libri confirmationum; V. str. 224.

'') Emler : Libri confirmationum ; VI. str. 1 38.

Sj Památky archaeologické ; IX. si. 558.

Opat Jan II. 235

se majetkem klášter sv. Prokopa klášteru oseckému, předčil
nad Podlažický (60 kop) a želivský (60 kop), avšak zůstával
za břevnovským (300 kop), ostrovským ( 1 60 kop), vilémovským.
('iSO kop), opatovickým (200 kop), kladrubským (300 kop), po-
stoloprtským (170 kop). E. 1395 král Yáolav lY. zapsal
v dluhu jakémsi 210 kop z berně královské na klášteře
sv. Prokopa Henzlínovi ze Zárova, měšťanu Starého
města pražského, chtěje tomu, aby mnichové splatili ji Henz-
línovi po polovici ve dvou letech. i) Týž král propůjčil potom
klášteru jakousi výsadu, jež zapsána byla r. 1400 ve starých
deskách zemských. 2)

Petr ze Zbýšova třímal berlu opatskou na Sázavě plných
28 let. Jsa milovníkem přísné kázně, narazil zprvu na odpor
bratří, kteří zvykli byli shovívavější vládě Albertově. Prodle-
ním času přinesly však opravné snahy opata Petra zdárné
ovoce. Při tom ovšem s podivením jest, proč přivolo val Petr
k častému střídání se světského duchovenstva na farách, kdež
bylo podací právo sázavské. Tomu nelze srozuměti jinak, nežli
že farní beneficia na statcích kláštera nestačila k větším vý-
dajům. Fara v městečku Sázavě přivtělena byla ke klášteru
(incorporata), to jest opat sám zřizoval tam svého zástupce,
některého z mnichů, a proto nečiní se o ní zmínky v potvrzo-
vacích knihách úřadu arcibiskupského.

Po smrti Petrově r. 1405 vyvolili mnichové Jana, tehdáž
faráře ve Stonařově (u Jihlavy na Moravě), za otce a opata
u sv. Prokopa. Po míře zachovalých pamětí o klášteře můžeme
nového opata nazvati Janem II. Zástupce arcibiskupa Zbyňka
(r. 1403 — 1411) generální vikář Adam z Nežetic potvrdil volbu
jeho dne 6. září r. 1405.^) Ale brzy potom na podzim t. r.
zemřel opat Jan II. a pochován jest vedle svého předchůdce.

Osiřelí benediktini sázavští přikročili tudíž opět k volbě
r. 1405 a obrali sobě opatem bratra Nevlasa. Tomu také
dostalo se ordinariátniho potvrzeni od Adama z Nežetic dne
27. listopodu r. 1405.*) Jméno Nevlasovo pamatuje nás na ně-

^) Listina krále "Václava IV. ze dne 1. září r. 1395, v Palackého Archivu
českém ; II. str. 175.

,^) Pohořelé desky zemské (quaternus Stephani): „Venceslaus rex dědit
privilegium monasterio s. Procopii." Emler: Pozůstatky desk zemských;
I. str. 587.

^) Emler: Lihri confirmationum ; VI. str. 156.
*) Tamže; VI. str. 162.

236 Opat Nevlas.

kdejšílio majitele domu č. 67 na Hradčanecli pana Nevlasa (r.
1370 — 1374), po němž vdova nebo dcera, paní Ofka Nevlasová,
hofmistryně královny české, prodala r. 1380 řečený dům kano-
vníku pražskému Janu Tostovi, příjmím Polákovi, i) Mimo to
připomíná se r. 1406 slovutný Nevlas panoše z Bynic (blíž
Uhříněvsi). 2) Při oblibě týchž jmen v jednom rodě, jak bývalo
za starších, dob, jest to věc dosti k pravdě podobná, že opat
sázavský byl příbuzen oněm Nevlasům.

Za doby jeho nadcházely dosti četné změny v kněžstvu,
jemuž poroučena byla správa věřících na panství klášterním.
Opat Nevlas měl příležitost častěji konati právo farního koUá-
tora. Registrujeme to stručně podle osad : Y Skramnících. :
plebánem stal se (dne 9. března r. 1407) po smrti Oldřichově
mistr Mikuláš příjmím Kakabus, před tím oltářník Všech svatých
v kostele pražském. Po sedmi letech (dne 2S. června r. 1414)
směnil pak místo s Haškem, farářem v Benešově.^) Ve Va-
vřinci vystřídali se, téměř vždy směnou, tito plebáni : Petr
odcházející r. 1407; Klement, bývalý větší mansionář choru
Panny Marie v kostele pražském, od 4. dubna r. 1 407 ; Hynek,
před tím oltářník v kapli Panny Marie před hradbami města
Lípy, od 17. září r. 1411; Petr Prokopův z Kouřimi, bývalý
oltářník sv. Hedviky v kostele vyšehradském, od 10. listopadu
r. 1413 ; Jakub zemřelý r. 1416 ; Přibík ze Smilovic od 30. května
r. 1416; Václav z Chroustovio, kněz litomyšlské diecése, od
16. června r. 1416.^) V Lochách po smrti předešlého faráře
zřízen dne 27. srpna r. 1409 osadní kněz Štěpán z Kostelce,
jenž měnil zase dne 4, prosince r. 1411 s Mikulášem, plebánem
ve Zvonějově (u Německého Brodu). Potom dne 4. března
r. 1419 dostal se směnou do Lochů Přibislav, farář z Zivhošti
(u Benešova).^) Ke kostelu sv. Jakuba v Tiovné po smrti
plebána Kokse podán jest se souhlasem opata Nevlasa
kněz Matěj z Prahy a potvrzen od úřadu arcibiskupského dne
1. října r. 1417. 6)

1) Tomek: Základy starého místopisu pražskéko; III. — V. str. 140.

-) Borový: Libri erectionum; str. 715 ji.

3) Emler: Libri confirmationum; VI. str. 203: VIL 122.

*j Tamže: Ví. str. 204; VH. str. 33, 97, 202, 204 n.

5) Emler: Libri confirmationum; VI. str. 271; VIL str. 39, 283.

6) Tamže: VH. str. 242.

statky kláštera sv. Prokopa. 237

V duchovní správě setrvali mnicliové sázavští až do válek
husitskýcli. Proboštství na Dřevící řídil bratr Václav. Ye Zbý-
šově pracoval probošt Ondřej až do r. 1415, načež vzdav se
svébo úřadu, měl nástupcem bratra Mi c bal a. i) Ten, jak již
svrchu řečeno, s vůlí opata Petra přijal r. 1405 faru ve Ylkanči
na patronáte bratří z Chlumu. Povýšen byv k proboštství, ne-
přestal požívati vážnosti u sousedních pánů z Chlumu a Ko-
sumberka, ani tenkráte, kdy stali se horlivými přívrženci ka-
lišníků. Pro zásluhy své o zachování některého zboží klášteru
již za války zvolen byl Michal po smrti Nevlasově opatem
mnichů sázavských. E. 1411 přivolil k tomu Nevlas, aby bratr
Dětiich přijal řízení uprázdněné fary v Eatajích. 2) Podobného
svolení dostalo se také r. 1417 mnichu Matěji k faře v Úžících
(u Talmberka^).

Hlava osmá.

Statky kláštera sv. Prokopa a jich iižíTáiil.

Z malých počátků vzrostlo pozemské zboží kláštera sv.
Prokopa. Kníže Oldřich „štědrou rukou poskytnuv podpory
světci," povzbudil vážností svou k němu „obyvatelstvo kraje
kouřimského, že hromadně přináŠeK dary ve jméno boží." Také
ti, kdož „s Prokopem zůstávati chtěli do konce, odřekli se
zisku světa" na prospěch kláštera. Tak stručně označil nejstarší
letopisec první dobrodince samostanu sázavského : knížete, okolní
zemanstvo a konvrše. Pokud ještě cella Prokopova nebyla
klášterem (opatstvim), dostačilo k výživě mnichů-poustevníků
původní darování knížecí asi z r. 1032, to jest „řeka te-
koucí od Milobuze až k jeskyni, jež obecně slula Zákolnice,
s Inkami a lesem vůkol." Rozloha toho statku vytknuta jest
trvára posud hranicemi katastrálních obcí Černých Bud a
městečka Sázavy. Kníže Břetislav I. (f r. 1055) rozšířil po-
někud darování otcovo až k lesu Strnovníku a přidal klášteru

^) Emler: Libri confirmationum ; VII. str. 151.

-) TamŽe ; Vn. str. 37.

3) Emler: Libri confirmatioimm ; Vil. str. 216.

238 Kostely na panství klášterním.

ves Skramníky, kdež jest kostel sv. Jana Křtitele, jedno
jezero a dřevený přistroj k loveni ryb, koupený za sto denárů.
Co vycházelo ze statků řečených a snad i jiných, o nichž
paměť nám uchována neni, užival sv. Prokop díleni k vystaveni
chrámu a kláštera, dilera k vychováni bratři a podpoře chudých,
pro sebe nic z toho nechtěje, ježto práci rukou svých dovedl
vice ziskati, než třeba jest k živobytí skromného mnicha, i)

Přičiněním nástupců jeho přibylo pozemského zboži klá-
šteru sázavskému. První opat obřadu latinského Děthard po-
staral se o knížecí ztvrzeni všeho, hned jak nastoupil v úřad.
Nad to pak sám přimnožil usedlosti, statky, parohy, upsané,
podané (ofíertos), sluhy i služky, země i vinice, lesy s ho-
rami i rovinami, vodami a vodotoky i rybníky. Zejména pilen
byl Děthard zakládáni vinic a Štěpnic. ^) Za doby jeho daro-
vala klášteru zbožná pani Přibislava (f roku 1132), vdova po
Hroznatovi, ves Hostivař s lesem, s polmi a lukami i se
vším statkem, jejž tam měla, jakož i všechnu čeleď svou, též
ves Bosákovice, aby z toho pamatováno bylo především na
chudé ve špitále klášterním. '^) V Hostivaři vzdělán jest kostel
k poctivosti sv. Jana Křtitele. Dobře-li soudíme, slula druhá
ves od paní Přibislavy klášteru věnovaná Božko vice ^nyuí
Božkov), podle níž založili pak mnichové osadu větši řečenou
Mnichovice, která časem vzrostla v městečko. Tam vj^^stavěl
opat Silvester (f r. 1161) chrám o třech lodích ke cti sv. Mi-
chala a ostatních duchů nebeských.*)

Od biskupa olomouckého Jindřicha Zdika (f 1150), jak
z dobrých důvodů zavíráme, získal klášter statek zbýšovský.
K tomu náležely: ves Zbýšov (u Jeníkova v Cáslavsku)
s kostelem sv. Jana Křtitele, Lhota větší, Lhota menší
(jinak také Lhota Táborová a Lhota proboštova). Čejko vice,
Opatovice, díl Damirova, Petrovic a Komárova. Ve
Zbýšově vyzdviženo jest proboštství (správa duchovni a hospo-
dářská). Když někdy z počátku 13. století přestal hrad Dřevíc
(za Komouzem ve Slansku) býti sídlem knížecích úřadů, po-
ručen kostel tamější sv. Václava i s nadáním svým ke

^) Prameny d. č. II. str. 242 nn.
2} Prameny d. c. II. str. 252.
3) Prameny d. c. I. str. 258.
^) Prameny d. é. II. str. 259.

statky klášterní. 239

klášteru sázavskému. Opatové zřídili tam druhé proboštství.
Ke Dřeví či náležely tuším Uherce (u Panenského Týnce).

Pro další vzrůst statků ve 13. století nedostává se pí-
semných svědectví, u veku pak následujícím svědectví jest
hojně, ale neúplných. Listiny připomínají spíše, co klášter
držel, měnil nebo prodával, nežli by zpravovaly nás, kdy a od
koho starších statků nabyl. Jmenujeme tudíž proste zboží sá-
zavské před r. 1421, počínajíce od osad klášteru bližších a po-
stupujíce ke vzdálenějším. Po levém břehu řeky Sázavy: Pří-
vlaky, Čeřenice, Bělokozly, Choratice, Blatce (nezn. i),
Dojetřice, Oclivy, Lesnice (bývalá ves u Ocliv), Msti-
šovice (jinak Mžižovice), Same chov, Křivolaje (nezn.),
Píseč (nezn.). Po pravém břehu Sázavy : Pyskocely, E,ovná,
městečko Skalice hor stříbrných, Chlnm (nezn.). Kozly
(nezn.), Byřice (nezn.), Přibi slavíce. Stará Hůra (mlýn
u yikančic), Ylkančice, Drletín, Kruty horní, Kruty
dolní, Přestavlky, Březinka, Teplá (nezn.), Újezdec,
Lazce (nezn.), Radvanice, Podhradice (nezn.), Mrchojedy,
Samopše, Skryje (nezn.). Bylina (mlýn), Bunín (nezn.),
Kačkov (mlýn), Skvrnějov (jinak Skvrňov), Nesměn,
Doubravičany, Machotín (nezn.), Yestec (jinak Vesce,
neznámo které), Pučery (u Zásmuk), Chotouchov, Yo de-
ra dy, Tatce (dvůr u Skramníků). K tomu dodati jest, že ze
vsí některé ovšem celé, některé jen z částky byly majetkem,
kláštera. 2)

Opatové sázavští měli podací právo ke dvěma pro-
boštstvím již jmenovaným, ve Zbýšově a na Dřevící; k sedmi

■^} „Neznámou" jmenujeme osadu (dvůr, mlýn, samotu), která bucT zašla,
1)U(T jiným jménem nyní se zove, buď staré jméno podnes si ochraňujíc, není
uvedena v Palackého Popise království českého z r. 1848.

-) Zakládajíce se chybným registrem listu císaře Sigmunda ze dne 21.
září r. 1436, prohlašují někteří spisovatelé i tyto vsi statkem kláštera sázav-
ského : Babice, Kojkovice, Pelhřimovec, Vítonín, Volichov. Lhota, Přibim, Mi-
chalovice, Kvasetice, Eadňov, Květenov, Koječín, Bezděkov, Kaliště, Eap o rice,
Světlice, Chyšku, Úhořilku, Zahradčice, Příseku, Snět, Syrov, vše po pravém
břehu Sázavy od Německého Brodu až ke Zruči. Blahověst, 1888 : str. 391.
Srvn. Palackého Archiv český; I. str. 531. Ze vsí tuto jmenovaných náležely
některé kapitole vyšehradské, jako Eapotice, Světlice, Příseka, Snět, Syrov;
jmé kapitole u sv. Jiljí v Praze, zejména Lhota, Michalovice, Eadňov, Kvě-
tenov, Kojecín, Bezděkov; některé i k arcibiskupství. Nelze tudíž přisuzovati
je klášteru sv. Prokopa.

24:0 Hospodářství na panství klášterním.

farním kostelům označovali osobu beneficiátovu sami, to' jest
ve Skramnícícli, Hostivaři, Mnicbovicích, Voděradecb,
(clirám Navšt. Panny Marie), Vavřinci (chrám sv. Vavřince)
Lochácli (chrám sv. Bonifatia: osada ta u Čáslavi slula jinak
Mel), Krutech horních (chrám sv. Václava); při dvou far-
ních chrámech zastávali patrónátni právo spolu s jinými
kollátory: ve Skvrnějově (kostel sv. Havla) a Eovné (nyní
chrám sv. Jakuba ve Skalici) ; farní chrám sv. Martina v mě-
stečku Sázavě byl přivtělen ke klášteru a opat ustanovoval
tam sám svého zástupce.

O způsobu, jakým vedeno bylo hospodářství na statcích
kláštera sv. Prokopa, povinnostech a právech poddaných, jejich
pracích zemědělských a průmyslných mohly by nás nejlépe
poučiti urbáře jinak také knihy purkrechtní zvané, kterých
nescházelo tehdáž v žádném klášteře; avšak nevíme posud, zda
zachovaly se účetní záznamy takové ze Sázavy čili nic. Ukázkou
z nich jest emfyte litická smlouva opata Alberta s Pe-
tříkem z Lešťan, potvrzená privilegiem ze dne 2. června
r. 1362. 1) Uvedeme stručně obsah její. Při tehdejší snáze
leckterých vrchností zvýšiti užitek ze statků, zdálo se mnichům
sázavským, že hospodaření úročních lidí jejich, ve vsi Hosti-
vaři není dosti intensivní. Ohněm a neúrodou pustly dvorce
poddaných, a mnohý hospodář opustil raději statek, nežli by
nakládal na jeho opravu. Opat Albert smluvil se tedy s pod-
nikavým mužem Petříkem z Leštan a poručil mu vysaditi ves
Hostivař právem německým (emfýteutickým, purkrechtní m).
Petřík vzal o to péči na sebe, aby vycházelo ke klášteru z lánu
pole (celkem bylo jich tam 44) po hřivně stříbra, 12 korcích
různého obilí, šesti kuřatech a kopě vajec ročně, a to polovic
o sv. Jiři, polovic ke svátku sv. Prokopa. Když by královská
berně byla vypsána, mělo sejíti se ještě po 33 groších z lánu.
Tři další lány zůstaveny obecným pastvištěm. Petříkovi dostalo
se hodnosti rychtářské v Hostivaři a k tomu dány mu dva
svobodné lány země, lázeň, kovárna, krčma, dílna pbuv-
nická, pekárna, masný krám, chmelnice, starý rybník,
kus potoka ve vsi a úroky dvou chalupníků. K soudu nad
poddanými sedati měl rychtář třikráte do roka, a to spolu
s proboštem nebo jiným zástupcem opatovým. Za to bral tře-

^) Borový: Libri erectionum; str. 36.

Stížnosti poddaných na platy. 241

tinu pokut z menšícli přestupků. Delegát opatův při soudě do-
stával na vyckováiii osm haléřů z každélio lánu pole; klášteru
pak zbyly dvě třetiny pokut. Z většícli věci, jako jest zabiti,
žbářství, násili, náležely pokuty klášteru. RycMář bral ještě
„stupné" (to jest groš od hospodáře, jenž opouštěl statek), „při-
jemnó" (groš od hospodáře, který nově ve statek se uvazoval)
a „spasné" (pokutu za pych polní při paseni dobytka). Petřík
z Lešfan užívaje také staveni dvoru klášterního v Hostivaři,
sloužil mnichům vedle potřeby za oděnce na koni s luk o-
střelem.

Platy ukládané lidem poddaným nedocházely nikdy obliby;
ba s odporem se potkávaly, jestli vrchnost zvětšila poněkud
míru jejich. Hostivařští stěžovali sobě v té příčině na opata
Nevlasa, žádajíce úlevy. Arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hasen-
burka zřídil tedy generálního vikáře svého Adama z Nežetic,
aby spravedlivě rozhodl o stížnosti a pokud možná, spokojil
obě strany. Jakkoli pak ukazoval na to opat ISTevlas, že také
klášter tisknut jest berní královskou, přestal přece na roz-
hodčím výroku Adamově, jenž dáii jest dne 21. února r. 1407. i)

Jednajíce o statcích kláštera sv. Prokopa, nesmíme po-
minouti toho, že konvent benediktinů tamějšich byl za některý
čas majitelem domu v Praze. Opat Albert koupil nejprve
dům menši v ulici svatojilské, to jest částku nynějšího
domu č. 450—1. za klášterem dominikánů, od Henzla příjmím
Kamence r. 1364. 2) Později před r. 1375 získal týž opat větší
dům v Templu (nyn. č. 649—1), jenž náležel prve p. Tímovi
z Koldic. ^) Avšak i tento druhý dům měl již r. 139>í jiného
pána.

y počtu statků klášterních uvedli jsme také městečko
Skalici hor stříbrných. Pohříchu nelze toho se doptati, zda
již před válkami husitskými kutáno bylo v horách skalických,
abychom říci mohli, že v dolováni účastenství měli mnichové

1) Libri erectiomim; tom. Xm. N. 1.

2) Kniha soudní Starého města pražského z r. 1351 : „abbas et conven-
tus de s. Procopio emunt erga Hensilimim Kamenez." Tomek: Základy sta-
rého místopisu pražského; I. str. 33.

3) Libri erectionum k r. 1375: „Area šita in Templo penes s. Jacobum
■inter domos Pesslini Martini institoris ex una et abbatis s. Procopii parte
ex altera." BoroTý; 1. c str, 163, 199.

Dr. Krásí: Sv. Prokop. 16

242 Klášterní doly stříbrné ve Skalici.

sázavští. Yšak k pravdě jest to velmi podobno. R. 1742 uho-
dilo se při kopání podle zahradní zdi kláštera na stříbrnou
minci zvící pražského groše, která opatřena jsouc po jedné
straně obrazem sv. Prokopa, skytala na druhé straně obraz
českého lva s nápisem: „Moneta nova monasterii zazaw." bez
letopočtu. Jiná mince, podobná předešlé, vybrána byla z rumu
kostelního zdiva r. 1751. Celkem pak tři takové peníze ochra-
ňovaly se v archivu sázavském za doby opata Anastasia Slan-
čovského (r. 1744 — 1763). Z toho soudíme, že klášter sázavský
měl stříbrné hory a na pamět nového kutání v nich dal sobě
vybiti několik minci. K tomu ještě pece odkryté kopáním
země u kláštera r. 1746 pokládají někteří za tavírny na stří-
brnou rudu. Aby však mnichové sázavští směH kdy raziti
minci v celé zemi běžnou, jak někdy se domníváno, tomu
soudný znalec starého mincovnictví v Cechách sotva uvěří.

Podle toho, co odváděl klášter berně královské a papež-
ského desátku, můžeme právem počítati jej k řeholním
domům méně zámožným. Nicméně velká část důchodů
obracena bývala na stavby kostelní a uměleckou vý-
pravu svatyň. Za opata Božetěcha vznikla z toho i nespo-
kojenost mezi bratřími. Stavby podnikané na sklonku 11. sto-
letí a později za doby opata Silvestra (f r. 1161) popsali jsme
již svrchu. Tuto dlužno přihlédnouti ke stavu opatského chrá-
mu na Sázavě, jak byl před válkami husitskými. Snad proto, i)
že stará stavba Božetěchova v některých částech byla vetchou
nebo spíše nemoderní, vkusu tehdejšímu a nádheře nevyhovu-
jící, předělán jest nejspíše, až na některé výjimky, chrám
úplně v gothický. Zdi staré apsidy byly ponechány, avšak
vzepřeny jsou štíhlými opěracími pilíři a zvýšeny; podobně
zůstaly asi kaple po stranách mnišského choru, ač i nad nimi
provedeno vyšší patro; staré lodi však úplně byly pobořeny a
na místě nich provedena jest velkolepá stejnolodní stavba,
jejíž křížové klenby neslo po každé straně kromě vězného tré
vysokých, krásných pilířů ; v průčelí vypínaly se dvě mohutné
věže, a mezi silnými opěráky jejich byla nádherná otevřená
předsíň.

Nám zachovaly se z toho všeho pouze arkády na jižní

^) Podáváme zde vývody váženého badatele profesora Braniše. Srovn.
spis jeho: O působení Mastera sázavského; str. 33 nn.

Stavby gothického slohu na Sázavě. 243

straně, jižni hlavní zeď a k tomu přiléliající věž. Než i ze
smutné zříceniny poznati lze velikoleposť a nádberu stavby.
Pilíře jeví se v půdoryse soklů jako dvé křižem se prostapn-
jicicli čtverců, jichž rohy mírně jsou otupeny ; nad soklem mají
něco přes metr v průměru a jsou bohatě sice, nikoli však příliš
hluboko profilovány, což ukazuje patrně na vzory fran-
couzské. Vzdálenost jejich od osy k ose jest 7"35m., od osy
ke stěně 5'88 m., vrchol zdoben jest rostlinným ornamentem,
a od jednotné krycí desky rozvětvovala se žebra křížového
klenuti, jež se při stěnách opět sbíhala v ornamentech před-
stavujících fantastické hlavy. Okna rozdělena byla vždy dvěma
pruty a ve vrcholu zdobena po způsobu prvotní gothiky pra-
videlnou kružbou, jež nebyla sice ve všech stejná, ale v hlav-
ních rysech velice příbuzná. Yěž dosahuje podnes, znamenité
výšky; má velmi silné pilíře opěrací, a v přízemí jejím bývala
původně kaple, jejíž křížová klenba má posud z elegantních
konsol vystupující žebra, která sbíhají se ve svorníku ozdobe-
ném výtečnou skulpturou, jež zobrazuj e v křížových paprscích
trním korunovanou hlavu Spasitele. Jest to práce tak zna-
menitá, že sama jediná stačila by vydati svědectví o vysokém
stupni umělecké činnosti mnichů sázavských. I stopy staré
velmi porouchané malby se tu zachovaly.

Při opěráku věže posud jest znáti rozsáhlost bývalé ote-
vřené předsíně. Fiala, která z ní v rohu zbyla, jest velice ele-
gantní. Celý chrám sázavský měl před spuštěním svým 69 m.
délky, 23 m. šířky a asi tolikéž výšky; z toho jest přední díl
vdéK 36 m. zříceninou, ostatní pak scopovanou stavbou, ze
které jen znalec vypátrati může rysy původních tvarů.

EJromě vytknuté již ladnosti forem jest nám podnes, kdy
trosky již půl pátá sta let vydány jsou zlobám počasí, diviti
se přesnosti práce. V rudém pískovci, z něhož přední čásť
chrámu byla zhotovena, zachovaly se profily i skulptury ještě
tak, jakoby teprv nedávno byly vyšly z huti stavební.

Litovati jest, že o stavbě gothických částek kostela ne-
máme písemných zpráv, abychom v jistotě udati mohli, kdy
byla podnikána a jak dlouho vedena. Podobá se pak, že presby-
téř pochází z jiného období stavebního nežli lodi kostelní; nebot
opěrací pilíře při něm jsou štíhlejší, okna užší a z míry vysoká,
sahající až nad nynější klenbu, i převládá tu bílý pískovec,
kdežto pilíře v lodi i věž stavěny jsou z pískovce rudého, je-

244 Stavitelská činnosť mnichů sázavských.

tož lomy u Nučic na cestě ze Sázavy do Černého Kostelce-
trvají až posavade. Na třecli stranách věže povýše od země
vytesány jsou v kameně hvězdy, což asi značí, že v stavitel-
ství nadešel obrat.

Zasloužilý badatel professor Braniš sledoval uměleckou:
činnosť mnichů sázavských nejen při opatském kostele na.
Sázavě nýbrž i v šírém okolí kláštera. Yedle dobrého zdáni
jeho osazeny jsou dosti četné dědiny bývalého Kouřimská a
čáslavská kostelíky, jichž stavitele hledati dlužno v klášteře
sv. Prokopa. Zůstavujeme v tom slovo řečenému badateli sa-
mému. Hranicemi působnosti mnichů zdají se býti na severu
Kolín, na východě Jeníkov, na jihu Ylašim, na západě Jílovém
Působnost ta trvala od počátku kláštera až do století Čtrnáctého.
Ze starších opatů, nám z dějin známých, vynikali láskou
k umění stavitelskému a plastickému: sv. Prokop, Božetěch,
Silvester a !Reginhard. První tři byli mistry slohu románského^
čtvrtý razil cestu do Čech slohu gothickému.

Vliv stavitelské školy sázavské patrný jest při koste-
líku sv. Petra v Poříčí nad Sázavou, jednoduché stavbě ro-
mánské, skládající se z apsidy, podélné lodi a věže, jejíž jedi-
nou ozdobou jsou dvě řady sdružených okének. Chrám zbudo-
ván byl patrně již v 11. století. Lehká a vzdušná stavba jehO'
svědčí o důmyslu původcově.

Nedaleko Sázavy vypíná se na pahorku u městečka Ska-
lice farní kostel tamější sv. Jakuba (druhdy v Eovné),.
který jest podoben kostelíku sv. Petra v Poříčí. Na severní
straně lodi poutají oko pozorovatelovo podivné řezby. Yyčnivá
tu z líce zdi dosti značně omšený kamenný lev a vedle něho
tři rudé kvádry, zdobené vypuklými podobami, jež, na první
pohled prozrazují veliké stáří. Jsou to fantastické nestvůry,
z nichž jedna plochou řezbou, druhá v mírném reliéfu, třetí
polovypukle jest provedena; dvě představují jakési podivné-
čtvernožce, jedna netvora ocasatého s lidskou, zpět obrácenou,
tváří. Yýtvory ty svědčí jistotou kresby o ruce v hotovení po-
dobných kusů cvičené a provedeny jsou z rudého, velmi tvrdého
pískovce, z něhož se v klášteře sázavském nejvíce pracovalo.
Při kostele sv. Jakuba činno bylo trvám umělecké dláto Bože-
těchovo.

Y Hrusicích na cestě z kláštera sázavského k Praze?
kdež jest farní kostel sv. Yáclava, odkryt byl úderem.

Kostely slohu románského vůkol kláštera. 245

blesku r. 1853 krásný portál clirámu na severní straně jeko.
Pod věncem drobných ozdob spočívá tympanon, ve kterém
zříme mírně vypuklé postavy dvou mnichů ; jeden drží v pra-
vici kůl a tiskne k prsoum knihu, druhý má v pravé ruce
berlu s křížem nad hlavami hadími, v levé lilii. Celý portál
prozrazuje velikou snahu po ozdobě a čilou fantasii, ale pro-
vedení z kamene neobyčejně tvrdého jest dosti hrubé, přes to
však celek velmi malebný a účinný. Zdá se, že tu zobrazeni
jsou sv. Kyrill a Method, a vše nasvědčuje tomu, že jest to
dílo slovanských mnichů sázavských; prostým pak kostelíkům
vesnickým mohlo se ozdoby tak pečlivé dostati jen v době,
kdy v klášteře bylo dosti umělých rukou, jež stačily nejen
vlastní veliké potřebě, ale mohly i jinde býti činnými. Kostel
hrusický pochází asi z konce 11. století.

Jiné zvláštnosti spatřují se na dobře zachovalém román-
ském kostelíku sv. Havla ve Skvrnějíově. Disposice jeho
jest sice normální, ale nejvyšší patro průčelné věže sroubeno
jest cele z dubových trámů a ze zdiva značně vysedá, v apsidě
pak jsou vnitř tři výklenky, jeden čtyřhranný a dva polo-
kruhové jako menší apsídky. Uspořádání to zřejmě ukazuje
k blízkému klášteru sázavskému, k jehož [statkům Skvrnějov
náležel, a kde právě ve 12. století výklenky takové dle sou-
časných zpráv letopisce byly v oblibě.

Někdy uprostřed 12. století dala se stavba farního
chrámu sv. Havla v Balkovicích (nyní v Poříčí nad Sá-
zavou). Zvláštnosti jeho jest krypta pod presbytéřem. Křížové
klenby její spočívají na čtyřech štíhlých, žulových sloupcích,
z nichž dva stojí v průměru apsidy. Ač žula tvrdá, přece jest
spracování velmi čisté a předpokládá ruku cvičenou ; vůbec jest
dojem malé krypty této nezapomenutelným a celý chrám svým
uspořádáním uvnitř velice vábný.

Na kostele poříčském postrádáme vně kamenických ozdob,
snad materiál od nich umělce zdržoval, za to však v hojnosti
nám nedostatek ten nahraditi mohou jiné stavby téže skupiny,
zejména chrám sv. Jakuba u (Dírkvice v Cáslavsku. Ho-
nosit se znamenitými a v ohledu uměleckém důležitými skulp-
turami, y tympanu nad portálem spatříš silně vynikající reliéf,
představující Spasitele s pozdviženou pravicí a otevřenou knihou
v levé ruce. Po stranách klečí, koříce se mu, andělé, z nichž
každý jednou rukou palmu drží, druhou kaditelnicí houpá. Po

246 Umělecká cinnosť mnichů sázavských.

obou stranácL. portálu, jako vchod střeliouce, stály v životni
velikosti provedené podoby knížat apoštolskýcli sv. Petra a
Pavla, y bořejších arkadácb spatřujeme právě nad portálem
Krista v celé postavě, dlouhým, přepásaným rouchem oděného.
Přes ramena splývá mu plást pravým cípem pod pás zachycený,
tvář jest vousem obrostlá, vlasy dlouhé, levá ruka tiskne k prsoum
knihu, pravice pak žehná dvěma postavám, z nichž každá po
jedné straně na jednom koleně klečí. Osoby postav představuji
patrně zakladatele chrámu, to jest šlechtičnu Marii a některého
syna jejího, buď Slavibora buď Pavla. Y právo od skupiny
této zříme postavu biskupa oděného albou a pluviálem. V levo
v páté arkádě stojí bojovník, pod jehož tuhým krznem viděti
jiný delší šat dle četných záhybů patrně z látky poddajnější.
V poslední arkádě jest figura opata; oděn jest právě tak jako
biskup, v pravici má berlu, v levé ruce knihu, hlava jeho však
jest nepokryta. Přirovnáme-li skulptury ty k řezbě na portále
hrasickém a k obrazům skalickým, poznáme ihned touž školu,
jenže v pokročilejším vývoji, celkem pak prozrazují, že tvůrce
jejich nebyl v podobné práci nováčkem, ale spíše že s dlátem
v ruce sešedivěl. Že řezby ty jsou dílem mnichů sázavských,
dokazuje nejlépe to, že zhotoveny jsou z rudého pískovce, jenž
se na blízku nikde nenalézá, ale za to poblíž Sázavy, kde se
také z něho posud pracuje. Chrám sv. Jakuba dostaven byl
r. 1165.

Jinou, neméně zajímavou dekorací vyniká z téže doby
pocházející farní chrám Zvěstování Panny Marie v Pla-
ňanech. Rudý pískovec černokostelecký, jehož tu vedle žlu-
tavého českobrodského užito, opět osvědčuje zřejmě práci řá-
zavskou.

Nejvýtečnějším pak dílem téže skupiny jest po stránce
konstruktivní i dekorativní farní kostel sv. Prokopa v Zá-
boří u Týnce nad Labem, jenž jest skutečně perlou staro-
českého výtvarného umění. Vynikat zvláštním základním uspo-
řádáním a také bohatými ozdobami. Zejména portál chrámu
nemá sobě rovného. Ač jsou to dnes pouhé trosky překrásného
kdysi díla, trosky nerozumným přenesením a častým bílením
velmi zohavené, přec patříce na ně, nemůžeme utajiti podivu
nad mistrovstvím dávných věků, nemůžeme se nasytiti pohle-
dem na různé a přec opět a opět krásné tvary a dosti vy-
chváliti důvtip, cit a zručnost umělého tvůrce. Aby pak umělec

247 Kostely přechodního slohu vůkol kláštera.

práci tak ušleclitiloii molil provésti, vybral si poddajný materiál,
totiž jemnou opuku petřínskou, z niž, jak svrchu bylo uvedeno,
v klášteře sázavském za opata Silvestra se pracovalo. Tak rudý
pískovec, jehož užito v lodi, a petřínská opuka na portále
zřejmě ukazují nám hut kamenickou, a podobně dá se určiti
i doba, kdy dílo to povstalo. Nosiči vnitř chrámu jeví velikou
příbuznost se skulpturami u sv. Jakuba, portál však jest dílem
rukou dovednějších a mimoděk upomíná nás na opata Regin-
harda, jehož zručnost v jemnějším díle sou věky letopisec vy-
chvaluje. Portálem zábořským dospělo umění slohu románského
v klášteře sázavském svého vrchu ; v něm, ať tak díme, již sebe
samo překonalo.

Za doby opata Reginharda ujímaly se ve stavitelství
chrámů českých nové tvary, jež slují nám slohem přechodním.
Zajímavá díla toho způsobu podnes spatřiti můžeme poblíž
známého již ohniska uměleckého, benediktinského kláštera na
Sázavě. Jmenujeme toliko kostel sv. Michala v Soběšíně
u Zdebuzevsi a chrám sv. Havla v Otrybech (tamže). Při
tomto celé ostění portálu provedeno jest z narudlého pískovce
rukou jistou a velmi dovednou, a svědčí, že v době, kdy sta-
vitel klášterní ještě starým slohem budoval, již kamenník,
mladší umělec, nového směru se přidržel; při tom pak profily
a zívláště ozdoba hlavic nápadně upomínají na francouzské
práce ze druhé polovice 12. století.

Mnichové sázavští měli asi účastenství při stavbě far-
ního chrámu sv. Štěpána v Kouřimi, jenž budován jest
v první polovici 13. století slohem ranné gothiky. Románskou
reminiscencí jest tu předně krypta pod presbytéřem, které si
nedovedeme jinak vysvětliti než příbuzenstvím s blízkou Sá-
zavou. Yelice pěkné jsou některé detaily v choru před presby-
téřem. Zříme tu ve zdi po každé straně devět sedadel (sedilia)
ve výklencích rozdělených ztepilými sloupky. Y presbytéři
jsou po straně epištolní dvě podobná sedadla, ale sloupek mezi
nimi jest štíhlejší, nese trojlisty hrotité, a celek přepjat obloukem
lomeným. K sedadlům těm zajisté vzor vzat byl z choru
chrámu sázavského, kde již za opata Silvestra „zdi se sloupky
a výklenky" byly provedeny.

S opatským chrámem na Sázavě příbuzný jsou stejno-
lodní gothické stavby kostela sv. Bartoloměje v Kolíně,
sv. Jakuba v Kutné Hoře a Panny Marie na Náměti

248 TJmělecká éinnosť mnichů sázavských.

tamže. I podobá se k pravdě, že při budováni cbrámů těcli
spolupůsobili umělci z kláštera sázavského. Bobužel zničením
archivu tamního všechny paměti o znamenitém kulturním pů-
sobení mnichů sázavských za své vzaly; jen kameny zacho-
valých svatyň ještě mluví. Však i tu, kolik asi budov od umělců
sázavských vytvořených na velikou škodu českého uměni bylo
zničeno, kolik ornamentů až do nejmenších podrobností přesně
a jemně provedených nepřízní času zahynulo, když nyní v od-
lehlých a těžko přístupných dědinách malebného Posázaví ta-
kové poklady umělecké se nalézají! i)

Pozdrželi jsme se poněkud při výtvarných, uměleckých
dílech školy sázavské, při starobylých svatyních vůkol kláštera
sv. Prokopa. Ale bylo to naší povinností, abychom odpověď
dali k otázce, jak a k čemu užívali mnichové statků zádušních,
a zda zboží pozemské nebylo jim na zkázu duchovního života
a s újmou těch, kdož je byli darovali. Při tom na den vyšly
zásluhy řeholních bratří sázavských o pravé, ušlech-
tilé vzdělání národa českoslovanského. Po vývodech
svrchu činěných nebude více v pochybnosti, že statky kláštera
nesly znamenité úroky zejména věřícímu lidu, jeho křesťanské
osvětě, jeho cti před ostatními národy.

Hlava devátá.

Polu'oiiia kláštera válkami husitskými.

Když z počátku válek husitských zavolali odbojní Pra-
žané bratrstvo táborské na pomoc proti králi Sigmundovi,
pospíchaly vojenské davy z Tábora ku Praze, vedeny jsouce
Janem Zižkou a třemi jinými hejtmany. U Poříčí nad Sázavou
v cestu jim vkročila hotovost asi 10000 jízdného lidu, kterou
byl vypravil král z Kutné Hory, aby berouc se podle klá-
štera sv. Prokopa, zamezila Táborům přístup ke hlavnímu
městu. Však hned druhého dne potom (20. května roku 1420)

^) Srvn. spisy Branišovy: O působeni kláštera sázavského; Dějiny u-
jnění středověkého v Čechách, I. ; Jak píši historii českého umění.

. Války husitské. 249

spatřili mnichové vraceti se jezdce královské s nepořízenou,
ani po krátkém boji propustili ty, jež bylo jim zadržeti. *)

Množící se neúspěcliy vojska Sigmundova poimuly bene-
diktiny sázavské, aby v čas pamatovali na ockranu aspoň
nejvzácnějších věcí svého kostela. Za tou příčinou jednal opat
jejich s panem Francem z Rožmitálu, horním hofmistrem na
Horách Kutných, zdali by k věrné ruce své přijal poklad
kláštera sv. Prokopa : a když pan Franc i manželka jeho Machna
pod svou ctí a věrou slibovali pilnou ochranu a spravedlivé
vrácení řečených věcí, odvezeny jsou některé kalichy, mon-
strance, knihy, kostelní ozdoby, privileje, klenoty
a jiné vzácnější předměty ze Sázavy do Kutné Hory. 2)
Město to jmíno bylo tenkráte baštou katolictví ve východních
stranách země české a hofmistr Franc z Eožmitálu, který na
podzim r. 1419 opověděl nepřátelství své městům pražským,^}
pokládán od mnichů za spolehlivého strážce jmění církevního.

Ale stalo se jinak. Pražané učinivše ve spolku s Tábory
na jaře r. 1421 veliké tažení do východních Cech, dobyli dne
17. dabna města českého Brodu, uvázali se o tři dni později
v královské město Kouřim, jež dobrovo'ně se jim poddalo, vy-
pálili cistercijský klášter v blízké SkaKci a vešli dne 22, dubna
do města Kolína, kdež bez boje otevřeli jim brány. Týž čas
vzdávala se vítězům po poslích dvě sousední města královská:
Nymburk a Čáslav, jakož i tvrz v Klučově u českého Brodu.
Mocni měšťané kutnohorští vypravili se sice do boje ke Ko-
línu, ale spatřivše tam přesilu nepřátel, učinili s nimi smlouvu
a pustili je dne 25. dubna do města. Na doslech o tom opu-
stila královská posádka klášter opatovický, a Táboři vypálili
jej, tak jako klášter sedlecký u Kutné Hory. Yojsko Pražanů
vydavři se z Hory do okolí čáslavského, opanovalo dům ně-
meckých rytířů v Drobovicích a benediktinský klášter ve Vi-

^) Tomkův Dějepis města Prahy; IV. str. 56 n.

2) List sněmovních otců basilejských ze dne 10. srpna r. 1433: „Non-
nullos calices. monstrantias, libros, ornamenta ecclesiastica, privilegia, cleno-
dia, res et alia bona ad dictum monasterinm spectantia dilecto ecclesiae filio
Francisco de Eosental, quondam magistro cm'iae in Montihus Cutnis et
Machnae eius nxori . . . pro timore Viclefistarum ac suorum complicum . . .
causa fidelis custodiae tradidissent, realiter et penes ipsos coniuges repo-
suissent."

3; Palackého Archiv český ; IV. str. 377.

250 Vypuzení mnichů z kláštera sv. Prokopa.

lemově. Téhož pak asi času dostal se v moc Pražain
klášter sv. Prokopa na Sázavě, i) O spálení chrámu ta
mějšího nebo budov mnišských není nikde zmínky; jediné t
potvrzeno jest písemným svědectvím, že mnichové z klášter
svého byli násilně vypuzeni a vyhnáni. ^)

Když po skončené výpravě do východních Cech koná
se stavovský sněm v Čáslavi (v červnu r. 1421), a při tou
podniknuta volba dvaceti vladařů k řízeni věcí zemskýcl
předním členem vladařstva ze stavu městského obrán jest pai
horní hofmistr Franc z Rožmitálu, ^) soukromý opatrovník po
kladu sázavského.

Pražané vzavše klášter sv. Prokopa, ujali se hned tak
panství nad statky k němu náležitými. Y držení obe
pražských připomíná se r. 1421 klášterní dvůr v Chotouchov^
za Zásmuky, městečko Mnichovice a několik vsi vůkol.*) Z toh
darovány jsou Mnichovice panu Vilému Kostkovi z Po
s tupíc, přednímu rádci vladaře zemského Sigmunda Kory
butova. ^)

Spojencem Pražanů hned od počátku války byl moravsk;
pán Sezima z Kunštatu na Jevišovicích. Bratr jeh
pan Boček z Kunštatu jinak z Jevišovic přidružil se k Tá
borům. Za odměnu věrných služeb, jež prokazovali straně hu
sitské, dostala se jim v držení větší částka klášterního
zboží sázavského. I usedli ještě za války u sv. Prokops
vzdělavše sobě pevné obydlí pod klášterem. První doklad;
k tomu máme z r. 1427, kdy „pan Sezima z Jevišovic, se
děním u sv. Prokopa," přiveden jest za svědka na listině
kterou Benigna ze Svojšic zapsala muži svému Mikulášovi z
Zásmuk a dětem svým zboží po otci zděděné, to jest tvrz V(
Svojšicích s příslušenstvím.^) Téhož léta dne 17. července dal

1) List kněze Prokopa Holého z konce měsíce dubna r. 1421; v Pala
ckého Archivu českém; III. str. 300 n.

2) List sněmovních otců basilejských ze dne 10. srpna r. 1433: „i
praedictorum abbatis et conventus ac monasterii (sancti Procopii), a quo di
dum per dictos Viclefistas violenter expulsi íuerunt et eiecti."

3) Palackého Archiv český; III. str. 228.

*) Tomkův Dějepis města Prahy; IV. str. 174

5) List pánů Pražanů z r. 1422, v Palackého Archivu českém; VI. sti
408 n.

^) Palackého Archiv český; m. str. 498.

Syětští páni kláštera sv. Prokopa. 251

oba bratří, Sezima a Boček, jako nedílní páni kostela sv. Pro-
kopa na Sázavě, „mlýniště pusté pod Samopšemi k usta-
vení mlýnu na tři kola pod úrok dvě kopy grošů platu . . .
a šestero kůr . . . opatrnému Vaňkovi, mlynáři z Podrataj, s tím
vším právem, co jest příslušelo od starodávna k tomu mlýnu,"
a na potvrzení listu tomu svědčícího i) dožádali se pečetí slo-
vutných panoší Jana ze Střimelic, Jana ze Sloupna a Petra ze
Mstišovic.

Před 1433 vrátili se mnichové s opatem svým Mi-
chalem do kláštera sázavského. Páni z Kunštatu^) přáli
jim tam pobytu, kterýž ovšem pro nedostatek důchodů nebyl
bez velikých obtíží. Hodlajíce zpět získati poklad kostelní,
pokud uložen byl u bývalého horního hofmistra France z B,ož-
mitálu, zprvu nadarmo o to bratří pracovali. Opatrovník po-
kladu prodal již mnohé vzácné kusy a peněz za ně stržených
užil ke svému obohacení. Když tedy nevěrnost jeho byla pa-
trná, utekl se opat Michal o pomoc ke sněmu basilejskému,
za to prose, aby vážností toho sboru pohnut byl uchvatitel
k přiměřené náhradě. Otcové na sněmu shromážděni vyhověli
žádosti takové a listem ze dne 10. srpna r. 1433 ukládali opatu
břevnovskému Heřmanovi, aby vyslechna sporné strany i svědky
od nich přiváděné, nález učinil a vinníka pokutami církevními
přiměl k plněni povinnosti.^) Yšak teprv o, několik let později
nahradili manželé Francovi škodu svévolným prodejem klenotů
klášteru způsobenou.

Opat Michal pokoušel se zastávati úřad svůj tak, jako za
let pokojných činili to jeho předchůdci. Když zemřel hosti-
vařský farář Alexius, podal k osiřelému chrámu tamějšímu
kněze Jana z Lestkova, střídníka kostela sv. Apollináře
v Praze, kterého v nové hodnosti potvrdili sice vikáři arcibi-
skupského úřadu, přebývající v Žitavě, dne 30. března r. 1431,
ale ke skutečnému dojití fary pomocní mu býti nemohli, „ježto

^) List ten ze dne 17, července r. 1427 viz v Dodatku.

^) Eoku 1433 připomíná se již jen „pan Sazema Jevišovský z Kunštatu
seděním na klášteře u sv. Prokopa." Palackého ArcMv český; III. str. 506.

3) List sněmovních otců basilejskýcli ze dne 10. srpna r. 1433. Slova:
„in praedictorum abbatis et conventus ac monasterii (sancti Procopii), a quo
dudum per dictos Viclefistas violenter expulsi fuertint et eiecti" jsou nám
důkazem, že r. 1433 přebývali již zase mniši v klášteře.

252 Statky klášterní zapsány od krále.

nebylo na ten čas bezpečného přístupu ke kostelu v Hosti-
vaři." Ustanoven tudíž jenom pro jméno farář v Broumově
za úvodce Janova, i)

Pan Sezima z Kunštatu účastnil se po straně Táborů
bitvy u Lipan dne 30. května r. 1434. Potom již zaniká jméno
jeho v pamětech, historických. Na Sázavě seděl r. 1435 pan
Jan Zajimač z Kunštatu, syn z bratra Sezimova Jindřicha
příjmím Zajimače, jakož víme z listu téhož Jana, „daného
v klášteře sv. Prokopa v sobotu den sv. Lamberta (17. září)
r. 1435," kterým^) postupoval sirotčí zboží jevišovické na Mo-
ravě ujci svému panu Janovi Janko vskému z Ylašimi. Když
po úmluvách jihlavských připuštěn byl král Sigmund r. 1436
k panovnické stolici v Cechách, staral se o to pan Jan Zajimač,
aby mu zápisem královským pojištěno bylo zboží klá-
štera sv. Prokopa v té summě, zač zásluhy strýců jeho o ně
mohly býti ceněny. I zapsány jsou mu ve 1409 kopách grošů
tyto statky kláštera sázavského: čtyry krčmy pod klášte-
rem (=: v Budách), městečko Sázava, vsi Bělokozly, Oeřenice,
Mstišovice, Ohoratice, Blatce, Dojetřice, Samechov, Křivolaje,
Píseč, Pyskocely, Eovná, měst. Skalice (hor stříbrných), Chlum,
Kozly, Byřice, St. Hůra, VlkanČice, Drletín, Kruty horní a dolní,
Přestavlky, Březinka, Teplá, Újezdec, Lazce, Radvanice, Pod-
hradice, Mrchojedy, Přívlaky, Samopše, Skryje, Bylina, Dou-
bravičany, Skramníky, Nesměn, Machotín, dvůr poplužní ve
Yestci.2) Jiným listem císaře Sigmunda zapsána jest panu Janu
Zajímačovi ves Hostivař téhož kláštera v 500 kopách grošů.^)
Tím způsobem nebyly sic statky pro klášter ztraceny, ale že
opat s bratřími v chudobě strádal, neukazovala se naděje, aby
summu zapsanou tak snadno mohli položiti a v další skutečné
držení jich se uvázati.

Na jaře r. 1437 konala se hlučná slavnost v panském
obydlí pod klášterem sv. Prokopa. Zápisní držitel panství sá-
zavského oženil se s f ani Evkou, vdovou po bývalém purkrabí

1) Emler: Libri confirmationum ; VIII. — X. str. 168.

2) List ten počíná se slovy: „Já Jan z Kunštatu atd. seděním u sv.
Prokopa" a konci: „Datum in claustro sancti Procopii sabato dle Lambeřti
anno 1435."

2) List císaře Sigmunda asi z r 1436, jak registrován jest v c. k. taj-
ném archivu ve Vídni lib. XII. Sigismundi, fol. 29.
*) Tamžej fol. 86.

Zápisní držitelé zboží sázavského. 253

karlšteinském Zdeslavu Tluksovi z Buřenic (f dne 20. července
r. 1433), a nevěsta i s výbavou vezena jest v den sv. Jiří do
malebného sídla nového chotě svého pana Jana Zajimače z Knn-
štatu na klášteře sázavském, i)

Z ostatního zboží klášterního držel dvůr u Skram-
níků zeman Olfart (Volf ar t) z Radimi (u Plaňan). Císař
Sigmnnd vydal mu zápis na něj v Praze dne 19. prosince r.
14362). Pq panu Vilému Kostkovi z Postupic (f dne 9. listo-
padu r. 1436) užíval klášterního městečka Mnichovic Mikuláš
Trčka z Lípy na Lipnici, získav k tomu zápisný list císaře
Sigmunda ještě r. 1436.^) Synu Vilémovu panu Bohuši Kost-
kovi z Postupic zapsal císař Lesnici a Oclivy také kláštera
sv. Prokopa.*) Podobně zapsány jsou do výplaty Pučery, ves
i dvůr zemanu Zachařovi z Benec,^) Chotouchov ves po-
věstnému hejtmanu táborskému knězi Bedřichovi ze Stráž-
nice,^) částka vsi Hostivaře Janu Rakovnickému."^) O ně-
kterých jiných všech kláštera sázavského jakožto zboží zá-
pisném děje se zmínka teprv později v listinách mladšího data.

K výživě mnichů zbyl trvám jediné statek zbýšovský
o pateru vsí a několika usedlostech vůkol. Probošt zbýšovský
Michal, kterého opatem sobě zvolili, dovedl asi uhájiti ho, těše
se přízni sousedních pánů z Chlumu a Košumberka. Nepřestáv
také usilovati o náhradu za věci panu Francovi z Eožmitálu
svěřené, dočkal se toho Michal, že nevěrný opatrovník pokladu
sázavského odkázal klášteru r. 1444 dvacet kop ročního
platu ze vsi Mezholezů a r. 1445 deset kop úroků ze

1) Kronika Bartoška z Drahonic k r. 1437: „Eodem anno in festo
sancti Georgii domina Ewka, relicta domini Zdeslai Tluxe de Burzenicz, tra-
dita est in nxorem legitimam domino Henrico dieto Zagimacz de Gewissowicz
qui tunc tenuit et possedit monasterium s. Procopii et ibidem cum rébus
suis eidem deducta est." Prameny d. č. V. str. 620. Ve jménu ženicliově kro-
nikář patrně se omýlil.

2) Palackého Archiv český; I. str. 505.
^) Palackého Archiv český; I. str. 531.

*) List císaře Sigmunda asi z r. 1436, jak registrován jest v c. k. taj-
ném archivu ve Vídni lib. XII. Sigismundi, fol. 29.

^) Palackého Archiv český; n. str. 191.

^) Palackého Archiv český; I. str. 528

'^) List císaře Sigmunda asi z r. 1437, registrovaný v c. k. tajném ar-
chivu ve Vídni lib. XH. Sigismundi, fol. 86.

254: Příznivci a škůdcové mnichů.

Starého Kolín a. i) Přes to nelze dosti litovati škody, jaká
způsobena byla ztrátou knih., privilegií a klenotů klášterních,
jež řečený Franc za války rozkramaříl.

Ocliráncem mnicliů v době přetěžké jmenovati jest pana
Aleše Holického ze Šternberka, nejvyššího komorníka království
českého, který panstvím svým sousedil klášteru sv. Prokopa
ze strany jižní. Jakož vynikající státník ten mírně protivy
poKtických a náboženských stran v zemi, mnoho přičinil k za-
stavení záští vlast hubících, tak i mnichům vlasteneckého mo-
nastýru na Sázavě dovedl vyjednati pokoje od jinověrců vůkol.
Když zemřel dne 18. března r. 1465, pochován jest v klášteře
sv. Prokopa přísluhou opata Václava. Náhrobek páně Alešův
ochraňoval se tam do r. 1746.2)

Za krále Jiřího z Poděbrad (r. 1458 — 1471) vzešly nové
útisky mnichům u sv. Prokopa. Pan Slavata z Chlumu a
Košumberka nastoupiv na úřad hofmistra dvoru královského
r. 1463, vyžádal si hned odměnu za službu, to jest užívání
statku zbýšovského, jenž od kláštera posud nikomu nebyl
zapsán, ač s hradem Chlumem pěkně sousedil. Listem krále
Jiřího ze dne 3. září r. 1463 stal se pan Slavata zápisným
pánem zboží zbýšovského s kostelním podacím tamže a vším
příslušenstvím, vsí Táborovou Lhotou, Cejkovicemii, Pro-
boštovou Lhotou, Opatovicemi, Damí rovem (z částky),
Petro víc emi (z částky) a Komárovém (z částky); a dědi-
cové jeho neměli jinak než po výplatě 600 kop grošů postou-
piti statku toho králi nebo klášteru. 3) Ujmy klášteru tím způ-
sobené netřeba doličovati.

Mluví-li se tu i tam, že mnichové sázavští po rozebrání
statků živi byli především z důchodů farních, spočívá výrok ta-
kový na nedokonalé znalosti dějin. Farním kostelem ke klášteru sv.
Prokopa přivtěleným býval do r. 1421 chrám sv. Martina
v městečku Sázavě. Při něm však hned potom zřízena du-
chovní správa pod obojí. A tu zakazovalo se mnichům, aby
kněžim u far nepřekáželi, mrtvých nepochovávali a osadním

') Blahověst, 1888; str. 392 n., kdež ukázáno jest na Pamětní knihu
města Kolina; str. 12.

2) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 40.

^) List krále Jiřího ze dne 3. září r. 1463, v Kalouskově Archivu če-
ském; rS. str. 320 n.

Opati: Václav, Jan m., Linhart. 255

lidem svátostmi nepřisluliovali. Nescházel ovšem ani vůkol
kláštera některý počet obyvatelů, kteří přidrželi se starého
řádu cirkevnilio, ti pak pomíjejíce famích. kostelů, v ducho-
vních potřebách svých utíkali se vždy k řeholníkům ; ale vý-
těžek z toho byl dosti nepatrný. Aby růsti mohl počet katolíků,
obdržel r. 1470 opat Yáclav plnou moc od administrátora
diecóse pražské pana Hanuše ž Kolovrat, probošta u sv.
Yita, rozřešovati utrakvisty a uváděti je v lůno
církve.^)

Po Václavovi ujal se řízení kláštera Jan, v řadě opatů
toho jména, pokud víme, III. Jeho přičiněním se stalo, že mohly
některé drobné dílce statků klášterních, dvorce a platy, zpět
získány býti na prospěch služeb božích a k vychováni bratří.
Také odkazem dostalo se klášteru peněžité pomoci. Václav
rychtář a syn jeho Prokop odkázali ke sv. Prokopu na
Sázavě 9 kop grošů ročního platu ze vsi Mančic (u Zásmuk),
za něž pro uvarování se sporu vzal klášter jednou pro vždy
10 kop grošů r. 1488.2) Qpat Jan prodal r. 1487 dvůr v Py-
sk ocelích jakémusi Maříkovi a manželce jeho. V listině
k trhu tomu se odnášející přiveden jest vedle opata i sakristán
Václav a probošt Hippolyt.^)

Za opata Linharta^) vyšel ze zápisu klášterní dvůr
ve Skramnících. Pan Slavata z Chlumu a Košmberka na
Černém Kostelci předešel mnichy a vyžádal si r. 1496 při králi
Vladislavovi 11., aby zapsán mu byl řečený dvůr do života a
dědicům jeho do výplaty. 5) R. 1500 povoleno od krále panu
Prokopu Zajímačovi z Kunštatu na klášteře sv. Prokopa zasta-
viti částku zápisného zboží tamějšího.^) O rok později dostalo
se královského svolení panu Jindřichovi z Hradce, nej-
vyššímu komorníku království českého, aby vyplatil že zápisu

^) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 40.

2) Blakověst, 1888; str. 392, kdež ukázáno na knihu městskou kou-
řimskou; str. 43.

2) Bienenberg : Sazawa oder s. Prokop ; str. 40.

*) Bienenberg klade počátek opatství jeho k r. 1488 a praví, že téhož
léta účastnil se Linhart volby opata vilémovského. Sazawa oder s. Prokop ;
str. 41.

5) List krále Vladislava II. ze dne 17. května r. 1496, v Kalouskově
Archivu českém; X. str. 404 n.

^) List krále Vladislava 11. ze dne 11. ledna r. 1500, v Palackého Ar-
chivu českém; VI. str. 583.

256 Opati: Václav, Jan m., Linhart.

Uherce, ves kláštera sázavského, a držel ji i „s dědici svými
mužského pohlaví, nejsa z ni od nás (krále Vladislava TI.) ani
od budoucích našich králův českých ani od jiného žádného bez
své vůle splacován, leč od opata a konventu kláštera nadepsa-
ného."^) Pronesli jsme již svrchu mínění, že Uherce byly nej-
spíše věnem proboštství dřevíčského za Slaným.

Opat Jan IV. dočkal se velikého úpadku pana Ludvíka
Zajímače, zápisného držitele panství sázavského, jemuž pro
nehospodárnost téměř všechno jmění ušlo. Jádro statků klá-
šterních roztříštěno jest na tré. R. 1528 vládli mu ze-
jména: pan Jaroslav ze Šellenberka na Komorním Hrádku, pan
Michal Slavata z Chlumu na Černém Kostelci a vladyka Prokop
Trmal z Tožic na Skalici (hor stříbrných). S nevýhodou pro
mnichy bylo, že rody tak mocné uvazovaly se ve starobylé
záduší kláštera. Jinak při rozdílu viry nekynula přízeň nebo
podpora ani od méně mocných ani od nejmocnějších. Ba i klá-
šterní stavení počítali zápisní páni (Zajímačové, Slavatové) ke
svému majetku, a opat povinen byl z něho ročním platem
23 grošů; jen občas velikomyslně od toho upouštěno. 2)

Nástupce Janova příjmím Josefa potvrzoval ke správě
kláštera pan Arnošt ze Sleinic r. 1535, tehdáž po druhé admi-
nistrátor uprázdněného arcibiskupství.^) Dobrou naději dávali
sobě mnichové, že vráceny budou ke klášteru aspoň některé
statky, když r. 1547 jal se král Ferdinand I. konfiskací tre-
stati pány súčastněné ve stavovském odporu proti němu. Z nich
přední pan Diviš Slavata z Chlumu postoupiti musil králi
panství černokostelecké, i což s tím spojeno bylo, zápisné zboží
kláštera sv. Prokopa a hradu Tehova. Tak dostala se ke ko-
moře královské částka duchovních statků: městečko Sázava
s podacím kostelním, Pyskocely, Vlkančice, Radvanice, Pří-
vlaky, Bunín, Voděrady, Budy pod klášterem, (Mostice)." I ne-
meškaK správcové osiřelého kostela sv. Víta v Praze, admini-
strátor a členové metropolitní kapitoly, dožadovati se toho
u krále, aby za příhodné chvíle pamatováno bylo na zvelebení

1) List krále Vladislava n. ze dne 6. dubna r. 1501, v Kalouskově
Archivu českém j X. str. 413 n.

2) Desky zemské; kvatern 2. H. 8.

3) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop: str. 41.

*) Tieftrunk : Odpor stavů českýcb proti Ferdinandovi I. ; str. 293. Msto
Mostice čteme jinde Mstišovice. Památky archaeologické ; X. si. 458.

Klášter břevnovský ujímá se Sázavy. 257

kláštera sv. Prokopa. R. 1547 blaho přejíce panovníkovi, že
povedlo se mu ukrotiti v zemi stavy odpořiló, psali mu mimo
jiné: Statky ke sv. Prokopu náležité, které ještě nejsou v dě-
dictví prodány, i s Kostelcem nad černými lesy, prosíme, aby
klášteru sázavskému potomně navráceny byly.^) Bohužel ne-
došel přímluvný hlas ten vyslyšení.

Nepatrné důchody byly toho příčinou, že počet bratří
řeholních zůstával velice zúžen, a pro nedostatek jich ocitoval
se klášter nejednou na pokrají zániku. 2) Y tísni takové vy-
pomáhaly ostatní kláštery benediktinů, jenže pomoc od nich
poskytovaná bývala chatrné jakosti. Asi r. 1550 posláno jest
na Sázavu několik bratří z kláštera břevnovského. Dne 15. června
roku 1551 dopisoval probošt břevnovský Jan z Chotova opatu
svému Matějovi v Broumově, jenž zastával úřad visitátora be-
nediktinského řádu v Cechách, že by s prospěchem bylo klá-
štera sv. Prokopa, kdyby správce tamější Josef zřízen byl za
řádného opata* ^) Zdali k tomu došlo, pověděti neumíme. Ná-
stupcem Josefovým připomíná se kněz Matěj Kožka z Ry-
narce, člověk stavu rytířského, veselý a šprýmovný, který
k žádosti pana Viléma z Rožmberka opustil roku 1559 klášter
sázavský a přestoupil do řádu augustiniánův; i učiněn jest pro-
boštem kláštera v Borovanech. ^) Někteří spisovatelé jmenují
potom opata sázavského Petra II., dodávajíce o něm, že byl
ředitelem kláštera příkladným, a zemřel v pokročilém veku
r. 1560.^) Také následující opat Václav 11. vedl si z počátku
dosti rozšafně. Ale oseděv v úřadě, vykračoval z mezí sluš-
nosti. Když žaloby na něj vznášené se množily, napomínal jej
arcibiskup pražský Antonín z Mohelnice (r. 1661 — 1580), aby
pamětliv byl své hodnosti a stavu. Konečně pro tvrdošíjnost
odňal mu r. 1565 správu kláštera. 6) Visitátor řádu, opat břev-

1) Pěšina: Phosphorus septicornis ; str. 316.

2) Ziegelbauer : Epitome hist. monast. brzevnoviensis ; str. 202: „Circa
a. 1550 boc monasterÍTiin (s. Prokopli) iniuria temporum et bellorum proxime
ab extrema rniua abfuit."

2) List probošta Jana z Chotova v arcbivn kláštera břevnovského : „Mo-
nasterium s. Procopii promine presbytero Josepho est provisum, si a Vestra
reverendissima Dominatione installatus esset, id mihi . . . pergratum foret."

*) Tadra: Borovany, klášter kanovníků řehole sv. Augustina; v Blaho-
věstu, 1890; str. 87.

5) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 41.

6) Borový: Martin Medek, arcibiskup pražský; str. 158.
Bx.lKrásl: Sv. Prokop. 17

258 Opati: Adam Polydor a Martin Gallus.

novský Jan z Choťova zřídil Sázavským jiného opata, Adama
Polydora (r. 1565 — 1568), mnicha broumovského. Za ordina-
riátní potvrzeni jeho požádal pak listem ze dne 4. prosince
r. 1665. ^) Opatu Adamovi svědči pamětí klášterní, že důstojným
chováním napravil pohoršení, jež předchůdce jeho byl způ-
sobil. Pohříchu zemřel již dne 30. dubna r. 1568. ^) Na podzim
r. 1569 přikročil visitátor řádu k volbě nového opata k sv.
Prokopu. Shromáždiv mnichy své v klášteře broumovském,
obral z nich Martina Gralla (Kohouta) za nástupce Polydo-
rova. O volbě té podána jest zpráva arcibiskupskému úřadu
v Praze dne 16. října r. 1569, zároveň s prosbou, aby nový
opat v hodnosti byl potvrzen. ^) Než Martin Gallus (r. 1569 — 1585J
nerovnal se předchůdci svému v ušlechtilosti mravův, ba za-
vdával podnět k Častějším stížnostem. Arcibiskup Antonín musil
slyšeti, že opat Martin jest muž světského smýšlení, jenž ani
rouchem řeholním se nepřiodívá ani tonsury pílen není. ^)
Vážné domluvy způsobily v tom nápravu, tak že Martin se-
trvati mohl v úřadě svém až do smrti (f dne 19. června
r.l585). Po té zvolen byl Ondřej z Tomáškovic(r. 1585-1597)
představeným bratří v klášteře sázavském.

Onu částku klášterních statků, za niž přimlouváno se
r. 1547. u krále Ferdinanda I., aby navrátil ji ke sv. Prokopu,
postoupil syn jeho císař Maximilián 11. panu Ferdinandovi
Švihovskému z Risenberka r. 1569. ^) Ten přijímaje statek,
musil reversem se zavázati, že odváděti bude ke klášteru platy.

1) List ojjata Jana z Chotova ze dne 4. prosince r. 1565, v Dodatku.

2) Nekrologium břeynoviense.

3) List opata Jana z Chotova ze dne 16. října r. 1569, v Dodatku.

*) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 42. Týž spisovatel dokládá,
že při volbě Martina Galia nadešly takové nesprávnosti, že arcibiskup ne-
moM jinak než odříci jí svého schválení; načež prý hned r. 1569 zřízen jest
mnichům sázavským opat jiný, Jan příjmím Berdan, který řídil klášter až
do r. 1597. Z původních listin, jež před rukama máme, na jevo jde, že Martin
Gallus setrval v opatství až do smrti. E. 1573 žaloval na něj u pana arci-
biskupa krčmář Václav Knotek ve příčině jakéhosi' dluhu, a opat hájil se
listem ze Sázavy poslaným dne 30. června t. r. V rukopisné knize kláštera
břevnovského z r. 1556 poznamenáno pak úmrtí Martinovo takto : „Anno 1585
dle 19. Junii mortuus est dominus Martinus Gallus, abbas ad s. Procopium,
cui sucessit Andreas de Thomascowicz a Sua gratia domino Martino abbate
monasterii braunensis impositus."

5) Srvn. List císaře Rudolfa n. ze dne 24. května r. 1591, v publikaci
„Sněmy zemské;" Vil. str. 572.

Spor Ferdinanda Svihovského s opatem Ondřejem. 259

jež prve komora královská dávala na vychování opata
a bratří u sv. Prokopa. Celkem pak smluveno, že opat přijme
od neko ročně 26 kop grošův, to jest 13 kop o sv. Jiří a to-
likéž o sv. Havle, 13 sudů piva z panského pivovaru a 40 sáhů
dřiví. 1) Ale s platy činíval pan Ferdinand průtahy nesnesitelné.
Opat Martin Galiu s chtěl r. 1584 žalovati na něj u císaře, že
povinných platů v čas neodvedl. Na odvrácení toho utekl se
Švihovský k děkanovi kostela sv. Yíta panu Petrovi z Lindy,
prose za přímluvu u opata, aby posečkal mu aspoň do sv.
Havla nejprv příštího, že hotov jest buď vše neb aspoň částku
dluhu splatiti. Dvůr, jejž od kláštera v zástavu dostal, byl
prý všecek zpuštěný, tak že pan Svihovský velikým nákladem
téměř znovu jej stavěti musil. 2)

Také s nástupcem Martinovým míval pan Ferdinand
Svihovský nedobrou vůli, ba zjevné nepřátelství. Roku 1587
žaloval na něj opat panu arcibiskupovi, že nedává platů ke
klášteru náležitých, nechce opraviti střech na kaplích a am-
bitech, odvádí a sobě přivlastňuje vodu ze studánek do fary
(opatského příbytku) tekoucí, že dal vylámati cihly, skla, olo-
věné pruty a dvoje železné dvéře z pobořeného kláštera, že
dopouští faráři svému v Sázavě, aby zlehčoval řády katolické
církve, a jiné více. Když arcibiskup Martin Medek oznámil
obsah stížného spisu panu Svihovskému, došla odpověď, jež
odkrývá nám trudný stav tehdejší kláštera sv. Prokopa.
Pan Ferdinand znal se téměř ke všemu, co opat byl přednesl ;
při tom však pouštěje uzdu stranické jízlivosti (byltě pan Fer-
dinand utrakvistou), zastával jednání své zvláštními důvody.
Platy prý ke klášteru dával a dává, toliko něco málo „za
jistými příčinami" sobě zůstavuje; střech opraviti nechce, ježto
není povinen a tesařství se neučil ; voda ze studánek náleží
k zámku jeho; z pobořeného kláštera odnáší věci, aby zloději
se jich nezmocnili; o kališnickém faráři v Sázavě vysvědčuje,
že „pořádky církevní, ceremonie, posty a svátkův svěcení lépe.
nežli pan opat zachovává." V další pak odpovědi viní opata
z opilství, klevet, různic, vzdoru a nevděku, že maje od zámku
některé kusy dědin, rybníčky a štěpnici, z dobré vůle pana
Svihovského sobě propůjčeny, ještě žalovati na něj se opovážil.

1) Blahověst, 1888; str. 393.

2) List pana Ferdinanda Šyihovského k Petrovi z Lindy ze dne 9. září
1*. 1584, v arcibiskupském archivu v Praze.

260 Přenesení sv. Prokopa ze Sázavy do Prahy.

Na konec oznamuje pan Ferdinand, že při právě světském toho'
vyhledá, aby opatovi panské pozemky byly odňaty, i) O dalším,
průběhu neblahých sporů mezi zápisným pánem kláštera sv. Pro-
kopa a opatem Ondřejem z Tomáškovic nedostává se zpráv.

E-. 1588 zbaven jest klášter nejznamenitějšího pokladu svého,,
tělesných ostatků světce, který monastýr zakládal a po kano-
nisaci, jež dala se r. 1204, až do válek husitských vroucně
ctěn byl ode všech Cechů, i shromažďoval zástupy zbožnéha
lidu při hrobě svém v opatském kostele Panny Marie a sv-
Jana Křtitele na Sázavě. Uvedeme stručně, kterak došlo k pře-
nesení těla jeho do Prahy. Arcikněžna Alžběta, vdova po králi
francouzském Karlu IX. (f r. 1574), meškajíc při dvoře bratra
svého císaře Rudolfa 11., ujala se ohněm zpustošeného chrámu:
Všech svatých na hradě pražském (pohořeltě r. 1541) a dala.
r. 1580 přestavěti jej velmi nákladně. 2) Aby pak zveleben byl
obnovený kostel a poklady svými rovnati se mohl sousednímu,
velechrámu sv. Víta a basilice sv. Jiří, pomyslila na to zbožná
paní zjednati mu ostatky jednoho ze slavných sv. patronů,
českých, "{ehož hrob příčinou náboženských převratů v zemi
hrubě osiřel. ^) Za přímluvou císaře Rudolfa II. projevil arci-
biskup Martin Medek ochotu vyzdvihnouti tělo sv. Prokopa,
a do Prahy je přenésti, kdež by dobří Cechové spíše měli příležitost
sv. dědice zemského uctívati a jemu vděčnost svou za minulá do-
brodiní horlivě osvědčovati. R. 1588 odkryt byl tedy posvátný
hrob a ostatky sv. Prokopa přeneseny jsou do Prahy.
Dalo se to slavným průvodem v neděli šestou po veliko-
noci dne 29. května. Arcibiskup Martin přijal vzácný klenot,
v hlučném processí, jehož účastnili se kanovníci chrámu sv.-
Víta, nesouce posvátné ostatky; za nimi kráčel císař Rudolf II.
s četným komonstvem a mimo to veliké množství duchovenstva,
i panstva, jakož i zástupy věřícího lidu. Tělo světcovo uloženo
v novém hrobě uprostřed kněžského choru kostela Všech svatých,
na hradě pražském. Nad ním pak vzdělána jest archa malo-
vaná. ^} Od té doby nově množila se úcta a sláva sv. Pro^
kopa po veškeré zemi české.

1) List pana Ferdinanda Švihovského k arcibiskupu Martinovi ze dn&
17. srpna r. 1587, v Dodatku.

2) Srvn. Nápis v kostele Všech svatých na hradě Pražském asi z roku.
1598, v Dodatku.

^) Paměti Mikuláše Dačického z Heslová, ve vydání Rezkově ; I. str. 175

^} Beckovského Poselkyně starých příběhů českých, ve vydání Rezkově ;

n. 1. str. 356 n. Den přeneseni ostatků sv. Prokopa do Prahy udává se různá

Duchovní správa v městečku Sázavě. 261

Po smrti pana Ferdinanda Svihovského vyvadil cisař
Rudolf II. statek kláštera sv. Prokopa, tak že přešel zase ke
komoře české a řízen byl hejtmanem panství poděbrad-
ského. Y letech 1597 — 1603 zastával lířad hejtmanský Jan
starší Habartický z Habartic, jak z listů jeho vidno, mnž
církevně smýšlející a duchovních potřeb lidu velmi dbalý.
Y městečku Sázavě r. 1598 nebylo faráře. Yšak také mnozí
z osadníků tamějších nestáli o řádného kněze, ježto tajně při-
sluhoval jim predikant, který před tím u nich slovo boží
kázal; načež když vrchnost trpěti jej nechtěla, na panství
černokosteleckém přijetí došel. Pan hejtman dopsal tedy
k úřadu arcibiskupskému do Prahy, žádaje za osazení osiřelého
kostela. Arcibiskup Zbyněk Berka z Dube (r. 1592—1606) po-
ručil odepsati mu takto: „Strany faráře v městečku Sázavě,
ke klášteru sv. Prokopa náležející, jinače nesmýšlíme, poněvadž
tam opat na klášteře jest a kaplana snad má, že on to opa-
třiti nepomine, aby ti lidé poddaní J. M. O. v služebnostech
církevních žádného zkrácení netrpěli." Spokojiv se tím, psal
potom pan hejtman Habartický o Sázavě takto : „Lid ač velmi
chudý, však hrubě rozpustilý jest, a nechtí přestati (choditi)
za tím, kterýž se knězem jmenuje, který prve v Sázavě byl
a protože jim pochlebuje, dítkám malým svátostí velebnou
slouží proti boží i Y. Kn. M. zapovědí, lid rozptyluje, a zdr-
žuje se tu někde míli od Sázavy na gruntech J. M. pána
z Smiřic." I žádal hejtman, aby opatovi kaplan byl konfir-
mován, „aby lidem pod obojí způsobou sloužil a jiné řády
křesťanské vykonával; . . . nebo ten lid neposlušný velmi na
svých svědomích hyne." i)

sic, ale jisto jest, že to byla neděle šestá po velikonoci r. 1588, jež připadla
ke dni 29. května. Současnou zprávu máme v listě arcibiskupa Martina Medka
k hejtmanovi oseckého panství ze due 22. května r. 15S8, kdež dí se : „Traus-
lation des heiligen Korpers s. Procopii auf zukiinftigen Sonntag Exaudi zu
verrichten." Srovn. Borový: Martin Medek, arcibiskup pražský; str. 159. Týž
den, 29. května, udává i mladší nápis v kostele Všech . svatých (asi z r. 1598),
jenže při znamenání roku stal se patrný omyl. Písař napsal 1585 místo 1588.
Dne 29. května r. 1585 byla středa prosebných dnů. Balbín a Beckovský při-
vádějí den 28. května r. 1588, mluvíce o neděli, avšak ke dni 28. května r.
1588 připadala sobota před šestou nedělí po velikonoční. Toho dne asi vyšel
průvod se svatým tělem z kláštera sázavského.

^) Sbírka dopisů v arcibiskupském archivu „Emanata 156á — 1599."

260 Přenesení sv. Prokopa ze Sázavy do Prahy.

Na konec oznamuje pan Ferdinand, že při právě světském tolio
vyliledá, aby opatovi panské pozemky byly odňaty, i) O dalším
průběliii neblabýoli sporů mezi zápisným pánem kláštera sv. Pro-
kopa a opatem Ondřejem z Tomáškovic nedostává se zpráv.

R. 1588 zbaven jest klášter nejznamenitějšího pokladu svého,,
tělesných ostatků světce, který monastýr zakládal a po kano-
nisaci, jež dala se r. 1204, až do válek husitských vroucně
ctěn byl ode všech Cechů, i shromažďoval zástupy zbožného-
lidu při hrobě svém v opatském kostele Panny Marie a sv..
Jana Křtitele na Sázavě. Uvedeme stručně, kterak došlo k pře-
nesení těla jeho do Prahy. Arcikněžna Alžběta, vdova po králi
francouzském Karlu IX. (f r, 1574), meškajíc při dvoře bratra
svého císaře Rudolfa II., ujala se ohněm zpustošeného chrámu
Všech svatých na hradě pražském (pohořeltě r. 1541) a dala.
r. 1580 přestavěti jej velmi nákladně. 2) Aby pak zveleben byl
obnovený kostel a poklady, svými rovnati se mohl sousednímu.
velechrámu sv. Yíta a basilice sv. Jiří, pomyslila na to zbožná
paní zjednati mu ostatky jednoho ze slavných sv. patronů:
českých, jehož hrob příčinou náboženských převratů v zemi
hrubě osiřel. ^) Za přímluvou císaře Rudolfa II. projevil arci-
biskup Martin Medek ochotu vyzdvihnouti tělo sv. Prokopa,
a do Prahy je přenésti, kdež by dobří Cechové spíše měli příležitost:
sv. dědice zemského uctívati a jemu vděčnost svou za minulá do-
brodiní horlivě osvědčovati. E.. 1588 odkryt byl tedy posvátný
hrob a ostatky sv. Prokopa přeneseny jsou do Prahy.
Dalo se to slavným průvodem v neděli šestou po veliko-
noci dne 29. května. Arcibiskup Martin přijal vzácný klenot;
v hlučném processí, jehož účastnili se kanovníci chrámu sv..
Víta, nesouce posvátné ostatky; za nimi kráčel císař Rudolf 11.
s četným komonstvem a mimo to veliké množství duchovenstva,
i panstva, jakož i zástupy věřícího lidu. Tělo světcovo uloženo
v novém hrobě uprostřed kněžského choru kostela Všech svatých,
na hradě pražském. Nad ním pak vzdělána jest archa malo-
vaná. ^) Od té doby nově množila se úcta a sláva sv. Pro-
kopa po veškeré zemi české.

^) List pana Ferdinanda Svihovského k arcibiskupu Martinovi ze dne-
17. srpna r. 1587, v Dodatku.

2) Srvn. Nápis v kostele Všech svatých na hradě Pražském asi z roku,
1598, v Dodatku.

3) Paměti Mikuláše Dacického z Heslová, ve vydání Rezkově ; I. str. 175

Duchovní správa v městečku Sázavě. 2G1

Po smrti pana Ferdiiiandp„ Svihovského vyvadil císař
Eudolf II. statek kláštera sv. Prokopa, tak že přešel zase ke
komoře české a řízen byl hejtmanem panství poděbrad-
ského. Vletech 1697 — 1603 zastával úřad hejtmanský Jan
starší Habartický z Habartic, jak z listů jeho vidno, muž
církevně smýšlející a duchovních potřeb lidu velmi dbalý.
V městečku Sázavě r. 1598 nebylo faráře. Však také mnozí
z osadníků tamějších nestáli o řádného kněze, ježto tajně při-
sluhoval jim predikant, který před tím u nich slovo boží
kázal; načež když vrchnost trpěti jej nechtěla, na panství
černokosteleckém přijetí došel. Pan hejtman dopsal tedy
k úřadu arcibiskupskému do Prahy, žádaje za osazení osiřelého
kostela. Arcibiskup Zbyněk Berka z Dube (r. 1592—1606) po-
ručil odepsati mu takto: „Strany faráře v městečku Sázavě,
ke klášteru sv. Prokopa náležející, jinače nesmýšlíme, poněvadž
tam opat na klášteře jest a kaplana snad má, že on to opa-
třiti nepomine, aby ti lidé poddaní J. M. O. v služebnostech
církevních žádného zkráceni netrpěli." Spokojiv se tím, psal
potom pan hejtman Habartický o Sázavě takto : „Lid ač velmi
chudý, však hrubě rozpustilý jest, a nechtí přestati (choditi)
za tím, kterýž se knězem jmenuje, který prve v Sázavě byl
a protože jim pochlebuje, dítkám malým svátostí velebnou
slouží proti boží i V. Kn. M. zapovědí, lid rozptyluje, a zdr-
žuje se tu někde míli od Sázavy na gruntech J. M. pána
z Smiřic." I žádal hejtman, aby opatovi kaplan byl konfir-
mován, „aby lidem pod obojí způsobou sloužil a jiné řády
křesťanské vykonával; . . . nebo ten lid neposlušný velmi na
svých svědomích hyne." i)

sic, ale jisto jest, že to byla neděle šestá po velikonoci r. 1588, jež připadla
ke dni 29. května. Současnou zprávu máme v listě arcibiskupa Martina Medka
k hejtmanovi oseckého panství ze due 22. května r. 15S8, kdež dí se:„Trans-
lation des heiligen Kíjrpers s. Procopii auf zukiinftigen Sonntag Exaudi zu
verrichten." Srovn. Borový: Martin Medek, arcibiskup pražský; str. 159. Týž
den, 29. května, udává i mladší nápis v kostele Všech . svatých (asi z r. 1598),
jenže při znamenání roku stal se patrný omyl. Písař napsal 1585 místo 1588.
Dne 29. května r. 1585 byla středa prosebných dnů. Balbín a Bečko vský při-
vádějí den 28. května r. 1588, mluvíce o neděli, avšak ke dni 28. května r.
1588 připadala sobota před šestou nedělí po velikonoční. Toho dne asi vyšel
průvod se svatým tělem z kláštera sázavského.

^) Sbírka dopisů v arcibiskupském archivu „Emanata 1564 — 1599."

262 Opat Stanislav Thomanides.

Opat Ondřej z Tomáškovic setrval v klášteře sázavském
až dokonce roku J596. Potom,, nevíme v jakých okolnostech,
dům sv. Prokopa opustil. Visitátor řádu, opat broumovský
Martin II. (roku 1575 — 1602;, dotazoval se po něm v klášteře
břevnovském ; načež za odpověď dáno, že vedle doslechu přijat
jest bývalý opat Ondřej do kláštera kladrubského. ^) Z poru-
čeni arcibiskupa Zbyňka dosadil opat kladrubský Vít Hyffcl
mnicha Stanislava Thomanida z kláštera kladrubského na
opatství u sv. Prokopa. 2) Stalo se to trvám v době, kdy ne-
hodnému opatu broumovskému Martinovi II. bylo zbraňováno,
aby nekonal úřad visitátora. Opat Stanislav staral se svědo-
mitě o zvelebení kláštera. Svým nákladem opatřil novou střechu
nad velkým kostelem, nad ambity a kaplí, ve které tenkráte
konávala se mše svatá. E.. 1601 visitovaliklášter sázavský
zástupci pana arcibiskupa: probošt u sv. Vita na hradě
pražském Jiří Perthold Pontán z Breitenberku a děkan téhož
kostela Martin Pfeifer; i přesvědčili se o veliké chudobě klá-
štera, v němž mimo opata dva bratří toliko přebývali. Listem
svým ze dne 2 1 . ledna r. 1602 prosil opat Stanislav pana arci-
biskupa za přispění, aby dostalo se klášteru náhrady za dva
graduály a dva antifonáře, které opat kladrubský Vít pro
svůj kostel ze Sázavy byl vypůjčil. Za peníze tak získané vy-
platiti chtěl Thomanides dvůr klášterní ve Skvrnějově, jejž
tenkráte v držení měl pan Mikuláš Krabice. ^) Příběhy tuto
vypravené tušiti nám dávají, s jakými obtížemi zápasiti bylo
těm, kdož přes všechnu nepřízeň doby snažili se zachovati
klášter sv. Prokopa před úplnou zkázou.

.1) List Jana z Nisy, převora v Břevnově, k opatu Martinovi II. ze dne
22. února r. 1598; v archivu kláštera břevnovského.

2) Proti zprávám našim, jež z původnícli listin jsme vážili, vypravuje
Bienenberg toto: Opat Ondřej z Tomáškovic zemřel r. 1600. Po smrti jeho
zvolen byl vlivem některých dvořanů děkan Krumlovský Jiří Hlouška
opatem na Sázavě, přijav k tomu konci na rychlo řeholi sv. Benedikta; než
po dvou letech již se životem se rozloučil. Nástupce jeho Stanislav Thoma-
nides účastnil se volby opata broumovského Volfganga Zelendra z Prošovic
dne 20. záři r. 1602. Družinu bratří v klášteře sv. Prokopa řídil toliko čtyři
léta. Když pak zřekl se hodnosti opatské, ustanoven jest zatím správcem
kláštera Šimon Chlodomastaeus, mnich břevnovský. Sazawa oder s. Prokop;
str. 44 n.

2) List opata Stanislava k arcibiskupu Zbyňkovi ze dne 21. ledna r.
1602, v arcibisk. archivu pražském.

Opat broumovský vykonává moc nad klášterem. 263

Něk ly r. 1606 vzdal se Stanislav Tliomailides opatskélio
úřadu na Sázavě 1) a měl nástupcem Jiřího Štýrskélio. Nový
správce kláštera vyžádal si od probošta Jiříiio Pertholda Fon-
tána konfirmaci k faře sv. Martina v městečku Sázavě a do-
voleni, aby osadníkům tamějšim podávati směl velebnou svátost
pod obojí způsobou. Když obyvatelé sázavští r. 1609 chtěli
zjednati sobě protestantského kazatele, prosil opat Štýrský arci-
biskupa Karla svobodného pána z Lamberka (r. 1606 — 1612),
aby obnovil jemu potvrzení k faře sv. Martina, jakož i důtklivó
připsání učinil k purkrabímu na Sázavě, jenž lidem poddaným
nebránil v sektářství. ^) S působením Jiřího Štýrského nebyl
spokojen visitátor řádu, opat broumovský Yolfgang Zelender
(r. 1602 — 1619). Nastoupiv tedy proti němu, zbavil jej úřadu
a ustanovil mnichům jiného správce, kněze Michala Bílin-
skóho z kláštera broumovského. Po smrti Michalově (f dne
28. listopadu r. 1617) vypraven jest na Sázavu probošt kláštera
břevnovského Simon Chlodomastaeus, aby ujal se svršků po ze-
mřelém. Proti opatu Jiřímu Štýrskému, k němuž té doby mni-
chové opět i-e přiznali, povstal zase visitátor řádu Volfgang
Zelender, ježto prý Štýrský, muž nedostatečného ducha, ne-
prospěl by ani kázni ani důchodům sázavského kláštera. A když
opat ustoupiti nehodlal, vzuesena jest žaloba k císaři Matiášovi
r. 1618, Ten pak poručil vyřízení sporu arcibiskupu Janu Lo-
heliovi (r. 1612 — 1622), jenž zastaviv úřad Jiřímu Štýrskému,
správcem kláštera potvrdil mnicha sázavského Jiřího Pa-
vlína.^,; Odstrčený opat přebýval na Sázavě až do r. 1624, kdy
v měsíci říjnu stal se obětí loupežných vrahů. Zakuklení zbiij-
níci vnikli nočního času do kláštera a usmrtivše opata, pobrali
peníze a klenoty kostelní.^)

Ke klášteru sv. Prokopa náležel dvůr ve Skvrnějově,
z něhož vycházelo úroku 4 kopy grošů, 3 slepice a dvě kopy
vajec. 5) Opat Ondřej zTomáškovic prodal dvůr skvrňějovský

^) Úmrtí Stanislava Thomanida poznamenáno jest v nekrologiu bxev-
novském ke dni 5. ledna r. 1610.

2) List opata Jiřího Štýrského k arcibiskupu Karlovi z měsíce duhna
r. 1609; v arcibisk. archivu.

^) Bienenberg : Sazawa oder s. Prokop ; str. M n.

^) Paměti Mikuláše Dačického z Heslová, ve vydání Kezkově ; I. str. 302^

&) Blahověst, 1888; str. 393.

262 Opat Stanislav Thomanides.

Opat Ondřej z Tomáškovic setrval v klášteře sázavském
až dokonce roku J596. Potom,, nevíme v jakých okolnostech,
dům sv. Prokopa opustil. Visitátor řádu, opat broumovský
Martin II. (roku 1575 — 1602j, dotazoval se po něm v klášteře
břevnovském ; načež za odpověď dáno, že vedle doslechu přijat
jest bývalý opat Ondřej do kláštera kladrubského, i) Z poru-
čeni arcibiskupa Zbyňka dosadil opat kladrubský Vít Hyftl
mnicha Stanislava Thomanida z kláštera kladrubského na
opatství u sv. Prokopa. 2) Stalo se to trvám v době, kdy ne-
h',dnému opatu broumovskému Martinovi II. bylo zbraňováno,
aby nekonal úřad visitátora. Opat Stanislav staral se svědo-
mitě o zvelebení kláštera. Svým nákladem opatřil novou střechu
nad velkým kostelem, nad ambity a kapli, ve které tenkráte
konávala se mše svatá. E.. 1601 visito váli klášter sázavský
zástupci pana arcibiskupa: probošt u sv. Yíta na hradě
pražském Jiří Perthold Pontán z Breitenberku a děkan téhož
kostela Martin Pfeifer; i přesvědčili se o veliké chudobě klá-
štera, v němž mimo opata dva bratří toliko přebývali. Listem
svým ze dne 2 1 . ledna r. 1602 prosil opat Stanislav pana arci-
biskupa za přispěni, aby dostalo se klášteru náhrady za dva
graduály a dva antifonáře, které opat kladrubský Yit pro
svůj kostel ze Sázavy byl vypůjčil. Za peníze tak získané vy-
platiti chtěl Thomanides dvůr klášterní ve Skvrnějově, jejž
tenkráte v držení měl pan Mikuláš Krabice. ^) Příběhy tuto
vypravené tušiti nám dávají, s jakými obtížemi zápasiti bylo
těm, kdož přes všechnu nepřízeň doby snažili se zachovati
klášter sv. Prokopa před úplnou zkázou.

.1) List Jana z !Nisy, převora v Břevnově, k opatu Martinovi II. ze dne
22. února r. 1598; v arcliivu kláštera břevnovského.

^) Proti zprávám našim, jež z původních listin jsme vážili, vypravuje
Bienenberg toto: Opat Ondřej z Tomáškovic zemřel r. 1600. Po smrti jebo
zvolen byl vlivem některj^cb dvořanů děkan Krumlovský Jiří Hlouška
opatem na Sázavě, přijav k tomu konci na rycblo řeholi sv. Benedikta; než
po dvou letech již se životem se rozloučil. Nástupce jeho Stanislav Thoma-
nides účastnil se volby opata broumovského Volfganga Zelendra z Prošovic
dne 20. září r. 1602. Družinu bratří v klášteře sv. Prokopa řídil toliko čtyři
léta. Když pak zřekl se hodnosti opatské, ustanoven jest zatím správcem
kláštera Simon Chlodomastaeus, mnich břevnovský. Sazawa oder s. Prokop;
str. 44 n.

3) List opata Stanislava k arcibiskupu Zbyňkovi ze dne 21. ledna r,
1602, v arcibisk. archivu pražském.

Opat broumovský vykonává moc nad klášterem. 263

Něk ly r. 1606 vzdal se Stanislav Thomanides opatskólio
úřadu na Sázavě 1) a mel nástupcem Jiřího Štýrskélio. Nový
správce kláštera vyžádal si od probošta Jiřího Pertholda Pou-
tána konfirmaci k faře sv. Martina v městečku Sázavě a do-
volení, aby osadníkům tamějším podávati směl velebnou svátosí
pod obojí způsobou. Když obyvatelé sázavští r. 1609 chtěli
zjednati sobě protestantského kazatele, prosil opat Štýrský arci-
biskupa Karla svobodného pána z Lamberka (r. 1606 — 1612),
aby obnovil jemu potvrzení k faře sv. Martina, jakož i důtklivó
připsání učinil k purkrabímu na Sázavě, jenž lidem poddaným
nebránil v sektářství. ^) S působením Jiřího Štýrského nebyl
spokojen visitátor řádu, opat broumovský Yolfgang Zelender
(r. 1602 — 1619). Nastoupiv tedy proti němu, zbavil jej úřadu
a ustanovil mnichům jiného správce, kněze Michala Bílin -
ského z kláštera broumovského. Po smrti Michalově (f dne
28. listopadu r. 1617) vypraven jest na Sázavu probošt kláštera
břevnovského Simon Chlodomastaeus, aby ujal se svršků po ze-
mřelém. Proti opatu Jiřímu Štýrskému, k němuž té doby mni-
chové opět i-e přiznali, povstal zase visitátor řádu Volfgang
Zelender, ježto prý Štýrský, muž nedostatečného ducha, ne-
prospěl by ani kázni ani důchodům sázavského kláštera. A když
opat ustoupiti nehodlal, vzuesena jest žaloba k císaři Matiášovi
r. 1618. Ten pak poručil vyřízení sporu arcibiskupu Janu Lo-
heliovi (r. 1612 — 1622), jenž zastaviv úřad Jiřímu Štýrskému,
správcem kláštera potvrdil mnicha sázavského Jiřího Pa-
vlína.^,; Odstrčený opat přebýval na Sázavě až do r. 1624, kdy
v měsíci říjnu stal se obětí loupežných vrahů. Zakuklení zbůj-
nici vnikli nočního času do kláštera a usmrtivše opata, pobrali
peníze a klenoty kostelní.^)

Ke klášteru sv. Prokopa náležel dvůr ve Skvrnějově,
z něhož vycházelo úroku 4 kopy grošů, 3 slepice a dvě kopy
vajec. ^) Opat Ondřej z Tomáškovic prodal dvůr skvrhějovský

^) Úmrtí Stanislava Thomanida poznamenáno jest v nekrologiu břev-
novském ke dni 5. ledna r, 1610.

2) List opata Jiřího Štýrského k arcibiskupu Karlovi z měsíce dubna
r. 1609; v arcibisk. archivu.

2) Bienenberg : Sazawa oder s. Prokop ; str. 44 n.

*) Paměti Mikuláše Dačického z Heslová, ve vydání Rezkově ; I. str. 302.

5) Blahověst, 1888; str. 393.

264 Stay budov klášterních v 16. století.

za summu 700 kop grošů míšeňských. Ale při trhu nedalo se
asi vše podle práva, neboť nástupce Ondřejův Stanislav do-
žádav se královských komisařů, získal dvůr opět klášteru. Nic-
méně ani potom nebylo lze uchovati poslední téměř nehybný
majetek kláštera. Správce Jiří Pavlín prodal konečně dvůr
skvrnějovský r. 1620. i)

O staveních kláštera a opatského kostela na Sázavě
před válkou SOletou máme zprávy velmi kormutlivé. Když po-
stupován byl statek klášterní panu Ferdinandovi Svihovskému
z Risenberka r. 1569, spatřoval se klášter zbořený, okna byla
vylámána, železo, olovo odneseno. Po smrti opata Martina Gralla
r. 1585 dokrádali zloději, což ještě tak kde se přidrželo, a dvoje
dvéře železné odlomili, že se na mále držely. Císařští úředníci,
kteří v letech 1547 — 1569 spravovali panství klášterní, nešetřili
nijak starobylých staveb, poroučeli vybírati cihly a kameny
z pobořených zdí a užívali jich k jiným potřebám. Podobně
vedl si také pan Ferdinand Svihovský. Opat zůstával ve faře,
to jest ve stavení mimo klášter, tuším na západ od kostela sto-
jícím. Nedostatkem řádného krytu doznával chrám i ostatní
budovy (ambity) největších škod. Tomu odpomohl poněkud
opat Stanislav Thomanides, dav r. 1602 novým šindelem při-
kryti budovy ohrožené. Za svatyni sloužila mnichům kaple
Panny Marie na ližní straně opatského chrámu podle presby-
téře a sakristie. Y ní vyzdvižen byl oltář sv. Barbory. Do
kaple i sakristie vstupovalo se dveřmi přímo z kláštera.

O potřeby bohoslužebné pečovali opati, jak jim při skrovných
důchodech kláštera možno bylo. Uprostřed 16. století slity jsou
dva zvony pro kostel Panny Marie a sv. Jana Křtitele.
Menší z nich „Hedvikou" zvaný měl nápis: „Anno Domini
1546 ista campana fusa est ad laudem Dei omnipotentis per
me Stanislaum Vetero-Pragae." Druhý větší zvon opatřen
byl nápisem : „ Yox mea, vox vitae. Vos voco, ad sacra venite 1
"Thomas Jerusch gos mích 1550."

1; Bieneuberg: Sazawa oder s. Prokop; str. M nn.

Páni Zajímači z Kuuštatu na Sázavě. 265

Hlava desátá.

Bržitelé kláštemílio zboží sázarského r letech 1437 — 1G37

Když po přijetí Zikmunda za krále veškeren řád zemský
byl obnoven, pospíšili sobě ti, kdož ucbvátili statky církevní
za předešlé války, dožadovati se zápisů královských., aby tak
v držení cizího majetku s pokojem mohli setrvati. Pokud zpra-
vují nás písemné paměti, rozděleny jsou r. 1437 statky kláštera
sv. Prokopa mezi tyto osoby: Jana Zají mače z Kunštatu, Bo-
huše Kostku z Postupic, Mikuláše Trčku z Lípy, kněze Be-
dřicha ze Strážnice, Olfarta z Radimi, Zachaře z Renec a Jana
Rakovnického. O držitelích, zápisného zboží sázavského pro-
mluvíme stručně, prohlédajíce především k tomu, jak prodlením
času odcizovaly se statky klášteru, až konečně klesla naděje,
aby k původnímu určení svému mohly se navrátiti.

Pan Jan Zajímač z Kunštatu byl věrným přívr-
žencem příbuzného svého Jiřího z Poděbrad, jemuž také po boku
stál při vzetí měst pražských r. 1448, při výpravě proti kur-
firstu saskému Fridrichovi a jednání o příměří mezi stranami
v Cechách, jak smluveno ve Yildšteině r. 1450. i) Pan Jiřík,
správce a ředitel měst pražských, ustanovil jej purkrabím na
Vyšehradě (r. 1462), kdež zůstala po něm trvalá památka, to
jest jim nově založené město hory Vyšehradu. 2) Ještě r. 1476
připomíná se pan Zajímač v úředním styku s Vyšehradem ;
načež r. 1479 jmenován jest jiný purkrabí tamější Čeněk z XI in-
šteina. Za morové nákazy v létě r. 1464 přebýval na Sázavě
král Jiří Poděbradský, i vydal z kláštera sv. Prokopa list radám
všech tři měst pražských, aby zapověděly ševcům dělati „špicuov
u střevíc a škořen" a také žádnému svému nedopouštěly „s špicí
choditi". 3)

^) Zápis na smlouvu vildšteinskou ze dne 11. června r. 1450: „My
všiclini dříve psaní . . . máme v příměří nadepsané vstůpiti . . . s klášterem
sv. Prokopa." Palackého ArcMv český; n. str. 277.

2) Tomek : Dějepis města Prahy ; YIII, str. 196.

3) List krále Jiřího ze dne 2. září r. 1464 „dán u sv. Prokopa v neděli
po sv. Jiljí léta božieho, etc. LXIV. pod signetem prstena našeho." Pala-
ckého Archiv český; V. str. 290 n.

266 Zápisní držitelé statků klášterních.

Po Janu Zajímačovi z Kunštatu drželi statky klášterní
bratří Jan a Prokop téhož příjmí, nejspíše synové páně
Janovi. Král Yladislav 11. (1471 — 1616) dal jim list zápisný,
tak aby z tobo zboží kláštemíbo ani od králů českýcb ani od
jiného Člověka do svých životů nebyli splacováni. ^) Při tom
však r. 1500 dovolil panu Prokopu Zajímačovi z Kunštatu za-
staviti některou částku řečeného zboží, 2) nevíme po-
hříchu, kterou a komu. Listem královským ze dne 7. března
r. 1502 zapsány jsou klášterní statky zajímačské také dědicům
tehdejších držitelů, bratří Jana a Prokopa z Kunštatu, a to tak,
že jen král český nebo konvent kláštera sv. Prokopa k vlast-
nímu svému držení mohl je vyplatiti, nikoli však k zapsání
nebo zástavě osobám jiným. ^)

Dědicem bratří byl pan Ludvík Zajímač z Kunštatu?
syn Janův. Za něho, když zhoubný mor zuřil v městech
pražských r. 1520, stalo se snesení na stavovském sněmu v Be-
nešově, aby do městečka Sázavy u kláštera sv. Prokopa od-
stěhovali se úředníci menších desk zemských i s knihami, tak
že by tam zápisy předse jíti mohly.*)

Od pana Ludvíka Zajímače přešly zápisné statky klá-
štera v držení jiných rodin. Menší polovina zastavena jest
k panství hrádeckému (Hrádek komorní), jež r. 1616 bylo
majetkem pověstného Albrechta Rendla z Ušavy, podko-
mořího měst královských, a po smrti jeho r. 1622 čtyřem synům
připadlo: Janovi, Albertovi, "Vilémovi a Mikulášovi,
bratřím z Ušavy. Ti postoupili práva svého k němu r. 1525
panu Jaroslavovi ze Sellenberka na Kosti, nejvyššímu
komorníku království českého. V zápise o tom při deskách či-
něném přivedeny jsou zejména tyto vsi a dvory klášterní někdy
zajímačské: Bělokozly, Choratice, Samechov, Křivolaje
(z částky). Rovná iz částky), Chlum (dvůr', Drletín (dvůr),
Mrchojedy, Samopše, Teplá. 5) K tomu dílem z téhož dílem

1) Srovn. List krále Vladislava II. ze dne 7. března r. 1502, v Kalou-
skově Archiva českém; X. str. 419.

2) List krále Vladislava n. ze dne 11. ledna r. 1500, v Palackého Ar-
chivu českém; VI. str. 583.

3) List krále Vladislava IT. ze dne 7. března r. 1502, v Kalouskově
Archivu českém; X. str. 419.

*) Tomek: Dějepis města Prahy; X. str. 474.
5) Desky zemské; kvatern 6. F. 25.

Páni z Valdšteina na Komorním Hrádku. 267

z jiného zápisu vime, že vládl pan Jaroslav z dědičnéiio zámku
svého Komorního Hrádku i následujícím zápisným statkům
kláštera sv. Prokopa: městečku Mnichovicím, Přibislavicim,
Skvmějovu (z částky), Lesnici, Odivům, Dojetřicím (z částky),
Kozlům ( dvoru j, mlýnu Kačkovu. Král Ferdinand I. (roku
1526 — 1564) připsal mu k předešlým summám, ve kterých
zboží to duchovní zapsáno bylo, ještě dalších 2000 kop grošů
českých. ^) Pan Jaroslav ze Sellenberka zemřel na Komorním
Hrádku dne 14. března r. 1550.

Pozůstalí synové a dědici: Petr, Sigmund, Jan, Jiří
a Albrecht bratří nedílní ze Sellenberka prodali r. 1554
panství hrádecké panu Janovi z Yaldšteina, nejvyššímu
sudí království českého, ovšem jen v tom právu, jež sami
k němu měli. 2) Nový držitel vyprosil si u krále Ferdinanda
list ze dne 20. května r. 1558, kterým opět zvýšena jest zá-
pisná summa zboží klášterního o 1200 kop grošů a rozmno-
ženo právo k drženi jeho „do dvou životů bez výplaty." Za-
psaná částka činila potom již 4526 kop 40 gr. českých. ^)
Zmínky zasluhuje, že ve druhé polovici 16. století dobýváno
bylo na panství hrádeckém stříbro z hor dolejších střimelických,
z něhož pan Yaldštein peníze razil. Vrchní strana mincí před-
stavuje vypuklé poprsí a nápis: „Jan z Valdšteina a na Hrádku,"
spodní strana znak valdšteinský a další nápis: „nad Sázavou,
nejvyšší komorník království českého. Anno (15)65." *)

Po smrti pana Jana z Valdšteina (f dne 15. června roku
1576) dědil panství hrádecké syn jeho Adam z Valdšteina.
Majestátem svým ze dne 6. března r. 1603 připsal mu císař
Rudolf n. 2000 kop míšeňských na duchovních statcích a k tomu
ještě jeden život přidal, tak aby po smrti pana Adama i někdo
z budoucích jeho zápisné zboží kláštera sv. Prokopa mohl držeti.
Tím vzrostl zápis na 11051 kop 20 grošů míšeňských. 5) V ma-
jestáte císařově stalo se omylem, že připsány jsou klášteru sá-

^) Srovn. Smlouvu o statky učiněnou dne 9. května r. 1667 mezi opa-
tem sázavským Danielem Udefonsem Nigriuem a hrabaty z Valdšteina na
Hrádku, v Dodatku.

2) Desky zemské; kvatern 51. A. 3.

^) Srvn. Smlouvu ze dne 9. května r. 1667, v Dodatku.

^) Památky archaeolog. III. str. 261.

5) Srovn. Smlouvu ze dne 9. května r. 1676, v Dodatku.

268 Zápisní držitelé statku „kláštera sv. Prokopa".

zavskému také „dvůr a ves Třeboratice a tvrz pustá Trysko-
vice," které náležely sice k panství hrádeckému, ale od jinud
k němu se dostaly než od kláštera sv, Prokopa.

Druký, větší díl téhož „kláštera" přešel zástavou od
pana Ludvíka Zajímače z Kunštatu jednak na pana
Michala Slavatu z Chlumu a Košumberka na Cemém Ko-
stelci jednak na vlády ku Prokopa Trmala z Tožic. Když
o užíváni statků vznikla rozepře mezi stranami, popsán jest
řečený díl od komisařů k tomu zřízených r. 1528 asi takto:
Městečko Sázava s usedlými a platy, Pyskocely, Ylkan-
Čice, Radvanice, Pří vlaky, Bunín, Voděrady, Vestec
s lidmi a platy, v B u dá c h pod klášterem usedlí s platy, B 1 a t c e ;
městečko Skalice (hor stříbrných), Ujezdec, Kruty horní, Pře-
stavlky, Kruty dolní, Doubravičany s lidmi a příslušenstvím.

První polovice statků právě jmenovaných s městečkem
Sázavou slula „klášterem sv. Prokopa" a zůstala v zápisném
držení pana Michala Slavaty z Chlumu na Cernem Ko-
stelci (t r. 1534), jemuž pojištěno na nich 1186 kop 20 grošů
do výplaty, i) Jak se podobá přestavěl pan Michal tvrz zají-
mačskou pod klášterem tak, že zasluhovala potom jméno zámku.
Nemaje potomků, poručil odkazním listem ze dne 23. září
r. 1533 „zámek a klášter sv. Prokopa" synovci svému Sla-
vatovi z Chlumu na Košumberce. ^ i

Po panu Slavatovi (f r. 1539) dědil syn jeho Diviš Sla-
vata z Chlumu. Ten nedlouho po nastoupení statků svých
přidal se veřejně k jednotě bratří českých, jejichž učeni na
panství košumberském i vůkol již od mnohých let bylo roz-
šířeno a potom ještě více se tam rozmohlo. Účastniv se také
odporu stavů zemských proti králi Ferdinandovi L r. 1547,
propadl v pokutě panství kostelecké i klášter sv. Prokopa, jež
po bitvě můhlberské králi musil postoupiti. Tak zápisný a za-
stavený statek kláštera sázavského stal se r. 1547 panstvím
královské komory české. ^) Když postup jeho zapisován
byl do desk, přihodilo se asi nedopatřením, že počteny jsou
ke klášteru sv. Prokopa také .vsi Mrzký, Žernovky, Lipská,
Vrbcany a Kunice » z části), které náležely sic k panství černo-
kosteleckému pana Diviše, nebývaly však zbožím kláštera sá-

^) Desky zemské; kvatern 2. H. 8.
2) Desky zemské; kvatern 3. B. 14.
^) Desky zemské; kvatern 46. K. 8.

Pan Ferdinand Svihovský z Kisenberka. 269

zavskélio. i) U kláštera připomíná se zámek a dvůr poplužniy
v městečku Sázavě kostelní podací.

Při komoře české zůstával klášter sv. Prokopa za 22 let.
y zámku tamějším daly se té doby některé stavební opravy.
Ještě r. 1569 dopisovala komora králi, že pokojík na stavbě
zámecké v Sázavě nove postavený nebude více nákladu vy-
hledávati než 13 kop českých. 2) Než brzy potom r. 1569 jed-
náno s panem Ferdinandem Svibovským z Risenberka
na Dobříši, aby postoupil císaři Maximiliánovi II. (r. 1564 —
1576) panství dobříšské, a když to učinil, zapsán mu za to
klášter sv. Prokopa.^)

Nový zápisný pán na Sázavě chtěl záhy polepšiti panství
svého se škodou kláštera. Na sněmu zemském r. 1573 doprosO.
se totiž všech tří stavů, aby vyžádali mu přímluvy budoucího
krále Rudolfa a arciknížete Arnošta u císaře Maxim iliána II.,
by „ten statček, klášter sv. Prokopa, kteréhož od J. M. C»
v držení jest, jemu a dědicům jeho dědičně dáti a ve dsky
zemské vložiti poručiti ráčil."*) Nevíme, zdali došlo k řečeným
přímluvám ; jen to v jistotě pověděti lze, že císař žádosti pana
Ferdinanda Svihovského nevyhověl.

Jak se podobá, zřekl se pan Ferdinand, přijímaje statek
sázavský, myslivosti a práva sekati dříví v lesích klášterních
kromě dříví k stavení a k palivu pro sebe a svépoddané» Sou-
díme tak z resoluce císaře Eudolfa II. (r. 1576- 1612) zr. 1582,.
kterou odpovídal panovník na zprávu komory české, že posud
nejsou zavedeny úspory při dodávání dříví ke hradu pražské-
mu z panství kláštera sv. Prokopa, i) Ostatně i zřejmější zmínka
činí se v listě císařském ze dne 24. května r. 1591 o reversu
pana Ferdinanda Svihovského z Eisenberka „co se lesův a
v nich dříví mýtění dotýče." Listem tím propůjčil Eudolf II.
klášter sv. Prokopa se vším příslušenstvím panu Ferdinandovi
do života a zapsal mu na něm summy 2500 kop grošů českých.

^) Památky arcliaeolog. X. si. 458.

^) Winter: Kulturní obraz českýcli měst; I. str. 384.

3) Sedláček: Hrady a zámky; VI. str. 103.

*) Sněmy zemské ; ITI. str. 745. Od rytíře Albrechta Bryknara z Bruk-
šteiua koupil pan Ferdinand Svihovský statek někdy kláštera sv. Prokopa^
dvůr a mlýn v Pyskocelích, za 2000 kop grošů míšeňských. Bienenberg : Sa-
zawa oder s. Prokop ; str. 42.

6) Sněmy české; VI. str. 242, 253.

270 Zápisný statek „kláštera sv. Prokopa".

„Avšak toto se při tom znamenitě vymiňuje, jestliže by se na
gruntech často psaného kláštera jaké hory a kovy
zjevily, ty my sobě, našim dědicům a budoucím králům če-
ským se vši vrchností k mocnému vládnuti a užitku i s tím
se vším, což k pavováni hor náleží a potřebí jest, pozůstavovati
ráčíme." i)

Po smrti pana Ferdinanda Švihovského r. 1596 tři různé
žádosti i návrhy podány jsou císaři Eudolfovi 11., kterak by
naložiti měl se statkem kláštera sv. Prokopa. Pan Theobald
Svihovský z Risenberka, syn zemřelého pana Ferdinanda, pra-
coval o to velmi usilovně, aby rodu svému zachoval statek již
pěkně zvelebený, prose císaře (listem ze dne 21. listopadu roku
1596) o „jeden život" a přednášeje veliké náklady, jež učinil
otec jeho na opravy. 2) 'Arcibiskup Zbyněk Berka z Dube při-
pomínal zase císaři vhodnou příležitost, aby statkem sv. Prokopa
rozmnoženy byly důchody tovaryšstva Ježíšova v Cechách ; tak
že by zádušní zboží sázavské nejlépe hověti mohlo svému
účelu. 2) Konečně úředníci komorního panství poděbradského
předstírajíce veliký užitek z toho, kdyby statek kláštera sv.
Prokopa přivtělen byl k Poděbradům, prosili pana presidenta
komory české, aby o to se přičinil. Ještě r. 1696 dostavili se
komisaři k ocenění kláštera sv. Prokopa, jenž potom hned ujat
jest ke komoře České. Hospodářství při něm řídil hejtman
panství poděbradského. O lesy zdvihány z počátku 17. století
časté spory. Z nařízení císaře Rudolfa II. ohledával meze jejich
r. 1605 královský zemský měřič Simeon Podolský z Podolí.

R. 1611 měnila se opět vrchnosf. nad klášterem sv. Pro-
kopa. Za věrné služby, jež byl prokazoval pan Adam zVald-
šteina na Komorním Hrádku císaři Rudolfovi II., postoupen
mu klášter sázavský i se všemi svršky a nábytky při „tvrzi"
tamější, a zboží to vloženo v desky zemské jako dědičný sta-
tek valdšteinský.^J Za ztrátu klášteru tím způsobenou nedo-
stalo se mnichům náhrady. Jak již svrchu uvedeno, držel týž

^) List císaře Rudolfa 11. ze dne 24. května r. 1591, ve Sněmech če-
ských; Vn. str. 572 n.

2) Manuscript v universitní knihovně pražské

2) List arcihiskupa Zbyňka k císaři Eudolfovi IL, sine dato ; v arcib.
archivu.

*) Desky zemské ; kvatern 135, G. 1.

Páni Zajímači z Kunštatu u sv. Prokopa. 271

pan Adam z Valdšteina (f r. 1638) některé zápisné zboží sá-
zavské ke Komornímu Hrádku.

Dnihá polovice statků s městečkem Skalicí hor stříbr-
nýcli přisouzena jest r. 1528 vladyce Prokopu Trmalovi z Tožic
i dána mu v zástavu. Ke Skalici náležely tenkráte vsi : Ú j e z-
dec, Kruty horní, Přestavlky, Kruty dolní, Doubra-
ví čany. Prokop Trmal měl za manželku Justinu rozenou
Zajímačku z Kunštatu; ^) byl tudíž příbuzen po ní spaném
Ludvíkem Zajímačem, předešlým zápisným držitelem kláštera
sv. Prokopa. Ještě r. 1534 nazývá se pánem na Skalici Když
o 40 let později nadchází opět zmínka o Skalici, nic nepraví
se již o zápise nebo zástavě. Roku 1573 koupil pan Jaroslav
Smiřický ze Smiřic jakožto poručník nad dětmi po Albrechtovi
Smiřickóm k ruce týmž sirotkům zámek a městečko Skalici
(hor stříbrných) s dvorem poplužním, řekami, rybníky, dvěma
mlýny, s lesem E-ousínem a chalupami i krčmou, při témž lese
vystavenými, s podacím kostelním a vším příslušenstvím od
synů po Mikuláši Otmarovi z Holohlav za 4100 kop gr. českých. 2)
Jakým během vyšel klášterní statek ten ze zápisu a stal se
zbožím dědičným, nemohli jsme se dohledati.

Z těch statků kláštera sv. Prokopa, jež císař Sigmund
zapsal r. 1436 panu Janu Zajímačovi z Kunštatu, nevzpomíná
se nikde více dědin v listě císařově takto jmenovaných: Oe-
řenice, Mstišovice, Píseč, Byřice, Stará Hůra, Bře-
zinka, Lazce, Podhradice, Skryje, Bylina, Nesměn, Ma-
ch o ti n. Některé z nich dokonce zanikly, jiné připočítány jsou
k blízkým statkům větším; klášteru pak ztraceny jsou
všechny. Totéž říci jest o Hostivaři.

Pan Ludvík Zajímač z Kunštatu, poslední z toho rodu
na klášteře sázavském, byl přítelem pověstného Zdeňka Lva
z Rožmitálu a s ním také sdílel osud života. Za vlády krále
Ludvíka (r. 1516—1526) požíval vážnosti a účastnil se jednání
zemského. 2) Ale veda život příliš skvostný, musil prodávati
statky na Moravě. Když po smrti krále Ludvika dosedl na

^) Památky archaeologické ; IX. si. 500.

2) Bílek: Dějiny konfiskací v čecliách; str. 526.

^) Ještě r. 1526 dopisoval mu nejvyšší pnrkrabí pan Zdeněk Lev, aby
dostavil se ke sjezdu panskému na Horách Kutných. Kalouskův ArcMv český;
IX. str. 24.

272 Světští držitelé statků klášterních.

trůn český Ferdinand I., byly peněžité prostředky pana Lud-
víka Zajímače téměř vyčerpány. R. 1627 napomínal jej pan
Zdeněk Lev, aby odvedl daň králi sněmem svolenou a položil
ji na Karlštejně. ^) Jakub Fikar z Vratu, písař radní Starého
města pražského, půjčoval mu peníze „z víry a lásky." Další
věřitelé: pan Michal Slavata z Chlumu na Černém Kostelci a
Prokop Trmal z Tožic vzali od něho v zástavu klášter sázav-
ský, 2) když již menší polovina toho statku přešla zástavou
k panství hrádeckému. Po r. 1528 byl pan Ludvík Zajímač
hotovým chuďasem. Yystonav se s manželkou Eliškou z Kolo-
vrat, dal se za léky v ceně 9 kop 28 grošů upomínati Kryšto-
fem, lékárníkem v Menším městě pražském (r. 1539), jako po-
zději upomínán byl Zikmundem Freiskutem od zlaté trouby
ze 142 kop 4 grošů za věci krámské (r. 1541). 3)

Zápisem císaře Sigmunda získali dále :p. Bohuš Kostka
z Postupic Lesnici a Oclivy, vsi kláštera sv. Prokopa, pan
Mikuláš Trčka z Lípy Muichovice, městečko téhož kláštera.
Lesnice a Oclivy připojeny jsou k panství hrádeckému, jež
držel pan Zdeněk Kostka z Postupic, bratr Bohušův. R. 1525
připomínají se již jako dědičné zboží pana Jaroslava ze
Sellenberka na Komorním Hrádku. *) Ves Lesnice (u Ostředka)
brzy potom dokonce zanikla. Proti zapsání městečka Mni-
ch o v i c panu Mikuláši Trčkovi zdvihl odpor pan Bohuš Kostka,
vykázavše listem pánů Pražanů z r. 1422, kterým řečené mě-
stečko dáno bylo otci jeho Vilémovi k pravému dědictví.
I přešly Mnichovice v držení pana Bohuše (f r. 1449). Ve
druhé polovici 15. století vládla Mnichovicemi a vsí Božkovem
Anežka z Kafunku, vdova po panu Zdeňkovi z Postupic;
načež dne 27. května r. 1483 odkázala statek ten králi Vladi-
slavovi IL^). E,. 1525 shledáváme Mnichovice i s podacím
kostelním při panství hrádeckém.®) Páni z Valdšteinana
Komorním Hrádku drželi je právem zápisným.

^) Kalouskův Archiv český; X. str. 162.

2) Povšimnutí zasluhuje, že na statku puštěném vladyce Trmalovi pě-
stován byl chmel. Na chmelnicích robotovali z IJjezdce, Krůt horních, Pře-
stavlk, Krůt dolních. Desky zemské; kvatern 2. H. 8.

3) Z register soudu komorního. Srvn. Památky archaeologické ; VlH.
si. 407.

*) Desky zemské ; kvatern 6. P. 25.

5) Emler: Pozůstatky desk" zemských; 11. str. 398.

6) Desky zemské; kvatern 6. P. 25; kvatern 51. A. 3.

Páni Slavatové z Chlumu na Černém Kostelci. 273

Knězi Bedřicliovi ze Strážnice (f r. 1459) zapsal
císař Sigmund město KoKn a v počtu vsí k panství kolínskému
přiměřenýcli také Cliotoucliov kláštera sv. Prokopa. Sousední
ves Pučery s dvorem zapsána jest Zachařovi z Řenec
podle smlouvy, kterou napřed o tom učinil kněz Bedřich, s cí-
sařem Sigmundem. i) Dvůr v Ckotoucliově měl do výplaty Jan
Šleciita ze Yšehrd, sektetář při české kanceláři na dvoře
krále Vladislava II. v Budíne, ale asi r. 1500 postoupil jej sou-
sedovi kolínskému Jiřímu Hášovi. 2) Obojí statek, Chotou-
ckov a Pučery, vypadl brzy potom ze zápisu a ztracen byl
klášteru.

Olfartovi z Radimi zapsal císař Sigmund dvůr klá-
šterní u Skramníků. Po otci držely zboží to dcery: Kate-
řina, a Dorota. Než před r. 1453 odevzdaly zápisný list cí-
sařův i s dobrou vůlí svou Pavlovi Libenickému a Z á-
kovi z Krcbleb, kteří tudíž ujali se hospodářství při dvoře
u Skramníků.^) O pozdějších držiteli cb v jistotě nevíme. Klášter
musil oželeti dvoru, podobně jako nésti mu bylo ztrátu use-
dlostí v Hostivaři, jež v 100 kop grošů zapsal císař Sigmund
Janovi příjmím Rakovnickému.

R. 1463 zapsal král Jiří statek zbýšovský kláštera sv.
Prokopa panu Slavatovi z Chlumu a z Košumberka do
života a dědicům jeho do výplaty 600 kop grošů. K tomu po-
čítalo se tenkráte: ves Zbýšov s kostelním podacím,
dvory poplužními, dědinami ornými i neornými, rybníky, po-
toky, lesy, chrastinami; vsi Táborová Lhota, Oejkovice,
Proboštova Lhota, Opatovice; v Damírově půl
druhého lánu dědin, v Petrovicích dva lány a v Komá-
rově tři lány pusté, s dvory kmetcími, dědinami, lukami,
lesy, pastvinami i robotami.^) Pan Slavata získav r. 1494
panství černokostelecké, stal se bezprostředním sousedem pánů
Zajímačů na klášteře sv. Prokopa. Listem krále Vladislava II.
ze dne 17. května r. 1496 polepšen mu byl předešlý zápis na
zboží klášterní tím, že přidán mu k držení „dvůr poplužní

^) Palackélio Arcliiv český; VI. str. 438.
2) Palackého Archiv český; VI. str. 589.
^) Palackého Archiv český; I. str. 505.

^) List krále Jiřího ze dne 3. září r. 1463, v Kalouskově Archivu če-
ském; IX. str. 320.

Dr. Krásí: Sv. Prokop. 18

272 Světští držitelé statků klášternícli.

trůn český JFerdinand I., byly peněžité prostředky pana Lud-
víka Zajímače téměř vyčerpány. R. 1627 napomínal jej pan
Zdeněk Lev, aby odvedl daň králi sněmem svolenou a položil
ji na Karlštejně, i) Jakub Fikar z Vratu, písař radní Starého
města pražského, půjčoval mu peníze „z víry a lásky." Další
věřitelé: pan Michal Slavata z Chlumu na Cemém Kostelci a
Prokop Trmal z Tožic vzali od něho v zástavu klášter sázav-
ský, 2) když již menší polovina toho statku přešla zástavou
k panství hrádeckému. Po r. 1528 byl pan Ludvík Zajímač
hotovým chuďasem. Vystonav se s manželkou Eliškou z Kolo-
vrat, dal se za léky v ceně 9 kop 28 grošů upomínati Kryšto-
fem, lékárníkem v Menším městě pražském (r. 1539), jako po-
zději upomínán byl Zikmundem Freiskutem od zlaté trouby
ze 142 kop 4 grošů za věci krámské (r. 1641). 3)

Zápisem císaře Sigmunda získali dále :p. Bohuš Kostka
z Postupic Lesnici a Oclivy, vsi kláštera sv. Prokopa, pan
Mikuláš Trčka z Lípy Mnichovice, městečko téhož kláštera.
L ešnice a Oclivy připojeny jsou k panství hrádeckému, jež
držel pan Zdenek Kostka z Postupic, bratr Bohušův. R. 1525
připomínají se již jako dědičné zboží pana Jaroslava ze
Sellenberka na Komorním Hrádku. ^) Ves Lesnice (u Ostředka)
brzy potom dokonce zanikla. Proti zapsání městečka Mni-
ch o v i c panu Mikuláši Trčkovi zdvihl odpor pan Bohuš Kostka,
vykázavše listem pánů Pražanů z r. 1422, kterým řečené mě-
stečko dáno bylo otci jeho Vilémovi k pravému dědictví.
I přešly Mnichovice v držení pana Bohuše (f r. 1449). Ve
druhé polovici 15. století vládla Mnichovicemi a vsí Božkovem
Anežka z Kafunku, vdova po panu Zdeňkovi z Postupic;
načež dne 27. května r. 1483 odkázala statek ten králi Vladi-
slavovi II. 5). R. 1525 shledáváme Mnichovice i s podacím
kostelním při panství hrádeckém.^) Páni z Valdšteina na
Komorním Hrádku drželi je právem zápisným.

1) Kalouskův ArcMv český; X. str. 162.

2) Povšimnutí zasluhuje, že na statku puštěném vladyce Trmalovi pě-
stován byl chmel. Na chmelnicích robotovali z Újezdce, Krůt horních, Pře-
stavlk, Krůt dolních. Desky zemské; kvatern 2. H. 8.

3) Z register soudu komorního. Srvn. Památky archaeologické ; VIII.
si. á07.

^) Desky zemské ; kvatern 6. P. 25.

5) Emler: Pozůstatky desk zemských; 11. str. 398.

6) Desky zemské; kvatern 6. P. 25; kvatern 51. A. 3.

Páni Slavatové z Chlumu na Černém Kostelci. 273

Knězi Bedřichovi ze Strážnice (f r. 1459) zapsal
císař Sigmund město Kolín a v počtu vsí k panství kolínskému
přiměřených také Chotouchov kláštera sv. Prokopa. Sousední
ves Pučery s dvorem zapsána jest Zachařovi z Renec
podle smlouvy, kterou napřed o tom učinil kněz Bedřich s cí-
sařem Sigmundem. ^) Dvůr v Chotouchově měl do výplaty Jan
Šlechta ze Yšehrd, sektetář při české kanceláři na dvoře
krále Vladislava II. v Budíne, ale asi r. 1500 postoupil jej sou-
sedovi kolínskému Jiřímu Hášovi. 2) Obojí statek, Chotou-
chov a Pučery, vypadl brzy potom ze zápisu a ztracen byl
klášteru.

Olfartovi z Eadimi zapsal císař Sigmund dvůr klá-
šterní u Skramníků. Po otci držely zboží to dcery: Kate-
řina, a Dorota. Než před r. 1453 odevzdaly zápisný list cí-
sařův i s dobrou vůlí svou Pavlovi Libenickému a Z á-
kovi z Krchleb, kteří tudíž ujali se hospodářství při dvoře
u Skramníků.'^) O pozdějších držitelích v jistotě nevíme. Klášter
musil oželeti dvoru, podobně jako nésti mu bylo ztrátu use-
dlostí v Hostivaři, jež v 100 kop grošů zapsal císař Sigmund
Janovi příjmím Rakovnickému.

R. 1463 zapsal král Jiří statek zbýšovský kláštera sv.
Prokopa panu Slavatovi z Chlumu a z Košumberka do
života a dědicům jeho do výplaty 600 kop grošů. K tomu po-
čítalo se tenkráte: ves Zbýšov s kostelním podacím,
dvory poplužními, dědinami ornými i neornými, rybníky, po-
toky, lesy, chrastinami; vsi Táborová Lhota, Cejkovice,
Proboštova Lhota, Opatovice; v Damírově půl
druhého lánu dědin, v Petrovicích dva lány a v Komá-
rově tři lány pusté, s dvory kmetcími, dědinami, lukami,
lesy, pastvinami i robotami.^) Pan Slavata získav r. 1494
panství černokostelecké, stal se bezprostředním sousedem pánů
Zajímačů na klášteře sv. Prokopa. Listem krále Vladislava II.
ze dne 17. května r. 1496 polepšen mu byl předešlý zápis na
zboží klášterní tím, že přidán mu k držení „dvůr poplužní

1) Palackého Archiv český ; VI. str. 438.

2) Palackého Archiv český; VI. str. 589.
^) Palackého Archiv český; I. str. 505.

*) List krále Jiřího ze dne 3. záíá r. 1463, v Kalouskově Archivu če-
ském; IX. str. 320.

274: Světští držitelé statků klášternícli.

řečený Skramník"; i neměli také dědicové jeho ani ze zboží
zbýšovského ani z tolio dvoru Skramníka^) splacováni býti,
pokud by sám klášter sv. Prokopa v zápise zůstával. „Než
když by kolivek ten klášter sv. Prokopa s svými příslušnostmi
vyplacován byl, a bylo by uznáno, že ten klášter Zbýšov jest
v zboží kláštera sv. Prokopa vpojen a k němu přísluší, tebdy
také klášter Zbýšov a dvůr Skramník s tím, což k tomu pří-
sluší, bude moci vyplacen býti podle znění zápisův." ^) Pod-
mínky ukazují patrně, jak neradi by se loučili páni Slavatové
se statkem klášterním.

Po otci užíval 'zboží zbýšovského syn pan Michal Sla-
vata z Chlurau na Černém Kostelci, načež odkazem. připadlo
synovci jeho panu Slavatovi na Košumberce (fr. 1539). Syn
páně Slavatův Diviš trestán byv r. 15é7 pro odpor proti králi
Ferdinandovi I., musil krom jiné těžší pokuty uvésti také statek
zbýšo vský v manství. Y zápise o tom činěném sluje Zbýšov
„klášterem pustým" a počítá se ke statkům panství chlumského
bez dodatku, že by byl zbožím duchovním. ^) Po několika letech
dovedl toho pan Diviš Slavata z Chlumu (f r. 1575), že mu
král Masimilián propustil z manství všechny statky jeho.

Panství chlumské i s „klášterem" Zbýšovem náleželo při
počátku SOleté války panu Janu Rudolfovi Trčkovi
z L í p y , bylo však po smrti jeho (f r. 1634) přisouzeno v kon-
fiskaci r. 1636 královské komoře české, i) Tenkráte počítalo se
již vůbec za zboží dědičné.

Zápisem krále Vladislava II. ze dne 6. dubna roku 1601
dána jest plná moc panu Jindřichovi z Hradce, aby vy-
platil Uherce, ves kláštera sv. Prokopa, a držel ji i s dědici
svými, „nejsa (z ní) od jiného žádného bez své vůle splacován,
leč od opata a konventu kláštera nadepsaného, však tak, když

^) Podobá se, že to byl dvůr někdy Olfartův z Radimi. Než i pániZa-
jímacové měli zapsány Skramníky od kláštera sv. Prokopa; i mohli zastaviti
je panu Slavatovi. K panství kosteleckémn náležely ve Skramnícicli r. 1547:
dvůr poplužní s poplužím a dva dvory kmetcí s platem. O zápise není r.
1547 již ani zmínky. Památky archaeologické ; X. si. 458.

~) List krále Vladislava II. ze dne 17. května r. 1496, v Kalouskově
Archivu českém; X. str. 404 n.

3) Tieftrunk : Odpor stavů ceský^ch proti Ferdinandovi I. ; str. 293. Pa-
mátky archaeologické; X. si. 459.

*) Bílek: Dějiny konfiskací; str. 690 n.

Nešťastné příliody jejich. 275

by to sami k svému vlastnímu jmění, držení a požívání vy-
platiti chtěli." i) Další paměti o Úhercicli jako statku klášterním
nemáme; bylyt brzy potom dokonce odcizeny prvotnímu
určení svému.

Různé osudy rodů, kterým dostalo se ducliovnícli statků
sázavskýcli, daly podnět k pověstem, že zápisní držitelé klá-
šterního jmění trestáni jsou od Boha, nebo aspoň neužili bla-
hého požehnám jeho. Yzpomínáme tu nápisu na obraze, kterým
znázornili mnichové původní nadání svého monastýru od kní-
žete Břetislava I. ^j as nápisem tím snášejícího se výroku
Crugeriova (f r. 1671): „Šunt in scriniis meis adnotatae fa-
miliae, e quibus aliae pauperiem extremam incurrerunt, aliae
detrimenta in visu passae šunt; quaedam post se proles nullas
reliquerunt; frequentius ex his nonnuUi pedibus času fractis
incedere nequiverunt. Hoc mirissimum, quod'postquam non ita
pridem quispiam fecit, ut videbatur, satis, sed non, ut ita
dicam, ad materiam satissime, infortunio pari involutus fuit."

Z doby, kdy „klášter sv. Prokopa" býval statkem krá-
lovské komory, zachovaly se některé úřední zprávy o hospo-
dářských věcech na Sázavě, jichž aspoň stručně budiž vzpo-
menuto.

U městečka Sázavy vzdělán byl dřevěný most přes
řeku, po němž přecházelo se i jezdilo ke klášteru sv. Prokopa.
Cizí lidé s povozem tudy se beroucí platívali clo (mostné) do
důchodu panského. První zmínku o mostě a clu máme z roku
1552. ^; Z počátku 17. století oznamoval purkrabí statku Daniel
Maškovský komornímu úřadu v Praze, že „most přes řeku Sá-
zavu od velkých vod a ledu vytlučen a ohnily jest." Páni ra-
dové poručili na to mlynáři Kašparu Stráneckému z panství
přerovského, aby ohledal dílo mostu a dobré zdání podal o ná-
klade na opravu jeho nebo na novou stavbu. Když se to stalo,
dopsala „puchhalterie" komory české panu presidentovi a radám
komorním takto: „Co se do týče psaní Daniele Masko vského,
J. M. C. purkrabího kláštera sv. Prokopa, též zprávy Kašpara
Stráně ckého, mlynáře přerovského, o stavení mostu při městě

^) Kalouskův ArcMv český: X. str. 413 n.
-) Viz svrchu str. 90.

^) Výtah strany cla na mostě sázavském z knihy urbární v černé kůži
svázané o dvou poutičkách. Manuskript universitní knihovny pražské.

276 Kízení statků klášternícli.

Sázavě též některýcli jinýcli stavenícli již velmi sešlých při
klášteře sv. Prokopa: puclilialterie zdáni jest, poněvadž nyní
ze všech, stran a téměř na všech panstvich při důchodeck
J. M. C. peněz se nedostává, a tento most i některá jiná sta-
veni, aby se vnově stavěti měla, vedle zprávy téhož mlynáře
nemalé snmmy peněz by potřebovalo ; nežli co by tak zapotřebí
a důležito bylo a bez Čeho by bezelstně býti nemohlo, to aby
časně, pomalu a při mirném a skrovném nákladu opraveno,,
a zatim dřiví k novému mostu poraženo, vytesáno a složeno,
až by viceji peněz před rukami bylo. Však to vše při dalším
uvážení Yašim Milostem zůstavujíc. Actum v puchhalterii ko-
mory české 4. Aprilis léta 1609. ^)

Yelký klášterní mlýn u Pyskocel měl „pod plat"
v držení pan Jiřík Lovecký. R. 1563 přeslechlo se na něj, že
v mlýně čepovati dává pivo z města Brodu. I učiněno k němu
dne 14. října t. r. připsání z komory české: „Zprávu toho máme,,
kterak byste ve mlýně, kterýž poplatný od kláštera sv. Pro-
kopa, proti starobylému a kterýž paměť lidská sotva snáší^
pořádku, podle kteréhož jsou piva na témž mlýně klášterská
se šenkovala, a vy vnově piva brodská šenkovati dáti byste
měli, na znamenité ublížení pivovaru J. M. C, pána našeho
nejmilostivějšího, svatoprokopskému; protož pokudž by to tak.
bylo, jménem a na místě J. M. C. poroučíme Yám, abyste šenk
piva brodského v nadepsaném mljmě hned zastavili, neb jestliže-
se to od Yás nestane, tu věc podle náležitosti opatřiti mí-
níme. " 2)

Po smrti pana Ferdinanda Švihovského r. 1596, pokud
ještě nebyl statek kláštera sv. Prokopa ujat od komory české,,
„vystavil se za úředníka řečeného statku" Možíš Hošek
žid. Xdyž po některém čase ohledáváno veškeré příslušenství
„kláštera sv. Prokopa", ukládala účtárna královské komory
panu Karlu Holickému ze Šternberka a panu Theobaldu Svi-
hovskému z Risenberka, aby zprávu toho podali, „jak jest po-
savad od Možíše Hoška ... na témž statku se hospodařilo,
netoliko od toho dne ale po všechen čas, co týž žid ten statek
spravoval; aby vše pořádně zinventováno bylo a popsáno, item

1) Listiny v raístodržitelském archivu v Praze (S. 119. 8).

2) Z místodržitelského archivu v Praze (S. 119. 3).

StíŽDosť sousedů sázavských. 277

jak jesfc týž žid v témž Čase s lidmi poddanými zacházel, a jak
co vše nalezeno bude, o tom všem relaci psanou dáti." i) Z té
doby zachoval se také podrobný popis statku, seznam platů,
zprávy od lidí poddaných a j.

Obyvatelé městečka Sázavy neoplývali časnými statky,
ba naopak těžce dobývajíce sobě živnosti, musili někdy i há-
jiti se proti přílišným břemenům, jež panšti úředníci na ně
vzkládali. Svědčí o tom prosebný list jejich k císaři Rudolfovi II.
z počátku r. 1610 v tato slova složený: „Na Yaši C. M. ve
vší nejsníženější pokoře vznésti přinuceni jsme, kterak Yaší
C. M. purkrabí statku sv. Prokopa, na ten čas správce nám
vystavený p. Daniel Maškovský pominulých dnův nám chudým
lidem přísně poručil, abychom dle sněmovního sneseni berní
domovní od sebe odvozovali; kdež my slyšíce, že na nás to,
čehož jsme nikdá, nad pamět lidskou nikdá nepociťovali, an
ubozí lidé právě v horách nikdá za předešlých vrchností toho
statku v to jsme potahováni nebývali; za příčinou dobýva-
jíce sobě právě v potu krvi chleba každodenního, lesy
Y. O. M. opatřujíc, co se každého roku dříví k potřebě dvoru
Y. C. M. z týchž lesův splavuje, to vše zhotovovati, a než
jedna práce mine, druhá nastane, času povodně při mostu Y.
CM. a při stavbě u mlýna všichni velikou práci, začež nám
se nic neplatí, a to s velikým obmeškánim živnůstek svých
podnikáme, a když se voda rozvodní, mnozí v chalupách vodu
v světnicích i v pecích mívají, což nemůže než se škodou jak
gruntův tak i schránek jich býti, tak že jich takměř opatro-
vati nepostačuje; neb jest také devět chalupí při městečku,
z kterýchž tolikéž pan purkrabí touž bemi míti chce, což víc
možná není, neb by mnohý z chalupy utéci a všeho nechati
musel; však jiné berně Y. C. M. všecky rádi dle našich nej-
vyšších možností podstupujeme. Z té příčiny Y. C. M. všichni
pro hojnou odplatu božskou prosíme, že na nás ničeho toho,
čehož jsme chudí lidé nikdá nepocifovali, dopouštěti neráčíte,
nýbrž to, aby se týž pan purkrabí proti nám spokojil, v tom
se jako předešlí držitelově toho statku zachoval a příčinou
naší záhuby nebýval. Y čemž se Y. C. M. k milostivé a brzké
ochraně poručeny činíme. Za Y. C. M. na modlitbách trvající

1) Tamže (S. 119. í). Srovn. Prosebný list Možíše Hoška ze dne 28.
listopadu r. 1596, v universitní knihovně pražské.

278 Řízení statků klášterních.

primas, rychtář, konšelé i všecka obec statku sv. Prokopa." i)
Prosba Sázavskýcli neminula se osudem v podobných příčinách
již tenkráte běžným. Spis jejich postoupen komorní radě; pan
president a páni radové postoupili jej účtárně; z účtárny došlo
dne 31. března r. 1610 „zdání, aby taková suplikací jich Sva-
toprokopských správci téhož statku (panu Dan. Maškovskému)
odeslána byla." 2)

Ke statku kláštera sv. Prokopa náležel také dvůr v Ho-
stících (u Horních Krůt), z něhož vycházelo ročního platu
čtyry kopy grošů českých a osm slepic. ^) Z počátku 1 7. století
byl v držení dvora pan Jiří J\iírek ze Solopisk a na Plaňanech,
maje šafářem tudíž jakéhosi Martínka, poddaného k panství
císařskému. Ten roku 1609 „v lesích vlastních J. M. O. jelena
zastřelil a do téhož dvora odtáhl, chtěje jej, tak jakž sám
zprávu činí, panu Mírkovi odvésti. A když měl pro též přeči-
nění proti veliké zapovědí J. M. C. jat býti, z téhož dvora
jest utekl, jehož víceji nižádným způsobem dostati jsem nemohl"
(dopisoval pan purkrabí Daniel Maškovský ke komoře dne
22. dubna r. 1610). „Až teď nedávného času dostávši jej, vě-
zením jsem opatřiti dal, v němž až posavad zůstává." I táže
se pan purkrabí, jak nyní má se k témuž vinníku zachovati.^)

Kterak nedostatek přijmuv až k tvrdosti sváděl před-
stavené kláštera sv. Prokopa, příklad toho máme ze žaloby
Anny Veverkové proti nejmenovanému opatu na Sázavě. O ža-
lobě té podána zpráva z vyšších míst hejtmanu kraje kouřim-
ského. „Co tak na nás Anna Veverková, která byvši prý
kšaftem od manžela svého Martina Veverky, mlynáře nad
jistým mlýnem k statku kláštera sázavského patřícím a od
něho za 300 zl. koupeným, za mocnou hospodyni ustanovena
a s jeho dětmi v podílu v rovnosti srovnána, po smrti pak
manžela jejího pošlouce k ní pan opat sázavský jistého rych-
táře s tím oznámením, by ona téhož mlýna prázdna byla, a že
ji propouští. Mezi tím mlevše u ní nějaký cizí Faber řezník
své obilí, ]í pravil, má-li co lepšího, aby to ustranila, neb že
jest slyšel, že s ní zle bude, a v tom přijdouce dva rychtáři,

^) Listina v místo držitelském archivu (S. 119. 1).

2) Tamže.

3) Manuscript universitní knihovny pražské z r. 1592.
*) Listina místodržitelského archivu (S. 119. 1).

Vzmáhání se kláštera sv. Prokopa. 279

jsouce od nadřečenélio pana opata pro ni posláni, aby . ihned
s nima šla, a měvši ona svých. 40 zl. v fěrtoše a nevedouc
strachem co činiti, takové ténrnž cizímu Fabrovi k schování
dala, nyní pak od něho jich žádným způsobem více dosáhnouti
nemůže. Dále pak přivedena jsouc před praveného pana opata,
se ji přísně dotazoval a vězením hrozil, aby pověděla, kde
peníze zachovalé, dukáty a tolary má, věděti chtěje; že pak
o tom, co se nenacházelo, vyznati nemohla, ji ještě dáti potom
do arrestu, do nějaké díry, kdež hlad, žízeň, zimu trpěti mu-
sila střežiti, pak to obilí, které na gruntech poddaných jeho
setého měla, pobrati dáti jest poručil: stížně vznáší a sobe
přitom zpomožení vyhledává, tomu z přiležitého spisu jejího
obšírněji vyrozumíte." I nařizovali páni jménem J. M. C, aby
hejtman opata vyslechl, o věci „gruntovně se přesvědčil" i
zprávu podal, i)

Hlava jedenáctá.

Opětné vzmáhání se kláštera st. Prokopa.

Dějiny kláštera sv. Prokopa dovedli jsme svrchu až k po-
čátkům války SOleté. Za dvě stě let strádali mnichové ve
slavném někdy sídle života řeholního, utrpěvše velikou pohro-
mu při prvním výbuchu bouří husitských, živořili o citelném
nedostatku i skrovných potřeb životních, nejednou octli se na
pokraji takořka neodvratného zániku ; a přece síleni byvše dů-
věrou v Boha, že dá jim viděti doby lepší, zachovali přístřeší
mnišské a sloužili podle největší možnosti své okolním věřícím
slovem božím a útěchami sv. náboženství. Zachování kláštera
sázavského v okolnostech tak těžkých a nepříznivých, jak vedly
je za sebou církevní zmatky v Cechách od války husitské až
do r. 1620, v pravdě počítati jest přímluvě velikého dědice
zemského sv. Prokopa. I to poutá k sobě pozornost naši, že
klášter téhož světce válkami husitskými ochuzený a v působení
svém ochromený, za války SOleté počal zotavovati se z pře-

^) Listina v místodržitelském archivu v Praze.

280 Dobrodinci kláštera sázavského.

dešlých ran a rozkvétal k nové činnosti na prospěct. nábožen-
skélio života v zemi. Zásluhu v tom měli také představení
kláštera broumovského, kteří ujavše se bratrského domu na
Sázavě, již od prostřed 16. století podávali mu pomocné ruky,
někdy i dosti mocně zasahujíce do vnitrných záležitostí kláštera
sv. Prokopa.

Znamenitý opat a visitátor řádu benediktinského v Cechách
Volfgang Zelender usiloval velmi horlivě o zve-
lebení kláštera sázavského a rozhojnění práv i užitků
jeho. Ježto budovy kostela a příbytků mnišských spíše rozva-
linám se podobaly nežli stánku božímu a kněžskému domu,
pomyslil nejprve na opravu jejich a sám učinil počátek zname-
nitějších darů ke stavbě, věnovav dne 15. ledna r. 1618 tři sta
tolarů ke sv. Prokopu, i) K tomu za přímluvou jeho přidala
dne 12. května t. r. komora česká 10 kop grošů míšeňských
a president komory pan Yilém Slavata z Chlumu a Košum-
berka tolikéž. 2) Jiří SágmůUer z Vyššího Brodu, připomínaný
v dějinách koníiskace r. 1628, daroval klášteru ves Mezho-
lezy (u Suchdola v Cáslavsku), z které někdy plat vycházel
mnichům vedle odkazu pana France z Eožmitálu. ^) Ze solní
pokladny vykázáno r. 1630 benediktinským klášterům v cechách
2000 kop grošů jako náhrada za statky ve válce husitské i v době
pozdější ztracené a odcizené, o kteroužto summu měly rozděliti
se vzájemnou úmluvou i shodou. ^) Yše to věstilo brzkou ná-
pravu pokleslého kláštera sv. Prokopa.

Po smrti Jiřího Štýrského stal se opatem na Sázavě správce

1) List opata Volfganga Zelendra ze dne 15. ledna roku 1618: „Ego
Wolfgangus, abbas brzevnoviensis in Brauna, pro initio restaurationis mona-
sterii s. Procopii ad Sázavám obtuli trecentos tall. Actum in monasterio
brzevnoviensi die s. Mauři abbatis 1618."

2) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 16.

3) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 87. Bílek: Dějiny konfis-
kací; str. cxxxvn.

*) Naproti tomu r. 1631 zadržen byl komorní plat ročnícli 60 kop
míšeňských, které vycházely opatům na Sázavě z důchodů panství poděbrad-
.ského. Na opětované upomínky zkoumán r. 1638 základ toho platu. Důr-hodní
j)ísař Jan Velimský oznamoval dne 29. července t. r. ke komoře : „V knihách
pamětních aneb urbárních panství poděbradského, zdaliž na ten plat komorní
jaké fundací jest a od koho by založena byla, žádné paměti se nevynachází,
než od starodávna od mnohých let vedle register peněžitých taký plat se od-
vozoval." (Manuskript v universitní knihovně pražské).

Opati: Jiří Pavlín a Prokop Tylek. 281

kláštera Jiří Pavlín (r. 1624 — 1637). O něm připomíná se,
že obcoval provinciální kapitole svého řádu v klášteře emanském
dne 28. dubna r. 1631. i) Zemřel pak dne 80. května r. 1637.^)
Nástupce jeko Prokop Tylek (r. 1637 — 1650), bývalý mnich
kláštera broumovskéko, rodem Polák, prodal ves Mezholezy
otcům tovaryšstva Ježíšova na Kutných Horách. ^) JR. 164(3
dotazováno se při úřadě desk zemských, které statky náležely
klášteru sv. Prokopa ode dávna. K tomu dne 28. července t. r.
odpověď dal s vědomím nejvyššího písaře Přibíka z TJjezda a
místosudího Adama Oldřicha Zmyslovského z Eadvanova místo-
písař Jan Vilém z Geršdorfu ; ale výčet vsí jím oznámený není
ani úplný ani správný. ^) Mnichové potřebovali trvám věděti
rozsah bývalých statků, aby nebyli zkracováni podílem z po-
kladny solní. Příkoří válečné r. 1647 uvedlo hosti do kláštera
sázavského, to jest několik bratří z Broumova, jež opat Prokop II.
mile přijal a vším potřebným opatřoval. Když pak týž opat
pro churavosf a stáří nemohl stačiti svému úřadu a příliš po-
voluje mnichům, způsoboval obavu, aby dobrá naděje na roz-
květ kláštera sv. Prokopa nebyla opět zmařena, delegoval opat
broumovský a spolu visitátor řádu Alexius Hůbner Matouše
Ferdinanda Sobka, opata u sv. Mikuláše v Praze, k do-
hledu na mnichy sázavské a k řízení kláštera tamního, listem
ze dne 23. dubna r. 1 650. ^) Po smrti opata Tylka (j dne
IB. června r. 1650) zřídil visitátor řádu správcem domu sv.
Prokopa mnicha Fulgentia Jana Bílka. Ten vytrvav
v úřadě do konce r. 1653, prosil potom usilovně, aby zbaven
byl správy klášterní. ^) Vyhlédnut tedy jiný mnich z kláštera
broumovského Jiří příjmím Itali, jemuž visitátor Augustin

^) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 46.

^) Nekrologium kláštera břevnovského .

^) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 46.

*) Fabricins : Požehnaná památka ; str. 260 n.

^> List opata broumovského Alexia Hiibnera z býv. archivu kláštera
sv. Mikuláše na Starém městě pražském.

^) List Fulgentia Jana Bílka k opatu broumovskému Augustinu Sei-
fertovi ze dne 2. prosince r. 1653 : „Audio me rursus ab aliguo falso delatore
apud reverendissimum dominům bene descriptum esse. Mallem hinc ex his
miseriis liberari. Lubens viderem, an alium ita describerent, nec non omni-
bus gratiosissimus foret. Sed patientia est mihi necessaria. Deus dabit his
quoque brevi íinem." Manuscript arcibisk. archivu v Praze.

282 Ke klášteru koupen díl statku sázavského.

Seifert propůjčil název, „superiora u sv. Prokopa." ^) Ale již
po sedmi letech vzdal se Jiří superiorátu na Sázavě a vyUedal
sobě klidnější působení v klášteře políčkem. Správa kláštera
na Sázavě poručena pak Janu Prokopu Mannerovi,
jenž před tím byl převorem v Kladrubech. Znamenitý muž
ten povznesl klášter sv. Prokopa po stránce hmotné i duchovní,
rozmnožil počet bratří, konal s nimi společné modlitby v choru,
zvelebil služby boží a dočkal se toho, že řeholní ústav, jemuž
v čele stál jakožto správce, zmohutněl získáním některé částky
bývalých statků klášterních. Z veliké míry přispěla k tomu
obětavost tehdejších dobrodinců: Matouše Ferdinanda Sobka
z Bílenberka, opata u sv. Mikuláše a již jmenovaného prvního
biskupa v Hradci Králové, paní Voršily Kateřiny, manželky
p^na Františka Yiléma z Talmberku na Ratajích, zvláště pak
opata broumovského a visitátora řádu Augustina Seiferta.

Majitelem statků klášteru nejbližších byl tenkráte Jan
Viktorin hrabě z Yaldšteina na Komorním Hrádku,
maje po otci svém panu Adamovi dědičné panství na statku
svatoprokopském. S ním tedy zavedl jednání řečený visitátor
Augustin Seifert, aby trhem postoupil klášteru některý
díl dědičného zboží svého. O podmínky smlouval se s panem
hrabětem jednak biskup Sobek jednak mnich broumovský Da-
niel ndefons Nigrin. Trhová smlouva, uzavřená na Komorním
Hrá^.ku dne 8. května r. 1663, stanovila takto: Za summu
18.000 zl. rýnských prodává Jan Viktorin hrabě z Yaldšteina
visitátoru Augustinu Seifertovi a budoucím opatům i konventu
kláštera sv. Prokopa na Sázavě částku panství hrádeckého, ze-
jména pustou tvrz pod klášterem sázavským, pustý pivovar,
mlýn a pilu, pop luzní dvůr pod klášterem, městečko Sá-
zavu, rychtu u kláštera, vesničku Yesce, pustý mlýn Kačko v
s polmi, kamenné lomy, vápenici, řeku Sázavu s rybolovem
v určitých mezích, 26 jiter lesa, jak označil hranice jeho zemský
měřič Yilém Ludvík Yilémovský, s honitbou; s polmi, lukami,
háji, rybníky, ovčínem, zahradami a chmelnicemi, se šenkem a
krčmami v městečku, u rychty i jinde ; s far ním kostelem
sv. Martina, k němuž vsi ode dávna náležité v stejných
povinnostech i příště mají setrvati; s poddanými, všemi platy

^) List opata broumovského Augustina Seiferta ze dne 9. prosince r.
1653, v Dodatku.

Opat Jan Chrysostom cle Belmonte. 283

a závazky jejicli. Při postupu statku toho položil kupující opat
broumovský panu hraběti botově 10.000 zl. rýnských; ostatní
pak částku trhovou splatiti mu bylo v pěti letech následujících.
Svědkové písemné smlouvy uvádějí se : jmenovaný biskup krá-
lovéhradecký Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka, J. M. C.
rada Kunat Jaroslav hrabě z Bubna, J. M. C. rada Pavel hrabě
z Morzin. i)

Jakmile koupě byla hotova, a klášteru sv. Prokopa pů-
vodní statek jeho zase získán, pečoval o to visitátor řádu, aby
sázavským bratřím dostalo se řádného opata. V klášteře
emauském přebýval tenkráte mnich cizího piivodu Jan Chry-
sostom^ de Belmonte, za nějž mnohé přímluvy se daly u opatů
benediktinského řádu v Cechách. Yisitátor Augustin Seifert
hodlaje tedy osaditi opatstvi u sv. Prokopa, pomyslil na Jana
Chrysostoma. Že však vyslovovány obavy, jakoby důchody
kláštera nestačily ještě ke všem potřebám nového opata, složil
Jan Chrysostom 3000 zl. do rukou visitátora řádu, aby vedle
dobrého zdání svého přispíval z nich na lepší jeho opatřeni.
Když potom propuštěn byl Jan de Belmonte z kongregace
montserratských oenediktinův a učinil slib poslušnosti v řeholi
české, prohlásil jej visitátor listem ze dne 20. května r. 1663
za opata kláštera sázavského. 2) El řízení vnějších záležitostí
zůstaven u sv. Prokopa mnich Jan Prokop Manner,

Štědrý příznivec kláštera Augustin Seifert zemřel
dne 14. října r. 1663. Nástupci jeho Tomáši Sartoriovi před-
nášel Manner žádosí, aby propuštěn byl ze služeb kláštera sá-
zavského. Ale na přímluvu biskupa Matouše Ferdinanda Sobka
zůstala prosba jeho oslyšena^). Schylovalo se totiž k novým

^) Smlouva o statek sázavský učiněná dne 8. května r. 1663 mezi visi-
tátorem- Augustinem Seifertem a Janem Viktorinem hrabětem z Valdšteina,
v Dodatku.

-) List opata Augustina Seiferta ze dne 20. května r. 1663, v Dodatku.

3; tírvn. list Jana Prokopa Mannera k opatu Sartoriovi ze dne 6. pro-
since r 1663: „Quantum in me est, novit (Dominatio Vestra) curas s. Pro-
copii ad beneplacitum pie defuncti (t. j. opata Seiferta) atque ad servitium
domini Chrysostomi a me assumptas esse, et cum liae cessent, meam quoque
servitium exspiratum cogitavi, qui uti non minus novit omnem aetatem meam
in similibus consumpsi, ut proinde vacationem competere mihi censere possem;
atquo idcirco omnino concluseram arrepta in proximo commoditate his servi-
tiis valedicere, sed quia illustrissimus dominus episcopus instat et forte řeve-

284 Opat Daniel Tldefons Nigrin.

změnám v hodnostech, při nichž pamatováno také na zaslou-
žilého mnicha Jana Prokopa. Opat de Belmonte vzdal se již
na sklonku roku 1663 úřadu svého na Sázavě, jmenován byv
trvám biskupem v Risaně nebo Trogiru. i) Brzy po od-
chodu jeho ustanovil visitátor nového opata ke sv. Prokopu,
již svrchu řečeného řeholnika broumovského Daniele Ilde-
fonsa Nigrina, listem ze dne 24. března r. 1664. Svobodné
volby nebylo zatim mnichům přáno, ježto sbor jejich z různých
klášterů sešlý a posud neúplný těžko by jednotil se ve příčině
tak důležité a opravným snahám v řeholi nerad propůjčoval
slechu. Nicméně ustanovení opata Mgrina dalo se s vědomím
i souhlasem bratří broumovských, zejména převora tamního
Maura Eajmana, podpřevora Jakuba Hůbnera, faráře Davida,
faráře v Hořejší Teplící Kryštofa Klossa, provisora Placida
a probošta polického Alfonsa. ^) Dosavadní správce kláštera
sázavského Jan Prokop Manner vyhlédnut zároveň za opata
ke sv. Mikuláši v Praze. Když na podzim r. 1664 dosáhl jme-
novaný biskup královéhradecký Matouš Ferdinand Sobek pa-
pežského potvrzení a potom i svěcení (dne 15. března r. 1665),
opustil Manner Sázavu po čtyřletém blahodárném působení
a stěhoval se do Prahy. ^)

Nový opat sázavský Nigrin pocházel z města Kolína nad
Labem. Pro upřímnou zbožnost a osvědčené přednosti ducha
těšil se obecné vážnosti u svých spolubratři. Z nich již uve-
dený Kryštof Kloss, aby na jevo dal radost z povýšení mi-
lého druha, i také pomoc mu učinil k zavedení hospodářství,
věnoval hned klášteru sv. Prokopa 300 zl. ^) Příkladu
toho následoval bývalý správce kláštera a již arcibiskup

reverendissimae Dominationi Vestraemolestia accrescere videretur, commisi
et commito me placito, ut si necessarius sim, noa recusem laborein. Quid-
quid igitur mihi iinponere plaeuerit, de conatu meo usque ad extrémům po-
tentiae confidat." Z arcMvu břevnovského.

^) Zápisky břevnovské jmenuji jej „episcopum rosonensem et traguri-
ensem," čas biskupování jeho neudávajíce. Město Risano (lat. Resinum, Eosa)
přestalo býti sídlem biskupským před r. 1540; v Trogiru (lat. Tragurium)
sídlil biskup až do r. 1828. Název biskupa rosonského má posud biskup
kotorský.

2) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 52.

2) Ekert : Posvátná místa kr. hl. města Prahy ; II. str. 359.

*) Bienenberg : Sazawa oder s. Prokop ; str. 53 n.

Zásluhy mnicM o katolickou reformaci. 285

Matouš Ferdinand z Bílenberka, darovav brzy po dosed-
nutí na prestol u sv. Víta 300 zL, a později roku 1673 ještě
25 dukátů ke sv. Prokopu. Týž arcipastýř chtěje zvýšiti po-
ctivost kláštera, k novému květu se probirajícílio, navrátil
ke kostelu sázavskému rámě z těla sv. Prokopa, jež před
tim opatrováno bylo v metropolitním ckrámě sv. Yita na krade
pražském, a sám přinesl je na Sázavu roku 1669. Tekdáž ve
slavném průvodu vstříc vyšel opat Daniel Ildefons s bratřími
a zástupem věřících dobrotivému arcibiskupu na vrch Veletín ;
načež posvátný ostatek složen jest v kapli Panny Marie podle
sakristie. ^)

S panstvím nad statkem sázavským získal opat právo
podávati faráře ke kostelu sv. Martina v městečku Sá-
zavě, y duchovní správě tamější pracovali mnichové již od
konce 16. století, zřizováni jsouce od různých koUátorů, hned
duchovních hned světských. Zpravidla býval představený klá-
štera spolu farářem v Sázavě, ostatní pak mniši-kněží jeho
kaplany. Za doby, kdy nově šířeno katolické vyznání obyva-
telstva v Cechách, pečovali řeholníci z kláštera sv. Prokopa
o reformaci ve středním Posázavi; i povedlo se jim
aspoň vůkol sídla jejich utvrditi víru katolickou. Po té straně
odnášela se činnost mnichů k panstvím a statkům za naší doby
takto jmenovaným: Bečvary a Bečvarky, Zásmuky, Církvice,
Sázava, Rataje, Šternberk, Ostředek, Hrádek nad Sázavou,
Kostelec nad černými lesy. Ještě roku 1654 přisluhoval farář
v Sázavě věřícíra šírého okolí, jež označíme krajními osadami,
počínajíce u řeky Sázavy nad klášterem: Vraník, Ceřenice,
Drahňovice, Lbosyn, Tatouňovice, Cakov, Ostředek, Lesnice,
Bělčice, Oclivy, Samechov, Střimelice, Hradec, Oplany, Drletín,
Mostice, Přestavlky, Drahobudice, Mančice, Yavřinec, Oírkvice,
Skvrnějov, Talmberk, Mrchojedy, Samopše. 2) Od záduší sá-
zavského rozpůjčeno bylo osadníkům před r. 1660 neméně než
21 kráva (zádušní, železné krávy). Vycházelo pak ročního
platu z krávy 30 grošů; byla-li jalová, toliko 22^/2 groše 2).

Opat Mgrin horlivě účastnil se kapitolních schůzí
benediktinského řádu v Cechách, jak častějité doby rozpisoval

■^) Fabricius : Požehnaná památka ; str. 268 n.

2) Blahověst, 1888; str. 451 n.

^) Purkrechtní kniha sázavská z let 1614 — 1660.

286 Opat Daniel Ildefons Nigrin.

je visitátor Tomáš Sartorius. První shromáždění takové konalo
se v srpnu r. 1665 v Broumově. Ke druliému nabídl Nigrin
místo i pohostinný stůl v klášteře na Sázavě. Tam tedy
sešli se dne 2. července r. 1673 vynikající benediktini z Cech
a Moravy rokovat o pilných potřebách svého řádu, i setrvali
u sv. Prokopa až ke dni jeho svátečnímu 4. července t. r.
Opat Nigrin obcoval téhož roku na podzim benediktinskému
sjezdu v klášteře sv. Mikuláše v Praze. O dvě léta později
dostavil se také ke kapitolní schůzi, jež odbývána v Praze
z jara r. 1676. i)

Někdy r. 1666 zemřel Jan Viktorin hrabě z Valdšteina,
po otci svém, panu Adamovi, majitel panství hrádeckého a tudíž
i. držitel onoho dílu zápisného zboží kláštera sv. Prokopa, který
ode dávna zastaven byl ke Komornímu Hrádku. Smrtí jeho
vycházel ze zápisu řečený díl bývalých statků sázav-
ských, ježto listem císaře Rudolfa II. ze dne 6. března r. 1603
toliko panu Adamovi a jednomu z dědiců jeho propůjčeno bylo
právo do života užívati zástavy od kláštera sv. Prokopa, načež
král český nebo konvent mnichů položením summy 11051 kop
20 grošů míšeňských vyplatiti mohl statek klášterní. Nemeškaje,
oznamoval opat Nigrin synům pana Jana Viktorina, to jest
Adamu Maximiliánovi, Janu Karlovi a Ferdinandovi, bratřím
hrabatům z Valdšteina na Komorním Hrádku, rok napřed, že
chce vyplatiti zápisné statky kláštera sázavského a to tak, aby
páni hrabata místo peněžité výplaty podrželi částku
těch statků k dědičnému vládnutí, ostatek pak klá-
šteru vrátili a také dědičně postoupili. Běželo pak
o toto zboží duchovní: městečko Mnichovice, vsi Chora-
tice, Samechov, Bělokozly, Samópše, Mrchojedy, Při-
bislavice, Dojetřice (z Částky), Rovnou (z částky), Kři-
volaje (z částky) a dvůr kmetcí v Drletíně.

V dalším jednání o směnu a postup statků nařídil císař
Leopold I. listem ze dne 12. února r. 1667, aby k porovnání
obou stran zřízeni byli smluvčí stavu panského a rytířského.
Královští místodržící v Cechách potvrdili tedy listem ze dne
4. dubna t. r. tré smluvčích nebo komisařů: Václava
Jiřího hraběte ze Šternberka, J. M. C. radu a zemského soudce
v království českém, Františka Leopolda z Talmberka, hejtmana

1) Bieueuberg: Sazawa oder s. Prokop: str. 53.

Smlouva o statky klášteru postoupené. 287

kraje kouřimského a rytíře Lifcmíra Vidiimi Obyteckého z Obytec,
J. M. C. radu a soudce zemského v království českém, z nichž
poslední však nemohl pro nedostatek zdr^aví účastniti se jed-
nání. Ostatní dva ohledavše všechny částky jmenovaných statků,
i cenu jejich vyšetřivše, smluvili opata Nigrina za konvent
mnichů sázavských a pány Adama Maximiliána, Jana Karla
a Ferdinanda hrabata z Yaldšteina na Komorním Hrádku takto :
Klášter sv. Prokopa postoupí hrabatům z Yaldšteina městečko
Mnichovice, vsi Choratice, Samechov, Přibislavice, Rovnou
(z částky), Křivolaje (z čátky) a dvůr kmetcí v Drletině za dě-
dictví zpupné a žádnému v ničem nezávadné ke jmění, držení,
dání, prodání aneb jinému téhož dědictví, městečka a vsí, po-
stoupení plným právem. Páni hrabata z Yaldšteina postoupí
zase klášteru ze vsí zápisných a duchovních beze vší výplaty :
Bělokozly, Samopše s mlýnem řečeným Bártovým, Mr-
chojedy, Dojetřice (z částky) se všemi okolními lesy blíž
kláštera ležícími. Že však cena statků, hrabatům z Yaldšteina
od kláštera puštěných, větší jest nežli výplata 11051 kop 20
grošů míšeňských spolu s dluhem 1635 zL, jímž povinen byl
opat Janu Yiktorinovi hraběti z Yaldšteina a dědicům jeho,
nedoplativ ještě trhovou summu za statek sázavský z r. 1663,
přidali hrabata klášteru své vlastní a dědičné vsi: Radvanice
s pustinou benátskou a mlýnem Budínem a Přívlaky se vším
příslušenstvím' k dědičnému jmění a držení plným právem.
Některé jiné částečky zboží klášterního ke Komornímu Hrádku
připsané, avšak již jinam přišlé, zejména ves Skvrnějov, dvůr
kmetcí Chlum, dvůr Kozly, jakož i omylem klášteru připiso-
vanou ves Třeboratice s tvrzí pustou Tryskovicemi, nebude
klášter při pánech hrabatech z Yaldšteina nikdy více vyhle-
dávati. Písemnou smlouvou ze dne 9. května r. 1667 vešly vý-
minky tuto řečené v moc a právo, i) Po některém čase dožádal
se toho opat Nigrin, aby přátelské porovnání kláštera sv. Prokopa
s hrabaty z Yaldšteina zapsáno bylo do desk zemských. 2)

Panství kláštera po r. 1667 skládalo se z městečka Sázavy
a devíti vsí vůkol. Byly to zejména po levém břehu řeky:
Přívlaky, Bělokozly, Dojetřice ; na pravém břehu : Samopše,

■■■) Smlouva o statky učiněná mezi opatem Danielem Ildefonsem Nigri-
nem a hrabaty z Yaldšteina dne 9. května r. 1667, v Dodatku.
2) Desky zemské; 391. kvatern mořský, 6. L. 16.

288 Opat Paniel Ildefons Nigrin.

Mrchojedy, Eadvanice, Nechyba, Benátky, černé Budy. Obvod
panství toho na větších mapách posud jest patrný. Západní
pomezí jeho zůstalo totiž hranicí soudního okresu
janovického (Uhlířské Janovice) proti soudním okresům :
vlašimskému, benešovskému, černokosteleokému a kouřimskému,
nebo také hranicí okresního hejtmanství kutnohorského proti
okresním hejtmanstvím: benešovskému, českobrodskému a ko-
línskému. Proti východní hranici panství sázavského pro-
stírají se obvody vsí: Čekanova, Talmberku, Ledecka, Vra-
ní ka (vše v soudním okresu janovickém).

Prvních důchodů ze statku sázavského užil opat Daniel
Ildefons k opravám stavebním, dav sklenouti a novou střechou
opatřiti presbytéř opatského chrámu. Když arcibiskup
Matouš Ferdinand Sobek přinášel rámě sv. Prokopa za dar
klášteru, nebylo ještě dílo opravy tak pokročilo, aby svaté
ostatky mohly spočinouti v presbytéři. I uložili je v kapli
Panny Marie vedle sakristie, kdež brzy potom zřízen jest
poboční oltář Bolestné Matky Páně a na něm postavena
socha sv. Prokopa s dutinou v místech prsou, ve které za sklem
ukazovalo se rámě z těla světcova. ^)

Opat Daniel Ildefons Nigrin zemřel dne 1. října r. 1679
a došel pohřbu v kapli Panny Marie. Jak z některých pozděj-
ších zmínek patrno, nepřilnuli k němu mnichové sázavští pro
přísnost, které jim dával okoušeti. V klášteře přebývalo tenkráte
osm řeholníků: P. Placid Vítek, 31 lety, rodem Slezan;
P. Aemilian Hlasivce, 2^ lety," rodem z Příbrami; P. Prokop,
34 lety, z Kroměříže -na Moravě ; P. Ildefons Kučera, '25 lety,
Pražan; Fr. Maurus Moltzer, podjáhen, 25 lety, z Jihlavy, Fr.
Anselm, klerik, 21 lety, z Německého Brodu; Fr. Rupert, kle-
rik, 23 lety, z Vysokého Myta; Fr. Ěehoř, jáhen, 291ety, z Ho-
řepníka. Z nich téměř všichni prošli studiemi filosofickými a
slyšeli o morální theologii ; jen l?r. Rupert byl teprve na učení
humanitním a Fr. Řehoř na učení filosofickém. Kromě řeči
české mocni byli oba Moravané také němčiny. Do kláštera
přijati jsou všichni teprve po r. 1670. ,

Když po smrti Nigrinově počalo jednati se o nástupce,
žádali za to bratří konventu sázavského visitátora řádu To-
máše Sartoria, aby jim dáno bylo konati volbu nového opata,

^) Fabricius: Požehnaná památka; str. 269.

Opat P. Coelestin Jindřich. 289-

aspoň „per postulationem". Odpověděl visitátor, že lépe bude
zanecliati tu věc Bohu a jemu. Na to dopsali Sázavští arci-
biskupu Janu Bedřichovi hraběti z Valdšteina (dne 24. prosince
r. 1679), prosíce, aby chránil jich při právu svobodné volby
představeného. Dne 10. ledna r. 1680 zavítal ke sv. Prokopu
pan visitátor, maje po boku superiora z kláštera břevnovského
P. JŘehoře Aulíka. Svolav mnichy v hromadu, předčítal jim
nejprve císařské rozhodnutí, kterým přiznávala se plná moc
opatům v Broumově jakožto visitátorům benediktinských klá-
šterů v Cechách, aby zřizovali opata na Sázavě. Potom ozná-
mil vůli svou, že přítomného P. Řehoře Aulíka ustanovuje
jim opatem. Mnichové slyšíce to, hlasitě odporovali. Nicméně
předsevzal visitátor installaci nového opata a přijav od něho
slib věrnosti a poslušnosti, poručil mu řízení kláštera.

P. Aulík přesvědčil se hned v prvních dnech pobytu svého
na Sázavě, že by opatování jeho nebylo bez velikých těžkostí.
Prosil tedy visitátora o propuštění z úřadu a byl již na konci
měsíce ledna ze Sázavy odvolán. Mnichové podali o tom zprávu
arcibiskupskému úřadu v Praze; načež dne 17. února došli ke
sv. Prokopu ordinariátní komisaři vyšetřit průběh předešlé
volby a stížnosti mnichů, i) Po některém jednání přiznáno ko-
nečně Sázavským, aby volili sobě opata „per postulationem".
K nové volbě, jež dala se dne 2. května r. 1680, vypravil vi-
sitátor zástupce svého Jana Prokopa Mannera arcibiskup pak
zřídil za komisaře kancléře Jana Fr. Liepura a konsistorního
radu Matouše Malanotta. 2) Sázavští žádali sobě opatem P. Co e-
lestina Jindřicha z kláštera kladrubského. Tomu také do-
stalo se potvrzení v úřadě jak od visitátora řádu Tomáše Sarto-
ria ^) tak od arcibiskupa Jana Bedřicha i od císaře Leopolda I.
Dne 19. května installoval jej zástupce visitátorův již řečený

1) Protokol ze dne 17. února r. 1680, v arcibiskupském archivu.
^) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 75.

2) Za potvrzení své žádal opat visitátora řádu listem ze dne 3. května
r. 1680 : „Cum autem talis actus (t. j. volba postulací) in congregatione
nostra a reverendissimo domino utpote superiore nostro ordinario requirat
approbationem, hisce me humiliter praesento et nomine monasterii, ad quod
regendum assumptus sum, rogo, quatenns reverendissima Dominatio super
postulatione ista ratihabitionem suam declarare dignetur." Z archivu kláštera
břevnovského.

Dr. Krásí: Sv. Prokop. 19

288 Opat Daniel Ildefons-Nigrin.

Mrchojedy, Ead vánice, Nechyba, Benátky, černé Budy. Obvod
panství toho na větších mapách posud jest patrný. Západní
pomezí jeho zůstalo totiž hranicí soudního okresu
janovického (Uhlířské Janovice) proti soudním okresům :
vlašimskému, benešovskému, černokosteleokému a kouřimskému,
nebo také hranicí okresního hejtmanství kutnohorského proti
okresním hejtmanstvím: benešovskému, českobrodskému a ko-
línskému. Proti východní hranici panství sázavského pro-
stírají se obvody vsí: Čekanova, Taimberku, Ledecka, Yra-
níka (vše v soudním okresu janovickém).

Prvních důchodů ze statku sázavského užil opat Daniel
Ildefons k opravám stavebním, dav sklenouti a novou střechou
opatřiti presbytéř opatského chrámu. Když arcibiskup
Matouš Ferdinand Sobek přinášel rámě sv. Prokopa za dar
klášteru, nebylo ještě dílo opravy tak pokročilo, aby svaté
ostatky mohly spočinouti v presbytéři. I uložili je v kapli
Panny Marie vedle sakristie, kdež brzy potom zřízen jest
poboční oltář Bolestné Matky Páně a na něm postavena
socha sv. Prokopa s dutinou v místech prsou, ve které za sklem
ukazovalo se rámě z těla světcova, i)

Opat Daniel Ildefons Nigrin zemřel dne 1. října r. 1679
a došel pohřbu v kapli Panny Marie. Jak z některých pozděj-
ších zmínek patmo, nepřilnuli k němu mnichové sázavští pro
přísnost, které jim dával okoušeti. Y klášteře přebývalo tenkráte
osm řehol niku: P. Placid Vítek, 31 lety, rodem Slezan;
P. Aemilian Hlasivce, 2i lety," rodem z Příbrami ; P. Prokop,
34 lety, z Kroměříže -na Moravě ; P. Ildefons Kučera, '25 lety,
Pražan; Fr. Maurus Moltzer, podjáhen, 25 lety, z Jihlavy, Fr.
Anselm, klerik, 21 lety, z Německého Brodu; Fr. Eupert, kle-
rik, 23 lety, z Vysokého Mýta; Fr. Ěehoř, jáhen, 291ety, z Ho-
řepníka. Z nich téměř všichni prošli studiemi filosofickými a
slyšeli o morální theologii ; jen Fr. Eupert byl teprve na učeni
humanitním a Fr. Řehoř na učení filosofickém. Kromě řeči
české mocni byli oba Moravané také němčiny. Do kláštera,
přijati jsou všichni teprve po r. 1670. .

Když po smrti Nigrinově počalo jednati se o nástupce,
žádali za to bratří konventu sázavského visitátora řádu To-
máše Sartoria, aby jim dáno bylo konati volbu nového opata,

^) Fabricius: Požehnaná památka; str. 269.

Opat P. Coelestin Jindřich. 289^

aspoň „per postulationem". Odpověděl visitátor, že lépe bude
zanecliati tu věc Bohu a jemu. Na to dopsali Sázavští arci-
biskupu Janu Bedřichovi hraběti z Valdšteina (dne 24. prosince
r. 1679), prosíce, aby chránil jich při právu svobodné volby
představeného. Dne 10. ledna r. 1680 zavítal ke sv. Prokopu
pan visitátor, maje po boku superiora z kláštera břevno vského
P. Řehoře Aulíka. Svolav mnichy v hromadu, předčítal jim
nejprve císařské rozhodnutí, kterým přiznávala se plná moc
opatům v Broumově jakožto visitátorům benediktinských klá-
šterů v Cechách, aby zřizovali opata na Sázavě. Potom ozná-
mil vůli svou, že přítomného P. Řehoře Aulíka ustanovuje
jim opatem. Mnichové slyšíce to, hlasitě odporovali. Nicméně
předsevzal visitátor installaci nového opata a přijav od něho
slib věrnosti a poslušnosti, poručil mu řízení kláštera.

P. Aulik přesvědčil se hned v prvních dnech pobytu svého
na Sázavě, že by opatování jeho nebylo bez velikých těžkostí.
Prosil tedy visitátora o propuštění z úřadu a byl již na konci
měsíce ledna ze Sázavy odvolán. Mnichové podali o tom zprávu
arcibiskupskému úřadu v Praze; načež dne 17. února došli ke
sv. Prokopu ordinariátní komisaři vyšetřit průběh předešlé
volby a stížnosti mnichů, i) Po některém jednání přiznáno ko-
nečně Sázavským, aby volili sobě opata „per postulationem".
K nové volbě, jež dala se dne 2. května r. 1680, vypravil vi-
sitátor zástupce svého Jana Prokopa Mannera arcibiskup pak
zřídil za komisaře kancléře Jana Pr. Liepura a konsistorního
radu Matouše Malanotta. 2) Sázavští žádali sobe opatem P. Co e-
lestina Jindřicha z kláštera kladrubského. Tomu také do-
stalo se potvrzení v úřadě jak od visitátora řádu Tomáše Sarto-
ria 3) tak od arcibiskupa Jana Bedřicha i od císaře Leopolda I.
Dne 19. května installoval jej zástupce visitátorův již řečený

^) Protokol ze dne 17. února r. 1680, v arcibiskupském archivu.

2) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 75.

2) Za potvrzení své žádal opat visitátora řádu listem ze dne 3. května
r. 1680 : „Cum autem talis actus (t. j. volba postulací) in congregatione
nostra a reverendissimo domino utpote superiore nostro ordinario requirat
approbationem, hisce me humiliter praesento et nomine monasterii, ad quod
regendum assumptus sum, rogo, quatenus reverendissima Dominatio super
postulatione ista ratihabitionem suam declarare dignetur." Z archivu kláštera
břevnovského.

Dr. Krásí: Sv. Prokop. 19

290 Opat P. Benedikt Graser.

Jan Prokop Manner, opat u sv. Mikuláše na Starém městě
pražském. 1) P. Coelestin pooliázel z města Třebíče na Moravě.
Byl muž učený a rozšafný, jenž vlídným jednáním získal
sobě lásku klášternícb. bratří i všeho sousedstva. PoHříchu opa-
tování jeho na Sázavě skončilo se již po roce velmi nešťastnou
příhodou. Jsa milovníkem květin, pěstoval je opat i ve vrchním
patře věže na zahradě, kdež sklouznuv, narazil hlavou o trám
a mrtev dopadl k zemi dne 18. června r. 1681.

K nové volbě přistoupili mnichové dne 8. července t. r.
Tu pak po pilné úřadě vznesli k přítomnému visitátoru Tomáši
Sartoriovi žádost, aby potvrdil jim za opata P. Benedikta
Grrasera z kláštera kladrubského. 2) Když opat kladrubský
Coelestin Mendl zvoleného z konventu propustil, neváhal ani
visitátor schváliti rozhodnutí Sázavských, ba sám uvedl P. Be-
nedikta v úřad jeho u sv. Prokopa dne 27. září r. 1681. Brzy
potom obrácen byl zřetel nového opata na dokonání staveb-
ních oprav při chrámě, k nimž první byl ruku přiložil
předchůdce jeho Nigrin. Sesuté hrobky pod dlažbou kostelní
jsou nově vyzděny a krypta pod presbytéřem pevně sklenuta.
Původní sestup do ní z prostřední lodi zakryli náhrobním ka-
menem, kdežto dvojitý šnek po straně, který pochází z doby
gothického stavitelství, byl vyčištěn. Opat dal zhotoviti nový
hlavní oltář a varhany, jakož i ke slavnějším službám
božím zavedl na Sázavě figurální hudbu. ^) Paměť zásluh jeho
o klášterní chrám hlásá posud mramorová deska s nápisem,
zasazená nad hlavním vchodem do kostela: „Deo Spiratore,
angelo monitore,^) Udalrico fiindatore, Bretislao cousumatore.

1) Opat Coelestin Jindřich děkoval za installaci listem k visitátoru
Tomáši Sartoriovi ze dne 26. května r. 1680. Originál v archivu břevnovském.

2; Srvn. písemné svědectví o volbě, jež vydal konvent sázavský dne 8.
července r. 1681; v Dodatku.

2) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 75 n.

*) Tomu na vysvětlenou služiž, co píše Hájek k r. 1035: „Břetislav
kníže dne jednoho povolav k sobě milostníka svého biskupa Šebíře, oznamo-
val jemu svou velikou a hroznou příhodu, která se jemu té předešlé noci při-
hodila: tak že jest k němu přišel anděl boží, jemu vůli božskou oznamuje, i
přikazuje, aby hned bez meškání rozkázal kostel Panny Marie a sv. Jana
Křtitele na Sázavě svým nákladem dostavěti. Biskup vyslyšav to všechno ob-
šírně od Břetislava, jemu řekl : Milý synu, vzdej chválu Pánu Bohu a učiň
tak, jistě jest znamení, že Ti Pán Bůh chce za ten časný základ příbytek

Dobrodinci kláštera na stlonkn 17. stol. 291

Severo confirmatore, s. Procopio primo in abbatia rectore ec-
clesia honori B. V. Mariae et s. Joanni Baptistae dicata, 200
■et ultra annis zisskiano sacrilegio ruinata — restaurata
MDOLXXXVII."

Horle o zvelebeni domu sv. Prokopa, získával mu opat
•G-raser příznivce mezi šlecbtou českou, zejména mezi
panstvem, jebož statky a sídla byly vůkol kláštera. Vynika-
jící osoby docbázely té doby na Sázavu uctít posvátného místa
nebo vyprošovat sobě. přímluvy světcovy u Boba v různých
potřebách života. Dne 1. října r. 1685 meškal v klášteře nej-
vyšší purkrabí pražský Adolf Vratislav hrabě ze Šternberka
s manželkou, dětmi a četným průvodem, v němž spatřovali se
také tři otcové z tovaryšstva Ježíšova. Za dar klášteru přinesl
pan hrabě opis zprávy o kanonisaci sv. Prokopa r. 1204. i)
Dobrodinci kláštera velmi obětavými byli svobodní páni
z Talmberka, z nichž Jan František Kryštof, biskup králo-
véhradecký (r. 1676 — 1698), daroval opatu G-raserovi stříbrné
pontifikální umývadlo.

Na sklonku 17. století přebývalo na Sázavě deset mnichův.
Opat jejich P. Benedikt Graser byl sice původu německého
rodem z Karlových Varů, avšak přilnuv upřímně k místu pů-
sobení svého, nejen bratřím v klášteře, ale i věřícímu lidu
v Posázavi, jenž té doby již hojněji počal v průvodech cír-
kevních docházeti ke sv. Prokopu, propůjčoval se láskou a pečli-
vostí. S představenými ostatních klášterů benediktinských
scházel se na řádových kapitolách, jakož zejména víme o pří-
tomnosti jeho v Praze dne 23. listopadu r. 1686 a potom zase
dne 10 — 12. července r. 1690. Po 151etém opatování zemřel
dne 13. listopadu r. 1696. 2)

Z příčin nám méně povědomých nepřivolil k tomu visi-
tátor řádu Tomáš Sartorius, aby Sázavští konali volbu nového
opata, nýbrž vyžádav si svolení císaře Leopolda I. ze dne
ly. dubna roku 1697, ustanovil ke správě kláštera na tři léta

"věčuý (láti. A on kníže vedle rozkazu anděla božího a rady biskupovy svo-
lav dělníky jednak ze vší české země, kázal tu slavný a velmi nákladný klá-
šter postaviti."

^) Bienenberg : Sazawa oder s. Prokop ; str. 29. Srvn. str. 500 to-
hoto díla.

2) Necrologium břevnoviense.

292 Opat P. Václav Košín.

administrátora P. Aemiliána Hlasivce. Než ani potont
r. 1700 nedošlo k volbě nástupce G-raserova, ano zatimni správ-
covství konventního seniora o tři léta bylo prodlouženo. Teprve-
po sneseni provinciální kapitoly z roku 1702 rozepsal visitátor
Otmar Zink {icóka 1700— 1738J volbu opata na Sázavě ke dni
24. dubna r. 1703. Arcibiskup Jan Josef lirabě Breuner upo-
zornil mnichy, že ke kanonické volbě třeba jest, aby dala se-
u přítomnosti ordinariátnícb komisařů, jinak že by zvolenéhO'
za opata uznati nemohl. Y téže příčině dopsal papežský nuntius-
ve Vídni řeholnikům u sv. Prokopa (na konci měsíce února
r. 1703), dokládaje, že povinností jejich jest žádati arcibiskupa,
za odeslání komisařův. Nicméně neuposlechli mnichové a vy-
prosili si toliko přítomnost světských komisařů, krajských hejt-
manů v Kouřimsku, jež zemská vláda ochotně listem ze dne-
30. března r. 1703 k volbě vypravila. Opatem na Sázavě stal
se P. Václav Košin z Preudenfeldu, kterého hned visi-
tátor přísahou věrnosti sobě zavázal a v nové hodnosti potvrdiL
Když pak dostalo se Kosinoví i zeměpanského potvrzení (quoad.
temporalia) listem císaře Leopolda I. ze dne 29. února r. 1704,
vznesl takto zřízený opat žádost k panu arcibiskupovi za vrchno-
pastýřské požehnání k úřadu. Odpovědí, ovšem odmítavou, byt
mu list arcibiskupa Jana Josefa ze dne 31. května r. 1704.

Benediktini sázavští nesli velmi těžce, že opatu jejich ne-
dostává se práva pontifikalii, a co s tím spojeno bylo, místa.
a hlasu na sněmu zemském, Bylit opati tamější od r, 1663,.
kdy klášter získal zase deskový statek, praelaty království
českého a směli účastniti se sněmovního jednání „a díe accep-
tae infulae." Že však teprve při biskupském žehnání ode-
vzdávány opatu řečené odznaky, neukazovala se naděje, aby
Václav Košín dosáhl plného práva předešlých opatů-praelatů,.
než dobrovolným poddáním se panu arcibiskupovi. I pohnul
k tomu konečně r. 1709 Členy konventu, aby zvláštním listem
k arcibiskupovi vyznali závislost kláštera sv. Prokopa na úřadě
arcibiskupském a prosili za benedikci pro opata, při jehož volbě
měli přítomni býti ordinariátní komisaři. Arcibiskup Jan Josef
hrabě Breuner obdržev list od převora a bratří sázavských,,
potvrdil volbu Košínovu a zřídil k tomu světícího biskupa.
Víta Seipla, aby za něho požehnal opatovi. Dne 14. dubna r..
1709 přisahal Košín před biskupem, že nepokládá sebe a klášter

Spor jeho s visitátorem řádu. 293

svůj za exemptní z moci ordinariovy a přijal hned na to be-
nedikci i).

Povolnosť konventu sázavského byla velice proti mysli
visitátora řádu Otmara Zinká. I pokoušel se o to s nemalým
TÍsilim, aby opat přísahu svou odvolal, a mnichové by pro-
hlásili poddání své za vynucené. Když pak nešlo mu po
"v^ůli, chystal se třeba i hmotnou mocí příměti opata a bratří,
aby poslechli. Václav Košín uprchl před ním z kláštera, když
nenadále s cizími osobami na Sázavu přibyl (na večer dne
19. února r. 1710}. Obě strany žalovaly pak u císaře Josefa I.,
žádajíce sobě pomoci světského ramene. Opat Košín zašel ve
stížném podání příliš daleko, upíraje dokonce protivníku svému
•dozorčího práva ke klášteru svatého Prokopa; začež dostalo se
mu přísné výtky a nařízení z královské kanceláře ve Vídni,
a,by visitátora řádu Otmara Zinká uctivě přijímal, kdykoli za
příčinou dozoru do kláštera zavítá, jinak že by řečený visitátor
právo měl užiti proti němu duchovních censur.^) Přes to se-
trval Košín v odporu : nepřijal listu Otmarova, kterým ohlašo-
vána mu byla visitace ke dni 10. října r. 1711, a vzdálil se
z kláštera, když nová lhůta k visitaci byla stanovena. Visitátor
žaloval znovu před císařem Karlem VI. a dočkal se reskriptu
ze dne 31. března r. 1712, aby zbavil Košína hodnosti opatské,
jestliže do čtrnácti dnů po dané výstraze nepřizná se k němu
jako svému představenému.^) Jakkoli pak opat sázavský pod-
dával se Otmarovi po listech do Prahy zaslaných (v květnu
r. 1712) : že nechtěl podepsati reversu, jehož obsah vykračoval
z mezí práva a slušnosti, složil jej visitátor s úřadu
listem ze dne 19. září r. 1712. *) Zemská vláda odňala Košínovi
správu klášterního jmění, potvrdivši za administrátora u sv.
Prokopa P. Benedikta Bacha z kláštera břevnovského.

Zatím opatřil se opat listy některých sousedů-šlechticů,
kteří potvrzovali mu, že na Sázavě vedl vždy život neúhonný,

^) Srvn. List arcibiskupa Jana Josefa ke konsistoři pražské ze dne
24. dubna r. 1709, v Dodatku.

2) List ovdovělé císařovny Eleonory k místo držícím českým ze dne 25.
srpna r. 1711. Opis v arcibiskupském archivu.

^) List císaře Karla VI. ke král. místodržícím v Cechách ze dne 31.
března r. 1712. Opis v arcibiskupském archivu.

*) List visitátora Otmara Zinká ze dne 19. září r. 1712, v Dodatku.

294 Opat P. Václav Košín.

byl přikladným představeným a dobrým hospodářstvím zve-
lebil statek klášterní. Svědectví taková jakož i přímluva novébo-
arcibiskupa brabšte Khůnburka naklonily mu poněkud císaře
Karla YI., s jebož dovolením směl pomoc hledati u apoštol-
ského nuntia ve Yídni. Rozsudkem ze dne 13. července r. 1713^
prohlašoval nuntius Julius kardinál Piazza, že opat Václav
Košín má navrácen býti ke svému úřadu na Sázavě, ježto při slo-
žení jeho s opatství nebylo šetřeno právních podmínek. Naproti
tomu dožádal se visitátor Otmar Zink u papeže Klementa XI.
nových soudců, i) kterým však nevidělo se jinak rozhodnouti,
nežli rozhodl apoštolský nuntius. Domáhaje se příznivějšího
výsledku pro sebe, vyhledával visitátor i potom jiné a jiné
rozhodci. ^) Císařským reskriptem ze dne 9. března r. ITIO'
vrácena jest opatu Václavu Kosinoví správa
klášterního jmění a místo mezi praelaty na sněmu
zemském.

Aby spory neměly náhlého konce, oznámil visitátor Ko-
sinoví (listem ze dne 16. března r. 1719), že trvá na svém
právu dohlížeti ke klášteru sv. Prokopa, i bude je vykonávati
plnou měrou jako r. 1712. Když opat odporoval tomu, žaloval
na něj Otmar při apoštolské nuntiatuře a dosáhl rozhodnuti
nuntiova ze dne 28. února r. 1722, že opat sázavský povinen
jest poddati se dohledu visitátorovu. ^) Košín odvolal se do
E,íma. Nedlouho potom (v dubnu r. 1722) zavítal na Sázavu
delegát Otmarův P. Anselm Vlach, opat u sv. Mikuláše v Praze,
konat ohlášené visitace, při níž tři novice z kláštera vypudil.
Visitátor Otmar žaloval ještě císaři, že Košín jest špatným
správcem jmění klášterního. K dovršení útrap spikli se dva
mnichové: P. Benedikt Herrman a P. Prokop Dietrich proti
svému opatovi. Dne 17. června t. r. přibyl z nenadání visitátor
Otmar Zink s četnou družinou na Sázavu a rozplašiv mnichy
tamější kromě P. Benedikta, usadil u sv. Prokopa sedm nových
bratří z kláštera broumovského. Té doby ujal se Košína arci-

1) Breve papeže Klementa XT. ze dne 11. srpna r. 1713. Opis y arci-
bisk. archivu v Praze.

^) Srvn. Breve papeže Klementa XI. ze dne 7. června r. 1717 a další
breve téhož papeže ze dne 3. prosince r. 1717. Opisy v arcibiskupském ar-
chivu v Praze.

2) Opis v arcibiskupském archivu.

Dobrodinci kláštera z počátku 18. stol. 295

biskup Ferdinand hrabě Kíiůnburk. i) Ale dlouho trvající spor
roztrpčil již opata, že počal zanedbávati úřadu svého, mnichům
do kláštera položeným nepřál a hospodářství sobě nehleděl. Za
tou příčinou zřízena jest komise z osob světských od císaře
(dne 14. listopadu r. 1724) a duchovních od apoštolského nuntia
(dne 2. prosince t. r.) k očitému ohledáni toho, nač visitátor
do Košína nepřestával stěžovati. Opat přinucen byl vzdáti se
úřadu a odešel z kláštera.

Není pochybnosti, že by opat Yáclav Košín uchován býval
všech nesnází a k nejlepším správcům kláštera sv. Prokopa ná-
ležel, kdyby neblahý spor o to, zdali řehole sv. Benedikta vy-
ňata jest úplně z pravomoci biskupské, nebyl ve hrozivé pozadí
věku jeho se nakupil. Nicméně ani v těžkých okolnostech ne-
minula se správa Kosinová s dobrým prospěchem kláštera. Již
od počátku 18. století závodili dobrodinci v darech a odkazech
na zvelebení služeb božích u sv. Prokopa. Pan František
z Talmberka učinil nadaci ze dne 8. února r. 1702, kterou
pojištěna jest klášteru částka 3000 zl., aby z ní vychováván
byl kněz v klášteře a mel povinnost obětovati ročně 12 mší
svatých na úmysl zakladatelův. ^J Manželka pana Jana Václava
hraběte ze Šternberka, hejtmana kraje kouřimského, Marie
Magdaléna roz. hraběnka Heussenstammová odkázala
ke sv. Prokopu 100 zl. dne 21. března r. 1706. Pan Jan
František z Talmberka na Ratajích postoupil ke klá-
šternímu mlýnu v Církvici u Zásmuk kus louky, začež zavá-
zali se mnichové k některému počtu mší svatých za štědrého
dárce r. 1 708. ^) Paní Johanka Sabina, manželka pana
Rudolfa z Talmberka, roz. hraběnka z Valdšteina,
poručila klášteru 100 zl. r. 1708. Manželka pana Jana Fran-
tiška z Talmberka paní Josefa Maximiliana roz. z Lo-
wenfelsu darovala r. 1710 sto zlatých. František An-
tonín hrabě z Weissenwolfuna Ylaširai poslal darem
k poutní slavnosti (dne 4. července) r. 1710 stříbrnou, draho-

^) List arcibiskupa Ferdinanda k opatu broumorskému OtmaroTi ze
dne 22. července r. 1722 a list zástupce arcibiskupova k apoštolské nuntia-
tuře ve Vídni z měsíce srpna t. r. Koncepty v arcibisk. archivu.

^) Při odhadování statku ratajského r. 1710 sešlo prý s řečené nadace.
Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 77.

2) List opata Košína a konventu kláštera sázavského ze dne 16. května
r. 1708, v Dodatku.

296 Opat P. Václav Košín.

kamy osázenou mitru, berlu a svatozáři, aby jimi ozdoben byl
milostný obraz sv. Prokopa. Dary ty přinesl tehdejší děkan
vlašimský Jan Chmelvoda. František Josef hrabě z Vald-
šteina na Komorním Hrádku věnoval r. 1713 stříbrnou lampu
k obrazu sv. Prokopa a vykázal roční důchod 20 zl. na udr-
žování v ní stálého světla, i) Manželka jeho paní Marie Mar-
kéta roz. hraběnka Černínova zaplatila z úcty k sv.
Prokopu zadrželou daň klášterní 2222 zl. 34 kr. 41/2 den. a po-
slala písemné potvrzení toho za dar klášteru. Dne 3. července
r. 1714 obětoval farář zásmucký Sigmund Hlasivec stří-
brný relikviář k uložení ostatků sv. Prokopa, ceněný do 202 zl.
Paní Josef-a Karolina hraběnka z ValdŠtein a po-
ručila klášteru 1500 zL, jež k rukám svým přijal administrátor
kláštera P. Benedikt Bach dne 12. ledna r. 1716.2) Paní Ka-
teřina Měnická učinila nadaci 800 zl. Paní Marie Ele-
onora Klára z Trautmannsdorfu, roz. hraběnka ze Štern-
berka, dala r. 1719 zhotoviti stříbrnou lampu k hlavnímu
oltáři, a syn její F rantišek Ada m hrabě z Trautman ns-
dorfu na Jemništi věnoval podobnou lampu za 200 zl. Nej-
vyšší purkrabí pražský Jan Josef hrabe z Yrtbyna
Konopišti poslal r. 1724 velikou lampu ke sv. Prokopu, jež
měla podobu srdce a opatřena byla znakem dárcovým.

Opat Václav Košín přičiňoval se o to, aby úcta sv. Pro-
kopa nejen na Sázavě a vůkol kláštera nýbrž v celé zemi byla
zvýšena a zvelebena. Již od r. 1660 znamenali někteří zbožní
lidé podivu hodné změny na obraze sv. Prokopa v klášteře
sázavském, jakoby totiž světec oči otvíral a po ctitelích svých
se rozhlížel, kterýžto úkaz zejména r. 1710 častěji byl pozo-
rován. Mimo to nadcházely o výroční den sv. Prokopa (4. čer-
vence) živelní pohromy v tak veliké míře, že lid nejinak než
nesvěcením památky sv. patrona země české si je vykládal*
Za tou příčinou dožádal se opat Košín arcibiskupského úřadu
v Praze, aby konáno bylo šetření řečených úkazů; načež se
svolením císařovny Eleonory r. 1711 prohlášen jest den

^) Msto ročnílio důchodu toho věnoval pan hrabě jistinu 500 zl. 1*. 1720.
^) Darovaná částka ta sluje také nadací Ferdinanda hraběte v Vald-
šteina.

Zásluhy jeho o klášter. 297

sv. Prokopa za veřejný polodenní svátek v celé
zemi. 1)

Co se týká úpravy klášterniiio ckrámu, potřeb bohoslu-
žebných, a věcí hospodářských, svědčili sami mnichové r. 1714,
že opat jejich Václav Košín byl přičinlivým a vzorným správ-
cem kláštera. 2) Dokonalte stavbu obojího choru při chrámě,
opatřil pro kostel dva oltáře a dvě zpovědnice, umělým dílem
sochařským zhotoviti dal novou kazatelnu, opravil kapli
s chorem pro mnichy, vystavěl svatyni u studánky Yosovky,
pořídil novou stříbrnou berlu. Příbytek svůj, tak zvanou
pra el a turu, věkem již zchátralý, upravil k pohodlnějšímu
pobytu. Na panství klášterním dal z kamene přestavěti dva
mlýny a pilu, zřídil nový dvůr, poručiv vzdělati k němu více
než 200 měr polí, zvelebil skelné hutě, z nichž nájemce
odváděl roční poplatek, zřídil rybníky a sádky. Za správy
jeho rozmnožila se stáda ovec a skotu, i počet koňstva. Yisi-
tátor Otmar udával na něj r. 1720, že kromě potřeby založil
dva rybníky, vystavěl dvě sýpky a zbudoval sobě letohrádek.

Za doby opata Košína jevila se též literární činnost
v klášteře sv. Prokopa. Spisovateli byli: P. lide f on s
Yotava a P. Prokop Dietrich. O knížkách, které
vydali na rozmnožení úcty svatoprokopské, zmínku činíme na
sklonku tohoto spisu.

Zbaven byv úřadu opatského, zabral se Yáclav Košín do
Prahy, kdež u přátel došel vlídného přijetí. Tenkráte živ byl
ještě bratr jeho Leopold, polní komisař ve vojště císaře Karla YI.
Oba bratří užívali šlechtického příjmí po otci Yavřinci Kdšínovi
z Freudenfeldu, jenž býval účetním radou při královské komoře
na hradě pražském. Na pečetích Yáclavových viděti krom od-
znakův opatských štít kolmo rozdělený s obrazem českého lva
v levém poli a kotvy na právo; nad štítem, jejž dva meče
podpírají, vznáší se kohout; nápisem jsou počáteční písmena
jména a hodnosti: W. K. D. F. - A. M. S. P. Stavové čeští
zvolili opata Košína členem visitační komise v kraji čáslavském
(v květnu r. 1719). Jak dlouho úřad ten zastával, není nám

^) List královských místo držících v Čechách ze dne 12. června r. 1711,
v Dodatku.

^) List klášterního konventu na Sázavě z měsíce června r. 1714, v Do-
datku.

298 Opat P. Anastasius Slančovský.

povědomo. Zemřel pak těžce zkoušený praelat v Praze dne
23. dubna r. 1734 a pocliován jest na Sázavě,

Hlava dvanáctá.

Poslední opati. Zrušení kláštera r. 1785.

Pokud živ byl visitátor řádu Otmar Zink (f r, 1738),
zůstávali Sázavští bez opata. Konvent mnioliů skládal se nej-
více z professů broumovských, uvedených tam proti vůli opata
Košína r. 1722. Teprve po odchodě Kosinově přijímáni jsou
novici ke sv. Prokopu, jako Anastasius Slančovský, Bernard
Městečky, Karloman Šlechta, Edmund Chvalovský, Fulgentius
Pokorný, Hugo Fabricius, Justinián Schneider, Leander KJramář,
Maximilián Stepánův, Norbert Housenka. Převorem bratří byl
r. 1731 P. Lambert Zach, administrátorem kláštera P.
Bonifatius Fric, český spisovatel.

Když po smrti visitátora Otmara za nástupce jeho Ben-
nona Lobla usneseno bylo na provinciální kapitole řádu bene-
diktinského, aby mnichové u sv. Prokopa volili sobě nového
opata, zbránila tomu léta válečná, že nemohla volba časně býti
vykonána. Za války o dědictví rakouské, kterou zdvihli ne-
přátelé císařovny Marie Terezie r. 1740, snášel klášter těžké
příkoří. Opatský kostel P. Marie a sv. Jana Křtitele byl obrán
a potravní zásoby kláštera staly se kořistí vojsk. Teprve r. 1744
došlo k volbě opata. Důvěrou bratří poctěn jest P. Anastasius
Slančovský (r. 1744 — 1763), rodem z Prahy, jemuž dostalo
se také potvrzení k opatství jak od císařovny tak i od arci-
biskupa Jana Gustava hraběte z Manderscheid-Blankenheimu.

Z počátku r. 1746 potkala klášter sázavský truchlivá ne-
hoda. Dne 10. ledna v noci před 10. hodinou, ani řeholníci
v prvním spaní byli pohříženi, vypukl oheň v příbytku opa-
tově, kterým i praelatura i kostel i konventní stavení
těžce byly poškozeny. Opat totiž dal v příbytku svém dě-
lati rákosový strop a neopatrností dělníků vzňala se zásoba
rákosu, načež dravým živlem všechny budovy jsou zasaženy.
Pohroma dotkla se nejvíce vetchého stavení klášterního, tak že
na opravu jeho nebylo více pomyšlení. Na Sázavě přebývalo

Dobrodinci kláštera po ohni r. 1746. 299

tenkráte 13 řeholniků kromě osob služebnýcli, jež všechny
zhoubný požár zbavil přístřeší, i)

V naléhavé potřebě kláštera hlásili se ku pomoci mnozí
dobrodinci. Opat Anastasius přičiňoval se také, aby veřejnými
sbírkami doplněny byly dary jednotlivcův. Mimo to se svole-
ním zemské vlády učiněny jsou některé výpůjčky. Seznam
příspěvků, ze kterých veden byl náklad na stavbu novébo
kláštera a opravy ostatních budov, podává Bienenberg
takto: 2) Farář choceradský Augustin V. Soukup daroval 100 zl.
na pořízení oltáře sv. Prokopa, administrátor kaple loretánské
na Spáleném vrchu u Vlašimi příjmím Chobodides věnoval
8 zl. 15 kr., panský úředník na Komorním Hrádku Jakub
Suchý 16 zl. 30 kr., Jan z Hartliebu 50 zl., nejmenovaný du-
chovní na sklo k oltáři 20 zl., děkan vlašimský Jan Chmelvoda
100 zl.,^} světící biskup pražský Rudolf hrabě Spork 41 zl.
30 kr., paní hraběnka z Yaldšteina 12 zl. 36 kr., paní hraběnka?
Serényjová 12 zl. 27 kr., farář janovický Jakub Korb 37 zl*
22^/2 kr., farní administrátor ve Skalici 8 zl. 15 kr., slečna Anna
Sudkovská 10 zl, 24 kr., kněžna Savoyská 50 zl., František
Václav hrabě z Vrtby na Konopišti 100 zl., purkrabí kono-
pištský 48 zl. 33 kr. ; rakouská sbírka vynesla 921 zl., císařskou
sbírkou získáno 897 zl., od stavů zemských přijato 3000 zl.,
od pana Jindry vypůjčeno 1000 zl, od matky pana podpřevora
1500 zl., za mlýn ztrženo 400 zl., z kauce židovské vzato 400 zl.,
z kauce klášterních úředníků 500 zL, od faráře týneckého 500 zl.,
od visitátora řádu Bennona Lóbla 250 zl., z pokladny solní
přijato 2000 zl.; celkem tudíž 12.083 zl. 521/2 kr.

Získav takto prostředky, dal opat Anastasius klášter ze
základu nově vystavěti, a to v té podobě, ve které podnes se
zachoval, tak že ze starých zdí nezbyl než kámen, jehož k nové
stavbě použito.*) B,. 1746 za své vzalo nejen starodávné zřízení
kláštera, ale i mnohé památky, jež činily místo tak velebným
a cti hodným, to jest náhrobky a pomníky mužů slavných a

^) Srvn. Pamětní listinu z r. 1746, kterou při opravě klášterního chrá-
mu vložili do báně menší věže.

2) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 81 n.

^) Obětavý dobrodinec ten žádal sobě dojíti pohřbu v klášteře sv. Pro-
kopa. Přání jeho vyplněno dne 26. září r. 1750.

*) Jen tam, kde klášter přiléhá k sakristii, ponechána, jak až podnes
viděti lze, částka starých zdí.

300 Opat P. Anastasius Slančovský.

starých rodů českýcli, kteří z úcty a důvěry ke sv. Prokopu
na Sázavě, zvláště v křížové chodbě konventní místo posled-
ního odpočinku byli zvolili. Opat dal totiž všechny náhrobní
kameny, jichž počet byl prý dosti znamenitý, vybourati a do
základů nové stavby vložiti, aniž se byl předtím o opis neb
výkres jejich postaral. Jediná tato výtka činiti se může chva-
litebné jinak snaze opata Anastasia.i)

Na podzim roku 1746 dokonána jest oprava pohořelého
chrámu, jejž pokryli novou střechou a opatřili věžkou, jakož
i vystaveny dva díly kláštera. V té době zavedl opat Anasta-
sius ranní pobožnost ke sv. Prokopu. Po první mši svaté
zanotovali literáti s průvodem varhan staročeskou píseň „Hospo-
dine, pomiluj nás", načež říkala se litanie o sv. Prokopu: dva
mládenci klečíce níže před oltářem, kdež vystaven milostný
obraz světcův, předzpěve valí dvojím hlasem, diskantem a altem,
a lid odpovídal: „Oroduj za nás". Po skončené litanii zpívána
antifona ke sv. Prokopu, pronášena sborná modlitba a udělo-
váno požehnáni nejsvětější Svátosti. 2) Aby pak tím spíše po-
božnost se udržovala, určeno bylo pro literáty deset měřic polí
osetých.

Dílo celého kláštera dovedeno jest ke konci teprve před
r 1750. Na klenbě dolní chodby (ambitu) zobraziti dal opat
Anastasius některé události ze života sv. Prokopa. Řada
obrazů těch byla následující: 1. Stavitel předkládá sv, Pro-
kopu a knížeti Oldřichovi nákres stavby klášterní. 2. Břetislav I.
odevzdává sv. Prokopu klášter již dostavený. 3. Kníže Břeti-
slav obětuje nadační listinu kláštera na oltáři Panny Marie,
4. Sv. Prokop přijímá slib mnichův. 5. Sv. Prokop zahání od
kláštera straky, že rušily pobožnost mnichův. 6. Sv. Prokop
vyhání ďábla z podzemní krypty. 7. Sv. Prokop oře, zapražena
maje ďábla. 8 Sv. Prokop křísí utopeného znamením sv. kříže.
9. Sv. Prokop velí lodi na pravém břehu řeky, aby na druhý
břeh se přenesla k nábožnému muži, který chtěl účastniti se
pobožnosti v klášteře. 10. Sv. Prokop utíká z kláštera od ne-
přátel zapáleného. 11. Sv. Prokop vymítá ďábelství z posedlého.
12. Sv. Prokop, otec chudých, rozděluje almužnu. 13. Smrť sv.
Prokopa. 14. Sv. Prokop zjevuje se papeži Innocentiovi III.

^) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 83.
2) Srvn. Pamětní listiau z r. 1746, v Dodatku.

Exempce řádu benediktinského, 301

V oslavě nebeské, když řečený sv. Otec nechtěl přivoliti ke
kanonisaci. 15. Sv. Prokop zjevuje se mniciiům latinským, po
vypuzeni mnicliů slovanských na Sázavu přišlým, hroze jim
trestem. 16. Sv. Prokop zjevuje se králi Yratislavovi, napomí-
naje jej, aby přispěl opatu Božetěchovi k obnově pohořelého
kláštera, podle nákresu, jejž anděl v rukou drží. 17. Sv. Prokop
zachránil pacholíka, jejž nepřátelé pronásledovali. 18. Sv. Prokop
osvobozuje od smrti oběšením odsouzence, který k němu o po-
moc se utekl. 1) Uprostřed 18. století zastkvěl se klášter sázav-
ský v novém, důstojném rouše. Výstavnost a úprava jeho vedle
svědectví současného pisatele mnohým znalcům byly na podiv.

Za opata Anasíasia Slančovského skončena jest také ne-
milá rozepře o poměr řádu benediktinského v Cechách k die-
césnim biskupům, jak již svrchu o ní zmínku jsme byli učinili.
Visitátoři řádu domáhali se toho od počátku 18. století, aby
řehole sv. Benedikta vyňata byla ze svazku diecésaiho. Arci-
biskupové pražští hájili zase práv svých vzhledem k řeholníkům.
Ačkoli řád samostatnou církevní korporaci tvoří a svou vlastní
správu má, jest přece jako každá osoba fysická i hromadná
podřízen pravomoci diecésniho biskupa. Ye středověku vyma-
nily se některé kláštery z řečené pravomoci, až teprve snem
tridentský pravidelnější poměr zavedl. Biskup dle kanonického
práva soudí provinění řeholníků spáchaná mimo klášter, má
právo jakožto delegát papežský visitovati kláštery a bdí nad
zachováváním kázně. Není dovoleno řeholníkům mísiti se ve
správu diecése a bez výslovného svolení biskupova nebo papež-
ské výsady vykonávati funkce duchovní mimo klášter. Jestliže
přivtělena jest ke klášteru fara, podléhá ve příčině duchovní
správy úplně biskupovi. Z těchto ordináriových práv chtěli se
opati benediktinští vybaviti, avšak po rozhodnutí apoštolské
stolice z r. 1758 jak sázavský tak i opati břevnovo-broumovský,
kladrubský, u sv. Jana pod skalou a u sv. Mikuláše v Praze
arcibiskupu pražskému musili se poddati.

Mnohými nemocemi jsa sklíčen, zemřel opat Anastasius

^) Malby tuto popsané spatřovaly se v cbodbě klášterní až do r. 1870,
kdy majitel panství Jan svobodný pán z Neubergu poručil je zabíliti. Úmysl
při tom měl, jak sám prohlašoval, aby odstraněn byl z budovy ráz stavení
klášterního, což se mu však nepovedlo. Veliký obraz ve starém refektáři,
představující setkáni se knížete Oldřicha se sv. Prokopem, byl jako okrasa
na stropě ponechán.

302 Opat P. Leander Kramář.

dne 5. dubna r. 1763. Za nástupce jeho zvolen jest dne 16. června
t. r. P. Leander Kramář (r. 1763—1785), který narodiv se
dne 12. února r. I7i4 v Benešově, vstoupil r. 1737 do kláštera
sázavskélio a po odbytém noviciáte a slavných slibech došel
svěcení na kněžství dne 24. února r. 1742. ISTový opat byl
pravý řeholnik, samoty milovný, jenž do veřejných záležitosti
nezasahoval, nýbrž klášterních věcí pilně si hleděl. Dbal toho,
aby služby boží řádně se konaly, by panovala svornost mezi
bratřími a na statcích klášterních by dobře se hospodařilo. Nej-
raději trval v sídle svém opatském nebo na statcích, které ná-
ležely ke klášteru. Sám Bienenberg doznává, že bylo radostí
pro muže, který rád světského ruchu a hluku se vzdaluje, ně-
kolik dní v zátiší klášterním u šlechetného praelata pobyti.

Ke klášteru sv. Prokopa náležel kromě panství sázavského
menší statek zeniský v Cirkvici u Zásmuk. Byl to zejména
dvůr a mlýn s vrchností nad několika poddanými hospodáři.
Opatu Leandrovi naskytla se r 1772 vhodná příležitost, aby
rozmnožil jmění kláštera. Prodal totiž dvůr církvičky s příslu-
šenstvím a koupil větší statek v Třebovli u Kouřimi, který
po tu dobu byl majetkem pana Jana Josefa z Hartliebu a man-
želky jeho Anny. i)

Pohříchu netěšili se dlouho mnichové ze vzkvétajícího
hospodářství za vzorné správy opata Leandra. Na sklonku
18. století zavál mrazivý vjtr doby josefínské, který zasáhl
i odlehlý klášter sv. Prokopa, jakkoli řeholní dům ten, památný
svou minulostí a záslužný svým působením, nikomu v cestě
nestál a k účelům světským, ke školnímu nebo vojenskému
určení, dokonce se nehodil. O zrušení kláštera sázavského
máme dosti podrobnou zprávu z péra očitého svědka P. Bene-
dikta Chvalkovského :

Dne 3. listopadu r. 1785 po druhé hodině z poledne při-
byli na Sázavu císařští úředníci: Karel Josef Biener rytíř
z Bienenberga, hejtman kraje kouřimského, Tomáš Yítek ze Salz-
berku, krajský komisař a Antoniu Hein, krajský sekretář. Ohlá-
sivše se panu opatovi, nařizovali jménem J. M. C, aby všechny
osoby duchovni sliby řeholními vázané sešly se do většího re-
fektáře. A když se to stalo, prohlásil pan hejtman císařské roz-
hodnutí, že klášter s v. Prokopa jest zrušen a kon-

^) Bienenberg: Sazawa oder s. Prokop; str. 83.

Zrušení kláštera r. 1785. 303

vent mnichů tamějšícli rozpuštěn. Přítomní řeholníoi
byli tázáni, zdali ohlášenému rozkazu srozuměli; i musili pod-
pisem ztvrzovati, že mocné vůli svého zeměpána (byť s bo-
lestným srdcem) se poddávají. Po té uloženo mnichům, kteří
jaké úřady zastávali, aby u přítomnosti hospodářských úředníků
kláštera odevzdali komisařům pečetidla a klíče. Nařízeno dále
aby jedenkaždý téhož kláštera duchovní učinil písemné vy-
znáni, zdali má v úmyslu setrvati v řeholi benediktinské, či
do jiného řádu přestoupiti hodlá, či světským knězem státi se
chce. Nařízeno dále, aby opat a ostatní řeholní ci zhotovili do
tří dnů seznam všech věcí, které v přibytcdch jejich se shle-
dávají. Oznámeno bylo, že všichni otcové duchovní v témž
klášteře pospolu setrvati mají až do dne 4. dubna r. 1786, a že
každý z nich vedle královského ustanovení denně na vycho-
váni 40 kr. obdrží, opat pak k zaopatření sobě pokrmu, nápoje a
oděvu 4 zl. rýnské denně bude přijímati.

Druhého dne potom, to jest 4. listopadu, ráno okolo ho-
diny osmé zavoláni jsou opat a ostatní řeholní ci, kteří nějaký
úřad klášterní zastávali, k pánům komisařům, aby u přítom-
nosti hospodářských úředníků složili přísahu v ten rozum, že
všechny věci ke klášteru a chrámu Páně náležité ukáží a vy-
dají, ničeho nezamlčevše, nerci sobě přivlastnivše. Potom Jan
Wernhle, úředník komorní účtárny v Praze, který na večer
předešlého dne do kláštera přibyl, nařídil klášterním hospo-
dářským ředitelům, aby účty své skončili, spořádali a předlo-
žili, sám pak s některými hodnověrnými pomocníky do dvora
klášterního se odebral, stavení jeho prohlížel, dobytek spočítal
a na sýpkách obilí přeměřil.

Krajský hejtman pan rytíř z Bienenberga se svými lidmi
a některými mnichy do chrámu Páně vešel, věci kostelní vše-
chny spočetl a poznamenal ; mimo tři kalichy, jedno ciborium,
jednu monstranci, tři prostá mešní roucha od každé liturgické
barvy, mimo zanechané na oltáři svícny, ubrusy a jiné potře-
by, vše do zásuvek složiti a zapečetiti kázal, i) které všechny
kostelní věci jakož i veškeré pontifikalie opata sázavského za
několik dni do truhel k tomu účelu zhotovených dány, zape-
četěny a do Prahy jsou zaslány.

^) Bienenberg dodává k tomu: „Docli riilirte icli mít dem im Euf der
Wunderwerke stehenden Bilde des h. Prokops und dessen Altar nicht." Sa-
zawa oder s. Prokop; str. 86.

304 Zrušení kláštera r. 1785.

Dne 6. listopadu prohlédli páni komisaři hostinské po-
koje, klášterni kuchyň a sklepy. Yšechno náčiní tam shledané
spočetli a poznamenali, jako cin, měď, peřiny a mimo některé
k nejnutnější potřebě pozůstalých klášterníků nevyhnutelné
ostatní do dvou pokojů snésti a zapečetiti kázali.

Druhý den na to krajský hejtman zase do kláštera vstou-
pil, všechny pokoje spočítal a zapečetil, jichž řeholníci za své
obydlí nepotřebovali. Všechny věci v pokojích se nalézající
sepsati kázal a mimo pokoj pro služebné kláštera určený, mimo
jídelnu a lékárnu rovněž zapečetil. Při tom od komise povo-
laný František Třebický, kraje kouřimského fysik nebo veřej-
ný lékař, lékárnu prohlédl, léky a nástroje všechny sepsal a
ocenil.

Královští komisaři ještě několik dní ve příčině náležitého
uspořádáni hospodářských účtů se zdrželi, pak do vsi Třebovle
odjeli, kde byl veliký poplužní dvůr klášterní s rozsáhlými
štěpnicemi a dosti skvostným obydlím. Jako v klášteře tak i
v Třebovli vše prohlédnuvše, sepsali a zapečetili. Při této pří-
ležitosti někteří z nich do města Českého Brodu se obrátili a
řeholníkům sv. Františka řádu kapucínského, kteří tam bydlili,
neblahou zvěst o zrušení jejich kláštera přinesli, načež zpět
do Prahy se vrátili.

Dne 26. února r. 1786 od komisařů opatu sázavskému a
klášterní kanceláři bylo zasláno prohlášení, že dne 28. února
pod večer zase do kláštera přibudou a na zejtří veškeré věci
ke klášteru náležející mimo stavení, pole, louky a lesy veřej-
nou dražbou prodávati budou, což se též vyplnilo, neb vše-
chny movité věci klášterní mimo knihy v bibliothéce, jež do
truhel složeny a za několik neděl potom do Prahy zaslány,
mimo svrchu uvedená bohoslužebná roucha a nádoby v chrámu
Páně zůstavené, veřejně trhem prodány byly i). Tak staroslavný
a nádherný klášter sv. Prokopa zase vzal své zrušení a skončení 1

Že však po vyprodání všech klášterních věcí dle císařského

1) Při dražbě konané dne 1. března koupil také Bienenberg některé
klášterní starožitniny, jako bronzovou gothickou monstranci, obraz st. Pro-
kopa a některé ostatky světcoTy. Ducboyní správce kostela sv. Martina v mě-
stečku Sázavě koupil obraz představující nadání kláštera, jenž zdobil druhdy
stěnu refektáře, nyní pak ochraňuje se ve farním domě na Sázavě. Srvn.
svrchu str. 90 n.

Poslední benediktini na Sázavě. 305

nařízeni benediktini v klášteře až do dne 4. dubna roku 1786
shromážděni setrvati musili, tedy na den zakladatele řádu sv.
Benedikta dne 21, března služby boží velice slavnostním
a tklivým způsobem konali, při jejichž skončení přislu-
hující u oltáře kněz zapěl chvalozpěv ambrosianský „Tě Boha
chválíme", kterýžto zpěv přítomní benediktini i lid dle zvyku
v řeholi obyčejného se slzami v očích doprovázeli, Bohu za
všechny milosti na tom posvátném místě obdržené děkovali,
sebe, svých předků a všeho lidu, kterému z kláštera po tolik
století v oboru duchovním i tělesném takvch dobrodiní uděleno
bylo, na modlitbách zkroušených pamětlivi byli. Smutné na-
dešlo loučení od zakladatele kláštera sv. Prokopa, jenž však,
trváme, nedá svou mocnou přímluvou u Boha svému klášteru
úplně zahynouti.

Téhož času, kdy klášter sázavský byl zrušen, přebývali
v něm tito otcové duchovní, sliby řeholními vázaní: opat
Leander Kramář, J. M. C. rada, království českého infulo-
vaný praelat; P. Edmund Chvalovský z Kouřimi, senior,
jsa 68 let stár, 47 let knězem a 49 let řeholníkem; P. Hugo
Fabricius z Loun, 72 léta stár, 47 let knězem, 48 let řehol-
níkem; P. Norbert Housenka z Litomyšle, podpřevor, 63 léta
stár, 40 let knězem, 44 léta řeholníkem ; P. Maurus Majstřík
z Chvalkovic, 60 let stár, 30 let knězem, .41 rok řeholníkem;
P. Benedikt Chvalkovský z Bydžova, archivář, 55 let stár,
31 rok knězem, 32 léta řeholníkem; P. Vojtěch Petterz Ho-
ražďovic, převor, 56 let stár, 31 rok knězem, 32 léta řeholuikem;
P. Prokop z Hartliebu, z Prahy, 48 let stár, 25 let knězem,
30 let řeholníkem; P. Václav Martinek z Poličky, 52 léta
stár, 26 let knězem, 30 leť řeholníkem; P. Damián Kročák
z Kouřimi, provisor duchovní a lékárník, 53 léta stár, 25 let
knězem, 29 let řeholníkem. Zemřel dne 30. března r. 1793, jsa
duchovním správcem v Radošo vících. P. Josef Javůrek
z Benešova, knihovník, ředitel kůru, 44 let stár, 19 let knězem,
21 rok řeholníkem. Po . ušení kláštera žil ve svém rodném
městě Benešově a zanášel se hudbou a filologií českou. Zenuřel
dne 26. března r, 1824. P. Vít Prosil z Litomyšle, kazatel
a dozorce nad kuchyní, 49 lét stár, 19 let knězem, 21 rok ře-
holníkem. P. x\[arian Spirit z Prahy, kooperátor, kazatel
a sakristán, 37 let stár, 9 let knězem, 15 let řeholníkem.

Klerikové byli tehdáž vklášteře: Fr. Gaudentius Kurz-
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 20

306 Zrušení kláštera r. 1785.

•weil ze Suclioinast, 27 let stár, M léta řeholnikem. Zemřel
dne 16. května roku 1833 v E-adošovicich, kdež zastával úřad
duchovnilio správce. Fr. Nepomuk Stašek z Bydžova, 25 roků
stár, rok řeliolnikem. Přijav potom svěceni na kněžstvi, pra-
coval v duchovni správě a zemřel, jsa farářem v Zdislavicicli,
dne 29. února roku 1844. Nelíčená dobrota srdce, skromnost
a střídmost zdobily jej po všecben čas kněžského života jeho.
Byl také vynikajícím znatelem jazyka latinského a českého. ^)

Od sv. Prokopa až na tohoto nejmladšího a posledního
člena kláštera sázavského jak veliký počet zbožných a vlaste-
neckých knězi tam žil, jaké zásluhy získali si duchovní synové
sv. Prokopa o církev katolickou v Cechách, o lid, jeho nábo-
ženské vzdělání a národní uvědomění! Sedm set padesát tři
léta trval klášter sázavský a ve svých členech osm set dva-
nácte roků, Eozprchli se pak řečení bratří v nepříznivých
dobách pro náboženství katolické na všechny strany. Každému
údu zrušeného kláštera vykázáno bylo 300 zl. ročně, opatu
P. Leandru Kramářovi 4 zl. denně za výslužné. Opat dokonal
běh života u přítele svého A. Ondráka, faráře v Postupicíchj
dne 1. září r. 1801 a pochován jest u vchodu do kostela druhdy
opatského na Sázavě, kdež jednoduchý náhrobek posud se
spatřuje. Nápis jeho zní: „B-everendissimus ac amplissimus d. d.
Leander Kramarz, regni Bohemiae praelatus, Boh. Be-
nessoviensis, nat. 1714 12. Febr., ordin. bened. ingres. Sazaviae
1737 30. Junii, prof. 1738 20. Julii, sacer. init. 1742 24. Febr.,
in abb. electus 1763 16. Junii, lev. monas. 1786 4 Nov. abbas
ultimus, prof. et sacerd, iubilatus obiit Postupicii A. 1801 die
1. Septembris, hic sepultus a. eodem. Bequiescat in páce."

Drahocenné věci kostelní a klášterní až na svrchu uve-
dené výjimky, všechny úpisy a fundační listiny byly zaslány
komornímu úřadu v Praze. Peníze za svršky ve veřejné dražbě
ztržené rovněž odevzdány komornímu úřadu. Statky klá-
šterní poručeny byly českému náboženskému
fondu pod správou c. k. administrace státních statků. Nále-
želo tenkráte klášteru městečko Sázava a devatero vsí: Pří-
vlaky, Bělokozly, Dojetřice, Samopše, Mrchojedy, Badvanice,
Nechyba, Benátky, Budy pod klášterem; jakož i částka vsi

1) Vlasák: Benediktinský klášter sv. Prokopa na Sázavě; v Památkách
arcliaeolog. IX. st. 608.

Mešní nadace u sv. Prokopa. 307

Třebovle. Mimo to měl klášter 2048 zl. uloženélio kapitálu, a
fundace obnášely v jistinácL. 6650 zl. i)

Bienenberg poznamenal zejména tyto mešní fundace: Za
Jiřibo Sagmůllera z Vyššíbo Brodu, jenž daroval klášteru
ves Mezbolezy, ceněnou do 1500 zl., povinni byli mnicbové
obětovati zádušní mši svatou dne 4. září a kromě tobo jednu
mši svatou každébo tébodne. Za Jana Yiktorina braběte
z Valdšteina a manželku jebo Josefu Karolinu, kteří pro-
minuli klášteru doplatek trbové summy za statek sázavský
1500 zl., konaly se výroční služby boží dne 26. března a mimo
to jedna mše svatá každébo měsíce. Za pani Sylvii Poly-
xenu ze Zerotína, roz. braběnku z Yaldšteina, ktorá vě-
novala klášteru 500 zl., odbýváno anniversarium dne 27. října
a jinýcb mší svatýcb do roka dvanácte. Paní Renata Her-
mannova založila pro sebe a rod svůj dvanácte mší svatýcb
ročně, odevzdavši klášteru 150 zl. Za důst. pana Václava
Kozojedskóno, který poručil klášteru 500 zL, obětována
byla výroční mše svatá dne 8. října a kromě tobo 12 mší
svatýcb každébo roku. Za paní Kateřinu Měnickou, jež
učinila nadaci 800 zl, konány služby boží dne 11. června a
každébo tébodne ticbá mše svatá. Za paní Amalii Evu,
roz. braběnku z Heussens t ammu , mafcku braběnky
Šternberkové, jež poručila klášteru 500 zl., povinnosí byla ko-
nati výroční památku dne 15. prosince a mimo to čtyry mše
svaté do roka. Za Matěje Řezáče a manželku jebo Dorotu
obětováno 28 mší svatýcb ročně, jež založili sobě jistinou 850 zl.
Za důst. pana Václava Hlaváče, který věnoval kláštera
350 zl., slavilo se anniversarium dne 14. června a nad to ještě
obětovány 24 mše svaté. Terezie Hronová založila si čtyry
mše svaté ročně jistinou 100 zl. Za důst. pana Václava
G-alla, který složil ke klášteru 100 zl., čítáno šest mší svatýcb
do roka. Anna Benišová poručila klášteru 300 zl., aby za
to konány byly výroční služby boží dne 16. února a mimo to
12 mší svatýcb ročně. Slavnými zádušními službami pamato-
váno dne 10. ledna na spoluzakladatele kláštera knížete Břeti-
slava I., dne 13. prosince na dobrodince kláštera Ferdinanda
braběte z Valdšteina a v jiné dni na zesnulé opaty, řebolniky
sázavské a všecbny dobrodince domu jejicb.

^) Bienenberg : Sazawa oder s. Prokop ; str. 87.

308 Dějiny fary sázavské.

P. Benedikt Chvalkovský zhotoviv spisek o zrušeni klá-
štera, dal přivázati jej ke knize Fabriciově „Požehnaná pa-
mátka velikého světa divotvorce sv. Prokopa" a obětoval obó-
na věčnou památku slavné obci král. krajského a venného města
Nového Bydžova jakožto rodák a spolu vlastenec tamější.i)
Ukončil pak timto chronostichem : „lak se BohY LlblLo, tak
se staLo ; bVD ze "Wšeho IMéno Páně poCfcěno nyní až na "Wěky í
(1785) — SWatý Prokope, MoCI oD Boha tobě propVIOenoT
zastaň křesťany, kteří k Tobě WoLall!"

Hlava třináctá.

Dějiny fary sázavské.

Duchovní správu pro lid vůkol kláštera zřídili mnichové-
v osadě na druhém břehu řeky, kdež při ústí potoka dobíhala
cesta od jihu k Sázavě. Fara při kostele sv. Martina
v městečku Sázavě připomíná se nejprve r. 1405, avšak
tenkráte byla již jistě starobylá. Víme také, proč není starších
nebo hojnějších zpráv o plebanii v městečku Sázavě: fara ta-
mější byla přivfcělena (inkorporována) ke klášteru a tím i vy-
ňata z počtu jiných, ke kterým potvrzoval biskup duchovní
správce. Opat sázavský ustanovoval tam některého z bratří
svým zástupcem (administrátorem) k vedení věřících slovem
božím a přísluhou svatých svátostí, kdežto důchody farní vy-
cházely na dobré klášteru. R. 1405 zastupoval opata-fařáře prii
kostele sv. Martina mnich Jindřich, který toho léta účastnil
se volby svého představeného v klášteře sv. Prokopa. 2)

Táže-li se kdo, kdy počala býti Sázava trhovým městeč-
kem, odpovědi určité podle léta dáti mu nemůžeme. K prodeji
a koupi scházeli se venkované v podhradí krajských hradů,,
v předklášteří zámožných klášterů a v jiných místech

1) Zniba ta nedostala se do Nového Bydžova, nýbrž ponechána ve farnf
knihovně na Sázavě. O tom svědčí přípisek na přední desce : „Sázavská knihovna
I. 13." Později hjla. asi z farní knihovny půjčena, a náleží nyní jedné rodině-
ve Vlašimi.

2} Libri coníirmationum k r. 1405 : „Henricus, rector eccl. parroch. s..
Martini in Sazawa," ve vydání Emlerově; VI. str. 162.

utrakvisté v městečku Sázavě. 309

příhodnýcli, jež za veřejná tržiště od králů a knížat byla vy-
sazena. Aby ves stala se místem trhovým, třeba bylo osvobo-
diti kupující a prodávající od soudu bradskébo a zříditi jim
místníbo rychtáře. O pokojné věci, jako jsou ulice, cesty, mosty,
•domy starali se konšelé. Vsi trhové ba i některá městečka
v Cechách jsou staršího původu nežli ze 13. století. Y Klad-
rubech před klášterem přivádí se trhové místo již r. 1186. Týž
■čas sluje Kadaň novým městečkem. Obzvláště osady klášterské
pro živější příliv okolního lidu vzrůstaly v městyse, a opatové
•dobře rozumějíce prospěchu svému, vyžadovali si listy odzemě-
pánů na potvrzení pravidelných trhů a vynětí poddaných svých
z pravomoci krajských úřadů. Mnichové sázavští měli od staro-
dávna městečka trhová dvě: Mnichovice na cestě od kláštera
k Praze a Sázavu v předklášteří na cesÍ3ě do jižních končin
českých. V Mnichovicích stavěli chrám před r. 1161, v Sázavě
sotva asi později.

Farní kostel sv. Martina zůstával při klášteře až do ne-
blahých převratů, jež v duchovenství českém způsobily války
husitské. Když na jaře r. 1421 zmocnili se Pražané statků sva-
toprokopských, mnichy z kláštera vypudivše, zrušena jest
také katolická duchovní správa v městečku Sázavě,
ježto nová, vetřelá vrchnost nad poddanými knězi pod jednou
trpěti nechtěla. Páni Zajímačové z Kunštatu připustili sice po
letech několik mnichů nazpět do kláštera, ale řízení fary sá-
zavské sotva komu jinému byli by poručili, nežK kdo veřejně
stál v řadě duchovenstva pod obojí.

První zmínku o utrakvistickém faráři v městečku
Sázavě máme teprve k r. 1535. Toho léta oznamoval dolejší
konsistoři kněz Matěj Ledečský, že kněz Lukáš ze Sázavy od-
pověděl jemu (t. j. vypověděl mu nepřátelství) a jestliže jej
potká, by v Praze bylo, že jej protkne.i)

Podací právo ke kostelu sv. Martina vykonávali zápisní
držitelé kláštera. Při tom z častého střídání se duchovních
patrno jest, že faráři sázavští sotva kdy veliké štědrosti od
kollátorů svých užili. E,. 1687 osvědčoval kněz Jeroným Pražský
v Kádově, že býval farářem pod obojí v městě Lhenicích a
Prachaticích na farách pana Viléma z Rožmberka, pak v mě-
stečku Sázavě u sv. Prokopa pod panem Ferdinandem Švi-

^) Borový: Jednání a dopisy konsistoře katol. i utrakvistické ; I. str. 107.

310 Katolická fara v klášteře.

liovskýin. 1) Na domluvu arcibiskupa Martina Medka (r. 1581 —
1590), proč neposloucliá Jeroným ani dolejší konsistoře, uvedl
týž farář, „poněvadž tak opuštěna jest", a nezbývá než přáti
si, aby Pán Bůh ji dobrými kněžími opatřiti ráčil. ^)

Mnicbové vrátivší se ke klášteru ještě za války husitské
hotovi byli přisluhovati věřícím sv. svátostmi. Ke službám
božím a pro útěchu náboženskou docházeli na Sázavu katolíci
z různých panství vůkol, pokud totiž mezi většinou utrakvistů
věrni zůstali církvi. Na rozmnožení stádce věřících vyžádal
sobě opat Václav od administrátora arcibiskupství pražského
pana Hanuše z Kolovrat plnou moc (r. 1470), aby rozřešovati
směl utrakvisty od církevních censur. ^) Tak počátek vzala
nová katolická fara u kláštera sv. Prokopa^) se širokým
obvodem působnosti, avšak méně hojným počtem osadníků.
Správcem duchovním byl opat, maje ku pomoci řeholníky-
kněze svého kláštera.

Snadno se domysliti, že styky dvou farářů různého vy-
znání na témž statku panském nebývaly vždy přátelské. Roku
1587 žaloval opat Ondřej arcibiskupu Martinovi, že kněz sá-
zavský, to jest farář v městečku Sázavě, „řády církevní, zpověď^
svatou, poutníky tupí, odsuzuje a jemu pokoje žádného nedává."
Naproti tomu ujal se klienta svého pan Ferdinand Švihovský^
odpovídaje takto na žalobu Ondřejovu: „Co se kněze sázavského
dotýče, aby on měl ty, kteří pod jednou sou, tupiti, haněti,
na věčné zatraceni odsuzovati, já i syn můj že bychme to na
jeho kázání slyšeti měli, jest mně to nad podiv těžké a líto-
stivé, jeho smělost, že smí takové nepravosti psáti; nebo sem
toho, jak sem živ, od téhož kněze sázavského neslyšel, ani na
synu svém ani na žádném jiném toho doptati se nemohl a po-
savad nemohu, aby kdo co takového nenáležitého od něho ne-
toliko na kázání slova božího ani kde jinde slyšeti měl. A to

1) List kněze Jeronýma Pražského k arcibiskupu Martinovi z r. 1587,
v arcibisk. archivu.

2) Borový: Martin Medek; str. 83.
^) Srvn. svrchu str. 255.

^) Páni Slavatové z Chlumu osobili si podacího práva ke katolické faře
té, jak vidno z deskového zápisu, kterým r. 154:7 postupovali statek kláštera
sv. Prokopa králi Ferdinandovi I. „s podacími kostelními v Sázavě (městečku),
v Mukařově, v klášteře u sv. Prokopa, i jinde, kdež by se v týchž ve-
snicích našla." Viz Dodatek.

utrakvisté v městečku Sázavě. 311

se dokázati s pravdou může, že týž dotčený kněz sázavský
pořádky církevní, ceremonie, posty, svátkův svěcení lépe nežli
on pan opat zachovává . . . Ale já Y. kníž. M. s pravdou
oznámiti moku, co se mně od tékož pana opata ubližuje:
předně, že poddané mé bez vědomí a dovolení mého s cizími
poddanými, bez dovolení rodičův, nazdoru mně v stav man-
želský potvrzuje, pravíc, že jste jemu v tom dovoleni dáti
ráčili, když kdo z čeládky mé umře, zvoniti nedá, provazy
od zvonův odvazuje, klaníce vyrazí." ^)

Svědek v té věci nestranný Jan starší Habartický z Ha-
bartic, hejtman komorního panství v Poděbradech, soudil po-
někud jinak o působení utrakvistických farářů v městečku Sá-
zavě. Píše, že zavedli lid k lutheránství a učinili jej velmi
rozpustilým. 2) Když ' tedy po smrti p. Ferdinanda^Švihovského
r. 1596 navrácen jest statek kláštera sv. Prokopa ke komoře
české, musil lutheránský kazatel stěhovati se ze Sázavy, načež
duchovní správy po něm se svolením obojí vrchnosti ujal se
opat. Tak na sklonku 16. století srostly dvě fary sá-
zavské v jedno. Osadníci pod obojí, zejména obyvatelé mě-
stečka Sázavy, nebyli změnou tou nijak spokojeni, přidržovali
se dosti zjevně vypuzeného kazatele, který usedl tu nedaleko
na panství pana Smiřického ze Smiřic, a zamítali přísluhu ka-
tolických kněží z kláštera sv. Prokopa. Proto žádal roku 1599
již řečený hejtman poděbradský arcibiskupa Zbyňka Berku
z Dube, aby dovolil řeholnikům podávati v městečku
Sázavě velebnou svátost pod obojí způsobou. Ještě
r. 1609 pokoušeli se osadníci sázavští vytisknouti opata z měst-
ského kostela a zjednati sobě lutheránského kazatele. Opat
Jiří Štýrský vida, že by s pomocí tehdejšího purkrabí mohli
toho dosáhnouti, prosil arcibiskupa Karla z Lamberka, aby
obnovil mu svolení k podáváni velebné svátosti pod obojí
a purkrabímu připsání učinil, že Jiří Štýrský jest řádným fa-
rářem v městečku Sázavě.^)

Z doby té zachovala se na Sázavě cínová křtitelnice.

^) List pana Ferdinanda Švihovského k arcibiskupu Martinovi ze dne
17. srpna r. 1587, v Dodatku.

2) Viz svi-chu st. 261.

^) List opata Jiřího Štýrského k arcibiskupu Karlovi z měsíce dubna
r. 1609, v Dodatku.

312 Farní stavení v městečku Sázavě.

O původu jejím svědčí nejlépe nápis: „Tato křtitelnice zalo-
žena jest ke cti sv. Martina. Léta Páně 1605 ten úterý po
květné neděli udělána nákladem pana Matěje kováře téhož
městečka a pana Adama ze vsi Hadvanic." i) První z dárců
Matěj, podle řemesla svého Kovář zvaný, byl zámožným
sousedem v Sázavě a stál drahně leb v úřadech městských
jako konšel, primas a rychtář. Manželka jeho slula Marie.
Když Matěj r. 1623 bezdětek zemřel, připadl statek jeho panu
Adamovi z Valdšteina, jenž držel tenkráte vrchnost nad mě-
stečkem a prodal pak odúmrť po Matějovi za 100 kop grošův.
Druhý dárce Adam příjmím Kolář zastával úřad rychtářský
ve vsi Eadvanicích a zemřev asi r. 1640, měl dědicem statku
jediného syna svého Šimona. ^) Štědrostí svou ochránili sobě
oba nakladatelé vděčnou pamět potomstva.

V době, kdy patronem kostela sv. Martina byl Adam
z "Valdšteina (roku 1611 — 1638), pán katolický, pracovali opati
s dobrým prospěchem o náboženskou obnovu ve středním Po-
sázavi. Farního domu v městečku Sázavě užívali toliko k účelům
hospodářským, přebývajíce v klášteře, ve vlastním domě na
západ od opatského kostela. Nevíme, v jakých okolnostech,
přivolil k tomu pan Adam z Valdšteina, aby stala se směna
o farní stavení v Sázavě. R. 1613 v úterý po památce
nejsv. Trojice prodal úřad městečka Sázavy posavadní farní
dům za 35 kop gr. Šimonu Sirůčkovi a téhož dne koupil zase
v 50 kopách od Ambrože Žďárského statek jeho za novou faru,
ale tak, že od staré fary všechny pozemky, louky a lesy
dány jsou k nové faře, kromě zahrady mezi sousedskými
zahradami a kromě kusu orného pole u Vosovky, a od nové
fary všechny pozemky puštěny jsou Šimonu Sirůčkovi. Než
změna farního stavení nebyla trvalá. Eoku 1621 ve středu po
prosebné neděli prodali starší městečka Sázavy novou faru bez
polnosti a koupili zase starou farní budovu. 3)

Za faráře Jiřího Pavlína, jenž byl správcem kláštera
v letech 1624—1637, podnikány jsou některé opravy v kostele
sv. Martina. Kámen hlavního oltáře světil dne 3. prosince
r. 1630 suffragán pražský Šimon Brož z BEoršova Týna. Později

1) Blahověst, r. 1888; str. 437.

2; Purkrechtní kniha statku sázavského z r. 1614.

3) Tamže.

Opat patronem farního kostela. 313

vyžádáno jest oltáři sv. Martina právo oltáře privilegovaného.
Výsada jelio trvala do sedmi let, načež prosba za uděleni od-
pustků měla býti obnovena. Nástupci faráře Pavlína jsou nám
povědomí* z dějin kláštera sv. Prokopa. Byli to zejména:
Prokop Tylek (r. 1637—1650), Fulgentius Jan Bílek
(r. 1650—1653), Jiří Itali (r, 1653-1660), Jan Prokop
Manner (r. 1660 — 1664). ^) ObroČní důchody poskytovaly jim
pomoci k pilným nákladům na klášter.

E. 1663 získal klášter panství nad městečkem Sá-
zavou a zároveň také podací právo ke kostelu sv. Mar-
tina. Yedle písemné smlouvy ze dne 8. května t. r. měly
všechny vsi ke kostelu potud náležité setrvati při něm i bu-
doucně, ovšem jen po míře starých závazků svých. ^) Opat jsa
patronem chrámu, přestal zastávati úřad faráře; zřizoval pak
za duchovního správce v Sázavě některého ze starších kněží
svého kláštera. Prodlením času přivtělen (inkorporován)
jest kostel sv. Martina ke klášteru a řízen toliko
administrátorem, o jehož časné opatření pečoval opat.
Pozemků farních ujal se klášter, i dal je pod plat některým
sousedům v Sázavě.

Z počátku 18. století byl administrátorem fary P. Ildefons
Votava. Jemu přál ještě opat obročních pozemků u města
Sázavy. 3) K farní osadě náležely tenkráte vsi poddané klášteru:
Přivlaky, Bělokozly, Dojetřice, Samopše, Mrchojedy, Eadva-
nice, Nechyba, Benátky, Černé Budy, Církvice, -^j a vsi
cizích panství: Oeřenice, Drletin, Choratice, Mělník, Mostice,
O cli vy, Přestavlky, Pyskocely, Samechov, Skvrn ějov,
Új e z d e c, Vlkančice, Yraník. ^) R. 1730 napočteno k faře sá-
zavské ve vikariátě choceradském 998 duší. ®)

^) Srvn. svrcliu str. 281 nn.

^) Smlouva trhová ze dne 8. května r. 1663, v Dodatku.

^) Pamětní kniha fary sázavské k r. 1791 : „quod ante tempora parochus
possiderit fundos, quos nunc cassarius dictus „na Blatcích" tenet . . . et šunt
testes, qui recordantur, quod P. Ildephons Votava, administrátor ecclesiae
sazaviensis hos fundos excoluerit ihidemque pecora habuit."

*) V matrikách farních uvedeny jsou také samoty : Bártův mlýn, Blatce,
Budín (mlýn). Bylina (mlýn), Kačkov (.mlýn), Skelná huť, Vesce.

'^) V matrikách farních jmenovány jsou ještě samoty: Křivolaje, Pu-
chýrna. Stará Hůra (mlýn), Poříčko. Dědiny širším tiskem označené nále-
žejí nyní k jiným farnostem.

^) Památky archaeolog. X. st. 668.

314 Fara v městečku Sázavě.

Nástupce Ildefonsův P. Maximilián Step a nů v, při-
pomínaný r. 1746, dal pro pohodlí věřícílio lidu zhotoviti la-
vice a umístil je ve farním kostele. Za administrátora P.
Norberta Housenky konána roku 1764 generální visitace
v Sázavě. K tomu pořídil správce chrámu nové varhany.
Zástupce arcibiskupa Antonína Petra hraběte Přichovského
z Přichovic suffragán Jan Ondřej Kaiser rytíř z Kaisernů
uděloval dne 24. července svátosí biřmování v klášterním
kostele Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Ye valném počtu
biřmovanců spatřovalo se také 12 klášterních studujících, vojíni
pluku Wallisova a dospívající mládež z několika okolních
farností. Shledav některé nedostatky při farním kostele v Sá-
zavě, nařizoval světící biskup, aby tam postavena byla zpo-
vědnice, a vyjednal s opatem Leandrem, že farní admi-
nistrátor přebývati bude v klášteře.

Za veliké neúrody a hladu v zemi r. 1771 — 1772 rozmohl
se mor na Sázavě takovou měrou, že k pochovávání mrtvol
nestačil farní hřbitov. Za tou příčinou zřízen jest nový pro-
zatímní hřbitov opodál města mezi Trucovnou a Budínem
(mlýnem). Kříž tam vyzdvižený povalily prudké větry, načež
r. 1778 péčí administrátora P. Norberta Housenky vystavena
byla na místě jeho kaple k poctivosti sv. Kříže a bolestné
Matky Páně.

Zatím r. 1772 odbývala se biskupská visitace v Sázavě.
K ponuknutí visitátora Jana Ondřeje Kaisera rytíře z Kaisernů
zavedeno potom ve farnosti bratrstvo ke stálému klanění
se nejsv. Svátosti oltář ní. K účelům spolku toho pořídil
administrátor novou menší monstranci a korouhev. Téhož času
(r. 1778) obnoven také hlavní oltář sv. Martina, opraven po-
boční oltář sv. Barbory i) a omalováno kněžiště. Opat Leander
Kramář staral se o to, aby farní kostel měl dostatek mešních
rouch; i daroval sám před r. 1785 jedno odění bílé barvy a
několik paramentů barvy červené. Obec sázavská věnovala ko-
stelu černé roucho k zádušním službám božím.

Bratrstvo k ustavičnému klanění se nejsv. Svátosti ol-
tářní v Sázavě nemělo dlouhého trvání. Rozhodnutím císaře
Josefa II. z r. 1783 zrušeno bylo zároveň se všemi jinými cír-
kevními bratřinami v Cechách, a cenné předměty k němu ná-

1) Kámen k oltáři sv.Barbovy světil dne 1. prosince r. 1779 P. Aemilián
Miihlwenzel, opat kláštera sv. Mikuláše v Praze.

Příjmy faráře sázavského. 315

ležité ujaty na prospěch ústavu cliiidýcli a veřejných škol.
Znaky bratrstva, jež administrátor sázavský poříditi dal ná-
kladem 154 zl., dostaly se do Prahy.

Zrušení kláštera sv. Prokopa r. 1785 přineslo pohromu
i farnímu chrámu sázavskému. Ježto obroční pozemky již dávno
před tím sloučeny byly se statkem klášterním, přišly ke ztrátě
spolu s ním a odcizeny jsou navždy duchovním správcům.
Vykonavatel rozkazu císařského Karel Josef Biener rytíř z Bie-
nenberga oznámil také farnímu administrátoru v Sázavě P.
Václavu Martinkovi, že přestává býti členem kláštera sv.
Prokopa a obdrží plat na výživu jako ostatní kněží, pokud
obroční důchody jeho nebudou úřadem upraveny. Co se týká
fary, sliboval týž krajský hejtman, že se o to přičiní, aby pře-
nesena byla z městečka Sázavy ke klášteru sv. Prokopa a k po-
moci řádného duchovního správce tamže by přidán byl kaplan, i)
Arcibiskupská konsistoř a zemské gubernium potvrdily potom
Václava Martinka za faráře v Sázavě.

Při šetření dosavadních příjmů faráře sázavského shledáno
bylo, že schází se mu ročně obilního desátku za 92 zl. 25 kr.,
letníku (mastidla, jež poskytováno v čas svatodušních svátků)
za 4 zl. 35 kr., velkonočních vajec za 3 zl. a stolových po-
platků 15 zl. ; celkem tudíž 115 zl. Aby příjem jeho činil 400 zl.,
přidáno mu z náboženského fondu ročně 285 zl. (nejvyšším
rozhodnutím ze dne 1. září r. 1786). Zároveň k tomu přivolo-
valy úřady, aby kostelu v Sázavě vydány byly některé mešní pa-
ramenty zrušeného kláštera. Kaplanem při faráři Martinkovi
stal se P. Filibert B.okosník, bývalý člen řádu kapucínského. 2)

Krajský hejtman rytíř z Bienenberga pracoval o to velmi
usilovně, aby klášterní chrám na Sázavě nebyl zbaven služeb
božích, nýbrž, jak sám pěkně se vyjadřuje, by sv. Prokop i
nadále ve svém kostele byl uctíván. I dosáhl toho konečně,
že se svolením obojí vrchnosti prohlášen jest dne 12. října

^) Bienenberg dostál yěrně slibu svému, jak sám o tom píše : „leh brachte
es mit Vorstellung dahin, dass dle Pfarre aus dem Stadtchen in die Kloster-
Mrche iibertragen, dem Pfarrer ein Kaplan und Sakristaner beygegeben wurde,
damit doch wenigsteiis dort noch der Gottesdienst unterhalten, und der hl.
Prokop in seiner Klosterkirche verehret -svurde." Sazawa oder s. Prokop;
str. 86.

^) Eukopisná zpráva P. Benedikta Chvalkovského.

316 Farář P. Jan Chmela.

r. 1788 řečený clirám P. Marie a sv. Jana Křtitele za
kostel farni, kdežto před tím farní ckrám sv. Martina
v městečku Sázavě stal se kostelem filiálním. Jiným roz-
hodnutím ze dne 22. června r. 1789 stanoveno, aby farní
kostel na Sázavě měl jméno sv. Prokopa, a výroční
památka založení jeko (festům titulare) by konala se v neděli
po sv. Prokopu. Farním domem, byla a zůstává částečně až
podnes bývalá praelatura kláštera.

Když pro churavosť vzdal se Václav Martinek duchovní
správy na Sázavě — za výslužné propůjčeno mu 300 zl. ročně
z náboženského fondu výnosem ze dne 12. března r. 1792 —
přibyl ke sv. Prokopu administrátor P. Jan Martin Yoves, bý-
valý člen tovaryšstva Ježíšova, a zastával tam úřad farní až do
prostřed měsíce září r. 1792. Zatím ustanoven jest nástupcem
Martinkovým P. Jan Chmela, spisovatel český, i) Na faru
sázavskou přistěhoval se dne 16. září r. 1792 a installaci svou
slavil o pouti dne 7. července r. 1793. Installatorem byl mu
důvěrný přítel Václav Leonhard, praelat - scholastik metropo-
litního kostela sv. Vita. Slavnosti účastnil se též slovutný
učenec P. Stanislav Vydra a správce komorních statků Jakub
Adler.

P. Chmela byl farář velmi horlivý. Zřetel svůj obrátil
nejprve na osadní chrám sv. Prokopa, zaváděje opravy, jež
zdály se mu neodkladný. V kostele bylo tenkráte šest o 1-
t á ř ů v. Ohledav podstatné částky jejich, vyšetřil Chmela, že
kámen ve hlavním oltáři Panny Marie a sv. Jana
Křtitele svěcen byl dne 30. června r. 1714 od opata stra-
hovského kláštera Mariána Hermanna. Světitel uložil v něm
ostatky svatých mučenníků Víta, Desideria a Cyrilla. Z oltáře

1) Narodil se r. 1740 v Netolicích, vstoupil do tovaryšstva Ježíšova a
byl humanitním professorem při školácli téhož řádu. ■ Při zrušení tovaryšstva
Ježíšova v Čechách r. 1773 vyvolil sobě roucho světského kněze. Podán byv
za faráře na Sázavu dne 25. července r. 1792, dosáhl potom dne 4. září t. r.
potvrzení arcibisk. ordinariátu. Sepsal: „Katolická odpověď na bezprávné
naříkání jakéhos odpadlce" (v Praze r. 1783 nákladem Dědictví sv. Václava);
„Dekret sněmu kostnického o přijímání pod jedným spůsobem" (v Praze r.
1784); „Postilla čili katolické vyučování" atd. (překlad Goffinovy Postilly,
v Praze r. 1786); „Ohlášení svátků a slavností na celý rok, též obyčejných
při nich ceremonií" (v Praze r. 1780); „P. <jilberta Baura Paměti hodná pra-
vidla při těžce nemocných" atd. (překlad, v Praze r. 1787).

škola v klášteře sv. Prokopa. 317

sv. Prokopa vyňal farář authenfciku s písmem nečitelným a
ostatky sv. Fausta. Y oltáři sv. Benedikta nebylo žádné
authentiky, jen ostatky měly nápis sv. mučenníka Fausta a Fe-
lika. Kámen v oltáři sv. Barbory světil dne 10. dubna
r. 1759 opat Anastasius Slančovský, vloživ do něho ostatky
svatých Benedikta, Gaudentia a Justa. Y oltáři sv. G-ertrudy
a svaté rodiny nebylo žádných ostatků vůbec. Kámen oltáře
Panny Marie světil dne 6. dubna r. 1705 opat kláštera
sv. Mikuláše v Praze P. Maurus Ručka. Byly v něm ostatky
sv. mučenníků Placida a Yenusta. Farář Chrněla pořídiv dva
nové kameny, jež světil biskup litoměřický Ferdinand Kin-
dermann rytíř ze Schulsteinu, směnil je se starými kameny ve
dvou oltářích nejprv jmenovaných (dne 28. srpna r. 1794).
O rok později přivezeny jsou na Sázavu ještě tři nové kameny
oltářni od téhož biskupa svěcené ; i položili je na misto starých
(dne 16. března r. 1796).

Na druhém místě byla to škola, k níž obracela se po-
zornosí a péče faráře Chmely. Ke školnímu vyučování scházely
se děti v městečku Sázavě, v místnostech malých a vlhkých.
Když fara přeložena byla ke kostelu sv. Prokopa, vedle něhož
stál opuštěný klášter s mnohými příbytky, doporoučelo se pro
blízkosí chrámu, aby škola umístěna byla v konventní budově
na Sázavě. Zemská vláda propůjčivši ktomu svolení, poskytla
náklad na adaptaci školní světnice 150 zL, za něž hospodářský
správce Karel Karásek potřebné věci opatřil. Učiteli vykázáno
obydlí ve svrchním patře kláštera. Tak upravená škola u
s v. Prokopa byla dne 24. března r. 1795 slavnostně vy-
svěcena. Důchody učitelovy skládaly se z ročního platu
10 zl., deputátu a školného. Deputátem jeho byly: dvě libry
kaprů, pět věder piva, měřice a osm mírek pšenice, šest měřic
žita, měřice a osm mírek ječmene, měřice a dvanácte mírek
hrachu, 24 libry másla, 24 libry sýra, 32 žejdlíky soli, šest
sáhů měkkého dříví a 1 zl. 371/2 kr. místo masa a pletence.
Roční plat a deputát přijímal učitel od vrchnosti. Na otop
školní světnice dáváno osm sáhů měkkého dříví, i)

Staraje se o zlepšení svého obročí, zavedl farář Chrněla
malé hospodářství při faře. R. 1798 dovoleno mu, aby
užíval 11 měr 8^/4 mírek panského pole „Na březích" a louky

^) Trhová smlouva o statek sázavský z r. 1809, v Dodatku.

318 Opravy budov u sv. Prokopa.

*

za roční plat 1 zl. 43 kr. z míry. Ve smlouvě o to učiněné
nebyli ani budoucí faráři na Sázavě z užívání pozemků vy-
jímáni. Ježto pak plat z pole zdál se Chmeloví příliš veliký,
snížily jej úřady na 1 zl, 1 kr. z míry.

E,. 1797 ucliázel se farář Chrněla o trvalé zřízení kaplan-
ského místa u sv, Prokopa. Po některém průtahu dosáhl toho,
že povolen mu plat na vychování kooperátora z náboženského
fondu 34 kr. denně. Zároveň ukládalo se faráři, aby obětoval
ročně 210 mší svatých z bývalých fundací klášterních, kdežto
kooperátor měl sloužiti 110 mší. Spolupracovníkem Chmelovým
v duchovní správě stal se r. 1798 P. Gaudolf Koral. Později
(r, 1801) propůjčen ještě faráři roční příspěvek 150 zl,, aby
při zaopatřování nemocných užívati mohl povozu o dvou
koních.

Ježto od poslední větší opravy kostela sv. Prokopa, jež
dala se r. 1746, zchátrala střecha chrámová, a i klášterní bu-
dova vykazovala nedostatky na krytu a stropech, povolilo r.
1798 zemské gubernium náklad na opravy, k němuž i osadníci
dílem svým musili přispěti. Pokrývači pražští Jan Čermák a
Ignatius Lorenc přeložili střechu kostelní a klášter
pro polehčení zdem přikryli šindelem. Do nové
báně vížky kostelní vložena pamětní listina a několik běžných
mincí. Také uvnitř vybílili pokrývači farní kostel, jak pamětní
listina s pochvalou připomíná, nestavěvše k tomu žádného le-
šení. 1) E,. 1802 byla i věž filiálního kostela sv. Martina v Sá-
zavě od tamějšího rychtáře a tesaře Josefa Berana nově šin-
delem pokryta a červenou barvou natřena.

Nedlouho po generální visitaci, kterou u sv. Prokopa
konal arcibiskup Vilém Florentin kníže ze Salm - Salmu spolu
se suffragánem pražským Václavem" Leopoldem Chlumčanským
v letě r. 1801, přivezena jest na Sázavu mrtvola posledního
opata P. Leandra KJramáře. Jak již svrchu řečeno, zesnul dů-
stojný praelat u přítele svého A. Ondráka, faráře v Postupicích
(dne 1. září r. 1801). Z počátku r. 1800 přivolil krajský úřad
v Kouřimi k jeho žádosti, aby směl zříditi sobě kryptu u bý-
valého opatského chrámu na Sázavě po levé straně průčelního
vchodu. Dne 28. srpna t. r, byla hrobka církevně posvěcena
a o rok později dne 4. září přijala tělesné ostatky svého za-

^) Pamětní listina ze dne 30. dubna r. 1798, v Dodatku.

Majitelé statku sázavského. 319

kladatele. Slavnému pohřbu posledního opata obcovalo
dvanácte knězi. Skrovné jmění své poručil zesnulý kostelu
sv. Prokopa, načež r. 1804 potvrzeni došla nadace 200 zL,
aby výroční služby boží za P. Leandra konaly se dne

1ř s^ f
. zari.

ISTa poručení císaře Františka I., aby některá panství ná-
boženského fondu v Cechách byla prodána, odbývala se dne
27. srpna r. 1804 veřejná dražba v zasedací síni nejvyššího
purkrabství v Praze, a při ní prodán jest statek sázavský
panu Františku Heilbergrovi za 311.500 zl. rýnských, i)
Avšak nový majitel zemřel dříve (dne 13. října r. 1805), nežli
dostáti mohl podmínkám trhové smlouvy. Na Sázavě pobyv
krátce, pochován jest vedle žádosti své v kostele sv. Prokopa
v kryptě vedle oltáře sv. Jana Nepomuckého. Statku
Sázavy ujal se bratr zemřelého Jan Heilberg!er; i byl v dr-
ženi jeho uveden dne 28. prosince r. 1805. Farář Chmela při-
vítav nového podacího pána u dveří kostelních, poroučel svatyni
k dobrotivé jeho ochraně. Než ani p. Jan Heilberger nebyl
s podmínky trhové smlouvy a musil pustiti statek nazpět státní
komisi, která dražbu byla řídila.

Záhy nahodil se jiný kapec p. Vilém Tiegel, c. k.
nadporučík a usedlý měšťan pražský, jenž spolu s manželkou
svou Barborou, roz. Arnoltovou, slíbil naplniti dražební pod-
mínky z r. 1804 a tak stal se majitelem statku sázavského ve
druhé polovici r. 1808.2) Hodlaje trvale přebývati na Sázavě,
upravoval r. 1809 bývalou klášterní budovu pro potřeby své
rodiny. Aby školní cvičení dětí nerušilo poklidu v zámku,
projevil pan Tiegel ochotu, že vystaví školu v městečku
Sázavě, ovšem s obvyklou konkurenci poddaných. Za stave-
niště obrán bývalý domek Václava Bečky. V červnu r. 1809
počalo se pracovati o škole řízením mistra Josefa Berana, a
dne 6. listopadu t. r. po slavnostním úkonu svěcení uvedena
jest školní mládež do nové budovy v městě.

E,. 1810 zavedl farář Chmela jednání o to, aby zřízena
byla na osadě jeho druhá škola pro vsi a samoty od mě-
stečka příliš vzdálené. Zejména pomýšleno na vsi po levém

^) Srvn. první odstavec trhové smlouvy ze dne 8. května r. 1809,
v Dodatku.

2) Desky zemské; kvatern 952. A. 13.

320 Fara sázavská ti sv. Prokopa.

břeiiii řeky Sázavy : Bělokozly, Přívlaky, Poříčko, Vraník,
Cerenice, Ciioratice, Xaverov, z nichž první vedle návrhu
Chmelová měla opatřena býti školon. Při komisi odbývané dne
14. července t. r., vyšlo na den, že ke školnímu cvičení docházejí
děti z Ceřenic a Poříčka až do Šternberka, z Choratic do
Ostředka, z Přívlak pak, Yraníka a Xaverova že pro vzdálenost
škol vzděláni vůbec nevyhledávají. Byla tudíž pilná potřeba
toho, aby cesta do školy se jim usnadnila. Nicméně nedodává
pamětní kniha fary sázavské, že úmysl šlechetného přítele mlá-
deže Chmely stal se skutkem.

Za příčinou peněžitých rozpaků státu rakouského r. 1809
nařízeno bylo správcům pokladů kostelních, aby vydali a do
mincovny odvedli stříbrné a zlaté nádoby nejdéle do dne
1. května r. 1810. Rozkaz takový došel i na Sázavu. Že však
již při rušení kláštera sv. Prokopa r. 1785 všechno stříbrné ná-
činí vzato a jak se praví, na dotaci biskupství budějovického
bylo obráceno, nezbývalo ve. farním kostele tamějším než toliko
stříbrné ciborium a dva uměle pracované kalichy. Nic-
méně i tré kusů těch musilo vypraveno býti do Prahy, odkudž
po čase vráceny jsou zase kostelu.

Té doby stál již farář Chmela v letech kmetského věku.
Znamenaje úbytek tělesných sil a obtíže stáří, žádal r. 1810,
aby mu poskytnuta byla dotace na výživu druhého ka-
plana. Po roce došel vyslyšení. Yedle líředního rozhodnutí měl
druhý kooperátor setrvati na Sázavě jen potud, pokud by tam
farářem byl P. Jan Chmela.

Společnému úsilí správy a patrona kostelního p. Viléma
Tiegla povedlo se r. 1812, že vráceny jsou kostelu na Sázavě
některé památné věci, jež ke ztrátě přišly při rušení kláštera,
zejména částka ostatků sv. Prokopa, koflík světcův a
lžička. Obšírnější zprávu, jak pátráno bylo po nich a jak
slavně přijali je osadníci sázavští, podáváme níže ve stati
o úctě sv. Prokopa.

Brzy potom jinak zase přispěla vrchnost sázavská k oslavě
posvátného místa. Z poručení pana Viléma Tiegla odvezen byl
menší starý zvon při kostele sv. Prokopa „Hedvika" z váný i)
do Prahy a přelit v huti K. Bellmanna, jenž byl zetěm slo-
vutného zvonaře Jana Václava Kůhnera. Ke cti paní Barbory

1) Sr.vn. svrcliu str. 26 k

Dobrodinci farního kostela. 321

Tieglovó pokřtěn jest nový zvon ve jméno sv. Barbory.
Z jara r. 1813 poprvé zavzněl hlahol jeho s větší věže farního
kostela. Nápis na něm hlásal : „Karl Bellmann nnd Kuhner hat
mích gemacht zu Prag anno 1813. — Wilhelm Tiegl, kaiser.
konigl. Oberlieutenant, Barbara gebohrene Eitter von Arnold
als Grundherren von Sazawa. — Mein E,uf erschalle weit und
breit zur Andacht und zur Prommigkeit. Anch moge mein
Geleut ertónen beim Brautgesang und Leichengangen. Doch
soli nie eines Menschen Hand mich ziehen zu Sturm und
Teuersbrand !" Pohříchu neopatrným užitím střelné zbraně za-
nítil se vrch věže dne 10. června r. 1816, a bylo veliké ne-
bezpečenství, že zvony kostelní vezmou za své. K opravě po-
škozené věže došlo teprve po dvou letech.

Po smrti manželky své Barbory (f dne 28. srpna r. 1816)
daroval pan Vilém Tiegel kostelu skvostný relikviář v po-
době kříže, ozdobený drahokamy, jejž zesnulá paní měla u ve-
liké vážnosti. Farář Chmela zavěsil jej na milostný obraz sv.
Prokopa k veřejnému uctění.

V týž čas projevil štědrou přízeň k farnímu chrámu Páně
na Sázavě jiný dobrodinec, inženýr Tomáš Dick z Prahy, který
vyměřuje lesy kolem kláštera, památnou svatyni upřímně si
zamiloval. V květnu r. 1817 daroval ke kostelu dva obrazy
mistrného díla: jeden z nich představoval Josefa z Arimatie
a Nikodéma, ani snímají tělo Kristovo s kříže ; druhý zná-
zorňoval cherubína tisknoucího rány Páně do těla sv. Fran-
tiška z Assisi. Dalším darem Dickovým byl malý relikviář
a mosazný kříž na stužce, jakož i dva visuté svícny pro
kapli sv. Anny na vrchu Veletíně. Na opravu hlavního oltáře
Nanebevzetí Panny Marie věnoval týž příznivec 500 zl. Ba
i vzdálen jsa, pamatoval r. 1821 na kostel sv. Prokopa, poslav
mu darem monstranci s nápisem: „In honorem Dei, beatae
Mariae semper virginis et sancti Procopii abbatis obtulit Dick
anno 1821."

Zatím rozžehnal se již se životem velmi zasloužilý správce
duchovní farář P. Jan Chmela. Zemřel dne 16. záři r. 1817 na
prsní vodnatelnosf , sedě v lenošce a modle se církevní hodinky,
četní spolubratři duchovní doprovodili jej ke hrobu, jejž vy-
volil sobě na hřbitově v městečku Sázavě před prahem kostela
sv. Martina. Příkladný kněz nezapomněl ani v posledních dnech
života na své osadníky. Téměř veškeré jmění své poručil na
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 21

322 Fara sázavská ii sv. Prokopa.

dotaci školního pomocníka v Sázavě, chtěje tomu, aby vyznal
se v hudbě a mohl působiti při službách božích v chrámě,
jakož i aby v čas povodně, kdy dítkám z černých Bud nebylo
lze dostati se do města, vyučoval na faře u sv. Prokopa. ^)

Osiřelé fary po Chmeloví ujal se kaplan Martin Kalas.
Avšak zatímní správa jeho trvala jen na krátce, ježto již dne
25. listopadu t. r. ustanoven byl farářem na Sázavě
Martin Bican, lokalista ve Vranově. Osadníci uvítali nového
duchovního velmi upřímně a podací pán snažil se přispěti
k tomu, aby nástupce Ohmelův na Sázavě záhy zdomácněl.
Z pozůstalosti zesnulého koupil dva pěkné obrazy: sv. Je-
ronýma a sv. Máří Magdalény a daroval je k faře. 2) Kázal
opraviti porouchanou věž před kostelem a k peněžitému daru
inženýra Tomáše Dicka přidal, co se nedostávalo, aby hlavní
oltář farního chrámu mohl zevrubně býti opraven. Dal též
obíliti zdi u sv. Prokopa vně i uvnitř, opraviti varhany v obou
kostelích a vystavěti pomník nad hrobem své první manželky.
Slavná installace faráře Bícana dala se teprve dne 13. června
r. 1822.

Kdežto r. 1819 za příčinou sv. biřmování vedena byla
mládež sázavská do Chocerad, zavítal dne 4. června r. 1825
arcibiskup Václav Leopold Chlumčanský rytíř z Přestavlk se
suffragánem svým Františkem Pištěkem ke sv. Prokopu a konal
tam generální visitaci. Průběh katechisace dítek ve farní škole
sázavské sledoval dobrotivý arcipastýř s velikým účastenstvím.
Oba církevní knížata prohlíželi též hospodářská stavení a zkou-
šeli při tom nově vynalezený přístroj na řezání slámy.

Majitel statku sázavského pan Vilém Tiegel, jemuž od
císaře Františka I. dostalo se povýšení ve stav rytířský s pří-
domkem z Lindenkrona, zemřel dne 5. dubna r. 1827 a po-
chován jest v rodinné hrobce před kostelem sv. Prokopa. Statek
jeho připadl pozůstalým dětem a vdově paní Antonii rozené

1) Yzornému působení P. Jana Chmely vydal svědectví nástupce jeho,
zapsav o něm do pamětní knihy: „in laboribus fuit indefessus, ad hune sco-
pum tendens, ut gloria Dei amplificetur, populus aedificetur, securitas, cari-
tas et quaelibet virtus sustentetur." Chmela pokřtil na Sázavě několik do-
spělých židův a mnoho protestantů uvedl do církve katolické.

2) Obrazy ty visívaly v jídelně farní podle velikého obrazu, jenž byl
darem P. Martinka. Srovn. str. 91.

Farář Martiu Bícan. 323

Sclmielzerové z "Wildmannseggu. Umrtim pana Yiléma ubyl
kostelu dobrodinec velmi obětavý.

Za správy úřednictva poklesla i kázeň chudobného oby-
vatelstva vůkol Sázavy. Y noci ze dne 11. na 12. července
r. 1831 uloupeny jsou stříbrné skvosty z obrazu sv. Prokopa,
zejména berla, mitra a svatozáře, jež byl r. 1710 daroval k němu
František Antonín hrabě z "Weissenwolfii na Vlašimi, jakož i
nová hedvábná korouhev. Skoda zlocinnou rukou způsobená
činila aspoň 80 zl. Částka berly nalezena jest potom o žních
na vrchu Yeletině a chová se posud v zádušní pokladně, i)
O šest let později dobrali svatokrádci zlatý relikviář, jenž byl
darem pana Viléma Tiegla z r. 1817 a spočíval na prsou zobra-
zeného světce.

Po neúrodných letech 1833 — 1835 s výhodou bylo pro lidi
nemajetné, že zřizovaly se skelné hutě u mlýna Kačko va pod
Nechybou nákladem p. Františka Kavalíra a stavěn nový dře-
věný most u městečka Sázavy. Zakladatel hutí projevoval
zbožnou a lidumilnou mysl, vyžádal si církevního posvěcení
svému závodu (dne 28. října r. 1838),2) přispěl značnou částkou
peněz ke stavbě mostu a obnoviti dal obraz hlavního ol-
táře u sv. Prokopa, jenž představuje Nanebevzetí Panny
Marie a jest zdařilým dílem malíře Jana Petra Molitora z r. 1755.
Obnovu podnikl pražský malíř František Procházka v letě
r. 1838.

Farář Bícan kráčel ve šlépějích předchůdce svého P.
Chmely, jenže okolnosti byly pracím jeho méně příznivý. E. 1830
žádal za příspěvek na přípřež, aby užívati mohl povozu při
zaopatřování nemocných ; i bylo mu povoleno toliko 40 zl. ročně.
Za cholerové nákazy r. 1839 zastával svědomitě těžký úřad
kněžský s pomocí kaplana Karla Yaldy, jehož nástupcem stal
se r. 1840 František Šindelář. O poutní slavnosti roku 1841
konána byla u sv. Prokopa generální visitace od arcibiskupa
Aloisia Josefa svobodného pána ze Schrenků. Tenkráte napo-
Četlo se ve farnosti sázavské již 3486 duší. Vedle popisu oby-
vatelstva v Cechách vykonaného r. 1843 shledalo se na statku
sázavském, jenž náležel dědicům Yiléma Tiegla rytíře z Lin-
denkrona, celkem 298 domův a 2301 obyvatel. 3) Co nad to jest

1) Blahověst, r. 1887; str. 247.

^) „Skelné hutě sv. Prokopa" na Sázavě kvetou podnes.

2) Palacký : Popis království českého ; str. 221.

324 Dějiny fary sázavské.

V předešlém součtu, připadlo tudíž na osadníky fary svatopro-
kopské z cízícIl panství.

Kooperátor František Šindelář usiloval o to, aby pro fili-
ální chrám sv. Martina pořízeno bylo ciborium. Avšak při sbírce,
kterou zahájil v městě r. 1843, uhodil na odpor představeného-
Jana Kuny. Sešlo se toliko 10 zl. a užito jich na opravu sta-
rého kalichu, jejž kdysi nalezli v zasypané studni na dvoře-
klášterního konventu. Mimo to koupeny také nové nádobky
k uschování sv. olejů. Lepší průběh měla sbírka na ob-
novu oltáře sv. Barbory v kapli podle sakristie, u něhož,
celebrováno naposled r. 1808. Při tom štědrost svou osvědčili
nejvíce manželé Slavíkovi, nájemci panského pivovaru na Sá-
zavě, a spolupatronka chrámu paní Antonie Tieglová z Linden-
krona. Oltářní obraz objednán jest u malíře Ignatia Sedláčka^
Když i pozlacovači práci ukončili, vyžádal si farář Bícan ordi-
nariátního svolení, aby sám požehnati směl obnovený oltář sv.
Barbory. Slavnostní úkon posvěcení dál se pak dne 4. prosince-
r. 1843.

Po veliké povodni z jara r. 1845, při níž odplaven byl
most sázavský a veliký počet domků městských zatopen, na-
dešlo neúrodné léto. Znamenajíce nepatrný výtěžek z polního-
hospodářství, s hrůzou pomýšleli osadníci na budoucí rok, když,
tu dne 24. srpna přibyli na Sázavu František kníže z Lobkovic-
a baron Riese-Stallburk, aby 3000 zl. rozdělili mezi obyvatel-
stvo povodní poškozené. Před tím na konci měsíce července t. r..
přistěhovala se do zámku ovdovělá paní Tieglová s dětmi, ho-
dlajíc po prodloužilém pobytu v Praze usaditi se trvale u sv.
Prokopa. Duchovenstvo, úředníci i poddaný lid přijali ji uctivě-
a s velikým plesáním.

Pohříchu pominula záhy radost poddaných, když z po-
čátku r. 1846 přituženo jim v robotních povinnostech. Yrchnosft
prodavši větší množství dříví, ukládala poddaným, aby vozili
je do Prahy. Ti však nechtěli znáti se k novému břemenu a
vedli sobě stížnost u správce zemského arciknížete Štěpána.
Na vyšetření věci vypravena byla dvakráte komise krajská na.
Sázavu; ježto pak lid se srocoval, položeno i 20 vojínů do ta-
mější krajiny. Nadarmo snažil se ředitel statku příjmím Jart
Kyšperský a polesný František Langhans lid ukonejšiti. Když.,
ve vsi Samopších chtěli nutiti rolníky k robotě, pro-
pukala zjevná vzpoura. Jen vhodným zakročením faráře;

Clirám sv. Martina v Sázavě pohořel. 325

Bícana umoudřil se rozjitřený lid a upustil od násilnýcli činů.
Dne 11. května t. r. přibyli ke sv. Prokopu komisaři od vrchní
správy zemské vyšetřovat viny těch., kdož účastnili se odporu.
Po té odsouzeni jsou někteří rolníci k vězeni až i několik mě-
síců trvajícímu. Yšak i ředitel Jan Kyšperský pozbyl úřadu,
a místo jeho zaujal Edvard Pěšina, před tím vrchní správce
Te Šternberků.

V pohnutém r. 1848 dne 6. srpna postihlo město Sázavu
veliké neštěstí. Z rána toho dne vyšel oheň v domku za ko-
stelem, načež při prudkém povětří vzplanulo ve chvilce
celé městečko i s chrámem Páně sv. Martina a farní
školou. Kromě kamenných zdí obráceno vše v prach a popel.

V budově školní zahynul mladší učitel Matěj Mareš spolu s man-
želkou a starší dcerou. Ti tři ukryli se ve sklepě, kdež dým
je zadusil. Ostatní tři menší děti zachránily se útěkem z domu.
Při kostele vzňal se nejprve vrch věže ; z větších zvonů zbyly
toliko škváry, jež lidé rozebrali, menší zvon „umíráček" vy-
padl z okna věže, kdež byl zavěšen, a rozbil se na kusy. Také
věžní hodiny, zřízené teprve r. 1840, vzaly za své. Oheň vnikl
i do svatyně i do sakristie. Všechny tři oltáře vyhořely do
základu. Dravý živel ztrávil sedmero mešních rouch a tři plu-
viály ; ze stříbrného kalichu zbyla toliko netvárná hmota.

Y městě téměř všechna úroda padla za obět ohni, z nábytku
pak a šatstva málo co bylo zachráněno. Nevýslovné neštěstí
potkalo sousedy sázavské, avšak ukázalo se na nich také veliké
milosrdenství, neboť ze všech stran docházely hojné příspěvky.
Vrchnost činila, seč byla: ještě v den požáru dopraveny jsou
zásoby obilné do všech mlýnů, aby lidé hladem nemřeH. Z da-
leka i blízka dostavovala se pomoc ; pohořelým věnovány šaty,
peníze i obili, tak že mohli na zimu pole ošíti a živností svých
obhájiti. Na brzkou stavbu chrámu nebylo ovšem ani pomy-
šleni.

Dne 20. července r. 1849 zemřel zasloužilý farář Martin
Bícan, maje věku svého 69 let. K pohřbu jeho dostavilo se
24 kněží kteří diistojného kmeta pochovali na městském hřbi-
tově u sv. Martina přede dveřmi pohořelého kostela. Admini-
strátorem fary stal se nově ustanovený kaplan František Mašek.
Za nástupce Bícanova ustanoven jest potom František Ná-
hle vský, farní administrátor ve Freiburku saském, praesentací

326 Farář František Náhlovský.

Emanuela Tiegla rytíře z Lindenkrona ze dne 28. listopadu
r. 1849.

Nový farář narodil se v SýkořicícL. u Turnova dne 6. ledna
r. 1807, gymnasijni studia konal v Jičíne, filosofická v Praze,,
theologická v Litomeřicícli, načež dne 4. srpna r. 1830 posvěcen
byl na kněžství. Biskup Edvard Milde ustanovil jej kaplanem
v českém Dubě, odkudž r. 1839 povolán jest ISTáhlovský za
představeného lužického semináře v Praze. Roku 1848účastDÍv
se veřejnébo ruchu, zvolen byl za člena národního výboru a
svolal k poradám duchovenstvo pražské, předkládaje mu ná-
vrhy, oč by za tehdejšího pohnutí duchů ze strany kněžstva
mělo býti pracováno. Pohříchu zavdala veřejná činnost Náhlov-
ského podnět k soudnímu stíháni, při němž za vinu mu dává-
no, že osnoval politické pikle. Byl pak po krátkém vězněni
na hradě pražském zbaven úřadu v lužickém semináři, a apo-
štolský vikář biskup Josef Dittrich volal jej do Saska, nabízeje
mu kazatelství v Lipsku. S bolestným srdcem opouštěl Náhlov-
ský rodnou zemi z počátku r. 1849. Stal se pak nejprve učite-
lem při katolickém gymnasii v Drážďanech, potom správcem
fary ve Preiburku. Ke sv. Prokopu přistěhoval se dne 4. ledna
r. 1850 a byl dne 9. června t. r. slavně v úřad uveden. Že
však neužíval dobrého zdraví, jak ho třeba bylo v obtížné du-
chovní správě, vstoupil z počátku r, 1853 na odpočinek a za-
brav se k bratru svému Janovi v Jaroměři, zesnul tam již dne
11. června r. 1853. i) Parním administrátorem na Sázavě stal
se kaplan Matěj Bláha, jemuž připadlo vítati arcipastýře Be-
dřicha kardinála Schwarzenberga, když za. příčinou generální
visitace dne 1. května t. r. ke sv. Prokopu dospěl.

Brzy po té podán jest za faráře na Sázavu František
Kočí, kaplan v Jesenici, narozený v Chaloupkách u Hořovic
dne 4. července r. 1821 a na kněžství posvěcený dne 2. srpna
r. 1846. Osadníci přijali jej dosti chladně, ježto nedosáhli, čeho
po převratech r. 1848 jistě čekali, to jest práva, aby spolu s bý-

1) Náhlovský byl pilným sběratelem spisů BolzanoYých, z nicbž spra-
coval a vydal „Uber die Wohlthátigkeit, dem Wohle der leidenden Mensch-
beit gewidmet" (v Praze r. 1847). Napsal též mnobo menšícb a většícb člán-
ků do různýcb českýcb a německýcb časopisův. O sobě vydal zprávu o po-
radách duchovenských: „Yersammlung von Geistlichen, gehalten zu Prag am
18. und 22. Mai ISáS" (v Praze r. 1848).

Přípravy ke stavbě kostela sv. Martina. 327

valou vrclinosii molili obírati sobě duchovnilio správce. Přes to
přilnul nový farář k místu působení svého s nevšední láskou
a za 16 let neúnavné činnosti zvelebil a v rozkvět uvedl ná-
boženský život své osady. K tomu třeba bylo podnikavosti,
obětavého ducha a vytrvalosti, za nimiž kráČívá ovšem zdárný
výsledek. Hned z počátku naskytla se příležitost k lísilovnó
činnosti: střecha farního kostela byla hrubě zchátralá, jBiiální
chrám sv. Martina a školní budova ležely v sutinách. Sázavští
vznášeli sice prosby o podporu i na místech nejvyšších, avšak
v letech veliké drahoty 1853—1854 nedocházeli vyslyšení.

Duchovni správce byl při shledávání nákladu na stavby
mnohem šťastnější. Jeho přičiněním pokryta jest r. 1855 severní
strana střechy při kostele sv. Prokopa, r. 1856 strana jižní.
Téhož času dostalo se také svatostánku ve farním chrámě při-
měřené ozdoby. Oo se tkne kostela sv. Martina v městě, byl
před ohněm pojištěn, a patron sázavský Emanuel Tiegel rytíř
z Lindenkrona^) přijal r. 1848 náhradu za škody 1076 zl. I sli-
boval týž pán poskytovati za to stavební hmoty, dříví, cihly
a tašky, jakmile k práci se přikročí. V neděli dne 13. dubna
r. 1856 vyzval farář Kočí osadníky, aby po službách božích
odebrali se na hřbitov do Sázavy, kdež pak dojemnou řeči
pohádal je ke stavbě kostela sv. Martina. Hned toho
dne upsáno jest od některých sousedů do sta zlatých příspěvků
a slíbeny různé potřeby ke stavbě. Nemeškaje, dojel farář ke
krajskému úřadu v Čáslavi a vyhledával tam zeměpanského
přivoleni k obnově pohořelého chrámu. Potom jal se i patron
plniti slib svůj. Dříví káceno bylo v lese za BěJokozly a sou-
sedé tamější, majíce ku pomoci Choratické, sváželi kmeny do
Sázavy. Ostatní obce přijaly na sebe povinnost svážeti cihly a
tašky, Sázavští pak vozili písek, vápno a jiné stavební potřeby.
Tesaři a zedníci pracovali dva dni do téhodne zdarma, tolikéž
i domkáři konali bezplatně službu dělníků. Aby nepřinášeli
dvojí oběti, to jest práce a výživy, vyprosil jim farář potraviny
a ze svého přidal pivo. Na penězích sešlo se celkem z chudé
farnosti sázavské 552 zl. Při sbírce shledal duchovní správce,
že pod prostými halenami zlaté srdce bije : chudší dávali více

^) Dne 8. srpna r. 1855 pojal rytíř Emanuel Tiegel za manželku Annu,
dceru Josefa Pulpána rytíře z Peldšteina na Osečanech, a přebýval na pan-
ství tchána svého.

28

Stavba kostela sv. Martina.

Lež "bohatí. V záslužných pracích ručních vyznamenávali se
;ejména dělníci z Přívlak svou pilností a vytrvalostí. Duší pak
^eškerého díla byl farář Kočí, který celé dni při stavbě trval,
loučoval, napomínal, povzbuzoval, aby ke šťastnému konci do-
pěla snaha všech pracovníků,

Když za příčinou nové stavby otloukána byla vnitřní
ibmítka zdí chrámových, nalezena jest zespod obmítka jiná,
la níž rozličné texty z písma svatého byly napsány;
:de však i spodní obmítka odpadla, uhodilo se na stopy ma-
ovaných obrazů svatých, Z toho souditilze, že utrakvisté
hrámu se zmocnivše, uvnitř jej obílili a texty z písma sva-
ého tu a tam na stěnách napsati dali. i) Když později zase
:atolíci kostela se ujali, obílili jej uvnitř poznovu a pak službě
)OŽí zasvětili. Mimo to objeveny jsou v oltáři ostatky sv.
tlartina, sv. Placida a jeho druhů; byla při nich authentika
podpisem biskupa, však nečitelným.

Když hlavní zdi byly opraveny a vazba usazena, po-
:rýval klempíř Jan Štaulinger střechu věže bílým plechem.
!*řikro5ilo se k pokrývání kostela. Tu vyznamenali se Členové
echu krejčovského, z nichž kdosi pravil: „My přiodíváme lidi,
lojdme a přiodějme také chrám Páně!" I seřadili se u stavby
, druh druhu podával tašky, po řebřiku až na střechu, kdež
ři neb Čtyři sousedé sázavští na latě je kladli, a za nedlouho
)olovice chrámu byla přikryta. Cech obuvníků příkladem tím
»yv povzbuzen, dostavil se příštího dne a pokryl druhou po-
3vici kostela. Na to dva pokrývači kladli tašky na vápno, jež
aroval p. Rudolf Herget, majitel vápenice v Menším městě
Tažském.

Po ukončení vnějších prací nastávala péče o vnitřní
ipravu chrámu. Farář dotazoval se po zvonovině, jež zbyla
e sázavských zvonů při ohni r. 1848. Některá částka shledala
e v panském skladě, jiná byla již před tím dopravena ke
vonaři Karlu Bellmannovi. I dal uliti z ní dva zvony, jeden
ři centy těžký, druhý 1^/2 centu. Zároveň pomýšleno také na
Itáře. Farář slyšel o šlechetném malíři pražském, mistru Jo-
efu Hellichovi, k němuž tedy důvěrně se utekl. Vylíčiv mu
radný stav kostela sázavského, prosil o náčrtek k obrazu s v.
lartina, načež slovutný malíř ochotně přislíbil, že celý obraz

1) Blahověst, r. 1865; str. 332.

Earář František Kočí. 329

sám zhotoví. Zároveň při rozhovoru o oltáři ukázal na kostel
sv. Jiří na hradě pražském, kdež tenkráte prodávány byly
staré oltáře, aby za ztržený peníz mokl opraven býti hrob sv.
Ludmily. Farář uposlechnuv přátelské rady, vybral z hojné
zásoby oltářů tré: sv. Vavřince, sv. Kateřiny a sv. Lud-
mily. První z nich určen jest za hlavní oltář v kostele sv.
Martina v Sázavě, poslední stal se tam oltářem sv. Václava.
Kromě toho zakoupena u svatého Jiří zachovalá kazatelna.
Náklad na oltáře a kazatelnu činil 80 zl., jež paní Antonie
Tieglová z Lindenkrona velikomyslně darovala. Majitel hutí
svatoprokopských pan Kavalír propůjčil zdarma povozy, aby
oltáře dopraveny byly z Prahy do Sázavy. Při tom, když je
nakládali, daroval stařičký zpovědník metropolitního chrámu
sv. Víta P. Cikhart, slyše o pohořelém kostele, 36 zl. na svícny,
jež stojí nyní na hlavním oltáři. Ukázalo se pak, že sochy
oltářní u sv. Jiří zakoupené nejsou dosti vhodný pro sázavský
chrám Páně. Znamenav to duchovní správce, dal se s truhlářem
sám do práce a zhotovil velmi slušné sochy sv. Jana Nepo-
muckého a sv. Sigmunda. Kdo se na ně zprostřed kostela dívá,
musí doznati, že pobožnosti neruší a že láskou k sv. Martinu
zanícená ruka je vytvořila.

Zatím z počátku r. 1857 sešly se znamenité milodary.
Císařovna Karolína Augusta věnovala áOO zl., císař Fer-
dinand Dobrotivý s jasnou chotí svou Marií Annou 600 zl.,
bývalý ředitel statku sázavského Edvard Pěšina zaslal 44 zl.
23 kr., ze sousedních obcí: Divišova, Janovic, Kozmic, Krůt,
Eataj, Skalice darováno celkem 64 zl. 45 kr. Z toho ustano-
veno jest na varhany, jež hotovil p. Vocílka v Praze, 450 zl.;
na obraz malíři Josefa Hellichovi 100 zl.; na pozlacovačskou
práci 240 zl.; na zvony 163 zl.; jakož i objednána trvalá
dlažba u Josefa Novotného v Nučicích. V neděli před sv.
Petrem a Pavlem došly z Prahy nové zvony a byly zatím
uloženy ve výklenku za oltářem sv. Prokopa ve farním kostele.
O svátek právě řečený dalo se pak slavné převezení jich do
města Sázavy. Vůz kvítím a věnci ozdobený stanul před hřbi-
tovem, zvony sňaty a šťastně od tesařů do věže vyzdviženy.
Když průvod navracel se ke sv. Prokopu, hlaholily již nové
zvony, a hlas jejich vlákal mnohým účastníkům do očí slzy
radosti. Ve farním kostele promluvil k lidu velmi dojemně
kooperátor Vojtěch Polanecký.

330 Vnitřní úprava kostela sv. Martina.

Po čase upravena ještě kazatelna a dokončena dlažba
clirámu sv. Martina. Kameny ke dlažbě sekané v ISTričicicli
přiváželi zdarma sousedé z Ylkančic a Mělníka. Truhlář Josef
"Vedral z Ceřenic dohotovil ještě stolice kostelní, na něž
náklad vedli zvláště mlynáři z okolí a kupci z městečka Sá-
zavy. Ke konci měsíce srpna přivezeny jsou nové varhany.
jbsTa oltářní kameny, objednané v Nehvizdech, vytesal patero
křížů duchovní správce sám, ježto kamenníci ze Sázavy byli
se již vzdálili. Podobně vymaloval farář 12 křížů na stěnách
uvnitř chrámu a mřížky sám mramoroval. Zakoupil také nové
ciborium a menší nádoby cínové. Od spolužáka svého p.Ma-
ximiliána Hergeta v Praze obdržel darem nový skleněný lustr.
Některé dívky věnovaly antipendia, polštáře, prostěradla a kvě-
tiny na oltář. Dne 16. října přijela na Sázavu paní Antonie,
manželka Richarda knížete z Khevenhuller-Metsch na Komorním
Hrádku, která s živým účastenstvím byla sledovala stavbu
kostela v Sázavě, prohlédla sobě novou svatyni, darovala k ní
dva skvostné oltářní polštáře se zlatým třepením a slíbila, že
pošle příště nové mešní roucho.

Přední ozdobou kostela sázavského jmenovati jest veliký
obraz hlavního oltáře, umělecké dílo Hellichovo, předsta-
vující sv. Martina, biskupa a vyznavače Páně. i) Umělec spojil
dvojí stav světcův zcela původním a důmyslným způsobem.
Ctihodná postava biskupova stojí tu v bohatě splývajícím rouchu
velekněžském, u nohou světcových spočívá rytířské brnění,
kterým druhdy se odíval, a v blankytném oblace vznášejí se
andělé, nesoucí k božskému trůnu plášť jeho rytířský, o nějž
se byl někdy se žebrákem milosrdně rozdělil.

Svěcení chrámu položeno jest ke dni 18. října r. 1857.
K veliké a nevídané slavnosti té připravovali se Sázavští s po-
korným srdcem. Po tři neděle před slavností byla v té pří-
čině od horlivého kooperátora Vojtěcha Polaneckého konána
křesťanská cvičení; pak byl dle církevního nařízení na den
před svěcením, ohlášen přísný půst, a osadníci vedeni ke správě
boží. Celý den četní kněží přisluhovali svátostí pokání. K ve-
čeru přibyl na Sázavu arcibiskupský sekretář, kanovník Vojtěch
Hron, se svatými ostatky, které v plechových skřínkách byly

^) V seznamu děl Hellichových, jak uveřejněn jest v Metliodu, r. 1877,
str. 42, oltářní obraz sázavský se nepřivádí.

Svěcení jeho r. 1857, 331

chovány: y první ostatky svatých Justa a Theodora, ve drahé
svatých Diodora a Valentina, ve třetí svatých Vítala a Fausta.
Ostatky položil sekretář na oltář sv. Benedikta k veřejnému
uctění, načež konalo se požehnání s litaniemi. V sedm hodin
modlili se knšží církevní hodinky a pak zase připouštěn vě-
řící lid ke svátostné zpovědi až do 9 hodin večer.

Záhy z rána od čtvrté hodiny počínajíc sloužily se mše
svaté; i bylo podáváno Tělo Páně těm, kdož nemohli slavným
službám božím v Sázavě býti přítomni, jichž počet byl do 600.
Všech pak, kteří přijali v těch dnech svátost pokání, bylo více
než 1100. Ke slavnosti samé dostavilo se mnoho vzácných
hostí: patron kostela Emanuel Tiegel rytíř z Lindenkrona,
krajský hejtman z Čáslavi spolu s komisaři, okresní přednosta
z černého Kostelce, vikář okresu kosteleckého Vincenc Bradáč,
vikář mnichovický Antonín Kotrba a j.

V 8 hodin ráno zavítal ke sv. Prokopu arcibiskup Bedřich
kardinál Schwarzenberg, přicházeje z Komorního Hrádku a pro-
vázen jsa kanovníkem Františkem Plaucarem. Ve slavném prů-
vodě, jejž vedl potom z černých Bud do městečka Sázavy,
kráčelo 17 kněží. Ostatky svatých, které přes noc spočívaly ve
farním chrámu Páně, položeny jsou na nosítka a neseny od
čtyř duchovních. Věřící shromáždění při processí prozpěvovali
litanie ke všem svatým. Před městečkem zdvihala se slavo-
brána ozdobená arcibiskupským znakem a nápisem : „Budiž
vítán!" O brány té uvítalo děvčátko jménem všech osadníků
nejdůstojnějšího světitele, přednášejíc prosbu za posvěcení no-
vého stánku božího.

Před chrámem sv. Martina u Idříže zřízena byla kazatelna.
Když byly ostatky svatých uloženy ve hřbitovní kapli, pro-
hlédl sobě světitel nový kostel, načež vystoupiv na řečenou
kazatelnu, promluvil tklivou řeČí k lidu, v níž hlavní obřady
při svěceni chrámu vykládal. Když pak v uzavřeném kostele
obřady se konaly, měl vikář Vincenc Bradáč ke shromážděným
věřicim slavnostní kázání. Po vykonaných obřadech poprvé
mše svatá v nově posvěceném chrámu sloužena jest kanovníkem
Františkem Plaucarem. Po mešním přijímání jeho podával pan
kardinál Tělo Páně asi 700 věřících. Po mši svaté zpíváno
radostné „Tě, Bože, chválíme."

V měsíci květnu r. 1858 konaly se na Sázavě m i s s i e
vedením otců z řádu kapucínského : Berharda Dvořáčka, vikáře

332 Farní škola v městečku Sázavě.

na Hradčanecli, Grenerosa Soukupa, superiora u svatého Josefa
v Praze, Elekta Petra, konventuála tamže a Theodora Macha,
kvardiána kláštera roudnického. Počaty byvše dne 8. května,
trvaly po osm dni a ukončeny jsou o svátek předního patrona
zemského sv. Jana Nep. k radosti a duchovnímu uspokojení
sázavských občanův. Účastenství při nich bylo přehojné. Do-
cházelit ke sv. Prokopu nejenom osadnici farnosti tamější, ale
i z okolních, ba velmi vzdálených míst, jako z Kácova, Kolína,
Vranova. Také sousední kněžstvo horlivě pomáhalo missionářům
v přisluhování sv. svátostmi. Těch, kdož při té příležitosti vy-
konali správu boží, bylo do 6000.

Nebude od místa učiniti zmínku o farní škole v mě-
stečku Sázavě, jež podobně jako kostel postižena byla ohněm
r. 1848. Od té doby dalo se vyučování školní mládeže v jí-
delně bývalého kláštera sv. Prokopa a ve vedlejším pokojíku.
Polovice jídelny byla však zastavena domácím divadlem, okna
špatně opatřena, kamna chatrná. Učitel bydlil v zámku při
zemi v levo od průjezdu. Přičiněním faráře Kočího proměněn
jest konečně velký panský hostinec v městě ve školu, ježto
i polohou svou i místnostmi k tomu se hodil. Tak upravenou
budovu školní posvětil dne 4. listopadu r. 1858 vikář okresu
kosteleckého Vincenc Bradáč. Péčí duchovenstva sázavského
vznikla potom školní knihovna, vykazující r. 1860 celkem
340 svazkův. Bývalé školní stavení jakož i zahrádka k němu
náležitá přidány jsou k farnímu hřbitovu, čímž objem jeho
vedle potřeby se rozšířil. Svěcení rozmnoženého hřbitova ko-
náno dne 5. července r. 1859.

Ježto farní chrám sv. Prokopa prodlením času uvnitř
poněkud zašel, pečoval o to duchovní správce, aby stěny ko-
stelní byly očištěny a vybíleny. I stalo se tak na jaře r. 1861
nákladem místního zádaší a spolupůsobením osadníků při ručních
pracích. Mimo to zahájil farář sbírku na pořízeni nových
obrazů ke křížové cestě. Když pak v květnu roku 1862
odbývána na Sázavě miss i j ni renovace, posvětil P. Berhard
Dvořáček hotové již obrazy.

Před tím z počátku měsíce února zastihla městečko Sá-
zavu povodeň, jež prudkostí 'SVOu převýšila zátopu z r. 1845.
Škody na mostech, polích, lukách, silnicích i domech byly tak
veliké, že na zhojení jich ve farnosti sázavské věnováno jest
8000 zl. z prostředků zemských.

Farář Alois Piskáček. 333

Farář František Kočí setrval u sv. Prokopa až do r. 1869.
Za IGletého působeni jelio osYěžil se na osadě ducliovní život
tou měrou, že téměř všechny vsi budovaly kříže a zvonice,
aby KLas pozdravení andělského všude slyšán byl. Než i potom,
když zvolen byv za sídelního kanovníka na Vyšehradě, pa-
mátné místo opustil, nezapomněl na milou Sázavu a vydatně
působil k povznesení úcty sv. Prokopa. Obstaral také vydání
barvotiskového obrázku světcova dle milostného obrazu sá-
zavského. V duchovní správě pracovali po boku farářově:
Matěj Bláha roku 1853 — 1855, P. Jindřich Čapek z řádu fran-
tiškánského r. 1855, Vojtěch. Polanecký i) r. 1855 — 1858, Karel
Hodinář od r. 1858.

Nedlouho před odchodem kanovníka Františka Kočího
nastala změna v držení statku sázazského. Emanuel Tiegl rytíř
z Lindenkrona prodal jej dne 2. května r 1869 Janovi svo-
bodnému pánu z Neuberga za 420.000 zl. Již svrchu v dě-
jinách, kláštera sv. Prokopa učinili jsme zmínku o tom, že
nový držitel statku upravuje zámek svůj na Sázavě, zabíliti
dal obrazy v dolejší chodbě, zhotovené po roku 1746, aby zá-
nikem jejich setřen byl z panského sídla ráz bývalého kláštera.

Farářem u sv. Prokopa stal se r. 1870 Alois Piskáč ek,
kooperátor a katecheta u Nejsv. Trojice v Praze ve Spálené
ulici. Ten znamenav potřebu některých oprav při chrámu Páně,
dožádal se obětavých dobrodinců, zejména mezi kněžstvem,
a s pomocí jejich přikročil k obmýšlenému dílu. Především
opravena byla dlažba kostelní, oltář sv. Prokopa očištěn,
zpovědnice, skříně v sakristii a dvéře znovu natřeny. Po té
zakoupil farář nové prádlo kostelní, dal vyzlatiti kalich, a p.
Péčí patrona Jana svob. pána z Neuberga obnovena byla
vížka chrámová. Za příčinou generální visitace v červnu roku
1873 došlo také k výzdobě oltářů: sv. Benedikta, sv. Pro-
kopa, sv. Jana Nep. a Srdce Pána Ježíše. Zámožnější rolníci
zakoupili v Praze prapor a dali vyšiti na jedné straně nápis:
„Eolníci okolí sázavského." Na druhé straně praporu byl obraz
sv. Prokopa Cechům žehnajícího. E. 1874 darovala paní Marie
Železná, vdova po učiteli, 50 zl. na opravu svatostánku.

Dne 15. července r. 1876 prodal Jan svobodný pán z Neu-

^) O pracícli téhož důstojného kněze na zvelebení úcty svatopr okop ská
viz na sklonku in. dílu.

334 I^ějiny fary sázavské.

berga panství sázavské se všemi nábytky (fundus instructus)
za 410.000 zl. panu Bedřicbu Schwarzovi, bývalému ústřed-
nímu řediteli panství Hugona knížete z Thurnu a Taxis,
správnímu radovi rak. severozápadní a pražsko - duclieovské
dráhy a majiteli domu v Praze.

Prvním znamenitým darem nového podacího pána na Sá-
zavě a choti jeho paní Antonie byl náklad vedený na přelití
zvonu „Barbory," jenž pohromu vzal dosti záhy po svém zho-
tovení r. 1813. V pražské dílně Diepoldtově užili hmoty jeho
ke slití nového zvonu „Antonie" r. 1878. Po jedné straně
zvonu spatřuje se obraz sv. Antonína a nápis: „Hedvigis in
initio me fecit, Barbara innovavit, Antonia feliciter perfecit. —
Bedřich Schwarz, pán Sázavy a patron a choť jeho Antonie."
Na druhé straně opakována legenda z roku 1813: „Mein Euf
erschalle weit und breit" atd. i) Nový zvon vážící 2851/2
klg. posvěcen byl suffragánem pražským Karlem Františkem
Průchou.

Téhož léta 1878 vykoupili příslušníci obce Choratic sta-
rodávný farní desátek, složivše k tomu konci jistinu 727 zl.
20 kr.

Farář Alois Piskáček setrval na Sázavě až do r. 1880,
kdy ustanoven byl farářem ve Verměřicich. Vedle něho zastá-
vali duchovni správu u sv. Prokopa kaplani: František Blažek
r. 1870, Josef Eůžička r. 1870—1872, Václav Sedláček roku
1872--1873, Josef Krch r. 1873—1879 a Vincenc Bosáček, jenž^
zřízen jest administrátorem uprázdněné fary. Na sklonku roku
1880 přistěhoval se nový farář Josef Šindelář, před tím
kooperátor ve Vršovicích.

Veda horlivou péči o zvelebení pouti svatoprokopské, jal
se k ní duchovní správce zváti slovutné kazatele. Přední prae-
lati zemští dali se najíti ke konání služeb božích, kněžstvo
okolních farností povzbudilo lid, a četné průvody věřících spěly
na Sázavu uctívat ' velikého světce své vlasti. ' O hlučných
poutích u sv. Prokopa jednáme obšírněji při líčení úcty, jakou
lne lid českoslovanský ke sv. opatu a zakladateli kláštera sá-
zavského.

Z počátku r* 1884 rozšířena byla obecnáškola v mě-
stečku Sázavě o dvě třídy, tak že vyučováno potom celkem

^) Srvn. syrchu str. 821.

Duchovní správcové po r. 1880. 335

V pěti třídácli. Ye farní osadě sázavské jest ještě obecná
škola ve Ylkančicích o dvou třídách., obecná škola v Ce-
řenicí cb o jedné třídě a ob. škola v Sa mopšícb, o jedné třídě.

Dne 21. června r. 1886 zavítal ke sv. Prokopu poprvé
nový arcipastýř, J. kniž. M. pán František de Paula hrabě
Schonborn, aby přisluhoval svátostí biřmováni. Po celou dobu,
kdy pan arcibiskup visitoval kostely vikariátu kosteleckého,
bylo deštivo. Dne 21. června pršelo po celý den, pročež ve-
škeré uvítací slavnosti byly zmařeny. Yoda v řece rychle stou-
pala. O třetí hodině odpolední došla zpráva, že řeka za Pysko-
cely ke Choceradům i silnici zatopila. Za tou příčinou bylo
panu arcibiskupovi zvoliti cestu do Chocerad přes Černý Ko-
stelec. Na zejtří stalo se v Choceradech veliké neštěstí, ano
neopatrností převozníka více než 20 dětí, když k biřmování
dávaly se převésti, v rozvodněné řece se utopilo. ^^ X pouti
téhož roku konané přibyl na Sázavu světící biskup pražský
Karel Schwarz a přivezl skvostné mešní roucho, jež byl pan
arcibiskup chrámu svatoprokopskému daroval.

Zasloužilý kněz Josef Šindelář přijav faru vKřečovicích
z počátku r. 1887, opustil Sázavu po šestiletém zdárném pů-
sobení. Za administrátora Yendelína Hoňka pořízeno bylo nové
sklo (tabule v celosti) k obrazu sv. Prokopa, k němuž pomoc
učinil Jan Bernard, farář z Černoušku, meškaje návštěvou
u bratra svého, jenž byl ředitelem statku sázavského. Dne
23. července t. r. slavil u sv. Prokopa patron kostela p. Bedřich
Sch.warz stříbrnou svatbu s chotí svou Antonií. Jubilantům
žehnal při tom kanovník kollegiátní kapitoly na Yyšehradě,
bývalý farář sázavský František Kočí. Na paměť slavnosti té
věnovala chot pana patrona několik skvostnějších dárků ke
chrámu Páně.

Farářem u sv. Prokopa stal se z počátku r. 1888 nástupce
administrátora Hoňka František Otmar Pohl. Jeho přiči-
něním opravena byla v červnu r. 1889 střecha filiálního ko-
stela sv. Martina v Sázavě, chrám obílen a zeď kolem hřbitova
tamního v lepší stav uvedena. K opravám těm poskytl pan
Bedřich Schwarz 2000 cihel a 500 tašek, obec sázavská pro-

^) Podobné neštěstí přihodilo se dne 11. března r. 1816, kdy při pohřbu
mladého zedníka Jana Hedellna utonulo v řece u města Sázavy osm děvčat
a dva jinoši.

336 Popis kláštera sv. Prokopa, jak nyní jest.

půjčila vápno, sousedé svezli pisek a na řemeslníky sešlo se
sbírkou 105 zl. Majitel skelných hutí svatoprokopských pan
Yladimír Kavalír daroval v říjnu t. r. farnímu kostelu lampu
za 64 zl.

Pomeškav na Sázavě sedm let, ustanoven jest František
Otmar Pohl za faráře ve Světci. Na jaře r. 1895 ujal se du-
chovni správy u sv. Prokopa administrátor Josef Pouska. Za
něho v květnu t. r. zemřel majitel statku sázavského pan Be-
dřich Schwarz a byl na pražském hřbitově v Olšanech pocho-
ván. Uprázdněné fary dostalo se Janu Konečnému, starší-
mu kaplanu v městě Benešově. Nový farář narodil se dne 1,
srpna r. 1859 v Sitbořicích na Moravě a na kněžství posvěcen
jest v Praze dne 8. Července r. 1883.

Nebude od místa podati stručný popis kláštera sv. Pro-
kopa, jak nyní jest po nemnohých změnách, kteréž světští ma-
jitelé panství sázavského byli způsobili. K památnému místu
vede cesta od břehu řeky mírným vzestupem. U vchodu do
nádvoří bývala ještě z počátku tohoto století brána, a nad ní
pnula se krytá chodba z praelatury po levé straně do klá-
šterní budovy na právo. Pan Vilém Tiegel dal krytou chodbu
i bránu pobořiti a toliko dva pilíře místo brány zde postaviti.
Proč tak učinil, není nám již povědomo , ale že tím. budova
bývalého kláštera připravena jest o starobylou památku, uznati
musí každý.

Příchozí vejda do nádvoří, spatří po pravé straně velikou,
do čtverhranu stavěnou budovu klášterní o jednom poschodí,
nynější zámek, za nimž na severní straně stojí farní chrám,
bývalá basilika opatská ; v levo pak spatřuje se menší podlouhlé
stavení, jež sloužilo za příbytek opatům (praelatura). Severní
částka jebo jest nyní farou. Za chrámem a farou na úpatí
skalnatého pahorku prostírá se panská zahrada. Ještě
z počátku přítomného věku zbývaly tam čtyry bašty ze sta-
rého opevnění kláštera. Teprve r. 1810 dal je odstraniti ma-
jitel panství, načež v místech těch upraveny jsou pěkné sady.

K faře nejblíže přistupuje věž kostelní. Jest to jedna
z průčelních věží bývalého velikého chrámu Panny Marie a sv.
Jana Křtitele při jižní lodi, která spolu s věží posud
se zachovala, kdežto severní loď a ovšem i střední loď
chrámu úplně jsou zničeny a odstraněny, i) Ye čtyřech patrech

1) Srvn. svrchu str. 243, nn.

Zbytky starého chrámu gothického. 337

věže otvírají se okna gothická, tesanými kameny vykládaná;
věž kryta jest střechou jehlancovou. Y přízemí věže na straně
k jihu obrácené spatřuje se krásný, "bohatě zdobený gothický
portál. Zbytky staré stavby hotoveny jsou z tvrdého rudého
pískovce.

Někteří tvrdí, že klášterní chrám na Sázavě slohu go-
thického nebyl vůbec dostaven, ježto schází mu i hlavní loď
i poboční loď severní; katastrofa zastihla prý stavitele, když
dokonávali jižní loď kostela, a přerušila další stavbu. Proti
mínění takovému namítáme : Zbytky drobnějšího kamení, které
v jižní lodi nad pozůstalými žebry ve výši se udržuji
a které samy již z části klenutí tvořily, dokazují, že loď mu-
sila býti sklenuta. Nelze zajisté připustiti, aby to vše mohlo
dříve býti připraveno, nežli se klenouti počalo. Mimo to všechny
kusy žeber nad konsolami při jižní hlavní zdi jsou natřeny
barvami; zcela určitě lze znamenati kruhovou ornamenti-
ku, částky listův a jejich rozvětvení; barva zelená převládá,
avšak jest již tak vybledlá, že zdola pouhým okem ji roze-
znati nelze. Aby kdo chrám, maloval dříve, nežli byl sklenut
a vystaven, nelze připustiti. Ať již malba pochází z doby kte-
rékoli, vydává vždy svědectví o tom, že pravá loď byla
celá dostavena. Avšak jednu loď samu klenouti, aniž by
týmž časem obě ostatní lodi byly klenuty, není se stanoviska
stavitelského možno. Byly tudíž všechny tři lodi chrámové zá-
roveň dohotoveny, jakkoli sotva jedna z nich po dobu naši se
zachovala.

Kdo z farního stavení nebo od věže dívá se na nynější
chrám sv. Prokopa, pozná záhy, že budova jeho jest částkou"
bývalého klášterního kostela, totiž presbytéř a kůr mnišský
s přiléhajícími kaplemi po stranách kůru. Y době, kdy nedo-
stávalo se nákladu na opravu spuštěného velechrámu, oddělili
mnichové východní částku jeho od západní, vzdělavše zeď na
rozhraní mnišského kůru a lodí kostelních. Yýchodní částka
uchovala se kostelem, západní částky užíváno za hřbitov i).
Zůstalo pak hřbitovem městiště opuštěných lodí až do počátku

^) Srvn. list pana Ferdinanda Švihovského ze dne 17. srpna r. 1587:
„Dále také žaloval (pan opat) na čelátkn mou, pekaře a lokeje, že hy měli
v té věži u kostela na kr chove nějaké dva psy zastřeliti, křížem pře-
ložiti. Já nadavši se, že jest to tak, upral sem téhož pekare i toho lokeje
Dr. Krásí: Sv. Prokop. 22

338 Nynější farní chrám sv. Prokopa.

toliofco století, kdy r. 1801 pooliováii tam poslední opat nalevo
od hlavního vchodu do kostela sv. Prokopa, jakož také poně-
kud dále k západu zřízena jest r. 1816 hrobka rodiny Tieg-
lovské, nyní velmi zanedbaná.

Průčelní zeď farního chrámu má tvar čtverce, ozdobeného
po stranách dvěma sloupky s hlavicemi jonického způsobu, jež
podpírají římsu. Nad římsou zdvihá se štít týmž vkusem okrá-
šlený. Uprostřed něho postavena jest socha Panny Marie
s dítětem a nad ním v trojhranu oko boží. Mramorová deska
nad hlavním vchodem ohlašuje dobu obnovy chrámové r. 16871).
Po levé straně téhož vchodu spatřuje se náhrobek opata
P. Leandra Kramáře, zesnulého po zrušení kláštera roku
1801 2j. Po pravé straně stojí kříž na památku missie, která
odbývala se tam r. 1858.

Chrám sv. Prokopa jest stavba trojlodní gothického slohu.
Větší část jižní lodi zabírá kaple Panny Marie (sv. Barbory)
a sakristie. Nad pobočními loděmi jsou prostranná oratoria.
Klenutí kostela bývalo někdy vyšší, jakož z toho vidno, že
původní okna sáhají až nad nynější klenbu. Vnitřek chrámu
činí na pozorovatele svou Čistou úpravou dojem příjemný.

Hlavní oltář Nanebevzetí Panny Marie svědčí o do-
vednosti původcově jak ve skladbě částek tak zejména v pra-
cích řezbářských. Velký obraz oltářní jest dílo proslulého mi-
stra Jana Petra Molitora z r. 1755^). Po straně evangelia stoji
v presbytéři malý oltář sv. ostatků. Na něm uloženy jsou
ve skleněné skříni tři drahocenné památky po sv. Prokopu:
dřevěný kalich (koflík), dřevěná lžička a částka kostí z těla
světcova. Skvostnou schránku pro ostatek právě řečený zhoto-
viti dal obětavý dobrodinec chrámů sázavských, vysoce dů-
stojný pan František Kočí, kapitolní děkan na Vyšehradě. Vy-
obrazení podáváme v příloze.

V polou střední lodi chrámové umístěny jsou dva po-
boční oltáře: po evangelijní straně oltář sv. Prokopa

kyjem a do šatlavy dáti poručil. Potom se to našlo, že jinác bylo, a ne na
krchově takové psy, ale v té jedné věži pusté, kteráž na zámku v straně jest,
do kteréž za pánův Zajímačův a jiných, držitelův panství tohoto psy metávali
a je tam zastřelo váli."

1) Viz svrchu str. 290 n.

2) Srvn. svrchu str. 306.

^) Podle nápisu, jenž shledán byl na obraze r. 1888.

Vnitřní úprava jeho. 339

s milostným obrazem; po straně epištolní oltář s v. Benedikta
s pěkným obrazem, kterýž představuje blahoslavené zesnutí
patriarcby západního mnišstva. V severní pobočné lodi shle-
dávají se dva další oltáře: sv. Jana Nepomuckého a
Srdce Pána Ježíše, jakož i dvě zpovědnice s umělými řez-
bami.

Pozoruhodným dílem řezbářským jest mřížka před pres-
bytéřem. Téhož slohu byla také sedadla pro mnichy, jež po
zrušeni kláštera dostala se, nevíme ani jakým způsobem, do
kostela sv. Víta v Radošovicích u Vlašimi, i) K hlásání slova
božího slouží prostranná kazatelna. Svrchu ozdobena jest
sochou Spasitele a podobami čtyř evangelistův ; dole obklopují
ji sošky čtyř sv. učitelů církevních. ^) Cyklus obrazů křížové
cesty oživuje stěny chrámové; v jižní pobočné lodi umístěný
obraz Ukřižovaného zvýší 3 m. jest řezbářským dílem bývalého
faráře Františka Kočího.

Ze severní lodi sestupuje se dvojitým šnekem do krypty
pod presbytéřem, jež jest nejstarším stavitelským kusem chrámu
sv. Prokopa. Pozůstala jediná z původní románské basiliky,
jak stavě] ji sám zakladatel kláštera. Světlo do podzemní kle-
nuté svatyně vniká malým okénkem. ^) Hlavní vchod z choru
mnišského, kterým druhdy sestupovalo se do krypty, otevříti
dal farář František Kočí. Od té doby přikryt jest toliko širo-
kými kameny. Ve svatém témdni bývají kameny stranou kla-

1) Metbod, 1883; sti-. 139.

2) Ěezbářské kusy tuto řečené pocházejí z počátku 18. století a poří»
.zeny byly nákladem dobrodinců kláštera za opata Václava Košína. Tomu svědčí
list konventu tamního z r. 1714: „Attestamur dominům Wenceslanm, abba-
tem nostrum, ... ad singulárem domus Dei decorem promovendum, prout ipsa
benefactorum facultas se extendebat, sese totum impendisse et citra omnium
suspicionem oculis omnium exhibuisse sequentia opera: Chorus utergue novae
ecclesiae adiecta crypta consummatus, ecclesia ipsa duplici altari, duobus con-
fessionalibus, nova cathedra singulari labore statuarii exornata."

2) Srvn. co píše Braniš: „Pan Neuwirth (Geschichte der christlichen
Knnst in Bohmen; str. 33) domnívá se, že se z krypty nic určitého nezacho-
valo a dovolává se při tom Gruebra (Kunst des Mttelalters in Bohmen; I.
str. 32), jenž upozornil na gothické okénko do krypty té vedoucí. Okénko má
ovšem lomený oblouk, bylo však patrně proraženo při přestavování chrámu ve
13. století, kdy pro snazší přístup poutníkům po levé straně dvojitý šnek byl
izřízen. Kdyby byl p. spisovatel kryptu viděl, uznal by snad, že jest původní,
a viděl by i v polokruhu založenou zeď staré absidy chrámové." Jak píší
historii českého umění; str. 13.

3i0 Nynější kostel sv. Prokopa na Sázavě.

děny, aby věřici měK volnější přistup do Božího hrobu, jenž
stavivá se v podzemí. Obecně sluje nyní krypta jeskyní sv..
Prokopa. 1)

Mezi kryptou a hlavními dveřmi chrámu prostírá se bý-
valá hrobka mnichů sázavských na dvé rozdělená. V ni
při nahodilém zkoumání jen hrstka zetlelých kostí byla shle-
dána.

Y sakristii, která západní stěnou sousedí s kaplí Panny
Marie, na jižní straně pak přiléhá k bývalému klášteru, po-
zůstaly staré skříně s umělými řezbami. Ukázku řezeb-
podává kresba v příloze. Nad sakristií jest oratorium pro pa-
trona a jeho rodinu.

Klášter v zámek proměněný zavírá v sobě malé nádvoří,,,
kolem něhož v přízemí i v poschodí prostranná chodba (am-
bitus, ochoz) pokračuje. Ze starého domu konventního, jak.
býval před ohněm r. 1746, zachoval se jediný sínec podobný
křížové kapli slohu gothického. Obraz jeho viz v příloze.

ij Yiz svrchu str. 66, 74 n.

Díl třetí.

Úcta sv. Prokopa.

Hlava první.

Sy. Prokop patron králoTStrí českého.

Hned po blaženém zesnuti svém pokládán byl Prokop za
ctibodnélio služebníka božího. Oblas ctnosti jebo, o nichž
Trstevníci vypravovali potomkům, a příhody neobyčejných
skutků na Sázavě osvěžovaly památku věhlasného opata a zvy-
šovaly posmrtnou úctu jeho. Svědkem jest nám původce leto-
pisů sázavských ze 12. století, muž učený a povážlivý, jenž
o zakladateli kláštera slovanského na Sázavě nejinak než
o světci rozpráví. Když pak z vůle náměstka Kristova papeže
Innocentia III. prohlášeno jest, že mohou věřící, zejména
v zemích českoslovanských, veřejně znáti se ke sv. Prokopu
jako oslavenému vyznavači Páně a vzývati jej za přímluvu
u Boha, soukromá úcta lidu proměnila se v náboženský, cír-
kevní kult, v nadšenou a vroucí oslavu rodného syna země
této, jenž životem svým důstojné přidružil se k velikým svět-
cům jiných národů. Po slavné kanonisaci, jak dala se na Sá-
zavě dne 4. července r. 1204, i) směly zřizovány býti oltáře
a chrámy k poctivosti sv. Prokopa, směly konány býti oběti
mešní a církevní hodinky o sv. Prokopu, jeho jméno smělo
vkládáno býti do přímluvných modliteb a litanií, jeho tělesné

^) Viz svrclm str. 214 n.

342 Sv. Prokop patronem království českého.

ostatky molily veřejně býti vystavovány a ctěny, jakož
i zvláštní den v roce církevním ustanoviti bylo za svátek
k paměti jeko především věnovaný. Zbožní O e obové nčinili
ještě více: vyvolivše sobě sv. Prokopa za ochránce
nově zřízenébo království, připočetli jej k blahosla-
veným patronům zemským: sv. Ludmile, sv. Václavu, sv.
Vojtěchu a j. Jak někteří spisovatelé dokládají, vyžádal si
král Přemysl I. (roku 1197 — 1230) na opatu Blažejovi rámě
z těla světcova a dal uložiti je v biskupském clhrámě
sv. Víta, aby „tím ramenem království české velemocně
před nepřáteli bylo bráněno." ^) Výroční památka sv. Prokopa
konána v celé zemi zasvěceným svátkem dne 4. čer-
vence. ^)

Obyvatelé hlavního města jali se s příkladnou horlivostí
osvědčovati úctu k novému dědici českému. Ve jméno sv. Pro-
kopa posvěcen byl chrám na Malé straně opodál proti
vchodu do velkého kostela Panny Marie rytířů maltanských
(v nynější Prokopské ulici, zadní část domu o. 376— HI). O za-
ložení chrámu vypravuje Hájek: E. 1213 ukázal se sv. Prokop
ve snách Sudislavovi a manželce jeho Dobromile, kteří měli
dům na Újezdě v místě velmi památném, kdež hotoven byl
kdysi za knížete Přemysla práh domovní, po němž Praha
Prahou slově, a přikazoval jim, aby dům svůj obrátili ve sva-
tyni. Ti pak uposlechše, vystavěli z kamene petřínského ko-
stelík a dali jej posvětiti biskupem Danielem dne 4. června
r. 1214. Jakkoli daleci jsme toho, abychom spolehli na zprávu
kronikářovu, připomínáme přece, že paměť zakladatelů kostela
ochrániti mohla authentika, kterou ve 13. století kladli bi-
skupové při svěcení chrámu do oltáře. Ovšem v červnu r. 1214
nemohl biskup Daniel II. světiti kostela, ježto zemřel před tím
dne 28. března t. r.

^) Crugerius: Pnlveres sacri (ke dni á. července): Ab ea porro canoni-
zatione coeptus est solennius coli in Bohemia tamquam universalis regni pa-
tronns, et einsdem brachium pragensi tum tantam cathedrali ecclesiae extra-
ditnm est a Benedictinis, ut velut angusto pignore to ti orbi strictius obliga-
retur illa ecclesia et regnum illo defensionis membro fortius defenderetur.

2) Staré martyrologium kostela sv. Víta v Praze : „Quarto Nonas Julii
canonizatio sancti Procopii, abbatis et confessoris, patroni regni Bohemiae,
mh'ae sanctitatis viri, cuius brachium habetur in ecclesia pragensi."

Kostel sv. Prokopa y Menším městě pražském. 343

V písemnýcli pamětech posud zachovalýcli jmenován jest
chrám sv. Prokopa k r. 13á6. Tenkráte byl kostelem farním,
stál před zdí Menšího města pražského a sousedil domům po-
platným ke klášteru Panny Marie pod řetězem. ^) Přivtělen
jsa k témuž klášteru, mel správcem kněze z řádu mal-
tanského, kterého zřizoval generální převor. Do r. 1357 byl
administrátorem u sv. Prokopa Mikuláš; potom zastávali tam
úřad farní: František (r. 1357 — 1360), Mikuláš, převor kláštera
(r. 1360—1378), Oldřich převor (r. 1378-1383), Mikuláš převor
(r. 1383—1384), Tomáš (f r. 1406), Jakub od r. 1406.2) pa-
pežského desátku odvádělo se z kostela sv. Prokopa osm grošů
ročně. ^)

Jako jiné svatyně v Menším městě pražském byl kostel
sv. Prokopa při počátku válek husitských bezpochyby vypálen
a teprve po některém čase dostalo se mu opravy. Ježto fara
při něm zanikla, nazýván jest r. 1483 toliko kaplí. ^) E. 1629
uvádí se kaplan u sv. Prokopa Jiří Meissner, jenž vypomáhal
i u sv. Mikuláše. Posledně obnovována jest kaple r. 1669, při
čemž do báně věžní vložili pamětní pergamenový lístek. Byla
to nevelká gothická stavba se štíhlou vížkou na střeše. Roku
1689 dal ji velkopřevor řádu johannitského Ferdinand Ludvík
hrabě Kolovrat Libšteinský zbořiti, a stavěti svým nákladem
nový kostel sv. Prokopa, k němuž položil základní kámen
téhož roku dne 13. dubna administrátor převorství u Panny
Marie P. Sigmund Kucborský. Stavba provedena se vší úpravou
nákladem 6723 zL, a kostel byl posvěcen dne 10. listopadu
r. 1693 od arcibiskupa Jana Bedřicha hraběte z Yaldšteina,
který vložil do oltáře ostatky svatých Angela a Benigna, po
čemž zpíval slavnou mši svatou světící biskup Jan Dlouho-
veský, a odpoledne byly nešpory, jež ukončeny německým ká-

^) List komendátora Čeňka z Vartenberka a konventu jokannitskélio
kláštera v Praze ze dne 1. února r. 13á6: „Pesconi . . . et Martino Horine,
civibns Minoris ciyitatis pragensis, . . . ortiim nostrum cum omnibus ipsius
pertinenciis ex oposito prenominate domus nostre trans fossatum inter brazi-
atorium Girziconis ex una et ecclesiam sancti Procopii et domům sivé brazi-
atorium domini Zdenconis ac etiam stratam publicam parte ex altera . . .
vendidimus." Emlerova Kegesta ; IV. c. 1649, str. 655.

2) Tomek: Dějepis města Praky; III. str. 28; V. str. 194.

3) Tamže ; HI. str. 81.

*) Tomek: Dějepis m. Prahy; Vlil. str. 49; IX. str. Í25.

SM Oltáře sv. Prokopa v chrámecli pražských..

zánim. V novém cKrámu Páně bývala o nedelicli a svátcích
od kněze z kláštera Panny Marie u johannitů sloužena mše
svatá, a o svátku sv. Prokopa konána tu hlučná pouť, až sva-
tyně ta dvorním rozkazem r. 1784 byla zrušena a za 735 zl.
prodána. Paní Marie Anna hraběnka z Kolovrat, kteráž ko-
stelní budovu koupila, proměnila ji v činžovní dům (č.376 — III),
na němž posud dobře rozeznati lze tvary bývalé svatyně, ze-
jména okrouhlý presbytéř na východní straně. Ka paměť bý-
valého kostela dala hraběnka zasaditi nad vchodem do zdi
sošku sv. Prokopa, která tu podnes ve výklenku se spatřuje.
V kostele bývalo tré oltářů. Z hlavního oltáře zachoval se
obraz sv. Prokopa, jenž visí v sakristii klášterního chrámu
u johannitů. i)

Učtu svou ke sv. Prokopu osvědčovali obyvatelé měst
pražských také zakládáním oltářů v kostelích a hojným na-
dáním jich za příčinou služeb božích. V basilice sv. Víta
na hradě pražském byl oltář sv. Prokopa, k němuž ka-
novník svatojirský Jan Trhoň odkázal r. 1337 deset kop grošův,
tak aby za ně získán byl věčný plat 64 grošů ročně pro oltář-
níka Jakuba a další nástupce jeho, kterým ukládalo se jednou
do téhodne konati zádušní mši svatou za Jana Trhoně a jeho
rodiče. ") Mimo to vycházelo k oltáři ročního platu ze vsi Zlo-
nína u Líbezníc 12 hřiven a z peněz u měšťanů na úrok danýcK
2 kopy grošů. ^) Z oltářníků sv. Prokopa připomínají se ještě:
Jan písař r. 1367 a po něm kněz Erhart. ^)

Y novém gothickém velechrámu sv. Víta postavili oltář
sv. Prokopa u pilíře, jenž nejbližší jest severovýchodnímu
rohu kaple sv. Václava.^) E.. 14D5 založil v témž kostele bo-
batý měšťan pražský František z Eokycan oltář svatýcli
Václava, Prokopa a Erasma. O poloze oltáře toho ne-
dostává se zpráv; jen z domyslu kladou jej někteří badatelé
k pilíři po severní straně hrobu sv. Vojtěcha v nedostavěné

1) Ekert: Posvátná místa král. hl. města Prahy; n. str. 344 n.

2) Závěť kanovníka Jana Trhoně ze dne 26, listopadu r. 1337, v Emle-
jových Regesteck; IV. c. 493, str. 197. Srvn. tamže; str. 217 n.

3) Tomek: Dějepis m. Prahy; III. str. 58.

4) Tamže; V. str. 142.

5) Památky archaeolog. III. str. 313. Tomek : Dějepis m. Prahy ; lí
str. 85.

Oltářníci sv. Prokopa v Praze. SéS

části velechrámu. i) Nadání pana Rokycanského, 16 kop ročnilio
platu, 2j užíval nejprve oltářník Matěj z Bíliny, sekretář arci-
biskupův od r. 1405, potom Jakub r. 1407 a Yáclav r. 141 2. 3)

V kollegiátnim kostele sv. Petra na Vyšehradě založen
byl oltář sv. Prokopa někdy ve 14. století. Služby boží
při něm konal mistr Mikuláš lékař až do r. 1392, kdy směnil
místo s Mikulášem ze Žebnice, oltářníkem sv. Alžběty v klá-
šteře sv. Ducha na Starém městě pražském. R. 1404 připomíná
se Trojan, oltářník sv. Prokopa na "Vyšehrade. *)

V kryptě staršího kostela Panny Marie před
Týnem založil oltář sv. Prokopa a sv. Máří Magdalény
kanovník pražský Václav Planer spolu se sestrou svou Elškou
r. 1368.^) V povinnosti oltářníků stáli tamkněží: Petrr. 1368,
Tomáš ze Strakonic v letech 1368 — 1371, Jan z Pátku (roku
1371 — 1376), Jakeš, vikář scholastika pražského (r. 1376 — 1380),
Prokop z Hrádku (r. 1380-1386), Epifanus (roku 1386-1393),
Jan z Vartenberka (r. 1393 — 1395), Martin, farář v Pněvicích,
od r. 1395, mistr Jiří z Boru (f r. 1413), Matěj z České Tře-
bové (r. 1413-1415), Přibík roku 1415, Mikuláš z Prachovic
r. 1415, Bohuslav, doktor práv, r. 1415, Jan Benešův z Vra-
nova příjmím Šedivec (r. 1415—1416), Lukáš od r. 1416. ^)

V chrámě Páně sv. Mikuláše na Starém městě
pražském bývalo dvé oltářů sv. Prokopa. Jedenznich
připomíná se nejprve r. 1377. Toho léta daroval k němu Fran-
tišek mladší z Posenpachu, měšťan pražský a hofrychtéř měst
královských, osm kop ročního platu na Eadičevsi v kraji ža-
teckém. E.. 1407 byl podacím pánem oltáře Hiltmar z Posen-
pachu, měštan nymburský. '^) O druhém oltáři činí se zmínka
r. 1379, kdy spor byl mezi patronem jeho Petrem Bohuslavů,
měštanem pražským, a oltářníkem Janem Rubrikou. ^) Z oltář-

1) V týchž spisech ; str. 315 a 91.

2) Tomek: Dějepis m. Prahy; III. str. 61.

3) Tamže; V. str. 143.

*) Tomek: Dějepis m. Prahy; 11. str. 258; V. str. 156, 225 n. Borový:
Lihri erectionum; str. 603.

^) Tamže; II. str. 142. Nadační list kanovníka Václava Planera a sestry
jeho Elšky sepsán jest teprve r. 1371. Borový: Libri erectionum; str. 81. n.
B. 1377 polepšili tíž zakladatelé příjem oltáře o čtyry kopy. Tamže ; str. 144.

^) Tomek: Dějepis m. Prahy; V. str. 182.

7) Borový: Libri erect. str. 161 n. Tomek; 1. c. II. str. 200, 467. •

^) Tomek: Dějepis m. Prahy; III. str. 206.

346 Olřáře sv. Prokopa v kostelích pražskýcli.

níků jsou nám ještě povědomí: Frencl (f r. 1380), Jan (f r. 1380),
Tomáš z Prahy od r. 1380, Havel Václavův z Lipé od r. 1380,
Hertvik z Tachova od r. 1380, Tomáš r. 1397, Jan (r. 1401—
1407), Mkuláš Chvalův z Heřmane od r. 1408. i)

Ykostele s v. Linharta na Starém městě praž-
ském založen byl r. 1382 oltář sv. Václava a sv. Pro-
kopa, jinak také svatých, dědiců českých zvaný, a učiněna
k němu nadace od Václava, faráře v Litožnicích, Alberta^
bratra jeho, Mikuláše a Václava, synů někdy Petra uzdáře,
ročních 14 kop grošův, z nich oltářnik přijímal 8 kop. Podací
právo k oltáři měli zakladatelé jeho společně. 2) R. 1392 vyznal
po jakési rozepři Prokop Vítkův, měšťan staroměstský, že pa-
tronát oltáře sv. dědiců českých náleží Kunclíkovi a dědicům
jeho. ^) Z oltářníků jsou nám povědomí : Hašek r. 1391, Václav
Černý ze Lhoty (r. 1392—1408), Jan (r. 1408—1414).^).

V kostele sv. Mikuláše v Menším městě pražském
byl poboční oltář sv. Prokopa nadaný r. 1359 od Alberta,
faráře v Nehvizdech, bratra jeho Mikuláše Slegla, měšťana malo-
stranského, a sestry jejich Kristiny. Zakladatelé vykázali dvě
kopy ročního platu na domě svém v Menším městě, darovali
k oltáři tři lány polí v IJnhošti a zřizovali faráře kostela sv.
Mikuláše, aby po smrti jejich byl patronem oltáře sv. Prokopa. ^)

Kterak v živé paměti lidu pražského trval klášter* sv.
Prokopa na Sázavě, a úcta k zakladateli jeho jak hluboké ko-
řeny pustila v mysli měšťanstva, z toho lze souditi, že veřejná
cesta z Prahy přes Uhříněves, Říčany a Mnichovice jmenována
vůbec silnicí svatoprokopskou. ^) Když pak uprostřed
14. století vystavena byla brána ve zdi Nového města nad
nynějším Václavským náměstím při silnici právě řečené, nazval
ji lid branou sv. Prokopa.'^) Později teprv obdržela jméno
brány koňské.

1) Tamže; V. str. 190.

^) Borový : Libri erectionum ; str. 192 nn.

3) Tamže; str. 376.

*) Tomek: Dějepis m. Prahy; V. str. 177.

5) Borový: Libri erectionum; str. 8.

6) Tomek : Dějepis m. Prahy ; n. str. 276 n. Srvn. Borový : Libri erectionum;
str. lOé, 179, 197.

7) Tomek: 1. c. IL str. 220.

Sv. Prokop patron království českého. 317

Yelikou moc oclirany sv. Prokopa jako patrona
zemskélio -zkusili Cechové v bitvě u KressenbrTiiiiiu dne
12. července r. 1260. Vojsko české vedené králem Přemyslem
Otakarem II. scliystávajíc se teprve k boji, napadeno bylo před
časem od lstivých nepřátel. Také počtem bojovného lidu ne-
rovnali se Cechové Uhrům. Nicméně za vzývání pomoci boží
a přímluvy slavných dědiců českých, svatých Yáclava, Vojtěcha,
Prokopa, podstoupili krvavou seč a dosáhli skvělého vítězství
nad nepřítelem. Někteří nábožní muži měli té chvíle vidění,
kterak sv. Václav s mečem a korouhví, sv. Vojtěch v oděni
velekněžském, sv. Prokop s berlou opatskou a patero sv. bratří
mučenníků spějí na pomoc krajanům svým z rozkázání bo-
žího. 1) Slavné vítězství v bitvě u Kressenbrunnu připsáno
tudíž vděčně ochraně svatých dědiců českých.

Z dějin kláštera sázavského s dostatek známo jest, kterak
ujal se sv. Prokop duchovních synů svých, slovanských mnichů,
když po prvé někdy r. 1057 vypuzeni byli z kláštera na Sázavě,
kterak potepal opata Němce, an do kláštera se vetřev, na pře-
kážku byl, aby slovanští bratří nemohli se tam vrátiti. Paměí
toho posilovala Cechy v důvěře, že světec nepřestává hájiti
krajanů svých proti cizincům jiného jazyka a mravu, kteří
rozmohli se nejen počtem, ale i statky pozemskými a vlivem
na veřejné záležitosti, tak že rodným synům zahrozilo z toho
vážné nebezpečenství. V ten rozum zmiňuje se veršovec český
z počátku 14. století o sv. Prokopu, „v němž veliká pomoc
Cechóm vznide." ^) Když r. 1318 lid český rozechvěl se
z doslechu, že král Jan Lucemburský vypuditi chce Cechy ze
země, vzýván jest vroucně sv. Prokop spolu se sv. Václavem,
aby rozpomenuli se na své plémě. Vítězství páně Zajícovo nad
německým vojskem královým t. r. vítaK pak přemnozí jako
důkaz nebeské ochrany jejich. ^)

Za vlády syna Janova císaře Karla IV. utuchly v té
příčině obavy lidu českého, nebot panovník národa milovný
pečoval nejen o přítomné dobré jeho, ale i k budoucímu moudře

^) Srvn. svrcliTi str. 220 n.

^) Dalimilova Kronika česká, v Pramenecli d. č. III- str. 137. Srvn.
Kroniku Marignolovu: „Sanctns Procopius Theutonicorum expulsor." Tamže;
str. 5áO.

^) Viz svrchu str. 224.

348 Císař Karel IV., ctitel sv. Prokopa.

prohledal. Yelikým skutkem Karlovým bylo založení slovan-
ského kláštera v Praze, kterýž kvésti měl „ke cti boží, ke cti
blahoslavené Matky Páně a přeslavných Jeronýma, Kyrilla,
Methoda, Vojtěcha, Prokopa dědiců království českého."
Císař plesal, když podán mu byl starobylý slovanský spis
s udáním, že jest to vlastní rukou sv. Prokopa psané evan-
gelium; i daroval vzácnou památku klášteru svému na Slo-
vanech. Záruku blahé budoucnosti shledával především v roz-
květu katolického náboženství, a co k tomu se váže, v úctě
a následování světců Páně, zejména těch, kteří z národa vy-
rostli.

O úctě svatoprokopské v Praze za zlaté doby Karla IV.
a potom až do počátku 15. století učinili jsme zmínku již
svrchu. Císař povzbuzoval k ní také tím, že dával obraziti světce
ve skupině ostatních patronů zemských. Při velechrámu sv.
Víta zachovaly se podnes obrazy takové, díla v pravdě umě-
lecká a památná. V kapli sv. Silvestra jest na levé zdi nad
klekátkem obraz Tváře Páně na zlaté půdě, zhotovený v E-ímě
r. 13t)9 podle byzantského originálu, který posud ve zvláštní
kapli chrámu lateránského se chová. Na obrubě mistrné kopie
poručil Karel IV. vymalovati po stranách podoby svatých dě-
diců českých : Víta, Vojtěcha, Ludmily, Václava, Prokopa,
Sigmunda, které jsou rovněž znamenitý. Nahoře a dole drží
andělé pásky s latinskými nápisy : „Svatý, svatý, svatý Hospodin
Bůh zástupů." „Hodenť jest Beránek, jenž zabit byl, Kristus. "
Císař tou měrou vážil si obrazu, že vřadil jej mezi klenoty
království českého. Někteří kronikáři vypravují, že otec vlasti,
dostav od papeže Urbana V. dovolení, aby velebný originál,
jejž pokládali někteří za původní dílo sv. Lukáše, věrně sobě
vypodobniti dal, zanechal v Římě kopii a přinesl do Prahy
prvoobraz; kterážto pověst ovšem jest nedůvodná. Při veřej-
ných slavnostech, zejména v „den svátostí," býval obraz Tváře
Páně spolu s jinými klenoty z Karlšteina přinášen do Prahy
a k uctění vystavován, i)

Nad jižním portálem příčné lodi u sv. Víta zhotoviti dal
císař Karel IV. veliký mosaikový obraz Posledního
soudu. Pracovali o něm benátští umělci r. 1370 na ploše asi

^) Ekert : Posvátná místa kr. hl. města Prahy ; I. str. 63.

Mosaikový obraz sv. Prokopa. 34í>

76m^ ve tři pole rozdělené. V prostředním poli trůnil Spasitel
v tak zvané mandorle, to jest svatozáří, utvořené z dvojí pro-
tínající se duhy. Kraje duty obklopovali andělé troubící^
a nástroje umučeni Páně. Pod Spasitelem klečeli orodujíce sv.
patronové češti : Prokop, Sigmund, Yít, Václav, Ludmila,
Vojtěch. Pod nimi po stranách, lomeného oblouku, kterým pro-
středni vchod sklenut, zříti bylo klečící podoby Karla IV.
a manželky jeho Alžběty Pomořanské. V polích postranních
sestaveny obrazy Panny Marie a sv. Jana Křtitele, jakož
i dvanácti sv. apoštolův, pod nimi v levo z mrtvých vzkříšení,
v právo zavrženi nespravedlivých. Požárem r. 1541 byla vzácná
památka porouchána, a časem odpryskly některé částky obrazu,,
až r. 1836 dal je nejvyšší purkrabí pražský Karel hrabě Chotek
hřeby upevniti. Když při nynější stavbě velechrámu dospělo
se k opravě příčné lodi, zavoláni jsou znalci, aby podali dobré
zdání o tom, zdali i pro příští dobu možno by bylo zachovati
obraz „Posledního soudu." Professor G-randi z vatikánské dílny
mosaikové a Luigi Solerti, ředitel Neuhauserovy dílny mosai-
kové v Innsbruku, pronesli úsudek, že obraz v dosavadním
místě na dlouho zachovati nelze, že však jej možno sníti tak^
aby opět na jiném místě uvnitř chrámu mohl býti postaven.
Za tou příčinou dáno svolení, aby mosaikový obraz po kusech
byl rozebrán. Ěeditel L. Solerti s pomocníkem svým Pfefferlem
ujal se práce té na sklonku měsíce srpna r. 1890 a vykonal
ji šťastně ve třech nedělích. Z mosaiky uloženo jest 274 kusy
v místnosti pod síní Vladislavskou, a podle čísel a nákresů
pilně zhotovených možno bude znovu sestaviti obraz, jenž má.
umístěn býti v některé kapli chrámové, i) Velebné postavy sv.
Prokopa a ctitele jeho Karla IV. zatkví se v nové kráse.

Kromě obrazů tuto uvedených spatříš podobu sv. Prokopa
na triforiu metropolitního chrámu. Jako uvnitř na okružní
pavlači vytesáno z kamene 21 poprsí osob královských a mužů,,
kteří získali sobě zásluhy o stavbu velechrámu, tak na nosičích
pilířů zevně vykroužen jest tak zvaný fysiologus (řada symbo-
lických zvířat, kterými starší stavitelé chrámy zdobívali)
a v části východní poprsí Krista Pána, Matky boží a sv. dě-
diců českých: Víta, Kyňlla, Methoda, Václava, Ludmily, Voj-

^) Výroční zpráva Jednoty pro dostavění hlavního chrámu sv. Vítaná hradě-
pražském za r. 1890.

350 Obnovení ťicty ke sv. Prokopu.

těcha, Prokopa, Sigmunda. i) Pokud přístup byl na triforium,
spatřoval přicliozídvé poprsí jedním pokledem, světce na straně
zevnější a slovutnou osobu uvnitř velikého kůru.

Válkami busitskými ztenčila se úcta sv. Prokopa v Cecbácb,
ježto novotáři u víře, kterým nevidělo se ušetřiti památného
kláštera jeho na Sázavě, pomíjeli také světiti den 4. července
jako svátek veřejný. ^) Teprve po 140 letech trudných zmatků
náboženských, když na stolici arcibiskupství pražského zasedl
slovutný Antonín Brus z Mohelnice, znovu ujímala se vřelejší
úcta ke sv. patronu přičiněním katolického duchovenstva.
Yypravovali jsme již svrchu, v jakých okolnostech přineseny
byly tělesné ostatky sv. Prokopa ze Sázavy do Prahy
r. 1588. ^) Ochránce království českého spočinouti měl v srdci
země, ana svítala doba nového rozkvětu náboženského a jednoty
u víře. V sobotu dne 28. května mezi 13. a 14. hodinou na
celém orloji vyzdviženy jsou kosti světcovy a slavně přivezeny
na hrad pražský. Druhého dae v neděli přijal je s velikou
poctivostí arcibiskup Martin Medek. „Páni praelati a kanovníci
hlavního chrámu sv. Víta to svaté tělo neb ostatky na rame-
nách v ozdobené truhle na způsob archy úmluvy nesli. Za
nimi osobně sám císař Rudolf příkladně s rozžatou svíci za
svátostmi šel, jejž slavná a vždy věrná kapitola hlavního
chrámu pražského a mnoho pánův jak domácích tak přespolních
s celým komonstvem císařským následovalo. Sli až do kaple
královské Všech svatých na hrade pražském, a tu na při-
pravené místo hrobu velmi slavně a uctivě byly vloženy
svaté ostatky jeho." *)

^) Ekert: Posvátná místa král. hl. města Prahy; I. str. 72 n.

2) Před válkami býval svátek sv. Prokopa „duplex primae classis cum
octava." BoUandistů Acta sanctorum mensis Julii, tom. II. str. 136. Srvu.
Statuta provincialia Arnesti, archiepiscopi primi pragensis, „De festivitatibus
celebrandis" : In subscriptis diebus tantum clerici et laici debeant a servilibus
operibus abstinere: . . . confessorum Martini, Mcolai et Procopii. Vydání
z r. 1762; str. 211. Kronika Beneše z Veitmile k r. 1362: „Eodem anno in
octava sancti Procopii mortua et imperatrix Anna." Prameny d. č. IV. str. 528.
K. r. 1368: „Eodem anno die dominico infra octavam beati Procopii, que íuit
dies IX. mensis Julii, reverendus pater dominus Johannes, archiepiscopus
pragensis, . . . consecravit hostium maius ecclesie pragensis." Tamže ; str. 538.

^) Viz svrchu str. 260.

*) Fabricius : Požehnaná památka ; str. 264 n.

Hrob světcův v kostele Všech svatých v Praze 351

Arclia malovaná uprostřed kostela Všech svatýcli byla
schránkou tělesných ostatků sv. Prokopa, i) Ke hrobu tomu
na mešní nadání odkázalJosef Makarius z Merfelic, generální
vikář pražský a děkan kapitoly u Všech svatých (f r. 1635),
1600 kop grošův. Brzy potom staral se o vyzdobeni hrobu
arcikníže Leopold Vilém, biskup olomoucký (r. 1637 — 1662),
dav prostříti na archu drahocenný červený aksamit. Další
dobrodinec, upřímný ctitel sv. Prokopa Bohumír Alois Kinner
z Lowenthurna, děkan koUegiátního chrámu Všech svatých,
zřídil r. 1669 novou hrobku nad tělem světcovým a dal
znázornitiživot jeho cyklem dvanácti obrazů, jenž vyvěšeny
jsou .v presbytéři. Na jednom z nich shledává se nápis:
„S. Procopius Euri natus est puer educatus. Adolescentiam
litteris, reliquam vitam Institute Benedicti cessit. Solitudinis
amore sylvas incolens, Daemones ex antris fiigavit. Udalrico
duci, proditus a cervo, Dum aquam obtulit, vinum porrexifc. Ab
aegris morbos, A corporibus daemones abegit Orantique molestos
sub iugum mísit Et petras arare compulit. A Brzetislao duce
noví coenobii Curas libens, invitus dignitatem suscepit. Supplici
pietate oranti navem misit. Obiturus fratribus suis exilium Et
adversa multa praedixit. Eugienti latrones pontem ex glacie
struxit, His sequentibus in aquam resolvit. Captivo supplici
miraculose libertatem dědit. Sanctissimo apparens sanctitatem
suam publicare persuasit. Ut domům in ecclesiam Deo sacraret.
Čivem Pragae induxit. Eudolpho II. Caesare J^ugusto Impera-
tore Sacrum Corpus Pragam Translatum In hac Ecclesia re-
quiescit. Cuius Honori praesens Mausoleum Et brevis
ge:storum pieta série s Anno salutis MDCLXEK posita
fuere Godefrido Aloysio Kinner de Lówenthurn, huius Eccle-
siae Decano." Mimo to odkázal děkan Kinner (f r. 1670) ke
hrobu sv. Prokopa, na světlo a mše svaté 1000 zl.

Z počátku 18. století spatřoval se ještě pokrov červeného
aksamitu na posvátném hrobě, 2) svrchu pak byla kaplice dře-
věná s umělými řezbami, jak zhotoviti ji dal děkan Kinner.
Mezi sloupky na straně k oltáři obrácené stála soška sv. Pro-

^) Paměti Mkuláše Dačickélio z Heslová; I. str. 175.

2; Beckovského Poselkyně starých příběhů ; U. 1. str. 356 n. : „Ten pak
hrob spolu s jinými hroby patronův českých Leopold, arcikníže rakouské,
císaře Ferdinanda III. bratr, červeným aksamitem, tak jak se podnes spatřuje,
dal přiodíti a ozdobiti."

352 Oltář u hrobu sv. Prokopa v kostele Všecli svatýcli.

kopa, dále vůkol sošky svatýcli patronů: Víta, Norberta, Lud-
mily, Sigmunda, Jana Nep., Vojtěclia, Václava. A, "R 1739 po-
řízen byl nový náhrobek, posud zachovalý. Po stranách
dřevěné tumby, nyní pozlacené, umístil řezbář příběhy ze ži-
vota sv. Prokopa a čtyry postavy znázorňující ctnosti jeho,
svrchu pak sochu světce klečícího, ^j

Až do r. 1768 odpočívaly ostatky sv. Prokopa upostřed
kostela Všech svatých. Zatím r. 1755 ubytovaly se v novém
Teresiánském ústave na Hradčanech šlechtičny, kterým za
sbornou svatyni vykázán jest chrám právě řečený. Dámám
těm překážel hrob světcův, zvláště při installacích nové před-
stavené ; i prosily tudíž, aby přenesen byl pod poboční
kruchtu, což také stalo se dne 12. listopadu r. 1768. Tím
kostel nabyl sice volnosti, avšak ostatky sv. patrona českého
ocitly se v ústraní méně důstojném. ^) U památného hrobu
zdvíhá se oltář sv. Prokopa obnovený r. 1884 nákladem
děkana koUegiátní kapitoly u Všech svatých vdp. Vavřince
Hafenrichtra. Každého roku dne 4. července bývá tu mimo
slavné služby boží sloužena mše svatá za zemřelé údy „Dědictví
sv. Prokopa".

Jakkoli přenesením ostatků ze Sázavy do Prahy r. 1588
osvěžila se náboženská úcta Cechů ke sv. Prokopu, ^) zůstával
přece výroční den světcův dnem všedním, a veřejná oslava sv.
patrona zemského přestávala na osadách, ve kterých byly

^) Bollandistů Acta sanctorum mensis Julii, tom II. str. 138 : „Eequiescit
corpus s. Procopii Pragae in medio ecclesiae Omnium sauctorum in arce elato
eius sepulcro et instrato pretioso panno rubeo. Supra extenditur macbina
lignea multis columnis innixa, dispositis per intercolumnia statníš. Atqne in
primo quidem loco post altare, hoc est in conspectu celebrantis, s. Procopii,
tum ss. Viti, Norberti, Ludmillae, Sigismundi, Joanis Nepomuceni, Adalberti
et Yenceslai, ut scripto notavit Janningus noster, qui ea vidit, Pragae
existens." P. Konrád Janninck S. J. zemřel r. 1723.

2) Fabricius: Požehnaná památka; str. 226: „Pan Godefridus Kinner . . .
celý život sv. Prokopa s mnohým pobožným vypodobněním dal náležitě vy-
malovati, který stál až do r. 1739, v kterémžto na jiný a nový způsob řez-
bářský hrob jeho slavneji s vypodobněním kunstovně dle řezbářského způsobu
po stranách životem a nad hrobem svrchu stojící svatého Prokopa rytinu jest
učiněn, tak jakžto jeden každý, který do Prahy jíti a sv. Prokopa u Všech
svatých na hradě pražském ležícího pozdraviti chtíti bude, očitě opatří."
Psáno r. .1764:.

3j Ekert: Posvátná místa kr. hl. města Prahy ; I. str. 100.

*) R. 1615 připomíná se poutní slavnosť u sv, Prokopa, trvám v Praze.
Winter: Kulturní obraz českých měst; II. str. 455. Císař Ferdinand 11. pomýšlel

Milostný obraz sv. Prokopa na Sázavě. 353

kostely ve jméno jeho zasvěcené, i) Podnět ke zvelebení výroč-
ní tio dne vyšel konečně z kláštera sázavského. Tam r. 1638
vystavili mnichové velký obraz sv. patrona, nalezený vedle
pověsti v ssntinách opatského chrámu. Zprvu vyvěšen byl
obraz na stěně v dolejší chodbě klášterní, a přistaven k němu
oltář, aby za většího návalu poutníků ve výroční den světcův
mohly tam konány býti služby boží. Později přenesen byl
obraz sv. Prokopa do kaple Panny Marie a umístěn na ka-
menné oi oltáři po pravé straně. Tu pak znamenati počali ně-
kteří věřící, že na obraze dějí se změny, jež působením při-
rozených sil nebylo jim lze vysvětliti. Z prvních, kdož úkazy
ty zřetelněji pozorovali, byl r, 1660 Jan Viktorin hrabě ze Štern-
berka na Komorním Hrádku a Petr, poustevník od sv. Máří
Magdalény na Malém Blaníku u Louňovic. Jak jistil pan hrabě
před opatem Jiřím Italim, otvíral sv. Prokop na obraze oči,
ačkoli vypodobněn jest s očima zavřenýma. 2)

Když podobné úkazy častěji se opakovaly, a řeč o nich
v šírém okolí byla činěna, shledával opat Daniel Ildefons
Nigrin (r. 1664 — 1679) písemná svědectví k tomu 'konci,
aby mohl podati zprávu vyšším úřadům. R. 1667 pozorovali
změnu na obraze někteří poutníci z města Kolína. Ka žádosť
zástupce opatova P. Sudislava, superiora kapucínského kláštera
v Kolíně, obeslal tamní magistrát dne 5. března r. 1668 účast-
níky pouti svatoprokopské z minulých let a dal sepsati výpo-
vědi jejich u přítomnosti předních osob radních. '^) E. 1707
o poutní slavnosti na Sázavě postřehli mnozí věřící s úžasem,
kterak sv. Prokop s obrazu na jistou osobu přítomnou velmi
nelibě a dosti dlouho se dívá. ^)

na to r. 1630, aby země česká rozdělena byla ve čtyry čtvrti, kterým před-
staviti chtěl vyšší hejtmany, aby bděli nad zachováním pokoje a bezpečnosti,
zejména v době válečné. K myšlénce té vrátil se nástupce jeho Ferdinand III.
r. 1647. Ěečené čtvrti měly nazvány býti podle zemských patronů, jejichž
ostatky v Praze odpočívaly: první čtvrt' sv. Víta, druhá sv. Václava, třetí
sv. Vojtěcha, čtvrtá sv. Prokopa, k níž vyhlédnuty byly kraje: kouřim-
ský, čáslavský, vltavský a bechynský. Klášter sv. Prokopa byl tenkráte v kraji
kouřimském. Rezek: Děje Čech a Moravy za Ferdinanda III. str. 468 nn.

^) Mezi zasvěcenými svátky, jak stanovila je diecésuí synoda pražská
r. 1605, den sv. Prokopa uveden není.

2) Fabricius: Požehnaná památka j str. 319 n.

^) Srvn. Výpovědi očitých svědků o milostném obraze sv. Prokoi)a na
Sázavě, sepsané v Kolíně dne 5. března r. 1668, v Dodatku.

^) Fabricius; 1. c. str. 325.
Dr. Krúsl: Sv. Prokop. 23

354 Milostný obraz sv. Prokopa na Sázavě.

Té doby byl již obraz vystaven v obnoveném kostele,
po severní straně Mavní lodi, kdež posud se spatřuje. K větší
poctivosti jeho dal opat u sv. Mikuláše v Praze P. Maurus
Ručka zhotoviti umele řezaný a pozlacený rám, do něhož za
sklo vsazen jest obraz r. 1694, Po té jiný ctitel sv. Prokopa
pan Hynek Hérzog, komorník hrabete Františka Antonína
Sporcka na Lysé, daroval k obrazu pěkně řezaný a kovem
obložený oltář r. 1697. i)

Neobyčejně hojná vidění před obrazem udala se na sklonku
r. 1710. Příchozí zblízka i daleka hlásili se ke svědectví, že
znamenali podivu hodné změny v obličeji sv. Prokopa. ^) Lid
vykládal sobě změny ty za návěští blížící se metly boží
a ochotně podával se kajícím skutkům. Dne 14. prosince v ho-
dinu nešporní konáno bylo processí z farního kostela sv. Martina
v městečku Sázavě do chrámu klášterního, kdež všichni účast-
níci téměř do noci na modlitbách setrvali. „Jaké tu tenkráte
vzdychání a srdečné kvílení lidu přítomného bylo, vypsati
nelze". ^) O nových zjevech při obraze sv. Prokopa podal opat
Yáclav Košín obšírnou zprávu arcibiskupské konsistoři v Praze,
načež z počátku měsíce února r. 1711 vypraveni jsou na Sázavu
ordinariátní komisaři P. Jan Maria Hložek ze Žampaohu,
člen řádu theatinského v Praze, a P. Jan Steiner z tovaryšstva
Ježíšova, assessoři kníž. arcib. konsistoře, i přidán jim sekretář
téhož iiřadu příjmím Yilém Grrůner. Ohledavše zevrubně obraz,
obeslali komisaři svědky zázračných zjevů, osoby duchovní
i světské a dali ve spis uvésti přísežné výpovědi jejich. Dne
6. února vrátili se zase do Prahy. Za příčinou znaleckého še-
tření vyslán jest ještě dne 25. března t. r. jeden z předešlých
komisařů spolu se dvěma slovutnými malíři a sekretářem G-rů-
nerem do kláštera sv. Prokopa. O výsledku zkoumání dopisoval
pak arcibiskupský úřad v Praze opatu Kosinoví dne 27. dubna
r. 1711, že podivu hodný zjev při obraze světcově jest
dostatečně prokázán jak svědectvím lidí víry hodných tak
i přísežnou výpovědí znalců, kteří sami vidouce na obraze oči

^) Od téhož dobrodince měl kostel také oltář sv. Benedikta postavený
naproti oltáři sv. Prokopa na jižní straně hlavní lodi. Pabricius ; 1. c str. 316.

2) Srvn. Svědectví Františka Kaňky, souseda z městyse Sázavy, z po-
čátku r. 1711, v Dodatku.

2) Pabricius : Požehnaná památka ; str. 329.

Tresty na rušitele svátku sv. Prokopa. 355

Cihvílemi otevřené a vzhůru upřené, ačkoli jinak malovány json,
přirozenou příčinu změny udati nemohli. I přivolovala ktomu
konsistoř, aby k poctivosti patrona zemského sv. Prokopa pro-
kazována byla milostnému obrazu jeho na Sázavě
zvláštní úcta a ohlašovala se v tom, že pracovati bude
o zvelebení svátku sv. Prokopa, aby tak zázračnému dědici
království českého dostávalo se příště větší oslavy, ježto „vlast
naše pokládá v něm svoji naději, že přímluvou jeho přede
vším zlým bude ochráněna a šťastného prospěchu užije." i)

Když z počátku t. r. meškali komisaři v klášteře, bylo
jim mimo věci, pro které přišli, slyšeti také o živelních
pohromách, jež při pracích v poli stihaly hospodáře dne
4. července, že nesvětili památky světcovy. Y domácí kronice
své měli mnichové zapsána různá neštěstí z dědin klášterů
blízkých, 2^ a v archivu pilně ochráněné listy z krajin vzdále-
nějších, kterými přátelé podávali jim zprávy o zlých příhodách,
jak udaly se při nesvěcení řečeného svátku. Původem svým
sáhal výklad o trestu, trvám, až do času náboženských pře-
vratů v 15. století, kdy novotáři u víře zlehčili úctu sv. Pro-
kopa. Buďtež uvedena tu slova Crugeriova (f r. 1671): „Jsem
svědek toho očitý, jestliže Cechové neuctívají slavně sv. Prokopa

1) List arcibisk. konsistoře pražské ze dne 27. dubna r. 1711: (quod)
„cooperari intendat, ut imposterum specialior prodigioso huic regni Bobemiae
patrono honor et cultus exhibeatur, cuius intercessione patria nostra ab omnibus
imminentibus adversis praeservari ac optata prosperitate gaudere sperat."

2) Na tikázku přivádíme aspoň jeden z mnobýcli zápisů : „Vysoce uro-
bený pán pan František Maximilián z Talmberka, bývalý (-{- r. 1701) slavné
paměti pán n.a Hrazených Eatajích, toho zprávu učinil, že na panství jeho
v jedné vesnici jistá žena šla na louku seno sklízeti. Kadili jí, aby toho ne-
dělala, poněvadž jest svátek sv. Prokopa. Nechtěla ona spasitelné rady ná-
sledovati, nýbrž ještě potupně pravila: Uhlídám, co se mi stane! Když tedy
Tesla na louku, chtíc seno sklízeti, strhlo se nenadále veliké povětří a seno
.již shrabané všechno rozneslo, a ona strachem a plačky domů se brzo ubírala."
Fabricius: Požehnaná památka; str. 245. Kromě živelních nehod jsou zmínky
■o trestech tělesných : „Jistého kantora prosili jeho žáčkové, aby jim na den
«v. Prokopa „lusum", jak jmenují, popřál a dovolil, tak aby oni toho dne do
školy, že oni místo školy chtějí do kostela jíti a sv. Prokopa svými modlit-
bami uctíti. On to nechtěl nčiniti, anobrž ještě ronhal se jest Prokopovi
svatému; sotva ale některá rouhavá slova vyblekl,již tu stálsv. Prokop vidi-
telně s svou opatskou berlou, před nimi vyťal jemu uprostřed školy tak notný
políček, že takový všechny děti uslyšely, však ale sv. Prokopa neviděly." Ex
«cintilla gloriae s. Procopii.

356 Obnovení svátku sv. Prokopa r. 1711.

a způsobem zasvěcenýcli dnů sv. apoštolů povinné úcty mn ne-
vzdávají, hned krupobití a bouře jsou muk službám liotov3'', jež
nectitele jeho tak trestají, že špatné žně se dočkají. Ani to
nepomohlo, že mnozí od víry katolické odstoupili, nebot i blu-
daře potrestalo krupobití, jestliže světce v den jeho neuctili..
Ano škodlivými bouřemi jako bičem nějakým, kterým ondy
ďábly kárával, navštívil sluha boží rušitele svého svátku." i)

Ze zprávy komisařů usoudil arcibiskupský úřad v Praze,.
že časté nehody živelní, jak přiházely se v den sv. Prokopa,
mají jakousi spojitost s neobyčejnými proměnami na obraze
téhož světce v klášteře sázavském, že totiž oba úkazy k tomu
asi pohádají, aby svátek patrona zemského byl zveleben. Metro-
politní kapitola (sede vacante) jednala tudíž s vládou zemskou,
navrhujíc den 4. července za polodenní svátek, tak aby
věřící obcovali o něm z povinnosti ranním službám božím,
odpoledne pak směli zabývati se hmotnými pracemi. Z poručeni
ovdovělé císařovny Eleonory nařizovali potom královští místo-
držící dne 12. června r. 1711 krajským hejtmanům v Cechách,,
aby v obvodech svých ohlásili nový polodenní svátek sv. Pro-
kopa a uložíce všemu obyvatelstvu zdržeti se dopoledne svátku
vší služebné práce, by povzbudili úřady, soudy, měšťany, cechy
a poddaný lid k účastenství při službách božích. 2) Zatím po-
nukla vždy věrná metropolitní kapitola u sv. Víta také du-
chovní úřady v Litoměřicích a Hradci Králové (sedibus vacan-
tibus) k zavedení řečeného svátku v obou diecésích a dne 23. června
r. 1711 vydala nařízení k duchovenstvu po vikariátech, „abj
budoucně pro větŠí toho svatého jakožto království českého
nejstarožitnějšího zástupce počestnost na výroční jeho
slavnost, due 4. července padající, skrze celé království aspoň
do půl dne všichni obyvatelé od mohovité a těžké
práce se zdrželi, a ten nadjmenovaný svatý pro uvarování
od tohoto království všelijakých zlých a protivných věci ve
všech kostelích nábožně a vroucně se ctil a velebil." ^)

Když minul první sváteční den světcův (r. 1711), dotazo-
vala se konsistoř opata Václava Košína, jaké nové úkazy po-

^) Crugerius: Sacrorum pulverum etc, dies 4. Julii.

2) Nařízení královských, místodržícícli v Čecliách ze dne 12. června
r. 1711. v Dodatku.

^j Vjaieseuí arcibisk. konsistoře v Praze ze due 23. června r. 1711.-
v Dodatku.

Kozšíření lícty svatoprokopské. 357

zorovány jsou na milostném obraze sv. Prokopa. K tomu od-
povídaje listem ze dne 11. července r. 1711, svědčil opat, že
sám dvakráte viděl, kterak zázračný obraz otvíral oči a zase
zavíral. O slavnosti dne 4. července byli toho svědky mnozí
poutníci, a po celý oktáv nadcházely, praví, změny v obličeji
zobrazenébo světce. Však v pohledecb jeho nezračii se již hněv
B, nelibost, ale radost a přívětivost, i)

Úcta ke sv. Prokopu vzrostla nemálo v těžkých letech
morové nákazy 1713— 1714, kdy šířily se pobožnosti, obrazy,
sochy a oltáře mocného patrona království českého po celé
zemi. O skvostných darech věnovaných tenkráte k obrazu
jeho na Sázavě jednali jsme již svrchu v dějinách kláštera. -)
Další zázračné změny na obraze pozorovány jsou zejména
v letech 1716, 1734 a 1738. Když vzeptával se na okolnosti
jejich opat břevnovský Benno Lobl (r. 1739 — 1751), podal mu
administrátor kláštera P. Bonifatius !Frič tuto zprávu: Dne 4. čer-
vence r. 1738 při zpívané mŠi svaté, která u oltáře sv. Prokopa
byla obětována, otevřel světec oči: upřel je nejprve na lid,
potom pohlížel k hlavnímu oltáři, konečně díval se na kruchtu.
Všechen lid trnul, mnozí počali hlasitě volati. Odpoledne dalo
se podobně. Mnozí z přítomných se rozplakali, někteří padli
na kolena, jiní tváří k zemi se vrhli a volali hlasitě : Sv. Prokop
otevřel oČi ! Kolem šesté hodiny přiklekli k oltáři u milostného
obrazu administrátor, převor a sakristián, aby konali tam
soukromou pobožnost. Nedaleko nich klečel jakýsi poutník
z Prahy. Ten z nenadání jal se volati : Hle, nyní sv. Prokop
otevřel oČi, nyní je obrací k nebi! Administrátor i přítomní
v pravdě vše viděli. Potom odešel P. Fric, a někteří řeholnici
s lidem modlili se litanie. Z bratří meškal v kostele Anastasius
Slančovský, potomní opat, Bernard Městečky, Karloman Šlechta,
Pulgentius Pokorný a Leander Kramář, potomní opat. Když
v litaniích dospěli k prosbě: „od moru, hladu a války vysvoboď
nás, Pane!" opět sv. Prokop otevřel oči. Všichni přítomní to
viděli. Dne 6. a 7. července měl podobné vidění jakýsi měšfan
pražský, který učinil před časem vyznáni víry, a jakýsi adjunkt
při registratuře. ^)

^} List opata Košína k arcibisk. konsistoři ze dne 11. července r. 1711,
T Dodatku.

2; Viz str. 295 n., 323.

2; Ziegelbaiier : Historia monasterii brzevnoviensis ; str. 104 n.

N

358 Oltáře sv. Prokopa v Praze.

Když při ohni, kterým dne 10. ledna r. 1746 kostel dosti
těžce byl poškozen a klášterní budova dokonce zničena, zůstal
milostný obraz bez pobromy, staral se opat Slančovský, aby
dostalo se k němu nového oltáře. Přispěním některých do-
brodinců vzdělán jest tedy r. 1756 vkusný oltář dle tehdejšího
způsobu, 1) jenž přečkal již staroslavný klášter a po stu a desíti
letech nové doby trvá až posavad.

Na úsvitě josefinismu přikročilo se krušení dní svátečních.
R. 1771 přivolil papež Klement XIV. k žádosti císařovny
Marie Terezie, aby pominuly v Cechách svátky sv. Yojtěcha^
Víta, Prokopa a j.^) Tak po 60 letech stal se den 4. července
zase dnem všedním, a úcta zázračného světce a patrona krá-
lovství českého valně poklesla.

V městech pražských býval kromě kostela sv. Prokopa
na Malé straně, jenž zrušen jest r. 1784, a kromě hrobu i oltáře
téhož světce v chrámu Báně Všech svatých na hradě pražském,
posud trvajících, také ve farním kostele sv. Filipa
a Jakuba na Smíchově oltář sv. Prokopa. Ale po vy-
stavění nové basiliky sv. Václava r. 1885 a zboření starého
chrámu není po něm žádné paměti více. I v kostele sv.
Václava na Zderaze shledává se oltář Bolestné Panny
Marie, sv. Eligia a sv. Prokopa posvěcený od biskupa lito-
měřického Emanuela Arnošta hraběte z Valdšteina dne 17. října
r. 1759. ^) Pohříchu nemáme tolio ještě jistotu, zdali opuštěná
svatyně předního patrona zemského na Zderaze a oltáře její
zachovány budou od zániku. Také v chrámu sv. Mikuláše
na Starém městě byl oltář sv. Prokopa; k oltáři tomu daro-
val r. 1377 František z Posenpacha 8 kop ročního platu.

Na náměstí menšího Města pražského zdvíhá se mramo-
rový sloup ISTejsv. Trojice a svatých patronů českých. Když
r. 1713 rozmáhal se v Praze záhubný mor, nařídil arcibiskup
Ferdinand hrabě z Khůnburku, aby každého dne z rána i
k večeru zvonilo se k modlitbám za jeho odvrácení. Služby
boží konány byly na náměstích. Malostranští shromažďovali se
za tím účelem na Vlaském náměstí před kostelem sv. Mikuláše.
V den sv. Václava přistoupil tam po slavné mši svaté první

^) Fabricius: Požehnaná památka; str. 316.

2) Borový : Dějiny diecése pražské ; str. 392.

3) Ekert: Posvátná místa král. kl. města Prahy; II. str. 290, 224.

Sochy sv. Prokopa v Praze. 359

syndik obce k oltáři a pronášel veřejný slib, kterým zavazovala
se rada Menšího města i všechna obec tamní, že k ukojení
spravedlnosti boží a na odvrácení moru vystaví na Ylaském
náměstí sochu nejsv. Trojice. Nákres k votivnímu sousoší zho-
tovil dvorní architekt Jan Křtitel Alliprandi, a za dozoru jeho
dokonali umělé dílo z pískového kamene a mramoru sochaři
Ondřej Quitainer a Ferdinand Maximilián Brokoff. Odhaleni
sloupu dalo se ve svátek nejsv. Trojice boží r. 1715. Sám arci-
biskup Ferdinand žehnal votivnímu sousoší. E,. 1772, kdy Praha
postižena byla hladomorem, a potom opět r. 1869 došlo k opravám
řečeného sloupu. Mimo jiné sochy spatřiti lze v mistrném sku-
pení na straně severní sochu sv. Prokopa. Z přebytku se-
braných milodarů učinila obec Menšího města nadaci, aby farní
duchovenstvo každého roku ve svatvečery nejsv. Trojice, ne-
poskvrněného početí Panny Marie, sv. Vojtěcha, sv. Jana Nep.,
sv. Prokopa, sv. Ludmily a sv. Václava, jichž podoby sloup
ozdobují, konalo ze sousedního kostela sv. Václava (nyní bohu-
žel již zrušeného) průvod k sousoší a tam pobožnost s litaniemi
a zpěvem odbývalo. Pobožnost ta byla později pro deštivé počasí
a pro hluk na náměstí přeložena do kostela.

Předtím r. 1712 zhotoveno jest nákladem hraběte Romeda
JanaThuna sousoší sv. Vincence Ferrerského a sv. Pro-
kopa na kamenném mostě pražském, o němž pracoval sochař
Ferdinand Maximilián Brokoff. i) Na vysokém podstavci stojí
v levo sv. Vincenc, missionář z řádu sv. Dominika, an křísí
mrtvého. Před ním koří se kající hříšník, a na levici jeho tulí
se k němu posedlý, z něhož zlý duch právě byl vyšel. Na
pravé straně stojí vznešená postava sv. Prokopa s berlou
a křížem, pod jehož nohama satan se svíjí. Na podstavci jsou
poprsí tří postav: na straně pod sv. Vincencem Saracena, na
straně pod sv. Prokopem plačícího satana, z předu podoba žida,
a mezi nimi jsou dvě pole s řezbami : pod sv. Prokopem řezba
představující výjev z legendy o světci (sv. Prokop oře pluhem^
v němž zapražen jest satan), pod sv. Vincencem spatřuje se
vzkříšení z mrtvých na konci světa. Nad postavou žida jest-
andělíček se štítem. Nápisy na tumbě, římsách, štítu a sloupech :
„Bojte se Boha a vzdejte jemu čest, nebot přichází hodina

1) Obraz viz v Ottově Slovníku naučném; IV. sti\ 599. Podpis tam
uvedený není však bez chyb.

360 Sochy a obrazy sv. Prokopa.

soudu jeho. Svatým Yincentiu ferrerskému a Prokopovi, dvěma
patronům, z uctivosti věnováno. Yzkřisil (sv. Vincenc) 40 lidí,
obrátil 100.000 hříšníků, přivedl 8.000 Saracenů na víru kato-
lickou a 2.500 židů ke Kristu. Zkrotil (sv. Prokop) 70 satanů. " i)
Tímto způsobem i staroslavný most Karlův hlásá slávu sv.
Prokopa.

Menší sochy sv. Prokopa shledávají se v kostele sv.
Ignatia na Novém městě (u oltáře sv. Jana ISTepomuckého),
v chrámu Páně sv. Kateřiny při ústave choromyslných (na
pilíři ve střední Části kostela; dílo sochaře Ignatia Weissa)
a v basilice sv. Jiří na "hradě pražském (na hrobce sv. Lud-
mily). 2) Yy puklá postava sv. Prokopa zdobí také presbytéř
kaple sv. Jana Křtitele v arcibiskupském paláci. Poprsní
sochy světce našeho spatřiti lze na římse v presbytéři farního
chrámu sv. Jindřicha na Novém městě a na oltáři sv. Františka
z Assisi ve farním kostele Panny Marie Sněžné u Františkánů.
Štětcem znázorněn jest sv. Prokop na obraze Všech svatých
při hlavním oltáři koUegiátního chrámu Páně téhož založení
na hradě pražském (dílo malíře Václava Reinera), na obraze
oltáře Sv. patronů českých v opatském kostele na Strahově
(dílo malíře Michala Leopolda Willmana) a na oblouku, který
pne se nad vchodem do kaple sv. Ludmily v basilice sv. Jiří,
Y legendě největšího zvonu při velechrámě sv. Yíta,jenž
slově Zikmund a přelit byl r. 1549 nákladem krále Ferdinanda I.
a choti jeho Anny, připomíná se mezi dědici Českými sv. Prokop.
Dodáno ještě budiž, že v kostele svatých Kosmy a Da-
miána na Slovanech jest nade dveřmi český nápis z r. 1658,
hlásající, kterak sv. Yáclav, hnut jsa viděním., vlastní rukou
založil kostel ten, r. 928 jej posvětiti dal, do něho s Podivínem
chodil; kterak i sv. Yojtěch isv. Prokop služby boží tam
konali; že však později nevěrní lidé lis z něho udělali, až jej
Isidor de Croce nákladem konventu počal znovu stavěti dne
6. června r. 1657.

1) Ekert: Posvátná místa kr. hl. města Prahy; I. str. 211 ii , 285.
-) Na hývalém kostele v Prokopské ulici v Menšim městě ijražském
označuje socha sv. Prokopa, že svatyně ta sv. patronovi zasvěcena byla.

Hrob sv. Prokopa na Sázavě. B61

Hlava druhá.

Ostatky a i)ainátlíy po sy. Prokopu.

S pláčem, kterého nebylo lze utišiti, pochovali dne 25. března
r. 1053 slovanšti mnichové na Sázavě mrtvého otce svého Pro-
kopa. Biskup Sebíř žehnal tělesným ostatkům, když kladli je
do země v kostele Panny Marie a sv. Jana Křtitele, i) O místě
pohřbu určitě nevíme; že však nástupce Prokopův opat Vít
pochován byl v předsíni chrámové po levé straně a syn Pro-
kopův opat Jimram po pravé, straně, soudíme z toho, že ani
hrob zakladatele kostela nebyl vzdálen hlavních dveří, kudy
vstupovalo se do klášterní basiliky. Jest pak dosti k pravdě
podobno, že při nových stavbách opatského chrámu na Sázavě,
jak daly se před r. 1095 a zase před r. 1161, hýbáno bylo
původním hrobem a nové místo k němu voleno. Yedle písem-
ných zmínek ze 13. století spočíval muž boží spíše v lodi
kostelní nežli v kryptě pod presbytéřem. Nad místem odpočinku
jeho zdvíhal se náhrobek vůkol přístupný, u něhož prošlo
drahně podivu hodných příběhů. 2) Při slavné kanonisaci ;

^) Pokračovatel Kosniův (mnich sázavský) k r. 1053 : „Eiusdem
anni VIU. Kal. Aprilis praesente Severo, pragensi episcopo, in ecclesia sanctae
Dei genitricis Mariae, quam ipse (beatus abbas Procopius) construxit, bonori-
fice est sepulturae commendatus." Prameny d. č. 11. str. 246. Veršovaná
legenda česká ze 13. století :

„Ten (biskup Sebíř) dóstojně, jakž jest bylo,
sobova v zemi svaté tělo."

Prameny d. č. I. str. 357.
^) Latinský životopis sv. Prokopa ze 13. století: „His et aliis beati
patris quam plurimis miraculis clarescentibus et ad episcoporum et omnium
prelatorum.ducumque et baronům, nobilium et ignobilium noticiam venienti-
bus, que fiebant circa tumbam ipsiusin ecclesia s. loannis Baptisté."
Prameny d. č. I. str. XXVIT. Srvn. svrchu str. 209, 213.

362 Ostatky sv. Prokopa.

r. 1204 otevřena jest rakev svatých ostatků; i) načež ko-
stem světcovým, dostalo se nové scliránky a Čestného místa
na oltáři, který k poctivosti jeho kdesi uprostřed kostela byl
zasvěcen. Nejmenovaný spisovatel z konce 13. století přivádí
vidění mnicha, kterak sv. Prokop povstal z rakve a kráčel do
kaple sv. Kříže, 2) jež byla po boku opatského chrámu. O miste
hrobu a oltáře světcova na Sázavě 3) souditi jest také z potom-
ního hrobu jeho v kostele Yšech svatých na hradě pražském.
Tu pak víme, že r. 1588 uložili tělesné pozůstatky sv. Prokopa
uprostřed chrámu Páně.

Z těla sv. opata sázavského darována byla ke stoličnému
kostelu sv. Yíta kost ramene jednoho (brachium), jak se praví,
na přímluvu krále Přemysla Otakara I. hned po slavné kano-
nisaci r. 1204.^) Strážcové posvátného pokladu u sv. Yíta
zhotoviti dali stříbrný relikviář v podobě ruky (manus) a v něm
za sklo vložili vzácný ostatek.

Yedle úmyslu zbožného Otce vlasti, císaře Karla lY.,
měl metropolitní chrám pražský vynikati nad jiné svatyně
hojným poMadem sv. ostatků. Sám o tom pronáší se v listě
ze dne 23. března r. 1354, kterýmž města Met provodil zaslání
drahocenných památek do Prahy : „Bůh, jemuž žádná věc tajná
není, dobře ví, jak velice záleží nám na cti a oslavě sv. kostela
pražského; horlivost o něj ztravuje útroby mysli naší, neboť
v něm byli jsme na křtu svatém očištěni, v něm byli jsme
znovuzrozeni, v něm byli jsme pěstováni . . . Pročež tedy
k poctivosti a na oslavu téhož kostela, a ve jménu Krista Pána,
jakož i z uctivosti k blahoslavené Panně Marii, Matce boží,
a z uctivosti k našim slavným mučenníkům a patronům : Yítu,
Yáclavu, Yojtěchu a Prokopu, a z uctivosti k jiným světcům,
jejichž ostatky a těla v řečeném kostele a v celém našem

1) Týž životopis : „Cum vero tumba ipsius aperiretur, odor suavissimus
inde emanabat, ut omneš, qui aderant, in stuporem et admiracionem verte-
rentur."

2) Týž životopis : „Velut in ecstasi positus vidit beatum virům de tumba
consurgere et versus oratorium ad altare sancte Crucis procedere." Bollandistů
Acta sanctorum mensis Julii; tom. II. str. 147.

3) Srvn. svrchu str. 215.

*) Pěšina: Phosphorus septicornis; str. 431: „Brevi tamen (to jest po
ohni r. 1142) aliis aeque praestantibus divi Viti basilica claruit sacris reli-
quiis : . . . bracbio item s. Procopii abb. miraculis in vita et post celebratis-
simi ideoqaeab Innocentio m. an. 1205 (sic) in sanctorum numerům adscripti."

Ostatky sv. Prokopa v Praze. 363

království českém se shledávají, udělujeme a darujeme témuž
kostelu pražskému tyto sv. ostatky." i) Také na hradě svém.
Karlšteině v kapli sv. Kříže shromáždil císař drahně nábožen-
ských klenotů.

Co se týká ostatků sv. Prokopa v metropolitním
chrámu Páně od doby Karlovy až po naše časy, podáváme
zprávu o nich podle inventářů, z nichž nejstarší sepsán byl
r. 1368 společnou prací kapitolního děkana Yrativoje z Mléko vic,
Jindřicha Pokládá a Františka, kanovníků pražských. Y úředním
seznamu tom zapsána jest „ruka sv. Prokopa opata", a dodáno,
že ji okrášliti dal děkan metropolitního kostela Předvoj
(r. 1347—1358). 2)

Když r. 1467 rozepsal papež Pavel II. křížovou výpravu
proti králi Jiřímu z Poděbrad, opustila kapitola svatovítská
Prahu a přestěhovala se do Plzně. Vzavši sebou k lepší ochraně
poklad kostelní, uložila jej v minoritském klášteře tamním při
chrámě Nanebevzetí Panny Marie. Potom r. 1476 péčí probošta
Hanuše z Kolovrat pořízen byl v Plzni inventář věcí tam
uschovaných, ve kterém přivádí se „stříbrná soška sv. Pro-
kopa držící v levé ruce monstranci se sv. ostatky, v pra-
vici pak berlu stříbrnou." ^)

Za pokojněší doby zhotoviti dala metropolitní kapitola
r. 1540 seznam klenotův a svatých ostatků, jež ochraňovaly
se v komoře nad kaplí sv. Václava. Památné věci sepsány jsou
podle skřínek. Ve skřínce nové, svrchu korunou označené byla
stříbrná soška sv. Prokopa,*) o niž řeč jest v inventáři z r. 1476.
Mimo to chován tenkráte v pokladě svatovítském stříbrný
kříž (pacifikál) s ostatky ze závoje Panny Marie, z těla sv.
Alžběty, sv. Prokopa, sv. Erasma. ^)

^) Latinský originál v arcMTa metropolitní kapitoly v Praze.

^) Pěšina: Phosphorus septicornis: str. 467: „Manus s. Procopii abb.,
quam decorari fecit d. Przedvogius, decanns pragensis."

^) Tamže ; str. 485 : „Imago s, Procopii argentea, tenens in manu sinistra
monstrantiam cum suis reliquiis, in dextera vero baculum pastoralem argenteum."

^) Tamže; str. 492: „In cista nova, super qua depicta est corona cum
creta, haec continentur : . . . imago s. Procopii argentea cum sceptro, mon-
strantiam parvam in manu tenens."

^) Pěšina: Phosphorus septicornis; str. 494: „Pacificale argenteum per
modům crucis; intra crystallum reliquiae: de peplo beatissimae Virginis, s.
Elisabeth, s. Procopii, s. Erasmi.

364 Ostatky sv. Prokopa.

Slovutný děkan metropolitní kapitoly Tomáš Jan Pěšina
z Cecliorodu (f r. 1680) zpravuje nás, že rámě sv. Prokopa,
které původně darováno bylo veleohrámu sv. Víta, přešlo
později v majetek kollegiátniho kostela Yšecli svatých na hradě
pražském, kdež i ostatní celé tělo světcovo spočinulo r. 1588. i)
Ježto však po r. 1368 neděje se zmínka o rameni sv. Prokopa
při kostele svatovítském, spíše za to máme, že větší díl jeho
již ve 14. století přenesen byl na hrad Karlštein.

Když po útěku zimního krále Bedřicha chrám sv. Víta
opět upravován byl pro katolické služby boží, světil v něm
dne 2. dubna r. 1621 arcibiskup Jan Lohelius tré pobočních
oltářů. V jednom z nich, jenž stál u pilíře proti vchodu do
sakristie a zasvěcen byl sv. Filipu a Jakubu, uložil světitel
ostatky týchž svatých apoštolův, sv. Apollonie, sv. Bartoloměje,
z kříže Páně, sv. Prokopa opata. 2) O čtyři měsíce později,
dne 20. srpna t. r., došlo ke svěcení oltáře svatých patronů
českých a sv. Barbory u pilíře před schodištěm, kudy vystu-
povalo se na královské oratorium. Arcibiskup vložil do oltáře
ostatky svatých Víta, Václava, Vojtěcha, Ludmily, pěti bratří,
Prokopa, Barbory.^)

Podle inventáře ostatků karlšteinských, který pořízen
byl r. 1515 děkanem Janem ze Stradomě na rozkaz krále
Vladislava II., chovala se tenkráte mezi jinými klenoty v kap li
sv. Kříže na Karlšteině „ruka sv. Prokopa" a skřínka
s ostatky téhož světce i jiných svatých pospolu.^) Císař
Ferdinand III. dal r. 1645 přenésti pozůstalé klenoty karlštein-

^) Tamže; str. 517: „S. Procopii abb., patroni regni, bracMutn, quod
tamen iain pridem transierat ad ecclesiam Omnium sanctorum in eodem castro
pragensi, in qua eiusdem sancti corpus e monasterio sazaviensi translatum et
anuo 1588 dominica „Exaudi" in dieta ecclesia repositum lionorifice req.uiescit."

2) Tamže; str. 385: „Die 2. Aprilis (r. 1621) consecrata šunt tria altaria:
primům beatissimae Virginis . . . secundum ad aram summam, ad columnam
dextram sacristiam versus, sanctorum Pilippi et Jacobi et s. Mattbiae app.
et s. Apolloniae "virg. et martyris. Eeliquiae inclusae : eorundem sanctorum
apostolorum et s. Apolloniae, s. Bartbolomaei ap., de cruce Domřui, s. Pro-
copii abb."

^) Tamže; str. 387: Die 20. Augusti (consecratum est) ad columnam
e regione graduum, per quos ascenditur ad oratorium regium, altare sanctorum
patronorum regni et s. Barbarae. Eeliquiae : sanctorum Viti, Venceslai, Adal-
berti, Ludmillae, quinque fratrum, Procopii et Barbarae."

*) Tamže; str. 414: „Manus s. Procopii abb." Str. 415: „Cistula cum
reliquiis s. Procopii et aliorum sanctorum cum titulis suis."

Ostatk}' sv. Prokopa v Praze. 365

ské do Prahy, kdež uložili je na větším oltáři v kapli svato-
václavské, lí. 1679 spočívaly tam v přihrádkách skvostné archy
spořádaný byvše od děkana Tomáše Jana Pěšiny z Cechorodu.
V prvni řadě ve druhé přihrádce postavena byla skřínka
s ostatky svatých: Vita, Václava, Vojtěcha, Sigmunda,
Prokopa a pěti bratří mnčenikův. i) Ve 4. řadě v 8 přihrádce
umístěna kostěná skřínka s většími kusy ostatků sv. Prokopa
opata, sv. Bonifatia, sv. Eustachia a j. ^j V páté řadě ve třetí
přihrádce spatřovaly se částky ramenních kostí sv. Prokopa
a sv. Theodora. ^)

Při metropolitním kostele ochraňují se nyní ostatky sv.
Prokopa: 1. ve stříbrném relikviáři (č. '27), jenž má tvar cá-
prsního kříže; 2. v relikviáři (č. 40), kter}'' má podobu malé
věžovité monstrance slohu gothického ; 3. ve stříbrném relikviáři
(c. 96), jenž má tvar monstrance ; 4. v nuraismatě kapitolního
děkana (č. 364) ; 5. v numismatě kapitolního kustoda (č. 367) ;
6. v numismatě kapitulára- děkana u sv. Apollináře (č. 370). ^)
Na oltáři sv. Ostatků v Saské kapli složen jest (č. 383) týž
ostatek sv. Prokopa, jenž býval v kapli sv. Václava v osmé
přihrádce Čtvrté řady v arše svrchu řečené. V kredenci poblíž
oltáře sv. Ostatků na straně evangelijní opatruje se okrouhlá
kovová vložka do relikviáře s ostatkem sv. Prokopa. ISTa hlavním
oltáři sv, Víta ve výklencích (kapličkách) nad mensou po